Měsíčník farn osti sv. Bartolom ěje
7-8 2009
PAPEŢ ZA DVEŘMI, ANEB JAK JSME NA TOM S PŘÍPRAVOU Bratři a sestry, moţná si říkáte, ţe jsme toho o přípravách na návštěvu Svatého otce jiţ slyšeli dost, a co tedy ještě dodat. Nicméně mě k sepsání následujícího donutil fakt, ţe i já sama jsem poslouchala jedním uchem a druhým to šlo ven, zkrátka skutek utek. A kdyţ na jaře vyšla broţurka od České biskupské konference, rovněţ jsem reagovala: „To se musí utrácet peníze za takové blbosti? Nač vlastně taková příprava? Stačí se snad modlit, aby tato návštěva přinesla plody, ne?“ Odloţila jsem broţurku a vrátila se k ní později, po jedné večerní modlitbě, kdy mě došlo, ţe takové jednání vychází z pýchy, z toho, ţe člověk nechce přijmout, ţe by snad někdo jiný mohl nabídnout rady. A ejhle, zjistila jsem, ţe to není vůbec špatný materiál. Kníţečka nabízí úvahy k debatám či soukromému přemýšlení nad tématy, o nichţ Benedikt XVI. promluví v Praze, Brně a ve Staré Boleslavi: o víře, naději a lásce. Překvapil mě i krátký ţivotopis našeho římského biskupa (např. jsem nevěděla, ţe ţil krátký čas i v zajateckém táboře!). Publikace předně ale vysvětluje význam papeţovy návštěvy a důleţitost přípravy. Přirovnává ji k malému dítěti, které se moc těší na svého milujícího otce, který pracuje v zahraničí, a konečně má přijet domů, a ono přemýšlí, jak by mu udělalo radost: „ Chystalo by mu dárek a ukazovalo by mu své výtvory, pochlubilo by se svými úspěchy. Tak se připravme i my. Udělejme a vyhledejme věci, kterými bychom se mohli honosit. Konkrétní dobré skutky Svatého otce jistě potěší. Dítě by otci chtělo poloţit mnoho otázek o tom, čemu nerozumí a neví si s tím rady. I my si připravme a jasně zformulujme takové otázky. V jeho promluvách pak snadněji najdeme odpovědi. Kdybychom takové otázky neměli přichystány, nejspíše bychom odpovědi přeslechli.“ A prý to nemáme nechávat na poslední chvíli. Těsně před návštěvou totiţ vyjde novéna. Myslím tedy, ţe bychom mohli vyuţít čas dovolených, kdy jsme více s rodinou, a věnovat ho mj. i přípravným diskuzím či u menších dětí povídání o Svatém otci. Marta Höferová (Broţurka je k dostání u Paulínek a v Karmelitánském nakladatelství.)
2 │ Rozhovor VŠUDE SE DAJÍ VIDĚT KRÁSNÉ VĚCI S Blankou Ocovskou především o poznávání cizích končin Jaká byla tvoje cesta do naší drahé všeobecné církve? Zní to asi zvláštně, ale vše začalo o Vánocích roku 1990, kdy mě rodiče vzali za knězem, který působil v Příchovicích, kam jsme jezdili lyţovat, s tím, ţe by mě chtěli nechat pokřtít. Já jsem souhlasila a od ledna jsem začala chodit na náboţenství do Karlína. V červnu následujícího roku jsem byla pokřtěna. Je to moţná divné, ale tak nějak samozřejmě jsem všemu věřila a o ničem nepochybovala. Po nějakém čase byla pokřtěna i moje maminka.
Přijmout křest ve dvanácti letech je docela neobvyklé. Lze vůbec hovořit o konverzi? Myslím, ţe ano. Jak jinak nazvat změnu, při které se z nevěřící holky stane křesťanka? Vystudovala jsi Katolickou teologickou fakultu. Co bylo hlavní motivací pro univerzitní vzdělání ve věcech náboţenských? Motivace byla jediná. Skoro všichni moji kamarádi a kamarádky byli nevěřící a já prostě cítila potřebu i touhu dozvědět se o náboţenství víc, abych se před nimi dokázala obhájit.
Rozhovor │ 3 Coby katechetka se staráš o „farní potěr“. To jsou jistě radosti i starosti… Především je to radost, i kdyţ letos to pro mě bylo poměrně náročné. Cítím, ţe uţ si potřebuji odpočinout. Co nějaká veselá historka? Na náboţenství se zasmějeme docela často. Nedávno jsme si jmenovali sluţby, které lidé zastávají ve farnosti. Děti měly pojmenovat osoby, které dostaly na obrázku a ke kterým byl přiřazen popisek práce, kterou dělají. Tak jsem se např. dozvěděla, ţe ten kluk, jehoţ funkcí je mimo jiné zamknout kostel, je klíčník, pán za varhanami je pianista a paní, která vyučuje „náboţko“ je kazatel. Pracuješ jako středoškolská učitelka angličtiny a techniky administrativy. Jak taková křehká bytost zvládá hordy teenagerů, formovaných liberální demokracií? Nemám s tím Bohu díky ţádný váţnější problém. Samozřejmě mě čas od času najaký povedený student vytočí, ale většinou to jde. Ovšem je pravda, ţe vnímám, jak říkáš, „liberální demokracii“. Je to neštěstí. I středoškolští studenti potřebují řád a vědomí jasných pravidel, o kterých se nediskutuje. To jistě neznamená, ţe vztahy mezi
učiteli a ţáky budou nějak neosobní, to vůbec ne. Myslím, ţe se kaţdý pedagog snaţí o individuální přístup. Jenţe kdyţ zjistíte, v jakých rodinách někteří studenti ţijí, napadne vás, ţe jsou vlastně zlatí nebo ţe jejich chování je zcela pochopitelné. Přejděme k volnému času, jaké jsou tvé zájmy? Cestování, kultura, pěší turistika, lyţe… Kterou z navštívených zemí máš nejraději? To se nedá tak říct. Všude se dají vidět krásné věci. Mám ráda přírodu i památky. Blízká je mi Itálie, kde jsem našla řadu přátel. Ve státech Jiţní Evropy jsou vůbec velice vstřícní, pohostinní lidé, kteří udělají cokoli, abyste se cítili dobře nebo aby vám pomohli. Krásně bylo i v Rakousku, Anglii, Francii… Cestování je úţasná příleţitost, jak si rozšířit obzory a zbořit případné předsudky. Angličané podle mě např. vůbec nejsou tak „studení“, jak se o nich někdy říká, a naopak v Paříţi jsou opravdu někteří lidé zbytečně nacionální. Před revolucí jsem s rodiči jezdila po Slovensku, lyţovala v Polsku a poprvé v ţivotě letěla (myslím samozřejmě letadlem), a to do Rumunska. Vzpomínám na zmrzlinu z kozího mléka, prázdné regály v obchodě, tričko
4 │ Rozhovor
které nám nechtěli prodat... Před dvěma lety jsem pro změnu byla na severu – především v Norsku. Tam bylo krásně! Není tam prohibice? Tvrdil nám to kamarád. Nevím, alkohol jsem tam nesháněla. Tak co se ti tam líbilo? Nádherná příroda. Ta je hezká i na Šumavě. To je sice pravda, ale sotva tam uvidíš fjordy, ledovce, domy a autobusové zastávky s trávou na střeše ... Co Norové? Taky hezký chlapi.
Máme na mysli povahu. To nedovedu tolik posoudit, ale určitě jsou to lidé poctiví. Viděla jsem tam např. i na turisticky atraktivních místech košíčky s ovocem, u kterých nikdo nestál. Byla tam pouze kasička a cedulka s cenou. Majitel čas od času přijede, doplní zboţí, vyprázdní pokladničku a odjede. Dokáţete si to představit u nás? Tam prostě nikoho nenapadne něco si vzít a nezaplatit. Nebo jiný příklad. Kdyţ uţ jsme byli v Norsku poslední den a chtěli utratit poslední „šudlíky“, zašli jsme do obchodu a hledali, zda tam vůbec něco v takové hodnotě najdeme. Dnes uţ si nevybavím, zda jsme za to pořídili bonbon nebo malou sušenku, ale vzpomínám si, ţe nám pokladní i za tak skromný nákup poděkovala a ještě se mile usmála. Kde se ti naopak nelíbilo? V Egyptě. Místo samotné bylo hezké, ale arabský svět je mi hodně vzdálený. Nikdy jsem si to tolik neuvědomila. Prostě ta mentalita, způsob ţivota, je mi naprosto cizí. Proto jsem se těšila zpátky do Evropy. A co Izrael? Mrtvé moře bylo naprosto úţasné! Naproti tomu jsem byla trochu „zklamaná“ z Jeruzaléma, pokud to tak vůbec mohu říct. Jsou tam
Rozhovor │ 5 samozřejmě místa, která jsou pro nás křesťany strašně důleţitá, a já jsem šťastná, ţe jsem se dostala k místu Boţího hrobu. To byl opravdový záţitek, ale jinak byl pro mě Jeruzalém městem, kterým jsme rychle proběhli, jasně viděli rozdíl mezi palestinskou a ţidovskou částí města a uvědomili si, ţe tam asi nikdy nebude klid. Věřím, ţe kdybych byla mimo hlavní město, ten dojem by byl jiný. Kam se chystáš o letošních prázdninách? Do Luhačovic, do lázní. Uţ se těším, jak se tam nechám opečovávat. Není to moc blízko, málo atraktivní? To si nemyslím.
Vaříš? Z nutnosti. Kdyţ uţ není zbytí, tak si doma uvařím. Co víkend? To je ta nutnost. Jaké jídlo máš ráda? Nejsem vybíravá. Oblíbený kniţní autor? C. S. Lewis, M. C. Ziescheová, J. Dobraczyński, M. Quoist, … Patříš k těm, kteří uţ pátým rokem udrţují při ţivotě farní časopis. Jaký pocit z toho osobně máš? Další práce? Je to samozřejmě další práce, ale snad to má svůj význam. Připravili P. Fiala a P. Střešňák
6 │ Publicistika PELYNĚK – ZVLÁŠTNÍ TO BYLINA Původně se pelyněk vyskytoval v západní Asii, jiţní Evropě a v severní Africe. A jelikoţ se jiţ ve starověku pěstoval jako léčivá rostlina, dnes se vyskytuje téměř v celé Evropě. Zavlečen byl i do Severní a Jiţní Ameriky i na Nový Zéland. Pelyněk je bylina, která uţ od dávných dob v lidech vzbuzovala strach. Přirovnávala se ke zlu, smutku, stísněnosti a hořkosti. Ale i přes to všechno se pro některé své účinky pouţívá v léčitelství. Starověcí lékaři Dioskorides a Galenos se zabývali tímto hořkým kořením, kterého si v klasickém starověku váţili i jako léku pro podporu trávení a zahřátí ţaludku. Toliko a mnohé jiné o uţití pelyňku se můţeme dočíst na různých místech z hlediska pelyňku jako bylinky. S pelyňkem, jak víme, se však můţeme setkat i v NZ, přesněji v 8. kap. Zjevení 10 a 11: „Zatroubil třetí anděl, a zřítila se z nebe veliká hvězda hořící jako pochodeň, padla na třetinu řek a na prameny vod. Jméno té hvězdy je Pelyněk. Třetina vod se změnila v Pelyněk a množství lidí umřelo z těch vod, protože byly otráveny.“ Pokud „zalistujeme“ ve slovníku či Googlu , zjistíme, ţe je moţno pouţít ještě jiný název, dnes velmi známý díky zcela jinému, neţ „bylinnému“ působení. Co vy na to? Vít Janíček
Publicistika │ 7 OÁZA – PŘÍLEŢITOST, NADĚJE A VELIKÁ VÝZVA Není lhostejné, v jakém prostředí ţijeme. Příliš často mám pocit, ţe ţijeme v prostředí pochybných hodnot, rafinovaném podsouvání nesnášenlivosti a nenávisti, lidských vztahů bez lásky a bez odpovědnosti, v prostředí násilí a brutality, které se na nás hrne z televizních obrazovek, v prostředí, kde důstojnost člověka nic neznamená a dokonce ani lidský ţivot jako by neměl ţádnou cenu…Směřuje to k snadnějšímu ovládání člověka, ať uţ si to uvědomujeme, nebo ne, dnes k ovládnutí komerčnímu, ale jak vidíme u populistů a extremistů v politice, i k ovládnutí mocenskému. O to více si musíme váţit kaţdého úsilí o kultivaci prostředí, o snahy pomáhat rodinám, aby vytvářely krásné a laskavé prostředí dětem a děti a mládeţ aby přijaly svůj kousek odpovědnosti v rodině i mezi vrstevníky, aby se učili ohleduplnosti, obětavosti, aby si pro dobré a krásné mezilidské vztahy dokázali také něco odříct. Děti a mládeţ více neţ dospělí nasávají negativa, která v ţivotě potkávají a často se tomu nedokáţí bránit. Po pravdě řečeno, často podléhají i dospělí, ke škodě všech. Jako věřící si často připomínáme ţalm: „Blaze kaţdému, kdo kráčí po Boţích cestách“. Ano, kdyţ ve svém srdci přijmeme Boţí řád, dokáţeme vzdorovat zlu a vrátí se to nám i lidem kolem nás, ţe budeme ţít v bezpečí a naše vztahy budou přes všechny naše problémy a nedostatečnosti odrazem krásy díla Boţího. Otec Edward vybojoval a s řadou obětavých farníků uvedl do důstojného stavu OÁZU – křesťanské centrum na Černém Mostě, kterou osobně posvětil otec kardinál Miloslav Vlk. Myslím si, ţe se nemůţeme spokojit tím, ţe těm, kteří tento prostor zajistili a připravili, jen poděkujeme. Je před námi veliká výzva, jak Oáza ve spolupráci s farním centrem v Kyjích bude slouţit našemu společenství i široké veřejnosti. Nikdo by neměl zůstat stranou. Bude potřeba kaţdé ochotné ruky a hlavy. Je to příleţitost a výzva! Přijmeme ji, nebo si budeme jen stěţovat, jak je ten svět špatný? Jako věřící jsme přijali i povinnosti a to nejen k sobě a své rodině, ale i ke svému okolí, k lidem, se kterými se potkáváme a kteří by jistě uvítali, aby v jejich okolí byl prostor bezpečí, přátelství, porozumění a solidarity. Jinými slovy prostor Boţího poţehnání.
Jiří Höfer
8 │ Stránka pro děti a nejen pro ně Čtyři kamarádi na jedné faře Čtyři kamarádi – Vítek, Adam, Jarda a Tomáš jsou náruţiví ministranti, proto bydlí co nejblíţe svému působišti, a to na faře. Ale kaţdý na jiném poschodí. Jarda bydlí níţ neţ Vítek a Tomáš, který bydlí mezi Adamem a Vítkem, zatím co Vítek bydlí mezi Jardou a Tomášem. Ve kterém poschodí kdo bydlí, kdyţ fara, ve které kamarádi ţijí, má přízemí a tři poschodí?
Hlavolam Doplň prázdná políčka tak, aby součet v kaţdé řádce, sloupci a úhlopříčce vedoucí z rohu do rohu dával číslo 20. Jaké číslo má být místo otazníku? 6 6 5 0
6
6 5
?
3
4
6
7
4
0 10 9
Kdo tam nepatří? Pouze dvě z uvedených biblických osob nebo míst mají něco společného. Škrtni jméno nebo název, které do skupiny nepatří (Jákob – Sem – Ezau) (Jakub – Jan – Filip) (Lazar – Marta – Jan) (Ezechiel – Daniel – Samson) (Josef – Jonáš – Benjamin)
Kdo byli? Přiřazuj k osobnostem obory, ve kterých vynikaly: 1. Karel Čapek 2. Fred Astaire 3. Leoš Janáček 4. Zdeněk Burian 5. Matěj Kopecký 6. František Křiţík 7. Samuel Morse 8. Tycho de Brahe
a) astronom b) malíř c) vynálezce telegrafu d) spisovatel e) loutkář f) herec a tanečník g) vynálezce obloukové lampy h) skladatel
Stránka pro děti a nejen pro ně │ 9 Odpovědi posílejte na e-mailovou adresu
[email protected] nebo předávejte osobně Terce Melicharové nebo Báře Machové. Pro správné luštitele je připravena speciální cena.
Doplňovačka OSOBNOSTI ČESKÉ CÍRKVE 1) Kněz, číhošťský mučedník; 2) Světec, zakladatel Sázavského kláštera; 3) Respektovaný (i kontroverzní) teolog, oblíbený autor duchovních knih; 4) Suspendovaný kněz a literát (Moji přátelé); 5) Křestní jméno praţského arcibiskupa; 6) Hlavní český patron; 7) Biskup-salesián (Kája); 8) Kardinál – bojovník proti totalitě, pohřbený v Římě; 9) Světice z Lemberka; 10) Herec, moderátor, zpěvák a textař, syn hudebního skladatele; 11) Kněz, jezuita – přítel vyvrhelů, propojil chůzí celou Evropu; 12) Svatá Přemyslovna; 13) Nedávno zesnulý kronikář pronásledované církve, dlouze vězněný; 14) Moderátor listopadových demonstrací, nyní biskup; 15) Benediktinský opat, vězeň a exulant, zakladatel Opus bonum; 16) Olomoucký arcibiskup; 17) Kardinál, odborník na východní spiritualitu; 18) Zakladatelka hospicové péče; 19) Kardinál v době sametové revoluce; 20) Literární kritik a historik (Perspektivy); 21) Vězněný básník (Popelka Nazaretská); 22) Křestní jméno biskupa Paďoura; 23) První česká světice; 24) Ekonom, františkánský terciář (Pokoj a dobro).
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24
Tajenku zašlete na e-mail:
[email protected] nebo na tel. 777 201 768 do 31. srpna. Tři vylosovaní výherci obdrží publikaci z edice Alpa.
10 │ Duchovní stránka Rozčil se taky někdy, milý synu! "Pane, nech mě plakat! Potřebuji si postěţovat, snad i zanadávat!" A usedne před Pánembohem s chmurným pohledem, sloţi hlavu do dlaní a z očí se mu řinou obrovské slzy. Je to noblesní pán, sice ţádný mladík, ale starý ještě také není. "Synu můj, proč jsi to neudělal dřív, na Zemi?" "Nemohl jsem, Pane, musel jsem se chovat svatě, musel jsem všechno spolknout, ovládat se, mlčet, aţ mi z toho praskl ţaludeční vřed, a teď jsem tady. Ale proto, ţe jsem to všechno snášel, uţ zahájili můj kanonizační proces. Nikdy jsem se nerozčílil." "To byla chyba, milý synu. Právě kvůli tomu jsi umřel a já tě do ráje pustit nmůţu." "?!?" "Chápeš, ţe se vším tím hněvem v nitru do ráje nesmíš? I nejhloupější pozemský řemeslník ví, ţe tam, kde je stlačená pára, musí být také ventil, a já jsem člověku takové ventily dal: pláč a hněv." "Ale Pane, co důstojnost? A svatost?" "Zase ta svatost! Vy byste pořád chtěli být svatější neţ Bůh! Vţdyť jsem vám ukázal správnou cestu, dal jsem vám ţalmy. Ţalmy jsou přece Boţí slovo, nebo ne? S nimi můţeme plakat, nadávat a rozčilovat se společně." "A co křesťanství, Pane?" "Jistě, chlapče, křesťanství znamená jednat jinak, neţ jak nadáváme." "?!?" "Moji moudří lidé uţ kdysi velmi dávno řekli: 'Irascimini et nolite peccare.' Neboli: „Rozčilujte se, ale nehřešte.“ "Ale to je přece paradoxní, Pane! Je zapotřebí udrţovat určitou rovnováhu." "Ano, křesťanství znamená najít 'ten správný bod', ale ten se nehledá snadno: člověk ho dokáţe s velkou námahou jen odhadnout, protoţe spočívá v samém srdci lásky. A Jeţíš," pokračuje s rozhorlením Pánbůh, "jak byl můj Syn krásný, kdyţ se rozčiloval! Právě on, poslušný Beránek." (Tolikrát se Ježíš opravdu rozhněval. Viz Jan 2, 13-16 a také Matouš 23, 13-36; pozn. aut.)
Duchovní stránka │11 Noblesní pán není schopen slova. „Zato kdyţ pak přijdete,“ odtuší Pánbůh, „jste jako bomby se stlačeným vzduchem, a já vás musím nechat venku – je to jako dlouhý očistec – dokud se nezbavíte všeho vzteku, který jste neodloţili na zemi. Podívej se třeba na tamten obláček. Ten divoce gestikulující řeholník po něm pobíhá uţ skoro sto let, a přece svému představenému ještě nepřestal nadávat. Ten člověk opodál je zase představený. Kdyţ na zemi začala ‚krize autiority‘, kousal se do rtů, aby neřekl něco nevhodného a neurazil city svých podřízených. A muţ, který sedí s rukama v dlaních, se potřebuje zbavit všeho jedu, který musel spolknout kvůli svým rádoby přátelům. Vţdy jenom mlčel. A umřel na infarkt. A stejné to bylo s tou řeholnicí s ústy dokořán, co jí z nich vychází pára. Teprve teď odtud vycházejí všechna slova, která měla na jazyku, ale pokaţdé je raději spolkla, aţ ji nakonec tíţila na srdci jako kámen. Stejnou terapií tu prochází spousta manţelek a matek. Uţ tomu rozumíš? Jak by mohly zpívat s mými dětmi v ráji se vším, co je tíţí?“ „Takţe i já budu muset bloumat po obláčcích a ulevovat si slzami a rozčilováním?“ „Nejen to, synu. Tvoje vina je ještě mnohem větší: zabil jsi spravedlnost.“ „Co to povídáš, Pane? Vţdyť jsem umřel právě marnou touhou po ní, protoţe jsem ji na zemi nenašel!“ „Nenašel bys ji nikdy, protoţe taková spravedlnost, jakou si představuješ ty, neexistuje. Existují však spravedliví lidé: kaţdý spravedlivý člověk je kouskem pozemské spravedlnosti. Čím víc je spravedlivých lidí, tím víc je spravedlnosti. Spravedlnost je jako mozaika. Ale stále je v ní mnoho prázdných míst, protoţe lidé si myslí, ţe ji najdou kdoví kde. Ty ses vyčerpal tím, ţes ji hledal mimo sebe, umřel jsi kvůli tomu a teď je na zemi o kousek spravedlnosti méně. To vy hatíte moje plány, právě vy! Rozčilte se také někdy, děti moje! Nestarejte se o to, jestli vás jednou budou kanonizovat. Kvůli tomu, abyste mohli vstoupit do ráje, se musíte umět něčeho zříct!“ Podle knihy Lia Carrito: Z Boží kanceláře, Karmelitánské nakl., 2007, Připravila Marta Höferová
12 │ Duchovní stránka
Mariánská zjevení Pontmain Další zjevení Panny Marie se odehrálo během francouzsko-pruské války. 19. 7. 1870 vyhlásil Napoleon III. válku Prusům. Od toho dne poráţka následovala poráţku. V lednu následujícího roku uţ Němci obléhali Paříţ a měli pod kontrolou dvě třetiny země. Francouzští muţi a chlapci byli bez předchozích vojenských zkušeností bráni do armády. Také z Pontmain šli muţi do války. Dříve však, neţ narukovali, přistoupili ke svátostí smíření, přijali Tělo Páně a otec Guerin jim poţehnal a svěřil je pod ochranu Matky Boţí. 17. 1. 1871 postoupili Prusové aţ k vesnici. Toho večera pracoval Caesar Barbedette a jeho dva synové, dvanáctiletý Eugene a desetiletý Joseph, ve stáji. Poté, co k nim přišla sousedka na kus řeči, vyšel Eugene ven, aby se podíval, jaké bude asi počasí. Najednou spatřil nad střechou jednoho domu, vzdáleného asi 200 m, nádhernou Paní. Byla oblečená v tmavě modrém rouchu posetém hvězdami. Na nohou měla modré střevíčky, ozdobené zlatou stuţkou ve tvaru růţe. Vlasy byly schované pod černým závojem a na hlavě měla zlatou korunu. Usmívala se. Za chvíli vyšla ven i sousedka, ale nic z toho, co Eugene popsal, neviděla. Potom se předal i Caesar a malý Joseph. Otec také neviděl nic, Joseph naopak viděl totéţ, co Eugene. Postupně přiváděli další obyvatele Pontmain: řeholnice, místního kněze a několik dětí. Zatímco dospělí nespatřili vůbec nic, téměř všechny děti zjevení viděly. Lidé se začali modlit růţenec a zpívat písně ke cti Panny Marie. Potom se pod nohama Paní objevily hvězdy a bílá páska, na které stálo poselství: „Modlete se, mé děti. Bůh brzy vyslyší vaši prosbu. Neboť se nechá pohnout soucitem Mého Syna.“ Po nějaké době se v rukách krásné Paní objevil velký červený kříţ s postavou Krista. Kdyţ skončila večerní modlitba, Panna Maria zmizela. Celé zjevení trvalo asi 3 hodiny. Mezitím se pruský generál von Schmidt chystal k dalšímu postupu vojsk, kdyţ náhle dostal rozkaz, aby zůstal, kde je. K invazi uţ nedošlo a 23. 1. 1971 bylo podepsáno příměří a všichni odvedení muţi z Pontmain se vrátili bez škrábanců domů. Připravila Blanka Ocovská
Farnost │ 13 JAK JE TO S MINISTRANTY Ve všední den na venkově není při mši svaté třeba ani jeden ministrant. V neděli moţná jeden. V Praze přeci jen je to lepší. Někde dokonce výborné, jako třeba v Kyjích u svatého Bartoloměje. V neděli, kdyţ na začátku mše svaté vychází průvod ze sakristie, jde jeden pár, dva, tři – deset nebo aţ dvanáct dětí, zaţila jsem také čtrnáct a ne jednou. A nakonec pan farář. Jistě i on je spokojen, kdyţ není u oltáře sám. Zde jsou pak mnohé mše svaté slavnostní, i kdyţ není ţádný zasvěcený svátek. Jednou jedna ministrantka přivedla svou o dvanáct let mladší sestřičku, dva a půl roku starou. Ve středu s ní byla v lavici a holčička ani nedutala, a tak ji v pátek oblékla jako ministrantku. Ta u oltáře seděla a dala ručičky na kolínka – podle starší sestřičky. Kdyţ stála, tak sepnula ruce. Dívala se na pana faráře, na oltář a na zem. Nijak se nerozhlíţela. Bylo to aţ dojemné. Starší dala občas prst preventivně na ústa, ţe nesmí mluvit. Je vidět, ţe jsou dobře vychované. Některé děti běhají po celém kostele a rodiče je ani nenapomenou. Prosím Pannu Marii, aby nespouštěla děti z očí a odporučila je Pánu Jeţíši, aby se neztratily v chaosu dnešního světa. A také prosím za ostatní ministranty, aby je vedl Duch svatý, abychom z nich měli takovou radost jako dosud. Ani nevědí, jak jsme jim vděčni. Ať Boţí Trojice ţehná i jejich rodičům. Eva A.M.
14 │ Liturgie OKÉNKO (NEJEN) PRO MINISTRANTY Minule jsme si popsali ty nejběţnější předměty, se kterými přicházejí ministranti do styku při slavení mše svaté. Mezi další důleţité předměty patří monstrance a velum k požehnání, pyxida, aspergil a kadidelnice s loďkou. Monstrance je jakási ozdobná prosklená schránka s podstavcem – která slouţí k výstavu a uctívání nejsvětější svátosti. Samotná hostie je uchycena v jakémsi půlměsíčkovém ţlábku (latinsky lunule), a jak jistě víte a všimli jste si, monstrance bez hostie je postavena na oltář bokem k lidu; po vloţení nejsvětější svátosti ji kněz otočí. Nejčastější jsou monstrance ve tvaru zářícího slunce, ale také ve tvaru gotického chrámu, zářícího srdce či kříţe. Mnozí si jistě pamatují obrazy husitských vojsk se slunečnou monstrancí nošenou na dlouhé tyči v čele vojska. Bývá ozdobena na vrcholu kříţem. Velum k požehnání je pruh látky obdélníkového tvaru, kterým si kněz zahaluje ramena a jeho konci drţí monstranci. Rovněţ se velem zahaluje ciborium při přenášení nejsvětější svátosti. Velum je rovněţ ozdobeno kříţem. Pyxida je rovněţ schránkou s podstavcem pro uchování hostie před jejím vystavením v monstranci. Je niţší, s kulatými otevíracími dvířky. Aspergil, tedy kropáč s dutou prodírkovanou hlavicí, obsahuje houbu namočenou ve svěcené vodě a pouţívá se, jak jinak, ke kropení svěcenou vodou. Kadidelnice slouţí k okuřování osob a předmětů při bohosluţbách a pouţívá se tak, ţe se do ní vkládá kovová nádobka se ţhavým dřevěným uhlím, na které se sype kadidlo z loďky. Ministranti vykonávají při bohosluţbě různé funkce, které mají svůj název, rovněţ pocházející z latiny. Tak ministranti, kteří nosí svíce, se nazývají ceroferáři. Chodí ve dvojici, jdou před knězem a vytvářejí s ním malý průvod. Nošením svící zdůrazňují významné okamţiky bohosluţby. Svícen drţí ve vnější ruce, vnitřní ruka jej přidrţuje za podstavec. Plamen svíce má být ve výši očí. Dlouhovlasým a střapatým ministrantům lze doporučit při této sluţbě velkou opatrnost. Ceroferáři se svícemi nikdy neklekají!
Liturgie │ 15 Při okuřování jsou potřeba rovněţ dva ministranti. První nosí lodičku s kadidlem a nazývá se navikulář. Ministrantovi, který nosí kadidelnici, se říká turiferář. Dřevěné uhlí je třeba zapálit včas, aby se dobře rozhořelo, a při jeho zapalování lze pouţít líh. Pouze na Bílou sobotu se zapaluje uhlí od posvěceného ohně! Při rozhoření v sakristii by neměli naši horliví ministranti zapomenout, ţe mohutný unikající kouř z kadidla otevřeným oknem na ulici můţe vzbudit zájem hasičů ! Kadidlo se uţívá jako symbol, neboť jeho kouř představuje oblačný sloup, z něhoţ mluvil Hospodin k Izraelitům. Navikulář i turiferář nesmějí zapomenout, ţe se ke knězi vţdy staví tak, aby mu mohli podat kadidelnici do jeho pravé ruky. Pokud kněz stojí, ministranti také. Pokud kněz sedí, ministranti klečí. Další významnou funkcí ministranta je librista. Má na starosti všechny knihy, které se pouţívají při bohosluţbě. Přede mší připravuje misál a další potřebné knihy. Hlavním úkolem libristy je drţet knězi knihu, obracet mu listy a umět mu ukázat místo v textu tak, aby se kněz mohl soustředit na slavení mše a nemusel nic hledat. Librista stojí vedle kněze nebo pod ním tak, aby byl kněz věřícími dobře viděn. Ministranti plní často i funkci lektorů. Lektor předčítá slovo Boţí. Měl by být na text připraven a znát jeho smysl. Totéţ se týká i čtení přímluv. Při zvláštních příleţitostech (velké a liturgicky sloţité slavnosti) lze pověřit ministranta či jinou vhodnou osobu sluţbou komentátora. Ten v průběhu bohosluţby ve shodných chvílích několika slovy vysvětluje, co se bude dít a jaký význam mají liturgické úkony, které se budou provádět. Mnozí si vzpomenou, ţe na Velikonoční vigilii jsme také měli tuto funkci zajištěnou naší milou katechetkou Blankou ! Několik výše uvedených sluţeb pohromadě můţe mít na starosti sakristián, tedy ten, který připravuje liturgické knihy, oděvy a další předměty potřebné ke slavení bohosluţby. O další sluţbě ministrantů v příštím čísle! Připravil Viktor Mach Pouţitá literatura : Kníţka pro ministranty, J.Reinsberg,T. Kubalík, Portál, 1994, Všeobecné pokyny k římskému misálu, Česká biskupská konference, Praha 2003
16 │ Poezie VZPOMÍNÁNÍ NA ROZSOCHY Prababička nás vítávala v modré zástěře a voňavé buchty na pekáči ještě neoddělené, smály se spolu s ní Večer si rozpustila drdůlek a malá Alenka, rozčesávajíc její popelavé vlasy, říkávala něžně: Jsi krásná stará princezna – Pak jsme se pomodlili a sladká zatuchlost těžkých peřin vznášela se nad dětskými sny Není to jen sentiment nad uplynulým chlapectvím co mě teď přepadá Patřím k poslední generaci jež si pamatuje ten divuplný starý svět... V bábinčině kůlně stávala bryčka Vylezl jsem na kozlík a hle – koně, krásní a poslušní jak jen mohli být zjevili se v nádherných postrojích! Krátce jsem zamlaskal a kodrcavě vyjeli jsme ze vrat Stodolou vycházelo se za humna Jedenkrát vydal se obhlížet pole sedláček malý – a ztratil se U Božích muk pak prosil o pomoc V rohu dvora bývala šlachta kde pradědeček Theodor, řezník (který se prý na mě velmi těšil leč o dva roky jsme se minuli) porážel dobytek Ze zdi ještě trčely železné háky a já cítil krev nebohých zvířat a z hloubi duše jsem litoval Co věcí k užasnutí skýtala půda! Jezdecké boty, ručně šité sahaly mi vysoko nad kolena ale zdárně jsem se v nich potácel od kolovratu k valše od proutěného kočárku pod věšák plný klobouků od těžké truhly k ozdobně vyřezané skříni
Zaprášené knihy psané záhadným švabachem pohlednice z dob císaře pána kalendáře z první republiky... Čeho se to jen dotýkaly prsty zvídavého dítěte okouzleného tím víc oč méně mohlo pochopit Když bábinku povolal si Pán chodil jsem do stráží a spával za plotem kasáren Na pohřeb jsem se nedostal Prázdná chalupa prodána byla sousedům Příštího léta odhodlal jsem se navštívit ta vzácná, do srdce vrostlá místa a ještě aspoň jednou, zpovzdálí nahlédnout do maštalí a chlévů projít zahradou a dvorem Co mně však bylo dáno spatřit v tu ránu chtěl jsem zapomenout Stromy pokáceny chalupa zbourána Na místě stodoly nezvyklý horizont S ukrutnou nepatřičností vyrůstal na pozemku nový rodinný domek Víckrát jsem tam už nezavítal Nedávno vyprávěl jsem o Rozsochách svým dětem před spaním Vyslechly mě zdvořile ale – hvězdné války jsou hvězdné války A když jsem v kruhu známých doznával, že raději než barevnými katalogy listuji Špalíčkem Alšovým a nejvíce jsem toho času fascinován barokem – hleděli na mne s tichou účastí Nestěžuji si Učím se být sám
Petr Střešňák, 2001
Natanael vychází vţdy první neděli v měsíci. Náklad 90ks. Za příspěvek na pokrytí nákladů (10 Kč) děkujeme. Své příspěvky do příštího čísla posílejte na e-mail
[email protected] do 26.8.2009. Technicky zajišťuje: p.Fiala a p.Januš. ● Další informace o farnosti na www.farnostkyje.cz.
