Potřetí „Slovensko + Zakopané (Polsko)“
682 km horské kolo Cesta věnovaná očekávanému druhému vnoučeti 4. - 8.6.2007 Obsah: Pondělí 4.6. Rožnov pod Radhoštěm – Bumbálka 24 – Makov 33 – Turzovka 45 – Čadca 60 km, 2 hod. 40 min. .................................... 3 Úterý 5.6. Čadca – Krásno nad Kysucou 8 – Stará Bystrica 20 – Lutiše 26 – Terchová 40 – Parnica 60 – Dolný Kubín 70 – Oravský Podzámok 80 – Podbiel 96 – Habovka (Malá Fatra) 107km, 5 hod. . 4 Středa 6.6. Habovka – Oravica 12 – Suchá Hora (hranice Polska) 26 – Košcielisko 33 – Zakopané 47 – Lysá Polana (hranice Slovenska) 68 – Ždiar 82 – Kežmarok 105 – Vrbov 113 – Spišský Čtvrtok 124 – Spišská Nová Ves 135 – Grajnar (1059) 155 – Hnilec (722) 163 km, 8 hod. ............................................................................................... 7 Čtvrtek 7.6. Hnilec – sedlo Sulová (910) 6 – Gemerská poloma 23 – Rožňava 32 – Plešivec 52 – Tornava 68 – Rimavská Sobota 95 – Lučenec 129 – Detva 162 – Zvolen 195 km, 8 hod. pěkné práce ... 11 Pátek 8.6. (má narozeniny snacha Jitka, budoucí mamina) Zvolen – Žiar nad Hronom 20 – Handlová 42 – Prievidza 61 – Bojnice 66 – Nitrianske Rudno 77 – Valaská Belá 92 – sedlo Homolka (908) 101 – Horná Poruba 111- Ilava 117 – Červený Kameň 132 – Zápechová (hraniční přechod) 139 – Valašské Klobouky 157 km, 7 hod. 5 min.13 Dovětek ke Slovensku: ................................................................... 16
Jitka Press Jičín Copyright © Jitka 2007
2
Motto: Sousední země leží skoro na dohled a bylo by chybou je trochu nepoznat. I když lidé umírají ve vysokém věku, nikdy je nenavštívili a je to jejich škoda (zde jsem myslel na přítele Jardu Slaninu) Pondělí 4.6. Rožnov pod Radhoštěm – Bumbálka 24 – Makov 33 – Turzovka 45 – Čadca 60 km, 2 hod. 40 min. Zatažená obloha, ale teplo, a tak se vydávám vlakem do Rožnova s přestupy v Nymburce, Kolíně a Valašském Meziříčí. Neobvyklá čistota a pohodlí ve všech poloprázdných vlacích byl příjemný začátek cesty; vše za pouhých 185 Kč a to ještě nemám „Z“ kartu, která se toulá po republice, zatím neznámo kde (jedu pouze na 50% slevu pro důchodce).
V Rožnově velmi teplo, polojasno. Začínám stoupat 21 km kolem Bečvy
na
Makovské
sedlo, Bumbálku, kde překračuji hranice.
slovenské Podél
řeky
Kysuca jsem jel hustě obydlenou částí až do města Čadca, která má 30.000 obyvatel. Obydlí kolem silnice jsou spíše
3
horší než lepší, ale krajina hezká, kopcovitá, zvaná Kysucká vrchovina. Ubytován na pěší zóně v centru města v penzionu „Medea“; cenu 700 Sk odmítám a přivolaný majitel navrhuje 300 Sk, což přijímám a nakonec k tomu nabízí ještě snídani – stačil článek z dnešního jičínského deníku o cestě Madrid – Jičín. Po večeři jsem navštívil pivnici a s místními povídám o své cestě. Zjišťuji, že zde dříve chudý kraj vstupem Slovenska do EU získává prostředky a životní úroveň se zvyšuje, zvláště těm, co mají práci, resp. jsou ochotni za ní dojíždět například do 35 km vzdálené Žiliny (automobilový průmysl) nebo až na Ostravsko. Úterý 5.6. Čadca – Krásno nad Kysucou 8 – Stará Bystrica 20 – Lutiše 26 – Terchová 40 – Parnica 60 – Dolný Kubín 70 – Oravský Podzámok 80 – Podbiel 96 – Habovka (Malá Fatra) 107km, 5 hod. Vyjíždím po 7. hodině, čekají mě kopce, které mám rád. Snad něco i nafotím, protože včera nebylo co, resp. nebylo to příliš těšící lidské oko. Z Čadcy jsem jel údolím proti proudu řeky Kysuca až do Staré
Bystrice, kde jsem odbočil směr Malá Fatra, obec Lutiše, kde je hezký kostel. Předtím dva nové, moderní, ve Zborově a Bystrici. Vystoupal
4
jsem
do
sedla
Lutiška 700 m n.m. a
vidím
hřeben
Fatry,
následoval
prudký
sjezd
Terchové,
do opět
kostel a překrásná cesta
národním
parkem,
vpravo
Vrátna dolina a zakrytý Malý Rozsutec, kde se střídaly rozkvetlé louky a lesy,
silnička
samá
zatáčka, ale provoz téměř žádný
až
do
Parnice,
odkud to byla jen chvilka
do Dolného Kubína. Všude nabízejí korbáčiky,
půl
kila
za
130
Sk.
Z Terchové byl 2 km strmý výjezd na „Rovnou horu“ a sjezd do Zázrivé (nahoru 7 km/hod, dolů 60 km/hod.). V Kubíně obědvám a prohlížím město,
5
které je čisté, upravené, a líbí se mi. Teplota 27°C, dusno. Pokračuji do Oravského Podzámku, kde je na strmé skále „štíhlý“ hrad. Pěkná silnice pokračuje a od Podbielu směr Zuberec je provoz skoro nulový – žádný. Bohužel však
bouří
nad
západními
Tatrami a do Habovky, což je 2 km před Zubercem, dojíždím za deště. Bouřka a liják zesílil, když už
jsem
seděl
na
terase
hospody. S místními popíjím pivo a pokouším se získat kontakt na ubytování na září pro 7 osob, kdy chceme jet do Roháčů. Asi mám štěstí, když spolustolovník, bydlící 200 m od hospody, mi nabídl svůj penzion. Nakonec ho musím vyzkoušet, protože déšť ani bouřka neustupují, a tak již v 16 hodin jsem se ubytoval u pana Floriána za 200 Sk. Má 3 pokoje (velké) + 3x WC, 2 koupelny,
kuchyň
se
společenskou místností, a tak to okamžitě rezervuji na 27. – 30.9. pro 7 osob ke spokojenosti obou. Prodejna potravin je naproti, garážování ve stodole. Zjišťuji, že ve 12 km vzdálené Oravici jsou i bazény – tam pojedu snad zítra. Využil jsem i televizi, neboť večer byl moc dlouhý. Celé odpoledne a večer bouřilo a pršelo, a tak jen jím a piji a sleduji televizi – ČT 1 a 2. 6
Středa 6.6. Habovka – Oravica 12 – Suchá Hora (hranice Polska) 26 – Košcielisko 33 – Zakopané 47 – Lysá Polana (hranice Slovenska) 68 – Ždiar 82 – Kežmarok 105 – Vrbov 113 – Spišský Čtvrtok 124 – Spišská Nová Ves 135 – Grajnar (1059) 155 – Hnilec (722) 163 km, 8 hod. Vstal jsem už po páté hodině, abych viděl co nejvíce, neboť v horách jsou odpolední bouřky skoro pravidlem. Ranní slunce příjemně hřeje a teplota je optimální. Musím konstatovat, že penziony jsou pro mne
výhodnější
než
hotely,
neboť
mám k dispozici vše na vaření a umývání nádobí, často využiji i koření, oleje, mikrovlnku, varnou konvici, ledničku apod. Přitom cena v hotelu bývá o polovinu vyšší než v penzionu. Prázdnou silnicí jedu po půl sedmé do
7
Oravice, většinou lesem nebo kolem kvetoucích luk. Vystoupal jsem do 800 m n.m. O tomto ránu je tu napsaná krásná báseň, kterou cituji: „V růžových záplavách rána, kvitnúce lúky navštíviť, v dvojích očkách objímať dúhy, červenými makmi sa opájať. a spevom tichého zvonu, hudbami lahodnými, načúvať hlasom svojej túžby a uspokojiť srdce nimi.“ Vpravo vidím hřeben Roháčů – nádhera. V Oravici 3 hod. naučný chodník kaňonem a termální dvě venkovní koupaliště – 140 SK/den (12 – 20 hod.). Střídavě nahoru a dolů až k hranici Polska Suchá Hora. Přejel jsem řeku Černý Dunajec a
polským
Tatranským
národním parkem po super silnici mířím do Zakopaného. Samé domky
upravené a
zrovna
dřevěné jako
na
slovenské straně i zde je každý druhý či třetí na pronájem, resp.
poskytuje
ubytování.
Ranní mlha se rozpustila a je cesta
jako
s výhledy vrcholy
v pohádce,
na ze
tatranské
severu.
„Na
Plazovce“ – 33 km nádherný kostelík
a
potkávám
zde
Jičíňáky – autoškola Hlaváček. Nechtějí věřit, že tu jsem na kole a 8
vracím se v sobotu, oni autem až v neděli. Městečko Zakopané je rozlehlé, malebné, domky většinou v dřevěném či kamenném provedení,
nejčastěji
v kombinaci. Mnoho kostelů, mnoho
turistů
překrásná
i
pěší
cyklistů, zóna
s potokem s čistou vodou a goralská stavení.Téměř bez
provozu jedu na hraniční přechod Lysá Polana, opět Slovensko. Kolem 12.
hodiny
zastavuji
ve
Ždiaru,
obědvám a vyhlížím na hřeben
Belianských
Tater,
kde
jsem
byl
v loňském roce v září. Jen krátce a rychle projíždím Tatranským národním parkem a už jsem v Kežmaroku, kde skončil déšť a ulice jsou plné vody. Zajímavý je velký evangelický kostel a
9
vedle něho malý dřevěný římsko-katolický. Ve Vrbově začíná tzv. „gotická cesta“, je tady též termální koupaliště; Spišský
Črvrtok
kostel
–
touto
cestou
jsem
jel
loni v obráceném směru. Prohlídka a
nákup
ve
Spišské Nové Vsi a vydávám se znovu do hor. Skoro 800 m musím stoupat, začíná bouřit ve Slovenském ráji a před vrcholem prudký déšť. Není úkrytu a tak pomáhá pláštěnka, návleky na boty a kryt na zavazadla. Déšť ale zesiluje a není jiné řešení než pokračovat do nejbližšího obydlí. Stoupání
až
na
sedlo
Grajnar
(1059) docela ujde, ale sjezd do vsi Hnilec
je
mrznout.
náročný Hledám
a
začínám
hospodu
a
ubytování. Grog je výborný, ale ubytování žádné. Převlékám se do suchého
oblečení
hospodská
volá
a
mezitím
známého,
u
kterého mám naději složit hlavu pod střechou. Bydlím v soukromí u pana Kolesára, vedoucího turistického oddílu,
který
má maximální
pochopení
pro
mé potřeby.
Je
zaměstnancem obecního úřadu jako technik. Ve vsi bydlí 480
10
obyvatel, buď pracují v lese nebo nepracují. Večer sledujeme fotbal Německo – Slovensko (2:1). Čtvrtek 7.6. Hnilec – sedlo Sulová (910) 6 – Gemerská poloma 23 – Rožňava 32 – Plešivec 52 – Tornava 68 – Rimavská Sobota 95 – Lučenec 129 – Detva 162 – Zvolen 195 km, 8 hod. pěkné práce
Můj „domácí“ vstává po 4. hodině a tak i já už v 6 hodin ráno vyjíždím směr Rožňava. Když chci zaplatit, nechce nic, a tak dostává zbývající drobné – 160 Sk, které se zdráhá převzít. Teplota 17°C, jasno a jsem v pohodě, všechno jsem usušil na peci kamen. Zahřívací stoupání do sedla Sulová (910) a sjezd skoro 20 km dlouhý do Rožňavy. Stále kolem lesy a lesy, horské bystřiny a řeky; silnice bez aut – krajina krásná, ale chybí tu lidé. Zajímavý
je
evangelický
kostel v Gemerské Polome,
11
opravený z peněz EU. V Rožňavě mě vítají dvojjazyčné nápisy, tj. maďarsky a slovensky. Vidím známou věc už z loňské návštěvy Slovenska, jak nezaměstnaní pečlivě uklízejí své vesnice a města. Dostávají
za
k podpoře
to
příplatek
1900
v nezaměstnanosti.
Sk
Pracují
úterý a čtvrtek od 8 do 13 hodim. Vím, že na to přispívá EU, aby lidé neodvykli pracovat. Mluvím s nimi v Plešivci, kam už jsem jel nížinou stále na jih a tak teplota stoupá. Silnice široká, pohodlná, střední provoz, na polích většinou obilí, ječmen už dozrálý a kukuřice. Avšak dále kolem ještě pohoří a lesy. Zato z Tornavy do Rimavské Soboty vede silnice velmi členitým a kopcovitým terénem tzv. „Slovenskou
kotlinou“.
Stále
je
to
„Gotická cesta“. Ve městě jsem velmi brzo – před 11. hodinou – a tak dlouho odpočívám
a
restauraci
svůj
obědvám
v zahradní
oblíbený
španělský
ptáček s polévkou a pivem. Město je velmi upravené a tak se tu toulám uličkami a pozoruji, že většina mluví maďarsky. Též do Lučence byla cesta pestrá a slunce pěkně hřálo. Litr mléka a ořechový závin – chutnalo. V Detvě jsem přidal ještě ovoce, abych si odpočinul, neboť provoz směr Zvolen byl značný; další zastávka je pivní a znovu odpočívám, resp. se chráním před dotírajícím sluncem
12
na rozpálené silnici, což je příjemnější. Už jsem unaven památkami a tak dokumentuji
jen
hezký
tzv. pustý hrad přímo v historickém
centru
a
hlavně se pomalu projíždím městem a nakupuji na večeři. Obrovské je náměstí s pěší zónou, lemované měšťanskými domy. Ubytování v centru je velmi drahé a tak spím v luxusním motelu „Luteus“ 5 km směrem na Žiar nad Hronom za 400 SK – dnešní komfort a plzeňské si zasloužím za 195 km a to za pouhých 8 hodin, tj. průměr skoro 25 km/hod. Pátek 8.6. (má narozeniny snacha Jitka, budoucí mamina) Zvolen –Žiar nad Hronom 20 – Handlová 42 – Prievidza 61 – Bojnice 66 – Nitrianske Rudno 77 – Valaská Belá 92 – sedlo Homolka (908) 101 – Horná Poruba 111- Ilava 117 – Červený Kameň 132 – Zápechová (hraniční přechod) 139 – Valašské Klobouky 157 km, 7 hod. 5 min. Vstávám ve 3.30 hod., neboť se chci vyhnout silnému provozu jako včera odpoledne a horku. Již ve 4:25 vyjíždím podél Hronu do Žiaru, což je velmi rychlé. Do Handlové to už hodně stoupá a do města je prudký sjezd. to
Je
typické hornické město,
zrovna jako sousední, větší a
13
modernější Prievidza. Jakmile jsem odbočil směr Bojnice, kde objíždím zámek, silnice je velmi úzká, značně stoupá a dále už je to jako na houpačce – nahoru a dolů, ale skoro žádná auta – velmi členitý terén, pohádka pro opravdové cyklisty; také jich
tu
mnoho
potkávám.
Před
Nitrianským Rudnem přejíždím hráz vodní nádrže. Kdyby nebylo teprve 8 hodin, určitě bych se smočil. Počasí je příjemné, teplota asi 24°C, v lesích
podél
říček
chladněji. Krátká zastávka ve Valaské Belé, nákup a dlouho
stoupám
přes
Strážovské vrchy do sedla Homolka 908 m n.m. je vidět Valašsko slovenské i české, resp. moravské. Sjezd do Ilavy byl úžasný, sám pánem silnice. Zde svačím a odpočívám
u
nádherné kašny s vodotryskem, kde chladím piva.
14
27 km zbývalo na hranice, většinou lesem, opět asi 10 km stoupání. Silnice horší, což asi nikomu nevadí, neboť tu nikdo nejezdí. O nic lepší není cesta na moravské straně, ale před Valašskými Klobouky rapidní změna
k lepšímu.
Kilometr
před městem stavím v kolibě, je 13 hodin a tak obědvám – skvělé menu (frankfurtská polévka, vepřová plec na žampionech – porce masa min. pro 2 osoby) za pouhých 59 Kč! A několik plzní k tomu. Však ty kopce mi daly – moc se mi to líbilo. Vlak jede až v 15.04 hod, což zvládnu i pěšky. V Kloboukách nakupuji sladkosti a 1,5 l vína, abych si cestování zpříjemnil. Bylo pohodové, samá děvčata, nedalo se ani spát.
Za 4,5 dne jsem zvládl 60 + 107 + 163 + 195 + 157 = 682 km v maximální pohodě a radosti, tj. 152 km/den – stejné jako při cestě Madrid – Jičín. Doufám, že stejně úspěšný bude porod mé snachy Jitky v příštích dnech. Ať žije má vnučka „Katka“?
Pátek , 20.30 hod. na cestě Pardubice – Hradec Králové.
Ivan
P.S. Z Hořic do Jičína jedu ve vlaku sám, resp. ještě strojvedoucí a průvodčí – skvělý taxík, a skoro zadarmo.
15
Dovětek ke Slovensku: Náklady na akci 2.200 Kč při 5ti dnech, tj. 440Kč/den – při malém počtu dnů doprava 490 Kč zvýšila denní náklady. Úbytek na váze 1,5 kg, tzn. ze 71,5 kg při odjezdu, 70 kg při návratu. Vysvětlení: ubytování a hlavně strava stejně kvalitní jako Madrid – Jičín. Délka tras v průměru stejná – 152 km/den, menší váha zavazadel, ale značně náročnější terén, resp. převýšení. Slovenské hory pokládám pro cyklisty za nejtěžší, ale také nejhezčí.
Jičín, 9.6.2007
Ivan
Vnučka Kateřina se narodila ve čtvrtek 14.6. v 5:13 hod. – 4,15 kg
16
