Komentáře k výsledkům jednotlivých zkoušek – červen 2014
Zkoušky v Systému certifikace a vzdělávání účetních v ČR („systém certifikace“) se konaly v řádně vyhlášeném termínu 16. – 21. června 2014 v prostorách ICÚ, a.s. (Praha 1, Hybernská 24). Celkem se všech zkoušek zúčastnilo 240 adeptů systému certifikace, z nichž 172 absolvovalo zkoušku/y úspěšně. Tomu odpovídá celková úspěšnost zkoušek 71,67 % (k úspěšnému zvládnutí zkoušky bylo ve všech disciplínách zapotřebí získat minimálně 50 bodů z maximální bodové dotace 100 bodů v časovém limitu tří hodin). V následující tabulce uvádíme (v %) průměrnou úspěšnost, které bylo dosaženo u certifikačních zkoušek v období prosinec 2009 – červen 2014. 6/2014
12/2013
6/2013
12/2012
6/2012
12/2011
6/2011
12/2010
6/2010
12/2009
71,67
68,25
58,58
68,80
73,35
70,62
70,45
64,86
67,69
68,36
Níže uvádíme výsledky jednotlivých zkoušek, příp. jejich jednotlivých částí. Součástí tohoto závěrečného komentáře jsou také postřehy a doporučení zkušebních komisařů, které by měly pomoci posluchačům při jejich další přípravě. ZKOUŠKA Č. 1 ÚČETNICTVÍ – PRINCIPY A TECHNIKY Zkoušku absolvovalo 22 posluchačů, 14 posluchačů složilo zkoušku úspěšně. Úspěšnost zkoušky (v %) je níže uvedena ve srovnání s předchozími zkouškovými termíny. 6/2014
12/2013
6/2013
12/2012
6/2012
12/2011
6/2011
12/2010
6/2010
12/2009
63,64
52,00
50,00
68,00
80,95
54,05
52,17
68,57
62,50
73,91
Maximálně bylo dosaženo 72 bodů, minimálně bylo přiděleno 21 bodů. Zkouškové zadání bylo rozděleno do třech částí – testové otázky, otázky s volnou odpovědí a příklady. V rámci testových otázek (výběr správné odpovědi z několika nabízených variant) mohli posluchači získat maximálně 20 bodů za dvacet otázek, přičemž výsledné průměrné hodnocení této části zkoušky bylo 12 bodů (rozpětí přiděleného bodového hodnocení v této části zkoušky 6 – 18 bodů). V části otázek s volnou odpovědí mohli posluchači získat maximálně 10 bodů za pět otázek. Průměrné hodnocení v této části zkoušky dosáhlo 6 bodů (bodové rozpětí 2 – 8 bodů). Chyby se vyskytovaly zejm. v otázkách č. 1 (rozdíl mezi nájmem a pachtem), což mohlo být způsobené skutečností, že v případě pachtu jde o nově zavedený pojem v souvislosti s rekodifikací občanského práva, č. 4 (vysvětlení pojmu věrné a poctivé zobrazení), ale překvapivě také v otázce č. 2 (rozdíl mezi položkami výdaje příštích období, rezervou a dohadnou položkou pasivní), kdy problém činily zejm. rezervy. S ohledem na skutečnost, že šlo v obou částech o otázky základního charakteru (cílí na základní znalosti) lze konstatovat, že mírně nadprůměrná úspěšnost je vnímána spíše neuspokojivě, zejm. pak v kontextu s cílovou skupinou posluchačů, kteří zkoušku absolvují. Stěžejní část zkoušky byla tvořena pěti příklady. Maximálně bylo možné přidělit 70 bodů, průměrně bylo dosaženo výsledku 33 bodů (min. hodnocení v této části zkoušky bylo 13 bodů, maximální pak 49 bodů). Výsledky této části zkoušky byly jednoznačně nejslabší. Níže uvádíme krátké shrnutí k jednotlivým příkladům. Příklad č. 1 byl zaměřen na sestavení části rozvahy – oblast zásob a výkazu zisku a ztráty v provozní činnosti v druhovém členění. Průměrné hodnocení tohoto příkladu dosahovalo 6 bodů z maximálního počtu 17 bodů (rozpětí 2 – 15 bodů). Bohužel se opět potvrdila skutečnost, že posluchači jsou „zběhlí“ v účtování, nikoli ve vykazování. Řada adeptů uváděla ve svých odpovědích souvztažné účetní zápisy, ale již nedokázala tuto dílčí odpověď promítnout do rozvahy. Problém činila bohužel i struktura rozvahy. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že i nadcházející zkoušková zadání se budou zaměřovat více na dopady transakcí do účetní závěrky, než na pouhé podvojné účetní zápisy. V příkladu č. 2 bylo úkolem sestavit přehled o peněžních tocích v části provozní, za pomocí nepřímé metody. Průměrné hodnocení tohoto příkladu dosahovalo 5 bodů z maxima, které činilo 10 bodů, přičemž čtyři adepti se o jeho řešení vůbec nepokusili; rozpětí přidělených bodů činilo 0 – 9 bodů). Problematika cash flow je jednou z oblastí, která, byť je již dlouhodobě testována, činí stále větší či menší obtíže. I nadále bude předmětem testování znalostí, resp. jejich praktické aplikace. Třetí příklad cílil na rozdíl mezi výkazem zisku a ztráty v druhovém a účelovém členění, úkolem bylo sestavení výkazu zisku a ztráty v účelovém členění. Jednoznačně nejhůře zvládnutá část zkoušky – třetina posluchačů se o řešení tohoto příkladu vůbec nepokusila, průměrné hodnocení příkladu 5 bodů z maximálního počtu
ICÚ, a.s., 1. 8. 2014
Komentáře k výsledkům jednotlivých zkoušek – červen 2014
17 bodů; rozpětí přiděleného hodnocení 0 – 14 bodů. Posluchači, kteří se do řešení příkladu pustili, měli problém zejm. se strukturou výkazu. Předmětem čtvrtého příkladu bylo zaúčtování účetních případů, které se vztahovaly k zadaným událostem. Odpovědi byly v tomto případě velmi dobré, řešení nečinilo adeptům zkoušky větší problémy (dosaženo průměrného hodnocení 14 bodů z maximálního počtu 20 bodů, rozpětí přidělených bodů 10 – 20). Poslední příklad byl zaměřen na vnitřní předpis účetní jednotky v oblasti pohledávek a opravných položek k pohledávkám – úkolem bylo uvést informace, které by měl obsahovat. Tento příklad byl hodnocen maximálně 6 body, průměrný počet dosažených bodů – 3 body, bodové rozpětí 0 – 6 bodů, o řešení se v tomto případě nepokusili dva posluchači. Pro další zkoušková období je třeba zopakovat, že na ověření znalostí v oblasti účetní závěrky, tj. i sestavení účetních výkazů, bude důraz kladen i nadále. ZKOUŠKA Č. 2 PRÁVO Zkoušku absolvovalo 22 posluchačů, 19 posluchačů složilo zkoušku úspěšně. Úspěšnost zkoušky (v %) je níže uvedena ve srovnání s předchozími zkouškovými termíny. 6/2014
12/2013
6/2013
12/2012
6/2012
12/2011
6/2011
12/2010
6/2010
12/2009
86,36
65,38
52,63
70,00
72,50
54,55
70,27
85,42
83,61
62,50
Maximální počet dosažených bodů 89, minimálně bylo dosaženo 26 bodů. Zkouškové zadání obsahovalo 10 testových otázek, kde volili adepti zkoušky správnou odpověď z několika nabízených variant, a 21 otázek s volnou odpovědí. Skladba jednotlivých otázek byla následující: Základní principy EU: 1 otázka Trestní právo: 1 otázka Občanské právo procesní: 1 otázka Finanční právo – správa daní a poplatků: 1 otázka Správní právo: 1 otázka Pracovní právo: 5 otázek Občanské právo hmotné a obchodní právo: 17 otázek Úpadkové právo: 1 otázka Směnky a šeky: 2 otázky Právo cenných papírů: 1 otázka Zkouškové zadání bylo v tomto termínu připraveno podle legislativního stavu k 1. 1. 2014, tj. poprvé odráželo změny související s rekodifikací občanského práva, potažmo dalších oblastí práva, které na tuto změnu musely reagovat. Otázky směřovaly k ověření základních znalostí uchazečů ve všech hlavních oborech práva soukromého a dále k ověření schopností uchazečů tyto znalosti prakticky aplikovat. Z oborů práva veřejného byl opakovaně testován obor práva trestního, správního a práva finančního, z něj pak daňové řízení podle daňového řádu v platném a účinném znění. Dále byla zařazena otázka k ověření základních znalostí úpadkového práva. Otázky vycházely z obsahu učebnice Právo pro ekonomy. Většina uchazečů byla schopna správně odpovědět na otázku z oboru práva evropských společenství, trestního práva i občanského práva procesního. Stejně tak většina uchazečů alespoň v základních znacích správně odpověděla na otázku z oboru práva správního, méně pak z oboru práva finančního. Častěji pak posluchači chybovali v otázce č. 3 (insolvenční právo), kdy uváděli všechny v úvahu přicházející varianty namísto právě dvou správných variant. Pracovní právo je tradičně oborem, jemuž je záměrně v testu věnována vysoká míra pozornosti, přičemž většina uchazečů prokázala svoji základní orientaci v tomto oboru (posluchači více chybovali v otázce č. 8 – výše odstupného, a dále v otázce č. 11, kdy bylo úkolem definovat podmínky přeložení zaměstnance zaměstnavatelem do jiného místa výkonu práce). Z oboru občanského práva se jako problematické projevily otázky č. 14 (základní způsoby ustavení právnické osoby, otázka č. 17 – definice jmění, součásti věci a věci hromadné, otázka č. 22, ve které bylo úkolem uvést příklady tzv. vedlejších ujednání při koupi zboží, a v neposlední řadě otázka č. 23, kdy měli posluchači uvést způsoby vzniku bezdůvodného obohacení (bohužel se objevovaly i takové odpovědi jako darování nebo splnění).
ICÚ, a.s., 1. 8. 2014
Komentáře k výsledkům jednotlivých zkoušek – červen 2014
Stále se také objevují základní neznalosti v oblasti práva obchodních společností. Tentokrát to byl případ otázky č. 20, která cílila na nejvyšší orgány v.o.s., družstva a akciové společnosti (problém činila zejm. v.o.s. a družstvo), a dále otázky č. 26, kdy bylo úkolem uvést druhy účastnických cenných papírů vydávaných akciovou společností (nebyly uváděny zatímní listy). Posluchači mnohdy odpovídají neurčitě, případně neúplně, nebo naopak uvádějí vše, co je v souvislosti s testovanou problematikou napadá a zkušební komisař by si měl v podstatě správné řešení z jejich odpovědí vybrat sám. Za takové odpovědi nemůže být přidělen plný počet bodů. Je třeba zopakovat, aby si posluchači zadání pročetli i vícekrát a odpovídali skutečně jen na položenou otázku. V celkovém pohledu lze však výsledky červnové zkoušky hodnotit jako dobré, což vyplývá i z úspěšnosti, které bylo dosaženo. ZKOUŠKA Č. 3 KMIT Zkoušku skládalo 9 uchazečů, zkoušku úspěšně složilo 8 uchazečů, úspěšnost zkoušky dosáhla 88,89 % (minimální počet dosažených bodů činil 41, nejlepší řešitel získal 93 bodů). 6/2014
12/2013
6/2013
12/2012
6/2012
12/2011
6/2011
12/2010
6/2010
12/2009
88,89
60,00
80,00
35,71
100,00
69,23
100,00
84,21
58,33
62,50
Zkouškové zadání obsahovalo 5 testových otázek, kde volili uchazeči správnou odpověď z několika nabízených variant, 2 otázky s volnou odpovědí a 6 příkladů. Dále lze konstatovat, že: testové otázky uchazečům potíže nečinily, výsledky v nich byly tentokráte spíše nadprůměrné (v průměru dosaženo 7 bodů z 10 možných; bodové rozpětí 4 – 10 bodů); v části otázek s volnou odpovědí dosahovali adepti zkoušky průměrně šesti bodů z maxima, které činilo 10 bodů (bodové rozpětí 2 – 10 bodů); mezi příklady nebyl žádný takového rázu, aby bylo možné konstatovat, že by je prakticky podstatná část uchazečů zvládala jen s potížemi. Výjimkou byl snad jen příklad č. 1, kde byly zčásti numerické chyby nebo špatně vyhledaný kvantil, ale i tento příklad adepti v podstatě zvládali; průměrný počet dosažených bodů v této části zkoušky byl 57 bodů, přičemž maximálně mohlo být dosaženo osmdesáti bodů (bodové rozpětí 35 – 78 bodů); při práci s textem zadání (testové otázky, otevřené otázky s volnou odpovědí, příklady, resp. práce s údaji) se během zkoušky neobjevily žádné zásadní obtíže nebo nesrozumitelnosti. V příkladech se pouze v jisté standardní míře, jak už i výše uvedeno, vyskytly občasné chyby v propočtech. Nevyskytly se ale prakticky žádné základní neznalosti v postupech, kdy by uchazeči např. nedokázali rozlišit, o jaký problém vůbec jde a jak jej vlastně řešit; znalosti mezi jednotlivými předepsanými partiemi zkoušky byly tentokráte celkově rozloženy spíše rovnoměrně. ZKOUŠKA Č. 4 MANAŽERSKÁ EKONOMIKA Zkoušku absolvovalo 18 posluchačů, 14 posluchačů složilo zkoušku úspěšně. Úspěšnost zkoušky (v %) je níže uvedena ve srovnání s předchozími zkouškovými termíny. 6/2014
12/2013
6/2013
12/2012
6/2012
12/2011
6/2011
12/2010
6/2010
12/2009
77,78
85,71
61,54
66,67
88,89
80,00
81,25
70,00
84,21
88,89
U této zkoušky bylo dosaženo maxima 86 bodů, naopak nejnižším výsledkem bylo dosažení 38 bodů. Zkouškové zadání bylo rozděleno na tři části. V první části bylo zahrnuto dvacet testových otázek, u kterých bylo úkolem zvolit správnou odpověď z několika nabízených variant (max. bodová dotace 20 bodů). Výsledek, kterého průměrně posluchači dosahovali, bylo 13 bodů (rozpětí dosažených bodů 8 – 18). Chybné odpovědi se nejčastěji objevily u otázek č. 2 (cenová elasticita poptávky), č. 14 (oblast marketingu) a č. 5 (trh výrobního faktoru a cena výrobního faktoru), polovina posluchačů dále chybovala v otázkách č. 3 (individuální poptávka), č. 6 (forma měnové politiky), č. 7 (neutralita peněz) a otázka č. 19 (způsoby odpisování – metoda SYD). Druhá část zkoušky obsahovala devět otázek s volnou odpovědí. Maximum, kterého mohli posluchači v této části zkoušky dosáhnout, bylo 20 bodů, přičemž průměrně bylo přiděleno 12 bodů (rozpětí 2 – 19 bodů). Překvapivě se jako jedna z otázek, která činila posluchačům největší problémy, ukázala otázka č. 5 – uvedení
ICÚ, a.s., 1. 8. 2014
Komentáře k výsledkům jednotlivých zkoušek – červen 2014
rozdílu mezi proporcionálními a neproporcionálními náklady, tři posluchači se tuto otázku vůbec nepokusili zodpovědět, dále to byla otázka č. 3 (vysvětlit, proč mají změny produkce v zahraničí dopad na vývoj obchodní bilance). Dále uchazeči chybovali v otázce č. 2 (rozdíl mezi firmou maximalizující zisk a maximalizující obrat; tři posluchači ji vůbec neřešili), v otázce č. 6, kdy bylo úkolem definovat předlužení a v otázce č. 7 – uvedení rozdílu mezi CF a výsledkem hospodaření. Nejčastěji posluchači vynechávali (zcela bez řešení) otázku č. 4 (rozdíl mezi aktivní a pasivní politikou zaměstnanosti). V závěrečné části, ve které bylo zařazeno 9 příkladů, s maximální dotací 60 bodů, dosahovali posluchači průměrného výsledku 35 bodů (rozpětí dosažených bodů 8 – 52). Nejvíce chyb se objevilo u příkladu č. 5 (investiční rozhodování), dále v příkladech č. 6 (sazba povinných minimálních rezerv, změna aktiv a pasiv centrální banky) a č. 7 (zejm. v první části úkolu – grafické znázornění zadané situace dokonale konkurenční firmy). Problémy činila posluchačům také otázka č. 8 (zejm. její druhá část, kde bylo úkolem vysvětlit změnu ukazatele EVA za zadaných podmínek), a dále příklad č. 4 (produktivita práce). Překvapivě značná část posluchačů chybovala také v příkladu č. 2 (výpočet prodejní ceny ze zadaných údajů; určení bodu zvratu). Celkově lze výsledky červnové zkoušky hodnotit jako uspokojivé. Z řešení bylo možné vypozorovat, že posluchači byli připraveni buď teoreticky (tj. zvládali dobře část testových otázek a otázek s volnou odpovědí, ale v části příkladové byli již méně úspěšní), nebo se v přípravě zaměřili více na příkladovou část a v části otázek, zejm. pak otázek s volnou odpovědí, se mnohdy ani do odpovědí nepouštěli. V mnoha případech byly otázky zodpovídány neúplně, otázkou je, zda posluchač odpověď nevěděl, nebo zda šlo pouze o nepozorné čtení zadání. Zopakovat je třeba to, že je překvapivé, jaké potíže činí posluchačům problematika odpisů, cash flow nebo členění nákladů, což jsou oblasti, se kterými se posluchači setkávají nejen v praxi, ale také v jiných disciplínách. ZKOUŠKA Č. 5 DANĚ Zkoušku absolvovalo 26 posluchačů, přičemž 13 posluchačů složilo zkoušku úspěšně. Úspěšnost zkoušky (v %) je níže uvedena ve srovnání s předchozími zkouškovými termíny. 6/2014
12/2013
6/2013
12/2012
6/2012
12/2011
6/2011
12/2010
6/2010
12/2009
50,00
84,21
42,11
81,82
89,19
62,79
73,08
57,41
76,19
77,03
U zkoušky Daně bylo dosaženo maxima 72 bodů, nejnižší výsledné hodnocení činilo 32 bodů. Zkouškové zadání bylo rozvrženo do tří částí – testové otázky, dílčí příklady a otázky s volnou odpovědí, strukturované příklady. V části testových otázek bylo zařazeno deset otázek, u kterých měli posluchači označit správnou odpověď z nabízených tvrzení. Z maximálního počtu 10 bodů bylo průměrně dosaženo pouze 5 bodů (rozpětí 2 – 9 bodů). Testové otázky byly zacíleny průřezově, vč. novinek v daňových předpisech účinných od 1. 1. 2014. Posluchači nejvíce chybovali v otázce č. 4 (nepeněžitý vklad x daň z nabytí nemovitých věcí), dále v otázce č. 6 (ocenění nepeněžního příjmu spočívajícího v jiném majetkovém prospěchu, jehož obsahem je opakující se plnění na dobu života člověka pro účely DZP FO), v otázce č. 9 (zřízení daňové informační schránky u nově vzniklé PO), ale také v otázkách č. 3 (hospodářský rok jako zdaňovací období u podnikatele – fyzické osoby) a č. 1 (zdanění příjmu z nabytí dědictví PO). Ve druhé části zkoušky, kterou tvořilo 9 dílčích příkladů či otázek s volnou odpovědí, dosáhlo průměrné hodnocení 9 bodů z dvaceti možný (rozpětí 0 – 14 bodů). Dílčí otázky a příklady byly cíleny zejm. na ty oblasti, které nejsou zařazovány v rámci poslední části strukturovaných příkladů, tj. konkrétně na zdanění a celkové odvodové zatížení závislé činnosti, silniční daň, spotřební daně a další daňovou problematiku vč. daňového řádu. Z řešení, resp. „neřešení“ některých úkolů bychom mohli usuzovat na to, že se posluchači ve své přípravě zaměřili především na problematiku DZP a DPH a ostatní části znali pouze okrajově nebo vůbec – to vyplývá zejm. ze skutečnosti, že v této části zkoušky se někteří účastníci vůbec nepustili do řešení, a to i několika zadání (tři posluchači vynechali tři úlohy, čtyři posluchači neřešili čtyři úlohy, dva posluchači neřešili pět úkolů, šest zadání vynechali tři posluchači a jeden posluchač dokonce neřešil sedm zadání z devíti; případy, kdy posluchač neřešil jeden, či dva příklady neuvádíme). Nejčastěji nebyly řešeny otázky č. 5 a č. 8, ale také, překvapivě, otázka č. 2, kde bylo úkolem vysvětlit rozdíl mezi nárokem na odpočet DPH v poměrné výši a nárokem na odpočet DPH v krácené výši, dále otázka č. 4 (daňové zatížení – DPH, spotřební daň u vybraných výrobků) a otázka č. 7, kde bylo úkolem charakterizovat společně hospodařící domácnost pro účely DZP. V případě úkolů, u kterých se účastníci pustili do řešení, nejčastěji chybovali u zadání č. 6 (přerušení daňových odpisů), č. 1 (výpočet čisté mzdy), č. 3 (opožděné tvrzení daně, pozdní platba daně a úrok z prodlení) a zadání č. 4 (daňové zatížení – DPH, spotřební daň u vybraných výrobků).
ICÚ, a.s., 1. 8. 2014
Komentáře k výsledkům jednotlivých zkoušek – červen 2014
Poslední část zkoušky byla tvořena čtyřmi strukturovanými příklady a cílila na stěžejní oblasti, na DZP FO, DZP PO a DPH; dále byl zařazen příklad na výpočet odpisů (stejně jako v předchozích zkouškových termínech). Tentokrát se již nestávalo, že by účastníci v této části zkoušky vynechali i několik příkladů – pouze dva posluchači neřešili jeden celý příklad, někteří posluchači ovšem příklad začali řešit a nedořešili (mnohdy i více jak jeho polovinu), tudíž získávali velmi nízké bodové hodnocení. Strukturovaný příklad č. 1 byl zaměřen na daň z příjmů fyzických osob. V předchozích zkouškových obdobích tento příklad posluchači většinou vůbec neřešili nebo dosahovali velmi nízkého počtu bodového hodnocení. V případě červnové zkoušky se příklad pokusili vyřešit téměř všichni zúčastnění, průměrné bodové hodnocení dosáhlo 10 bodů (maximum, které bylo možné získat: 20 bodů; rozpětí přiděleného bodového hodnocení 1 – 17 bodů). Časté chyby se vyskytovaly u určení dílčího základu daně z pronájmu, ale také v odčitatelných položkách, slevách na dani a daňovém zvýhodnění (a to i v případě poplatníka). Strukturovaný příklad č. 2 cílil na daň z příjmů právnických osob. Pouze jeden posluchač tento příklad neřešil vůbec. Průměrné hodnocení této části zkoušky bylo 11 bodů (maximum, které bylo možné získat: 20 bodů; rozpětí přiděleného bodového hodnocení 0 – 18 bodů). Nejčastějšími chybami bylo nesprávné rozlišení položek zvyšujících a snižujících výsledek hospodaření pro účely tvorby základu daně, dále nesprávné nakládání s položkami odčitatelnými od základu daně, chybovalo se především ve výpočtu správné částky odpočtu daru na veřejně prospěšné účely. Strukturovaný příklad č. 3 byl zaměřen na daň z přidané hodnoty. V minulosti též příklad, do jehož řešení se posluchači v mnoha případech ani nepustili. Příklad byl hodnocen také maximálním počtem 20 bodů, průměrné hodnocení tohoto příkladu dosáhlo počtu 11 bodů (rozpětí udělených bodů 2 – 19). Mezi nejčastější chyby můžeme zařadit špatné krácení či úplné opomenutí krácení nároku na odpočet. V mnoha případech také posluchači „nedořešili“ tento příklad – neuváděli daň na výstupu a odpočet daně celkem a nedopočítali tedy vlastní daňovou povinnost/nadměrný odpočet. Poslední oblastí, která byla zařazena do této části zkoušky, byly odpisy. Tentokrát se řešení s touto problematikou posluchačům spíše nedařilo (a to, ať se jedná o strukturovaný příklad, nebo otázky zařazené v prvních částech zkoušky). Úplným a správným řešením tohoto příkladu bylo možné získat 10 bodů, průměrné hodnocení bylo 5 bodů (rozpětí udělených bodů 1 – 10). Problém činil zejm. výpočet odpisu technicky zhodnoceného software, zaměňován byl také měsíční odpis za roční výši odpisů. Stálým problémem je obecně nepozornost při čtení zadání, uvádění odpovědí, které nesouvisí s položenou otázkou – v takovém případě pouze běží čas a nejsou získávány žádné body. Neřešení větší části zadaných úkolů je dalším problémem, který se opakovaně vyskytuje – v takovém případě je pak, pro úspěšné zvládnutí zkoušky, nutné splnit více jak padesát procent. ZKOUŠKA Č. 6 FINANČNÍ ÚČETNICTVÍ A VÝKAZNICTVÍ Zkoušku absolvovalo 37 posluchačů, 25 posluchačů složilo zkoušku úspěšně. Úspěšnost zkoušky (v %) je níže uvedena ve srovnání s předchozími zkouškovými termíny. 6/2014
12/2013
6/2013
12/2012
6/2012
12/2011
6/2011
12/2010
6/2010
12/2009
67,57
34,09
39,34
44,83
51,92
62,34
55,77
38,37
32,32
25,24
Výsledky červnové zkoušky ve srovnání s předchozími termíny (prosinec 2013 (34 %) a červen 2013 (39 %)) jsou výrazně lepší (přidělené bodové hodnocení se pohybovalo v rozpětí od 18 do 81 bodů), velká škála úspěšných výsledků se však pohybovala v rozsahu 50 až 65 bodů. Oproti minulým termínům nebyl tentokrát odevzdán žádný test, který by byl téměř prázdný. Všichni adepti se pokoušeli o řešení, což lze vnímat pozitivně. Z řešení je zřejmé, že většině (i úspěšných) činí problémy otázky úvahového typu, kde je třeba se více zamyslet a více analyzovat – např. strukturovaný příklad č. 2 nebo doplňkový úkol v komplexním příkladu č. 2. Zkouškové zadání mělo, obdobně jako v předcházejících termínech, tři stěžejní části, které měly různou formou prověřit znalosti adeptů certifikace v oblasti finančního účetnictví a výkaznictví. Část I.: Testové otázky Testové otázky byly voleny z oblastí, u nichž je požadována základní znalost adepta, určitý přehled, nikoliv hloubka. Záměrem je zároveň volit otázky z oblastí, které v daném termínu nejsou zahrnuty do dalších částí testu – v červnovém termínu to byl audit, konsolidace, leasing, snížení hodnoty aktiv, koncepční rámec). Celkové hodnocení otázek bylo spíše nadprůměrné, většina testů dosáhla více jak 5 bodů, u jednoho testu bylo dosaženo plného počtu 10 bodů.
ICÚ, a.s., 1. 8. 2014
Komentáře k výsledkům jednotlivých zkoušek – červen 2014
Část II.: Strukturované příklady a související teorie Tato část byla rozložena do 3 dílčích částí – příkladů. Oproti minulým termínům došlo ke změně obsahových požadavků a k různosti bodového hodnocení jednotlivých částí. Cílem této části bylo prověřit schopnost adepta aplikovat získané znalosti z účetních pravidel na relevantní propočty ovlivňující účetní informace poskytované v účetních výkazech. Příklad č. 1 – Finanční analýza – výpočet pěti vybraných ukazatelů Zadání šlo do okrajového tématu sylabu, které je součástí zkoušky. V minulosti byly příklady zaměřené na finanční analýzu většinou zdrojem bodového hodnocení účastníků. Tentokrát tomu tak nebylo, celkově lze hodnocení označit za průměrné, řada adeptů měla s výpočtem základních ukazatelů problémy. Příklad č. 2 – Operativní leasing s chybou a přístup k její opravě Příklad vycházel ze skutečnosti, že v předchozích letech byl operativní leasing účtován na peněžní, nikoliv akruální bázi, přičemž podnik platil nerovnoměrné platby. Úkolem bylo zhodnotit toto řešení, navrhnout jiné, což spělo k řešení opravy chyb – jak IFRS, tak CZ předpisy. Základní princip byl většině účastníků jasný, ale v detailech se většina již ztrácela, zejména pak zpracování opravy chyby – zaúčtování a dopad do účetních výkazů. Příklad č. 3 – Ocenění a zachycení dlouhodobého majetku – zahrnutí revizních oprav, dotací, očekávané likvidace Nová koncepce pojetí příkladu v této části – příklad, který pojí různé oblasti pravidel pod jedním stěžejním prvkem. Záměrem bylo otestovat téma, které je většinové, neboť se dotýká oceňování a vykazování dlouhodobého majetku. Bylo znát, že se účastníci ztrácejí „v komplexnosti“. Řada testů obsahovala různé, až zmatečné výpočty, navíc byly opomíjeny určité skutečnosti při výpočtech, např. existence zbytkové hodnoty, změny v odhadech odpisování apod. Ačkoliv byl požadován dopad do výkazů, v řadě testů bylo prezentováno účtování MD/D a vhodné účty. Část III.: Komplexní příklady Zaměření komplexních příkladů – zpracování přehledu o peněžních tocích a účetních výkazů v souladu s českými účetními předpisy. Cílem těchto příkladů bylo hloubkově prověřit ve složitějších příkladech látku, kterou by měl adept znát do jisté míry již ze základního kurzu. Příklad č. 1 – Přehled o peněžních tocích a přehled o změnách ve vlastním kapitálu Sestavení přehledu o peněžních tocích již většina zvládá, nyní bylo zahrnuto snadnější řešení pro otestování základní rutiny a došlo k rozšíření zadání o přehled změn ve vlastním kapitálu, který je třeba rovněž testovat. Příklad č. 2 – Sestavení rozvahy a výkazu zisku a ztráty Příklad na sestavení výkazů do jisté míry testoval schopnost „vyselektovat“ správné informace, neboť úkolem bylo sestavení zahajovací rozvahy a pak pouze výsledovky za vymezené účetní období. Účastníci přitom pracovali i s údaji vhodnými např. jen pro konečnou rozvahu. Sestavení rozvahy nevzbuzovalo velké problémy a hodnocení bylo převážně velmi dobré. Větší problémy lze spatřovat ve výsledovce, která požadovala účelové členění nákladů. Je znát, že účastníci s tímto členěním nemají valné zkušenosti a bylo by vhodné zaměřit přípravu i na větší a hlubší diskusi ohledně účelového členění konkrétních nákladových položek. I přes lepší výsledky, stále platí doporučení, že se účastníci musí více zaměřovat na schopnost činit úvahy, analýzy možných řešení a ta diskutovat. Je třeba odpovídat cíleně na položené otázky či úkoly, neztrácet čas vypisováním odpovědí, které ve výsledku body nepřináší, neopakovat se. Je-li otázka na popis účetních pravidel, pak se očekává popis (i třeba v bodech), ale ne výpočty, apod. ZKOUŠKA Č. 7 PROFESNÍ CHOVÁNÍ A KOMUNIKACE Zkoušku absolvovalo 39 posluchačů, 36 posluchačů složilo zkoušku úspěšně. Úspěšnost zkoušky (v %) je níže uvedena ve srovnání s předchozími zkouškovými termíny. 6/2014
12/2013
6/2013
12/2012
6/2012
12/2011
6/2011
12/2010
6/2010
12/2009
92,31
82,35
90,63
71,15
90,57
86,67
90,63
83,78
81,55
88,11
Minimální počet dosažených bodů byl 27, maximální pak 95 bodů. Zkouškové zadání tvořily dvě části – testové otázky (24 testových otázek s výběrem správné odpovědi z uvedených tvrzení, s maximální bodovou dotací 40 bodů) a 12 otázek s volnou odpovědí.
ICÚ, a.s., 1. 8. 2014
Komentáře k výsledkům jednotlivých zkoušek – červen 2014
V případě testových otázek dosahovali posluchači poměrně vysoké bodové dotace – průměrné hodnocení 32 bodů (bodové rozpětí udělených bodů 20 – 40). V rámci prvních šestnácti testových otázek se čtyřmi alternativami výběru, ohodnocených 2 body, nebyly větší problémy, častěji se vyskytovaly chyby v otázkách č. 1, č. 2, č. 6 a č. 15. Obdobně tomu bylo i u druhé části testových otázek (8 otázek s hodnocením á 1 bod, tři alternativy výběru) – bodové hodnocení, kterého adepti dosahovali, bylo 6 – 8 bodů, nejčastěji chybovali v otázkách č. 18, č. 21 a č. 23. V části zkoušky zahrnující 12 otázek s volnou odpovědí bylo možné získat maximálně 60 bodů, průměrné hodnocení však dosáhlo pouze 36 bodů (rozpětí přiděleného bodového hodnocení velmi široké 5 – 57 bodů). Problémy činily zejm. otázky č. 2, č. 5, č. 7, č. 10 a č. 12 – v této souvislosti je třeba upozornit na fakt, že dlouhodobě jsou neuspokojivé odpovědi u otázek z oblasti etiky (i do budoucna budou zařazovány). Výsledné hodnocení červnové zkoušky lze však hodnotit jako velmi dobré, což ukazuje i dosažená úspěšnost. ZKOUŠKA Č. 8 MANAŽERSKÉ FINANCE Zkoušku absolvovalo 24 uchazečů, 12 uchazečů složilo zkoušku úspěšně. Úspěšnost zkoušky (v %) je níže uvedena ve srovnání s předchozími zkouškovými termíny. 6/2014
12/2013
6/2013
12/2012
6/2012
12/2011
6/2011
12/2010
6/2010
12/2009
50,00
77,78
78,57
91,67
82,05
92,31
86,67
68,75
72,55
82,67
Výsledky zkoušky zaznamenaly oproti předchozím termínům znatelný pokles. Minimální počet získaných bodů činil 22 bodů, zatímco nejlepší řešitel získal 91 bodů. Průměrné skóre činilo 51 bodů. Rozložení získaných bodů mezi uchazeče ukazuje následující histogram, ve kterém jsou v intervalech po deseti bodech znázorněny počty uchazečů, kteří získali body spadající do příslušného rozpětí.
Zkouškové zadání bylo v případě zkoušky z Manažerských financí rozděleno do dvou částí – v první byly zařazeny testové otázky, druhou část tvořily příklady. Bodová dotace testových otázek činila 20 % z celkového maximálního počtu 100 bodů za celý test. Uchazeči v průměru získali 11 bodů (tj. 55% úspěšnost) z celkové bodové dotace, nicméně dosažené body se značně lišily (od 2 do 20 bodů, přičemž polovinu a více bodů, kterých bylo možné dosáhnout, získalo 15 uchazečů). Převaha chybných odpovědí byla u následujících otázek: Otázka č. 5, která ověřovala, jaký práh nesmí překročit podíl prioritních akcií, byla zodpovězena správně pouze dvěma uchazeči. Otázka č. 3, která rovněž ověřovala znalost nového soukromého práva a ptala se na nový termín pro bývalé o.p.s. po rekodifikaci, vykazovala 83% chybovost. Otázka č. 4 dotazující se na koeficient β akcie konkrétní korporace v CAPM modelu, u které nesprávnou variantu zvolilo 63 % uchazečů. Na příklady připadaly zbylé čtyři pětiny celkové bodové dotace. Příklady pokrývaly oblasti zkouškového sylabu, u kterých se vyžaduje od uchazeče komplexní znalost, popřípadě základní znalost.
ICÚ, a.s., 1. 8. 2014
Komentáře k výsledkům jednotlivých zkoušek – červen 2014
Konkrétně šlo o následující problematiku: Příklad č. 1 za 22 bodů byl zaměřen na výpočet nákladových (výdajových) kritérií hodnocení investic a jejich aplikaci. Ačkoliv se jedná o problematiku z oblasti komplexní znalosti a současně jednodušší než řada modelů pracujících s peněžními toky vč. příjmů, zaznamenal průměrnou úspěšnost řešení pouze 8 bodů (tj. 36 %); rozpětí přiděleného bodového hodnocení činilo 0 – 22 bodů – více jak polovinu bodové dotace získalo pouze 9 uchazečů. Jeho možné řešení dvěma způsoby správně provedl pouze jediný uchazeč. Řada dalších pak úspěšně aplikovala buďto celkové náklady, nebo průměrné roční náklady. K nejčastějším chybám patřilo zahrnutí odpisů do výpočtů ročních nákladů a současně zahrnutí pořizovací ceny, čímž se hodnota investice objevila v nákladech (výdajích) dvakrát. Dalším častým problémem bylo chybné zohlednění časové hodnoty peněz formou zásobitelů a fondovatelů pro sérii anuitních plateb. Příklad č. 2 s dotací 21 bodů patřil k úspěšněji řešeným s průměrným ziskem 12 bodů; dosažené bodové hodnocení se pohybovalo mezi 0 – 21 body (13 uchazečů získalo více jak 50 % maximální bodové dotace). Uchazeči v něm měli uplatnit ABC analýzu zásob a poté u jednoho druhu materiálu určit náklady spojené s jeho objednáváním a skladováním, a rozhodnout, zda stávající frekvence objednávek je správná, resp., zda ji podnik změní při nabídce slevy. Problém zpravidla dělalo rozčlenění zásob, kdy uchazeči neurčovali významnost zásob dle celkového podílu na spotřebě vyjádřené v korunách, ale ve fyzických jednotkách, u nichž však nemohli ze zadání vůbec usuzovat, že jsou srovnatelné (např. 1 ks šroubku vs. 1 l oleje). Příklad č. 3 s dotací 17 bodů byl úspěšně řešen v polovině případů, konkrétně průměrné skóre u něj činilo 8 bodů (body přidělovány v hranici 0 – 17 bodů; 11 posluchačů získalo více jak 50 % maximální bodové dotace). Úkolem uchazečů bylo posoudit společností uplatňovanou strategii financování a vypočítat průměrné náklady kapitálu. Vzhledem k tomu, že zadání nespecifikovalo předpoklad o zdanění dividend a o sazbě daně z příjmů, byly uznávány i výsledky, které odpovídaly předpokladu daňové sazby, kterou si uchazeči zvolili, i když se nejednalo o aktuálně platné sazby. K nejčastějším chybám se řadil výpočet nákladů kapitálu z veškerých pasiv a ne pouze z jejich části dlouhodobého charakteru. Poměrně častým problémem byl i výpočet nákladů vlastního kapitálu z dividendového výnosu akcií zkoumané korporace. Příklad č. 4 za 14 bodů uchazeči zvládli v průměru na 7 bodů, přičemž body přidělovány od 0 – 14 bodů; 11 posluchačů dosáhlo více jak 50 % maxima možných bodů. Úkolem zde bylo co nejpřesněji zohlednit vliv inflace na peněžní toky a s využitím reálných, či nominálních úrokových sazeb spočítat čistou současnou hodnotu. Problémem se ukazoval samotný výpočet inflačního vlivu, dalším častým problémem bylo nepřípustné současné kombinování reálných a nominálních veličin ve výpočtu současné hodnoty. Příklad č. 5 za 6 bodů ověřoval základní problematiku z oblasti leasingu, a sice rekapitalizační cenu, leasingovou cenu a leasingový koeficient. Problematika nedělala uchazečům velké problémy. Svědčí o tom i úspěšnost řešení 5 bodů (tj. 83 %). Typické chyby, které se vyskytovaly, spočívaly buďto v absolutní neznalosti, případně v chybném určení rekapitalizace. Z výše uvedených poznatků o výsledcích zkoušky lze odvodit následující obecná doporučení pro potenciální uchazeče o zkoušku: Těžiště zadání vychází z oblastí, u kterých sylabus vyžaduje komplexní znalost. Ačkoliv byla očekávána i u problematiky nákladových kritérií, přesto takto zaměřený a nejvíce dotovaný příklad patřil k nejméně úspěšně řešeným. Vyplývá z toho jednoduché doporučení optimalizovat přípravu na zkoušku tak, aby adept oblasti vyžadující komplexní znalost skutečně dobře ovládnul. Od 1. ledna letošního roku začala platit nová právní úprava. Promítnuta byla řádně a včas i do materiálů pro přípravu na zkoušku. Přesto ji řada uchazečů neznala a ztrácela proto zbytečně poměrně velkou část bodů na nesprávně zodpovězených teoretických otázkách. Místo bezduchého memorování vzorců je vhodnější pochopit logiku jejich konstrukce. Díky tomu bude uchazeč případně schopen vzorec rekonstruovat u zkoušky, i když jej zapomene, nebo bude alespoň sám schopen korigovat situace, že si zamění "+" za "-" ve vzorci pro výpočet reálné úrokové sazby, nebo bude místo diskontování umocňovat apod.
ICÚ, a.s., 1. 8. 2014
Komentáře k výsledkům jednotlivých zkoušek – červen 2014
ZKOUŠKA Č. 9 MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ Zkoušku absolvovalo 5 adeptů, všech pět bylo u zkoušky úspěšných. Úspěšnost zkoušky (v %) je níže uvedena ve srovnání s předchozími zkouškovými termíny. 6/2014
12/2013
6/2013
12/2012
6/2012
12/2011
6/2011
12/2010
6/2010
12/2009
100,00
80,00
42,86
100,00
100,00
50,00
100,00
100,00
100,00
100,00
Maximální počet dosažených bodů 94, minimálně bylo dosaženo 57 bodů. Zkouška obsahovala 5 strukturovaných příkladů, z nichž si posluchači k řešení zvolili 4 příklady. Všechny příklady byly hodnoceny maximálním počtem 25 bodů. Jednotlivé příklady byly zaměřeny na tyto oblasti: odpovědnostní řízení; zjišťování výsledků hospodaření; alokační fáze; kalkulační systém; krátkodobé rozhodovací úlohy. V rámci zkoušky se nevyskytly žádné zásadní problémy či opakující se chyby. ZKOUŠKA Č. 10 IFRS (IFRS specialista) Zkoušku absolvovalo v rámci systému certifikace 12 posluchačů, přičemž 7 posluchačů složilo zkoušku úspěšně. Úspěšnost zkoušky (v %) je níže uvedena ve srovnání s předchozími zkouškovými termíny (jedná se pouze o „skupinu“, která absolvovala zkoušku v rámci systému certifikace). 6/2014
12/2013
6/2013
12/2012
6/2012
12/2011
6/2011
12/2010
6/2010
12/2009
58,33
57,89
37,50
46,43
24,00
57,69
17,39
34,62
22,22
4,17
V rámci kvalifikace IFRS specialista se červnové zkoušky zúčastnilo 7 posluchačů – úspěšně složili zkoušku 2 z nich, čemuž odpovídá úspěšnost 28,57 %. Pro úspěšné složení zkoušky bylo nutné dosáhnout minimálně 50 bodů ze 100. Z možného maxima bylo v průměru dosaženo 69 bodů. Bodové hodnocení, které bylo přiděleno jednotlivým řešitelům, se pohybovalo v rozmezí 18 – 79 bodů. Zkouškové zadání obsahovalo 4 příklady (otázky). První otázka byla, stejně jako při každé zkoušce, zaměřena na prověření znalostí o pravidlech pro podnikové kombinace a přípravu konsolidovaných výkazů. Úkolem bylo sestavení konsolidovaného výkazu o úplném výsledku skupiny skládající se z mateřského podniku, dceřiného podniku a přidruženého podniku. Odpovědi na tuto otázku v průměru získaly 15 z 25 možných bodů, kdy nejvyšší počet dosažených bodů byl 24, nejnižší pak 6 bodů. Mezi nejčastější chyby a nedostatky patřily: Kontrola nad společností Beta byla získána v průběhu účetního období, a proto do nerozděleného zisku k datu akvizice při výpočtu goodwillu měla být zahrnuta poměrná část zisku dceřiné společnosti do data akvizice. V případě, kdy byl kontrolní podíl v dceřiném podniku pořízen postupně, je nutné dříve pořízený (nekontrolní) podíl k datu získání kontroly nad dceřiným podnikem přecenit na reálnou hodnotu s dopadem do výsledovky mateřského podniku. Do výpočtu nekontrolních podílů na výsledku hospodaření dceřiných podniků mají být zahrnuty jen ty konsolidační úpravy, které mají vliv na výsledek hospodaření daného dceřiného podniku a zároveň ovlivní výši konsolidovaného zisku. Proto se například eliminace vnitroskupinových prodejů zboží, kdy prodávajícím byl mateřský podnik, do výpočtu nekontrolních podílů nepromítá. Při výpočtu nekontrolních podílů na úplném výsledku je vhodné vycházet z již vypočítaných nekontrolních podílů na výsledku hospodaření, a ten pouze upravit o podíl na ostatním úplném výsledku dceřiného podniku. V druhé otázce měli uchazeči za úkol připravit upravený výkaz o finanční situaci a výkaz o úplném výsledku z pracovních verzí těchto výkazů, do kterých měli promítnout úpravy vyplývající z dodatečných informací. Odpovědi na tuto otázku v průměru získaly 10 z 25 možných bodů, kdy nejvyšší počet dosažených bodů byl 23, nejméně pak pouhý 1 bod. Nejčastější chyby a nedostatky:
ICÚ, a.s., 1. 8. 2014
Komentáře k výsledkům jednotlivých zkoušek – červen 2014
Nedostatečné opravy zůstatku finanční investice, kdy bylo nutné nejen promítnout transakční náklady (poplatky makléři) jako snížení finančních nákladů, ale i eliminovat přecenění tohoto aktiva a doúčtovat chybějící úroky jako finanční výnosy. Společnost prodala zboží zákazníkovi, o kterém věděla, že je ve vážných finančních problémech – v takovém případě není možné vykázat výnosy z prodeje, protože není splněno jedno ze základních kritérií – „výnos je vykázán v případě, kdy účetní jednotce z dané transakce pravděpodobně poplyne ekonomický prospěch“. Namísto vytvoření opravné položky k pohledávce s dopadem do nákladů bylo proto nutné pohledávku a související výnos zcela odúčtovat. Rezerva na náhrady škod na životním prostředí měla být nejen navýšena na 10 milionů Kč, ale související náklad nemohl být vykázán jako mimořádný, protože IFRS neumožňuje tuto klasifikaci nákladů či výnosů. Komentování a vysvětlování výpočtů a úprav, včetně uvádění odkazů na související IFRS bylo u této otázky zcela zbytečné. Úkolem bylo pouze sestavení výkazů, a proto za vysvětlující komentáře nejsou udělovány žádné body. Stejně tak není možné získat plný počet bodů pouze za podpůrné výpočty a uvedení MD/D u jednotlivých úprav. Naopak, tímto přístupem se uchazeči připravují o relativně jednoduché body, které jsou k dispozici za sestavení výkazů s položkami a částkami, z nichž některé ani není nutné nijak upravovat. Ve třetí otázce měli uchazeči okomentovat účetní ošetření určitých položek a transakcí, navržených asistentkou finanční ředitelky, a případně navrhnout jejich opravu včetně podpůrných výpočtů ilustrujících dopad těchto úprav na jednotlivé dotčené řádky účetních výkazů. Tato otázka testovala znalosti IFRS v oblasti úhrad vázaných na akcie, zaměstnaneckých požitků, splátkového prodeje a snížení hodnoty zásob. Průměrný získaný počet bodů u této otázky byl 11 z 25 možných, přičemž nejvyšší počet dosažených bodů byl 21, nejméně získal/a posluchač/posluchačka se dvěma body. Ačkoliv byla v zadání otázky podtržena nutnost doplnění odpovědi odkazy na relevantní pravidla standardů a interpretací a podpůrnými výpočty, mnozí uchazeči tak neučinili – a nemohli proto získat plný počet bodů i za jinak správné odpovědi. Nejčastější chyby a nedostatky: Příliš stručné odpovědi, nedostatečně podložené argumenty opírajícími se o konkrétní IFRS pravidla. Neuvedení výpočtů a částek, které měly být správně vykázány v účetní závěrce společnosti v souladu s IFRS u podotázky (iii) pro obě varianty prodeje, tedy na splátky a s odloženou dodávkou. Čtvrtá otázka byla rozdělena do dvou podotázek věnovaných problematice leasingů. Odpovědi na tuto otázku v průměru získaly 8 z 25 možných bodů, kdy nejvyšší počet dosažených bodů byl 18, jeden řešitel nezískal v této části zkoušky ani jeden bod. Z klesající tendence počtu dosažených bodů lze uvažovat, že mnozí adepti si na poslední otázku nevyhradili dostatečný čas v poměru k času, který věnovali prvním třem otázkám. V první podotázce měli uchazeči možnost získat až 7 bodů uvedením pravidel vykazování prodeje a zpětného leasingu dlouhodobých aktiv z pohledu nájemce. Odpovědi na tuto otázku byly vesměs vyhovující, ačkoliv mnohé byly příliš stručné. Ve druhé podotázce čtvrté otázky měli uchazeči použít pravidla standardu IAS 17 Leasingy na finanční a operativní leasing s tím, že u pronájmu nemovitosti bylo nutné odděleně klasifikovat pronájem pozemku (operativní leasing) a pronájem budovy (finanční leasing). Odpovědi na tuto podotázku byly ve valné většině dobré, nejčastější chybou bylo vykázání ročních nákladů namísto nákladů za 9 měsíců. Na závěr stručné doporučení pro příště, které se opakuje z minulých zkoušek: Nespoléhejte se jen na studium teoretických pravidel jednotlivých standardů a interpretací, důležitou součástí vaší přípravy na zkoušku by mělo být i propočítání příkladů aplikujících tato teoretická pravidla na konkrétních scénářích. Pokuste se „složit“ některou z minulých zkoušek za podmínek obvyklých při skutečné zkoušce, abyste si udělali představu o rozsahu a náročnosti zkoušky. Pečlivě si pročtěte zadání otázek a odpovídejte jen v rozsahu požadovaném v zadání úkolu; za odpovědi nad rámec daného úkolu nejsou udělovány žádné bonusové body. Pokud je úkolem sestavit výkaz/y, pak je třeba jej také sestavit, nikoli uvést pouze propočty určitých položek. Zejména v případě slovních odpovědí posuďte nutný rozsah odpovědi tak, aby odpovídal bodovému hodnocení otázky, například na otázku dotovanou 4 body nestačí odpovědět jen jednou větou.
ICÚ, a.s., 1. 8. 2014
Komentáře k výsledkům jednotlivých zkoušek – červen 2014
Vhodným způsobem si označujte výsledky dílčích výpočtů, které je pak nutné promítnout na více míst v účetních výkazech nebo jiných záznamech. Hlídejte si rozvržení času, většinou je potřeba alespoň stručně odpovědět na všechny čtyři otázky a související podotázky, abyste si zajistili bezpečné splnění minimálního limitu pro úspěšné složení zkoušky. Naprostá většina neúspěšných uchazečů neodpověděla na všechny podotázky, mnozí vynechali dokonce i celé otázky. ZKOUŠKA Č. 11 FINANČNÍ ŘÍZENÍ Zkoušku absolvovalo 13 uchazečů, 9 z nich složilo zkoušku úspěšně. Úspěšnost zkoušky (v %) je níže uvedena ve srovnání s předchozími zkouškovými termíny. 6/2014
12/2013
6/2013
12/2012
6/2012
12/2011
6/2011
12/2010
6/2010
12/2009
69,23
83,33
53,33
81,25
60,00
61,54
23,53
37,50
86,36
60,61
Minimální počet získaných bodů činil 38 bodů. V protikladu k tomu nejlepší řešitel získal 90 bodů. Průměrné skóre činilo 57 bodů. Bližší informaci o rozložení získaných bodů mezi uchazeče ukazuje následující histogram, ve kterém jsou graficky znázorněny v intervalech počty uchazečů, kteří získali body spadající do příslušného intervalu.
Z grafu je patrné, že většina uchazečů byla na zkoušku připravena. Zkouškové zadání obsahovalo komplexní případovou studii a 4 strukturované příklady (k řešení posluchač vybírá tři z nich). Bodové hodnocení komplexní případové studie odpovídá 40 % celkového možného bodového zisku. Komplexní případová studie byla v červnovém zadání zkoušky věnována problematice risk managementu, přičemž měla ověřit znalosti z oblasti opční teorie. Úkolem bylo determinovat hodnotu call opce a určit parametry citlivosti na změnu jednotlivých parametrů determinujících hodnotu opce. Řešení komplexní případové studie jednotlivými uchazeči lze považovat za velmi neuspokojivé – důvodně se lze domnívat, že tuto oblast výrazně podcenili. Většina uchazečů se odhodlala pouze k tipování dopadů změn jednotlivých parametrů na hodnotu opce v dílčí části šest, případně ještě byli schopni determinovat rozdíl mezi vnitřní a časovou hodnotou opce. Pouze dva uchazeči zpracovali komplexní studii na velmi dobré úrovni (34 a 37 dosažených bodů z maximálního počtu 40 bodů). Průměrné hodnocení této části zkoušky však dosáhlo pouhých 12 bodů. Zbývajících 60 % zadání tvořila čtveřice příkladů, z nichž uchazeči volili tři, které budou řešit. Při jejich tvorbě jsme usilovali o pokrytí všech oblastí zkouškového sylabu, u kterých se vyžaduje od adepta minimálně základní znalost (většinově však komplexní znalost) dané problematiky. Příklady se tedy soustřeďovaly na následující oblasti: Příklad č. 1 se věnoval oblasti odpisové politiky. Uchazeči zde měli prokázat znalost problematiky účetních a daňových odpisů. V teoretické části zadání pak měli být schopni determinovat rysy etického chování. Příklad si k řešení vybrala většina uchazečů (11 z celkového počtu 13). Celkově je třeba podotknout, že řešení adeptů (zejména v oblasti kalkulací DDB a SYD) nebylo příliš uspokojivé (úspěšnost 75 %). Průměrné hodnocení činilo 15 bodů z dvaceti možných (bodové hodnocení se pohybovalo v rozmezí 8 – 18 bodů).
ICÚ, a.s., 1. 8. 2014
Komentáře k výsledkům jednotlivých zkoušek – červen 2014
Příklad č. 2 se věnoval problematice investičního rozhodování. Zde měli uchazeči identifikovat peněžní toky z projektu na bázi zisků EBT a EBITDA. Příklad si k řešení vybralo 9 uchazečů. Jakkoli je tato problematika vyžadována již na stupni předchozím (zkouška Manažerské finance), výsledky naznačily problémy v identifikaci peněžních toků většinou uchazečů. Průměrné bodové hodnocení tohoto příkladu dosáhlo 15 bodů, bodové rozpětí 7 – 20 bodů. Příklad č. 3 byl věnován nákladům kapitálu. Oblast identifikace nákladů kapitálu je poměrně oblíbenou součástí zkušebního zadání ze strany uchazečů (tento příklad volilo všech 13 uchazečů). Dá se říci, že tato část zadání nečinila výraznější potíže. Dosažené průměrné bodové hodnocení dosáhlo hranice 16 bodů, bodové pásmo 6 – 20 bodů. Příklad č. 4 byl věnován problematice finanční analýzy. Tento příklad řešilo pouze 6 uchazečů, nicméně jejich úspěšnost řešení odpovídala úrovni 65 %. Úkolem bylo identifikovat vybrané ukazatele rentability (ROE, ROA), běžnou likviditu, obrat aktiv a celkovou zadluženost. Zejména běžná likvidita a obrat aktiv byly uchazeči kalkulovány poměrně inovativním způsobem. Průměrné bodové hodnocení této části zkoušky dosáhlo 11 bodů, rozpětí přiděleného bodového hodnocení 6 – 17 bodů). Z průběhu zkoušek a z výše uvedených poznámek lze odvodit zejména následující obecná doporučení pro potenciální uchazeče o zkoušku: Stěžejní příklady zadání čerpaly z oblastí sylabu, u kterých se požaduje komplexní znalost. Přesto mnozí uchazeči takové oblasti (zejména opční problematiku zohledněnou v komplexní případové studii) podcenili. Součástí komplexní případové studie může být jakákoli problematika, pro niž je v sylabu požadována komplexní znalost, a to bez jakékoli výjimky. K častým ztrátám bodů docházelo v důsledku nezodpovězení (či pouze částečného zodpovězení) všech otázek zadání. ZKOUŠKA Č. 12 PODNIKOVÝ MANAGEMENT Zkoušku absolvovali 4 adepti certifikace, přičemž úspěšní byli v tomto termínu všichni. Úspěšnost zkoušky (v %) je níže uvedena ve srovnání s předchozími zkouškovými termíny. 6/2014
12/2013
6/2013
12/2012
6/2012
12/2011
6/2011
12/2010
6/2010
12/2009
100,00
85,71
100,00
100,00
78,57
100,00
100,00
100,00
100,00
100,00
Maximální počet dosažených bodů 68, minimálně bylo dosaženo 55 bodů. Zkouškové zadání mělo dvě části. Část A zahrnovala 20 testových otázek (max. dotace 20 bodů), kde volili adepti zkoušky správnou odpověď z několika nabízených variant, a 10 otázek s volnou odpovědí (max. dotace 20 bodů). U testových otázek se bodové hodnocení, kterého posluchači dosáhli, pohybovalo v rozpětí 13 – 16 bodů (průměr 14 bodů), u otázek s volnou odpovědí se hodnocení pohybovalo mezi 7 až 12 body (průměr 10 bodů). Část B zahrnovala čtyři případové studie (každá s maximální dotací 20 bodů), z nichž si posluchači vybírali k řešení 3 z nich. Všichni posluchači řešili případovou studii č. 1 a případovou studii č. 3. Průměrné bodové hodnocení, které bylo uděleno v této části zkoušky, dosáhlo počtu 37 bodů (bodové rozpětí přiděleného hodnocení 35 – 43 bodů), přičemž u jednotlivých případových studií bylo průměrné hodnocení následující: 13 bodů (případová studie 1), 13,5 bodu (případová studie 2; dva řešitelé), 12 bodů (případová studie 3), 12 bodů (případová studie 4; dva řešitelé). U všech otázek lze doporučit důkladné a uvážlivé čtení jejich zadání, toto platí zvláště u otázek s volnou odpovědí nebo u aplikačních otázek v případových studiích. Z hlediska znalostí okruhů lze na základě tohoto zkouškového termínu uchazečům doporučit větší zaměření na strukturu hodnotícího pohovoru nebo jednotlivé metody řízení kvality.
ICÚ, a.s., 1. 8. 2014
Komentáře k výsledkům jednotlivých zkoušek – červen 2014
ZKOUŠKA Č. 13 AUDITING A VNITŘNÍ KONTROLA Zkoušku absolvovalo 9 posluchačů, přičemž zkoušku úspěšně složilo 6 z nich. Úspěšnost zkoušky (v %) je níže uvedena ve srovnání s předchozími zkouškovými termíny. 6/2014
12/2013
6/2013
12/2012
6/2012
12/2011
6/2011
12/2010
6/2010
12/2009
66,67
100,00
85,71
100,00
100,00
100,00
100,00
100,00
100,00
100,00
Výsledky, kterých posluchači dosáhli, se pohybovaly v rozmezí 39 až 62 bodů. Výsledky červnové zkoušky lze hodnotit jako neuspokojivé. Uspělo pouze šest posluchačů, kteří navíc dosáhli pouze mírně nad padesát procent maximálního počtu bodové dotace. V první části zkoušky, která se týkala podstaty a právní úpravy auditu, odpovědnosti auditora a etiky v auditorské činnosti, byl průměrný počet dosažených bodů 10 (z celkového počtu 17 bodů, což je 59% úspěšnost v této části zkoušky). Z odpovědí je zřejmá zejm. malá znalost zákona o auditorech, ale také zákona o účetnictví. Mimo jiné se objevila odpověď, že všechny akciové společnosti podléhají povinnému auditu, nebo že orgánem Rady pro veřejný dohled nad auditem je Výbor pro audit. U zkoušky tohoto zaměření se předpokládá, že posluchači budou tyto základní informace ovládat. Z řešení některých testů je patrné, že ne vždy se posluchači dobře soustředí na zadání – v první části byly dvě otázky na ověření účetní závěrky otázka č. 1 a otázka č. 6, kdy někteří posluchači na jednu z nich odpověděli správně a na druhou nesprávně, i přesto, že obě dvě měly podobnou odpověď. Druhá část zkoušky, zaměřená na účetní závěrku, zaznamenala průměrný počet bodů pouze 12 z celkového počtu 40 bodů, (29% úspěšnost této části zkoušky). Jednalo se o případovou studii, jejímž úkolem bylo nalezení chyb zjištěných auditorem při ověřování účetní závěrky. Podkladem byly výkazy z účetní závěrky, ke kterým byly poskytnuty další informace. Tato případová studie vyžadovala především znalost účetnictví, respektive účetní závěrky a vazeb jednotlivých položek výkazů. Pokud posluchači tuto studii řešili, pak ve většině případů došli k jednodušším položkám, jako např. chybně vykázané krátkodobé a dlouhodobé pohledávky, nevytvořená opravná položka ke stavebnímu stroji. Bohužel se v řešení pouze ojediněle vyskytla položka odložené daně (téměř nikomu nechybělo „nevykázání“ odložené daně), ale i položka zásob vykazovaných variantou B činila posluchačům potíže. Závěrečným úkolem byla formulace výroku auditora, což činilo posluchačům velké obtíže. Někteří posluchači zjevně nevěděli, jaký by měl být vydán výrok v určité situaci, což vyplynulo i z řešení jiných částí zkoušky (zejm. pak zaměňování výroku s výhradou za výrok záporný, či dokonce odmítnutí výroku). Část třetí, která se zabývala auditorskými postupy, zaznamenala nejvyšší úspěšnost s průměrným počtem 17 bodů z celkových 23 bodů (73% úspěšnost v této části zkoušky). Paradoxně činila problém otázka, co ověřuje a neověřuje auditor u výroční zprávy, kde jedna z odpovědí byla, že předmětem ověření jsou mimo jiné i nefinanční informace o pozici a budoucím vývoji podniku apod. Nepochybným zklamáním byly odpovědi na uvedení čtyř ukazatelů finanční analýzy, které stačilo pouze vyjmenovat, někteří posluchači si ve svých řešeních pletli likviditu s rentabilitou apod. Část čtvrtá, interní audit a vnitřní kontrola, měla průměrný počet bodů 12 bodů (maximum v této části bylo 20 bodů. Tato část zkoušky bývá většinou posluchači zvládnuta dobře. Výsledky zkoušky naznačily základní neznalosti adeptů především v zákonné úpravě auditu, nedostatečný počet bodů získávají zároveň v oblasti účetní závěrky, ze znalostí provázanosti závěrů inventarizací majetku a závazků na údaje obsažené v účetních výkazech včetně přílohy k účetním výkazům. Je třeba se více zaměřit také na studium doporučené literatury. Opakujícím se problémem je to, že posluchač neodpovídá na otázku nebo ve své odpovědi zbytečně uvádí informace, které uvádět nemusí např. ve třetí části, kde řešení mělo obsahovat chyby zjištěné v účetní závěrce, řešitel uváděl informace o tom, co je správně vykázané. Taková řešení pouze „okrádají“ o čas, bez možnosti získat body. Pokud se jedná o případovou studii, dá předpokládat, že posluchači již v minulosti zvládli problematiku účetnictví a účetních závěrek a měli by je umět aplikovat, resp. využít v oblasti auditu.
V celkovém pohledu jsou výsledky červnových zkoušek (72 %) srovnatelné s předchozími zkouškovými termíny. Dne 1. 8. 2014 byly výsledky zkoušek schváleny Komitétem pro certifikaci a vzdělávání SÚ, a následně byly zveřejněny téhož dne, a to písemnou formou a dále na webových stránkách ICÚ, a.s. www.icu-praha.cz v přehledu zkoušek na příslušných registračních kartách.
ICÚ, a.s., 1. 8. 2014
