6. Trávicí soustava V lidském těle nacházíme kromě trávicí soustavy také dalších osm soustav (kosterní, svalovou, oběhovou, dýchací, vylučovací, kožní, rozmnožovací a regulační – látková a nervová). U člověka je tato soustava dlouhá asi osm metrů. Je entodermálního původu, z části žloutkového váčku. Jejími složkami je trávicí trubice a trávicí žlázy. Celou soustavu tvoří dutina ústní, 3 páry slinných žláz v ústech, hltan, jícen, žaludek, tenké střevo, slinivka břišní, játra, žlučový měchýř, tlusté střevo a konečník. Na trávicí soustavu se vážou trávicí žlázy - slinivka břišní, játra, slinné žlázy a žlučník. Díky této dokonalé soustavě dokáže naše tělo přijímat energii a živiny z potravy – sacharidy (cukry), lipidy (tuky), proteiny (bílkoviny), vodu, vitamíny a minerály. Trávicí soustava se tedy podílí na mechanickém (rozmělnění potravy kousáním a žvýkáním, pohyby – stahy svalů trávicí trubice) a chemickém (enzymy trávicích šťáv – sliny, žaludeční šťávy, slinivky a střev a žluč štěpí potravu na bílkoviny, tuky a cukry) zpracování potravy (trávení), přeměně a vstřebávání látek (převádění jednoduchých látek do vnitřku organismu – do krve), které při trávení vznikají, ale také na odstraňování tzv. odpadních látek, které jsou pro naše tělo nestravitelné(v podobě stolice).
Trávicí trubice (t.t.) Začíná tedy dutinou ústní a končí řitním otvorem. Je tvořena dutinou ústní, jícnem, žaludkem, tenkým a tlustým střevem, trávicími žlázami a konečníkem. Stěny trávicí trubice se skládají ze čtyř částí – sliznice, podslizniční vazivo, svalová vrstva a vazivový obal. • • • •
sliznice – slouží jako výstelka trávicí trubice (jednotlivých orgánů t.t.), může mít i více vrstev, té nejvíce uvnitř říkáme epitel – váčkové buňky tvoří sekret (hlen), zabraňují tak přístupu mikroorganismů, její povrch je slizký, hladký a vlhký podslizniční vazivo – připevňuje sliznici ke svalové vrstvě svalová vrstva – umožňuje svými pohyby (stahy) posun potravy v trubici (peristaltické pohyby), v různých částech trubice se mění struktura svaloviny vazivový obal – tvoří a kryje vnější povrch trávicí trubice
Dutina ústní Dutina ústní je ohraničena rty, ty přijímají potravu a starají se také o mluvení a mimiku, tváře zde také hrají roli, jsou zevnitř tvořeny tvářovým svalem, který přidržuje sousto při žvýkání. V dutině ústní dochází k mechanickému zpracovávání potravy a začíná pomocí slinných žláz to chemické. Další složky dutiny ústní – tvrdé a měkké patro, patrové mandle, dásně, zuby, jazyk a sliny.
•
• • •
tvrdé a měkké patro – patro se podílí na rozmělňování potravy, tvoří strop dutiny ústní a odděluje tak dutinu ústní a hltanovou (nosní), tvrdé patro má kostěný podklad, měkké je vazivové, brání vniknutí potravy do dýchacích cest, je pohyblivé – uzavírá při polykání nosohltan a při dýchání dutinu ústní patrové mandle – mají podlouhlý tvar, je to tkáň umístěná po stranách měkkého patra, je na rozmezí dutinové a hltanové části, jamky v mandlích jsou vyplněny buňkami nebo bakteriemi sloužící proti infekcím dásně – je to sliznice dutiny ústní, která ukotvuje zuby a nachází se na dolní a horní čelisti zuby – zubů je více druhů – řezáky, špičáky, třenové a stoličky (rozlišujeme podle tvaru korunky a funkce), jsou sestaveny z korunky, která vyčuhuje z dásně, z krčku a kořene, zuby jsou zasazeny do čelisti do zubních jamek, kde jsou ke kosti připevněny vazivem, povrch zubu tvoří sklovina, vnitřek dentin, uvnitř je také vazivová tkáň s nervy a cévami, u dětí je jen 20 zubů tzv. mléčných – nejsou stálé, do 15 let jsou nahrazeny těmi stálými, u dospělého stálý chrup tvořen z 32 zubů • jazyk – je to svalnatý orgán, který obrací a posouvá potravu v ústech, stará se také o její rozmělňování, (výrazně se podílí na tvorbě řeči), na bočních stranách a hřbetu najdeme chuťové pohárky, receptory, díky kterým rozlišujeme chutě potravy – sladká – špička jazyka, kyselá – kraje jazyka ve střední části, slaná – krajní části jazyka, hořká – zadní část jazyka, jeho zadní část je připojena k jazylce (kůstka v krku mezi bradou a hltanem, upíná se na ní více svalů) • sliny – jimi je dutina ústní neustále zvlhčována, sliny tvoří slinné žlázy (k nim se vrátíme), tvoří se v ústech, skládají se z 99% z vody a z 1% ze soli a bílkovin, mají v sobě více látek, které mají ochranné funkce, ničí bakterie, choroboplodné zárodky, zapříčiňují lepkavost a vaznost slin, vytváření slin má více podnětů – čichové, zrakové, chuťové, úkolem slin je navlhčovat a rozmělňovat potravu, tvoří se jich 1-1,5 l za den
V ústech už začíná trávení potravy (nejprve dochází k rozmělňování pomocí zubů…) a to nejen pomocí slin, ale také pomocí enzymu ptyalinu, který již rozkládá sacharidy na jednoduché cukry – první fáze trávení. Sousto je polknuto do hltanu. Hrtan se zvedne, hrtanová příklopka se uzavře, v tu chvíli se nedýchá, potrava pokračuje dále. Hltan Hltan je další částí trávicí trubice, je společnou částí dýchací a trávicí soustavy. Díky svalům, které v sobě má, se může potrava posunovat touto částí dále do jícnu a žaludku. Je umístěn v zadní části hrdla, je velký cca 15 cm. Jeho stěna je z vaziva a svaloviny. Je dále rozdělen na další tři části – nosohltan, ústní část hltanu a na hrtanovou část – hrtan. • • •
nosohltan – je spojen se středoušní dutinou ústní část hltanu – zde se kříží polykací a dýchací cesty (když dýcháme, tak nepolykáme…) hrtan – neúplně uzavřen hrtanovou příklopkou, ta se při polykání sklání, zabraňuje tak vniknutí polykané potravy do dýchací soustavy
Jícen Jícen navazuje na hltan a propojuje ho tak se žaludkem. Je to trubice dlouhá asi 32 cm, ta prochází mezihrudí přepážkou a bránicí. Na jeho konci, na hranici se žaludkem, je svěrač - česlo, který brání trávené potravě zpětnému toku. Jícen je tvořen hladkým i příčně pruhovaným svalstvem – svalovina je pružná, mění svou velikost podle sousta. Jícen pomáhá potravě pohybovat se kolem plic. V dolní části se opět pozorují peristaltické pohyby pro posun potravy do žaludku. Žaludek Žaludek je vakovitý orgán, který pojme 1 až 2 l potravy, je veliký 25 – 30 cm, ale je to zároveň jeden z nejelastičtějších orgánů v těle. Jako jeho části se považují – již zmíněné česlo, dále tělo žaludku a vrátník, který má stejně tak jako česlo funkci zabránit trávené potravě návratu. Nachází se v horní části břišní dutiny. Svalovina žaludku má tři vrstvy, v oblasti vrátníku – mohutné. Žaludek má za úkol shromáždit a zadržet potravu, aby jí mohl chemicky promíchat pomocí svých žaludečních šťáv (nažloutlé silně kyselé tekutiny – ph=1). Trávenina se tak po malých dávkách vypouští k dalšímu zpracovávání do tenkého střeva. Žaludeční šťávy jsou tvořeny žlázkami epitelu, kterým je žaludek vystlán. Některé druhy žaludečních šťáv: kyselina chlorovodíková - tvoří kyselé prostředí, ničí choroboplodné zárodky, brání rozkladu vitamínů, přeměňuje některé nerozpustné látky na rozpustné, pepsin – štěpí ve vodě nerozpustné bílkoviny, mucin – je to ochranný povlak sliznice – hlen, který chrání před jejím poškozením žaludečními šťávami. V žaludku tedy přichází druhá fáze trávení, pomocí zmiňovaných žaludečních šťáv. Zde přichází na rozklad bílkovin, pomocí pepsinu se rozkládají na aminokyseliny. Zde se trávená potrava přeměňuje na tráveninu. 10-15 min po jídle přijdou stahy žaludeční svaloviny, po 3-4 hodinách se stahy zesilují a postupně je trávenina vypuštěna do dvanáctníku. Trávenina z cukrů zůstává v žaludku nejkratší dobu, z bílkovin déle a z tuků nejdéle. Rychlost vyprazdňování žaludku je úměrné množství potravy.
Tenké střevo Tenké střevo je asi 3-5 m dlouhé a 3 cm široké, má bohatě řaseno sliznici malými výběžky – klky. Ty jsou pokryty vstřebávacím epitelem (tkání buněk, díky kterým se na těchto místech vstřebávají látky), mezi nimi jsou trubicové žlázky, v nichž je střevní šťáva. Střevními šťávami jsou peptidázy – štěpí zde bílkoviny, lipázy – štěpí zde tuky a amylázy – štěpící cukry. Tenké střevo vykonává opět peristaltické pohyby, které trávenině pomáhají pohybu. Její průchod trvá asi 4-8 hodin. Tenké střevo dělíme na tři části – dvanáctník, lačník a kyčelník. •
• •
dvanáctník – jedná se o počáteční a nejkratší část tenkého střeva, otvírá se do něj žlučový vývod a vývod slinivky břišní (k té se vrátíme), připojuje se zde žluč a pankreas – alfa – amyláza, díky kterým se zde vstřebávají některé látky – dokončuje se trávení sacharidů, tvoří se zde hormony, např. gastrin – ovlivňuje trávicí ústrojí, dvanáctník je přelomem trávení a vstřebávání – končí trávení a začíná vstřebávání lačník – to je zase nejdelší úsek tenkého střeva, v něm probíhá další trávení a absorpce živin kyčelník – je část, která ústí do tlustého střeva, jeho délka je poměrem k lačníku 2:3, oba dva jsou svinuty v kličkách, volně plavou v dutině břišní
V tenkém střevě tedy dochází k průchodu tráveniny skrz dvanáctník, lačník a kyčelník. Dochází zde ke konečné fázi trávení – k úplnému rozštěpení živin na jednoduché látky a jejich vstřebávání. Dokončuje se trávení sacharidů pomocí amylázy a trávení bílkovin pomocí trypsinu ze slinivky. Dále trávenina pokračuje do tlustého střeva. Tlusté střevo Trávenina se nám z kyčelníku přesouvá do tlustého střeva (tračníku), to můžeme dále rozdělit do několika částí – slepé střevo, tračník vzestupný, příčný, sestupný a esovitý, dále konečník a řitní otvor. Tlusté střevo je dlouhé 1-1,5 m a průměr má 5-8 cm. Zde se trávenina usadí na 16-40 hodin, dochází především ke vstřebávání vody, minerálů, vitaminů i toxických látek. Je umístěno po obvodu břišní dutiny. Jeho sliznice netvoří trávicí enzymy, ale obsahuje žlázové buňky, díky kterým probíhá tvorba hlenu, ale střevní obsah dobře klouzal, také nemá klky na rozdíl od střeva tenkého. tenké i tlusté střevo - pro představu
• slepé střevo – je připojeno na tlusté střevo, je to jakási kapsa, do které ze strany ústí tenké střevo, má na sobě slepý výběžek, červovitý přívěsek – apendix • tračník vzestupný – stoupá po pravé straně dutiny břišní k játrům • tračník příčný – vede napříč pod žaludkem ke slezině • tračník sestupný – vede od sleziny po levé straně dutiny hrudní do levé kyčelní jámy
• • •
tračník esovitý – vstupuje do malé pánve, začínají se hromadit výkaly konečník – odpady se sem dostanou za 18-20 hodin řitní otvor - uzavírají ho dva svěrače – vnitřní – hladké svaly, vnější – příčně pruhované svalstvo
Trávenina postupuje dlouhým tlustým střevem (jeho částmi, které se jedna od druhé moc neliší), v této části trávicí trubice se nestrávené části stávají odpadem - výkaly, které se hromadí v konečníku a dále postupují k řitnímu otvoru, až vyjdou ven.
Trávicí žlázy Slinivka břišní (pankreas) Je to podlouhlá žláza uložená v horní levé polovině těla v ohybu dvanáctníku za žaludkem. Je asi 1418 cm dlouhá, můžeme ji dělit na tři části – hlava, tělo, ocas. Skládá se z lalůčků, které ústí malými trubičkami do hlavního vývodu, mezi těmito trubičkami vznikají tzv. Langerhansovy ostrůvky – shluky drobných buněk – ty produkují inzulín (hormon, který snižuje hladinu cukru v krvi). Slinivku můžeme rozdělit z funkčního hlediska na hormonální a trávicí část. Část trávicí tvoří pankreatickou šťávu, ta má dva vývody do tenkého střeva – jeden větší společný se žlučníkem a játry a malý, který je jen pro slinivku. Pankreatická šťáva je pro trávení nezbytná, protože obsahuje amylázy, které dále štěpí cukry, lipázy štěpící tuky a trypsin, který pokračuje v trávení bílkovin. Slinné žlázy Slinné žlázy se nacházejí v dutině ústní. Jsou tři páry žláz: příušní, podčelistní a podjazykové. Žlázy produkují množství slin – zmíněno v kapitole dutina ústní. Díky nim již proces trávení započíná v ústech. Potrava je nejprve rozmělňována chrupem, ale již při kousání je sousto smícháváno se slinami, které pomáhají sousto zvlhčit. Játra Játra jsou největší žlázou v těle (váží 1,5 kg), také s nejvíce funkcemi, kde se děje nejvíce chemických procesů z celého těla. Jsou tvořena dvěma laloky – pravým a levým. Jsou uložena v pravé horní polovině našeho těla pod plícemi v pravé brániční klenbě. Skládají se z lalůčků, které jsou tvořeny jaterními buňkami seřazenými do dvou řad (trámečků), mezi kterými buňky vyměšují žluč, ta putuje žlučovodem a může být uvolňována přímo do střeva, nebo uskladněna ve žlučníku. Žluč je žlutohnědá tekutina obsahující vodu, žlučové soli, žlučové barvivo (bilirubin), mastné kyseliny, soli žlučových kyselin, tuky, cholesterol a jiné další látky. Podílí se na emulgaci tuků trávené potravy (emulgace tuků – je podobný proces, jako když si mýdlem odstraňujeme mastnotu z rukou, soli žlučových kyselin napomáhají tukům se dále dělit a tělo tak může z tuků přijímat potřebné – vitamíny…). K částem dělených tuků se tak mohou dostat trávicí enzymy a rozložit je tak ke vstřebávání (bilirubin je ve střevě odbouráván bakteriemi, tím vzniká urobilinogen, který způsobuje zabarvení stolice). Za den se žluče vytvoří cca 0,5 – 0,7 l. Játra mají ale mimo tvorbu žluči a velkého množství tělesného tepla také spoustu dalších funkcí: -
skladování a přeměna živin – Živiny, které jsou vstřebány ze střev, jsou krví přesouvány do jater, kde je játry rozhodnuto, podle potřeb našeho těla, zda živiny pošle dál či je uloží. Např. pokud je třeba po jídle v těle nadbytek cukrů, tak játra přebytečnou glukózu vychytávají
-
-
svými buňkami a tvoří tak jejím spojováním tzv. řetězec - glykogen (tzv. lidský škrob, zásobuje, udává až 20% hmotnosti jater, až 0,5% hmotnosti svalů, v těle ho máme max. 300 – 500g) nebo je přeměňována na lipidy (glukóza se také může přeměňovat na kyselinu mléčnou – glykolýza). Pokud je v krvi cukrů nedostatek, řeší to játra více způsoby. Buď štěpením nastřádané glukózy (glykogenu) do krve, nebo přeměnou bílkovin na cukry (způsobuje úbytek svalové hmoty při sníženém příjmu potravy). Dále ale také v našem těle hospodaří s tuky. Játra dokážou lipidy podle potřeb rozkládat i tvořit. Játra ale také slouží jako skladiště pro látky i vitaminy – ukládají se tuky, glykogen, minerály, železo, měď, vitamíny… vylučování látek (detoxikace) – Játra mají schopnost přeměny látek a jejich případnému vylučování. Z našeho těla jsou potřeba vylučovat např. zbytky z léků, mikroorganismy, hormony atd. Játra tyto látky přeměňují tak, aby je bylo možné z těla vyloučit a to v podobě moči nebo žluče. Např. při rozkladu bílkovin vzniká i látka amoniak, játra ho z krve vychytávají a přeměňují na močovinu, která se opět uvolňuje do krve a je vylučována ledvinami do moče. Nebo dusík je také převáděn na močovinu. Pokud jde třeba o vysoký cholesterol, je v játrech přeměňován na žlučové kyseliny a vylučován se žlučí do střeva. Nebo v červených krvinkách je přítomen hemoglobin (červené krevní barvivo, které mimo jiné zajišťuje transport kyslíku z plic do tkání), ten je po odumření červené krvinky přeměněn na žlutý bilirubin (barvivo žluči) a vyloučen do žluče. ohledně krve – Játra udržují v krvi stálou hladinu bílkovin, tvoří se v nich látky nutné pro srážlivost krve, tvoří se bilirubin (barvivo), také zde probíhá práce s hormony na vyrovnávání krevního tlaku. Játra mají i svou tepnu – jaterní tepna, která vychází z aorty, zásobuje také játra kyslíkem. Naopak krev z nich zase odchází jaterní žilou a to do dolní duté žily.
Žlučník Žlučník je dutý orgán hruškovitého tvaru, který je uložen na spodní straně jater na pravé straně břicha, je docela maličký – 7 - 10 cm dlouhý. Má za úkol skladovat a koncentrovat žluč na chvíle, kdy bude třeba trávit tučnou stravu. Také jeho dalším úkolem je teda rozmělňovat tuky a tak pomáhat jejich trávení. Žlučník je propojen žlučovým vývodem s tenkým střevem. Spolu se žlučovými vývody je žlučník součástí žlučových cest.
Potíže Nejčastější onemocnění je v žaludku a dvanáctníku – vředové onemocnění. Snadným impulzem pro žaludeční vředy je stres, celý den nejíst a pak se večer naplnit, kouření, celkový způsob stravování – konzumace potravin, které hodně produkují žaludeční šťávy, které jsou hodně solené, kořeněné, mastné… Poté dojde na nějakém místě mezi žaludkem a dvanáctníkem k poruše ochranné sliznice a žaludeční šťávy, které tráví bílkoviny, začínají trávit samotný orgán. Dochází ke krvácení do žaludku, to se projevuje také na zbarvení stolice a poměrně velkými bolestmi. Dochází k proděravění žaludku (perforace), může také dojít k zánětu pobřišnice (průsvitná blána, která vystýlá dutinu břišní), i k úmrtí (velmi málo). Pokud jsou vředy méně závažné, jde to řešit upravením stravování, zpravidelnit přísun potravy, pokud je onemocnění vážnější, řeší se léky, které tlumí vyměšování žaludečních šťáv, nebo operativně, odstraněním poškozené části žaludku. Vyskytuje se ze ¾ populace nejčastěji u mužů. Další častou potíží bývá zácpa. Příčinou zácpy může být jen citlivost na změnu prostředí, např. při návštěvě ciziny, či jako důsledek nějakého onemocnění – překážka ve střevech, nebo špatné stravování – málo tekutin a vlákniny, nedostatek pohybu je také častou příčinou. Projevuje se
obtížným a málo častým bolestivým vylučováním stolice, větším nadýmáním břicha a jeho bolestmi. Ke zlepšení vylučování stolice se používají projímadla. Další častou poruchou trávení bývá průjem. Neboli naopak velmi snadné až neovladatelné vyprazdňování střev. Jde o poškození vstřebávací schopnosti tlustého střeva. Je to bakteriální i parazitární onemocnění, začnou se tvořit hlenovité vylučovací látky, hlen pokryje stěnu střeva a tím je zabráněno vstřebávání vody, tím je zrychlený střevní pohyb a řídká stolice, také zvracení. Dalšími potížemi mohou být zánětlivá onemocnění – hepatitida (nebo také žloutenka) – zánět jater, gastritida – zánět sliznice žaludku, apendicitida – zánět červovitého výběžku slepého střeva, to je potvrditelné pouze operativně, jinak nejde určit.
