50 DNÍ PRO ROZTROUŠENOU SKLERÓZU

50 DNÍ PRO ROZTROUŠENOU SKLERÓZU 6. ročník výstavy děl osob s roztroušenou sklerózou mozkomíšní Cesta za duhou Hlavní budova Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR 6. listopadu 2008 - 2. ledna 2009

Doc. MUDr. Eva Havrdová, CSc.

MUDr. Pavel Horák, CSc., MBA

Vedoucí RS Centra Neurologické kliniky 1. LF UK a VFN

Ředitel Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR

JDEME SPRÁVNÝM SMĚREM

Další rok výstavy, která prezentuje výtvarné vyjádření lidí, kteří se ve svém životě potkali s RS jako s výzvou a rozhodli se s touto výzvou vyrovnat.

Loni jsem na tomto místě psal o tom, jak se ve Všeobecné zdravotní pojišťovně snažíme nastavit procesy

 

tak, aby se správná léčba dostala v nejlepší (evropské a světové) kvalitě těm, kteří ji nejvíce potřebují

Každý z nás se s tím, co nás potkává, vyrovnáváme jinak. A tak se lze na této výstavě setkat s mnoha

– vážně nemocným. S odstupem jednoho roku mohu říci, že se nám to daří. A není to zdaleka jen tím,

inspiracemi, s mnoha pohledy i pro život těch, kteří se vyrovnávají s jinými problémy, než je RS.

že nemáme nedostatek prostředků na účtech, ale jde především o výsledek úsilí všech, kteří se

 

na nastavování standardů mimořádně nákladné léčby a jejího nového modelu financování podílejí: mých

Chtěla bych se letos pozastavit nad tím, jak je úžasné, že tato výstava je organizována již šestý rok. Není to

kolegů, lékařů, členů odborných společností, farmakologů a samozřejmě vás pacientů, pro které to vše

samozřejmé a byla bych ráda, aby jak ti, kteří vynakládají opravdu nemalé prostředky na její uskutečnění,

děláme.

tak ti, kteří vlastní výstavu realizují, věděli, že si jejich prostředků i práce vážíme. Není to samo sebou.

Změny, které zavádíme, určitě také souvisí s reformními změnami zdravotnických zákonů, o kterých

Ani sehnat prostory není samozřejmé a jednoduché.

se leccos můžete dovědět z médií, ale nejsou na nich závislé. Nechceme pouze čekat „jak vše nakonec dopadne“. Ale sami jsme iniciativní. A protože pro zlepšování stávajícího stavu můžeme udělat mnoho

A už vůbec není jen tak vydat jako celoroční připomínku výstavy kalendář z vystavených prací.

i za současné legislativy, hledáme prostor k větší aktivitě ve prospěch našich pojištěnců jak v současných,

 

tak i v nově zamýšlených mantinelech. Jedině tak můžeme v  budoucnosti obstát ve stále větším tlaku

Vstupujme proto letos na tuto jedinečnou výstavu s pocitem vděku - autorům, sponzorům i těm, kteří

konkurence a očekávání lékařské veřejnosti, klientů a partnerů. Vytvářet takové podmínky, ve kterých

výstavu připravili. Když to zkusíte, prohloubí to Váš zážitek. Vděčnost totiž není slabost. Je v ní obrovská

pojištěnec bude dostávat správnou a kvalitní zdravotní péči, ve správný čas, na správném místě

síla a otevírá naše smysly k vnímání toho, čeho si jinak nevšímáme.

a správným způsobem v prostředí, kde se mu vyplatí na úspěšné léčbě spolupracovat – to je náš cíl. Z  těchto, ale i dalších důvodů, je proto velmi milé, že již tradiční výstavu děl umělců s  roztroušenou sklerózou „Cesta za duhou“ můžeme letos přivítat v prostorách sídla Všeobecné zdravotní pojišťovny, kde již vystavovala celá řada zajímavých postav českého i slovenského umění. Přeji výstavě mnoho návštěvníků, kteří budou zároveň bystrými pozorovateli a přiučí se něčemu z moudrého pohledu na svět, který mnozí z pacientů s touto zákeřnou nemocí mají.

2

3

Karel Hrkal

Prezident Unie Roska

Kamila Řasová

Obecně prospěšná společnost CEROS

ROSKA STÁLE NA CESTĚ ZA DUHOU

VÁŽENÍ PŘÁTELÉ CESTY ZA DUHOU,

Roska je svépomocné občanské sdružení, jehož posláním je pomáhat lidem s roztroušenou sklerózou

jsem velice ráda, že se opět po roce setkáváme na výstavě děl výtvarníků s roztroušenou sklerózou

žít kvalitní, důstojný a plnohodnotný život. V  České republice realizuje již více než 23 let rozsáhlé

mozkomíšní - Cestě za duhou.

humanitární programy. Své nezastupitelné místo v nich má i podpora a propagace umělecké tvorby lidí s roztroušenou sklerózou. Vedle vlastní seberealizace umělce má tato tvorba z více důvodů bezesporu

Tento rok byl výjimečný zapojením naší společnosti do projektu Tréninkových pracovišť, což umožnilo

pozitivní vliv na kvalitu jeho života včetně zdravotního stavu. Umělci s roztroušenou sklerózou svým

třinácti lidem se ZTP pracovat patnáct hodin týdně na realizaci cílů naší společnosti.

pozitivním přístupem (daným jejich uměleckou prací) v zásadě aktivně „bojují“ se svou nemocí. Díky tomu se nám podařilo uskutečnit několik vědeckých, publikačních, koncepčních, terapeutických Výstava „Cesta za duhou“ představuje umělecká díla autorů s roztroušenou sklerózou.

a osvětových projektů. Ráda bych vyzdvihla dva terapeutické projekty, které pracují s  uměleckými

Tento rok je to již její 6. ročník a věřím, že naváže na ty předchozí, které byly velice úspěšné. Vážíme

prostředky. Nabízíme kurzy arteterapie a taneční pohybové terapie. Arteterapie využívá výtvarných

si toho, že i naše organizace Rosky sdružené v unii při této ojedinělé akci nechybí.

aktivit k  rozvíjení výtvarných schopností, soustředění, rozvoji jemné motoriky, psychickému uvolnění a  motivaci pro pravidelnou činnost v určité komunitě. Taneční pohybová terapie - pohyb s hudbou

Umělecké aktivity lidí s RS provází celou řadu akcí Rosky. Nezastupitelnou úlohu hraje také vydavatelská

pomáhá lidem s RS při hledání kladného vztahu ke svému tělu, využívá komplexní postupy psychoterapie,

činnost Rosky, zejména oblíbený časopis Roska, ve kterém nechybí potřebný prostor pro prezentaci

relaxačních, dechových a vyrovnávacích cvičení ve spojení s hudbou. Jednou ročně pak klienti taneční

uměleckých aktivit roskařů.

pohybové terapie ve spolupráci s profesionálním tanečním souborem pořádají celovečerní vystoupení. Letos je plánované na 14.11. a rádi bychom vystoupení završili plesem. Zájemce srdečně zveme.

Roskaři se zúčastňují dovednostních soutěží lidí se zdravotním postižením, kterými jsou např. mezinárodní a národní Abilympiády. Získali na nich nejedno ocenění. V letošním roce se konala světová

Věřím, že projekty, kterých se aktivně účastní lidé s RS, budou i nadále pokračovat.

abilympiáda v Japonsku. Náš reprezentant Jaroslav Wojnar si doslova vypletl v košíkářství úžasné 4. místo. Pravidelně se účastníme také mezinárodních veletrhů, kterými jsou výstavy NON-HANDICAP v Praze a HOSPIMedica v Brně. Prezentujeme na nich činnost lidí s roztroušenou sklerózou. V letošním roce také odstartovala fungl nová etapa putovní výstavy, tentokrát s názvem Mám RS…No a co?! Výstava prezentuje díla 24 umělců nemocných RS a zaměřuje se na informování veřejnosti v  oblasti zaměstnávání lidí s handicapem. Závěrem bych chtěl upřímně poděkovat vystavujícím umělcům, těm, kteří se zasloužili o realizaci 6. výstavy „Cesta za duhou“ a také všem, kteří třeba i svou přítomností na ní podpoří její vzácné poslání pomoci lidem s tímto nelehkým onemocněním.

4

5

MUDr. Olga Křičková Ředitelka Merck Serono

STÁLE S VÁMI Merck Serono se zavázalo přinášet naději lidem nemocným roztroušenou sklerózou. Věříme, že zdravější budoucnost si zaslouží velké investice. Na dlouhé a trnité cestě za novými léky překonáváme společně mnohá úskalí ve vědě, výzkumu i v praxi. Mnohokrát nás zúčastněné bolí hlava a jsme unaveni. Vždy je to chvíle na to uvědomit si, že nemocní roztroušenou sklerózou  nejen s těmito příznaky, a nejen s bolestí hlavy a únavou, žijí každodenně. Právě proto, že vidíme opravdu hrdinný boj vás pacientů, stojí za to překonávat naše malé překážky a věřit, že výsledkem bude lepší účinnější léčba, která učiní váš život snazší.

CESTA ZA DUHOU AUTOŘI

6

Helena Bažantová Fotografie jsou obrázky minulosti, které nám připomínají, kde jsme byli, co jsme dokázali. Fotografie, jako němý svědek nám připomene, to co náš mozek odstavil na vedlejší kolej, že umíme žít na plno a vstřebávat krásu přírody, krásu chvil. Často dokážeme žít plněji, než lidé zdraví, protože ti si často neuvědomují pomíjivost, kterou my moc dobře známe.

8

9

Dana Černoevičová Fotografuji nejen přírodu, ale i zajímavé stavby. Z oken našeho bytu se díváme do arboreta, kde stojí budova bývalého Pomologického ústavu v  Brně postaveného v  letech 1900 – 1901 slovenským architektem Dušanem Jurkovičem, výrazným představitelem secesní architektury. Vytvořil velice osobitý styl, výrazně ovlivněný lidovou architekturou. K jeho nejvýznamnějším stavbám patří lázeňské budovy a kolonáda v Luhačovicích, jeho vlastní vila v Brně Žabovřeskách nebo mohyla M. R. Štefánika na Bradle u Myjavy.

10

11

Jana Dobiášová S nemocí se snažím žít tak, abych se necítila být nemocná. Poslouchám potřeby svého těla. A práce s  hlínou mi v tom pomáhá. Hlína v sobě spojuje všechny živly naší planety – zem, vodu, vzduch a  nakonec i oheň.

12

13

Jiří Donát Bývaly doby, kdy jsem psal, kreslil, maloval, dělal grafiky a vázal knížky. Ničím z toho jsem se neživil. Ale to už je dávno. Teď se zkouším k něčemu z toho vrátit. Asi trochu jinak, ale jde jen o to najít cestu.

14

15

Hana Hakenová Letošního roku se mi splnil dlouholetý sen – přestěhovala jsem se z centra Prahy na můj milovaný Suchdol, kde mám zahrádku. V Pařížské ulici už bylo neúnosné bydlet. Turisté obléhali památky Starého Města, v noci se radovali, takže při jejich opileckém zpěvu se nedalo dost dobře spát. Nemluvě o tom, že nám tzv. “normální obchody” vyměnili za drahé restaurace, jejichž stolečky a židličky překážely na chodnících. Na Suchdole bydlím v novém bytě v přízemí, ke kterému patří terasa a zahrada; tam mě při stěhování vítala velká rozkvetlá třešeň. Moji dva kocouři jsou šťastní, že se můžou vyběhat a lézt po stromech a já jsem šťastná s nimi i přesto, že se občas přijdou pochlubit s ulovenou myší rovnou do obýváku.

16

17

Alena Holá Život je krásný. Letí blaze, ve slepotě a nevědomosti. Ve shonu, starostech o blízké, v radosti z každé vydřené korunky. Vše je tak jasné, nalinkované, dané. Rázem, jak mávnutím kouzelného proutku, je to pryč. Kolem je jen ticho. To odešlo zdraví. A zdá se, že s ním i blízcí, i majetek. Zůstalo jen tělo, které neposlouchá, bílé plátno, barvy a štětec. Matné vzpomínky na to krásné co jsme kdy potkali, a co jsme v té rychlosti nestačili cele zaregistrovat. A touha doplnit ty ústřižky a přenést je na bílou plochu. Spatřit znovu to, co uniklo, a nyní u srdce chybí. Ukázat vám, ale i sobě sama, tu krásu, která je kolem. Stojí za to zastavit se a jen se dívat. Vrýt si každý detail do paměti.

18

19

Renáta Hrušková Narodila jsem se v roce 1970, vystudovala Gray Card Studia Studia Z. Rerycha. Jsem členkou Syndikátu fotografů ČR. Mám dceru a dvacet let jsem diabetičkou 1. typu na inzulínu. V  tomto roce mi byla diagnostikována RS. Podnikám a focení mám jako koníčka. Jsem členkou SMS. Mé fotografie jsou odrazem mé duše. V posledních letech ty ponuré nejlépe vyjádřily můj stav. Měla jsem RS, ale sama netušila, co se se mnou děje. Nemoc nám ukáže, jaké je to být na dně a ty mezidobí nás naučí létat. Jistě přibudou také veselejší díla.

20

21

Blanka Hylanová Tentokrát bych chtěla své věci, zde vystavené, věnovat svému tatínkovi. Vím, že nepřijde. Nicméně bych mu tímto chtěla poděkovat za jeho lásku, kterou sice velmi těžko umí dávat najevo, chválí před cizími, ale připadá mu velmi těžké říci to tomu, komu chvála patří. Můj táta byl od 4 let bez maminky a pubertu prožíval v koncentrácích (Mathausenu a Saxenhausenu), kde se měl naučit něco o lásce… Je to ale ten nejhodnější a nejpravdomluvnější člověk, jakého jsem poznala a měla jsem na to 60 let. Hluboce se klaním tomu, že dokáže i ve svých 85 letech uznat svoji chybu a pokusit se ji napravit. Neříkám, že je bez chyb. Ale přesto mu děkuji. Děkuji za to, že ve svých letech dokáže přijít a říci, že děkuje a že má rád. Vím, že mu to dá hodně práce. Ne proto, že by to nebyla pravda, ale protože ho to nikdo nenaučil říkat. Už se opakuji. A proto končím. A všem těm, kteří dokáží bojovat, do poslední možné chvíle, přeji hodně štěstí!

22

23

Peter Jarabák Už s chorobou SM som absolvoval Univerzitu 3. veku, odbor výtvarná výchova. Po jej skončení až dodnes, maľujem obrazy. Prenesiem sa do sveta maliarov a zabudnem na svoje problémy, bolesti a trápenia. Veľmi si vážim, že sa moje práce dostanú na výstavu „Cesta za duhou“. Verím že sa aj mne raz splní sen a ja budem môcť prísť na to úžasné podujatie a všetkým vám osobne poďakovať za vytrvalosť, ochotu a lásku s akou pripravujete tak náročný projekt. Všetkým Vám patrí veľké „ĎAKUJEM“.

24

25

Zdeňka Kaplanová Letos je to 12 let, co jsem našla nové kamarády v ROSCE a stalo se, že mezi nimi často zapomínám na problémy, co nemoc přináší. Vždy jsou ochotni povzbudit, potěšit, a když je třeba, i popostrčit k malování. Mám je ráda.

26

27

Jitka Kozlíková Letos vystavuji podruhé. Tentokrát jsem se zaměřila na vánoční čas a plesovou sezónu. Od minulé výstavy se mnohé změnilo. Založila jsem si internetové stránky, mám zas o něco víc príma přátel. S RS vycházím vcelku uspokojivě a o moje korálky je zájem stále. Ťukám, abych to nezakřikla. Citát: “Sláb jenom ten, kdo ztratil v sebe víru, a malým ten, kdo zná jen malý cíl.” (Svatopluk Čech)   Děkuji všem, kteří mi v boji s nemocí pomáhají a všem, kteří mě podporují v mých aktivitách.

28

29

Michaela Kuklová Nevím, zda mám talent. Kreslení mě však oslovilo.Přináší mi radost psychickou podporu a motivaci. Pod vedením paní učitelky kreslení ve světlých a útulných prostorách Galerie 9 se schází skupina nadšenců. Jsem ráda, že mezi ně patřím. Mám jednu zásadu - nikoho neobtěžovat svým zdravotním stavem. Můj zdravotní stav je díky celému zdravotnickému kolektivu RS centra uspokojivý. Svou účastí na výstavě jim tímto děkuji.

30

31

Jitka Lustyk ...NEDOVEDU A ANI NECHCI SI PŘEDSTAVOVAT ŽIVOT BEZ MALOVÁNÍ ... www.jitkalustyk.felixnet.info

32

33

Miloslav Mlčkovský Slůvko k mé tvorbě výstavy Cesta za duhou 2008 Čas běží, den střídá noc a noc den. Tento koloběh se nikdy nezastaví a s ním i příběhy dnů, lidí, mého i Vašeho života. Myslím, že je krásné, když si je mohu zachytit a později i připomenout. Víte třeba, že děti také někdy hráli kuličky? Nebo jste to už zapomněli? Myslíte, že to dnešní děti vědí? Já jedno takové 12 leté doma mám a neví o tom nic, ale o PC a jiných „vymoženostech“, že se nestačím divit (na otázku odpovídá „… jo ty myslíš petanque?“) A tak se snažím něco si občas zachytit alespoň tužkou, barvou, nebo i jinak. Zrovna teď o víkendu jsem byl v Náchodě a tam jsem, vysoko nad ním, svého času skicoval Jiráskovu chatu na Dobrošově. Snad i na té grafice, která z toho vznikla, je vidět, jaký je tam někdy vítr, tak jak na horách bývá. Výhledy z rozhledny si už musíte domyslet, nebo tam přijet – věřte stojí to za to. Poblíž je i Nové město nad Metují – „Východočeský betlém“ a tak bych mohl pokračovat, třeba s výrazy tváří zajímavých lidí, které potkám. Časem si pak připomenu i příhody, které jsou s tím kterým obrazem spojené. O své zážitky se pak rád podělím i s Vámi. Na nějakou nemoc, která si usmyslela mě už dost dlouho doprovázet a přidělila mi k tomu hned dvě berle, ani nevzpomenu. Takže pojďte si povídat s mými obrazy a třeba tak i se mnou.

34

35

Stáňa Perlínová IRSKO (září 2007) V Irsku jsme si našli skvělé bydlení na malé farmě uprostřed ostrova, mohli jsme ve vypůjčeném autě vyrážet všemi směry po zajímavých místech. A viděli jsme jich hodně a opravdu krásných. Ani jsme nestihli všechno, co bychom chtěli. Ale i tak jsme viděli místa nádherná – z toho všeho, co nám Irsko nabízelo, jsme museli vybrat pro nás to nejlákavější - památky z dob počátků křesťanství, z dob Keltů a z dob prehistorických... Každý den přibývaly další a další dojmy, počet nafocených fotografií se zvyšoval, museli jsme si vše zapisovat, jinak bychom informace v hlavě asi neudrželi… A bylo přímo neuvěřitelné, že jsme za celých devět zářijových dnů skoro nezmokli. Vlastně jen tak na 15 minut by se hodila pláštěnka nebo deštník. Možná i proto nám tahle dovolená připadala tak fantastická! ISTANBUL (květen 2008) Toulali jsme se uličkami starobylého města, prohlíželi si pro nás exotické památky islámského světa. Ano, je to opravdu jiná kultura, ale netvářila se nijak nevlídně či nevstřícně. Když se člověk nechoval jako „JÁ – TURISTA jsem tady pán“, byly tváře lidí pohodové, usměvavé a přátelské, neznámí lidé vás pohostili čajem a třeba i kávou… Tak nám ve všech těch mešitách bylo útulně.

36

37

Zdeňka Pokorná Je mi 61 let a RS mám 13 let. Přestože jsem vyšívala, začala jsem mít před dvěma lety problémy s psaním, s podpisem. Když jsem začala vyrábět vánoční ozdoby – nejlepší jsou menší kouličky – psaní se rychle zlepšilo. Současně si trénuji myšlení – propočítávání délky potřebné stuhy, kombinace barev atd. Jediným nedostatkem těchto výrobků je cena mašlí, špendlíků a polystyrenu. Vánočními ozdobami obdarovávám lidi, kteří nám pomáhají (manžel je také invalidní – kardiak, diabetes, zmutovaná noha) a není jich málo.

38

39

Alena Pospíšilová Své obrázky jsem malovala po návratech z cest po Francii, Irsku a Itálii. Zkouším pro mě neznámé výtvarné techniky. Díky této výstavě si mohu ověřit, jak jsem na tom se svýma rukama. RS mám od roku 1995. Takže letos je to 13 let. Naštěstí všechny ataky se nám s paní doktorkou podařilo zahnat.

40

41

David Slíva Dílo vznikalo v roce 2003 - 2005 na horách. Přitahuje mě jiný úhel pohledu. Materiál je zkamenělá pryskyřice třetihor. Jantar je jedním z mála kamenů organického původu značného stáří, odhaduje se 40 až 50 milionů let. Jeho životodárná sluneční energie o vysoké frekvenci má vlastnost celý náš organismus prosvětlit a očistit. Jantar nám zvěstuje, že život je v zásadě plný slunce a světla, že překážky stojící nám v cestě jsou překonatelné a že jsme schopni aktivovat vlastní síly k dosažení vlastních cílů.V Orientě je dodnes často používán k prohloubení meditace, při rozjímání, motlitbě a jako pomůcka při jasnovidectví. Kéž by mohl očistit a prozářit celou zemi.

42

43

Květa Štrbová Já a moje ereska Nevím, co nového by se o ní dalo ještě napsat. Každý, kdo se s ní alespoň trochu setkal, tak ví, co je zač. A ten, kdo s ní žije vlastně ve společné domácnosti už víc jak dvacet let, tak je s ní smířený. Jistě dobře zná její vrtochy, změny počasí a asi už by jenom překvapila tím, že by přestala vůbec existovat. Ale to možné není, tak moje milá eresko, aspoň se trochu umoudři, a ať mi to dál pořád myslí. Ať nechybí nápady na psaní básniček, pohádek, a ať to jde aspoň těma dvěma prstíky po klávesnici na počítači a nebo na psacím stroji.

Mezi kapkami deště Dešťová kapka ke kapce si padá jedna druhou má asi moc ráda a když se dalo do pršení nastalo všech kapek milování. Když prší už celou hodinu to kapky si založí velkou rodinu a že ty kapky praštěné byly

Ale něco nového přeci jenom mám. Roční kočičku - sice úplně obyčejnou, z větší části bílou, zbytek je

tak se moc rychle rozmnožily.

strakatá. Není to žádné vyšlechtěné plemeno, ale docela obyčejná kočička. Ale strašně milá, mazlivá, no

Kapky se koukají kam by se zašily

prostě naše.

aby si lásku tak trošku užily, ať padnou kam padnou všude jsou

Za pohodu při mé nemoci děkuji hlavně dceři, která se mnou má trpělivost. A taky dost lásky a pochopení. Díky Jano.

vidět. Teď by se mohly tak trochu stydět. Kdy milé kapky, už toho necháte? Vždyť dnes jenom ostudu děláte, už se vám začalo i slunce smát a vy pak v duze zůstanete stát. A kdy se my kapky budeme milovat? Tak o tom si chvíli nechejte zdát. Pak kouknu z okna. A světe div se ty malé kapky zas milují se. Kap, kap, kap, kapka kape. A zase. Prší, to kapky množí se…… A milují se?

44

45

Karel Titl S ereskou se probíjím životem již 10 let. Někdy to jde lépe, někdy hůře. Záleží, jak se vše zrovna namane. Letos jsem se bohužel po 13 letech rozvedl. Jsou tu ale ještě přece má 12. letá dcera, mamka a můj bratr, kteří mi hodně pomáhají. Moc jim za to děkuji. Všechno zlé je snad i k něčemu dobré a nikdy nebylo tak špatně, aby nemohlo být hůře. Přeji všem hodně lásky a porozumění v životě.

46

47

Mgr. Zděnka Urbanová Většina námětů mých obrázků pochází z pobytů v plenérů, ke kterým mě zvou moji dlouholetí přátelé z výtvarné skupiny ,,SPOLU“ z Ústí nad Labem. Znám se s většinou členů skupiny už z osmdesátých let minulého století. Vždy jsem se s nimi cítila a cítím doposud jako rovnocenný partner. Na setkání s nimi se velmi těším. V mnohém se u nich poučím a také se mi líbí jejich osobitý humor, optimismus a radost ze života. V jejich společnosti zapomínám na všechny svoje problémy.

48

49

Anna Valentová Jmenuji se Anna Valentová, před patnácti léty jsem onemocněla roztroušenou sklerózou. I když život kolem sebe sleduji už hodně dlouho z invalidního vozíku, neztratil pro mne nic ze své krásy a půvabu. Naopak se mi s  přibývajícími léty zdá krásnější, zajímavější a stále mě něčím okouzluje a překvapuje.

50

51

M. A. Helena Vincourová Od roku 1983 mám RS. Poslední čtyři roky mám ZTP/P. Před dvěma lety jsem se účastnila mnohých výstav textilních výtvarníků. Já sama jsem textilní výtvarnice, svobodné povolání. Můj obor: textil v interiéru, trojrozměrné textilní objekty, paličkování, tkaní, výšivka, šitá krajka, alternativní techniky. Má díla jste mohli vidět také na výstavách například v Praze, Chrudimi, Rakovníku, Kladně.

52

53

Poděkování za 6. ročník Cesty za duhou patří partnerům výstavy, kterými jsou CEROS o. p. s., Merck Serono, Nadační fond IMPULS, Sdružení SMS a UNIE ROSKA obdiv všem autorům, kteří se na úspěšné Cestě za duhou podíleli.

54