5) SOCIÁLNÍ PÉČE O STARÉ LIDI A) POJETÍ STÁŘÍ, ČASOVÉ VYMEZENÍ, CHARAKTERISTIKA, VÝVOJOVÉ ETAPY STÁRNUTÍ A STÁŘÍ, TEORIE STÁRNUTÍ THANATOLOGIE (PROBLÉM EUTANÁZIE) POJETÍ STÁŘÍ Stárnutí je zákonitý druhově specifický proces, je to proces individuální, se značnou variabilitou. Je to dáno převážně geneticky, životním stylem a životním prostředím. Stárnutí je proces asynchronní – postihující nerovnoměrně různé struktury. Stáří je obecným označením pozdních fází ontogeneze, přirozeného průběhu života. Je důsledkem a projevem geneticky podmíněných involučních procesů, modifikovaných dalšími faktory (hl. chorobami, životním způsobem a životními podmínkami), a je spojeno s řadou významných změn sociálních (penzionování, osamostatnění dětí). ČASOVÉ VYMEZENÍ (VÝVOJOVÉ ETAPY STÁRNUTÍ) - Důchodový věk se počítá od doby, kdy člověku vznikne nárok na starobní důchod (jinak u mužů i žen). V. Příhoda 1) 60-74 let – časné stáří 2) 75-89 let – kmetství, vlastní stáří 3) 90 let a více – dlouhověkost Neugartenová 1) 65-74 let – mladí senioři (problematika adaptace na penzionování, volný čas, aktivity, seberealizace). 2) 75-84 let – staří senioři (změna funkční zdatnosti, specifická medicínská problematika, atypický průběh chorob) 3) 85 let a více – velmi staří senioři (na významu nabývá sledování soběstačnosti a zabezpečenosti → závislost) THANATOLOGIE - Na počátku 20. století umírala velká část populace v mladém a dětském věku, v současnosti nastává 80% všech úmrtí ve věku nad 65 let – smrt se stala doménu stáří. - Smrt se přesunula z domovů do nemocnice – institucionalizace smrti (v současné době však umírá ještě 40% nemocných na venkově a 20% ve velkých městech doma, v péči praktických lékařů a rodiny). - Lékař by měl být pacientovým rádcem a průvodcem, měl by umět doprovázet pacienta až k jeho konci, mírnit jeho utrpení a poskytovat duchovní útěchu a podporu jemu i jeho nejbližším, měl by zabránit tzv. sociální smrti (aby pacient zůstal členem svého společenství a pokračoval ve svých společenských rolích podle svých fyzických sil, aby neumíral a nezemřel v izolaci a sám, odtržen a odloučen od všeho lidského). PROBLÉM EUTANÁZIE - Eutanázie (z Řečtiny) je dobrá, vhodná, přiměřená smrt. Byl používán pro označení přirozené smrti. Nedovolené a jako vražda posuzované usmrcení nevyléčitelně nemocného ze soucitu nebo na jeho žádost. - Aktivní eutanázie – usmrcení z útrpnosti na žádost oběti nebo bez ní. Úmyslné ukončení života za aktivního přístupu lékaře. Ojediněle existují „domy milosrdné smrti“, kde se provádí „zabití z milosrdenství“, dále existují jednotky, kde se lidé připravují na blízkou smrt. - Pasivní eutanázie – omezení či vynechání takových opatření, která nedovedou zachránit ztracený život, ale pouze ho zbytečně prodlužují za cenu utrpení pacienta – lékař přestává zdržovat neodvratitelnou smrt a přerušuje utrpení (dystanázie = metoda „odložené stříkačky“). 1
B) AKTIVAČNÍ PROGRAMY PRO SENIORY, JEJICH PŘEHLED A CHARAKTERISTIKA, UPLATNĚNÍ SOCIÁLNÍHO PRACOVNÍKA A PEDAGOGA V TĚCHTO PROGRAMECH. FORMY PÉČE O STARÉ A CHRONICKY NEMOCNÉ (DOMOVY DŮCHODCŮ, LDN, PEČOVATELSKÁ SLUŽBA) • • • •
•
AKTIVITA VE STÁŘÍ Pěstování a rozvíjení koníčků je velmi významnou formou přípravy na stáří, koníčky v gerontologii znamenají další zaměstnání dle vlastního zájmu; je důležité, aby zájem byl odkryt a rozvíjen v dostatečném časovém předstihu. Koníčky, které vyžadují určité nadání, se začínají pěstovat často již ve školním věku a člověk se k nim někdy ve stáří vrací (hudba, malování). V gerontologii jsou dále velmi důležité tzv. skupinové zájmy a koníčky (různé kroužky nebo kluby) ty upevňují sociální kontakty a rozvíjejí užitečné přátelské svazky. V současné době se rozvíjí poradenství volného času – odborníci (pedagogové a psychologové) pomáhají lidem, kteří si před stářím nevytvořili vlastní “styl volného času”; největší pozornost je věnována lidem fixovaným výhradně na svou profesi, kteří s odchodem do důchodu ztrácejí motivaci k dalšímu aktivnímu životu, své přátele a všechny sociální vazby – ti jsou považováni za “rizikové důchodce” (často se u nich objevuje “důchodová nemoc” nebo “důchodový syndrom”, což je soubor psychických i fyzických obtíží, jehož příčinou je neschopnost adaptovat se na novou situaci. Náhlá ztráta programu urychluje stárnutí (“zestárl přes noc”) a v krajním, zcela výjimečném případě vede ke “smrti z penzionování”.). Univerzita třetího věku. AKTIVAČNÍ PROGRAMY PRO SENIORY (DD ĎÁBLICE)
Pravidelné aktivity Aktivní: klub ručních prací, klub keramiky, rehabilitační cvičení, skupinové sezení s psychologem, trénování paměti, relaxační cvičení s psychologem, zpěv lidových písní, půjčování knih, mše. Pasivní: čtení z knih na pokračování, poslech klasické hudby, poslech hudby s vlastním programem obyvatel. Jednorázové akce Aktivní: vystoupení obyvatel s vlastním programem, výlety za kulturou a za poznáním (divadla, muzea, galerie, koncerty, hrady), rekreace obyvatel, posezení při táboráku. Pasivní: hudební vystoupení, dramatická představení, cestopisné přednášky, posezení s kapelou a pohoštěním, křeslo pro zajímavou osobnost. Rehabilitace Skupinová: kondiční cvičení zaměřené na páteř a nosné klouby, rotoped – posilování srdečně cévního systému a pohybového svalstva, využití rehabilitačních míčů, instruktáž pro každodenní individuální cvičení → pozitivní vliv na psychiku, radost z pohybu. Individuální: Léčebná rehabilitace (kondiční cvičení, rehabilitace poúrazových stavů, rehabilitace u degenerativních poruch páteře a kloubů, rehabilitace imobilních obyvatel, nácvik soběstačnosti, motivace k aktivitě). Fyzikální terapie (magnetoterapie, biolampa, ultrazvuk, parafin, reflexní masáže, atd.). Psychologická péče Individuální terapie, skupinová terapie, kognitivní trénink s posílením mentální aktivity, nácvik relaxačních technik, diferenciální diagnostika.
2
Přínosy aktivace mění klima v domově prohlubuje vztahy mezi obyvateli a spolupráci se zaměstnanci podporuje tělesné a duševní schopnosti a motivuje k soběstačnosti odsouvá do pozadí zájem o zdravotní stav a mění spektrum starostí objevuje skryté vlohy, obnovuje a rozvíjí schopnosti a dovednosti FORMY PÉČE O STARÉ A CHRONICKY NEMOCNÉ
Léčebny dlouhodobě nemocných (LDN) - Zdravotnické zařízené – péče je hrazena zdravotní pojišťovnou. - Poskytuje intenzivní doléčovací a rehabilitační péči. - Péče by neměla přesáhnout 3 měsíce, pak může následovat následná péče. Většinou bývá pobyt pacienta co nejvíce prodlužován, přechod ze zařízení do zařízení. Sociálně ošetřovatelská zařízení - Velký podíl rehabilitační péče. - Neměla by přesahovat 3 – 6 měsíců. - Nehradí pojišťovna, ale samotný uživatel a obec. TŘI TYPY REZIDENČNÍ PÉČE: 1) Domovy – penziony pro důchodce, kteří jsou zcela zdrávi a soběstační. Můžou si zde pronajmout byt, kde mají svůj nábytek. Mohou si zaplatit některé služby (úklid, praní, žehlení, nákupy, stravování, doprovod). 2) Domovy s pečovatelskou službou také nabízejí byt k pronájmu. Jsou zde také byty zvláštního určení, kde jsou poskytovány i sociální služby (v pracovní dny je přítomna pečovatelská služby). 3) Domovy důchodců jsou klasickou formou institucionální péče. Nabízejí trvalé ubytování a široké spektrum služeb od péče o domácnost přes nejrůznější programy aktivit a po náročnou ošetřovatelskou rehabilitační péči a hospicovou péči o umírající klienty. UPLATNĚNÍ SOCIÁLNÍHO PRACOVNÍKA A PEDAGOGA - Sociální pracovník by měl mít kladný vztah ke starým lidem, měl by pro ně mít pochopení, být trpělivý, empatický, atd. - Sociální pracovník se může uplatnit ve všech typech rezidenčních zařízení pro staré lidi, i v denních stacionářích (domovinkách). Může zde vést aktivizační programy, kulturní programy, administrativní práci. - V hospicové péči může „doprovázet“ klienty až do konce, komunikovat s jejich rodinami, apod.
3
C) PRÁVNÍ ÚPRAVA STAROBNÍHO DŮCHODU V ČR (ZÁKON Č. 155/1995 SB. O DŮCHODOVÉM POJIŠTĚNÍ) PODMÍNKY PŘIZNÁNÍ - Pokud pojištěnec získal potřebnou dobu pojištění a dosáhl stanoveného věku, popř. splňuje další podmínky stanovené v zákoně. Potřebná doba pojištění: 1) Nejméně 25 let a dosáhl alespoň věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod (důchodový věk) nebo 2) 15 let a dosáhl alespoň 65 let věku, pokud nesplnil podmínky podle předchozího.
• • • • •
Důchodový věk: Pokud pojištěnci dosáhli tohoto věku do 31. prosince roku 1995, u mužů je důchodový věk 60 let a u žen: 53 let, pokud vychovaly alespoň pět dětí, 54 let, pokud vychovaly tři nebo čtyři děti, 55 let, pokud vychovaly dvě děti, 56 let, pokud vychovaly jedno dítě, nebo 57 let,
U pojištěnců, kteří dosáhnou věkových hranic uvedených v odstavci 1 v období od 1. ledna 1996 do 31. prosince 2012, se důchodový věk stanoví tak, že ke kalendářnímu měsíci, ve kterém pojištěnec dosáhl této hranice, se přičítají u mužů dva kalendářní měsíce a u žen čtyři kalendářní měsíce za každý i započatý kalendářní rok z doby po 31. prosinci 1995 do dne dosažení věkových hranic uvedených v odstavci 1, a za důchodový věk se považuje věk dosažený v takto určeném kalendářním měsíci v den, který se číslem shoduje se dnem narození pojištěnce; neobsahuje-li takto určený měsíc takový den, považuje se za důchodový věk ten věk, který je dosažen v posledním dni takto určeného kalendářního měsíce. Po 31. prosinci 2012 činí důchodový věk, pokud pojištěnci nedosáhli důchodového věku podle odstavce 1 nebo 2, a) u mužů 63 let, b) u žen • 59 let, pokud vychovaly alespoň pět dětí, • 60 let, pokud vychovaly tři nebo čtyři děti, • 61 let, pokud vychovaly dvě děti, • 62 let, pokud vychovaly jedno dítě, nebo • 63 let. Podmínka výchovy dítěte pro nárok ženy na starobní důchod je splněna, jestliže žena osobně pečuje nebo pečovala o dítě ve věku do dosažení zletilosti alespoň po dobu deseti roků. Pokud se však žena ujala výchovy dítěte po dosažení osmého roku jeho věku, je podmínka výchovy dítěte splněna, jestliže žena osobně pečuje nebo pečovala o dítě ve věku do dosažení zletilosti aspoň po dobu pěti roků; to však neplatí, pokud žena před dosažením zletilosti dítěte přestala o dítě pečovat.Výše starobního důchodu. Výše důchodu - Základní výměra, která je pro všechny stejná 680 Kč + procentní výměra (min. 770 Kč), která se liší podle příjmu 1,5% výpočtového základu za každý rok pojištění. - Při práci po dosažení důchodového věku: pobírají důchod a zároveň pracují na dobu určitou nejdéle na 1 rok, dále odvádí pojištění → pak se jim přičte za každých 90 kalendářních dnů výdělečné činnosti 1,5%. 4
Předčasný odchod do důchodu - Člověk může odejít dříve do důchodu, nejdéle však 3 roky před dosažením důchodového věku. - Pokud získal 25 let pojištění a má 3 roky do dosažení důchodového věku, má nárok na důchod, ale tratí na tom, při dosažení důchodového věku nemá nárok na dorovnání. - Zvýhodněni jsou lidé s plným a částečným invalidním důchodem. DŮCHODOVÝ VĚK ČINÍ a) u mužů 60 let, b) u žen 1. 53 let, pokud vychovaly alespoň pět dětí, 2. 54 let, pokud vychovaly tři nebo čtyři děti, 3. 55 let, pokud vychovaly dvě děti, 4. 56 let, pokud vychovaly jedno dítě, nebo 5. 57 let, pokud pojištěnci dosáhli tohoto věku do 31. prosince 1995. (2) U pojištěnců, kteří dosáhnou věkových hranic uvedených v odstavci 1 v období od 1. ledna 1996 do 31. prosince 2012, se důchodový věk stanoví tak, že ke kalendářnímu měsíci, ve kterém pojištěnec dosáhl této hranice, se přičítají u mužů dva kalendářní měsíce a u žen čtyři kalendářní měsíce za každý i započatý kalendářní rok z doby po 31. prosinci 1995 do dne dosažení věkových hranic uvedených v odstavci 1, a za důchodový věk se považuje věk dosažený v takto určeném kalendářním měsíci v den, který se číslem shoduje se dnem narození pojištěnce; neobsahuje-li takto určený měsíc takový den, považuje se za důchodový věk ten věk, který je dosažen v posledním dni takto určeného kalendářního měsíce. (3) Po 31. prosinci 2012 činí důchodový věk, pokud pojištěnci nedosáhli důchodového věku podle odstavce 1 nebo 2, a) u mužů 63 let, b) u žen 1. 59 let, pokud vychovaly alespoň pět dětí, 2. 60 let, pokud vychovaly tři nebo čtyři děti, 3. 61 let, pokud vychovaly dvě děti, 4. 62 let, pokud vychovaly jedno dítě, nebo 5. 63 let. (4) Podmínka výchovy dítěte pro nárok ženy na starobní důchod je splněna, jestliže žena osobně pečuje nebo pečovala o dítě ve věku do dosažení zletilosti alespoň po dobu deseti roků. Pokud se však žena ujala výchovy dítěte po dosažení osmého roku jeho věku, je podmínka výchovy dítěte splněna, jestliže žena osobně pečuje nebo pečovala o dítě ve věku do dosažení zletilosti aspoň po dobu pěti roků; to však neplatí, pokud žena před dosažením zletilosti dítěte přestala o dítě pečovat.
5
