Méně státu, více občanům Méně státu, více občanům Méně státu, více občanům Méně státu, více občanům Méně státu, více občanům Méně státu, více občanům Méně státu, více občanům Méně státu, více občanům Méně státu, více občanům Méně státu, více občanům Méně státu, více občanům Méně státu, více občanům Méně státu, více občanům Méně státu,
Občasník Strany svobodných občanů – červen 2015
BERAN 3 Akce daně 2015
5
Evropský parlament přehodnocuje směrnice o biopalivech
6
Fízlování – Velký bratr se dívá
Neberme lidem možnost vzdělávat své děti Na přelomu března a dubna příznivci Strany svobodných občanů obsadili finanční úřady a dávali lidem k podpisu petici proti byrokracii. „Před lety se říkalo, že úřady by měl obíhat dokument, ne občan. Kdo někdy v poslední době navštívil úřad, může sám posoudit, jestli se to splnilo,” říká v rozhovoru místopředseda strany Tomáš Pajonk. Řeč byla také o školství a o tom, proč by rodiče měli mít právo své děti vzdělávat doma. V neposlední řadě zazní i kritika hospodaření Zlínského kraje a plán Svobodných, kterak se dále ubírat ve snahách o romskou integraci, jejíž dosavadní výsledky jsou žalostné. Pane místopředsedo, Svobodní v rámci své akce obsadili na 90 finančních úřadů po celé zemi. Co bylo cílem této akce? Jako každý rok jsme se pokusili upozornit na to, že daně jsou v této zemi skutečně vysoké. A den, kdy spousta lidí podává daňové přiznání, je podle mého názoru ideální chvíle k tomu, abychom si to uvědomili. Každý, kdo stojí ve frontě před finančním úřadem, může přemýšlet, k čemu všemu by využil ušetřené peníze, kdyby nemusel platit tak vysoké daně. Svobodní také lidem před FÚ nabízeli k podpisu petici proti byrokracii. Byrokracie je široký pojem. Proti čemu byla petice konkrétně namířena? Před lety se říkalo, že úřady by měl obíhat dokument, ne občan. Kdo někdy v poslední době navštívil úřad, může sám posoudit, jestli se to splnilo. Stále naprosto nesmyslně opakovaně vyplňujeme údaje, které stát dávno ví. Do živnostenského oprávnění si musíme napsat spousty volných živností, přestože k jejich získání nepotřebujeme nic a je zcela zbytečné je evidovat. Místo zjednodušení
Strana svobodných občanů číslo 1 | ročník 1
podmínek pro podnikání přišly v některých odvětvích likvidační kauce a povinné kamerové systémy. Na tom všem je vidět, že vlády posledních let to s tím zlepšením podmínek pro podnikání neberou moc vážně. Dnes se ale na živnostníky valí ještě daleko horší pohroma, než jsou samotné registrační pokladny, a sice elektronická evidence tržeb. Jak vnímáte tento nápad současné vlády, zejména ministra financí Andreje Babiše? To dost souvisí se zmíněnou byrokracií. Místo aby stát učinil vstup do podnikání jednodušším, tak přidělá další povinnost v podobě on-line hlášení tržeb. Ministerstvo financí říká, že tak možná zvedne inkaso daní až o deset miliard. Těžko říct, jak na to přišli. Přesná čísla o šedé ekonomice nikdo nezná, nezná je ani resort financí. Je to tedy nějaký odhad. Mě by spíš zajímal odhad, o kolik pracovních míst a celkově ekonomické aktivity, z níž právě plynou daně, přijdeme, protože řada lidí podnikání kvůli EET zabalí a řada lidí si třeba rozmyslí s podnikáním začít. K takovému odhadu se ale Andrej Babiš nemá.
strana 1
V budoucnu asi nějaká strana, například Svobodní, EET zase zruší. S tím musí současná vláda počítat. Ve výsledku se tedy podnikatelé časem tohoto nesmyslu zase zbaví. Ale jejich důvěra ve stát – jestli ještě nějaká je – bude opět nalomena. Ostatně registrační pokladny jsme už jednou zavedli, a zase zrušili. Brzy tomu bude deset let. Premiér Sobotka by si to měl pamatovat, byl u toho. Opravdu myslíte, že EET půjde zrušit? Doufejme. Jednoduché to ale vůbec nebude. Zkušenost ukazuje, že zrušit jednou zavedenou a zažitou regulaci téměř nejde. Před zavedením se totiž zvedne vlna odporu. Postižení lidé si zoufají a neví, co přijde. Musí být dost silní, dost jednotní a nepolevit v protestech. Po samotném zavedení totiž nastane zmatek. Firmy budou řešit provoz, některé ukončí činnost. Skončí ti menší a zranitelnější. Nepoctivci si najdou jinou metodu. Velké firmy si případné ztráty snadno zahojí na různých dotacích a jiných státních podporách. No a pak si všichni zvyknou.
www.svobodni.cz
Neberme lidem možnost vzdělávat své děti na investiční akce, jako je průmyslová zóna Holešov, jejíž ekonomické i jiné přínosy jsou značně pochybné. Zatím na tom nejsme katastrofálně. Nezaměstnanost v kraji je nejnižší na celé Moravě. Ale obávám se, že pokud budeme pokračovat zvoleným směrem, do problémů se dostaneme poměrně brzy.
Bude normální, že ráno si počkáme ve frontě v pekařství o trochu déle. Když si na Velké Lhotě budu kupovat med od včelaře, tak budeme oba lítat po kopci a hledat signál. I když se více daní nevybere, tak už budou zaměstnaní úředníci a obhájci systému. Proto to půjde ztuha, ale půjde. V diskusích jsem zahlédla, že vás nominovali na ministra školství stínové vlády Svobodných – je to opravdu ten pravý šálek čaje pro vás? Co byste jako ministr školství udělal? Vím, že to zní jako klišé, ale asi nic nemá tak zásadní vliv na společnost jako vzdělávání. To, co naše děti naučíme, a to, co jim předáme, je naprosto klíčové. Tuto větu, jen možná v jiné formě, jste určitě mnohokrát slyšela od všech politiků. Je to vlastně ale docela špatně. A ukazuje to na současný přístup, který si myslím, že je třeba změnit. Škola by měla předat dětem touhu po vzdělání a zvědavost. Dnešní informační věk je spíše o schopnosti zpracovat množství informací a velice rychle se v informacích orientovat, ne se všechno učit nazpaměť. A co byste s tím tedy jako ministr školství udělal? Hlavně už není třeba dalších vyhlášek. Je třeba je naopak rušit. Uvolnit ruce ředitelům – mají hodně odpovědnosti a málo kompetencí. Například – proč musí ředitel školy (= řídící funkce) současně i učit? Nechceme to nechat na něm? Školy to pak často různě obchází, aby splnily plán, ale k ničemu to není. Dále pak odměňování učitelů. Školství je, stejně jako jiná odvětví, přeregulované. Ředitelé škol mají velmi svázané ruce, co se týče financí, odměn. Musí shánět peníze z mnoha zdrojů, z projektů EU, od krajů, od ministerstva. Oč jednodušší by bylo jim říci: „Za každého žáka máte tolik a tolik a konec.“ Peníze dát rovnou do škol místo do projektů. Také nechápu, proč nebylo povoleno domácí vzdělávání na druhém stupni… Jste tedy velkým zastáncem domácího vzdělávání? Proč si myslíte, že rodiče by uměli své děti učit lépe, než to dělají školení učitelé?
Strana svobodných občanů
Hledáte řešení, zda je lepší to či ono. A o tom to vůbec není. Rodiče nemusí být lepší a učitelé nemusí být lepší. Je to pokaždé jinak. Ale má to být na rodičích, škole a dětech! Ne na ministrovi. Já své děti doma vzdělávat neplánuji, ale nechci jiným brát tu možnost. Říkají, že u nás zvítězila svoboda a demokracie. Fajn, tak neberme lidem možnost vzdělávat své děti. Neobáváte se třeba toho, že se domácího vzdělávání ujmou třeba ne zcela vzdělaní rodiče, kteří nebudou schopni své děti dostatečně kvalitně naučit? Neobávám. Stejně tak jako se neobávám, že nám někde ve valašských kopcích vyrostou extrémisti, protože je doma učili rodiče a škola je daleko. To uvedl jako argument proti domácímu vzdělávání pan ministr Chládek. Nejvíce to ukazuje to, jak někteří lidé mají potřebu určovat ostatním, co je pro ně dobré. Bydlíte ve Zlínském kraji. Jak podle vás kraj hospodaří? Neudržitelně. Už koncem loňského roku při schvalování rozpočtu jsme upozornili, že zadlužení kraje dvojnásobně přesahuje hranici, kterou ministerstvo financí označuje za rizikovou. Pro letošek kraj počítá s deficitem kolem 200 milionů. Čekali jsme, že to bude lepší, protože odhad příjmů pro letošní rok udělal Zlínský kraj pesimističtější než ministerstvo financí. Nicméně v tomto bodě musím kraj pochválit za jistou prozíravost – daňové příjmy státu vypadají hůř, než ministerstvo financí čekalo, takže se Zlínský kraj asi trefí. Ale to je jen chabá útěcha. Ve skutečnosti jen vršíme další a další dluhy a prostředky místo na stabilizaci krajských financí vynakládáme
strana 2
Svobodní se také nedávno na jednání zastupitelstva vymezili proti koncepci romské integrace Zlínského kraje. Co k tomu vedlo? Nevymezili jsme se jen proti koncepci Zlínského kraje, ale i proti celostátní koncepci, z níž ta krajská vychází. Začalo to tím, že jsme měli dojem, že problémy se spíše prohlubují, přestože objem peněz jdoucích na tuto integraci roste. Tento dojem nám kupodivu přesnými čísly potvrdila i zmíněná koncepce. Koncem 90. let hodnotilo soužití s Romy jako bezproblémové 23 % obyvatel. Teď jsme na 12 procentech. Jestli je toto výsledkem integrace a proinvestovaných milionů, tak je to výsledek poměrně tristní. Totéž se týká zaměstnanosti. Ministerstvo práce a sociálních věcí vymyslelo v uplynulých letech řadu nástrojů, jak nezaměstnané dostat do práce. Akorát se zdá, že Romy to nezajímá. Podle statistik v koncepci jich v roce 2012 necelých 17 tisíc prošlo tzv. Individuálním akčním plánem, to znamená, že si sestavili nějaký plán, jestli podstoupí rekvalifikaci, půjdou na veřejně prospěšné práce nebo něco jiného. Na rekvalifikaci z těch necelých 17 tisíc šlo 643 osob. To také není právě oslnivý výsledek. Náš postoj je ten, že než lít peníze do programů, které nic nepřinášejí, měli bychom se zaměřit na ty, které k něčemu jsou. Například důsledně podporovat předškolní vzdělání romských dětí z vyloučených lokalit, aby měly šanci dostat se do normální školy. Zajímavé je i zapojení místních autorit, například podnikatelů, kteří se sami rozhodnou s vyloučenou lokalitou ve svém okolí něco udělat. Máme takový příklad třeba z Duchcova, kde to alespoň podle zpráv z médií funguje. Řečeno úplně jednoduše – dělejme to, co funguje. Financovat něco, co situaci spíš zhoršuje, je podle mého k ničemu. Když už se někam dávají krajské peníze, tak musí být nastaven měřitelný cíl a výstup. Kateřina Kašparová
www.svobodni.cz
Akce daně 2015 I letos, konkrétně 31. března a 1. dubna, se členové Strany svobodných občanů vydali v souvislosti s odevzdáváním daňového přiznání k finančním úřadům po celé republice. Tentokrát se akce nesla v duchu hesla „byrokracie patří na řetěz“. Lidé, kterým se tato povinnost nevyhnula, měli možnost zapojit se a pomoci v boji proti byrokracii, a to svým podpisem pod petici za svobodnější život a podnikání. „Vadí vám opakované sdělování stejných informací úřadům? Vadí vám registrační pokladny? I těmito otázkami Svobodní lákali kolemjdoucí na kus řeči a k podpisu. Tradičně byly lidem rozdávány čokoládky a spolu s nimi i noviny, kde se mohou dočíst o blížícím se zákazu hotovostního placení nebo o tom, jak Svobodní zachránili chrudimské kavárníky. Ve Zlíně pojali tento den akčněji a na protest proti plánovanému zavedení elektronické evidence tržeb provokativně rozbili registrační pokladnu. Chtěli jsme tím vyjádřit svůj nesouhlas s dalším nesmyslným systémem za stovky milionů, který přinese více škody než užitku. Nechceme, aby si stát svou neschopnost vybrat daně kompenzoval útokem na podnikatele. V Praze se akce zúčastnil i předseda a europoslanec Petr Mach, kde došlo k symbolickému sbírání klacků, které stát neustále hází podnikatelům pod nohy. Co se týče pokrytí úřadů, podařilo se nám obsadit 92 finančních úřadů, což je asi 45 % z celkového počtu. Akce se zúčastnilo na 150 našich členů a příznivců. V rámci petice se nám podařilo získat okolo 700 podpisů.
Média web.svobodni.cz http://echo24.cz http://www.parlamentnilisty.cz/arena http://www.parlamentnilisty.cz/politika NEGATIVA Počasí Tento rok velmi nepříznivé, teploty většinou nepřesahovaly 10 °C Noviny, někde i části petičních stolů a další létaly vinou silného větru kolem Déšť a sníh promáčely noviny a čokoládky Kolemjdoucí o to více spěchali, i zúčastněných bylo méně Někde kvůli počasí k uskutečnění akce vůbec nedošlo
Zpětná vazba POZITIVA Materiály Zajímavé a graficky propracované noviny Čokoládky – pro zpestření, většina lidí nepohrdla Výborný manuál dobrovolníka Profesionální grafika plakátů Skvělá organizace a komunikace Lidé Přes nepřízeň počasí převážně pozitivní ohlasy Zvykají si na nás, mají Svobodné s tímto dnem spojené Našlo se mnoho schopných lidí, kteří pomohli před FÚ
červen 2015
strana 3
Stra svob obča
Akce daně 2015 Materiály Do několika měst balík nedorazil, příp. byl poničený Propisky se rozpadaly při psaní Novin bylo zbytečně mnoho Balík byl příliš objemný a těžký Chyběly odznáčky Plakáty – lidé je nevnímali, mnoho textu, malé logo DOPORUČENÍ Připravovat akci s větším předstihem, distribuci balíků s materiály uskutečnit mnohem dříve, aby se s nedoručením dalo něco dělat. Před FÚ by se mělo stát minimálně po dvojicích, nejlépe v (atraktivním) zastoupení obou pohlaví. Více se zaměřit na FÚ v okresních městech, malá města zvážit. Někde chyběly petiční stolky, zaopatřit další. Více proškolit zúčastněné. Více se zaměřit na pozitivní image.
Reakce zúčastněných „Chtěl bych Vám poděkovat za organizaci akce, určitě to má cenu. Škoda, že nás není víc, respektive méně teoretiků a více lidí, co chtějí pracovat.“ David Peca, kraj Vysočina
Strana svobodných občanů
„Rozhodně se mi líbí samotná myšlenka. Taky bych rád velmi pochválil zpracování novin. Dneska jsem je rozdal v práci zaměstnancům a měl jsem velmi kladné ohlasy. To je přesně to, jak to má být – aby si to přečetl i chlap ve strojírenské firmě během přestávky na oběd.“ Ondřej Martínek, Zlínský kraj „Jak konání, tak i celý průběh hodnotím velmi kladně. V započaté tradici Akce daně je nutno pokračovat, průběh dále vylepšovat a vytvořit z ní ústřední propagační kampaň Svobodných v každém kalendářním roce. Lidé, pozitivně překvapeni, že se o ně nějaká politická strana zajímá v období mimo volební kampaň, mají silný zážitek. Na druhou stranu je však třeba opět připomenout, že Svobodní jsou stranou pro lidi samostatné, nezávislé a myslící. Svobodné a samostatné uchopení života do vlastních rukou ale vyžaduje úsilí. A úsilí je nepohodlné, namáhavé a potřebuje čas. Programové teze Svobodných proto nemohou být atraktivní pro ovčany odvyprávějící na požádání a bez zakoktání obsah posledního dílu Ordinace.“ Radomír Klein, Moravskoslezský kraj „Přišel člověk a řekl, že se mu Svobodní nelíbí, že on je „multikulti“. Vysvětlil jsem mu, že máme rádi odlišné kultury, ale nechceme, aby nám „kamarádění“ přikazovala EU. Váhal s podepsáním petice, nakonec však podepsal a pak přišel ještě jednou a říkal, že kdyby nám
strana 4
to nepodepsal předtím, tak teď už určitě. Poslali ho totiž domů pro chybějící papír.“ Tomáš Zdražil, Jihomoravský kraj „Zaznamenal jsem pozitivní ohlasy lidí na naši přítomnost, že alespoň někdo se snaží bránit živnostníky před „oranžovo-oligarchistickou vládou“. Pozitivní byly i reakce „fyzických osob“, někteří si stěžovali na vysokou míru zdanění. Těm jsme dali letáček a odkázali na naše stránky. Většina z nich Svobodné znala, nebo jsou dokonce registrovanými příznivci.“ Jan Čertík, Liberecký kraj „Počasí si nevyberete, a ruce opravdu mrzly a mrzly. Bylo to znát i na lidech a jejich ochotě zastavit se na chvilku déle. Těžko říci, jaký byl rozsah v celorepublikovém měřítku, ale za Teplicko mohu říci, že výsledek tentokrát nepokryje investici.“ Václav Hejda, Ústecký kraj Akce daně je jednou z tradičních každoročních událostí, v níž se jako jedni z mála můžeme lidem ukázat i mimo předvolební kampaň. A lidé si na nás začínají pomalu zvykat. Vnímají, že jsme stranou, která chce nižší daně, bojuje proti byrokracii a je ochotna hájit jejich zájmy. Je tedy naší povinností v tomto i nadále setrvat, zároveň se zdokonalovat v přípravě a postupně ladit všechny detaily. Berme každý rok jako zkušenost a úspěch na sebe nenechá dlouho čekat! Tomáš Pajonk
www.svobodni.cz
Evropský parlament přehodnocuje směrnice o biopalivech EU snižuje povinné přimíchávání, co na to Česká republika V dubnu proběhla v Konferenčním centru Hotelu Grandior Prague konference s názvem Soumrak biopaliv – EU snižuje povinné přimíchávání, co na to Česká republika. Odborníci i laická veřejnost diskutovali o významu biopaliv pro nás, běžné občany. Mezi mluvčími vystoupili poslanec Evropského parlamentu Petr Mach, publicista a klimaskeptik Vítězslav Kremlík, Rastislav Trecák – dlouholetý bývalý obchodník s biopalivy a Jaroslav Černý z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. Konference měla upozornit na přehodnocování postojů EU na přimíchávání biopaliv. Tedy na přehodnocení kvóty procentuálního přimíchávání bioložky z deseti na sedm. Petr Mach jde v diskusi v Europarlamentu ještě dále a podal pozměňovací návrh o snížení až na šest procent. Odbornou konferenci o biopalivech pořádala Evropská skupina Evropa svobody a přímé demokracie, aby poukázala na svoje postoje k tématu. „Podpora biopaliv zdražuje řidičům naftu a benzín asi o padesát haléřů na litr a osvobození biopaliv od spotřební daně stojí státní rozpočet miliardy korun na ušlé dani,“ uvádí poslanec Evropského parlamentu Ing. Petr Mach, Ph.D. „Z podpory biopaliv bohatne pouze několik podnikatelů. Mým cílem je kompletní zrušení podpory biopaliv,“ dodává Petr Mach. „Biopaliva jsem poznal snad ze všech stran, řadu let jsem se prodejem biopaliv zabýval, dnes zastávám více liberálnější názor, biopaliva by měl primárně určovat volný trh tzn. žádné povinnosti, žádné povinné kvóty,“ uvádí Ing. Rastislav Trecák, D4S Energy, s.r.o. „Na biopaliva se musíme jednoznačně dívat komplexně, jednoduchý pohled nestačí.
Nejsem však například zastáncem převážení biopaliv z jedné strany zeměkoule na druhou. Globalizmus a biopaliva podle mě nejdou k sobě. Měli bychom tuto problematiku řešit co nejvíce lokálně, se zřetelem na trvalejší energetickou udržitelnost,“ dodává Rastislav Trecák.
civilizace. I Arrhenius, otec skleníkové teorie, oteplení vítal. Současné teploty nejsou ničím výjimečné a není důvod k šíření paniky. Současné oteplování je jen návrat k normálu, vynořujeme se z tzv. malé doby ledové. Ty přicházejí každých 1500 let, je to tzv. Bondův cyklus,“ dodává Vítězslav Kremlík.
„K omezování emisí skleníkových plynů nevidím důvod,“ uvádí Mgr. Vítězslav Kremlík, historik a autor portálu Klimaskeptik.cz. „Tvrdit, že oteplení je špatná zpráva, to je totiž v rozporu s celou zkušeností lidských dějin. Historická klimatologie teplým obdobím v dějinách ne nadarmo říká klimatické optimum. Změny klimatu už zahubily nejednu civilizaci, ale příčinou vždy bylo ochlazení, ne oteplení. Ať už šlo o pád Říma nebo o pád Mayské
„Biopalivům se přizpůsobuje i vývoj nových motorových olejů, který je v posledních 10 letech zaměřen téměř výhradně na zvýšení odolnosti proti účinkům biopaliv,“ uvádí Ing. Jaroslav Černý, CSc., VŠCHT. „Zvýšené nároky na motorový olej jsou také doprovázené velkým tlakem automobilek na prodloužené intervaly výměny motorových olejů. Nejnovější motorové zkoušky pro testování vlivu bionafty na motorové oleje jsou založené na přimíchání 7 % bionafty přímo do motorového oleje a pohon motoru potom zabezpečuje nafta s 15 % bionafty,“ dodává Jaroslav Černý. (red)
Volby do ReV Vážení členové Svobodných, od pondělí 8. 6. 2015 08.00 do středy 17. 6. 2015 00.01. se uskuteční volby do ReV. Volit se bude dvanáct kandidátů z těch, kteří do pondělí 1. 6. 2015 23.59 podali kandidaturu. Kandidovat mohou členové strany z celé republiky. Kandidatury se podávají ve volebním systému Svobodných https://vs.svobodni.cz/podani_kandidatury/ Volit se bude v systému https://vs.svobodni.cz/volebni_mistnost/
červen 2015
strana 5
Stra svob obča
Fízlování – Velký bratr se dívá V posledních dnech rozvířily vody českých zpravodajských portálů návrhy na další sledování, konkrétně na sledování příchodů a odchodů dětí čipovými kartami, na elektronické žákovské knížky či na povinný eCall do aut, který údajně chtějí europoslanci (já ovšem znám jednoho, který to nechce). Chci v tomto článku tyto návrhy propojit s dalšími sledovacími aktivitami, se kterými stát nedávno přišel, a také připomenout rozdíl mezi nástrojem (který člověk může a nemusí použít) a všeobjímající povinností, které se nelze zbavit. Je to vlastně jako rozdíl mezi telefonem s Androidem a povinnou štěnicí v těle či v autě.
Velký bratr Předem chci připomenout román George Orwella 1984, který byl alespoň dvakrát zfilmován. Mojí oblíbenou verzí je ta, která byla natočena v roce 1984 v Londýně – tedy v místě, kde se děj odehrává. Na internetu jsem bohužel našel jen verzi z roku 1956. 1984 pojednává o společnosti, ve které jsou lidé plně sledováni, a to i doma, ovládáni a manipulováni, aby plně věřili čemukoliv, co jim Strana řekne. Ti, kteří tomu hned nepodlehnou, jsou „převychováni“ pomocí mučení. Právě všeobjímající sledování obrazovkami s Velkým bratrem, před kterým není úniku.
Nejen čipy a eCall, ale také EET či daňová hlášení Čipy ve školách a elektronické žákovské knížky, zvlášť pokud by byly propojené i mimo školy (a rodiče), povinné sledovací štěnice v nových autech nebo kamery rozpoznávající SPZ vozidel, v blízké budoucnosti možná i tváře – to vše dává cenné informace do rukou toho, kdo tyto nástroje ovládá. Nejde však jen o pohyb. Člověk je tvor společenský a dosahuje skvělých výsledků díky vzájemné dobrovolné a oboustranně výhodné spolupráci – tedy pomocí směny (obchodu). Již několik let musejí plátci DPH při obchodování v rámci EU hlásit objem obchodu včetně identifikace protistrany. Totéž bude nejspíš povinné od roku 2016 jako kontrolní hlášení DPH. Online elektronická evidence tržeb (EET), která bude informovat finanční správu o každé transakci ve chvíli, kdy proběhne, může být poslední kapkou pro úplné otevření informací o soukromých obchodních vztazích státu. Kdo je však tím státem? Jsou to úředníci, včetně zvolených politiků na úředních místech (např. ministři).
Strana svobodných občanů
Kdokoliv může správně namítnout, že přece nejde o sledování, ale o efektivitu výběru daní. Já říkám, že ne. DPH jako koncept se dokáže „hlídat sám“. Každý, kdo chce uplatnit daň na vstupu (tj. chce si ji nechat započítat/vrátit), musí přiřadit toto plnění na ekonomickou činnost, tedy v důsledku na daň na výstupu. Pokud existují organizované skupiny, které ze státu ždímou vratky na DPH, je problém v kontrolních mechanismech. Pokud nejde o případ rozdílné sazby DPH (např. základní sazba daně na vstupu a snížená sazba daně na výstupu), nemělo by se přece stávat, že by podnikající subjekt uplatňoval nadměrný odpočet DPH (a tedy žádal o peníze z DPH namísto, aby rozdíl mezi daní na výstupu a na vstupu platil finančnímu úřadu). Navíc je zde v jednom odvětví obvykle více podobně zaměřených firem. Finanční správa tedy snadno může udělat kontrolu jen u malého vzorku, tím zjistit, jaký je aktuální stav podobných firem a potom se při kontrolách zaměřit na firmy, které se výrazně od zjištěných obvyklých čísel (či spíše jejich poměrů) liší. Jde tedy o neschopnost nebo o sledování. O samotnou ochranu proti podvodníkům s DPH jen těžko.
Telefon s Androidem vs. povinná štěnice Mám telefon s Androidem. Jsem sledován – nedal jsem si tu práci, abych mu zakázal sledovat moji polohu a posílat ji Googlu. Ani jsem nechtěl. S Googlem se o svoji polohu podělím o něco raději než s jinými, protože Google mi za tuto cenu dává protislužbu. Když někam jedu, online vidím, kde jsou fronty a mohu se jim vyhnout. Interaktivní mapa reaguje překvapivě rychle jak na vytvoření kolony, tak na její zánik. Kam se hrabe Národní informační dopravní centrum, které navíc musím platit, ač lepší službu získávám od Googlu. Nikdo mne však
strana 6
k dohodě s Googlem nenutil, snad kromě mé vlastní snahy o zajištění pohodlí a efektivity práce. Rozhodl jsem se sám. Pravda, Google mne k tomu skoro dovedl „za ručičku“, protože „být sledován“ je standardní nastavení a rovnou mi nabídl protihodnotu. Ale měl jsem možnost říci ne. Také jsem si nemusel telefon s Androidem vůbec kupovat. Mohl jsem si koupit nějaký low-end, který není ani trochu „chytrý“. S povinnou štěnicí je to jiné. Takovou štěnicí je i mobilní telefon samotný. Operátoři totiž poskytují veřejnou telekomunikační službu, mají na to speciální zákon a musejí vyhovět požadavkům soudů a vyšetřovacích orgánů, pokud tyto požadavky splní zákonné podmínky. Žádná možnost opt-outu, nikdo se tomu nevyhne. Když nebourám (a budu si společně s Danielem Landou říkat, že jsem vděčnej za tu šanci), budu nakonec asi rád, že mi přijde na pomoc hasič nebo saniťák (a ne třeba finančák). Je to podobné jako služba, která má svoji cenu. Ovšem „koupit“ si ji musím, na výběr nemám – takže nejde o obchod. Za to rozhodnutí nemohu nést odpovědnost, protože k žádnému rozhodnutí nemohlo ani dojít. Rozhodl někdo jiný, navíc bez odpovědnosti. Nebo jsou snad poslanci, kteří pro takové povinnosti hlasují, ochotni nést osobní majetkovou a trestní odpovědnost za všechny škody? Těžko. A proto by neměli o jiných rozhodovat.
www.svobodni.cz
Kamera jako nůž – jen nástroj Je nůž dobrý nebo špatný? Asi jak kdy. Dá se použít na ukrojení krajíce chleba i na chladnokrevnou vraždu. Podobné je to i se sledovacími nástroji. Jsou to jen nástroje. Chcete si sledovat svůj dvorek? Proč ne, do toho přece nikomu nic není. Chcete si pro sebe uložit to, co stejně vidíte a máte Google Glass? Vaše věc. Máte vlastní pozemek třeba se sportovištěm? Klidně si tam kameru dejte, je to přece vaše území a nikdo tam chodit nemusí, pokud nechce a nesouhlasí s tím, že může být natočen. Jen dejte pozor, abyste neporušili svobodu jiných – třeba nekoukali na sousedovu zahradu. Chcete poslat dítě do školy, které má vstup a čip a elektronickou žákovskou knížku? Pokud ještě není plnoleté, tak proč ne. Je to přece podobné jako zapisování příchodů na vrátnici (to bylo za našich časů) nebo žákovská knížka s povinným potvrzováním od rodičů. Čipy i informační systémy jsou
užitečné a pokud se takto se školou domluvíte a uzavřete smlouvu o vzdělávání, která to umožní, nikomu se jeho svoboda nekrátí. Smlouvu přece uzavře jen ten, kdo s ní souhlasí. Vstup na čipovou kartu a elektronický „index“ (vedle toho papírového) jsem měl i já na vysoké škole. Pokud ale dítě do školy poslat musíte a škola takový systém bude muset mít, je situace jiná. V tu chvíli nejde o dobrovolný vztah. Je to podobný rozdíl jako mezi androidím telefonem (který to špehování aspoň přiznává a které dokonce – za cenu ztráty části pohodlí – můžete vypnout) a povinnou štěnicí.
Jak z toho ven? Asi se už opakuji, ale napsat to musím. Uvolňujme agendy, které zajišťuje stát tak, aby si každý mohl vybrat, i když to třeba má svoji cenu. Nejdříve se od státního systému odpoutají ti, kterým ten státní systém nejvíc vadí. Ti také budou ochotni zaplatit za jiné zajištění
svých potřeb nejvíc (opt-out pro ně má větší cenu). Jakmile se vytvoří trh, dá se celá původně státní agenda oddělit od státu. Stát tak zeštíhlí, daná činnost (třeba školství) se zefektivní a každý si na trhu lépe najde to, co mu vyhovuje. V tom školství někdo frontální výklad, jiný Montessori, další třeba jen domácí přípravu a zkoušky pro získání certifikátu o prokázaných znalostech či schopnostech. Trh ukáže, o co je zájem, a kdo a za jakých podmínek je schopný a ochotný to poskytnout. Na trhu totiž zjišťujeme, čím a jak moc dokážeme být ostatním užiteční. A naše přímé náklady (cenu, kterou ostatním platíme za jejich služby) by nám bohatě mělo kompenzovat snížení daní, které platíme, i když si to třeba neuvědomujeme. To, kromě zdravotního a sociálního pojištění, platí zejména o nepřímých daních – o DPH a spotřebních daních. Karel Zvára místopředseda Svobodných
Vstup do selhávajícího projektu eurozóny nemá v ČR podporu Miloš Zeman chce svou iniciativu za přijetí eura v České republice prosazovat jmenováním eurooptimistických členů bankovní rady ČNB. Nejnověji se také rozhodl, že bude občany přesvědčovat o tom, že euro je dobré. K tomu chce zapojit i Babiše. Vstřícný, nekritický přístup k nutnosti a samospasitelnosti evropské integrace je hazardem s úsporami českých občanů. Přijetí eura znamená, po institucionálních změnách schválených v dluhové krizi eurozóny, okamžité přijetí garancí za dluhy dalších členů této měnové unie. Spolku, který v současném složení bojuje o přežití a jehož nákladný boj stál již stovky miliard eur. Prezident Zeman jde svou arogantní a aktivistickou politikou proti zájmům a názorům svých voličů. Podobně jedná ČSSD, která také přijetí eura dlouhodobě podporuje.
červen 2015
Drtivá většina občanů rizika přijetí eura cítí, a tak je jeho podpora u nás na bodě mrazu. Poslední průzkum společnosti Ipsos ukázal, že 85 % občanů si přijetí eura nepřeje. Podobný údaj (87 %) byl zjištěn i při průzkumu v roce
strana 7
2013. Důvěru v korunu tak nepodlomily ani intervence ČNB, která záměrně kurz koruny vůči euru oslabuje. Eurooptimisté už od první záchrany Řecka v roce 2010 tvrdí, že jejich poslední krok krizi vyřešil. Pak následovaly další a další záchrany Řecka i dalších států. Vývoj dává za pravdu euroskeptikům. Euro je politický projekt a potvrdilo se, že ekonomicky není bez obrovských nákladů životaschopný. Občané by neměli volit politiky, kteří se stále znemožňují neochvějnou podporou selhávajícího projektu eurozóny. V opačném případě reálně hrozí, že euro u nás bude zavedeno i proti jejich vůli. David Bartas, člen ReV Svobodných a asistent Petra Macha
Stra svob obča
Marihuana a právo na vlastní volbu 8. května se v Praze uskutečnila pravidelná akce Million Marihuana March s cílem podpořit myšlenku legalizace konopí. Už byly napsány tuny textu o tom, co marihuana způsobuje. V čem škodí, nebo neškodí. Co léčí, nebo neléčí. V čem pomáhá a v čem škodí. Organizace a propagátoři legalizace se předhánějí ve zveřejňování léčivých účinků na všechny možné nemoci, upozorňují na minimální škodlivost, konopnou tradici sahající hluboko do historie a hledají více a více oblastí života, kde nám konopí pomáhá a jak konopná prohibice škodí zdravotnímu stavu nemocných. Já říkám ne! Této soutěže o nejsilnější a nejpozitivnější ódu na konopí se účastnit nebudu. Bylo by to z mé strany pokrytecké a odvádí to pozornost od pravé podstaty problému. Přistoupili jsme na jejich hru a debata o legalizaci se vede podle pravidel zakazovačů. A legalizátoři na tuto hru přistupují. Neřeší se právo občana zacházet s vlastním tělem podle svého, ale spor je primárně o to, zda a do jaké míry marihuana našemu tělu škodí. A pokud bude výsledkem polemiky přílišná škodlivost, tak nějak automaticky se předpokládá správnost jejího zákazu. Na tuto hru jednoduše nelze přistoupit, pokud se nechceme chytit do pasti systému zákazů. Není podstatné, jaké nemoci marihuana léčí, v čem lidem pomáhá a jestli škodí málo, nebo trochu více. Důležité je, že dospělý svéprávný člověk má v dnešní době informačních technologií dost možností si potřebné informace zjistit a sám se rozhodnout, co chce, nebo nechce užít. Lidé umí používat vlastní hlavu a nepotřebují Paroubky, Topolánky, nebo Babiše (kteří o lehkých drogách pravděpodobně slyšeli tak maximálně z rychlíku), aby jim diktovali, jestli se smí, nebo nesmí napít. Jestli si smí, nebo nesmí zakouřit. Jestli si smí, nebo nesmí zahulit. Někteří třeba pocítí negativní důsledky užívání marihuany. Někdo dostane bronchitidu, někdo dostane depresi, někdo si poškodí plíce a… (doplňte si sami, pardon, přiznávám, že nejsem odborník na negativní vlivy marihuany a nijak mě to netrápí). No
Strana svobodných občanů
a co? Někdo se vyseká na horském kole při nebezpečném sjezdu, jiný se uchlastá k smrti, další vykouří tři krabičky denně a poslední umře po skoku z mostu (zřejmě proto, že skok z mostu za účelem sebevraždy ještě v seznamu trestných činů nenajdeme). Každý jsme strůjcem svého štěstí a máme mít právo dělat i to, co nám škodí. Kdo si totiž dává právo určovat nám naše životní priority a posuzovat míru našeho štěstí? Co když u jedince dobré pocity z marihuany převáží nad riziky? U jiného možná ne. A věřím, že vládnoucí politici nejsou těmi, kterým bychom měli starost o naše životy svěřit. Důsledkem přistoupení na tuto hru je, že i organizace legalizace.cz si klade za cíl pouze dekriminalizaci, na webu uvádí “Dekriminaliza-
ce konopí není totéž co legalizace. Její právní úprava by měla stanovit množství jednorázově vypěstovaných a zpracovávaných rostlin, specifikaci jejich užití…”. V podstatě tím jasně říká, že marihuana je velmi škodlivá a souhlasí s tím, že škodlivé věci by měli být omezeny (proč by jinak odmítali něco tak přirozeného jako trh s marihuanou a chtěli omezit množství vypěstovaných rostlin). Je třeba si dávat za cíl legalizaci na úroveň cigaret a alkoholu a zlegalizovat tak používání vlastní hlavy. Navzdory tomu, že si politici všech stran zřejmě myslí, že občané ČR vlastní hlavu používat neumí. V rámci MMM se uskuteční i panelová diskuse. Bude jistě velká zábava sledovat lidi
strana 8
z ODS a KDU-ČSL, jak budou vysvětlovat své postoje a budou přítomné utěšovat návrhem na drobné ústupky v legislativě, aby se další rok nic nedělo. Loni tuto diskusi z velké části zachránil Martin Pánek (Svobodní), jako jediný z řečníků. Ukázal, že to myslí vážně a nenavrhuje jenom symbolické změny, ale skutečnou legalizaci. Zvlášť zajímavý byl názorové střet s Pirátskou stranou, kdy se ukázalo, že ani Bartoš z Pirátů vlastně o skutečnou legalizaci nestojí. Důležitým zjištěním je, že lidé skutečně myslí vlastní hlavou a vládě uštědřují jakýsi výchovný políček. Zkušenosti s marihuanou má téměř třetina dospělé populace, 60 % osob ve věku 20–24 let a 55 % osob do 19 let včetně nezletilých (viz Národní výzkum uživání návykových látek 2012). Vzkaz je to poměrně jasný. Lidé věří raději vlastnímu úsudku a rozhodují se co vyzkoušet, nebo nevyzkoušet, raději na základě vlastního postoje, než podle doporučení politiků. Už je na čase, aby toto jednání bylo umožněno. Hodně kuriózní ilustrací myšlení těch nahoře ukazuje hlavní heslo webu www.marihuana.cz (vládní projekt za vaše peníze): „Než se rozhodnete vyzkoušet marihuanu, nebo jakoukoli jinou drogu, sežeňte si fakta, pak se můžete sami rozhodnout.“ Co to má být za sebeklam? Jak se můžeme sami rozhodnout, když je u nás marihuana prakticky mimo zákon a jiné drogy často mimo zákon naprosto? Kdo to heslo vymyslel? 8. května nešlo zdaleka jenom o marihuanu. Jde o svobodu, o uznání faktu, že člověk je tvor inteligentní a dokáže sám rozhodovat o svém životě, o možnosti jít si vlastní cestou bez toho, aby nám do toho kecal nějaký strašně chytrý politik. Myslet vlastní hlavou. To je rozhodně myšlenka, která stojí za podporu. Není přitom důležité, jestli je pro vás marihuana dobrá, nebo špatná. A věřím, že je na místě žádat skutečnou legalizaci. Nikoliv jen dekriminalizaci, nebo drobné legislativní ústupky. David Král
www.svobodni.cz
Pilíře naší obrany Vážení čtenáři, nedopatřením jsme v minulém čísle otiskli pracovní a neúplnou verzi textu Dana Kresy o koncepci obrany. Omlouváme se a přinášíme dnes text v aktuální a opravené verzi. Události na Ukrajině probudily mnoho evropských politiků z jedovatého mírového spánku a ukázaly nám, že i v 21. století stále existuje možnost vypuknutí konvenční války v Evropě. Ministerstvo obrany, vedené Martinem Stropnickým, se pokusilo reflektovat dnešní špatnou situaci doplňování vojska nesmyslným plánem, který měl zrychlit zavedení odvodů, jež by se vyhlašovaly bez souhlasu parlamentu. Na tento nepromyšlený plán odpovídal i Petr Mach ve svém článku: „Proti primitivnímu obnovení odvodů postavme moderní vizi obrany“, kde se zabýval zlepšením postavení aktivních záloh. Česká obranná politika by se opravdu měla opírat o aktivní zálohy jako o svoji páteř. A právě proto je nutná jejich kompletní reforma. Avšak nikoliv směrem ke Švýcarskému modelu, ale směrem k modelu Spojených států amerických. Vybudujme svoji obrannou politiku na třech hlavních pilířích: Profesionální armáda – Aktivní záloha (národní a krajská) – Jednotky „SOS“.
1. Profesionální armáda Již dnes disponujeme kvalitně vycvičenou, avšak početně i materiálně nezabezpečenou armádou. Do vojska vstupují lidé dobrovolně a dostávají za to plat, který tvoří většinou jejich jediný zdroj příjmů. Armáda je pak také jediným jejich zaměstnáním. Celý koncept profesionální armády je v celku dobře nastaven. Profesionální armádu můžeme v případě ohrožení státu nasadit ve velmi krátké době, bez obav ohledně její úrovně výcviku. Počet osob včetně údržbářů, techniků i vojáků všech hodností v AČR se nyní pohybuje ko-
Profesionální armáda (AČR)
lem 30 000. Většině útvarů ale chybí lidské zdroje. Po jejich naplnění by mohl dosáhnout počet osob v profesionálním vojsku zhruba na 40 000.
2. Aktivní zálohy S aktivní zálohou se doposud příliš nepracovalo. Počet tzv. záložáků dosahuje zhruba 1 200. Zálohy by neměly tvořit pouze pěchotní sbor, který stráží infrastrukturu, ale měly by zrcadlit strukturu profesionální armády. Potřebujeme záložní piloty, tankisty, IT specialisty i doktory a další druhy mužstva. Dle PhDr. Libora Stejskala z Univerzity obrany, občany stojí vydržování profesionálních vojáků nejen na těchto pozicích 4–5 krát více peněz, než udržování stejné aktivní zálohy! Navíc záložáci přináší z civilního života do vojska mnohé inovativní prvky a zlepšují vztah armády a společnosti. Počet aktivních záloh by se měl pohybovat na dvojnásobku až trojnásobku profesionální armády. V případě ohrožení státu by tak nejen doplnili volná místa u profesionálního vojska, ale také by vytvořili celou další strukturu nových (aktivovaných) útvarů, a to jak pozemního vojska, tak i vzdušných sil. Navíc dnes spadají aktivní zálohy pouze pod krajská velitelství, a nikoliv pod samostatné centrální velení. Švýcarsko versus USA Ve Švýcarsku neexistuje profesionální armáda, dokonce je přímo ústavou spříseženstva zakázána. Vojsko zde funguje na miličním způsobu. Kvůli nízkému počtu Švýcarů musí ve válce, aby měla vůbec cenu, bojovat všichni. I počty rezervy, jež tvoří páteř milice, se kvůli hospodářské krizi vydatně snížily (Stejskal 2014). Mezi velké bezpečnostní odlišnosti Švýcarska od České republiky počítejme i převážně hornatý povrch helvetské země a staletí relativně dobrých vztahů se sousedy. V USA se pak zálohy dají rozdělit do dvou
Národní záloha (letectvo a těžké zbraně)
Kde vzít záložáky? Jak již zmiňoval ve svém článku Petr Mach, aktivní zálohy dnes nejsou pro mladé lidi příliš atraktivní. Plně souhlasím se zavedením větších kompenzací pro záložáky, mezi něž bych ještě přidal stipendijní programy na vysoké a střední školy, možnost bezplatného absolvování různých kurzů a zisku certifikátů (jazykové, zdravotní, řidičské, pilotní atd.), levné ubytování v kasárnách během studia či třeba dobrovolnou účast na zahraničních misích a v neposlední řadě i měsíční „kapesné“. Výcvik moderního českého aktivního záložáka se však nedá sfouknout za dva až tři letní měsíce! Potřebujeme k němu minimálně jednoho víkendu v každém měsíci v roce po celou dobu služby a navíc delší letní a zimní cvičení. Nejkratší délka služby v aktivních zálohách by trvala pět let, aby nedošlo ke zneužívání bonusového systému. Vstup k aktivním zálohám by měl zůstat i nadále na dobrovolné vůli jednotlivce.
Krajská záloha Jednotky (lehké zbraně) „SOS“
Současný stav
30 000
Neexistuje
1 200
Neexistuje
Cíl
40 000
60 000
20 000
50 000
červen 2015
kategorií: Rezervisté a Národní garda. V Národní gardě najdeme všechny druhy zbraní včetně letectva, celé její velení pak spadá pod jednotlivé guvernéry, pokud je nepovolá federální vláda, což se nyní děje v čím dál větším měřítku. Financování většiny výdajů Národní gardy tak dnes padá na federální vládu. Rezervisté pak podléhají přímo federální vládě. Národní garda většinou poskytuje vojáky do pole, zatímco rezervy slouží pouze jako podpora (Stejskal 2014). V České republice zatím známe jen model, kdy aktivní zálohy tvoří pouze pěchotní útvary spadající pod krajská vojenská velitelství. Moderní české aktivní zálohy by se tak měly dát také rozdělit na národní (letectvo a těžké zbraně; samostatné velitelství v Praze) a krajskou úroveň (výzbroj na zvážení potřeb vedení jednotlivých krajů). Finance do národní zálohy by pak proudily ze státního rozpočtu, do krajské zálohy pak z rozpočtů krajských. Počet národních záloh by se měl pohybovat kolem 40 000, krajských pak kolem 20 000.
strana 9
Stra svob obča
Pilíře naší obrany 3. Jednotky „SOS“ Posledním doplňkem naší obrany se pak jeví obnovení jednotek „SOS“ (Stráž obrany státu), ovšem v poněkud upraveném modelu od prvorepublikové vize. Nové „SOS“ by měly na starost pouze obranu měst a obcí, pod které by spadaly. Nešlo by o nikterak striktně a centrálně řízenou organizaci. Její členové by dobrovolně mohli cvičit s krajskou aktivní zálohou a využít různé bonusy. Tyto jednotky by v případě napadení státu zajišťovaly podporu pro zbytek armády. Pokud by došlo k obsazení obce, ve které „SOS“ působí, vytvoří „SOS“ základ odboje. Právě proto je důležité zachování nízké míry byrokracie, aby se nepřítel nemohl o členech dozvědět. Členství v těchto jednotkách by bylo dobrovolné. Zájemce bychom mohli najít například v současných členech sportovních klubů, airsoftových či paintballových klubů, mezi dobrovolnými hasiči a jinde. Poměr členů by měl ideálně být 5 členů „SOS“ na 1000 obyvatel. Jak u aktivních záloh, tak u „SOS“ musíme dbát, aby se členy nestaly osoby působící v IZS. V případě konfliktu by tito lidé chyběli na svém pracovišti, které taktéž plní klíčovou bezpečnostní funkci. Navrhované počty vojenské síly v tabulce se mohou zdát někomu přemrštěné, ale pokud nebudeme danou silou disponovat v míru, za války ji již neseženeme!
vojenská služba. Odvodové řízení trvá zhruba jeden den, kdy se vybraný občan dostaví k odvodové komisi a projde si celým cirkusem zdravotních a jiných prohlídek. Povinná vojenská služba znamená časově omezený výcvik v kasárnách. Nyní náleží pouze na vůli vlády, zda jej povolá do zbraně či nikoliv. De facto se však ani odvody ani povinná vojenská služba na našem území nevykonávají, de iure tu však stále jsou. Nejsem ani pro návrat bezdůvodných plošných odvodů v době míru, ani pro znovuzavedení povinné vojenské služby. Jsem pro zavedení jisté formy „dnů otevřených dveří“ v rámci AČR. V těchto dnech by se všechny naše útvary, základny a příslušné instituce otevřely veřejnosti, která by tak získala možnost nahlédnout do života vojska. Jako doplněk se pak hodí využít jisté „branné dny“, při kterých by spolupracovaly posádky se školami. Tyto akce by měly dva základní cíle. Zaprvé, lepší sepjetí společnosti a vojska. Zadruhé, přilákání nových členů do aktivních záloh. V ideálním případě by se „dny otevřených dveří“ konaly třikrát do roka: k výročí konce 2. světové války, k výročí bitvy u Zborova a ke dni veteránů. U branných dnů záleží na svobodné spolupráci jednotlivých škol a útvarů. U obou akcí by se mělo dbát především na práci s mládeží a právě na sepjetí „veteránské“ a mladé generace. Hlavní cílovou skupinou jsou však muži do 35 let, protože právě oni v případě ohrožení budou republiku bránit.
Nejtěžším úkolem zůstává, jak armádu a celou problematiku národní bezpečnosti přiblížit občanům. Bezpečnost a svoboda stojí na vrcholku společenských hodnot, proto i výchova demokratického občana dbá na uvědomování si jejich zranitelnosti. Daná výzva pak stojí zcela na rodinách, školách, veřejných spolcích a politických stranách včetně Svobodných. Dan Kresa Poznámky: 1) http://www.mocr.army.cz/dokumenty-a-legislativa/ fakta/vyvoj-skutecnych-poctu-osob-v-resortu-mo-cr-v-letech-1993---2014-51566/ 2) 740 000 členů v roce 1994, 400 000 členů v roce 2003, 200 000 členů v roce 2004 3) Ovšem například uchazeči o post tankisty, pilota aj. by sloužili déle, neboť jejich výcvik je náročnější. 4) Nové uniformy a vybavení, slevy na zdravotní, zbrojní aj. kurzy. Nikoliv kapesné či stipendia. Zdroje: Armáda České republiky. 2015. (cit. 2015-01-19). (http:// www.acr.army.cz/). Dobrovský, L., Dyčka, L., Frank, L., Kolkus, J., Mičánek, F. 2014. Zpráva o stavu zabezpečení ČR v roce 2014 – mýty a realita. Brno: Obrana a strategie (cit. 2015-01-19). (http://www.defenceandstrategy.eu/cs/ informacni-servis/zprava-o-stavuzabezpeceni-obranycr-v-roce-2014-myty-a-realita.html#.VL0opdKG9U8). Mach, Petr. 2014. Proti primitivnímu obnovení odvodů postavme moderní vizi obrany. (cit. 2015-01-25). (http:// machpetrmach.blog.idnes.cz/c/433762/Proti-primitivnimu-obnoveniodvodu-postavme-moderni-vizi-obrany. html). Stejskal, Libor. „Dobrovolná občanská participace při zajišťování obrany: Koncept, zkušenosti a perspektivy“. Obrana a strategie. 2014, roč. 14, č. 2, s. 119–133.
Společnost V debatě o navrhované novelizaci branného zákona mnozí účastnící zaměňovali dva základní pojmy: odvodové řízení a povinná
BERAN občasník Strany svobodných občanů. Vydává: Strana svobodných občanů Perucká 2196/14, 120 00 Praha 2 IČ: 71339612. Odpovědný redaktor: Martin Rumler (
[email protected]). www.svobodni.cz. Evidence MK ČR E 20310. Toto číslo vychází v červnu 2015. Zdroj: MO ČR
Strana svobodných občanů
strana 10
www.svobodni.cz
Seznamte se s Liberal Democratic Party Při mnoha kontaktních kampaních se mi stalo, že mě lidé oslovovali s mnoha dotazy. Jeden z dotazů mi utkvěl v paměti: zdali naše myšlenky, nebo myšlenky obdobné, prosazují i jiné politické strany na světě. Všichni známe Richarda Sulíka a Slobodu a Solidaritu, někteří pak znají The Libertarian Party z USA. V roce 2014 jsem se dostal k videu, kde v senátu poprvé mluvil australský senátor David Leyonhjelm. V tu chvíli jsem věděl, že máme dalšího spojence, který bojuje za stejnou věc – svobodu jednotlivce – na druhé straně planety.
Snížení role státu Liberal Democratic Party (LDP) vznikla v roce 2001. Filozofii strany lze popsat jako libertariánskou, případně jako klasicky liberální. Jako své hlavní principy strana uvádí malý stát a laissez-faire, klade důraz na individuální svobody a zodpovědnost. Strana jasně deklaruje, že se staví nad rozlišování mezi pravicí a levicí, protože prosazuje volný obchod (považováno za pravicové) a legalizaci drog (považováno za levicové), dále prosazuje snížení daní (považováno za pravicové) a obranu osobních svobod (považované za levicové). LDP to vysvětluje tím, že všechny tyto zásady mají společný princip, a to oslabení role státu. Od levice se liší tím, že nechtějí, aby jim vláda kontrolovala ekonomiku. Od pravice tím, že odmítají vládní zasahování do společenského života. LDP vytvořila jasně srozumitelný a přehledný politický program. V něm pak nalezneme zásadní témata, ale i témata, která jsou velmi citlivá. Jednotlivá témata jsou v mnoha případech podrobněji vysvětlena pomocí videa, s odkazem na YouTube. Rozpočet státu má být vyrovnaný, financovaný výhradně z daní, nikoliv prostřednictvím půjček. Strana deklaruje privatizaci a deregulaci státních podniků, včetně pošt, televizních stanic, ale i podniků, které vyrábějí elektřinu nebo poskytují služby v oblasti veřejné dopravy. Strana podporuje daňové škrty a zároveň snížení vládních výdajů. Daň z příjmu totiž brání investicím a odrazuje od práce, navíc vede ke zvýšeným administrativním nákladům na jednotlivce a firmy, a proto ji LDP chce zrušit. Zrušit chce i další neefektivní daně (zdanění vozidel, daň z pojištění a jiné). Dále chce snížit federální daň o polovinu, zrušit daň z tabáku, alkoholu a pohonných hmot, dovozních cel a jiné. Věří, že nejlepší směr
červen 2015
pro Austrálii je budoucnost s nízkými daněmi. Další v řadě jsou školské dotace, LDP by ráda docílila deregulace a privatizace vyššího vzdělání, tedy univerzit a dalších vysokých a vyšších odborných škol zřízených vládou. Trh s energiemi by měl být výhradně v rukou soukromého sektoru, který by soutěžil v prostředí, které by nebylo regulované.
Manželství jako soukromá záležitost LDP věří ve svobodu slova a projevu, právo svobodně nakládat s vlastním tělem, svobodu vyznání, právo na soukromí a majetek. V programu se dočteme, že dospělí mají právo ukončit svůj vlastní život, ať již s asistencí nebo bez ní. Zákon, který brání racionálně smýšlejícímu dospělému jedinci v tom, aby svobodně nakládal s vlastním tělem, svobody tohoto jedince omezuje, protože naše těla patří nám, a ne státu. Manželství je chápáno jako soukromá záležitost, a jako taková by měla
strana 11
být vyjmuta z vládních pravidel a regulací. Strana se zavázala, že zavede příslušné právní předpisy, aby manželství mezi dvěma jedinci mělo stejné právní důsledky bez ohledu na to, zda byli stejného, nebo různého pohlaví. Otázka náboženství je charakterizována jako osobní záležitost a neměla by být narušována státem. Stát musí přestat financovat církve. Ovšem LDP uznává přínos křesťanství na historii Austrálie a při utváření jejích hodnot. Zákony musí platit pro všechny stejně, a proto jsou proti zákonům, které zvýhodňují určitá náboženství. Jasně se vymezují například proti právu Šaría. V Austrálii existují daňové úlevy pro různé náboženské skupiny, tyto úlevy by měly být podle LDP úplně zrušeny. Zajímavě se pak LDP staví k otázce kouření: nejsou ani na straně kuřáků, ani proti kuřákům – jsou pro volbu jednotlivce. Tedy pouze soukromá osoba má mít právo určovat, zda návštěvníci nebo hosté mohou kouřit v jejich domě nebo autě. Stejně tak majitel baru či restaurace má výhradní právo rozhodovat o tom, zda budou jejich podniky kuřácké, nebo nekuřácké. Stát by neměl do tohoto vztahu vůbec zasahovat. LDP chce zrušit minimální mzdu, odstranit omezení pro sjednávání pracovních smluv (včetně povinnosti jednat s odbory). Právo vlastnit střelnou zbraň pak vidí jako základní lidské právo svobodné společnosti. Sport, lovení, sběratelské účely a sebeobrana jsou legitimní důvody pro vlastnictví střelné zbraně. Nárok na udělení licence by pak měli všichni starší 18 let, kteří by splnili další kritéria (obdoba našich zkoušek). LDP věří, že volný pohyb služeb, kapitálu a osob je nejen základní lidské právo, ale že navíc přispívá k hospodářskému růstu. Požadavky pro udělení státního občanství by pak měly být zvýšeny.
Stra svob obča
Seznamte se... Žadatelé by měli žít v Austrálii nejméně deset let, úspěšně absolvovat zkoušku z anglického jazyka a předložit doklady o pracovním poměru a čistý trestní rejstřík. Když zvítězil v roce 2014 v senátních volbách David Leyonhjelm, byl to velký den pro svobodu. Pro LDP to byla velká událost. Leyonhjelm ve své inaugurační řeči prohlásil, že své zvolení vidí jako příležitost, aby Austrálie znovu objevila hodnoty osobní zodpovědnosti a volného podnikání. Za sebe zde vidím velký prostor pro spolupráci. S panem Davidem Leyonhjelmem jsem osobně v kontaktu a mé nadšení sdílí. Naše strany se mohou od sebe učit a vyměňovat si zkušenosti. Jsme navíc v obdobné pozici – dosáhli jsme velkého úspěchu s Petrem Machem. Náš společný boj teprve začíná. Já pevně věřím, že nakonec svoboda zvítězí – nejen v České republice a v Austrálii, ale i všude na světě.
Základní zásady strany: Ekonomické zásady: Volný trh a svoboda volby Nízké zdanění, limitované veřejné výdaje a minimum regulací Rozsáhlé vlastnictví soukromého majetku Sociální zásady: Občanská společnost a dobrovolnost Občanská práva a svoboda jednotlivce Osobní svoboda a odpovědnost ve fungující právní společnosti Vládní zásady: Ústavní liberální demokracie Etické a nestranné zákony Přenesení pravomocí na nižší úroveň včetně decentralizace vlády a konkurenční federalismus Mezinárodní principy: Volný obchod zboží, služeb a kapitálu Svoboda myšlení a kultury Svoboda a lidská práva Zajímavé odkazy: http://www.ldp.org.au/ http://www.theland.com.au/blogs/agribuzz-with-david-leyonhjelm/ Lukáš Libosvár
Strana svobodných občanů
Co je a co není férová kritika V březnovém čísle našeho občasníku Beran kolega Jan Polanecký kritizoval mé vystoupení na listopadovém sněmu Svobodných. Bez věcné a odůvodněné kritiky se naše strana, ostatně jako každá demokratická politická strana, nemůže obejít. V tomto zcela klíčovém ohledu je ale článek kolegy Polaneckého velkým zklamáním. Čtenář, jenž se našeho sněmu a diskuse na něm neúčastnil, se o mém sněmovním příspěvku po věcné stránce dozvěděl pouze to, že asi nějak souvisel s válkou na Ukrajině a že jsem předsedu strany požádal, aby odstoupil. Co článek pana Polaneckého obsahuje navíc, jsou již jen jeho osobní dojmy a názory na formu mého vystoupení a rovněž jeho vlastní postoj k ukrajinské válce. Proto je nutné seznámit čtenáře Berana s podstatnými informacemi o obsahu mého vystoupení na sněmu, jež kolega Polanecký ve svém článku bohužel zamlčel, neboť právě ty jsou pro porozumění věcné stránce problému zcela nezbytné. Kritické části mého příspěvku na sněmu Svobodných se týkaly dvou problémů. Prvním z nich bylo stanovisko předsednictva strany k válce na Ukrajině z 1. září 2014, jež označuje nejen Ukrajinu, ale i Československou republiku za umělý stát, jenž se nemohl, resp. nemůže udržet. Neméně podstatné je, že Republikové předsednictvo zaujalo k válce na Ukrajině neutrální stanovisko, protože jejího
původce vidí jak v Rusku, tak Západu. Vzhledem k evidentní skutečnosti ruské agrese proti Ukrajině musím toto naše oficiální stanovisko považovat za neudržitelné a v tomto duchu jsem také na sněmu promluvil. Druhým problémem, jímž jsem se v diskusi na sněmu kriticky zabýval, bylo veřejné vyjádření předsedy strany Petra Macha z léta loňského roku k zahraničnímu angažmá Armády České republiky. Předseda Svobodných v televizním rozhovoru označil českou armádu za „žoldáka“ najímaného mezinárodními organizacemi, jako je NATO, k účasti ve válkách, jako je ta v Afghánistánu. Evidentní neúnosnost uvedeného veřejného vyjádření předsedy naší strany podtrhla krátce nato smrt pěti českých vojáků v Afghánistánu, kteří padli při plnění svých povinností. Proto jsem na sněmu řekl, že takovéto veřejné výroky, jež mezi voliči vzbuzují zcela oprávněné pohoršení, a tím naší straně škodí, si předseda seriózní demokratické politické strany zásadně nesmí dovolit. Petra Macha jsem z uvedeného důvodu vyzval, aby zvážil rezignaci na svou funkci. Mám za to, že teprve nyní mohou čtenáři Berana o mém příspěvku na sněmu Svobodných získat ucelenou a věcnou představu, aby si na oba uvedené problémy mohli utvořit vlastní názor. Miloslav Bednář člen Republikového výboru
Udělejme velkou celorepublikovou akci! Blíží se datum, kdy letos konečně přestaneme „makat na stát“ a začneme „dělat na sebe“. Pojďme toto datum připomenout i široké veřejnosti a potenciálním voličům! Daně jsou a budou stěžejní téma Svobodných, pojďme se na tomto tématu zase zviditelnit. Podle metodiky společnosti Deloitte vychází Den daňové svobody na pondělí 22. června. Udělejme z tohoto dne letos celorepublikovou akci. Opusťme na chvíli web a facebook a vyjděme zase do ulic tváří v tvář občanům a voličům. Republiková kancelář připraví a dodá základní materiály, jejichž základem budou speciální noviny. Kraje a pobočky dodají aktivní členy a domluví rozšiřující aktivity. Společně tak vytvoříme skvělou akci k celorepublikovému i lokálnímu zviditelnění. Obojí potřebujeme „jako sůl“. Co můžete pro akci udělat? – nabídnout se krajskému předsednictvu nebo pobočkám jako lokální koordinátor akce – vymyslet a nabídnout krajům lokální atrakci na přitáhnutí pozornosti – nabídnout se jako účastník, obsluha stánku nebo jiný dobrovolník, případně sponzor nebo dodavatel – zůstat v kontaktu s lokálními organizátory pro konkrétní informace KDY, KDE, KDO, CO – 22. 6. PŘIJÍT NA AKCI Z pověření ReP organizačně zajišťují: Josef Káles,
[email protected] (774 331 337) Petr Pořízek,
[email protected] (602 680 123)
strana 12
www.svobodni.cz
