4číslo M A G A Z Í N. REPORTÁŽ: Pomáháme měnit tvář Ostravy. ROZHOVOR: Daniel Koráb: Kdo píše, nezlobí!

Firemní časopis o všem, co se kolem Vás děje.

4 č íslo

M A G A Z ÍN

REPORTÁŽ: Pomáháme měnit tvář Ostravy ROZHOVOR: Daniel Koráb: Kdo píše, nezlobí! PROJEKTY: Horse Park, Mexiko, Hranipex Rakousko, Brose Kopřivnice, České terasy, IKEA Černý most Praha

11

2 / Reportáž

ÚVODNÍK

OBSAH ÚVODNÍK Obsah, tiráž ................................................................................................................. 1

reportáž Pomáháme měnit tvář Ostravy ........................................................................ 2/3 Milí kolegové, přátelé,

ROZHOVOR Daniel Koráb: Kdo píše, nezlobí! ..................................................................... 4/5

stojíme před jasně definovaným úkolem zajistit dostatek zakázek, které nás posunou kupředu a zajistí nám práci na rok 2012. Ovoce podzimu a zimy budeme sklízet příští rok na jaře a v létě.

ROSS aktuálně Horse Park, Mexiko, Hranipex Rakousko .......................................................... 6

ROSS aktuálně Brose Kopřivnice, České terasy, IKEA Černý most Praha ........................... 7

Máme schopný tým obchodníků a také samotných realizátorů, tedy projektantů, projektových manažerů a dalších. Když se ohlédnu nebo podívám do současnosti, mám radost. Uvnitř časopisu si přečtěte například o zakázce IKEA Černý most. Naši lidé dokázali za několik nocí přemístit poměrně rozsáhlý velín obchodního domu, což je akce nebývalá. Z jiného soudku jsou České terasy v Kazachstánu, kde se opět přesvědčuji, jak nám to na východ od hranic svědčí. Minule avizovaná zakázka v Doněcku sice nevyšla, další kontrakty se v této části světa ale rýsují a potenciál Ruska a okolních států je obrovský. Proto znovu apeluji na každého z vás! Vzdělávejte se, pracujte na sobě, máme výjimečné možnosti, jak naše zkušenosti a know-how přetvořit v kapitál. Chci vám k tomu vytvořit optimální podmínky a také podporovat spolupráci v celé firmě, zejména v oblasti kooperace týmů na zakázkách. Na začátku září jsme rozšířili naše aktivity o úplnou novinku, za naší podpory vznikla sociální firma Semitam. Chce dát příležitost lidem, ke kterým osud nebyl zrovna příjemný. V tuto chvíli zajišťují úklid a údržbu zeleně v areálu Čechovka, budově ROSSu v Havlíčkově Brodě, následovat budou naše další nemovitosti včetně chotěbořského pivovaru. Semitam je klasická společnost s ručením omezeným se statutem sociální firmy. Přijměte prosím její zaměstnance vstřícně, snažte se s nimi komunikovat, chceme jim pomoc při návratu do pracovního procesu. Ředitelkou společnosti Semitam je speciální pedagožka Martina Kadlecová, která má dlouholeté zkušenosti z ženské věznice ve Světlé nad Sázavou. Přeji vám krásné podzimní měsíce! Roman Stryk, generální ředitel

ROZHOVOR Jaroslav Plíšek: ROSS mi hodně bere, ale ještě víc dává ............................. 8

HISTORIE Stavitel mostů z Přibyslavi ...................................................................................... 9

ROZHOVOR Zdena Stryková: Jsem velký individualista ..................................................... 10

VĚRNÍ ROSSU Jana Blažková, David Linduška, Zuzana Krajcigrová, Drahoslava Nováková, Bohuslav Volek ...................... 11

SLOVENSKO Vitajte v pokojnom meste Európy ...................................................................... 12

Kazachstán Kdo má rád exotičtější dovolenou a krásnou přírodu, neměl by váhat ....... 13

ROSS PODPORUJE Chceme dávat práci a příležitost znevýhodněným ........................................ 14

software a POZVÁNKY Nový informační systém společnosti ROSS Holding .................................. 15

UŽITEČNÉ Elektrikářský slovník AJ/CZ, tématická křížovka ........................................ 16

REPORTÁŽ:

Pomáháme měnit tvář Ostravy

Asi pět set metrů od hranic staré Ostravy vzniká okázalé multifunkční centrum Nová Karolina. Jde o spojení obchodního centra, kancelářských prostor a prostor pro bydlení. Zastavěná plocha dvaatřicet hektarů hovoří za vše. Areál se nachází v bývalém průmyslovém komplexu, kde se do 60. let minulého století těžilo uhlí a vyráběl koks. Z ještě starší doby zůstaly dva objekty, které jsou zasazené do moderní architektury a jsou chráněné jako památky. ROSS Holding je na stavbě subdodavatelem a zajišťuje kompletní elektroinstalace.

Stavbu těchto rozměrů zaručeně nepřehlédnete, nestalo se to ani mně. Přijíždím do Ostravy ve chvíli, kdy téměř celá Nová Karolina už stojí a uvnitř pracují dělníci. „Projekt se nám dostal do rukou v roce 2010, je to skutečně veliká akce. Dokumentaci jsme připravovali bezmála půl roku,“ říká na úvod vedoucí střediska projektových týmů Tomáš Štancl, který také ve slezské metropoli tráví většinu času. „Původně jsem z výkresů ani nemohl poznat, o jak velkou a rozsáhlou budovu, respektive komplex budov, půjde. Na ploše dvaatřiceti hektarů, což odpovídá asi čtyřiceti fotbalovým hřištím, se toho dá postavit skutečně hodně,“ usmívá se a vede mě k nejbližšímu rozvaděči. Budoucí multifunkční centrum není jedna budova, „jsou to v podstatě kostky, které do sebe podle přesného architektonického zadání pasují,“ vysvětluje Štancl. ROSS Holding dodává do Nové Karoliny silnoproudé a slaboproudé elektroinstalace, vysoké napětí, agregát, kompletuje

2 / Reportáž

elektro záležitosti a zajišťuje hrubou fázi přípravy pro připojení budoucích obchodů uvnitř nákupního komplexu. Dvě podlaží s garážemi, supermarketem a technickým zázemím jsou pod zemí, čtyři patra potom nad zemí. Objem přes dva roky trvající zakázky se blíží ke 110 milionům. Partnerem ROSSu je olomoucká stavební firma GEMO, která je generálním dodavatelem. „Máme tady poměrně hodně kabelů a dalšího materiálu,“ čte z dokumentů projektový manažer Jaroslav Beneš. „Jenom žlaby pro ukládání kabelů vážily asi osmdesát tun, jsou tady řádově desítky kilometrů instalačního kabelu a to jak slaboproudu, tak silnoproudu. Naše dodávka je komplexní, čili začínáme u vysokonapěťových transformátorů přes rozvaděče a končíme v podstatě u zásuvky nebo vypínače v místnosti. Rozvody v obchodních jednotkách se budou dokončovat až ve chvíli, kdy přijdou samotní nájemníci.“

Nová Karolina – to je asi 58 tisíc metrů čtverečních obchodních ploch ve dvou nadzemních podlažích, třetí patro bude zejména pro oddechové a zábavní účely a v nejvyšším investor plánuje opět zábavu, multikino a prostor pro hlídání dětí. „Centrum je velmi dobře integrováno do urbanistické struktury a představuje nejvýraznější budovu. Díky svému centrálnímu umístění, spádové oblasti s více než jedním milionem obyvatel, vynikající dostupnosti, viditelnosti, a také díky své velikosti se Nová Karolina stane novou regionální nákupní destinací v srdci Ostravy,“ dozvídám se z informačních stránek na Internetu. Součástí Karoliny je i rezidenční část s více než dvěma stovkami bytů, která se má stát přirozenou součástí struktury okolního města. „Dobře organizovaná síť městské hromadné dopravy, do které patří tramvajové, autobusové a trolejbusové linky, pokrývá veškeré potřeby Ostravy. Tramvajové a trolejbusové linky se svými zastávkami se nacházejí

v těsné blízkosti centra. Návštěvníci přijíždějící automobilem se na území Nové Karoliny dostanou rychle a snadno po silnici Místecká nebo Frýdecká.“ Hned vedle obchodního komplexu se nachází Stará Karolina, kde se v blízké budoucnosti plánuje velká rekonstrukce a má tam vzniknout muzeum. Zajímavá a nepřehlédnutelná je také lávka směřující od autobusového nádraží. Autorkou původní studie byla ve světě uznávaná česká architekta Eva Jiřičná, investor dal ale nakonec přednost levnější a skromnější variantě.

Z pohledu manažerů společnosti ROSS je nejzajímavějším místem Nové Karoliny vrchní patro s osmi sálovým multikinem. „Prosklená šedová střecha a uprostřed bude monumentální pyramida. Na jeho povrch budou promítat obrázky, zřejmě také reklamy. Dokonce tam mají v plánu projekci přímo mezi procházející lidi, je tedy možné, že si někdo bude připadat, jako když stojí kupříkladu v moři,“ říká Tomáš Štancl, který jako zákazník takové centrum navštíví. „Normálně chodím nakupovat třeba do Jihlavy, kde jsme také pracovali. Chápu, že jsou lidé, kteří tak řečené chrámy konzumu nemají rádi,“ směje se.

O stavbě a rozsáhlých změnách v této části Ostravy se mluví řadu let. Klíčové výběrové řízení proběhlo už v roce 2006 a tehdy uspěla developerská skupina Multi Development, která také stavbu za téměř patnáct miliard korun financuje. Předpokládá, že úplné dokončení celého komplexu bude kolem roku 2018. Ta samá společnost má za sebou řadu úspěšných projektů u nás i v zahraničí – kupříkladu Centrum Chodov Praha, za které získala prestižní cenu Best Overall Development, Olympia Plzeň a Olomouc, Victoria Square v severoirském Belfastu nebo La Vache Noire v Arcueil. (rah) Foto: www.nova-karolina.cz

ROSS Holding se významně podílí na jedné z nejvýznamnějších stavebních zakázek na Moravě.

Reportáž / 3

ROZHOVOR:

DANIEL KORÁB Kdo píše, nezlobí!

Výtvarník a učitel havlíčkobrodského gymnázia Daniel Koráb se zabývá méně častým oborem – kaligrafií. Výčet jeho zálib je široký a ne náhodnou souvisí s písmem – paleografie, typografie, grafologie, výtvarný projev dětí atd. S písmem nepřímo souvisí i jeho další velká láska – dýmka. Daniel Koráb je ženatý, má dvě děti a kromě výtvarné a pedagogické činnosti aktivně hraje na kytaru a mandolínu. vé technologie. Dnes se dá kaligrafovat i na počítači, mě to sice neláká, ale lze to. Píšeme perem, štětci, ale i ptačím brkem. Píše se podle šablon – gotických, renesančních, současných. Jsou kaligrafové, kteří vytvářejí moderní abecedy. Také jsem si vytvořil svou vlastní abecedu, každý autor do své kaligrafie vkládá část svého temperamentu.

Měli bychom se zeptat spíše vaší manželky. Když ale píšete, tak nezlobíte? Určitě, když dlouho píšu-kaligrafuji, tak alespoň krátce skutečně nezlobím, moje žena to jistě potvrdí. Bývám tady v ateliéru, píšu obrazy, vycházím z textů, poezie, která někdy bývá drsnější. O to víc se ale vybiji, dostanu ze sebe to, co potřebuji, i nepěkné věci. Výborně relaxuji, jsem odpočinutý, prostě v pohodě. Co slovo kaligrafie znamená česky? Je to v podstatě umění krásně psát ručně a dnes si ověřuji na různých kurzech – je to vzácnost. Když jsem se to písmo učil na střední škole, ještě to bylo jiné. Neviděli jsme počítač, nebyly tako-

4 / Rozhovor

Staré rukopisy jsou ale pořád velkou učebnicí… To je jisté. Viděl jsem mnoho textů, třeba staré německobrodské smlouvy místního písaře. Řeklo by se, místní písař, ale to jsou špičkové věci. Vidím, jaká to je práce, a jací byli řemeslníci. Pro mě osobně to je nekonečná, nikdy nevyčerpatelná inspirace. Některé dobové písemnosti jsou nepřekonatelné, oni totiž psali celé dny, celý život, což my si dnes nemůžeme dovolit. Zajímavé je, že časová náročnost zůstala s odstupem několika staletí pořád stejná… To je pravda. Občas sice dělám modernější variace a dnes je móda psát štětcem rychle nebo rychleji a expresivně. Používají se štětce s umělým vlasem, speciální plnicí pera a fixy, spreje, když

ale chceme psát skutečně s historizujícími detaily, jako psali naši prapředkově, tak je to pořád stejně rychlé, respektive pomalé. V tom případě musí mít dokumenty vašich studentů téměř uměleckou hodnotu. To bohužel ne, mám to striktně oddělené a jinak strašně škrábu (smích). Nejde to převézt. Když si vezmu propisku do ruky, už je to úplně jiný svět. Musím říci, že když mám psát obyčejný text třeba do třídnice, je to spíš hrůza. Kdybych mohl psát kaligrafickým fixem, tak by to bylo hezké, ale bohužel. Píšu pochopitelně na počítači, jako každý druhý a potom kaligrafuji. Mimo jiné vás zajímá grafologie. Co se dá z hlediska grafologie a psychologie vyčíst ze starých textů a rukopisů? Zjistit se toho dá hodně, dokonce existuje hraniční obor, který se z grafologického pohledu starými texty zabývá. Lahůdkou je pochopitelně rukopis Leonarda da Vinciho, který si vytvořil své vlastní písmo, a je opravdu znát, jaké byl povahy, a souhlasí to i se vzpomínkami současníků. Písaři – třeba

ti staří německobrodští – sice používali šablonu, dodali tam ale své detaily. Kdysi jsem dělal soubor grafik – kaligramů na téma dopisů Karla Havlíčka Borovského z Brixenu. Je to běžně psaný text, ale naprosto úhledně až žensky pečlivý, Havlíček je z generace, která se ještě ve škole učila v podstatě kaligrafii. Hodí se vám grafologie ve škole? Určitě, vycházím z toho dost často. Také jsme s dětmi dělali úkol – zvětšovali si písmena svého běžného rukopisu a nacházeli jsme tam různé věci. Psychologický rozbor je možný také z kreseb. Je to jakýsi, pro mě čitelný, otisk, který se až do smrti nezmění. Jenom se člověk třeba naučí lépe psát, i když v případě gymnazistů asi ne (smích).

Některé vaše obrazy (spojení barev a písma) jsou mnohdy velmi abstraktní. Jak se na ně máme dívat, co tam máme hledat? Záleží, jak je to udělané. Písmo se dá použít mnoha způsoby. Já dělám většinou čitelné texty a pokud možno celé texty, aby si divák mohl počíst. Přidávám k tomu něco z reality, například krajinu. Dá se kaligrafovat na plátno, papír či desku… kam ještě? Psal jsem na krabičky od cigaret, dokonce na ženské tělo báseň, na kytaru, schody, na fólie. Záleží jenom na nástroji a povrchu, který se naskytne. Výhodou je, že textový obraz není jen abstrakce, je to především text, který pochopí každý. Samotná abstrakce s barvami je mnohem složitější. Podobné vnímání nám poskytuje ale i hudba… Hudba je úplně stejně zakletá. Má rytmus, což je základní spojitost. Navíc já rád používám hudební text, mám rád třeba Pink Floyd a už jsem toho podle hudby a hudebních textů udělal docela hodně. V tom případě musíte kreslit po zdi… Přesně, Floydy jsem tvořil na zeď, dokonce jsem si vytvořil část umělé zdi. Teď pracuji na textech Linkin Park - to je ostřejší kapela, mám také rád jazz a při práci zejména Hanu Hegerovou.

Jak jste se stal výtvarníkem? Kreslil jsem od dětství. Když rodiče viděli, že jsem pokreslil už skoro všechno, dali mě do lidové školy umění. V podstatě celou základní školu jsem hodně pracoval, připravoval jsem se na střední grafickou školu do Prahy. V oboru Grafický design jsem studoval poprvé kaligrafii, bylo to první setkání. Učil nás Bohuslav Blažej – místní rodák, který vytvořil šablony písma, které se používají dodnes.

Psát texty vyžaduje naprostý klid a nelze to uspěchat. Přiznám se, že mi k tomu moc nesedí gymnázium, budova, kde moc klidu není. No (smích)! Je pravda, že s dětmi také výtvarničím, jsem zacákaný od barev, hraje nám tam hudba, bez toho ani ránu, připadám si tam jako doma. I když doopravdy tvořit ve škole nemohu, k tomu mám právě malý ateliér, kde je dostatek soukromí. A s tím souvisí i vaše dýmka. Ano, dýmka vyžaduje klid. Když ji nacpávám, je to soukromá až bych řekl intimní akce, nepůjčuje se nikomu. Když ji zapá-

lím, je to relaxace. Navíc dým z dýmky je kaligrafie, krásně se válí, dělá ladné křivky, spojitost je veliká. Myslíte si, že klasické písmo přečká dobu globalizace, digitalizace a všeho elektronického? Myslím, že přečká. Pořádám kurzy kaligrafie a hlásí se skutečně průřez zájemců, berou to jako relaxaci a zapomenuté řemeslo. Pořád se ale budou texty číst, některé listiny jsou nesmrtelné i z hlediska politického. Také se to projevilo při boji o školní písmo, to co se učí děti je renesanční kaligrafie, i když značně ochuzená. Může ruce umělců – kaligrafů nahradit počítač? To rozhodně ne. Dělal jsem třeba logo Piruety (pozn. organizace provozující hipoterapii v PL Havlíčkův Brod), vytvořil jsem ho ručně, oni ho převedli do počítače a ztratilo ten rukopis. I když to dobře naskenují, převedou do křivek, pořád to není ono. Zkoušel jsem něco dělat na počítači s pomocí tabletu. Nejde to. Kaligrafii lze využít v reklamně, mnoho věcí v počítači nejde. Dokonce mě kamarád lákal do své agentury, ta komerční sféra ale není moc přitažlivá. Je to zkrátka řemeslo, které se těžko nahrazuje. (rah)

Učebnicí pro kaligrafa jsou mimo jiné stovky let staré spisy.

Rozhovor / 5

ROZHOVOR:

JAROSLAV PLÍŠEK

ROSS mi hodně bere, ale ještě víc dává

Vždy usměvavý, příjemně naladěný, ochotný a přátelský – tak se mi jeví Jaroslav Plíšek. Ve společnosti ROSS Holding pracuje od roku 2006. Přišel ze soukromé firmy s podobným zaměřením a dnes je ředitelem divize Elektro. Svojí práci dává téměř vše. Doma v Pardubicích má kromě ženy dvě dcery – devatenáctiletou Lucii a o sedm let mladší Nikolu. Mezi jeho koníčky patří sport a cestování. Když pomineme čas, co vám vaše práce bere? Kromě času také pocit klidu a možná i jistoty.

V týmové práci je nejdůležitější, abychom všichni podobně přemýšleli.

I přesto máte časově náročné záliby, jak to stíháte? Mohlo by jich být víc (smích)! Ale sport se dá stihnout, proto běhám. A běhám také proto, že to mohu dělat večer, třeba v deset hodin. Také se mi stalo, že jsem běhal v jedenáct. Nezdá se to, ale mě osobně to nabíjí. Třeba dva týdny ráno vstávám a jsem opravdu pln energie. Pak sice přijdou krušnější okamžiky, ale běhám rád. Ostatní sporty se dají provozovat v hale, to znamená také večer. Cestování je spojené spíše s dovolenou. Mým koníčkem je také posezení s přáteli (smích) a to jde jedině večer. To znamená, že běháte do restaurace a zpátky? To zas ne, tam bych možná doběhl, zpátky už by to bylo horší. Sport k alkoholu nepatří, držím se toho. Také jste běžel maratón – jak se to stalo? To vím úplně přesně. Došlo k tomu postupně. Když jsem chodil asi do sedmé třídy, byl jsem skoro nejtlustší dítě ve třídě. Přes strýce jsem se dostal k fotbalu. Nehrál jsem jen chvilku, když jsem se

8 / Rozhovor

oženil, měl jsme problémy s koleny. Paradoxně mi ale běhání nevadilo, tak jsem běhal. Před nástupem do ROSSu jsme měli v Pardubicích firmu, moc to nešlo a to běhání bylo pro mě takovým lékem. Asi třikrát jsem v Pardubicích běžel půlmaratón. A jednou při posezení s přáteli, respektive s přítelem Linduškou (smích) jsme si řekli, že zkusíme železného muže. Bylo to asi ve čtyři ráno. Nakonec z toho byl maratón. Obyčejnému člověku připadá těch dvaačtyřicet kilometrů strašně dlouhých. Je to adrenalin. Živě si pamatuji, jak jsme stáli na startu, bylo to v Praze na Starém městě v Celené ulici. K tomu ta atmosféra, tisíce běžců. Ač je Praha pro mě prakticky denní chleba, tohle je úplně jiný pocit a jako běžec vnímáte to historické centrum úplně jinak. A ještě nám při startu pustili Vltavu od Smetany. Nikdy bych neřekl, že vážná hudba je tak krásná a silná. Když se vrátíme úplně na začátek, co vám práce dává? Určitě uspokojení z dobrých výsledků, ale nejenom to, prostě že to má smysl. Práce mě naplňuje. Teď nevím jestli bohužel nebo bohudík, ale je pro mě zásadní věcí v životě. Od spokojenosti z práce a v práci se odvíjí spojenost v životě.

A jak to vnímají vaše tři ženy doma? Špatně, špatně! Asi mají radost, když se mi v práci daří, současně ale intenzívně vnímají to, co mi práce bere, tedy čas, volný čas. I přesto jste v ROSSu už poměrně dlouho a vypracoval jste se až na ředitele divize. Moje současná práce je především organizace lidí. Musíme dodržovat určité systémy, tak abychom byli efektivní a uspěli. Když jsem ještě dělal vedoucího střediska, bylo to především o jednotlivých stavbách. Práce s lidmi je ale to nejsložitější… To ano, mě to ale baví a přitahuje zároveň. Držím se hesla, že když člověk pracuje v týmu, tak práce je skutečně týmová a každý má svou nezastupitelnou úlohu. S tím předpokládám souvisí i váš cíl. Ano, chci rozvíjet skutečně silnou divizi, ne ale, že by až do mého příchodu byla slabá. Chci mít schopné a spolehlivé lidi, kteří se pro danou věc, v našem případě zakázku, dokáží spojit, spolehlivě plnit z toho plynoucí úkoly a nebudou počítat svou odměnu předem. Ta si je po dobré práci vždycky najde. Musíme podobně přemýšlet, ne stejně, ale podobně. Jsem přesvědčený, že takový tým mám, jen s ním musím neustále pracovat. (rah)

HISTORIE:

Stavitel mostů z Přibyslavi Nejslavnějšího rodáka z Přibyslavi Stanislava Bechyně zná podle jména kde kdo, ale většina jej má spojeného pouze se stavbou Nuselského mostu. Ovšem jen malá hrstka ví, že akademik Bechyně je velkým průkopníkem jedné stavitelské metody a že proslulý Nuselský most ve skutečnosti postavili podle jiného návrhu. Stanislav Bechyně se narodil 20. července 1887 a po reálce v Novém Městě na Moravě nastoupil na obor stavebního inženýrství v rámci České vysoké školy technické. První praxi získal při stavbě bagdádské dráhy (ano, čtete správně, jeho zaměstnavatelem byla turecká vláda) a poté nastoupil k firmě Karla Skorkovského. Právě tam začal Bechyně uplatňovat své nadání projektanta železobetonových staveb. Mezi jeho prvotiny patří most v Hořepníku (1913), návrh konstrukce automobilky Praga v Libni (1916) a most v Křinci (1918). Železobeton se u nás začínal prosazovat se zpožděním. Na školách se vyučoval až po roce 1900. Důvodem byla nedůvěra, protože železobeton zcela měnil dosavadní formy ve stavebnictví, ačkoliv jeho využití pro stavbu továrních budov a mostů bylo očividně nepřekonatelné. První stavby přinášely nezdary. Teprve, když se objevili stavitelé-statici, se novátorství uplatnilo. Právě tito experti, jejichž odkaz Stanislav Bechyně nadále rozvíjel, byli schopní pracovat s tak zásadními vlastnostmi železobetonu, jako je pružnost a pevnost. Že obor Stanislava Bechyně byl „pole neorané“ dokazuje jeho brzká, ale uznávaná, vědecká práce Výpočty rámových konstrukcí (1917), jmenování Stanislava Bechyně (1920) řádným profesorem pro statiku, dynamiku a betonové stavitelství na vysoké ško-

le inženýrského stavitelství při ČVUT v Praze a následně (1926) profesorem mostního stavitelství. Jeho působení na škole ale neznamenalo odchod z praktického stavebního inženýrství. Naopak. Už v roce 1919 se proslavil originálním řešením konstrukce paláce Lucerna a téhož roku se začalo uvažovat o stavbě Nuselského mostu. Při tvorbě návrhu spojil síly s Bohumírem Kozákem. V soutěžích z let 1926, 1934, 1937 a 1950 se ale politici nikdy nedokázali jasně rozhodnout. Pod tlakem rostoucí dopravy se projekt Nuselského mostu zrealizoval až v polovině šedesátých letech dle návrhu architektů Svatopluka Kobra, Stanislava Hubičky a Vojtěcha Michálka. Z dalších zajímavých prvorepublikových návrhů mohu jmenovat most přes Chrudimku v Pardubicích, konstrukce oceláren v Kladně, skladiště v Kostelci nad Labem a patrové skladiště v Bratislavě, hangáry v Letňanech a Karlových Varech nebo cementárnu ve Dvoře Králové. Jako odborník přes železobeton spolupracoval s armádou na výstavbě systému pohraničního opevnění. Za války sice musel omezit svou vysokoškolskou činnost, ale v roce 1944 projektoval dálniční most přes Šmejkalku u Senohrab. Stanislav Bechyně byl aktivní i v poválečné éře, především na Slovensku. Podle jeho výkresů vznikly rozsáhlé konstrukce objektů závodu Mier

v Bratislavě, autobusové garáže v Bratislavě, Nitře a Žilině. Jeho vrcholným počinem se v roce 1955 stal most přes Váh v Komárně. Vzorem mu byl most Risorgimento přes Tiber v Římě z roku 1910. Konzultoval také stavbu přehrady Orlík. Nesmím opomenout ani aktivity Stanislava Bechyně v oblasti historických stavebních památek. V Praze se angažoval při záchraně historické rotundy Máří Magdaleny stojící nyní na nábřeží Edvarda Beneše. Stavba byla určena k demolici při přestavbě Letenského tunelu a předmostí Čechova mostu v souvislosti s vybudováním Stalinova pomníku. Bechyně vymyslel a realizoval originální způsob její záchrany - přesun o cca 31 m proti proudu. Šlo tehdy (1956) o první přesunutou budovu na území Československa. Zkušenosti následně využil při plánování ojedinělého přesunu gotického kostela v Mostě o 841 metrů na jiné místo. Známá akce probíhala z důvodu těžby uhlí v místě, kde chrám původně stál.

Poznatky a výpočty akademika Bechyně jsou staviteli mostů a jiných železobetonových konstrukcí používány dodnes.

Akademik Stanislav Bechyně, autor mnoha klíčových publikací o betonových konstrukcích, nositel několika vyznamenání a čestných titulů zemřel 15. října 1973 v Praze. Autor: Mgr. Michal Kamp – historik Muzea Havlíčkův Brod Foto: Martina Kaňková

Historie / 9

ROZHOVOR:

ZDENA STRYKOVÁ

Jsem velký individualista

Zdena Stryková pracuje jako promotion manažer, jinými slovy zajišťuje to, aby o ROSSu a jeho aktivitách vědělo co nejvíce lidí. Do práce po dlouhé mateřské dovolené přišla na začátku roku 2004. Kromě manžela Romana, jak sama říká, doma občas potká dceru Karolínu a syna Štěpána. Nejmladší Adéle je dvanáct. Kromě toho se stará o neziskové projekty firmy a touží po cestovatelských zážitcích.

Obrací se na nás velké množství žadatelů o sponzoring. Chceme ale podporovat především smysluplné projekty na Vysočině.

Přišla jste v roce 2004 na pozici, kterou ROSS do té doby neměl. Jak to bylo? Předurčilo mě k tomu vzdělání, mám střední grafickou školu obor propagační výtvarnictví a také ve firmě chyběl člověk, který by se staral o propagaci a komunikoval s veřejností. Hodila jsem se tam a také jsem chtěla jít do práce, třináct let jsem byla doma s dětmi. Třináct let - to je dlouhá doba! Hrozně rychle to uteklo. Našla jsem si své činnosti. V té době nebyla žádná mateřská centra, myslím ale, že bych tam stejně nechodila. Jsem velký individualista. Vyplnila jsem si čas sama a nenudila se. Jaké to byly činnosti? Pochopitelně děti, nejdříve jsem se učila německy, potom anglicky, snažila jsem se chodit cvičit. Nikdy jsem neměla velkou podporu babiček, děti jsem tedy měla na starosti většinou sama. Navíc jsme řešili bydlení, nejdříve v Havlíčkově Brodě, potom v Termesivech. Před sedmi lety jste tedy přišla do firmy. Jak se v té době propagovala? ROSS nikdy nedával žádné velké peníze na reklamu, vychází to z podstaty, není to klasická společnost s orientací na koncové zákazníky. V té době byly nějaké webové stránky, ale nedostačovaly.

10 / Rozhovor

Kromě práce se zabýváte také podporou neziskových organizací. Od které doby? Přirozeně to vyplynulo. Mám na starosti komunikaci s žadateli o sponzoring a zájemců je hodně. Celou dobu se ale snažím vybrat několik partnerů, kteří jsou důvěryhodní. Takto se například zrodila spolupráce s občanským sdružením Benediktus. Obrátili se na nás, tenkrát chtěli peníze na dostavbu jejich sídla v Chotěboři. Postupně se spolupráce změnila až bych řekla v přátelství. Jak je složité hledat toho důvěryhodného, žadatelů je velké množství! Je to občas i věc náhody. ROSS je regionální firma, jsme havlíčkobrodští patrioti a chceme podporovat především místní organizace. V podstatě máme několik pilířů – hlavním je klub Oko, dalším Benediktus a dnes nově vznikající Semitam. Oko vzniklo, protože manžel má rád kulturu, chtěl jí pomoci a důležitým momentem bylo odkoupení kasáren, kde byl náš první sál. Roman je vizionář a rozjížděč, já jsem spíš ta, která to udržuje v chodu a při životě (smích). Všechny vámi pořádané akce nejsou navštěvovány tak, jak byste si přáli. Jaký to je pocit? Dobrý pocit to není, snažíme se ale dělat maximum, aby nabídka programů a pořa-

dů byla co možná nejširší, aby si všichni přišli na své. Za tu dobu jsme snad už porozuměli vkusu místního publika, i když občas ještě překvapí. Pozveme třeba kvalitní divadlo a lidé nepřijdou. Oko je v plném provozu, existují i další plány? Mým snem je, že budovu Oka opravíme, bude mít i novou krásnou fasádu a chceme tam provozovat takovou jinou kavárnu, kde budou obsluhovat lidé s postižením. Založili jsme sociální firmu Semitam, která se mimo jiné bude věnovat právě této činnosti. Jak relaxujete? Jsem občas ráda sama v klidu, třeba se psem v lese. To je ideální. Mám také jednu zálibu, dá-li se to tak říci, ráda cestuji a poznávám. Láká mě svoboda, když není nic předem dané a naplánované. Do jaké míry s vámi cestování sdílí manžel? Hodně pracuje a jeho vysněná dovolená je někde v teplém moři, na lodi nebo v luxusním hotelu. V tomhle se rozcházíme. Letos se nám ho ale podařilo s dětmi přesvědčit, aby při cestě po Americe spal ve stanu. Těžce to nesl, nakonec to dobře dopadlo. Mým snem je Afrika nebo Asie a doufám, že ho někdy přesvědčím a cestu absolvujeme spolu. (rah)

věrní rossu

15 let u firmy

ještě v ROSSu zaměstnaná nebyla. Přišla teprve na konkurz. „Dorazila jsem na pohovor a slečna v chodbě se ptala jestli jdu na konkurz do kukaně. Hned se ale opravila, že na recepci. Veselých historek jsem v práci zažila více, tahle mi ale utkvěla v hlavě,“ zavzpomínala Drahoslava Nováková.

Jana Blažková

David Linduška

Pracuje jako personální ředitelka a jak sama říká, pamatuje ROSS ještě jako docela malou firmu. S rozvojem společnosti a hlavně s rozvojem pracovního kolektivu souvisí veselé historiky, kterými Jana Blažková doslova oplývá.

David Linduška je kromě své práce vedoucího projektových týmů především sportovec, cestovatel a milovník hudby a filmu. „Baví mě cestovat, hlavně tam, kde není moc turistů,“ dodává. Mimo jiné procestoval část Indonésie – Jakartu, ostrov Bali, Lombok. „Je to kouzelná země, skvělí lidé, téměř ráj,“ dělí se o zkušenosti z této části zeměkoule. „Mám také svůj sen – chtěl bych se podívat do Guatemaly, tedy do Střední Ameriky.“ David na vlastní kůži zažil, co je válka. „Bylo to v Gruzii. Cestovali jsme do Batumi v Adžarské autonomní republice kousek od hranic s Tureckem. Chodili jsme po horách a večer viděli rakety. Místní sice říkali, že to jsou letadla, bylo nám to ale podezřelé. Nakonec se nám podařilo odletět na poslední chvíli,“ vzpomínal před časem v rozhovoru.

„Často děláme nábory nebo výběrová řízení na určité pozice a pobavím se u fotografií, které zájemci zasílají. Určitě si myslí, že jim to sluší. Někdy jsou v černých brýlích na dovolené, nebo u kuchyňského stolu s pivem a také sedící na barové židličce. Dostala jsem fotku od ženy v mini šatech, jak kráčí s květinou v ruce po schodech nebo muže pózujícího s mačetou. Někdy se mile pobavím, někdy také leknu,“ dodává. Většinou takoví lidé ale neuspějí. Díky podpoře firmy Jana Blažková získala odborné vzdělání v oblasti managementu lidských zdrojů a získala titul MBA. „Chci tímto poděkovat za umožnění studia, díky němuž mám mnohem větší rozhled, který do své práce přenáším.“ V osobním životě je Jana veselou cyklistkou. „Mám stejně postiženou kamarádku, jezdíme spolu. Aby to nebylo jednoduché, sjíždíme z turistické trasy a hledáme zkratky. Často to ale dopadne tak, že zkratka je několikrát delší než normální cesta. Říkáme ji důvěrně nábližka.“

na pozici pokladní. „Je to práce s čísly a každý den jsem v kontaktu s lidmi, takže svého rozhodnutí pracovat jako účetní nelituji,“ pochvaluje si. Volný čas Zuzaně Krajcigrové vyplňuje především malý Matyáš. „Kromě toho také práce na zahradě kolem našeho rodinného domu, kterou jsme dokončili teprve nedávno. Pro mě to je obrovský relax. Ještě k nám do rodiny patří osmiletý jorkšírský teriér Denis, který i přes svou velikost vyžaduje dlouhé procházky. S manželem máme rádi aktivní dovolenou, nejvíce si odpočineme s batohem na zádech. K turistice vedeme i našeho syna, když mu bylo osm měsíců, na našich zádech zdolal Sněžku. Teď už chodí po svých.“

Kromě cestování je velkým koníčkem Davida Lindušky sport, konkrétně běh.

10 let u firmy Zuzana Krajcigrová Do ROSSu nastoupila v září 2001 jako asistentka. „Ráda na tu dobu vzpomínám, ROSS byla podstatně menší firma, všichni jsme se osobně znali,“ říká v úvodu. Potom pracovala jako fakturantka, skladová účetní a v současné době, po tříleté mateřské dovolené se synem Matyášem, je

Drahoslava Nováková Zastává pozici asistentky. Má jeden veselý zážitek a to hned z chvil, kdy

Bohuslav Volek Přišel před deseti lety a pracuje na oddělení Měření a regulace jako přípravář. Často jezdí do ciziny, část léta 2011 strávil v ruské Ryazani, před tím byl v Gruzii a podílel se na zprovoznění systému měření v nemocnici v Tbilisi. Začínal jako silnoproudař. V kanceláři má naproti sobě svého syna Kamila, který je také přípravářem oddělení. Bohuslav Volek žije v Chřenovicích na Ledečsku a mimo jiné se věnuje svým vnoučatům. Šéf oddělení Měření a regulace Jiří Novák o Bohuslavu Volkovi řekl: „Plní funkci universálního přípraváře. Pracoval na stěžejních zakázkách, které naše oddělení za posledních deset let realizovalo a vždy svou prací přispěl k dobrému výsledku a výborné reprezentaci firmy ROSS. Připravuje zakázky tak, aby nic nechybělo, podílí se na cenových nabídkách, stará se o sklad a šíří dobrou náladu. Jeho velkou předností je, že si umí vždy poradit. Jak je na zakázce Bohouš, tak nejsou problémy typu, že něco chybí.“

Blahopřejeme rodičům! Ema Filipová se narodila 7. května 2011 tatínkovi Pavlovi Filipovi, který pracuje ve firmě jako projektový manažer.

Nicod David Frédéric se narodil 21. června 2011 tatínkovi Nicodovi Alexandremu, který pracuje ve firmě jako projektový manažer.

Adéla Jiráková se narodila 18. července 2011 mamince Aleně Vondrové, která pracuje ve firmě jako účetní.

Tomáš Rousek se narodil 23. srpna 2011 tatínkovi Tomášovi Rouskovi, který pracuje ve firmě jako projektový manažer. Věrní ROSSu

/ 11

SLOVENSKO:

Vitajte v pokojnom meste Európy

Hoci Bratislava patrí medzi najmladšie hlavné mestá na svete, jej história siaha až do staroveku. V priebehu storočí vystriedala niekoľko pomenovaní: od latinského Possonium, nemeckého Pressburg, maďarského Pozsony až po slovenskú ľudovú formu Prešpork. Tento výpočet stačí na uvedomenie si, koľko národov a národností zanechalo svoju hlbokú stopu na tomto príťažlivom mieste. Po stáročia tu v zhode žili vedľa seba Slováci, Maďari, Nemci, Židia a mnoho iných. Ich stopy dýchajú na návštevníka a turistu z historických budov a malebných ulíc historického centra. Medzi pracovnými povinnosťami, ktoré ma čakali v Bratislave som si našiel čas pozrieť sa do centra a na pamiatky hlavného mesta Slovenska. Mojou sprievodkyňou bola Viera Chrkavá z bratislavskej pobočky ROSSu. V meste sú roztrúsené krásne domovy rakúsko-uhorskej šľachty, ktorá tu vystavala zámky a mnoho z nich je dnes otvorených verejnosti ako múzeá a galérie. Bratislavský hrad, ktorý má dlhú a pestrú históriu, teraz prechádza dôležitými rekonštrukčnými prácami. Je súborom stavieb v historickom areáli. Hradu dominuje monumentálna stavba bývalého kráľovského paláca tvoriaca neodmysliteľnú panorámu hlavného mesta. Moderná betónová džungľa Petržalky na protiľahlej strane Dunaja je ako päsť na oko pri pohľade z historického hradu. „Komunizmus zanechal svoje stopy. Na druhej strane rieky lemujú horizont nezameniteľné rady betónových panelákov, pričom v popredí sa nachádza jedinečný Nový most v štýle UFO,“ usmieva sa moja sprievodkyňa.

12 / Slovensko

Bratislava je mesto, kde je možno najviac pohody v Európe, pretože medzi veci, ktorými sa mesto pýši, patrí staromestský šarm, sofistikované reštaurácie, tradičné krčmy, dobrá hudba – od džezu až po operu, štýloví obyvatelia a ľudský rozmer, čo znamená, že, ako návštevník, nestrávite pol dňa vchádzaním a vychádzaním z metra alebo cestovaním z letiska do mesta. Väčšina obyvateľov dnešnej Bratislavy sa tu však nenarodila, prinajmenšom ich rodičia odtiaľ nepochádzajú. Bratislava má priaznivú geografiu, horšie je to už s jej demografiou. Bez prílevu nových ľudí by pomaly vymierala. Odhaduje sa, že v Bratislave je dnes prihlásených asi 428 tisíc obyvateľov, ďalších 130 až 150 tisíc sem denne dochádza zo satelitných oblastí. „Životný štýl priemerného Bratislavčana je omnoho modernejší, flexibilnejší a menej viazaný tradíciou, v dobrom aj v zlom zmysle. Obyvatelia Bratislavy sa dokonca v priemere dožívajú vyššieho veku, ako zvyšok Slovenska. Nie je to ani tak ovzduším, ako skôr životným štýlom, snahou viac športovať a žiť zdravo,“ doplňuje moje informácie o Bratislavčanoch pani Viera. Po nábreží sa prechádzame v blízkosti rieky Dunaj, ktorý je jedným z hlavných prínosov mesta. Pozdĺž jej brehov je niekoľko kaviarní. Samotné „UFO“ obsahuje rovnomenný bar nachádzajúci sa vysoko nad riekou. Stojíme pred najväčším kostolom v hlavnom meste a tretím najväčším kostolom na Slovensku - Katedrála svätého Martina alebo staršie pomenovanie Dóm svätého Martina je pôvodne gotická sakrálna stavba v historickej zóne mesta.

„Stavba prešla počas svojej existencie zložitým stavebným vývojom. Miesto, na ktorom súčasný chrám stojí, bolo od nepamäti centrom spoločenského a cirkevného diania v meste. Podľa dochovaných správ a archeologických nálezov sa dá na tomto území predpokladať jadro vznikajúceho mesta na prelome 12. a 13. storočia,“ poučuje ma pani Viera. Po niekoľkohodinovom chodení po meste by som sa rád osviežil pivom. „Zlatistý mok Chotebor vám určite radi načapujú v reštaurácii Mottolino v Ružinove a Sweet Home v Petržalke,“ menuje možnosti. Nároční pivári si jednoducho prídu na svoje aj v Bratislave. Ak aj potom všetkom stále túžite po kúzle veľkomesta – Viedeň, Budapešť alebo Praha sú celkom blízko na jednodenný výlet. Lúčim sa s mestom na Dunaji, lúčim sa s pani Vierou Chrkavou z bratislavskej pobočky ROSSu. Som rád, že som si Bratislavu mohol pozrieť, aj keď za tých pár hodín som všetko nestihol vidieť. Nevadí, veď Bratislava nie je tak ďaleko, a do Prešporku sa ešte určite vrátim. Autoři: Rastislav Höger, Oto Kóňa Foto: Patrik Veselka

KAZACHSTÁN:

Kdo má rád exotičtější dovolenou a krásnou přírodu, neměl by váhat Jde o jednu z nejrozlehlejších zemí světa. Na ploše dvaatřicetkrát větší než je Česko ale žije jen asi patnáct milionů lidí. Obyvatelstvo tvoří převážně Kazaši, jinak je Kazachstán velmi kosmopolitní zemí. Nabízí okázalý luxus ve velkých městech, potom také typické prostředí této části světa ve městech menších. Pro mnohé je nejzajímavějším místem slavný kosmodrom Bajkonur, který země pronajímá sousednímu Rusku.

Vstupní brána do parku vybudovaného v Almatě na počest prezidenta republiky.

Většinu území Kazachstánu tvoří pouště a polopouště. Nadmořská výška začíná v Karagijské proláklině v mínus stodvaatřiceti metrech a končí na vrcholu Chan Tengri v pohoří Ťan – šanu, který sahá do sedmi tisíc deseti metrů. I přes relativně drsné podmínky jsou Kazaši milí, pohostinní, přátelští. „Jsou opravdu velmi milí, zastaví se, popovídají. Existují tu velmi silné nacionální sklony, v podstatě se to ale nijak neprojevuje,“ říká přímo z Almaty manažer společnosti ROSS Holding Jan Burian. V Kazachstánu jsou stále patrné stopy Sovětského svazu, jehož byl součástí. „Jsou hodně evropští, vliv Ruska je opravdu velmi silný,“ dodal. V zemi se mluví převážně rusky, ale i kazašsky. Když zajdeme třeba v největším městě Almatě (bývalé hlavní město, též AlmaAta) do restaurace, je to zážitek pro každého gurmána. „Řekl bych, že základem jejich jídelníčku je maso,“ říká Burian a pokračuje: „neodmyslitelnou součástí zdejšího jídelníčku je šašlík. Jsou to naložené kousky masa, které se napichují na speciální špejli – takzvanou šampuru a pečou na otevřeném ohni. Vůbec nejlepší to je na dřevu saxaul, které je ze stepních stromů. Polévají ho vodou, aby nebyl plamen, v podstatě grilují. Hotové maso se jí zpravidla s arabským chlebem,“ vysvětluje. Kromě šašliku můžeme v Kazachstánu narazit na rus-

kou i uzbeckou kuchyni. „Národním kazašským jídlem je ovšem bešparmak. Je to vývar s kousky koňského masa, široké nudle a spousta zeleniny. V letním období se vaří ze skopového a v zimním výhradně z koňského.“ Kazaši jsou z velké části sunnitští islamisté, necelou třetinu tvoří pravoslavní a mizivé procento je evangelíků. „Ve víře jsou velmi lidští, myslím. Kupříkladu běžně pijí alkohol, víno, kávu, cokoli. Není to tak ortodoxní jako třeba v Turecku,“ domnívá se Jan Burian. Země ležící převážně v Asii u největšího jezera na světě Kaspického moře láká také turisty. „Kdo má rád exotiku, ať se sem vydá! Hotely jsou na vysoké úrovni, ty běžné jsou srovnatelné s našimi, ve velkých městech jsou luxusní hotely a restaurace, kde to je velmi drahé. Mnohdy i desetkrát draží než v Česku.“ Manažer Burian procestoval část Kazachstánu – města Almatu, Pavlodar a také metropoli Astanu. „Almata je rozhodně turistickou destinací. Město leží v horách, jsou to úchvatné a neopakovatelné pohledy. Všude můžeme jezdit taxíkem, veškerá infrastruktura funguje skvěle,“ říká. Na jaře dochází k situacím, kdy je v údolí relativně teplo, pár kilometrů v horách ale stále panuje zima. „Stalo se mi to v roce 2006, dole bylo šestatřicet stupňů a dusno a po patnácti minutách jízdy

autobusem a potom lanovkou jsem byl o tři tisíce metrů výše ve fantastickém prostředí s krásným výhledem. Jedním slovem úžasné!“ Kazachstán je mimoto zemí jezer, náhorních plošin a dlouhých řek. Nejdelší Irtyš má bez mála čtyři a půl tisíce kilometrů, ze kterých asi třetina teče po kazašském území. Celkem napočítáme osmačtyřicet tisíc jezer, z nichž některá mají přes sto kilometrů čtverečných. Jezera jsou záplavová nebo deltová, ze kterých voda neodtéká. Země je navenek svobodná. Světoví pozorovatelé se nicméně domnívají, že prezident Nazarbajev získal svůj mandát v nedemokratických volbách. Je ale mezi Kazachy oblíben a prosazuje jasnou politiku. (rah)

Horské jezero Jesik, leží nedaleko Almaty. Díky vodě přitékající z tajících ledovců má stabilní teplotu 6°C.

Kazachstán / 13

ROSS PODPORUJE:

Chceme dávat práci a příležitost znevýhodněným

V Havlíčkově Brodě vznikla sociální firma Semitam. Nově vzniklá společnost je klasický podnikatelský subjekt, který ale dá práci lidem propuštěným z věznic a výchovných ústavů. Budou tvořit nejméně polovinu všech zaměstnanců. Společnost se chce etablovat na lokálním trhu na Havlíčkobrodsku, nabídne mimo jiné úklidové práce pro firmy a domácnosti. Semitam je běžnou společností s ručením omezeným, přesně tak sociální firmy fungují. „Je to konkurenceschopný podnikatelský subjekt působící na běžném trhu, jehož účelem je vytvářet pracovní příležitosti pro osoby výrazně

na slovo vzatou – speciální pedagožku Martinu Kadlecovou, která má dlouhodobou praxi z ženské věznice ve Světlé nad Sázavou,“ řekla Zdena Stryková ze společnosti ROSS Holding. Martina Kadlecová je vedoucí firmy Semitam. Prvním úkolem je tvorba a zejména udržení pracovních míst. „Pracujeme s jednotlivci, kteří mají opravdu těžkou pozici na trhu práce. Jde o poměrně širokou skupinu lidí,“ dělí se o zkušenosti Kadlecová. Cílovou skupinou jsou mentálně postižení na straně jedné, mládež ohrožená sociálně patologickými jevy na straně druhé. Zaměstnanci mohou být i lidé propuštění z výchovných ústavů a věznic. „Chceme se podílet na řešení problémů v sociální oblasti, napomáhat místnímu rozvoji, zapojit se do dobrovolnictví, přispívat k odbourávání předsudků a pro svůj růst využívat místní materiální i lidské zdroje,“ doplňuje Kadlecová.

znevýhodněné na trhu práce a k tomu jim poskytovat přiměřenou pracovní a psychosociální podporu,“ tolik obecná charakteristika z webových stránkách socialnifirmy.cz. „Právě proto jsme firmu založili a máme k tomu odbornici

14 / ROSS podporuje

Od měsíce září pracovníci Semitamu postupně zajišťují úklid v prostorách společnosti ROSS, polyfunkčního domu ROSSin, ubytovny Čechovka a Villa Parku Čechovka. „Budou také vypomáhat s úklidem po akcích pořádaných v Klubu Oko. Posléze

přibude údržba venkovních prostor a zeleně v areálu Čechovky a pivovaru Chotěboř. Zde by měli zaměstnanci z cílových skupin získat zkušenosti a vytvořit si správné pracovní návyky. Zároveň však půjde o získání důvěry a přesvědčení o kvalitě odvedené práce,“ dodává Martina Kadlecová. Kromě úklidu se bude firma orientovat na mytí aut, žehlení a podobné práce v domácnostech, hostinskou činnost, pořádání kurzů a osvětu. Osvěta směrem k mladým lidem je důležitá, přeci jen vlastní předaná zkušenost z věznice nebo výchovného ústavu je nejúčinnější,“ řekla Martina Kadlecová. Budoucí aktivitou společnosti Semitam bude provozování kavárny v klubu OKO v Havlíčkově Brodě. „Kavárna a s ní spojený prostor kulturního klubu, který provozuje partnerská obecně prospěšná společnost Havlíčkobrodská o.p.s., jsou ideálním místem pro setkávání lidí z různých prostředí. Plánujeme ho využít jako prostor vhodný pro besedy vedoucí k odbourání zažitých stereotypů ve společnosti. Chceme ukázat, že i lidé z tzv. okraje společnosti se mohou socializovat, být prospěšní a vlastně k nerozeznání,“ uzavírá speciální pedagožka Martina Kadlecová. (rah)

Nový informační systém společnosti ROSS Holding 8. 10., 12. 11., 10. 12. TANČÍRNA S KAPELOU TRAFFIC JAM A HOSTY od 21.00 hodin I Oko jemnění pracovního prostředí přechodem od práce s tabulkou k práci s databází. Nahradí a sjednotí řadu interních dokumentů a postupů,“ řekl zástupce výkonného ředitele Miroslav Szotkowski.

U malých firem a organizací je možné využívat standardní kancelářské aplikace v návaznosti například na účetní či mzdový software. U velkých společností, jako je i ROSS Holding, toto nefunguje, respektive kapacitně nedostačuje. Proto firma nakoupila a na podzim 2011 začne aplikovat vlastní informační systém. „Přinese to rychlejší a pohodlnější práci na projektech s množstvím automatizovaných funkcí, které nahradí spoustu manuální práce s daty. Dojde ke zlepšení a zpří-

Vlastní zavádění do praxe, které bude trvat řádově několik měsíců, začne 1. října 2011 a bude pokračovat do druhého čtvrtletí roku následujícího. „Všichni uživatelé budou řádně proškoleni. Samotný systém bude dle požadavků znovu upraven a laděn přímo dle vlastních a specifických potřeb firmy. Z těchto důvodů je nutná maximální angažovanost a ochota učit se nové věci,“ dodal. Výhod má nový informační systém bezpočet – snížení nákladů, zvýšení produktivity práce, úspora času, práce s novými technologiemi a postupy, řízení celé firmy v dlouhodobé perspektivě a s relevantními daty, vždy aktuální informace atd.

14. 10. VOLANT, NOVOVESKA, HIGHSTREET HOOLIGANS od 20.00 hodin I Oko

5. 11. KONCERT SUPERSTAR od 20.00 hodin I Oko Adamec a Gunčíková

11. 11. BENEFICE U TROJICE od 20.00 hodin I Oko Dobročinná akce na pomoc handicapovaným dětem. hraje: kapela Dalibora Jandy, Totální nasazení a další.

20. 10. W. SHAKESPEARE - OTHELLO od 20.00 hodin I Čechovka Představení divadla Na Jezerce s Radkem Holubem.

20. 10. LISTOVÁNÍ S R. FULGUMEM od 20.00 hodin I Oko Večer s populárním americkým spisovatelem.

15. 11. I NA BATMANA OBČAS PADNE SMUTEK od 20.00 hodin I Čechovka Představení divadla Tramtarie Olomouc. Hořká komedie o mužích.

16. 11. KONCERT XINDL X 21. 10. OKO NAD BRODEM FESTIVAL MÍSTNÍCH KAPEL od 20.00 hodin I Oko hrají: Light sugar dreaming, Coca core company, Sakala, Cafeine

22. 10. BABYLONSKÝ LITERÁRNÍ VEČÍREK

od 20.00 hodin I Oko Představení legendárního pražského rapera a písničkáře.

9. 12. ČANKIŠOU od 21.00 hodin I Oko Kapela čerpá inspiraci ze všech končin světa.

od 20.00 hodin I Oko Pořádá Krajská knihovna Vysočiny.

KUPÓN

na slevu

50 Kč

Po předložení tohoto kupónu při vstupu do sálu Čechovka, získáváte slevu na vstupném ve výši 50 Kč. Kupon nelze uplatnit v předprodeji. Reportáž / 15

platnost 1. 10. 2011 - 31. 12. 2011

Připravili jsme pro Vás užitečný elektrotechnický AJ–CZ slovník dnes od písmene

UŽITEČNÉ:

slovník / KŘÍŽOVKA Floor covering [flɔː(r)] Floor space Floor tile Floppy [ˡflɒpi] Floppy disk Floppy disk drive Flow [fləʊ] Flow controller Flow meter Flow rate Fluctuation [flʌktjʊ΄eıʃən] Flue [fluː] Flue gases Fluid [΄fluːıd] Fluid motor Fluorescent [flɔː΄resənt] Fluorescent tube Flush [flʌʃ] Flute [fluːt] Fluted teeth

Křížovka o cenu Vyluštěnou tajenku zasílejte nejpozději do 20. 11. 2011 na e-mailovou adresu magazin@ross. cz. Správné odpovědi vylosujeme a výherce získá sváteční dárkové balení piva Chotěboř.

Připomínky, nápady a náměty k časopisu prosím vhazujte do schránky označené ROSS magazín v sídle ROSS Holding v přízemí za recepcí vlevo nebo posílejte na e-mailovou adresu: [email protected]

16 / Užitečné

podlahová krytina půdorysná plocha podlahová dlaždice měkký, poddajný disketa disketová mechanika tok, proud, tekutost regulátor průtoku průtokoměr rychlost toku, průtok fluktuace, kolísání kouřovod, komín spaliny, kouřové plyny tekutina, tekutý hydromotor světélkující zářivka zapustit, spláchnout, vypláchnout drážka, drážkovat frézované zuby

Fluting cutter Flux [flʌks] Fly [flaı] Fly back pulse Fly nut Fly over Fly over crossing Flywheel [΄flaıwiːl] Foam [fəʊm] Foam concrete Foam rubber Focal [΄fəʊkəl] Focal distance Fog [fɒg] Foil [fɔıl] Fold [fəʊld] Folding [΄fəʊldıŋ] Folding pliers Folding rule Folow [΄fɒləʊ]



drážkovaní fréza tok, proud, tavit let, letět impulz zpětného chodu křídlatá matice mimoúrovňové křížení nadjezd setrvačník pěna, pěnit pěnový beton pěnová pryž ohniskový ohnisková vzdálenost mlha folie, tenká vrstva přehyb, záhyb přehýbání, skládání přehýbací kleště skládací metr následovat

V tajence najdete část lidové písně ze Žďárska. Z Losence si…

Food [fʊːt] Food industry Foot [fʊt] Force [fɔːs] Foreman [΄fɔːmən] Forge [fɔːdʒ] Forge cold Forge hot Forged [fɔːdʒd] Forging [΄fɔːdʒıŋ] Forging crack Forging hammer Forging steel Fork [fɔːk] Forked circuit Forklift track Form [fɔːm] Formal [fɔːməl] Forward [΄fɔːwəd] Forward motion





F

strava, potravina potravinářský průmysl noha síla, platnost mistr kovat, kovárna kovat za studena kovat za tepla kovaný, padělaný kování, výkovek trhlina v kování kovací kladivo ocel pro kování vidlička, vidlice rozvětvený obvod vysokozdvižný vozík tvar, formulář, tvarovat formální, oficiální přední, směřující pohyb vpřed, přísuv

(zbytek v tajence) Tajenka z č. 3/2011 zní: Nekřesej do kaše, nekřesej do troudu a o lásce k vlasti nekaž velbloudu. Z došlých odpovědí jsme vylosovali pana Jaroslava Švece, který vyhrává 2 volné vstupenky dle vlastního výběru do klubu Oko nebo Čechovka v Havlíčkově Brodě.

FotoSOUTĚŽ Představujeme vybrané fotografie, které dorazily v rámci soutěže SUMMEROSS. Vítězem se stává Jana Blažková, která se nechala zvěčnit před sousoším z knihy Babička.

Reportáž / 17

V PŘÍŠTÍM ČÍSLE:

REPORTÁŽ: ČESKÉ TERASY V KAZACHSTÁNU ROZHOVOR: MAREK HANZLÍK, JOZEF SOUKUP HISTORIE: BRATŘI MAHLEROVÉ