3,80 ODBORNÝ A STAVOVSKÝ MĚSÍČNÍK PRO VETERINÁRNÍ LÉKAŘE

9 ODBORNÝ A STAVOVSKÝ MĚSÍČNÍK PRO VETERINÁRNÍ LÉKAŘE

2015 ročník 65

cena 95 Kč/3,80 €

Téma malá zvířata

Další články z časopisu:

Endokrinologická onemocnění

• Neobvyklá příčina lumbosakrální

Téma hospodářská zvířata

• Diagnostika dermatofytóz –

Nemoci prasat www.vetweb.cz

stenózy review

VETERINÁRNÍ

MEDICÍNA PRO PRAXI

BRNO - MAXIMUS RESORT, A.S., HRÁZNÍ 327/4A 3. 10. 2015 Vážená paní doktorko, vážený pane doktore, dovolte nám, abychom Vás pozvali na 2. ročník kongresu Veterinární medicína pro praxi se zaměřením na velká zvířata. Pro letošní ročník jsme opět zvolili město Brno hotel Maximus na Brněnské přehradě. Tak, jak tomu bylo v prvém ročníku je naší snahou ukázat veterinární medicínu, jako moderní obor, s velkým potenciálem mající své významné místo ve společnosti. Nad kongresem převzala záštitu 1. náměstkyně primátora města Brna paní Ing. Klára Liptáková. Prezidentem kongresu je doc. MVDr. Josef Illek, DrSc., kongres bude řídit MVDr. Martin Vlček. Program je sestaven z několika odborných bloků, do kterých jsou zařazeny krátké přednášky. PROGRAM Problematika koní MVDr. Petr Jahn, Ph.D. Chronické záněty dolních cest dýchacích u koní MVDr. Zuzana Drábková, Ph.D., Metabolický syndrom u koní MVDr. Štěpán Bodeček, Ph.D. Pravidla aplikace anthelmintik u koní a rizika s nimi spojená MVDr. Miroslava Mráčková, Ph.D. Vyšetření reprodukčního aparátu klisen Problematika skotu Prof. Dr. Walter Baumgartner, Dr.h.c. Dipl. ECBHM. Onemocnění respiračního ústrojí skotu Doc. MVDr. Josef Illek, DrSc. Dipl. ECBHM. Karence vit. E a beta karotenu ve vztahu k mortalitě a morbiditě telat. MVDr. Zuzana Besson – Slovensko Kazuistika – řešení reprodukčních problémů bez hormonů Problematika prasat Prof. Hans Nauwynck - Belgie, Virové choroby v chovech prasat Doc. Petr Lány Ph.D., Aktuality v chřipce prasat MVDr. Josef Krejčí, Imunologie virových onemocnění Tel: +420 261 215 542, 606 628 221 p. Kubík Email: [email protected]

ONLINE REGISTRACE NA

www.veterinapropraxi.cz nebo www.veterinarnimedicinapropraxi.cz

Editorial

O monitoringu nemocí Současná doba informačních technologií dostupných téměř v celém světě umožňuje rychlé šíření informací o výskytu nákaz a jiných nebezpečných infekčních onemocnění. Například v průběhu srpna byla u nás poprvé po dvaceti letech laboratorně potvrzena nákaza včel – hniloba včelího plodu, ve dvou lokalitách na Trutnovsku. Díky webovým stránkám máme přístup k incidenci a prevalenci nemocí, diagnostice, terapii, prognóze aj. Podle aktuálních informací o výskytu akromegalie u koček bylo zjištěno, že její prevalence u koček s diabetes mellitus je vyšší než veterinární lékaři předpokládají. Akromegalie by měla být zvažována u každého pacienta s rezistentním diabetem. Méně častý příznak hypotyreózy u psů je chronický korneální epiteliální defekt. Terapii zmíněného defektu popisuje autorka u dvou pacientů predisponovaného plemene jezevčíka a u jednoho bišonka.

V rukách veterinárních lékařů na jatkách je monitoring zoonóz, monitoring cizorodých látek a monitoring výskytu reziduí. Klesající trend patologických nálezů u prasat velkých dodavatelů souvisí s podáváním antimikrobiálních látek. Velcí producenti prasat se bez možnosti dlouhodobého užívání těchto léčiv neobejdou. Správná medikace předpokládá znalost citlivosti a rezistence původců onemocnění. Správná aplikace léčiv je v zájmu chovatelů kvůli velkým finančním nákladům i zpracovatelů, kteří distribuují maso do tržní sítě a zodpovídají za jeho zdravotní nezávadnost. Stavy vepřového žíru se v naší republice snižují, avšak spotřeba hromadně podávaných léčiv neklesá. Proto je důležitý aktivní monitoring, tj. pravidelné odebírání vzorků po porážce a jejich zasílání do laboratoře ještě před vlastní kontrolou léčení v chovu. Irena Sekaninová

Ilustrační foto na titulní straně: Veterinární klinika s pohotovostí, Brno

Veterinářství – zakládající člen Evropské asociace veterinárních redaktorů v roce 1996

VETERINÁŘSTVÍ 9/2015

Všechny odborné příspěvky jsou recenzovány. Vydavatel nenese odpovědnost za údaje a názory autorů jednotlivých příspěvků a inzerci. Současně si vyhrazuje právo na drobné stylistické úpravy uveřejňovaných textů. © 2015 Profi Press s. r. o. Žádná část tohoto časopisu nesmí být kopírována a rozmnožována za účelem dalšího rozšiřování v jakékoli formě či jakýmkoli způsobem bez písemného souhlasu vlastníka autorských práv.

657

Odborný a stavovský měsíčník 9/2015 Ročník 65

668

676

696

Adresa redakce a inzerce Mášova 2, 602 00 Brno tel.: 541 213 551 e-mail: [email protected] http://www.vetweb.cz Šéfredaktor: MVDr. Karel Veselý tel.: 541 218 705 mob.: 724 249 926 e-mail: [email protected] Redaktorka: MVDr. Irena Sekaninová tel.: 541 218 702 mob.: 724 268 766 e-mail: [email protected] Redaktor: MVDr. Karel Kovařík tel.: 541 218 705 mob.: 724 268 786 e-mail: [email protected] Manažerka inzerce: MVDr. Eva Lokajová tel./fax: 541 213 551 mob.: 602 118 883 e-mail: [email protected] Grafika: Ilona Frčková Roman Matušek Scan foto: Jiří Kadlec Vedoucí grafik: Jiří Hudec Jazyková korektura: Věra Dvorská Věra Melicharová Hana Gruntorádová Poradní kruh MVDr. Jan Bernardy, Ph.D. MVDr. Jiří Beránek Prof. MVDr. Alfréd Hera, CSc. Doc. MVDr. Josef Illek, DrSc. MVDr. Jiří Jahoda Prof. MVDr. Zdeněk Knotek, CSc. Doc. MVDr. Jana Mezerová, CSc. Prof. MVDr. Alois Nečas, CSc. MVDr. Miloš Skřivánek Prof. MVDr. Jiří Smola, CSc. Prof. MVDr. Miroslav Svoboda, CSc. Doc. Bohumila Tremlová, Ph.D. Prof. MVDr. Vladimír Večerek, CSc. Doc. MVDr. Michal Vlašín, Ph.D. MVDr. Marek Žižlavský, Ph.D. Státní veterinární správa ČR Předplatné, distribuce a fakturace pro ČR a SR: odbyt – předplatné Jana Masaryka 2559/56b, 120 00 Praha 2 tel.: 277 001 600 e-mail: [email protected] [email protected]

MALÁ ZVÍŘATA 659 668 676 682 690

Tarkošová D., Kružíková N., Svoboda M.: Akromegália u mačiek – review Míková L.: Spontánní chronický korneální epiteliální defekt (SCCEDs) jako méně častý příznak hypothyerózy u psů Tomek A., Paušová T.: Neobvyklá příčina lumbosakrální stenózy u německého ovčáka Načeradská M., Lány P.: Diagnostika dermatofytóz – review Dokoupilová A., Šichtař J., Vynikalová L.: Vliv vybraných faktorů na počet registrovaných štěňat fen plemene cairnterrier

HOSPODÁŘSKÁ ZVÍŘATA 696 700 704 709

Štromerová, N., Faldyna, M.: Mykobakteriální infekce u prasat Nedbalcová K.: Výsledky stanovení MIC a MPC vybraných antimikrobik u P. multocida a E. coli Hlaváčková B., Hlaváček J.: Vývoj patologických nálezů v chovech prasat v letech 2010 – 2014, zjištěných při veterinární prohlídce po poražení Makovický P., Makovický P.: Je postnatálny rast kostrových svalov prasiat uskutočňovaný štiepením svalových vlákien?

RYBY 718

Pospíchal A., Piačková V., Pokorová D., Steinbach Ch., Reschová S., Veselý T.: Nevnímavé druhy ryb, nebo potenciální přenašeči koi herpesvirózy?

INFORMAČNÍ SERVIS 722 724 725 726 726 732

Management praxe Rozhovor Vzdělávací a společenské akce Anketa Informační servis Registrované veterinární léčivé přípravky a schválené veterinární přípravky

Modrá linka: 844 111 999 Zelená linka pro SR zdarma 800 042 206 (bez předvolby) Cena jednotlivého výtisku 95 Kč/3,80 € Cena za předplatné 1140 Kč/45,60 € Sleva pro studenty 50 % Tiskne: Tiskárna H.R.G. spol. s r. o. Vydavatel Profi Press s. r. o. Jana Masaryka 2559/56b, Praha 2 Veterinářství Professional Veterinary Journal © Profi Press s. r. o. Jana Masaryka 2559/56b, 120 00 Praha 2 – Vinohrady Editorial office: Mášova 2, 602 00 Brno, Czech Republic Telephone: +420 541 213 551, +420 541 218 702, 541 218 705 Tierärztliche Fach- und Standeszeitschrift © Profi Press s. r. o. Jana Masaryka 2559/56b, CZ-120 00 Praha 2 Schriftleitung: Mášova 2, CZ-602 00 Brno, Tschechische Republik Telefon: +420 541 213 551, +420 541 218 702, 541 218 705 Registrační značka MK ČR E 3327 ISSN 0506 8231

658

ORIGINAL PAPERS AND CASE REPORTS 659 668 676 682 690 696 700 704 709 718

Tarkošová D., Kružíková N., Svoboda M.: Acromegaly in cats – a review Míková L.: Spontaneous chronic corneal epithelial defect (SCCEDs) as a less common symptom of hypothyerosis in dogs Tomek A., Paušová T.: Unusual cause of the lumbosacral stenosis in a German Shepherd Dog Načeradská M., Lány P.: Diagnosis of dermatophytoses – a review Dokoupilová A., Šichtař J., Vynikalová L.: Influence of selected factors on the number of registered puppies of the breed cairnterrier Štromerová, N., Faldyna, M.: Mycobacterial infections in pigs Nedbalcová K.: The results of MIC and MPC determination for selected antimicrobials in P. multocida and E. coli. Hlaváčková B., Hlaváček J.: Development of pathologic findings in pig breedings over the period 2010 – 2014 found at veterinary inspection after slaughter in Slaughter House Český Brod Makovický P., Makovický P.: Is postnatal growth of skeletal muscle in pigs performed by muscle fiber cleaving? Pospíchal A., Piačková V., Pokorová D., Steinbach Ch., Reschová S., Veselý T.: Non-susceptible fish species or potential causal agents of koi herpesvirus disease?


Malá zvířata

Akromegália u mačiek – review D. TARKOŠOVÁ,1 N. KRUŽÍKOVÁ,2 M. SVOBODA3

MVDr. Dagmar Tarkošová, externí studentka Ph.D.

1

School of Veterinary Science, The University of Queensland, Austrálie

2

Středisko veterinární péče s. r. o, Praha

3

Fakulta veterinárního lékařství Veterinární a farmaceutické univerzity Brno

SOUHRN Tarkošová D., Kružíková N., Svoboda M. Akromegália u mačiek – review. Veterinářství 2015;65:659-664. Akromegália je syndróm, ktorý vzniká následkom chronickej nadmernej sekrécie rastového hormónu somatotropínu. Hlavnou príčinou hypersomatotropizmu u mačiek je funkčný adenóm hypofýzy. Hypersomatotropizmus sa vyskytuje u kastrovaných kocúrov v strednom a vyššom veku, u domácich krátkosrstých mačiek a typicky konkurentne prebiehajúcim ochorením je inzulín-rezistentný diabetes mellitus. Akromegália mačiek sa vyskytuje približne u jedného z troch až štyroch pacientov s komplikovaným diabetes mellitus. Klasické klinické príznaky ako napríklad respiračný stridor, zväčšenie čeľuste a končatín, zvýšenie hmotnosti a organomegália sú následkom anabolického a katabolického účinku rastového hormónu a anabolického účinku IGF-1 (insulin-like growth factor 1). Diagnóza sa stanovuje na základe kombinácie nálezov z klinického vyšetrenia, výsledkov hormonálnych testov, nálezov zobrazovacích metód a mala by byť základom diferenciálnej diagnostiky u všetkých pacientov s inzulín- rezistentným diabetom. Primárnym cieľom terapie je odstránenie primárnej príčiny a stabilizácia sekundárnych komplikácií ochorenia.

SUMMARY Tarkošová D., Kružíková N., Svoboda M. Akromegaly in cats – a review. Veterinářství 2015;65:659-464. Acromegaly results from chronic excessive secretion of the growth hormone in cats. The main cause of feline hypersomatotropism is a functional pituitary adenoma. Hypersomatotropism occurs in middle-aged to older, male neutered domestic shorthair cats and is associated with insulin-resistant diabetes mellitus. Prevalence of acromegaly among diabetic cats was found to be approximately 1:3 to 1:4 diabetic cats. The classical clinical signs such as respiratory stridor, enlargement of the jaw and extremities, weight gain and organomegaly are the results of the anabolic and catabolic effects of growth hormone and anabolic effects of IGF-1 (insulin-like growth factor 1). A diagnosis requires a combination of clinical examination findings, hormonal tests, intracranial imaging and represents an essential differential diagnosis for the insulin-resistant diabetic cat. The main goal of the therapy is to eliminate the primary cause and stabilization of secondary complications of the disease.

Definícia a prevalencia Prvý funkčný acidofilný adenóm hypofýzy s príznakmi akromegálie u mačky bol publikovaný v roku 1986 a následne v roku 1989 bol popísaný prípad hypersomatotropizmu u mačky s inzulín rezistentným diabetes mellitus.1,2 Hypersomatotropizmus u mačiek bol považovaný za vzácne sa vyskytujúce ochorenie, avšak aktuálne výsledky viacerých štúdií u mačiek odhalili, že sa vyskytyje u jednej tretiny pacientov s inzulín rezistentným diabetes mellitus.3,4 Akromegália je syndróm charakterizovaný typickými klinickými príznakmi, ktoré sú výsledkom chronickej hypersekrécie rastového hormónu (hypersomatotropizmu).5-8 Prevalencia akromegálie u mačiek je vyššia ako sa


predpokladalo, na základe výsledkov štúdií z Anglicka a Severnej Ameriky sa vyskytuje u 24 až 32 % mačiek s diagnostikovaným diabetes mellitus.3,5,9-12

Patofyziológia Rastový hormón somatotropín je polypeptid, ktorý je pulzne sekretovaný somatotropnými bunkami v pars distalis predného laloku hypofýzy. Sekrécia je riadená spätnou väzbou z hypotalamu, je stimulovaná pomocou GHRH hormónu (Growth hormone releasing hormone) a inhibovaná hormónom somatostatínom.13 Po uvoľnení z hypofýzy sa rastový hormón viaže na receptory v pečeni a zároveň sa uvoľňuje IGF-1 (insulin-like growth

659

Malá zvířata

factor 1), ktorý následne stimuluje rast cieľových tkanív. Funkcia rastového hormónu a IGF-1 je priamo spätá, spolu zohrávajú dôležitú úlohu v hormonálnej regulácii metabolizmu cukrov, tukov a bielkovín, stimulujú rast a pôsobia ako antagonisti inzulínu.14 Chronicky zvýšená produkcia rastového hormónu a IGF-1 priamo ovplyvňuje cieľové tkanivá a navodzuje klinický obraz akromegálie. Klasické klinické príznaky akromegálie sú výsledkom anabolického a katabolického účinku rastového hormónu, anabolického účinku IGF-1 a v niektorých prípadoch následok centrálneho pôsobenia rozrastajúceho sa nádoru v hypofýze. Rastový hormón priamo pôsobí na pankreatické ostrovčeky, kde zvyšuje sekrečnú kapacitu β buniek. Hypersomatotropizmus spôsobuje hyperpláziu β buniek a diabetes mellitus vzniká v dôsledku prekročenia sekrečnej kapacity inzulínu. Rastový hormón ovplyvňuje senzitivitu periférnych tkanív pre inzulín, nadprodukcia blokuje účinky inzulínu v pečeni a v priečne pruhovanej svalovine, čím navodzuje inzulín rezistentný diabetes mellitus.4,11,13 Výsledkom zvýšenej produkcie IGF-1 v pečeni je nadmerný rast tkanív a deformácia vnútorných a vonkajších orgánov.11 Anabolický efekt chronicky zvýšeného IGF-1 prispieva k rozvoju hypertrofickej kardiomyopatie, nefropatie, adrenomegálii, hepatomegálii, zväčšeniu štítnej žľazy, zhrubnutiu orofaryngeálneho tkaniva, zhrubnutiu kostí a chrupaviek.4

Patogenéza Najčastejšou príčinou hypersomatotropizmu u mačiek je funkčný makroadenóm alebo mikroadenóm v pars distalis predného laloku hypofýzy, ktorý produkuje nadmerné množstvo rastového hormónu, a tým narušuje normálnu fyziologickú reguláciu.4,6,11 Tento druh nádorov u mačiek väčšinou rastie pomaly a trvá dlhšie obdobie, kým sa rozvinú klinické príznaky.15,16 Príležitostne môže akromegáliu spôsobovať somatotropná hyperplázia hypofýzy, zatiaľ nie je však potvrdené, či sa jedná o preadenomatóznu zmenu alebo o samostané ochorenie.3,4,12 Na rozdiel od mačiek, u psov môže byť akromegália spôsobená dlhodobým podávaním progestínov alebo nadmernou sekréciou rastového hormónu a IGF-1 z hyperplastickej mliečnej žľazy17 alebo vzácne z tumoru mliečnej žľazy.18 U mačiek nebol popísaný prípad akromegálie zapríčinený nadprodukciou progestínov z mliečnej žľazy, avšak bola potvrdená prítomnosť expresie mRNA rastového hormónu v tkanive miečnej žľazy a tento gén bol identický ako gén exprimovaný v hypofýze.19-21

Klinická symptomatológia Akromegália sa objavuje medzi 6. a 17. rokom života, priemerný vek u väčšiny diagnostikovaných pacientov je 11 rokov.4 Tak ako diabetes mellitus, aj akromegália sa častejšie vyskytuje u kocúrov ako u mačiek (pomer 8:1).11 Genetická predispozícia zatiaľ nie je potvrdená, ale najčastejšie postihnuté sú domáce krátkosrsté mačky.22,23 Akromegália má pomalý stupňujúci sa priebeh, preto aj

660

klinické príznaky závisia od fázy ochorenia a veľmi často bývajú majiteľom prehliadnuté alebo nesprávne interpretované. Najčastejšie sa prvé príznaky prejavia následkom nekontrolovatelného diabetes mellitus, typicky ako polyúria, polydipsia, polyfágia, noktúria a inkontinencia.3,11,23 Zvyšovanie hmotnosti v krátkom časovom intervale je tiež typickým príznakom akromegálie. Priemerná hmotnosť mačiek v čase diagnózy je 6 kg s priemerným prírastkom 2 kg v nasledujúcich mesiacoch po stanovení diagnózy3. Fyzické zmeny sa najčastejšie objavujú v neskoršom štádiu ochorenia a prítomnosť tzv. jemného akromegalického fenotypu sa odhaduje u 76 % pacientov.9 Variabilita fyzických zmien je rôzna a často sa vzhľad mačky s akromegáliou nedá rozlíšiť od normálneho diabetického pacienta. K odhaleniu jemných fyzických zmien môže pomôcť porovnanie staršej fotografie pacienta s fotografiou aktuálneho stavu. Charakteristický fenotyp mačiek s akromegáliou:3,6,7,9,11 • zväčšenie končatín a nárast telesnej hmotnosti, • zväčšenie veľkosti chodidlových vankúšikov, • zväčšenie tvárovej časti hlavy s charakteristickými hrubými črtami, • zväčšenie brady, čeľuste a jazyka (často špička jazyka vyčnieva z čeľustí), • protrúzia spodnej čeľuste (prognathia inferior), • zväčšenie medzizubných priestorov. Pri klinickom vyšetrení môžeme pri palpácii abdomenu odhaliť hepatomegáliu a renomegáliu. U niektorých akromegalických mačiek je možné vypalpovať zväčšenie štítnej žľazy. Rast mäkkých tkanív a zhrubnutie orofaryngeálneho tkaniva spôsobuje klasický respiračný stridor a chrápanie sa vyskytuje približne u 53 % pacientov.4 V neskorších štádiách ochorenia sa môžu prezentovať kardiovaskulárne abnormality ako napr. hypertenzia, gallop, systolický šelest, kardiomegália, kongestívne zlyhanie srdca s klasickými príznakmi pľúcneho edému a pleurálnej efúzie.7 Dermatologické zmeny zahrňajú zhoršenú kvalitu kože a srsti, zhrubnutie kože a tvorenie kožných záhybov v oblasti hlavy a krku. Neurologické Tab. 1 – Klinické príznaky akromegálie u mačiek Klinické nálezy Výskyt (%) Diabetes mellitus 100–96 % Polyúria/Polydipsia 100–83 % Polyfágia 100–78 % Zväčšenie hlavy, abdomenu, chodidlových 83–50 % vankúšikov Prognathia inferior 71–35 % Zvyšovanie hmotnosti 59–35 % Hepatomegália/renomegália 100–26 % Srdcový šelest/Gallop 64–17 % Úbytok hmotnosti 57–9 % CNS príznaky 14–9 % Diabetická Neuropatia (plantigrádny postoj) 26–6 % Zväčšenie jazyka 21–6 % Krívanie/degeneratívna artropatia 43–5 % Respiračný stridor 53–4 %


Malá zvířata

príznaky sa najčastejšie objavujú u makroadenómov a ich spektrum závisí od veľkosti nádoru, rýchlosti rastu a expanzie do okolitého tkaniva. Príznaky postihnutia centráleho nervového systému sa vyskytujú zriedka a medzi najčastejšie popisované patrí letargia, poruchy videnia, vokalizácia a vestibulárne príznaky.11 U niektorých pacientov sa môže objaviť krívanie a degeneratívne zmeny kĺbov (ramenný, karpus, lakťový, prstový, kolenný) alebo chrbtice. U 50 % pacientov bola pozorovaná monoartritída alebo polyartritída.23 Slabosť panvových končatín a plantigrádny postoj pozorujeme hlavne u diabetickej neuropatie ako následok neliečeného diabetu.24

Diagnostika Diagnostika hypersomatotropizmu v klinickej praxi malých zvierat je pre veterinárov výzvou, pretože neexistuje žiadny 100% špecifický a 100% senzitívny diagnostický test. Na potvrdenie správnej diagnózy je nevyhnutné kombinovať anamnestické údaje, nálezy z klinického vyšetrenia, výsledky laboratórnych testov a nálezy zobrazovacej diagnostiky.11,24

Laboratórne vyšetrenie krvi a moču Medzi prvé diagnostické kroky patrí zhodnotenie anamnestických údajov, posúdenie celkového zdravotného stavu v rámci klinického vyšetrenia a odber jugulárnej krvi na stanovenie hematológie a biochémie. U každého pacienta je doporučené vyšetrenie moču odobraného (v ideálnom prípade) cystocentézou. U väčšiny pacientov nálezy súvisia s prebiehajúcim diabetes mellitus (hyperglykémia, glykozúria, zvýšená hladina cholesterolu, elevácia ALP, ALT, AST) avšak nerozlišujú prítomnosť akromegálie.4 Hematokrit a fosfor môže byť zvýšený u mačiek s akromegáliou.23 V štúdii porovnávajucej výsledky hematológie, biochémie a vyšetrenia moču u diabetických mačiek s akromegáliou a diabetických mačiek bez akromegálie sa ukázalo, že jediný signifikantne zvýšený parameter bol celkový proteín (>8,0 g/dl).25 Azotémia sa môže vyskytovať v dôsledku IGF-1 indukovanej nefropatie, diabetes mellitus alebo pri hypertenzii.23,26 Akromegália by mala byť zvažovaná u každého diabetického pacienta s rezistenciou na inzulín, ktorý je nestabilizovaný pri dávkach inzulínu väčších ako 2 IU/ /kg/deň.4,6,7.

Zobrazovacia diagnostika hrudníka a abdomenu Rőntgenologické vyšetrenie hrudníka a abdomenu by malo patriť k základným vyšetreniam u pacienta s diabetom, tak ako aj u pacienta s podozrením na akromegáliu. Kardiomegália býva často jediným rőntgenologickým nálezom hrudníka aj u pacientov bez kardiovaskulárnych príznakov. U pacienta s rozvinutými kardiovaskulárnymi príznakmi sa môžu zobrazovať príznaky ľavostranného alebo obojstranného zlyhania srdca


(perihilárny edém pľúc alebo pleurálna efúzia). Echokardiografické zmeny srdca zodpovedajú zmenám podobným hypertrofickej kardiomyopatii ako napr. zhrubnutie intraventikulárneho septa a kaudálnej steny ľavej srdcovej komory.23 Rőntgenologické a ultrasonografické vyšetrenie abdomenu môže odhaliť hepatosplenomegáliu, renomegáliu, zmeny na nadobličkách a pankrease. U mačiek s kongestívnym zlyhaním srdca môžeme detekovať ascites. Rőntgenologické zmeny na kostre typické pre akromegáliu sú degeneratívna artropatia s periartikulárnou periosteálnou reakciou, osteofyty, spinálna spondylosis deformans, hyperostóza lebkovej klenby, zväčšenie mandibuly.11

Intrakraniálna zobrazovacia diagnostika Intrakraniálna kontrastná počítačová tomografia (CT) a kontrastná magnetická rezonancia (MRI) sú výbornými zobrazovacími metódami na vizualizáciu hypofyzárnych abnormalít a potvrdenie diagnózy hypersomatotropizmu. MRI diagnostika je viac senzitívna pri zobrazovanie hypofýzy ako CT diagnostika.9,12,14,23,27 Zobrazením tumoru v oblasti hypofýzy avšak nerozlíšime nefunkčný tumor hypofýzy od funkčného pituitárneho hyperadrenokorticizmu a hypersomatotropizmu. Nález podporujúci diagnostiku hypersomatotropizmu je prítomnosť zhrubnutia frontálnych kostí, akumulácia mäkkého tkaniva v nosnej dutine, sínusoch a pharynxe.28 Nádory v oblasti hypofýzy sú relatívne bežné u mačiek, preto na potvrdenie povahy tumoru sú nevyhnutné endokrinologické testy.29 Intrakraniálna diagnostika je relatívne finančne náročná a zahrňuje potrebu celkovej anestézie, alebo sedácie pacienta. V ideálnom prípade je indikovaná na potvrdenie diagnózy alebo ako súčasť prípravy na radiačnú alebo chirurgickú terapiu.

Stanovenie rastového hormónu Stanovenie špecifického felinného rastového hormónu má výbornú špecificitu 95 % a senzitivitu 84 %, je však ťažko dostupný.12 Najčastejšie dostupnou možnosťou je stanovenie humánneho rastového hormónu, avšak ktorého limitáciou je vysoká variabilita medzi testami a nízka špecificita a senzitivita.30 U mačiek sa stanovuje rastový hormón zo séra alebo plazmy a používa sa rovnaké diagnostické referenčné rozmedzie ako v humánnej medicine.12 Podozrenie na akromegáliu sa v humánnej medicíne udáva, ak je sérová koncentrácia rastového hormónu vyššia ako 10 ng/ml, ale jednorázové stanovenie rastového hormónu je nedostatočné a na potvrdenie diagnózy sú nevyhnutné ďalšie testovania.3

Stanovenie IGF-1 (insulin-like growth factor 1) Bazálna sérová koncentrácia IGF-1 vyššia ako 1000 ng/ml indikuje podozrenie na hyposomatropizmus a v ďalšom kroku je doporučená intrakraniálna diagnostika na

661

Malá zvířata

potvrdenie diagnózy4. Výsledky testu môžu byť ovplyvnené exogénnou terapiou inzulínom, pretože produkcia IGF-1 v pečeni je stimulovaná z inzulín dependentných somatotropných receptorov. Pri deficite inzulínu je produkcia IGF-1 inhibovaná a výsledkom sú nízke koncentrácie IGF-1 u diabetických pacientov pred terapiou exogénnym inzulínom a v prvých týždňoch terapie.6,31 Pri stanovovaní IGF-1 je treba brať túto špecifickú dynamiku do úvahy a doporučuje sa testovať pred terapiou inzulínom, v 6 a 8 týždni po začatí terapie.11,32 Použitie humánnej IGF-1 rádioimunoanalýzy (RIA) na stanovenie IGF-1 u mačiek je vhodnou a finančne dostupnou diagnostickou voľbou. Stanovenie IGF-1 sa nedoporučuje použiť ako jednotlivý diagnostický test v dôsledku vysokého výskytu falošne pozitívnych a falošne negatívnych výsledkov, diagnostiku treba doplniť ďalším vyšetrením.4,24

• • • • • • •

Diferenciálna diagnostika akromegálie u mačiek11 Rezistencia na inzulín v dôsledku nesprávneho managementu diabetes mellitus Infekčné ochorenia (infekcie dolných močových ciest, dentálne infekcie) Zápalové ochorenia (pankreatitída, triaditída, gingivitída, stomatitída) Endokrinopatie (hypertyreóza, hyperadrenokorticizmus) Iatrogénna medikácia (kortikoidy, megestrol acetát) Iné ochorenia spôsobujúce inzulíno rezistenciu (obezita, neoplázie, nefropatie) Fyziologicky (stresom indukovaná hyperglykémia)

Terapia Primárnym cieľom terapie akromegálie je zabezpečiť dobrú kvalitu života pre pacienta, v ideálnom prípade odstránením primárnej príčiny a sekundárnych následkov hypersomatotropizmu, alebo stabilizáciou sekundárnych komplikácií ochorenia. Definitívnou terapiou hypersomatotropizmu sú radiačná terapia, alebo chirurgická hypofyzektómia. Menej efektívnou možnosťou liečby je medikamentózna terapia, ktorá zahŕňa podávanie somatostatínových analógov, agonistov dopamínu a antagonistov receptorov rastového hormónu.22 Chemoterapia hypofyzárnych tumorov u mačiek nie je efektívnym riešením.33 Konzervatívna terapia spočíva v primárnej stabilizácii konkurentne prebiehajúceho diabetes mellitus a je najčastejším voleným riešením akromegálie v praxi malých zvierat.11,34

Radiačná terapia Cieľom radiačnej terapie je eliminácia a redukcia vplyvu expandujúcej nádorovej masy na okolité mozgové tkanivo a kontrola klinických prejavov nadprodukcie rastového hormónu a IGF-1.35 Radiačná terapia je efektívna v korekcii veľkosti tumoru a minimalizácii neurologických príznakov, avšak znižovanie autonómnej nadprodukcie rastového hormónu a IGF-1 je u pacientov veľmi variabilné a ťažko predikovateľné. Rádioterapeutický protokol hypersomatotropizmu nie je jednotne doporučený,

662

v rôznych štúdiách boli použité viaceré varianty.23,35-38 Výborné výsledky zaznamenali v skupine 14 mačiek s inzulín rezistentným diabetom pri použití priemernej celkovej dávky 3700 cGy, aplikovaných v 10 frakciách, 3krát do týždňa. U 13 mačiek sa dávka inzulínu zredukovala o 74 %, kompletná remisia diabetu bola dosiahnutá u 6 mačiek (u 3 pacientov nastal po 32 mesiacoch relaps), stredná doba dosiahnutia remisie bola 3,6 mesiac a stredná doba prežitia pacientov bola 28 mesiacov.38 Celková dávka radiačnej terapie u hypofyzárných tumorov je limitovaná dávkou radiácie, ktorú tolerujú normálne okolité tkanivá, bez toho, aby zviera bolo vystavené vysokému riziku nežiaducich účinkov.39 Najčastejšími nežiaducimi následkami radiačnej terapie sú mierne kožné reakcie, alopécie, depigmentácia kože, erytém, alebo mierna forma otitis externa. Akútne intrakraniálne krvácanie spojené s iradikáciou a deštrukciou okolitého tkaniva bolo zaznamenané u jedného pacienta.39,40 V neskorej fáze (6–12 mesiacov) sa po radiačnej terapii môžu ojedinele vyskytnúť nežiadúce účinky ako nešpecifické neurologické príznaky, Mayer a kol. zaznamenali u skupiny 8 mačiek poškodenie sluchu, hluchotu, kataraktu, alebo celkovú slepotu.38,40 Radiačná terapia je súčasne v zahraničí najviac aplikovanou definitívnou terapiou s dobrými výsledkami u diabetických pacientov. U pacientov je možné dosiahnuť vymiznutie, alebo výrazné zlepšeniu diabetu. Nevýhodou frakčnej radiačnej terapie v praxi sú limitovaná dostupnosť, náklady na terapiu, potreba dlhšej hospitalizácie, opakovaná anestézia a nepredvídateľný výsledok.35

Chirurgická terapia Hypofyzektómia a kryohypofyzektómia sú v humánnej medicíne terapiou prvej voľby, kde je možné dosiahnutie rýchlej a kompletnej normalizácie koncentrácie rastového hormónu. Prevedenie hypofyzektómie/kryohypofyzektómie u mačiek je komplikované a je možné len na niekoľkých pracoviskách na svete, napr. v Holandsku, v UK (Londýn), v USA (Kalifornia) a v Japonsku. Chirurgická intervencia sa vykonáva v sternálnej polohe, incíziou v mediálnej línii mäkkého podnebia, sprístupnením sfenoidálnej kosti, dura mater, hypofyzárnej fosy a následne odhalením hypofýzy.41-43 Kryohypofyzektómia bola zatiaľ úspešne vykonaná u dvoch pacientov.41,42 Kryohypofyzektómia bola vykonaná trojnásobnou 30-sekundovou penetráciou hypofýzy, kryosondou mrazenou pomocou tekutého dusíka. U mačky sa po chirurgii neobjavili klinické príznaky diabetu ani akromegália po dobu viac ako 18 mesiacov (nie je známa celková doba prežitia pacienta).42 U iného pacienta sa po zákroku vyskytli neurologické príznaky a status epilepticus, ďalej sa rozvinula retinálna degenerácia, akútna kortikálna nekróza až úplné oslepnutie.43 U mačky po mikrochirurgickej transsfenoidálnej hypofyzektómii vymizli klinické príznaky diabetu tri týždňe po zákroku a potreba inzulínu sa zredukovala o 95 % už prvom týždni po operácii.41 Pri chirurgickej intervencii (hypofyzektómia/kryohypofyzektómii) je nevyhnutná perioperačne a postoperačne medikácia L-tyroxínom, dezmopresínom, dexametazonom,


Malá zvířata

alebo kortizón acetátom. Pacienti vyžadujú dlhodobý monitoring glukózy a dlhodobú suplementáciu vziknutej hypotyreózy a hypokorticizmu.41,42

Medikamentózna terapia Na rozdiel od situácie v humánnej medicíne medikamentózna terapia nie je u mačiek efektívna. Zatiaľ boli u mačiek testované somatostatínove analógy lanreotid (Ipsen, Francúzko), sandostatín (Novartis, Švajčiarsko), pasireotid (Novartis).4,6,9,44,45Princípom účinku somatostatínových analógov je inhibícia uvoľňovania rastového hormónu. Podávanie octreotidu následne po radiačnej terapii u dvoch mačiek v dávke 5–10 μg, subkutánne 2krát denne a u dvoch mačiek v dávke 100 μg, subkutánne 2krát denne, neviedlo k zníženiu koncentrácie rastového hormónu v krvi.2,23 Agonista dopamínu L-deprenyl bol spolu s inzulínom podávaný u mačky v iniciálnej dávke 5 mg perorálne 1krát denne, po mesiaci 10 mg perorálne 1 krát denne. U pacienta bola počas terapie pozorovaná polydipsia, polyfágia a hyperglykémia. Podávanie L-deprenylu neznižuje dávkovanie inzulínu, nezmierňuje klinické príznaky akromegálie a jeho použitie je limitované výskytom nežiaducich účinkov na gastrointestinálny a kardiovaskulárny system.45 Použitie humánnych preparátov na terapiu akromegálie u mačiek je predmetom klinických štúdií, zatiaľ ich efektivita nebola preukázaná.

Konzervatívna terapia Princípom konzervatívnej terapie je primárna stabilizácia diabetes mellitus pomocou vhodne zostaveného dávkovania inzulínu. U akromegálie je nevyhnutný prísny a pravidelný monitoring glykémie, najmä monitoring v domácom prostredí, vzhľadom k prítomnosti rezistencie na inzulín a stabilizácii diabetu vysokými dávkami inzulínu. Dávkovanie inzulínu by sa malo zvyšovať postupne a pomaly vzhľadom na riziko možnej hypoglykémie pri používaní vyšších dávok inzulínu.37 Dávkovanie inzulínu je doporučené regulovať na základe zlepšovania/zhoršovania klinických príznakov, výsledkov glykemických kriviek a hodnôt sérového fruktozamínu. U niektorých komplikovaných pacientov je nevyhnutná intenzívna terapia s rôznymi kombináciami a variabilným dávkovaním inzulínu.14 Management pacienta sa nastavuje individuálne, napr. dlhodobo pôsobiaci inzulín (Caninsulin, Glargine) sa rozdelí do dvoch dávok denne subkutánne v kombinácii s krátkodobo pôsobiacim inzulínom (Humulin R, Humalog) dávkovaného 2–4krát denne subkutánne spolu s kŕmením.11 Pri voľbe konzervatívnej terapie je dôležité si stanoviť reálne ciele, pretože napriek dobrej stabilizácii pacienta môžu niektoré klinické príznaky, ako napr. polyfágia pretrvávať.7,11 Management inzulín rezistentného diabetika je naozaj výzvou, vyžaduje trpezlivosť a spoluprácu majiteľa.24

Prognóza Akromegália by mala byť zvažovaná ako diferenciálna diagnóza u každého pacienta s inzulín rezistentným dia-


betes mellitus. Pre potvrdenie finálnej diagnózy hypersomatotropizmu je nevyhnutná vhodná kombinácia diagnostických testov. Dostatočná diagnostika zahrňuje prítomnosť typických klinických symptómov, stanovenie felinného rastového hormónu, stanovenie sérového IGF-1 a potvrdenie nálezov intrakraniálnej zobrazovacej diagnostiky. Krátkodobá prognóza neliečenej akromegálie je dobrá po stabilizovaní diabetes mellitus pomocou terapie inzulínom a vhodne vybalancovanej nízko-sacharidovej diéty s vyšším obsahom proteínov.4 Dlhodobá prognóza je nepriaznivá a väčšina pacientov uhynie na konkurentne prebiehajúce chronické renálne zlyhanie, kongestívne zlyhanie srdca, alebo neurologické komplikácie v dôsledku rastu nádoru v oblasti hypofýzy. Dlhodobú prognózu možno zlepšiť vhodne zvolenou chirurgickou, alebo radiačnou terapiou.6,7,11 Literatúra: 1. LICHTENSTEIGER, C., WORTMAN, J., EIGENMANN, J. Functional pituitary acidophil adenoma in a cat with diabetes mellitus and acromegalic features. Vet Pathol Online 1986;23:518-521. 2. MORRISON, S., RANDOLPH, J., LOTHROP, Jr. C. Hypersomatotropism and insulin-resistant diabetes mellitus in a cat. J Am Vet Med Assoc 1989;194:91-94. 3. NIESSEN, S., PETRIE, G., GAUDIANO, F. et al. Feline acromegaly: an underdiagnosed endocrinopathy? J Vet Int Med 2007;21:899-905. 4. NIESSEN S. J. Feline Acromegaly An essential differential diagnosis for the difficult diabetic. J Feline Med Surg 2010;12:15-23. 5. LITTLE, S. E. Chapter 24 - Endocrinology. In: Little, S. E., ed. The Cat. Saint Louis: W.B. Saunders; 2012:547-642. 6. NIESSEN, S. J. M., CHURCH, D. B., FORCADA, Y. Hypersomatotropism, Acromegaly, and Hyperadrenocorticism and Feline Diabetes Mellitus. Veterinary Clinics of North America: Small Animal Practice 2013;43:319-350. 7. GRECO, D. S. Feline Acromegaly. Topics in Companion Animal Medicine 2012;27:31-35. 8. GRECO, D. S. Introduction: Pituitary Disorders. Topics in Companion Animal Medicine 2012;27:1. 9. NIESSEN, S, FORCADA, Y, GLANEMANN, B, et al. Routine Screening of diabetic cats for acromegaly: overdue or overkill. J Vet Int Med 2011;25:1489-1490. 10. BERG, R. I., NELSON, R. W., FELDMAN, E. C., et al. Serum Insulin-Like Growth Factor-I Concentration in Cats with Diabetes Mellitus and Acromegaly. J Vet Int Med 2007;21:892-898. 11. RAND, J., BEHREND, E., GUNN-MOORE D. et al. Clinical Endocrinology of Companion Animals. 1 ed. Hoboken: Wiley; 2012. 12. NIESSEN, S. J. M., KHALID, M., PETRIE, G. et al. Validation and application of a radioimmunoassay for ovine growth hormone in the diagnosis of acromegaly in cats. Vet Rec 2007;160:902-907. 13. FELDMAN, E. C., NELSON, R. W., REUSCH, C. et al. Canine and feline endocrinology. Elsevier Health Sciences 2014. 14. FELDMAN, E. C., NELSON, R. W. Canine and Feline Endocrinology and Reproduction. Elsevier Health Sciences; 2004. 15. BRUYETTE, D. S. Feline endocrinology update. Vet Clin North America: Small Animal Pract 2001;31:1063-1081, ix. 16. GUNN-MOORE, D. Feline endocrinopathies. Vet Clin North America: Small Animal Practice 2005;35:171-210. 17. RIJNBERK, A., MOL, J. Progestin-induced hypersecretion of growth hormone: an introductory review. J Reprod Fertility Suppl 1996;51:335-338. 18. MURAI, A., NISHII, N., MORITA, T. et al. GH-Producing Mammary Tumors in Two Dogs with Acromegaly. J Vet Med Sci 2012;74:771-774. 19. MOL, J. A., Van GARDEREN, E., SELMAN, P. J. et al. Growth hormone mRNA in mammary gland tumors of dogs and cats. J Clin Invest 1995;95:2028. 20. MOL, J. A., LANTINGA-Van LEEUWEN, I., van GARDEREN, E. et al. Progestininduced mammary growth hormone (GH) production. In: Biology of the Mammary Gland. Springer; 2002:71-76. 21. MOL, J. A., LANTINGA-van LEEUWEN, I, van GARDEREN, E. et al. Progestininduced mammary growth hormone (GH) production. Advances in Experimental Medicine and Biology 2000;480:71-76. 22. HURTY, C. A., FLATLAND, B. Feline acromegaly: a review of the syndrome. J Am Anim Hospit Assoc 2005;41:292-297. 23. PETERSON, M. E., TAYLOR, R. S., GRECO, D. S. et al. Acromegaly in 14 cats. J Vet Int Med 1990;4:192-201. 24. NELSON, R. W., COUTO, C. G. Small Animal Internal Medicine (5th Edition). Saint Louis, MO, USA: Mosby; 2013. 25. NIESSEN, S., PETRIE, G., GAUDIANO, F. Routine clinical pathology findings in

663

Malá zvířata

26.

27. 28.

29. 30.

31. 32. 33. 34. 35.

36. 37.

feline acromegaly. In: BSAVA Congress Proceedings Committee, editor. Proceedings of the British Small Animal Veterinary Association (BSAVA) congress. BSAVA, Gloucester, UK, Birmingham (United Kingdom) 2007:482. NORMAN, E., MOONEY, C. Diagnosis and management of diabetes mellitus in five cats with somatotrophic abnormalities. J Feline Med Surg 2000;2:183190. POSCH, B., DOBSON, J., HERRTAGE, M. Magnetic resonance imaging findings in 15 acromegalic cats. Vet Radiol & Ultrasound 2011;52:422-427. FISCHETTI, A. J., GISSELMAN, K., PETERSON, M. E. CT and MRI evaluation of skull bones and soft tissues in six cats with presumed acromegaly versus 12 unaffected cats. Vet Radiol & Ultrasound 2012;53:535-539. TROXEL, M.T., VITE, CH., WINKLE, T. J. et al. Feline intracranial neoplasia: retrospective review of 160 cases (1985–2001). J Vet Int Med 2003;17:850-859. BIDLINGMAIER, M., FREDA, P. U. Measurement of human growth hormone by immunoassays: current status, unsolved problems and clinical consequences. Growth Hormone & IGF Research 2010;20:19-25. NIESSEN, S. J. M. Update on feline acromegaly. In: Practice 2013;35:2-6. STARKEY S. R., TAN, K., CHURCH, D. B. Investigation of serum IGF-I levels amongst diabetic and non-diabetic cats. J Feline Med Surg 2004;6:149-155. LeCOUTEUR, R., WITHROW, S. Tumors of the nervous system. Small Animal Clinical Oncology, ed 2001;3:500-531. Wakayama, J., Bruyette, D. Feline acromegaly treatment options. Vet Med 2013;108:473-474, 476-477. BREARLEY, M., POLTON, G., LITTLER, R. et al. Coarse fractionated radiation therapy for pituitary tumours in cats: a retrospective study of 12 cases. Vet Comp Oncol 2006;4:209-217. KASER-HOTZ, B., ROHRER, C., STANKEOVA, S. et al. Radiotherapy of pituitary tumours in five cats. Journal of small animal practice 2002;43:303-307. FELDMAN, E., NELSON, R. Disorders of growth hormone. Canine and feline endocrinology and reproduction 2004;3:45-84.

38. DUNNING, M., LOWRIE, C., BEXFIELD, N. et al. Exogenous insulin treatment after hypofractionated radiotherapy in cats with diabetes mellitus and acromegaly. J Vet Int Med 2009;23:243-249. 39. MAYER, M. N., TREUIL, P. L. Radiation therapy for pituitary tumors in the dog and cat. Canad Vet J 2007;48:316. 40. MAYER, M. N., GRECO, D. S., LaRUE, S. M. Outcomes of pituitary tumor irradiation in cats. J Vet Int Med 2006;20:1151-1154. 41. Meij, B. P., Auriemma, E., Grinwis, G. et al. Successful treatment of acromegaly in a diabetic cat with transsphenoidal hypophysectomy. J Feline Med Surg 2010;12:406-410. 42. BLOIS, S., HOLMBERG, D. Cryohypophysectomy used in the treatment of a case of feline acromegaly. J Small Anim Pract 2008;49:596-600. 43. ABRAMS-OGG, A. C., HOLMBERG, D. L., STEWART, W. A. et al. Acromegaly in a cat: Diagnosis by magnetic resonance imaging and treatment by cryohypophysectomy. Canad Vet J 1993;34:682. 44. TIMIAN, J., LUNN, K. Evaluation of a long-acting somatostatin receptor ligand for the treatment of feline acromegaly. In: J Vet Int Med 2012;757-757. 45. ABRAHAM, L., HELMOND, S., MITTEN, R., et al. Treatment of an acromegalic cat with the dopamine agonist L-deprenyl. Australian Vet J 2002;80:479-483.

Adresa autorky: MVDr. Dagmar Tarkošová School of Veterinary Science The University of Queensland Gatton QLD 4343 Australia e-mail: [email protected]

Generální partner ČAVLMZ

Hlavní partner ČAVLMZ

XXIII. výro!ní konference AVLMZ, 10.–11. íjna 2015 Kongresové centrum Aldis, a.s., Hradec Králové

Ko!i!í medicína Hlavním přednášejícím této konference je doktorka Susan Little z Kanady. Opět se nám podařilo sehnat držitele ceny pro nejlepšího spíkra americké konference. Ocenění NAVC Small Animal Speaker of the Year Award získala dr. Little v roce 2013. Je spolumajitelkou dvou specializovaných kočičích praxí v kanadské Ottawě. V roce 2015 byla prezidentkou American Assoc. of Feline Practitioners a je držitelkou několika dalších odborných cen: Canadian Veterinary Medical Assoc. Small Animal Practitioner Award (2010) a International Society of Feline Medicine/Hill’s Pet Nutrition Award za vynikající zásluhy na poli kočičí medicíny (2013). Kromě autorství a recenzí mnoha odborných článků je editorem a spoluautorem The Cat – Clinical Medicine and Management (Elsevier, 2012). Exkluzivní partner hlavní přednášející a generální partner konference

Kompletní program konference, organiza!ní pokyny a online pihlášky najdete na www.cavlmz.cz a www.prion.sro.cz Hlavní partneři konference

Partneři konference

Využijte akcí, slev a strategického nákupu na DOPROVODNÉ VÝSTAVĚ (2014: 70 expozic)! SPOLEČENSKÝ VEČER – SOBOTA 10. října 2015, 20.00 hod., sály v přízemí, hrají KRAUSBERRY Partneři recepce

Anotace

Rizikové faktory a ukazatele vývoje u koček s diabetickou ketoacidózou, retrospektivní studie 93 případů Diabetická ketoacidóza (DKA) představuje komplikovanou formu diabetes mellitus (DM), která vyžaduje intenzivní péči a monitoring. Cílem této studie bylo zjistit specifické rizikové faktory pro vznik DKA u koček a identifikovat ukazatele, které by mohly predikovat vývoj u takových pacientů. Pro účely této studie byly prozkoumány záznamy velké skupiny koček s diabetickou ketoacidózou, které se srovnávaly se záznamy koček s nekomplikovaným DM a skupinou nediabetických koček. Do skupiny koček s DKA byly zařazeny kočky s klinickými příznaky typickými pro DM (polyurie, polydipsie, polyfágie nebo hubnutí) a perzistentní hyperglykemií (>13,9 mmol/l) a glykosurií. Dalším kritériem bylo pH venózní krve nižší než 7,35 a ketonurie nebo ketóza. Ve skupině diabetických koček bez komplikací byly kočky bez acidózy a ketonurie nebo ketózy. Tato skupina sloužila pro porovnání klinických příznaků a hmotnosti. Do třetí skupiny byly zařazeny všechny kočky vyšetřené na stejném pracovišti ve sledovaném období, které neměly diabetes mellitus nebo diabetickou ketoacidózu. Kočky s DKA byly léčeny pomocí kontinuální infuze krátkodobě působícího inzulinu (v dávce 1,1 nebo 2,2 U/kg/den přidaných do 240 ml fyziologického roztoku – podle rozhodnutí ošetřujícího lékaře). Rychlost podání infuze se řídila hladinou glukózy v krvi. Z prvního vyšetření byly zaznamenány tyto parametry: hladina draslíku, fosforu a hořčíku a pH krve. Současně byla zjištěna doba od prvního vyšetření až po subkutánní aplikaci inzulinu, délka hospitalizace a přežití. Špatný výsledek byl definován jako smrt, ať už spontánní nebo v důsledku eutanazie. Dobrý výsledek pak znamenal propuštění kočky z hospitalizace. Do skupiny koček s DKA bylo zařazeno celkem 93 koček, ve skupině diabetických koček bez DKA bylo 682 koček a skupinu nediabetických koček tvořilo 16 926 pacientů. Nejčastějším plemenem v DKA skupině byla krátkosrstá kočka domácí. Z 93 koček s DKA bylo 47 pacientů diagnostikováno současně s diagnózou diabetes mellitus, 46 koček již bylo pro DM léčeno dříve. U těchto koček byl medián doby od diagnózy DM po zjištění DKA jeden týden (rozmezí 0,1 až 378 týdnů). Nejčastějším klinickým příznakem byla apatie (90 %), inapetence (73 %), hubnutí (56 %), polyurie/polydipsie (52 %), zvracení (48 %), průjem (12 %) a polyfágie (6 %). Na základě klinického vyšetření byla u 88 % pacientů s DKA zjištěna dehydratace, u 59 % koček byla subjektivně popisována podváha, u 15 % normální hmotnost, u 23 % nadváha a u 3 % obezita. U 62 % byly zaznamenány neurologické abnormality. Pouze u 6 % byl zjištěn plantigrádní postoj.

666

U 58 % koček byla při prvotním vyšetření nalezena hypokalemie, minimálně jednou během hospitalizace se však objevila u 97 % pacientů s DKA. Hypofosfatemie se při prvním vyšetření objevila u 33 % pacientů, během hospitalizace se vyskytla u 45 % pacientů. Hypomagnezemie byla při prvním vyšetření zjištěna u 14 % koček, během hospitalizace pak u 76 %. Medián venózního pH krve byl 7,193 (rozmezí 6,941–7,349), u 66 % koček došlo během hospitalizace ještě k dalšímu poklesu. Kultivace moči byla provedena u 73 koček, u 14 % z nich byla pozitivní. Nejčastěji byla zjištěna E. coli. U koček s DKA byly současně zjištěny další komorbidity: akutní pankreatitida (34 %), lipidóza jater (13 %) a chronické onemocnění ledvin (12 %). Z celkového počtu 93 koček byla u 51 z nich diagnostikována akutní pankreatitida, lipidóza jater, chronické onemocnění ledvin nebo infekce močového traktu. U některých koček bylo současně zjištěno víc souběžných onemocnění. Terapie byla poskytnuta 96 % koček, čtyři kočky byly utraceny již na základě diagnózy DKA. Z hospitalizace bylo propuštěno 61 % koček, medián délky hospitalizace byl 6,5 dne (rozmezí 1–15 dní), medián doby od diagnostiky po aplikaci dlouhodobě působícího inzulinu byl 82 hodin (rozmezí 6–260 hodin). U 11 koček ze 36 uhynulých/utracených byla provedena pitva. U všech 11 koček byly zjištěny změny na slinivce břišní a zahrnovaly nodulární hyperplazii, amyloidózu pankreatických ostrůvků, nekrózu peripankreatického tuku, vakuolizaci pankreatických ostrůvků, akutní pankreatitidu a lymfocytární intersticiální pankreatitidu. U všech 11 koček byly také zaznamenány histopatologické změny na ledvinách. Jednalo se o tubulointersticiální nefritidu, intersticiální nefritidu a tubulární nekrózu. Kočky, u kterých byla diagnostikována diabetická ketoacidóza, byly statisticky významně mladší ve srovnání s diabetickými kočkami bez DKA (9,4 roku vs. 11,6 roku), častěji byly postiženy kočky siamské. Horší vývoj byl spojen s vyšší hladinou kreatininu, močoviny, hořčíku a bilirubinu v krvi při prvotním vyšetření. Kočky léčené vyšší dávkou krátkodobě působícího inzulinu měly vyhlídky lepší ve srovnání s kočkami léčenými nižší dávkou. COOPER, R. L., DROBATZ, K. J., LENNON, E. M., HESS, R. S. Retrospective evaluation of risk factors and outcome predictors in cats with diabetic ketoacidosis (1997-2007): 93 cases. J Vet Emerg Crit Care 2015;25:263-272. Z anglického originálu přeložila MVDr. Simona Králová-Kovaříková


Anotace

Srovnání dvou protokolů k terapii diabetické ketoacidózy koček Diabetická ketoacidóza (DKA) představuje život ohrožující komplikaci diabetes mellitus (DM). Terapie DKA může být obtížná, protože stav obvykle komplikuje metabolická acidóza, nedostatečný objem cirkulující krve a nerovnováhy elektrolytů. Léčba zahrnuje podání infuzních roztoků a úpravu metabolických poruch, nicméně základ terapie představuje aplikace inzulinu. Obvykle je podáván krátkodobý inzulin v kontinuální infuzi, ale může být aplikován i subkutánně nebo intramuskulárně. Terapie DKA může být komplikována epizodami hypoglykemie, hypokalemie a hypofosfatemie, a tak je nutný pravidelný monitoring parametrů krve. Podle výsledků se pak přizpůsobuje složení infuzních roztoků a aplikace dalších látek. Často je tento stav spojený s delší hospitalizací a výraznějšími finančními náklady. V humánní medicíně je snaha o zjednodušení léčby DKA. Diabetická ketoacidóza je významnou příčinou morbidity a mortality u lidí a zůstává nejčastější příčinou smrti u dětí s DM typu 1. Standardem v terapii zůstává aplikace nízkých dávek krátkodobého inzulinu v kontinuální infuzi, nicméně jsou testovány i další protokoly. Glargin je vhodný pro udržovací terapii koček s DM, ale zatím nebyl srovnáván s kontinuální infuzí krátkodobého inzulinu pro terapii DKA. Glargin je dlouhodobě působící inzulin a je aplikován subkutánně. V kombinaci s krátkodobě působícím inzulinem by mohl být účinný v terapii DKA u koček. Cílem této studie je tak srovnání standardní aplikace krátkodobého inzulinu v kontinuální infuzi s kombinací krátkodobého inzulinu podávaného intermitentně intramuskulárně a dlouhodobého inzulinu aplikovaného subkutánně. Do studie byly zařazeny kočky s diabetickou ketoacidózou, diagnóza DKA byla vyslovena na základě těchto nálezů: pH venózní krve nižší než 7,35, ketonemie nebo ketonurie, hyperglykemie (>14 mmol/l). Vybrané kočky byly náhodně rozděleny do dvou skupin podle zvolených terapeutických přístupů. Jedné skupině (CRI skupina) byl podáván krátkodobý inzulin v kontinuální infuzi, druhé skupině (SC/IM skupina) pak kombinace intermitentní intramuskulární (IM) aplikace krátkodobého inzulinu a subkutánní aplikace dlouhodobého inzulinu. Současně byly všechny kočky léčeny pomocí infuzní terapie ve snaze pokrýt deficit a pokračující ztráty tekutin, suplementace draslíku a fosforu, případně antibiotik nebo transfuze krve, pokud bylo třeba. Hladina glukózy v krvi byla měřena u všech koček po 2–4 hodinách, ketolátky v krvi po osmi hodinách, krevní plyny, elektrolyty a renální parametry taktéž po osmi hodinách. První skupině byl aplikován krátkodobý inzulin v dávce 1 U/kg/den naředěné ve 240 ml fyziolo-


gického roztoku, rychlost aplikace se řídila podle hladiny glukózy v krvi. Druhé skupině byl dlouhodobý inzulin podáván v dávce 0,25 U/kg subkutánně po 12 hodinách. Dále byla aplikována jedna jednotka krátkodobého inzulinu intramuskulárně až 4x denně (po 6 hod.), pokud byla hladina glukózy v krvi >14 mmol/l. V jiných časech nebyl krátkodobý insulin aplikován. Pokud byla glykemie <14 mmol/l, byla do infuzního roztoku přidána glukóza. Konec této studie byl v okamžiku, kdy došlo k normalizaci pH krve (7,35–7,44). Současně byly sledovány tyto parametry: délka hospitalizace, doba do prvního příjmu krmiva, doba do vyřešení hyperglykemie, ketonemie a doba do stabilizace bikarbonátu. Do studie bylo zařazeno celkem 16 koček, které byly rovnoměrně rozděleny do dvou skupin (CRI 8, SC/IM 8). Mezi skupinami nebyl statisticky významný rozdíl ve věku, pohlaví, plemeni, hmotnosti a BCS (body condition score). Současně nebyly zjištěny rozdíly v hladině ketolátek, pH krve, bikarbonátu nebo biochemických parametrech. Propuštění z hospitalizace se dožilo 11 koček (69 %). Jedna kočka uhynula v důsledku srdeční zástavy, zbylé čtyři kočky byly utraceny na žádost majitele kvůli zhoršujícímu se stavu nebo nedostatečné odpovědi na terapii. Mezi skupinami nebyl rozdíl v přežití (CRI 6, SC/IM 5). Ve skupině SC/IM byla zjištěna signifikantně kratší doba do vyřešení hyperglykemie, ketonemie a normalizace pH krve bikarbonátu ve srovnání s CRI skupinou. Současně byla v SC/IM skupině zaznamenána kratší doba hospitalizace (medián 54 hodin SC/IM vs. 111 hodin CRI). Doba do prvního příjmu krmiva se mezi skupinami nelišila. Kombinace subkutánní aplikace dlouhodobě působícího inzulinu a intramuskulární aplikace krátkodobého inzulinu se podle této studie jeví jako platná v terapii DKA u koček. Mohla by tak představovat jednodušší způsob terapie spojený s kratší hospitalizací a nižšími finančními náklady. Nicméně k ověření jsou nutné ještě další studie. GALLAGHER, B. R., MAHONY, O. M., ROZANSKI, E. A., BUOB, S., FREEMAN, L. M. A pilot study comparing a protocol using intermittent administration of glargine and regular insulin to a continuous rate infusion of regular insulin in cats with naturally occurring diabetic ketoacidosis. J Vet Emerg Crit Care 2015;2:234-239. Z anglického originálu přeložila MVDr. Simona Králová-Kovaříková

667

Malá zvířata

MVDr. Lucie Míková, veterinární lékařka

Spontánní chronický korneální epiteliální defekt (SCCEDs) jako méně častý příznak hypotyerózy u psů L. MÍKOVÁ Veterinární klinika Vltava, České Budějovice

SOUHRN Míková L. Spontánní chronický korneální epiteliální defekt (SCCEDs) jako méně častý příznak hypotyerózy u psů. Veterinářství 2015;65:668-674. V článku jsou popsány tři případy SCCEDs v souvislosti s hypotyreózou. U všech pacientů trvala SCCEDs déle než tři týdny a neodpovídala na žádnou celkovou ani lokální terapii. Po zjištění snížené hladiny celkového T4 a zvýšené hladiny TSH byla zahájena léčba levothyroxinum natricum.

SUMMARY Míková L. Spontaneous chronic corneal epithelial defect (SCCEDs) as a less common symptom of hypothyerosis in dogs. Veterinářství 2015;65:668-674. The article describes three cases of spontaneous chronic corneal epithelial defect (SCCEDs) in connection with hypothyroidism. In all patients lasted (SCCEDs) for more than three weeks, and did not correspond to any systemic or local therapy. Having found reduced levels of total T4 and elevated TSH, treatment with levothyroxinum sodium had been started.

Úvod Hypotyreóza, snížená funkce štítné žlázy, patří mezi velmi častá endokrinologická onemocnění psů, méně často koček. Primární příčinou bývá až v 90 % autoimunitní tyreoditida. Při tyreoditidě nalézáme v krvi protilátky (tyreoglobuliny) proti štítné žláze. Protilátky v tkáni vytvářejí imunokomplexy, které vyvolávají zánět a ničí tkáň štítné žlázy.1 Druhou příčinou primární hypotyerózy je idiopatická atrofie štítné žlázy. Při tomto onemocnění je funkční tkáň nahrazena tukem.1 Malé procento primárního onemocnění představují neoplazie. Příčinou sekundární hypotyerózy bývá nejčastěji Cushingův syndrom, podvýživa a aplikace léků (např. fenobarbital, kortikoidy). Na základě zpětné reakce může být příčinou hypotyerózy zkrmování syrového masa, tzv. BARF s přítomností tkáně štítné žlázy, což vyvolá útlum funkce štítné žlázy. Nejčastěji se hypotyreóza vyskytuje u golden retrívra, německého boxera, jezevčíka, německého ovčáka, rhodézského ridgebacka, pudla, rotvajlera, amerického kokršpaněla a francouzského buldočka.2 Dědičnost byla prokázána u hladko-

668

srstého foxteriéra, kde byl zachycen výskyt až 31 %. Postižená štěňata zaostávají v růstu a jsou mentálně zaostalá, většinou uhynou nebo musí být utracena.3 Při pokusech na kuřecích embryích bylo prokázáno, že se tyroxin podílí na vývoji a soudružnosti epitelu a endotelu rohovky.4,5 Celková hladina T4 může být snížena i po aplikaci některých anestetik.6 Nejčastěji je hypotyeróza spojována s keratokonjunktivitis sicca. Tento jev je velmi častý v humánní medicíně. U zvířat se daleko častěji setkáváme s výskytem korneální dystrofie. Při ní dochází k usazování solí cholesterolu a jiných tuků do epitelu a stroma rohovky. Může se vyskytovat jak unilaterálně, tak bilaterálně. Arcus lipoides se vyskytuje jako bílá opalescence kopírující limbus.7 Snížená funkce štítné žlázy se projevuje také neurologickými příznaky. Dochází k ochrnutí n. facialis a následně ke ztrátě palpebrálního reflexu a poklesu víček.8 Do diagnózy spontánní chronický korneální epiteliální defekt (SCCEDs) – spontánní korneální epiteliální defekt, indolent ulcus, boxer ulcers, nehojící se eroze aj. řadíme chronické epiteliální eroze, které odolávají běžným hojícím se a léčeb-


Malá zvířata

ným postupům. Epitel rohovky je tvořen nerohovatějícím dlaždicovým epitelem, který u fyziologické rohovky obsahuje pět až šest vrstev buněk. Buňky epitelu jsou k bazální membráně připojeny hemidesmosomy a fibrilami. U SCCEDs byl zjištěn nedostatek hemidesmosomů a tenčí bazální membrána. Často se setkáváme i s nedostatkem kolagenu, což může být také příčinou horší epiteliální přilnavosti.6 Diagnostika – onemocnění diagnostikujeme na základě základního klinického vyšetření. Zjišťujeme blefarospasmus, epiforu a hyperemii spojivky. 7 Pupilární a víčkový reflex je normální. Postihuje vždy superficiální část rohovky a nezasahuje do stromatu. Většinou nacházíme edém rohovky. Vaskularizace pokračuje od periferie a doprovází 58 až 67 % defektů, u některých defektů se nemusí objevit nikdy.9 U velkého procenta dlouhodobě probíhajících procesů se vyskytuje i granulační tkáň. Fluorescein barvení (FT) je pozitivní a prostupuje i do periférie defektu, barví epitel, který se jeví jako zdánlivě nepoškozený. Okraje defektu jsou zduřelé, volné a připomínají záclonu. Schirmerův test (STT) může být v souvislosti s kerakonjunktivitis sicca pozitivní. Velmi důležité je pozorně prohlédnout spojivkový vak z důvodu výskytu cizího tělesa nebo abnormálních řas. Protože až u 44 % boxerů je SCCEDs provázeno hypotyreózou, je doporučeno i vyšetření funkce štítné žlázy. Cytologické vyšetření může odhalit aseptický zánět.6 Primární příčinou bývá nejčastěji mechanické trauma – onemocnění víček, např. entropium, trichiáza, distichiáza, cizí těleso; infekce, abnormality slzného filmu, neurogenní keratitis, paralýza víček, hypotyeróza. Onemocnění trvá déle než 14 dnů a postihuje psy, kočky a koně. U psů patří k predisponovaným plemenům německý boxer, boston teriér, anglický špringršpaněl, zlatý retrívr, labrador retrívr, trpasličí pudl, malý knírač, velškorgi a australský honácký pes. Onemocnění se vyskytuje u psů středního věku a u starších psů.6 Diferenciální diagnostika zahrnuje sníženou produkci slz, lagoftalmus, infekce a neurotropní keratitidu. Terapie Při léčbě existuje mnoho terapeutických postupů. Aplikace lokálních antibiotik se doporučuje 4- až 5krát denně (tobramycin, ciloxan, ofloxacin, acidum fusidicum, neomycin + bacitracin, gentamicin aj.). Používají se také lokálně nesteroidní antiflogistika (diklofenak, indometacin aj.). Carprofen a meloxicam se aplikují celkově pro zlepšení blefarospasmu a edému rohovky. Při použití polysulfátových glykosaminoglykanů lokálně se uvádí až 82% pozitivní vliv na uzdravení rohovky.9 Pro zmenšení otoku rohovky se aplikuje 5% NaCl mast. Pozitivní vliv na hojení má i autogenní plazma nebo sérum, aprotinin, fibronectin a epidermální růstový faktor.6 Své opodstatnění má i debridement rohovky, který je prováděn opakovaně v rozsahu 5 až 7 dnů. Rohovka je lokálně znecitlivěna. Pomocí suchého vatového tampo-


nu je odstraněn poškozený epitel, který je stírán od středu defektu k periférii krouživými pohyby. Po debridementu je defekt vždy větší, než byl původně.6 Poté jsou lokálně aplikována antibiotika a lubrikancia 3- až 4x denně. Je možno použít i terapeutickou kontaktní čočku nebo flap třetího víčka, popř. ponecháme rohovku bez ochrany. Pozitivní vliv na hojení má i bodová keratotomie, kdy jsou pomocí 25G jehly prováděny jednotlivé vpichy do rohovky ve vzdálenosti 0,5–1 mm.10 Po tomto zákroku je doporučeno překrytí rohovky a aplikace NSAID celkově. U SCCED v souvislosti s hypotyreózou je nutno psům podávat i levothyroxinum natricum. Námi odebrané vzorky krve byly zasílány do veterinární akreditované laboratoře Vedilab, Plzeň. Referenční rozmezí celkového T4 bylo 20–45 nmol/l a TSH v rozmezí 0,1–0,5.

Klinické případy Případ 1 Pacient: pes, hladkosrstý jezevčík standardní, červený, stáří pět let, nekastrovaný. Anamnéza: Majitelé si všimli změn a jiného zabarvení očí, pravé oko bylo více zašedlé. Před šesti týdny byla zahájena léčba na jiném pracovišti. Byl zde proveden seškrab třetího víčka a lokálně podáván quaiazulen, ophthalmo-framycoin oční mast, bacitracinum zincicum, neomycini sulfas. Léčba byla neúspěšná. Klinické vyšetření: hmotnost 13,3 kg, mírná obezita, T 38,2 °C. Klinicky bez nálezu. Oftalmologické vyšetření: Při oftalmologickém vyšetření byl zjištěn blefarospasmus, epifora a hyperemie (obr. 1). Pupilární a víčkový reflex bilaterálně odpovídaly normě. STT byl v normě 20/19. Nitrooční tlak (IOP) naměřený Tonopenem po předchozí aplikaci oxybuprocaini hydrochloridum byl také v referenčním rozmezí 20/20 mm/Hg bez nálezu. Oboustranně byl přítomen edém epitelu s odchlípením, zašednutí, snížená transparence rohovky, proliferace povrchových cév a granulační tkáň. Oculus dexter (OD) – FT pozitivní 1,5 cm poškození ve středu rohovky s rozšířením na periférii. Oculus sinister (OS) – FT pozitivní změna epitelu 0,5 cm ve ventrolaterálním kvadrantu. Byl diagnostikován chronický vřed. Byla zahájena léčba diclophenacum nitricum 3x denně (D), tobramycinum 4x D; retinol 3x D lokálně a celkově amoxicillinum potencovaný acidum clavulanicum 15 mg/kg 2x D; carprofen 2 mg/kg 2x D. 6. den bylo hojení bez efektu. Protože jsme měli podezření na imunitně zprostředkovanou keratitidu, majitelům byly přidány k lokální aplikaci kapky Ciclosporini oculoguttae 2% sol. ol. a.u.v., aplikace 2x D. 14. den se objevila hyperemie spojivky a episcleritis, měli jsme podezření na nežádoucí reakci po aplikaci cyklosporinu, z toho důvodu byly kapky vysazeny. Bylo přistoupeno k debrídmentu rohovky. Lokálně byl aplikován oxybuprocaini hydrochloridum několikrát v intervalu jedné minuty. Debridement rohovky byl proveden tamponem Sugi od středu eroze směrem k okraji krouživými pohyby až na zdravý epitel.

669

Malá zvířata

Obr. 1 – Jezevčík Dan, 6 let, bilaterální eroze

Obr. 3 – Pacient po čtyřech měsících léčby očí

Obr. 2 – Jezevčík po čtyřech měsících léčby levotyroxinem sodným a lubrikanty

25. den Hladina celkového T4 byla výrazně snížená – 7,45 nmol/L, TSH mírně zvýšená – 1. Referenční hodnoty celkového T4 se pohybovaly mezi 20–45 nmol/L a TSH 0,9. Bylo zjištěno výrazné zhoršení OD, edém rohovky se rozšířil, pozorovali jsme výrazný blefarospasmus. FT byl pozitivní. Bylo přistoupeno ke keratotomii. Premedikace byla zahájena butorfanolem v dávce 0,1 mg/kg; medetomidini hydrochloridum 1 mg v ml v dávce 0,1 mg/kg; diazepamem v dávce 0,5 mg/kg. Po premedikaci byl pacient zaintubován a uveden do inhalační anestezie. Byla provedena bodová keratotomie. Lokálně byl aplikován natrii hyalunoras. Pro ochranu rohovky a zlepšení hojení byl použit flap ze třetího víčka. Na suturu třetího víčka k bulbární spojivce byl použit neresorbovatelný materiál Resolon 5/0. Majitelé pokračovali v aplikaci ciprofoloxacinu. Diklofenak byl aplikován na

Tab. 1 – Klinické příznaky akromegalie u koček Nález

1. den

6. den

14. den

25. den

37. den 83. den 113. den 233. den

670

Laboratorní hodnoty

debridement rohovky tamponem Sugi CT4 7,45 nmol/L TSH 1,0

přetrvává pozitivní eroze rohovky, edém epitelu ustoupil FT pozitivní OS patrná granulace FT bilaterálně negativní

Medikace Uniclophen Tobrex Synulox Rimadyl Ciclosporini occuloguttae 2% sol. ol. a. u. v.

SCCEDs blefarospasmus epifora hyperemie spojivky podezření na keratitis imunitně zprostředkovanou hyperemie spojivky, episcleritis blefarospasmus výrazné zhoršení edém rohovky

Způsob ošetření

keratotomie

uvolněn flap 3. víčka

vysazen Ciclosporini oculoguttae 2% sol.ol. a. u. v. Ciplox, Uniclophen Rimadyl, Synulox, Euthyrox 150 mg Hypotears gel Ciplox, Hypotears gel

CT4 33 nmol/L TSH 0,25 Hypotears gel Euthyrox


Malá zvířata

třetí víčko OD, lokálně i do OS. Celkově byl podáván carprofen a amoxycillin potencovaný acidum clavulanicum. Byla započata terapie levothyroxinum natrium v dávce 5 μg/kg 2x D po dobu 14 dnů, potom 10 μg/kg 2x D po dobu deseti týdnů. Po deseti týdnech byl doporučen odběr krve na T4 a TSH a to 4–6 hodin po aplikaci tablet levothyroxinu. Pro lubrikaci OS byl použit dexpanthenol ve formě masti. 37. den byl uvolněn flap třetího víčka. FT pozitivní eroze ve středu rohovky přetrvávala, edém epitelu ustoupil. Majitelé pokračovali v lokální aplikaci dexpanthenolu 3x D a ciprofloxacinu v kapkách bilaterálně. 83. den byl proveden FT s pozitivním výsledkem, eroze byla zaznamenána bilaterálně pouze 2 mm OD. 113. den byl proveden kontrolní odběr s výsledkem T4 33 μmol/L, TSH 0,25. Bylo pokračováno v medikaci levothyroxinu 150mikrog 2 x D, OS byla patrná granulace 2 x 3 mm. 233. den byl FT bilaterálně negativní. Na OD byla zjevná drobná leukoma o velikosti 3 mm, na OS byla patrná pigmentace. Majitelé oko ošetřovali dexpanthenolem ještě jeden měsíc. Levothyroxinum natricum bylo podáváno celoživotně. Vždy po šesti měsících byl prováděn odběr krve pro kontrolu terapie štítné žlázy a oftalmologická kontrola. Pes je léčen šest let a k recidivě SCCEDs nedošlo (obr. 2, 3, tab. 1).

vitulinae sanquini fractio deproteinata 3x D, tobramycin 2x D a diclophenac 2x D lokálně. 20. den – bez zlepšení pokračování v medikaci (obr. 6). 90. den – byl proveden kontrolní odběr krve na celkový T4. Výsledek 17,6 nmol/L – podle referenčních hodnot laboratoře byla hladina celkového T4 mírně snížená, ale dávka levothyroxinu byla ponechána. OS rohovka byla zhojena, FT byl negativní, zůstala pouze mírná proliferace povrchových cév. Bylo pokračováno v lokální aplikaci. Pacientovi byl podáván levothyroxinum

Obr. 4 – Kříženec Falco, začínající edém rohovky, FT+, granulace

Případ 2 Pacient: jedenáctiletý pes, jezevčík hladkosrstý standardní červený, nekastrovaný. Anamnéza: Pacient byl referovaný po neúspěšné třítýdenní terapii levého oka na předchozím pracovišti. Stav oka se nezlepšoval, pes oko mhouřil, otíral packou a byl pozorován zvýšený výtok slz. Předcházející lokální terapie spočívala v podávání ofloxacinu kapky a prednisolon acetátu ve formě očních kapek. Oftalmologické vyšetření Při oftalmologickém vyšetření byl zjištěn na levém oku blepharospasmus, hyperemie spojivky, epifora, rohovka byla vaskularizována. STT1 byl 18/24. Na rohovce v úrovni 4–6 podle hodinových ručiček byl přítomen edém rohovky s odchlípením. FT byl pozitivní, rozsah poškození rohovky o velikosti 0,5 cm a fluorescein barvil ještě v rozsahu 3 mm v okolí poškození. Na základě oftalmologického vyšetření byl diagnostikován chronický vřed. Odebrali jsme krev pro stanovení funkce štítné žlázy, celkový T4 a TSH (obr. 4, 5). V inhalační anestezii byla provedena bodová keratotomie a následně byl defekt rohovky překryt třetím víčkem (postup viz pacient 1). Následně byl celkově aplikován amoxicillin potencovaný clavulanátem a meloxicam v dávce 0,1 mg/kg 1x D, lokálně ciprofloxacin 3x D a diclofenac 3x D 4. den – na základě výsledků byl celkový snížený T4 11,4 nmol/L a TSH 1,2. Proto bylo započato s terapií levothyroxinum natricum v dávce 5 μg/kg 2x D po dobu 14 dnů, potom byla dávka zvýšena na 2x D 10 μg. 11.den – byl odstraněn flap třetího víčka, ale vřed stále přetrvával. Bylo pokračováno v lokální aplikaci


Obr. 5 – Začátek léčby křížence

Obr. 6 – Pacient po dvou měsících od začátku terapie, granulační tkáň

671

Malá zvířata

Tab. 2 – Klinický případ – pacient č. 2: jezevčík hladkosrstý standardní, mahagon, 11 let, nekastrovaný Nález

1. den


SCCEDs blefarospasmus epiphora chronický vřed

Medikace

bodová keratotomie flap 3. víčka

Ciplox Metacam Synulox

CT4 11,4 nmol/L TSH 1,2

4. den 11. den

vřed stále přetrvává

20. den

výrazná granulace s vaskularizací

42. den

bez zlepšení

90. den

OS rohovka zhojena FT negativní mírná proliferace povrchových cév

Euthyrox 150mg uvolněn flap 3. víčka

Solcoseryl gel Tobrex gtt. solcoseryl gel Tobrex gtt

Hypotears gel ponechán Euthyrox 150mg

CT4 17,6 nmol/L

natricum po dobu tří let, každého půl roku byly prováděny kontrolní odběry krve na funkci štítné žlázy. K recidivě vředu rohovky nedošlo.

Případ 3 Pacient: dvanáctiletá fena bišonka, kastrovaná. Majitel navštívil naší kliniku poté, co si všiml slzení levého oka. Sám kapal do oka borovou vodu. Fena oko mhouřila a otírala si ho packou. Potravu i tekutiny přijímala. Majitelé uváděli déletrvající neochotu k pohybu a rychlou unavitelnost. Základní vyšetření: hmotnost 9,3 kg, teplota 38,5 °C. Celkový zdravotní stav – obezita. Základní klinické vyšetření bez nálezu. Oftalmologické vyšetření: na levém oku byl přítomný blepharospasmus a epiphora, ve ventrolaterálním kvadrantu edém rohovky s granulační tkání a vaskularizací. Visus bilaterálně zachovalý, pupilární reflex v normě, víčka bez nálezu. STT1 18/22 , FT pozitivní defekt rohovky o velikosti 8 mm, a zasahující 4 mm pod epitel. Epitel rohovky je edematózní s výraznými volnými okraji. Přední oční komora, čočka, sklivec a sítnice bez nálezu.

Obr. 8 – Pacient měsíc po léčení levothyroxinem sodným

672

Způsob ošetření

Byl diagnostikován SCCEDs. Lokálně byl aplikován tobramycin 5x D a retinol 3 x D. 3. den – proběhla kontrola a stav OS se nezměnil, přetrvávala epiphora a FT byl pozitivní, oko již nebylo bolestivě sevřené. Bylo přistoupeno k debrídmentu rohovky, který byl proveden stejně jako u pacienta číslo 1. K dosavadní terapii byl přidán indometacin 3x D a celkově cefalexinum monohydricum, v dávce 25 mg/kg 2x D,

Obr. 7 – Bišonek, Džina

Obr. 9 – Pacient po tříměsíční léčbě, aplikaci lubrikantů a levothyroxinu, fluorescein negativní, povrchová proliferace cév


Malá zvířata

Tab. 3 – Klinický případ – pacient č. 3: bišon, fena, 12 let, kastrovaná Nález

1. den

SCCEDs FT pozitivní defekt rohovky, vel. 8 mm, zasahující 4 mm pod epitel

3. den

stav se nezměnil FT pozitivní


Způsob ošetření

Tobrex Hypotears gel

debridement rohovky CT4 12,3 nmol/L TSH 1,3

8. den 29. den

FT stejného rozsahu otok rohovky menší

36. den

přítomna vaskularizace edém epitelu i granulační tkáň ustoupily FT barvená plocha menší

95. den

FT negativní eukoma

Indocollyre gtt. Kefavet 250 mg Loxicom peros susp. Euthyrox 100 mg

opakovaný debridement rohovky

Gentamicin WZP 0,3% gtt

pokračováno v lokální terapii

CT4 35,4 nmol/L

meloxicamum v dávce 0,1 mg/kg 1x D. U fenky byl proveden odběr krve na celkový T4 a TSH. 8. den – celkový T4 byl snížený na 12,3 nmol/L a TSH zvýšený na 1,3 (obr. 7). Byla stanovena hypotyeróza a nasazen Euthyrox 100 2x D 5 μg/kg po dobu 14 dnů, potom byla zvýšena dávka na 2x D 10 μg/kg po dobu deseti týdnů. Majitelé pokračovali lokálně a celkově v započaté léčbě. 29. den – FT bylo stejného rozsahu, ale zmenšil se otok rohovky, fena oko otvírá. Bylo přistoupeno k opakovanému debrídmentu rohovky. Byla provedena změna lokálních antibiotik z tobramycinu na gentamicini sulfas, aplikace 4x D. 36. den – byla přítomna vaskularizace, edém epitelu i granulační tkáň výrazně ustoupily. FT barvená plocha se zmenšila. Celková terapie byla ukončena, pokračovali jsme pouze v lokální terapii. V tomto případě byla zvolena na základě předchozích zkušeností s léčbou pouze konzervativní terapie (obr. 8). 95. den – byl proveden kontrolní odběr na celkový T4 a byla stanova hodnota T4 35,4 nmol/ v referenčním rozmezí, protože dávkování bylo optimální. Pokračovali jsme v dávce levothyroxinum natricum 2x D 10 μg/kg a lubrikaci retinolem. Byla doporučena kontrola krve za šest měsíců a oftalmologická kontrola za tři měsíce (obr. 9).

Závěr V článku byly uvedeny tři případy SCCEDs vyvolané hypotyreózou: pětiletý bišonek, jedenáctiletý a dvanáctiletý jezevčík. V anamnéze byl uváděn blefarospasmus, epifora a zarudnutí spojivky. Stáří pacientů se pohybovalo od pěti do dvanácti let. Pohlaví pacientů byla jedna fena a dva psi. Změny na rohovce se nacházely nejčastě-


Medikace

Euthyrox 100 mg Hypotears gel

ji v axiální nebo paraxiální části rohovky. Schirmerův test byl vždy negativní. Fluorescein test byl vždy pozitivní. Oftalmologický nález byl edém epitelu s poškozením epitelu a volnými edematózními okraji defektu epitelu. Výrazná byla i vaskularizace rohovky a přítomnost granulační tkáně. Keratotomie byla vždy bez významného terapeutického efektu, pouze snížila edém rohovky a minimálně zmenšila FT barvící se část rohovky. Pozitivní vliv na hojení defektu má debridement rohovky, který je možno provádět pouze v lokální anestezii. Debridement bylo třeba zopakovat několikrát v týdenním intervalu. Hojení probíhalo velmi pomalu a k úplnému vymizení edému rohovky a zhojení s FT negativním došlo za 3 až 6 měsíců. U hypotyreózních pacintů provádíme léčbu levothyroxinum natricum v dávce 5 μg/kg 2x D po dobu 14 dnů, a poté 10 μg/kg 2x D po dobu deseti týdnů. Kontrolní odběr je ideální provádět 4–6 hodin po podání tablety s levothyroxinem. Lokálně aplikujeme antibiotika. Pozitivní vliv na snížení otoku rohovky mají NSAID aplikované lokálně, např. diklofenak, indometacin a 5% NaCl mast. Vhodné je používat lubrikanty na bázi retinolu, dexpantenolu, aj. Při terapii SCCED má význam použití glykosaminoglykanů, které se významně podílejí na hojení rohovky.3 Pozitivní vliv na hojení má aplikace autogenního séra, fibronectinu, aprotininu a epidermálního růstového faktoru.6 V případě, že keratitida s FT pozitivní změnou rohovky neodpovídá na standardní léčbu, doporučuji provést cytologické vyšetření, základní hematologické a biochemické vyšetření včetně vyšetření na celkový T4 a TSH. Při hypotyeróze se hladina T4 snižuje a hladina TSH zvyšuje. Někteří autoři doporučují i pravidelné vyšetření dospělých zvířat před zařazením do chovu na antityreoglobuliny. Prokázalo se, že hypotyeróza může být geneticky

673

Malá zvířata

predisponovaná. Nové studie zjistily, že plemena chrtů mají fyziologicky výrazně nižší referenční rozmezí pro celkový T4 než ostatní plemena. V článku jsou uváděny mé první případy diagnózy SCCEDs vyvolané hypotyerózou. Proto se také léčba prvního pacienta liší od léčby třetího pacienta. Pacienti byli léčeni v letech 2008 až 2010. V dalších letech jsem se setkala s případy SCCEDs vyvolanými hypotyerózou nejvíce u německých boxerů a zlatých retrívrů. V těchto případech již byla funkce štítné žlázy zjišťována ihned při prvním vyšetření. Včasným nasazením levothyroxinum natricum se léčba defektu rohovky výrazně zkrátila a došlo k úplnému uzdravení.

2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.

SVOBODA, M. a kol. Dermatologie psa a kočky. 1994:203-205. KOSHAL K.GUPTA, A. GATTANI Veterinarski arhiv 2011;83(2)161-170. KOOPMAN, P. Organogeneze ve vývoji. Academic Press 2010:365. JONES&RICHARDS Primary hypothyroidism. Invest Ophthalmol Vis Sci 1977:16. RONALD, C. RIIS Small Animal Ophthalmology Secrets, Hanley & Belfus; Inc. Philadelphia, 2002:39-46. KOTTMAN, J., RAUŠER, P., KECOVÁ, H., TRNKOVÁ, P., KRISOVÁ, Š. Veterinární oftalmologie. 2003:99-105. SVOBODA, M., DAVID, F. SENIOR, DOUBEK, J., KLIMEŠ J. a kol. Nemoci psa a kočky II. díl, 2000:570-574. KIRK, N. GELATT Veterinary Ophthalmology, 4th edition, Blackwell Publishing, 2007:701-705. MAGGS D., MILLER, P., OFRI, R. Slatter´s Fundamentals of Veterinary Opthalmology 2013:520.

Literatura: 1. Newman Veterinary Medial Servis, Seattle, WA; Canine hypothyroidism, 2012.

Adresa autorky: MVDr. Lucie Míková Veterinární klinika VLTAVA Otavská 1453 – sídliště Vltava 370 11 České Budějovice

Společnost Eli Lilly ČR, s. r. o.

hledá pro svou veterinární divizi Elanco kandidáty na pozici: ANIMAL HEALTH SALES REPRESENTATIVE, DAIRY ANIMALS, CR/SR – ELI LILLY ČR, S. R. O.

Náplň práce: tPravidelný kontakt a návštěvy veterinárních lékařů ve svěřeném teritoriu tPříprava a organizace seminářů a prezentací pro zákazníky t Poskytování informací zákazníkům týkajících se onemocnění mléčného skotu Požadujeme: tVysokoškolské veterinární vzdělání tPracovní zkušenosti na obdobné pozici podmínkou tPraxe v oboru chovu mléčného skotu vítána t Dobrou znalost anglického jazyka (slovem i písmem) tVynikající komunikační a organizační schopnosti tProaktivní přístup s orientací na potřeby zákazníků tSchopnost týmové spolupráce tOchotu cestovat, řidičský průkaz sk. B Nabízíme: tZázemí mezinárodní farmaceutické společnosti tZajímavé ﬁnanční ohodnocení tPráci s vysokou mírou samostatnosti tMožnost osobního i profesního rozvoje tŠirokou nabídku zaměstnaneckých beneﬁtů tPříjemné pracovní prostředí a přátelský kolektiv Informace o pozici:

Místo pracoviště: Česká republika, Slovensko Typ pracovního poměru: Práce na plný úvazek Délka pracovního poměru: Na dobu určitou Typ smluvního vztahu: Pracovní smlouva Zaměstnavatel: ELI LILLY ČR, s. r. o. Kontaktní osoba: Kateřina Medková, [email protected] mobil: +420 737 268 605 Adresa: Pobřežní 394/12, 186 00 Praha - Karlín, Česká republika

674


PS

COMFORTIS® )FHSFA>@Bß?IB@E

Y a -OLà à à(, ȴ( 6

TCÐDMPKĿÐƢTĞI?AęAFÐR?@JCRß́ßKVKȁßMOLßMPVßFßMOLßHLșHV

RYCHLÁ likvidace blech, jedinou Q>?IBQLRßW>ßJȧPȁ@

Comfortis W>ȵȝKȚàIFHSFALS>Qà?IB@EVàALàͽàJFKRQÐNMÐNMBĖLę ÐHCơRCÐNźCBRęK ÐLCƢÐÐ Ð Ð L?IJ?BMSÐT?HęıI?Ð?ÐQȝJà?OȚKȝ novému napadení1 0VPQiJLSɃà— spolehlivá kontrola blech. &ABȚIKȝàMOLàMLRȇFQȝàSàMOLPQɿBAȝ, kde se pohybují AɃQFàPàS>ȆFJFàALJȚ@ȝJFàJ>WIȝȵHV

CEECAHCMF00076

'BKàK>àMɿBAMFPàSBQBOFKȚOKȝELàIiH>ɿBà— BƎTMB ÐNPMıÐQCÐ@SBMSÐIJGCLRGÐTP?ACRÐ na Vaši kliniku NÁZEV:ÐƠTĞI?AęÐR?@JCRWÐNPMÐNQWÐ?ÐIMıIW Ð1*-Ə#,փ Jedna tableta obsahuje: Spinosadum 90 mg, Spinosadum 140 mg, Spinosadum 270 mg, Spinosadum 425 mg, Spinosadum 665 mg, Spinosadum 1040 mg, Spinosadum 1620 mg. Seznam pomocných látek:ÐKGIPMIPWQR?JGAIĖÐACJSJMQ? ÐSKĿJhÐ?PMK?ÐFMTĿXęFMÐK?Q? ÐFWNPMJMQ? ÐIMJMGBLęÐ@CXTMBĞÐMVGBÐIźCKGıGRĞ ÐQMBLĖÐQƎJÐ kroskarmelosy, magnesium-stearát.Í.QGÍ?ÍIMĢIWÍ*hı@?Ð?ÐNPCTCLACÐX?@JCơCLęÐ!RCLMACNF?JGBCQÐDCJGQ Ð.PCTCLACÐMNĿRMTLhFMÐX?@JCơCLęÐHCÐX?JMƢCL?ÐL?ÐGLQCIRGAGBLęKÐĝıGLISÐNPMRGÐBMQNĿJĞKÐ @JCAFĖKÐ?ÐL?ÐQLęƢCLęÐNPMBSIACÐT?HęıCI Ð?ÐNźCRPTĖTĖÐNMÐBM@SÐ?ƢÐÐRĞBLƎÐNMÐHCBLMPĖXMThKÐNMBĖLęÐNźęNP?TIS Ð4CRCPGLĖPLęÐJhıGTĞÐNźęNP?TCIÐKƎƢCÐ@ĞRÐNMSƢGRÐH?IMÐQMSıĖQRÐJhıC@LhÐQRP?RCEGCÐNźGÐ IMLRPMJCÐ?JCPEGCÐL?Ð@JCơęÐIMSQLSRęÐ$" Ð,CNMSƢęT?RÐSÐNQƎÐ?ÐIMıCIÐKJ?BơęAFÐÐRĞBLƎ Ð,CNMSƢęT?RÐTÐNźęN?BĿÐXLĖKhÐNźCAGRJGTĿJMQRGÐL?ÐJhıGTMSÐJĖRIS ÐLC@MÐL?ÐLĿIRCPMSÐXÐNMKMALĞAFÐJĖRCI ÐÐ ,CƑĉBMSAֈÍĎĢGLIWÍ-PFÐ,CHı?QRĿHGÐNMXMPMT?LĞÐLCƢĖBMSAęÐĝıGLCIÐÐSÐNQƎÐHCÐXTP?ACLę ÐIRCPhÐQCÐTWQIWRSHCÐTÐNPTLęAFÐÐFMBGLĖAFÐNMÐNMBĖLęÐ?ÐHCÐNP?TBĿNMBM@LĿÐXNƎQM@CLMÐKęQRLęKÐĝıGLICKÐ TÐRCLIhKÐQRźCTĿ Ð ĿFCKÐRCPhLLęFMÐXIMSơCLęÐ@WJÐTÐBCL ÐLC@MÐLĖQJCBSHęAęÐBCLÐNMÐNMBĖLęÐQNGLMQ?BSÐTÐBĖTACÐÐ¡ÐÐKE IEÐƢGThÐFKMRLMQRG ÐNMXMPMT?LĞÐTĞQIWRÐÐXTP?ACLęÐSÐ Ӽ Ð ӼÐ?Ð ӼÐNPTLę Ð BPSFĞÐ?ÐRźCRęÐKĿQęAÐJhı@W Ð4ĞQIWRÐXTP?ACLęÐNMXMPMT?LĞÐNMÐNPTLęKÐ?ÐBPSFhKÐMơCRźCLęÐ@WJÐTWơơęÐӼÐSÐNQƎÐQÐBĖTI?KGÐNźGÐFMPLęÐFP?LGAGÐBĖTIMTĖLę Ð4CÐTĿRơGLĿÐNźęN?BƎÐ@WJMÐXTP?ACLęÐNźCAFMBLh Ð KęPLhÐ?ÐLCTWƢ?BMT?JMÐQWKNRMK?RGAIMSÐJhı@S Ð"?JơęÐLCƢĖBMSAęÐĝıGLIWÐSÐNQƎÐ@WJWÐKhLĿÐı?QRhÐLC@MÐTXĖALh Ð?ÐX?FPLMT?JWÐJCR?PEGG ÐLCAFSRCLQRTę ÐNPƎHCK Ð?R?VGGÐ?ÐXĖAFT?RW Ð4CÐTCJKGÐTXĖALĞAFÐ NźęN?BCAFÐ@WJMÐNMXMPMTĖLMÐL?PSơCLhÐTGBĿLę ÐQJCNMR?Ð?ÐHGLĖÐMLCKMALĿLęÐMıę Ð(LȵHVÐ,CHı?QRĿHGÐNMXMPMT?LĞÐLCƢĖBMSAęÐĝıGLCIÐSÐIMıCIÐHCÐXTP?ACLę ÐTWQIWRSHęAęÐQCÐ@ĿFCKÐNPTLęAFÐÐFMBGLÐNMÐ NMBĖLęÐBĖTIWÐ?ÐHCÐTĿRơGLMSÐXNƎQM@CLMÐKęQRLęKÐĝıGLICKÐTÐRCLIhKÐQRźCTĿ Ð4ÐBCLÐNMBĖLęÐQNGLMQ?BSÐTÐBĖTACÐÐKE IEÐƢGThÐFKMRLMQRGÐLC@MÐMÐBCLÐNMXBĿHGÐ@WJÐNMXMPMT?LĞÐTĞQIWRÐXTP?ACLęÐ TÐEJM@ĖJLęKÐXIMSơCLęÐTÐNP?VGÐKCXGÐӼÐTÐNPTLęAFÐRźCAFÐKĿQęAęAFÐJhı@W Ð4CÐTĿRơGLĿÐNźęN?BƎÐ@WJMÐXTP?ACLęÐNźCAFMBLh ÐKęPLhÐ?ÐLCTWƢ?BMT?JMÐQWKNRMK?RGAIMSÐJhı@S Ð"?JơęÐLCHı?QRĿHGÐNMXM PMT?LhÐLCƢĖBMSAęÐĝıGLIWÐSÐIMıCIÐ@WJWÐNPƎHCKÐ?Ð?LMPCVGC Ð*CR?PEGC ÐXRPĖR?ÐIMLBGACÐ?ÐQ?JGT?ACÐ@WJWÐKhLĿÐı?QRh Ð8ĖAFT?RWÐ@WJWÐTXĖALh Ð-AFP?LLgÍJFžRWÍ,CLęÐSPıCLMÐNPMÐNMRP?TGLMTĖÐXTęź?R? Ð 4CRCPGLĖPLęÐJhıGTĞÐNźęNP?TCIÐHCÐTWBĖTĖLÐNMSXCÐL?ÐNźCBNGQ Ð"0Ə'2#*Í0-8&-",32փÍ-Í0#%'120!'Ð#JGÐ*GJJWÐ?LBÐ!MKN?LWÐ*RB Ð.PGCQRJCWÐ0M?B Ð ?QGLEQRMICÐ&?KNQFGPC Ð0%Ð,* Ð1NMHCLhÐ království "23+Í0#4'8#Í2#623Ð Ð J?E@SPLÐ *ÐCRÐ?JÐÐ4CRCPGL?PWÐ.?P?QGRMJMEWÐÐ Ð Ð.??PJ@CPEÐ2#ÐCRÐ?JÐÐ#J?LAMÐ1RSBWÐ2!31 Ð#JGÐ*GJJWÐ?LBÐ!MKN?LW 2?@JCRI?ÐXM@P?XCLĖÐL?ÐNMQRCPSÐLCLęÐTCÐQISRCıLhKÐNMKĿPSÐIÐTCJGIMQRGÐNQ?Ð?ÐIMıIW ©2015 Elanco, a division of Eli Lilly and Company Limited. Comfortis is a registered trademark of Eli Lilly and Company.

#*'Í*'**7Íġ0 ÍQ P M .M@ūCƑLֈÍ !8ÍÍÍÍ.P?F?Í

2CJ ÍÍ ÍÍÍ $?VÍÍ ÍÍÍ #+?GJÍGLDM=AXJGJJW AMK

Malá zvířata

Neobvyklá příčina lumbosakrální stenózy u německého ovčáka A. TOMEK, T. PAUŠOVÁ Referenční klinika Jaggy Brno1 MVDr. Aleš Tomek, Dipl.ECVN

SOUHRN Tomek A., Paušová T. Neobvyklá příčina lumbosakrální stenózy u německého ovčáka. Veterinářství 2015;65:676-680. Devítiletý pes plemene německý ovčák byl předveden na naše pracoviště kvůli kulhání na levou pánevní končetinu a paréze ocasu. MRI odhalilo masu komprimující conus medularis a nervové kořeny zleva mezi prostorem L6/7 a L7/S1. Dorzální laminektomie L6/7 zleva odhalila cystu, která byla resekována. Histopatologicky se jednalo o angiektázii epidurální cévy v tomto prostoru. Šest měsíců po chirurgii je pes bez klinických příznaků.

SUMMARY MVDr. Tereza Paušová, veterinární lékařka

Paušová T., Tomek A. Unusual cause of lumbosacral stenosis in german shepherd dog. Veterinářství 2015;65:676-680. Nine years old male German shepherd dog was referred because of lameness on the left pelvic limb and tail paresis. MRI described an epidural mass compressing the nerve roots and conus medularis from L6/7 on the left side to L7/S1 area. During the dorsal laminectomy L6/7 more on the left side we discovered a cyst. Histopathological diagnosis: angiectasia from the epidural blood vessel was confirmed. Six month after the surgery is the dog without deficits.

Úvod Degenerativní lumbosakrální stenóza je kompresivní onemocnění nervových kořenů caudae equinae mající v pozadí pestré diferenciální diagnózy i klinické příznaky. Protruze meziobratlové plotýnky, spondyloarthroza, anomálie obratlů (přechodový obratel), diskospondylitis, radikuloneuritis (Toxoplasma, Neospora), traumata (fraktury, luxace), neoplazie a OCD léze jsou diagnostikovány nejčastěji. Počítat je nutno také s cystickými změnami.1-9 Juxtaartikulární cysty pocházející z pouzdra intervertebrálního kloubu již byly popsány.10 Zde popisujeme devítiletého německého ovčáka s angiekázií epidurální cévy doprovázející levý sedmý nervový kořen.

Popis případu Nekastrovaný pes devítiletého německého ovčáka byl na naše pracoviště přiveden kvůli kulhání na levou pánevní končetinu a paréze ocasu. Ortopedické vyšetření u referujícího veterináře neukázalo žádné abnormality. Na RTG páteře a kyčelních kloubů byly degenerativní změny patrné. Kyčle vykazovaly oboustranně dysplazii II. stupně s pokročilými osteoartrotickými změnami. Lumbosakrální přechod L7/S1 byl nápadný spondylotickými změnami středně velkého rozsahu

676

(Obr 1). Pacient byl referován na neurologické vyšetření a MRI s podezřením na lumbosakrální stenózu a kompresí nervových kořenů cauda equinae. V minulosti pes dělal intenzivní sport, poslušnost a obranu, poslední období asi 1,5 roku byl u současné majitelky ve sportovním „důchodu“, jeho aktivita byla omezena na pohyb po zahradě a pro udržení kondice absolvoval krátký trénink přibližně jednou až dvakrát týdně. Majitelka uváděla, že občas kulhal na pánevní končetiny, poslední dny se kulhání na levou pánevní končetinu výrazně zhoršilo a nápadná byla paréza ocasu. Pes byl řádně navakcinován a odčerven, v minulosti netrpěl na žádné choroby ani neměl větší trama. Klinicky pacient nevykazoval žádné abnormality. Trias byl v normě, sliznice růžové, CRT do dvou sekund, periferní mízní uzliny byly normální velikosti, při auskultaci hrudníku byly srdeční ozvy pravidelné, ohraničené, plicní pole vykazovalo oboustranně normální vezikulární šelesty. Femorální pulz byl silný, pravidelný, odpovídal srdeční frekvenci. Abdomen byl měkký, avšak při palpaci pes dále nespolupracoval. Při neurologickém vyšetření bylo zjevné kulhání na levou pánevní končetinu mírného stupně, během stání končetinu odlehčoval, ocas byl zřetelně paretický. Korektura obou pánevních končetin byla v normě,


Malá zvířata

Obr. 1 – RTG vyšetření bederní páteře, šipka ukazuje na spondylotické změny L7/S1 na hrudních končetinách byl proveden trakař, který byl také v normě. Flexor byl normální na hrudních a pravé pánevní končetině, oslabený mírně na levé pánevní končetině. Patelární reflex byl v normě podobně jako perineální reflex. Hlavové nervy byly bez deficitů. Při palpaci bederní páteře pes vykazoval dyskomfort. Klouby byly také bez známek bolestivosti, včetně radiologicky pozměněných kyčlí. Neurologická lokalizace odpovídala

postižení nervových kořenů cauda equinae, díky levostranné lateralizaci jsme předpokládali kořenové dráždění v oblasti levého intervertebrálního foramen L7/S1 nebo L6/7. Do diferenciálních diagnóz jsme zahrnuli foraminální stenózu v důsledku protruze meziobratlové plotýnky nebo spondyloartrotických změn, nešlo vyloučit neoplazii (nádor nervového kořene, osteosarkom, fibrosarkom, chondrosarkom, lymfom,…) a zánětlivý proces (absces/empyém, diskospondylitis), eventuálně trauma (hematom, fraktura). Indikována byla magnetická rezonance (MRI). Úvod do celkové inhalační anestezie byl zajištěn intramuskulární aplikací morfinu (Morfin 1%, Biotika; 0,3 mg/kg). Po patnácti minutách následovalo intravaskulární podání midazolamu (Dormicum®, Roche, 0,2 mg/kg) a propofolu (Propofol®, Fresenius; do účinku), intubace a inhalační anestezie byla vedena směsí 1,5–2 % isofluranu (Isofluran®, Rhodia) a kyslíku. Magnetická rezonance byla provedena přístrojem Vet-MR® 0,2 T firmy Esaote. Pacient byl uložen v laterální poloze. Byly použity následující sekvence: High resolution Gradient echo sagitální, transverzální a dorzální předkontrastní sekvence, T2 v transverzální sekvence a T1 před- a postkontrastní studie v transverzální rovině. Jako

Obr. 2 – sagitální (a), transverzální (b) a dorzální (c) High resolution gradient echo sekvence. Bílé šipky sledují levostrannou epidurální izointenzní masu od prostoru L6/7 až k foramen intervertebrale L7/S1. Přerušovaná bílá šipka ukazuje na spondylotické změny.


677

Malá zvířata

pouze o probatorní zákrok k odběru vzorků, popřípadě paliativní či dokonce kompletní chirurgické řešení. Pro úvod do anestezie pro chirurgii byl zvolen intramuskulárně morfin (Morphin Biotika®, BB Pharm, 0,2 mg/kg), dále intravenózně midazolam (Dormicum®, Roche, 0,2 mg/kg). Následovala intravenózní aplikace propofolu (Propofol®, Fresenius, do účinku). Po intubaci byl pacient opět převeden na směs 1,5–2 % izofluranu (Isofluran®, Rhodia) a kyslíku. Během vlastního operačního zákroku byla použita kontinuální infuze fentanylu (Fentanyl®, Torrex Pharma, 5 μg/kg/h). Předoperačně byl podán cefazolin (Cefazolin®, Sandoz, 20 mg/kg). Chirurgický řez byl veden kůží a podkožím v mediální linii mezi trnovými výběžky L5 až S1. Preparace svaloviny od trnových výběžků zleva vedla k vizualizaci levé poloviny arcus vertebrae obou obratlů L6 a 7, následovala Obr. 3 – T2 stransverzální sekvence. Masa je hyperintenzní (bílá šipka) pouze levostranná dorzální laminektomie L6/7. Vybroušena byla asi ¼ laminy L6 a polovina kraniální poloviny L7, vždy od báze intervertebrálních výběžků až po bázi trnových výběžků. Po otevření epidurálního prostoru byl v levém dorzolaterálním kvadrantu objeven cystický růžovofialový útvar komprimující conus medularis a nervové kořeny (obr. 5a). Po otevření vazivového pouzdra jsme vybavili polotekutý až rosolovitý obsah. Po vyprázdObr. 4 – T1 transverzální postkontrastní sekvence, masa je mírně hyperintenzní – mírné plnění nění cysty bylo patrné, že kontrastem (bílá šipka). Přerušovaná bílá šipka ukazuje na spondylotické změny pouzdro pokračuje podél L7 kořene kaudálně do prostoru L7/S1 tak jak to naznačovakontrastní látka byl použit dimeglumini gadopentetas lo MRI vyšetření (obr. 5b). Nebyly patrné další známky (Magnevist®, Schering; aplikační dávka 0,2 ml/kg i. v.). Od nějaké masy, infiltrativního neoplastického procesu prostoru L6/7 zleva byla na Gradient echo sekvenci zleva v okolí nebo na nervových kořenech. Revize nervového nápadná izointenzní (Obr. 2a, b, c), na T2 sekvenci mírně kořene L6 i L7 vlevo neukazovala na jejich zesílení. hyperintenzní (obr. 3) masa komprimující conus medulaVazivové pouzdro cysty bylo resekováno na konci L7 ris a nervové kořeny cauda equinae. Od této masy šířky obratle. V conus medularis zůstal patrný otisk masy – a výšky 1 x 1cm se podél nervového kořene L7 táhne cysty. Z resekovaného cystického útvaru byly připraveny kaudálně k L7/S1 prostoru masa se stejným signálem až vzorky na cytologii a histopatologii. Uzavření operační do foramen intervertebrale. Nešlo odlišit průběh vlastnírány bylo provedeno standardním způsoben ve třech ho nervu, posoudit, zda je zesílená pochva, jedná se vrstvách: povázka m. longissimus dorsi, podkoží a kůže. o epidurální tuk/vazivo, zesílení vlastního nervového Postoperačně byla zajištěna analgezie Morfinem s. c. kořene. Po aplikaci gadolinia je zjevné mírné plnění konpo šesti hodinách během prvních 24 hod. po operaci. trastem po obvodu masy i nervového kořene (obr. 4). Pes byl v klidovém režimu držen na hospitalizaci, plně Meziobratlová plotýnka L7/S1 vykazuje mírný stupeň spolupracoval a propuštěn 48 hod. po zákroku bez patrprotruze, těla L7/S1 jsou ventrolaterálně více zleva ného kulhání nebo odlehčování levé pánevní končetiny. obklopeny spondylotickými změnami. Také další prostoV rámci hospitalizace byly pacientovi předepsány relary bederní páteře jsou s mírnými degenerativními sponxační masáže 2x denně, před nimi kryoterapie (ledování) dylotickými změnami. Suspektně se jednalo o epidurální operační rány po dobu 10 minut. Cytologie nebyla dianádor (fibrosarkom, lymfosarkom) nebo meningiom, gnostická: vysoká kontaminace krví, hojně byly pozoropřípadě nádor nervového kořene. Nešlo vyloučit empyvány adipocyty, místy normoblasty a mesenchymální ém/absces. V případě juxtaartikulární cysty bychom buňky bez známek neoplastických změn. čekali hypointenzní signál na T1 sekvenci a po aplikaci Pro domácí prostředí byl s majitelkou naplánován gadolinia by se periferie masy neplnila kontrastní látkou. klidový režim a rehabilitace. Pes byl držen v jedné místPo dohodě s majiteli byla následující den plánovaná nosti, venčil se 5x denně na 10–15 minut na rovinatém chirurgie. Prozatím nebylo jasné, zda se bude jednat

678


Malá zvířata

Obr. 5a – Chirurgie – levostranná laminektomie L6/7: Po otevření epidurálního prostoru byl v levém dorzolaterálním kvadrantu objeven cystický růžovofialový útvar (bílá šipka) komprimující conus medularis a nervové kořeny terénu první dva týdny, vynechány byly schody, skoky, rychlé starty a hry. Majitelka byla instruována k fyzioterapii: 1–2x denně masáže zad a končetin (zklidňující hlazení, jemné tření, hnětení), mobilizace kloubů (ROM = range of motion) – ohyb a natažení do maximálních poloh proximo-distálně od kyčlí, resp. ramenních kloubů k prstům, potom maximální protažení celé končetiny („jízda na kole“ – pohyb celé končetiny v maximálním rozsahu ve směru kroku) a strečink (maximální nebolestivé protažení končetiny). Od dalšího týdne měla provádět asistovanou aktivní pohybovou terapii v podobě stání, balancování a pružení na pánevních končetinách přibližně 5x denně oboustranně i individuálně na pravé a levé pánevní končetině zvlášť. Od 2. týdne byly kladeny další nároky na trénink koordinace. Plánovaná byla chůze pod kontrolou na vodítku na hladké podlaze, venku mohl být povrch střídán (pevný, hladký, hrbolatý – drny, bořící se – písek apod.), majitelka připravila malý parkur (slalom, překážky na překračování), cvičila také na balanční ploše. Zátěž byla postupně zvyšována, 2. měsíc po zákroku byly ordinovány vycházky na 30 minut vícekrát denně, pes mohl také vyklusávat bez vodítka pod vizuální kontrolou majitelky, 3. měsíc se vycházky zvýšily na půl až hodinu 2–3x denně. Nyní, půl roku po zákroku, se pes pohybuje pravidelně volně na zahradě anebo chodí na hodinové vycházky 1–2x denně, trénuje poslušnost. Silně je omezeno skákání, psovi je dovoleno opatrné stání na pánevních končetinách. Výsledky histopatologie byly neobvyklé pro tuto lokalizaci. Materiál posuzoval diplomovaný veterinární patolog firmy IDEXX. Vzorek obsahoval velkou cystu naplněnou erytrocyty. Cysta byla ohraničena oploštěnými endoteliálními buňkami, následovala vrstva bohatá na hladkosvalová vlákna a rektangulární vaskularizaci. Přilehlá pojivová tkáň je edematózně prosáklá s lymfo-plasmocytární i neutrofilní infiltracích. Diagnóza zněla angiektázie – cysta pocházející z dilatované cévy. Příčinou může být vnější obstrukce cévy, trombus nebo aneurysma cévy. Nebyly pozorovány žádné známky neoplastického procesu.


Obr. 5b – Chirurgie – levostranná laminektomie L6/7: Po vyprázdnění cysty bylo patrné, že pouzdro cysty, na něž ukazuje instrument s bílou šipkou, pokračuje podél L7 kořene kaudálně do prostoru L7/S1. Černé šipky označují conus medularis, respektive levý L7 nervový kořen

Diskuse Náš pacient vykazoval zcela nezvyklou příčinu komprese nervových kořenů cauda equinae. Že cysta skutečně komprimovala conus medularis, bylo zjevné po odstranění masy, neboť kaudální úsek míchy spolu s dalšími nervovými kořeny zůstal deformován ve stejné poloze jako při kompresi. Za příčinu vzniku této cévní dilatace předpokládáme obstrukci – stenózu lumbosakrálního přechodu s degenerativními změnami. Pes však nevykazoval dlouhodobě žádné extrémní klinické příznaky související s tímto nálezem. Existuje velké procento psů bez klinických příznaků s výrazným radiologickým obrazem. 1-6 Mohlo také dojít k traumatu a poškození cévního zásobení tohoto prostoru. Nelze s určitostí zjistit, o kterou cévní větev se jednalo, předpokládáme, že by se mohlo jednat o vénu jdoucí souběžně s nervovým kořenem L7 do epidurálního prostoru. Nepravděpodobné bude aneurysma anebo trombus jako příčina angiektázie. MRI bylo v tomto případě velmi nepřesné v typizaci patologického procesu, dokázalo však indikovat chirurgický výkon a podat dostatek informací pro otevření postiženého prostoru. MRI však zůstává ideálním diagnostickým instrumentem pro patologii L/S prostoru.11,12 Další vývoj pacienta je prozatím otevřený. Cysta pravděpodobně byla odstraněna dostatečně. Pacient po šesti měsících nevykazuje žádné známky komprese nervových kořenů ani ve spojitosti obtíží v L/S přechodu. Pro tyto účely byla první chirurgie plánovaná jako minimálně invazivní, se zachováním vazů mezi trnovými výběžky, svaloviny na pravé straně i levého intervertebrálního kloubu L6/7. Je počítáno s rizikem dalšího chirurgického zásahu v L7/S1 oblasti. Původně jsme plánovali kontrolní MRI. Jelikož pes zůstal bez deficitů, bylo vyšetření prozatím odloženo. Neexistuje totiž žádná korelace mezi radiologickým nálezem a klinickou symptomatologií. Dosavadní pozitivní výsledek je možné přisuzovat také rehabilitačnímu programu pacienta,

679

Malá zvířata

který je v mnoha případech jediným možným terapeutickým řešením patologie tohoto anatomického místa.

Závěr U pacientů s degenerativní lumbosakrální stenózou je potřeba diferenciálně diagnosticky vedle protruze meziobratlové plotýnky, spondyloarthrozy, anomálie obratlů, diskospondylitidy, radikuloneuritidy, traumatu, neoplazie a OCD léze počítat také s cystickou dilatací kloubního pouzdra intervertebrálních kloubů nebo dilatací cév. MRI nemusí vždy podat dostatek informací pro diagnózu, dokáže však popsat rozsah a invazivitu patologického procesu. RTG vyšetření je nutné považovat v diagnostice spinálních onemocnění (nejedná-li se o frakturu/ luxaci, zánět nebo nádor obratle v pokročilém stadiu) za krajně nedostatečné. V nejasných případech by měla být klientovi navržena probatorní nebo kurativní chirurgie.

5. BÜRGER, R., LANG, J. Kinetische Studie über die Lendenwirbelsäule und den lumbosakralen Übergang beim Deutschen Schäferhund. Teil 2: eigene Untersuchungen. Schweiz Arch Tierheilk 1993; 135: 35-43. 6. LANG, J. Die Cauda equina Kompression des Hundes. Ein Beitrag zur Röntgenuntersuchung und Pathogenese. Habilitationsschrift Bern, 1993. 7. SCHMID, V., LANG, J. Measurements on the lumbosacral junction in normal dogs and those with cauda equina compression: J Small Animal Practice 1993; 34: 437-442. 8. MORGAN, J. P., BAHR, A., FRANTI, C. E., BAILEY, C. S. Lumbosacral transitional vertebrae as a predisposing cause of cauda equina syndrome in German Shepherd Dogs: 161 cases (1987-1990). JAVMA 1993; 202: 1877-1882. 9. FLUCKIGER, M..A., DAMUR-DJURIC, N., HASSIG, M., MORGAN, J. P., STEFFEN, F. A lumbosacral transitional vertebra in the dog predisposes to cauda equina syndrome. Vet.Radiol.Ultrasound 2006 47: 39-44. 10. BLEY, T., LANG, J., JAGGY, A., TOMEK, A., FORTERRE, F. Lumbar spinal ‚juxtaarticular‘ cyst in a Gordon setter. J Vet Med A Physiol Pathol Clin Med. 2007 Nov;54(9):494-8. 11. DE HAAN, J. J., SHELTON, S. B., ACKERMAN, N. Magnetic resonance imaging in the diagnosis of degenerative lumbosacral stenosis in four dogs. Vet Surg 1993; 22: 1-4. 12. ROSSI, F., SEILER, G., BUSATO, A., WACKER, T., LANG, J. Magnetic resonance imaging of facet joint geometry and intervertebral disk degeneration in the caudal lumbar spine (l5-s1) of dogs with clinical signs of cauda equina compression. Vet Radiol & Ultrasound 2004; 45: 381-387.

Literatura: 1. JAGGY, A., LANG, J., SCHAWALDER, P. Cauda equina Syndrom beim Hund. Schweizer Archivfür Tierheilkunde 1987;129:171-192. 2. DUNCAN, N.A., AHMED, M.A. the role of axial rotation in the etiology of unilateral disc prolapse. Spine 1991; 16: 1089-1098. 3. BÜRGER, R., LANG, J. Kinetische Studie über die Lendenwirbelsäule und den lumbosakralen Üebergang beim Deutschen Schäferhund Teil I und II. Schweiz Arch Tierheilk 1992; 134: 411-416. 4. LANG, J., HÄNI, H., SCHAWALDER, P. A sacral lesion resembling osteochondrosis in the german shepherd dog. Vet Radiol & Ultrasound 1992; 33: 69-76.

Adresa autora: MVDr. Aleš Tomek, Klinika Jaggy, s. r. o., Komárovská 5, 617 00 Brno e-mail: [email protected]

DRŮBEŽ 2015 üeské národní vĘtve WPSA a WVPA spoleýnĘ s üAAM, VFU Brno, KVL üR a SVS üR poŐádají 41. drŢbežáŐskou konferenci s mezinárodní úýastí

ve dnech 15.–16. Őíjna 2015 ODBORNÁ GARANCE Ing. Pavel Tre‫ۋ‬l, DrSc., MVDr. Karel KovaŐík Místo konání: Hotel Myslivna, Nad Pisárkami 1, BrnoKohoutovice PŐihlášky: VFU Brno, ICVI, VĘra Temelová, tel.: 541 562 092, e-mail: [email protected]

680


Stijn J. M. Niessen

23. - 25. OKTÓBER

DVM, PhD. Diplomate ECVIM (Internal medicine) PGCVetEd FHEA MRCVS

AGROKOMPLEX, NITRA Hlavný odborný program, 24. – 25. 10. 2015

ENDOKRINOLÓGIA MALÝCH ZVIERAT

Sekcia Spoločenské zvieratá - Endokrinológia malých zvierat Stijn J. M. Niessen DVM, PhD. DECVIM PGCVetEd FHEA MRCVS

Hlavnou témou sekcie malých zvierat bude endokrinológia psov a mačiek. Určite budete súhlasiť, že v tomto odbore sa má človek stále čo nové naučiť. Viac svetla do tejto komplikovanej tematiky vám vnesie držiteľ viacerých ocenení za prínos v endokrinológii, viceprezident European Society of Veterinary Endocrinology a predovšetkým inovatívny prednášajúci Stijn Niessen.

Sekcia Drobné cicavce - Interná medicína drobných cicavcov MVDr. Vladimír Jekl, Ph.D., DECZM (Drobné cicavce)

Králiky, morčatá, fretky… živočíšne druhy, s ktorými sa stretávame v našej praxi čoraz častejšie. Aby títo vzrastom malí pacienti neboli pre veterinára zdrojom zbytočného stresu, pozvali sme toho najpovolanejšieho. Vladimír Jekl pre vás pripravil prehľad najčastejších diagnóz z oblasti internej medicíny drobných cicavcov. Túto tému Novou Veterináriou neopúšťame, preventívnym a terapeutickým chirurgickým intervenciám danej kategórie zvierat sa budeme venovať na našom zimnom kongrese v Smoleniciach.

Sekcia Hospodárske zvieratá - Reprodukčný manažment v chove HD Árpád Csaba Bajcsy DVM, PhD, DECBHM Sekcia Kone - Metabolické ochorenia koní Doc. MVDr. Barbora Bezděková, PhD., DECEIM Sekcia Veterinárne sestry - Ako využiť vedomosti sestričky/recepčnej MVDr. Jiří Jahoda a tím Veterinárnej kliniky Medipet Sekcia Komerčné prednášky „voľný vstup“ - Najnovšie poznatky z farmakológie a dietológie zvierat

Vladimír Jekl

Posterová sekcia – prezentácia kazuistík

MVDr., PhD., Diplomate ECZM (Small Mammal)

Predkongresový deň, 23. 10. 2015, Hotel JASAUTO, Nitra Slovenská spoločnosť posudzovateľov DBK a DLK - Interpretácia röntgenogramov DBK a DLK MVDr. Marta Schmidhalter-Pekárková DECVDI Dr. Kerstin von Pückler DECVDI Registračné poplatky Doktor - člen SAVLMZ(ČAVLMZ)/SHA/ZVLHZ Doktor - nečlen Sestričky/technický personál Študent - člen SAVLMZ (aj PhD. štúdium) Študent - nečlen (aj PhD. štúdium) Predkongresový deň SPDD

INTERNÁ MEDICÍNA DROBNÝCH CICAVCOV

Včasný registračný poplatok

Štandardný registračný poplatok

Platba na mieste v hotovosti/kartou v €

(registrácia do 3. októbra 2015)

(registrácia od 4. do 18. októbra 2015)

(aj pri predchádzajúcej on-line registrácii)

85 € 110 €

105 € 135 €

120 € 150 €

25 € 25 € 35 €

35 € 40 € 50 € 90 €

50 € 55 € 65 €

Autori posterov majú registračný poplatok znížený o 30 % až po schválení posteru. Všetky sumy sú uvedené v eurách a obsahujú DPH 20 %.

On-line registráciu, detailné informácie o programe, prednášajúcich, mieste kongresu a organizačnom zabezpečení nájdete na webových stránkach

www.veterinaria.sk Generálni partneri asociácií

competence in pain management

VIDEO PREDNÁŠKY

op.savlmz.sk · Kúpite na sh ditnou kartou · Platba CardPay - kre obmedzený ne ea vid tí · Počet pozre

by CardPay Možnosť plat rtou – kreditnou ka ného % DPH z vlož Odrátanie 20 DPH v co at pl ých pre zahraničn

T MALÝCH ZVIERA NEUROLÓGIA OV A PLAZOV OT EX Y CHOROB

CZ/EN preklad

Malá zvířata

Diagnostika dermatofytóz – review M. NAČERADSKÁ,1 P. LÁNY2 1

Veterinární ordinace, Praha

2

Fakulta veterinárního lékařství, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno

SOUHRN MVDr. Martina Načeradská, veterinární lékařka

Načeradská M., Lány P. Diagnostika dermatofytóz – review. Veterinářství 2015;65:682-687. Dermatofytózy patří mezi zoonózy a jsou poměrně častým problémem obzvláště v útulcích a chovatelských stanicích koček. Diferenciální diagnostika je velmi široká a není možné diagnostikovat dermatofytózy pouze na základě klinického vyšetření. V práci je prezentována široká diferenciální diagnostika dermatofytóz a různé způsoby diagnostiky. Nejspolehlivějším způsobem, jak diagnostikovat dermatofytózy, je odběr vzorků z okraje léze – ideálně potvrdit ještě fluorescencí Woodovou lampou, trichoskopické vyšetření a potvrzení kultivací v laboratoři. Nejnovější metodou diagnostiky je PCR vyšetření, které je velmi citlivé, jeho výsledek je však třeba interpretovat opatrně a v souvislosti s klinickými projevy.

SUMMARY Načeradská M., Lány P. Diagnosis of dermatophytoses – a review. Veterinářství 2015;65:682-687. Dermatophytoses belong to the zoonoses and are relatively common problem especially in shelters and feline kennels. Differential diagnosis is very broad and it is not possible to diagnose ringworm on the basis of clinical examination. The paper presents a broad differential diagnosis dermatophytoses and various methods of diagnosis. The most reliable way to diagnose ringworm is a sampling from the edge of the lesion - ideally confirmed yet Wood, fluorescent lamp, trichoskopické examination and confirmation of cultivation in the laboratory. The latest method of diagnostic PCR tests that are very sensitive, its results have to be interpreted with caution and in conjunction with clinical manifestations. Ringworm among the zoonoses and are fairly common problem especially in shelters and kennels cats.

Úvod Plísně jsou všudypřítomné mikroorganismy hojně se vyskytující v prostředí. Většina z nich jsou saprofyté (žijí v půdě) anebo to jsou patogeny způsobující onemocnění rostlin. Bylo identifikováno asi 300 druhů, které mohou vyvolávat onemocnění lidí a zvířat. Jednou z častých zoonóz, které se dostávají do ordinace veterinárního lékaře, jsou dermatofytózy. Dermatofyta jsou skupinou filamentózních mikroorganismů, které mají stejnou morfologii i fyziologii a jejich příbuznost byla potvrzena i molekulárními metodami.1 Do této skupiny mikroskopických hub patří rody Microsporum, Trichophyton a Epidermophyton. Dermatofyta patří spolu se sporotrichózou či kryptokokózou mezi nejčastější zoonózy, které se společně řadí mezi dermatomykózy, což jsou obecně onemocnění kůže vyvolaná houbovými mikroorganismy.2

Klinické příznaky dermatofytózy Klinické projevy jsou různé, zpočátku často velmi nenápadné, obvykle bez pruritu nebo jen mírným.3,4 Vzácnější forma, papulopustulární

682

neboli miliární dermatitida může být u koček velmi pruritická.4 Na postižených místech, což jsou nejčastěji obličejové části, uši, tlapky, ocas či ventrální abdomen, se objevují jemné krusty (obr. 1) nebo drobné šupiny (obr. 2).3,4 V pozdějším stadiu může infekce přejít do podoby kruhových alopetických lézí s krustami (obr. 3), často s projevy zánětu na okraji lézí a ve středu se naopak postupně odhojují. Léze jsou obvykle kruhové, kvůli postižení folikulů mají obvykle vzhled folikulitidy (obr. 4 a 5). Takový vzhled mají nejčastěji infekce M. canis. Pokud dojde k infekci drápů – paronychia, jsou tyto drápy křehké a snadno se lámou.4,5 U mladých koček může být M. canis také původcem lézí se vzhledem komedonů, např. kočičí akné.6 Typické léze se začínají objevovat 1–4 týdny po infekci, srst vypadá jako prožraná od molů, objevují se kruhové alopetické léze o průměru 1 až 8 cm, které se pomalu zvětšují.4,7 U neléčených dospělých zvířat může dojít ke spontánnímu vyhojení lézí,3,7 ale tento proces může trvat několik měsíců.8,9 Vzácněji se může vyskytnout generalizovaná forma, která se projevuje difúzní alopecií, hyperpigmentací a tvorbou šupin.7,10 Ohrožena jsou obzvláště koťata s infekcemi horních cest dýcha-


Malá zvířata

cích či gastrointestinálního traktu.6 Tato forma se také často vyskytuje při hyperadrenokorticismu,7,10 byla pozorována u psů s leishmaniózou, ehrlichiózou či diabetes mellitus.11 Z lézí byl izolován T. mentagrophytes10 či M. canis.11 Psi norníci mohou být infikováni geofilními (M. gypseum) nebo zoofilními (M. persicolor) dermatofyty (rezervoárem jsou hlodavci), infekce se pak u nich projeví jako alopetická papulopustulární forma na planum nasi, obličejových částech či končetinách.7,12 Další formou je kerion (obr. 6), což jsou silně zánětlivé, alopetické, erytematózní jednotlivé nebo mnohočetné dobře ohraničené léze, které mohou být sekundárně infikovány bakteriemi. Jsou obvykle velmi pruritické a bolestivé,7 nejčastěji bývá z těchto lézí identifikováno M. canis, méně často pak M. gypseum.13

Obr. 4 – M. canis na zádech, perský kocour, vzhled folikulitidy

Obr. 5 – M. canis u psa, křížence, vzhled folikulitidy

Obr. 1 – Drobné krusty na planum nasi u kočky

Obr. 6 – Kerion na čumáku u feny chodského psa Obr. 2 – Šupiny na břiše u britské kočky

Diferenciální diagnostika dermatofytóz

Obr. 3 – Krusty ventrálně na krku u yorkshírského teriéra

Diferenciálně diagnosticky je třeba vyloučit ostatní příčiny, které mohou způsobovat alopecii, erytém, papuly, zvýšenou tvorbu šupin a krust.14 Nejčastěji se jedná o folikulitidu a u koček vzácněji ještě o miliární dermatididu.4 Velmi důležité je získání podrobné anamnézy od majitele, např. kde se zvíře pohybovalo, jak je staré. U koček, které jsou velmi citlivé na stres, je třeba zvažovat i psychogenní dermatózy.15 Ty, které chodí ven a mohou lovit myši, mohou trpět nebezpečnými infekčními onemocněními jako např. Pox virus.16,17 U kocourů, kteří chodí ven a agresivně si brání své teritorium, mohou být příčinou kožních změn bakteriální infekce a pokud se navíc ještě rány špatně hojí, je třeba vyloučit i mykobakterie.16


683

Malá zvířata

U venkovních koček je třeba také vyloučit běžné parazitární infekce, jako je např. zablešení či otodectes16,17 (jeho generalizovanou formu s projevy na kůži těla). U kočky žijící pouze v domácnosti se bude spíše jednat o komplex eozinofilního plaku nebo alergii.16 Vzácněji než u psů se u koček může vyskytovat demodikóza, kterou je třeba zahrnout mezi diferenciální diagnózy.16,18 U starší kočky s lézemi na uších je třeba zvažovat neoplazie, případně pemfigus foliaceus.16,17 U mladých psů je třeba mikroskopickým vyšetřením odlišit dermatofytózu od demodikózy (obr. 7 a 8), Cheyletiellu či Sarcoptes scabiei.17,18 Pokud pes cestoval ke Středozemnímu moři, je třeba zařadit do seznamu diferenciálních diagnóz i leishmaniózu (obr. 9),17 autorka se však setkala již s případem feny, jež podle anamnézy nikdy neopustila Českou republiku. Kožní změny u této feny byly klinicky neodlišitelné od dermatofytózy a diagnóza byla stanovena až na základě histologického vyšetření. Z možných bakteriálních příčin je třeba vyloučit folikulitidu či u štěňat impetigo. Z hlediska primárně neinfekčních příčin je třeba odlišit juvenilní celulitidu,18 na uších pak nemoc chladových aglutitinů či alergie (obr. 10).17 Příčinou kožních změn u psů, častěji než u koček, může být i Malassezia spp.,17 kterou někteří kolegové nesprávně řadí mezi dermatofytózy.19

Obr. 9 – Leishmanióza, fenka křížence, drobné šupiny na ušním boltci

Obr. 10 – Atopická dermatitida u feny křížence, ušní boltec

Diagnostika dermatofytóz

Obr. 7 – Demodikóza na horním víčku pravého oka, pes, kříženec

Zvířata trpící dermatofytózou bývají často špatně diagnostikována, nebo naopak zvířata trpící jiným onemocněním zbytečně dostávají poměrně hodně drahá léčiva, která jim nemohou pomoci. Je tedy velmi důležité správně stanovit diagnózu.20 Existuje mnoho způsobů, jak diagnostikovat dermatofytózy. Spolehlivá, ale delší dobu trvající je např. kultivace. Ve studiích, kde vyšetřovali ELISA testem protilátky, bylo zjištěno, že průkaz protilátek může být při diagnostice dermatofytóz také vhodným diagnostickým testem21,22 (senzitivita 83,3 % a specificita 95,2 %).21

Klinické vyšetření Diferenciální diagnostika klinických příznaků je velmi široká. Není možné diagnostikovat dermatofytózu jen na základě klinického vyšetření,6 i když to tak někteří veterinární lékaři v ČR dělají.19 Díky pečlivému klinickému vyšetření při denním světle lze však posoudit celkový klinický stav zvířete a určit místa, odkud by bylo vhodné odebrat vzorky k dalšímu vyšetření. Je třeba pečlivě prohlédnout místa, kde se změny nacházejí nejčastěji, jako jsou čumák, jeho okolí, okolí očí a uší, okraje uší, tlapky a jednotlivé prsty s drápy, mediální strany končetin, podpaží, slabiny a ocas.23,24

Vyšetření Woodovou lampou

Obr. 8 – Generalizovaná demodikóza, francouzský buldoček – záda

684

K diagnostice dermatofytóz je možné přímo v ordinaci použít Woodovu lampu, která emituje UV světlo o vlnové délce 320 až 400 nm – vrchol při 365 nm.25 Jedná se


Malá zvířata

o poměrně levné, rychlé a jednoduché vyšetření, ale je třeba dobře znát jeho limity. Pouze některé kmeny M. canis (asi 60 %) září při osvětlení Woodovou lampou světle zeleně, ostatní dermatofyta jako např. T. mentagrophytes nefluoreskují.19 Mohou se také vyskytnout i falešně pozitivní fluorescence, např. při infekci Pseudomonas aeruginosa nebo při použití některých mýdel, mastí či olejů, dokonce vlákna z některých koberců mohou zářit světle zeleně.23 Je nutné odstranit krusty a šupiny, které mohou překrývat postižené chlupy, lampu je třeba držet velmi blízko, zhruba 4–10 cm, protože postižené chlupy se lámou a jsou kratší. Díky tomu je možné také lépe odlišit falešně pozitivní fluorescence šupin obsahujících keratin – modrobílé, či mazu – žlutooranžové.24 Vyšetření Woodovou lampou je třeba vnímat jako pomocný nástroj v diagnostice23 např. k určení vhodných míst k odběru vzorků, což jsou obvykle místa na krajích lézí nebo obecný screening koček přijímaných do útulku. Je také lepší používat Woodovu lampu se zvětšovacím sklem.24

s využitím barvení optickým zjasňovačem Calcofluor white.28 Infikované chlupy se pod mikroskopem (objektiv 4 nebo 10) jeví nepravidelně rozšířené a jejich vnitřní struktura je narušena myceliem. Arthrokonidie jsou velmi malé (2–3 μm), rozlišitelné pod objektivem 40, kolem chlupů mohou být v podobě řetízků – T. mentagrophytes nebo sdružené ve vrstvách – M. canis.7 Hyfy a mikrokonidie M. canis nemusí být v preparátu přítomné vždy v souvislosti s chlupy.30

Mikroskopické vyšetření Cytologické vyšetření je důležitou součástí v rámci diagnostiky jakýchkoliv kožních změn. Správná technika a volba způsobu odběru vzorků pro různé změny je důležitá k získání dobrých výsledků. U proliferativních lézí a mas je nejvhodnější způsob odběru FNB (fine needle biopsy), je však důležité odebrat dostatečně tenkou jehlou (nejčastěji černá, 21G), bez kontaminace krve. Pokud se jedná o masu, vzorek by měl být odebrán přímo z masy a ne jejího okolí.26 U ulcerativních nebo exsudativních povrchových lézí je vhodnější provést otiskový preparát. Stěry jsou vhodné spíše k odběru vzorků ze zvukovodu či fistulových traktů. Navlhčení tamponku ve fyziologickém roztoku je vhodný způsob, jak dosáhnout menšího poškození buněk a lepší výtěžnosti, pokud je léze sušší.26 V hnisavém sekretu lze pozorovat hyfy fagocytované v neutrofilech.7 Seškrab je vhodnou odběrovou technikou pro suché povrchové léze, které se při dermatofytózách vyskytují nejčastěji. Je nutné ho provádět na okraje léze, kde bývají patrné zánětlivé změny. Měl by však být dostatečně hluboký, do prvního kapilárního krvácení.26 Moriello23,24 doporučuje vyšetřit odebrané chlupy Woodovou lampou k ověření správnosti odběru vzorku. Takto odebraný vzorek je vhodné zakápnout minerálním olejem, je levný a snadno dostupný, a přidat kapku metylenové modři, kterou poškozené chlupy snadno absorbují a jsou pak pod mikroskopem dobře viditelné.24 Postižené chlupy se pod mikroskopem jeví rozšířené, nepravidelné a jejich vnitřní struktura je narušená (obr. 11). K přímému mikroskopickému vyšetření lze využít další roztoky, např. laktofenol či hydroxid sodný7,27, nebo minerální olej.23 Senzitivita přímého mikroskopického vyšetření je asi 60%.28 Zlepšit výsledek vyšetření lze centrifugací odebraného vzorku s KOH (hydroxid sodný).29 Nejlepší výsledky (senzitivita 76%) byly zatím dosaženy při vyšetření fluorescenčním mikroskopem


Obr. 11 – Nepravidelný vzhled chlupu v centru snímku, zvětšeno 10x

Kultivace Pro kultivaci je velmi důležitý způsob odběru vzorků. U asymptomatických jedinců je doporučována metoda odběru sterilním zubním kartáčkem a poté jemně otisknout na kultivační médium.23,24 Srovnatelné výsledky lze získat i odběrem lepicí páskou.31 Kultivace chlupů a/nebo seškrabu z kůže je možná, ale doporučuje se spíše přímo z okrajů postižených míst.28 Pro kultivaci drápu je třeba umýt dráp a drápové lůžko 70% roztokem alkoholu. Z drápového lůžka lze odebrat vzorek sterilním kartáčkem, konec drápu je třeba ustřihnout a otisknout čerstvě ustřižený konec na kultivační médium.23 Kultivaci je možné provést na DTM (dermatophyte test medium),3,5 kterou lze provést přímo v ordinaci veterinárního lékaře (obr. 12), avšak tento test není příliš spolehlivý (spolehlivost 62 %).32 Guillot a kol.33 provedli kultivace na DTM při různých teplotách a zjistili, že ke spolehlivému výsledku u konkrétního testu RapidVet-D je třeba stabilní teplota 24–27 °C po dobu tří dnů od inokulace (výsledky byly odečítány 3. – 4. den). Pokud je teplota nižší, prodlužuje se tím doba kultivace na 9–10 dní. K podobnému závěru dospěli i Moriello a kol.,34 kteří srovnávali šest komerčních DTM médií, přičemž zjistili, že i při dodržení stabilních teplot 25 nebo 30 °C byla spolehlivost jednoho z testů (In Tray) pouze 64,3 %. Falešně negativní výsledky mohou být také zaznamenány kvůli některým kmenům M. canis, které nezpůsobují červené zabarvení média na DTM.35 Jedním z nejspolehlivějších vyšetření je kultivace na Sabouraudově agaru ve specializované laboratoři (obr. 13).36 Za pozitivní výsledek je považována tvorba minimálně deseti kolonií. Počet kolonií lze využít i k hodno-

685

Malá zvířata

cení účinnosti terapie – počet rostoucích kolonií by se měl týden od týdne snižovat.6 Při kultivaci na agaru tvoří dermatofyta makrokonidie a mikrokonidie. Kolonie bývají často pigmentované. Morfologie kolonií a typ makrokonidií se využívají v rámci identifikace pod mikroskopem.37 Makrokonidie M. canis mají typický vřetenitý tvar a tlustou stěnu (obr. 1).

Histologické vyšetření Diagnózu je možné potvrdit i histologickým vyšetřením, ale tato metoda je stejně spolehlivá jako kultivace v laboratoři. Může však potvrdit diagnózu u netypických forem dermatofytóz.7 Vzhled histopatologického preparátu může být variabilní u různých druhů zvířat, ale vždy zahrnuje pyogranulomatózní proces v okolí chlupových folikulů nebo superficiální perivaskulární dermatitidu či obojí. Těžké případy s přidruženou akantolytickou intraepidermální pustulární dermatitidou mohou připomínat léze pemfigus foliaceus.6

Vyšetření PCR

Obr. 12 – M. canis, červeně zabarvená půda DTM s bílými koloniemi

K identifikaci dermatofyt lze využít i PCR vyšetření. Je rychlé a velmi citlivé, ale poměrně nákladné. V jedné studii byla při vyšetření T. mentagrophytes a dalších Trichophyton spp. shoda s kultivací při záchytu těchto patogenů v 92 %.38 V další studii, kde bylo vyšetřováno M. canis a T. mentagrophytes a další, byla pozitivní prediktivní hodnota 95,7 % a negativní prediktivní hodnota 100 %.39 Toto vyšetření je velmi citlivé, jeho výsledek je však třeba interpretovat opatrně a v souvislosti s klinickými projevy. Pokud má zvíře v srsti malý počet spor, může se jednat pouze o kontaminaci z prostředí.

Závěr

Obr. 13 – M. canis, bílé kruhovité kolonie, Sabouraudův agar. S laskavým svolením laboratoře Sevaron

Diferenciální diagnóza dermatofytóz je velmi široká a není možné diagnostikovat dermatofytózu pouze klinickým vyšetřením. Z hlediska diagnostiky je v současnosti doporučováno klinické vyšetření kůže zvířete v kombinaci s vyšetřením Woodovou lampou, aby bylo možné co nejlépe určit místa odběru vzorků.24 Definitivní potvrzení diagnózy je doporučováno kultivací v laboratoři, kde je pozorován nárůst více než deseti kolonií na misku, přičemž orientační výsledek může poskytnout i kultivace na DTM půdě provedená v ordinaci.6 Nejspolehlivějším způsobem, jak diagnostikovat dermatofytózy, je tedy odběr vzorků z okraje léze – ideálně potvrzeno ještě fluorescencí Woodovou lampou, trichoskopické vyšetření a potvrzení kultivací v laboratoři.24 Literatura

Obr. 14 – Makrokonidie M. canis. S laskavým svolením Laboratoře Sevaron s.r.o., archiv, zvětšeno 400x, foceno světelným mikroskopem se zeleným filtrem

686

1. GRÄSER, Y., EL FARI, M., VILGALYS, R., KUIJPERS, AFA., DE HOOG, G. S., PRESBER, W., TIETZ, H. J. Phylogeny and taxonomy of the family Arthrodermataceae (dermatophytes) using sequence analysis of the ribosomal ITS region. Medical Mycology 1999;37:105-114. 2. NAKAMURA, Y., WATANABE, S., HASEGAWA, A. Dermatomycosis in human and animals. Nihon Ishinkin Gakkai zasshi. Japanese J Medical Mycol 1998;40(1):9-14. 3. SVOBODA, M., SENIOR, D. F., DOUBEK, J., KLIMEŠ, J. Nemoci psa a kočky 1. díl. Noviko, a.s., Brno 2000. 4. SCOTT, D. W., MILLER, W. H., GRIFFIN, C.E. Fungal skin diseases. In: Muller and Kirk’s Small Animal Dermatology. 6th ed. Philadelphia: WB Saunders; 2001:336-361. 5. FOSTER, A. P., FOIL, C. S. BSAVA Manual of Small Animal Dermatology. 2nd ed. BSAVA, Gloucester 2003:169-174. 6. BOND, R. Superficial veterinary mycoses. Clinics Dermatol 2010;28(2):226-236. 7. MORIELLO, K. A. Feline skin diseases. In: The Cat: Clinical Medicine and Management. Elsevier Health Science. St. Louis; Mussouri, 2012:371-424. 8. MIGNON, B. Dermatophytosis. In: A Practical Guide to Canine Dermatology. Kalianxis; Paris, 2008:151-164. 9. DEBOER, D. J., MORIELLO, K. A. Development of an experimental model of Microsporum canis infection in cats. Vet Microbiol 1994b;42(4):289-295.


Malá zvířata

10. SPARKES, A. H., GRUFFYDD-JONES, T. J., STOKES, C. R. Acquired immunity in experimental feline Microsporum canis infection. Research Vet Sci 1996;61(2):165-168. 11. CHEN, C., SU, B. Concurrent hyperadrenocorticism in a minature schnauzer with severe Trichophyton mentagrophytes infection. Vet Dermatol 2002;13(4):211-229. 12. CERUNDOLO, R. Generalized Microsporum canis dermatophytosis in six Yorkshire terrier dogs. Vet Dermatol 2004;15(3):181-187. 13. CARLOTTI, D. N., BENSIGNOR, E. Dermatophytosis due to Microsporum persicolor (13 cases) or Microsporum gypseum (20 cases) in dogs. Vet Dermatol 1999;10(1):17-27. 14. CORNEGLIANI, L., PERSICO, P., COLOMBO, S. Canine nodular dermatophytosis (kerion): 23 cases. Vet Dermatos 2009;20(3):185-190. 15. BOND, R. Superficial veterinary mycoses. Clin Dermatol 2010;28(2):226-236. 16. OVERALL, K. Manual of Clinical Behavioral Medicine for Dogs and Cats. Elsevier Health Sciences 2013:441-449. 17. FRIBERG, C. Feline Facial Dermatoses. Vet Clin Small Anim 2006;36:115-140. 18. MATOUSEK, J. L. Diseases of the ear pinna. Vet Clin Small Anim 2004;34:511-540. 19. NAGLE, T. Topics in Pediatric Dermatology. Vet Clin Small Anim 2006;36:557-572. 20. NAČERADSKÁ, M., LÁNY, P., LOUČKA, M. Kontrola a terapie dermatofytóz u praktických veterinárních lékařů v České republice – retrospektivní studie. Veterinářství 2013;7:508-511. 21. OUTERBRIDGE, C. A. Mycologic Disorders of the Skin. Clin Tech Small Anim Pract 2006;21:128-134. 22. PEANO, A., RAMBOZZI, L., GALLO, M. G. Development of an enzyme-linked immunosorbant assay (ELISA) for the serodiagnosis of canine dermatophytosis caused by Microsporum canis. Vet Dermatol 2005:16(2):102-107. 23. PINTER, L., NOBLE, W. C., ELLIS, J., CICLITIRA, P. J. The Value of Enzyme-linked Immunosorbent Assay (ELISA) in the Sero-diagnosis of Canine Dermatophytosis Due to Microsporum Canis. Vet Dermatol 1992;3(2):65-70. 24. MORIELLO, K. A. Diagnostic Techniques for Dermatophytosis. Clinical Techniques in Small Animal Practice 2001;16(4):219-224. 25. MORIELLO, K. A. Feline dermatophytosis Aspects pertinent to disease management in single and multiple cat situations. J Feline Med Surg 2014;16(5):419-231. 26. GUPTA, L. K., SINGHI, M. K. Wood‘s lamp. Indian J Dermatol Venereol Leprol 2004;70(2):131-135. 27. MEINKOTH, J. H., COWELL, R. L. Sample collection and preparation in cytology: increasing diagnostic yield. Veterinary Clinics of North America: Small Animal Practice 2002;32(6):1187-1207. 28. THOMSETT, L. R. Fungal diseases of the skin of small animals. Brit Vet J 1986;142(4):317-325. 29. FRYMUS, T., GRUFFYDD-JONES, T., PENNISI, M. G., ADDIE, D., BELÁK, S., BOUCRAUT-BARALON, C., EGBERINK, H., HARTMANN, K., HOSIE, MJ., LORET A, L. H., MARSILIO, F., MÖSTL, K., RADFORD, A. D., THIRY, E., TRUYEN, U.,

30.

31. 32.

33.

34. 35.

36. 37.

38. 39.

40.

HORZINEK, M. C. Dermatophytosis in Cats ABCD guidelines on prevention and management. J Feline Med Surg 2013;15(7):598-604. CÔBO, E. C., SILVA, J. C., COTA, U. A., MACHADO, J. R., CASTELLANO, L. R. Evaluation of a modified microscopic direct diagnosis of dermatophytosis. J Microbiol Methods 2010;81(2):205-207. SHELLY, S. M. Cutaneous lesions. Vet Clin Small Anim 2003;33:1-46. SPARKES, A. H., ROBINSON, A. D., SHAU, S. E. A study of the efficacy of topical and systemic therapy for the treatment of feline Microsporum canis infection. J Feline Med Surg 2000;2:135-142. RICH, P., HARKLESS, L. B., ATILLASOY, E. S. Dermatophyte test medium culture for evaluating toenail infections in patients with diabetes. Diabetes Care 2003;26:1480-1484. GUILLOT, J., LATIÉ, L., DEVILLE, M., HALOS, L., CHERMETTE, R. Evaluation of the dermatophyte test medium RapidVet-D. Vet Dermatol 2001;12(3):123-127. MORIELLO, K. A., VERBRUGGE, M. J., KESTING, R. A. Effects of temperature variations and light exposure on the time to growth of dermatophytes using six different fungal culture media inoculated with laboratory strains and samples obtained from infected cats. J Feline Med Surg 2010;12:988-990. MORIELLO, K. A., DEBOER, D. J. Fungal flora of the haircoat of cats with and without dermatophytosis. J Med Vet Mycol 1991;29(5):285-292. SHADOMY, H. J., PHILPOT, C. M. Utilization of standard laboratory methods in the laboratory diagnosis of problem dermatophytes. Am J Clin Pathol 1980;74:197-201. QUINN, P. J., MARKEY, B. K., LEONARD, F. C., HARTIGAN, P., FANNING, S., FITZPATRICK, E. S. Vet Microbiol Microbial Dis John Wiley & Sons, 2013. BERGMANS, A. M. C., VAN DER ENT, M., KLAASSEN, A., BÖHM, N., ANDRIESSE, G. I., WINTERMANS, R. G. F. Evaluation of a single tube real time PCR for detection and identification of 11 dermatophyte species in clinical material. Clin Microbiol Infect 2010,16(6):704-710. ARABATZIS, M., BRUIJNESTEIJN VAN COPPENRAET, L. E. S., KUIJPER, E. J., DE HOOG, G. S., LAVRIJSEN, A. P. M., TEMPLETON, K. E., VAN DER RAAIJ-HELMER M. H, VELEGRAKI, A., GRÄSER, H. Y., SUMMERBELL, R. C. Diagnosis of common dermatophyte infections by a novel multiplex real time polymerase chain reaction detection/identification scheme. Brit J Dermatol 2007;157(4):681689.

Adresa autorky: MVDr. Martina Načeradská Veterinární ordinace Krymská 23 Praha 10 e-mail: [email protected]

Řádková inzerce Veterinární klinika KVvet s. r. o., v Karlových Varech přijme veterinárního lékaře pro malá zvířata a koně. Kontakt: 602 351 672 www.kvveterina.cz


687

Anotace

Nodulární dematofytóza u psů (kerion): 23 případů Dermatofytóza je kožní infekční onemocnění způsobené třemi druhy keratinofilních hub: Microsporum spp., Trichophyton spp. a Epidermophyton spp. Dermatofyta postihují chlupy, stratum corneum kůže, nehty nebo drápy lidí či zvířat. Nodulární dermatofytóza, také známá jako „kerion”, je dobře popsaný klinický projev tohoto onemocnění u psů. Je charakterizována solitárním nebo méně často multipním erytematózním, alopetickým, kopulovitým nodulem s exsudátem na povrchu. Histopatologicky se jedná o granulom nebo pyogranulom s fragmenty chlupů obsahujícími spory hub. Diagnostika tohoto onemocnění může být obtížná a často je zapotřebí histopatologické vyšetření bioptovaných preparátů, protože kultivace plísní v některých případech přináší negativní výsledky. Mezi nejčastější původce nodulární dermatofytózy u psů patří Microsporum gypseum, Trichophyton mentagrophytes a Microsporum canis. U koček je toto onemocnění vzácné. Přes velmi dobře popsané klinické a histologické nálezy a relativně častý výskyt je v literatuře jen velmi málo prací s touto tematikou, s výjimkou jednotlivých kazuistik. Do studie bylo zařazeno 23 psů různého věku (tři měsíce až deset let), různého plemene a pohlaví s výskytem jednotlivých nebo multipních nodulů. Šest psů (26 %) bylo mladších 12 měsíců. U všech pacientů byla odebrána podrobná anamnéza, provedeno kompletní klinické a dermatologické vyšetření (vyšetření Woodovou lampou, trichoskopie, vyšetření hlubokého kožního seškrabu, cytologické vyšetření exsudátu z nodulů a mykologická kultivace). V případě negativních výsledků všech těchto vyšetření byla provedena také 6mm-punch biopsie. Noduly byly nejčastěji lokalizovány na hlavě, krku, hrudních a pánevních končetinách. U všech případů bylo vyšetření Woodovou lampou negativní. Mikroskopie vytrhaných chlupů byla pozitivní na artrospory nebo hyfy u osmi psů (34 %). U kožních seškrabů pozitivita dosáhla 52 % (12 psů). Cytologie otiskového preparátu byla pozitivní ve 21 případech (91 %). Mykologická kultivace byla pozitivní u 17 (74 %) případů. M. canis bylo izolováno ze 16 psů a M. gypseum z jednoho psa. Kultivace byla negativní v šesti případech a čtyř z těchto psů již byli lokálně přeléčeni chlorhexidinem nebo povidon jodidem. U dvou případů byla definitivní diagnóza stanovena až na základě histopatologického vyšetření. Pacienti byli léčeni 4 až 8 týdnů itraconazolem nebo ketokonazolem až do úplného vymizení lézí a negativní kultivace. U osmi psů byla přeléčena antibiotiky také sekundární bakteriální infekce. U žádného pacienta nebyl pozorován návrat onemocnění, taktéž nedošlo

688

k nakažení majitele či ostatních zvířat. Žádné preventivní opatření k zabránění přenosu infekce nebylo provedeno. Nejčastějším původcem nodulární dermatofytózy psů bylo v této studii M. canis (16 psů), M. gypseum bylo nalezo u jednoho pacienta. V šesti případech nebyl kultivací původce identifikován a diagnóza byla stanovena pomocí cytologie otiskového preparátu. Nebyla nalezena plemenná predispozice ani vliv pohlaví. V literatuře je dermatofytóza častěji popisována u psů mladších jednoho roku. V této studii bylo toto onemocnění diagnostikováno u psů různého věku. Bohužel nebylo možné zjistit zdroj infekce u psů. Klinická prezentace nodulární dermatofytózy většinou zahrnuje jednotlivé noduly na obličeji a na pánevních končetinách. Dva a více nodulů mělo 48 % pacientů a nejčastěji postiženým místem byla hlava, krk a končetiny. Lokalizace patogenu v dermis činí diagnostiku nodulární dermatofytózy obtížnou. Diagnostické testy rutinně používané pro mykologické infekce (vyšetření Woodovou lampou, mikroskopické vyšetření chlupů, mykologická kultivace) mohou být negativní a k potvrzení diagnostiky je nezbytné histopatologické vyšetření biopsií. Nejužitečnější metodou pro diagnostiku nodulární dermatofytózy bylo v této studii cytologické vyšetření exsudátu z lézí, které prokázalo artrospory plísní v 91 % případů (21 případů z 23). Ostatní případy vyžadovaly ke stanovení diagnózy histopatologické vyšetření. Výhodou cytologie je také možnost zhodnocení sekundární bakteriální infekce a v indikovaných případech nasazení antibiotické léčby. Cytologické vyšetření můžeme tedy zařadit do diagnostického panelu mykotických infekcí prezentujících se exsudativními nodulárními lézemi. Předpokládá se, že silná zánětlivá reakce přispívá ke spontánnímu uzdravení tohoto onemocnění, které bývá běžně pozorováno. Léčba některými autory není považována za nezbytnou. Všem pacientům byly podány antimykotické léky se systémovým účinkem a uzdravili se během 4 až 8 týdnů. Je pravděpodobné, že by u psů došlo ke spontánnímu uzdravení, avšak autoři nechtěli nechat potenciálně zoonotické onemocnění bez léčby. Cornegliani, L., Persico, P., Colombo, S. Canine nodular dermatophytosis (kerion): 23 cases. Vet Dermatol 2009;20(3):185-90. Z anglického originálu přeložila MVDr. Petra Malátková


Inzerce

Vyhraný ultrazvuk je ve správných rukou V rámci letošního Vetfairu jsme pořádali loterii o velice hodnotnou cenu – ultrasonograf značky Mindray. Zvolili jsme náš nejprodávanější typ Mindray DP-50Vet, který ve své praxi používá více než 100 zákazníků v ČR a na Slovensku. Tento model svou kvalitou zobrazení výrazně vyčnívá ve své cenové kategorii, proto byla volba poměrně jednoduchá. Loterie se zúčastnilo více než 300 návštěvníků Vetfairu 2015, slosování proběhlo ve velkém sále, který pro své přednášky využívá ČAVLMZ. Vítězkou se stala mladá veterinární lékařka z Brna, jejíž spontánní reakci a upřímnou radost si jistě budou všichni přítomní dlouho pamatovat. Po Vetfairu nám zaslala tento dopis: „Na Vetfair jsem si původně jela koupit otoskop, aby můj fonendoskop nebyl jedinou vyspělou technikou v mé malé veterinární ambulanci. Vrátila jsem se ovšem nekonečně šťastná s absolutně dokonalým ultrasonografickým přístrojem, o kterém bych, nebýt firmy Atomvet, mohla do budoucna jen snít. Díky této výhře se nabídka služeb a diagnostických možností v mojí ordinaci výrazně rozrostla a já se již nyní nemohu dočkat první diagnostiky březosti.

Věřím, že tento přístroj bude mým nepostradatelným rádcem a naučí mne vidět hlouběji do těla pacientů a stát se tak lepším veterinárním lékařem.“ Nám nezbývá než popřát spoustu přesných diagnóz!

Malá zvířata

Vliv vybraných faktorů na počet registrovaných štěňat fen plemene cairnterrier A. DOKOUPILOVÁ,1 J. ŠICHTAŘ,2 L. VYNIKALOVÁ2 Ing. Adéla Dokoupilová, Ph.D., Odborná a vědecká pracovnice

1

Katedra obecné zootechniky a etologie, Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů,

Česká zemědělská univerzita v Praze 2

Katedra veterinárních disciplín, Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, Česká země-

dělská univerzita v Praze

SOUHRN Dokoupilová A., Šichtař J., Vynikalová L. Vliv vybraných faktorů na počet registrovaných štěňat fen plemene cairnterrier. Veterinářství 2015;65:690-694. Cílem této práce bylo vyhodnotit vliv věku a pořadí vrhu feny a dále počtu štěňat registrovaných v plemenné knize z vrhu, ze kterého fena pochází na počet registrovaných štěňat plemene cairnterrier chovaného v podmínkách ČR a SR. Data (věk fen, počet sourozenců fen registrovaných v plemenné knize, pořadí vrhu, počet štěňat registrovaných v plemenné knize) byla získána z české a slovenské Plemenné knihy z let 1987–2014 a od poradců chovu KCHT (ČR) a SKCHT a F (SR). Z výsledků je zřejmé, že počet registrovaných štěňat fen plemene cairnterrier chovaných v ČR (s průměrem 2,9) a SR (s průměrem 4,2) byl ovlivněn věkem a pořadím vrhu feny. V ČR byl zaznamenán největší počet štěňat u fen ve věku od 2 do 6 let a v SR ve 2; 3 a 6 letech s následným poklesem. Nejvíce štěňat bylo v ČR zaregistrováno z druhých vrhů, u vrhů následujících bylo zaznamenáno postupné snižování počtu štěňat. Počet registrovaných štěňat v plemenné knize z prvního vrhu fen chovaných v ČR byl statisticky významně nižší ve srovnání s druhým vrhem. Na Slovensku byly počty registrovaných štěňat z prvních a třetích vrhů nižší než z druhých vrhů, avšak nejpočetnější byl vrh pátý. Při sledování vlivu počtu registrovaných sourozenců ve vrhu, ze kterého fena pochází, na počet registrovaných jedinců z jejích vlastních vrhů, byl zaznamenán statisticky průkazně vyšší počet štěňat ve vrzích fen s jedním sourozencem ve srovnání s fenami s žádným či šesti sourozenci. Závěrem je možné chovatelům doporučit první krytí do tří let feny a využití jejího chovného potenciálu co nejefektivněji do pěti, resp. šesti let, s celkovým počtem do čtyř vrhů.

SUMMARY Dokoupilová A., Šichtař J., Vynikalová L. Influence of selected factors on the number of registered puppies of the breed cairnterrier. Veterinářství 2015;65:690-694. The aim of this study was to evaluate the effect of age, parity and number of registered pups of litter where the bitch was born on number of registered pups of Cairn terrier bred in environment of the Czech and Slovak Republic. Records (age of the bitches, number of siblings registered in kennel book, parity and number of registered pups) were collected from kennel book from period 1978 – 2014 and from breeding advisors KCHT (CZ) a SKCHT a F (SK). Our results show that number of registered pups from bitches bred in CZ (mean 2.9) and SK (mean 4.2) was influenced by the age and parity of bitch. Bitches bred in the CZ and SK had the highest numbers of registered pups in the period from 2 to 6 years and 2, 3 and 6 years of age, respectively. After this period the litters tended to decrease. In the CZ the highest numbers of registered pups were recorded as second litters and in subsequent litters the numbers of puppies decreased. In SK the numbers of registered pups from the first and third litters

690


Malá zvířata

were lower than the second litters, however the fifth litters were the largest. When the effect of size of the litter (number of registered siblings) where the bitch was born on the number of registered pups from her own litters was evaluated we found significantly higher number of puppies in litters when the bitch had one sibling compared to litters where the bitches had none or six siblings. In conclusion we can recommend the first breeding until three years of age and to take advantage of her breeding potential until 5 or 6 years with total number of 4 litters.

Úvod Plodnost fen daného plemene je často hodnocena na základě četnosti jejích vrhů zapsaných v plemenné knize. Četnost vrhu je ovlivněna řadou faktorů, jako je velikost plemene, plemenná příslušnost, věk rodičů nebo pořadí vrhu feny.1,2 Bylo zjištěno, že počet štěňat ve vrhu lineárně roste s velikostí plemene a je finálně limitován rozměry dělohy a počtem struků.2 Rozdíly ve vrzích fen velkých plemen (labrador vs. německý ovčák) zaznamenali Chatdarong et al. (2007).3 Závislost četnosti vrhu na věku feny není zcela zřejmá. Studie zahrnující 244 plemen prokázala vliv věku feny na počet štěňat ve vrhu,2 jiné studie, zabývající se pouze jedním plemenem, tuto závislost popírají.1,4 Obecně se dá říci, že se zvyšujícím se věkem by se měla snižovat velikost vrhu. Otázkou však zůstává, jaký je optimální věk fen jednotlivých plemen pro produkci nejvyššího počtu štěňat zapsaných v plemenné knize. S vlivem věku feny při porodu na četnost vrhu úzce souvisí pořadí vrhu feny. První vrhy fen jsou často označovány jako početně slabší.1,2,5 Nejvyšší počet štěňat zaznamenali Gavrilovic et al. (2008)1 ve třetím (Swedis Kennel Club) a ve druhém (soukromý chov) vrhu fen plemene drever s následným poklesem, zatímco u plemene německý ovčák byl zjištěn poměrně stálý počet štěňat až do pátého vrhu.6 Mezi chovateli je rozšířen názor, že feny z početně silných vrhů samy mají početné vrhy. Vzhledem k tomu, že studie zkoumající tento vztah u psů zcela chybí, by bylo dobré chovatelům objasnit jeho význam. Je zřejmé, že výsledky jednotlivých studií zabývajících se faktory, které ovlivňují četnost vrhů fen (ať už je to počet narozených či zapsaných štěňat v plemenné knize), jsou rozporuplné. Jedním z důvodů těchto nesrovnalostí je fakt, že studie většinou zahrnují více plemen a velmi málo z nich se zaměřuje na hodnocení plodnosti pouze jednoho plemene, např. drever,1 irský vlkodav,7 německý ovčák,6 bígl,8 boxer9 a anglický buldog.10 Borge et al.2 (2011)dodávají, že právě proto, že je velikost vrhu specifická pro jednotlivá plemena, je zapotřebí vypracovat studie zaměřené na plodnost (reprodukční schopnosti) jednotlivých plemen. Především u málo početných plemen tyto informace chybí a jejich získání by bylo velmi užitečné jak pro veterinární lékaře, tak pro chovatele. Mezi málo zastoupená plemena chovaná v České republice i na Slovensku patří cairnterrier. Historie tohoto plemene se váže k pracovním teriérům ze Skotské vysočiny a z ostrovů k ní přiléhajících. Z britských ostrovů se první cairnterriéři dostali až ve 20. letech 19. století. Vzhledem k tomu, že i v mnoha ostatních zemích patří toto plemeno stále mezi plemena málopočetná, jsou počáteční náklady na odchov štěňat navýšeny nutností cestování spojeného s krytím. Z těchto důvodů se chova-


telé zajímají o faktory, které ovlivňují reprodukční schopnosti fen tohoto plemene. Proto bylo cílem této práce vyhodnotit vliv věku a pořadí vrhu feny a dále počtu registrovaných štěňat v plemenné knize z vrhu, ze kterého fena pochází, na počet registrovaných štěňat plemene cairnterrier chovaného v podmínkách ČR a SR.

Materiál a metody Data (věk fen, počet sourozenců fen, pořadí vrhu, počet registrovaných štěňat) byla získána z české a slovenské Plemenné knihy z let 1987–2014. V knihách chybí záznamy týkající se rodného vrhu importovaných matek i většina údajů o otcích těchto vrhů (při krytí v zahraničí se do Plemenné knihy zapisuje pouze jméno otce). Mrtvě narozená štěňata a štěňata uhynulá se před zápisem do Plemenných knih neevidují, resp. není pro ně vydáno zápisní číslo. Není zaznamenáno ani datum krytí, proto nebylo možné sledovat délku březosti jednotlivých fen a pravidelnost či abnormality jejich estrálního cyklu. Stejně tak není zaevidován způsob krytí (přirozené, inseminace) a způsob vedení porodu (přirozený, císařský řez). Údaje z Plemenné knihy České republiky nejsou veřejnosti k dispozici a na základě nařízení a předpisů o ně není možné jako soukromá osoba žádat, proto byly osloveny poradkyně chovu KCHT. Doplňující data byla získána z archivu Ing. Vynikalové, která již osm let zpracovává historii plemene cairnterrier v České republice. Slovenská Plemenná kniha je z části (2008–2014) dostupná na stránkách Slovenského klubu chovateľov teriérov a foxteriérov (SKCHT a F) www.terriers.sk. O údaje z předešlých let byl požádán poradce chovu SKCHT a F pro plemeno cairnterrier.

Počet štěňat registrovaných v plemenné knize Jedná se o počet štěňat zapsaných do příslušné Plemenné knihy či dalších dostupných materiálů.

Věk matky Věk matky je definován jako věk feny v době porodu. Vzhledem k tomu, že podle chovatelského řádu není povoleno krýt feny mladší jednoho roku, jsou zpracovány údaje o fenách ve věku dvouch let (resp. feny rodící ve druhém roce života) a starších.

Pořadí vrhu Pořadí vrhu bylo stanoveno podle data porodu zaznamenaného v plemenných knihách či v dalších dostup-

691

Malá zvířata

ných materiálech. Jako vrh 1 je označen vrh s nejstarším datem narození.

Počet sourozenců feny Počet sourozenců registrovaných v plemenné knize matky byl počítán bez matky samotné, tj. počet sourozenců matky = 5 odpovídá vrhu 6 štěňat i s matkou (počet sourozenců = 0 znamená, že matka byla registrovaná jako jedináček).

Statistické metody Data byla zpracována v programu Statistika (verze12, StatSoft, ČR a SR). Výsledky jednotlivých ukazatelů byly zpracovány analýzou variance, metodou ANOVA. Průkaznost rozdílů mezi skupinami byla testována Scheffeho testem (P0,05).

Výsledky a diskuse Popisná data zpracovaných souborů pro ČR a SR uvádí tabulka 1. Vzhledem k záznamům vedeným v plemenných knihách je v této studii četnost vrhů fen plemene cairnterrier hodnocena jako počet štěňat registrovaných v plemenných knihách ČR a SR, tj. počet odchovaných štěňat. Informace o počtu registrovaných štěňat je pro chovatele jedním z nejdůležitějších ukazatelů reprodukční výkonnosti fen. Stejný metodický přístup použili i Gavrilovic et al. 1 (2008)u plemene drever. Navíc, v mnoha dalších studiích zabývajících se vztahem četnosti vrhu a jiného indikátoru reprodukce fen autoři nerozlišují např. celkový počet narozených a mrtvě narozených štěňat,2 dále definují četnost vrhu jako počet štěňat v době narození bez uvedení např. počtu mrtvě narozených či Tab. 1 – Souhrn popisných dat z plemenných knih ČR a SR plemene cairnterriér z let 1987–2014 Celkový počet fen = matek Celkový počet vrhů Celkový počet registrovaných štěňat Celkový počet prvních vrhů Průměrný počet registrovaných štěňat na vrh

ČR 109 186 531 109 2,9

SR 57 106 443 57 4,2

Tab. 2 – Průměrný počet štěňat ve vrhu v závislosti na jeho pořadí Počet sourozenců matky

Průměrný počet registrovaných štěňat ve vrhu ČR

SR

0

2,3 ± 0,3b

4,0 ± 0,4

1

a

4,0 ± 1,0

ab

3,9 ± 0,5

ab

4,0 ± 0,4

ab

4,9 ± 0,4

ab

5,1 ± 0,5

b

2 3 4 5

3,6 ± 0,4 2,9 ± 0,5 2,6 ± 0,3 2,8 ± 0,3 2,5 ± 0,5

6

1,9 ± 0,6

3,7 ± 0,7

7

–

4,0 ± 1,8

Pozn.: rozdílné indexy a, b vyznačují statisticky průkazné rozdíly (P < 0,05), průměrné hodnoty jsou uvedeny s jejich směrodatnou odchylkou

692

uhynulých jedinců11 a nebo vůbec pojem četnost vrhu nedefinují.5,12 V ČR byla zaznamenán o 1,3 štěněte nižší průměrný počet registrovaných štěňat fen plemene cairnterrier než na Slovensku. Borge et al. 2 (2011)uvádějí průměrné hodnoty četnosti vrhu tohoto plemene chovaného v Norsku srovnatelné s hodnotami zaznamenanými na Slovensku. Nižší četnost vrhů v ČR v době registrace štěňat může být mimo jiné způsobena odlišným způsobem chovu plemene a možností využití chovných jedinců. Kvůli ne zcela vhodně zvolenému koncepčnímu plánu krytí v minulosti, ve kterém v průběhu několika období došlo k hromadnému krytí většiny fen jedním z dovezených psů, eventuálně k opětovnému krytí stejným psem, je velká část populace plemene v ČR příbuzná. Proto je nutné za kvalitními psy jezdit do zahraničí (Německo, Švýcarsko). Feny jsou tak stresovány dlouhým převozem do cizího prostředí a po relativně dlouhé době (3–5 dní) vráceny do domácí poměrně velké smečky, což znamená další stres a možné částečné vstřebání zárodků na počátku březosti.13 Na Slovensku je poměrně málo chovných fen a na rozdíl od ČR jsou využíváni domácí chovní psi nebo psi ze sousedních zemí, takže nedochází k dlouhému cestování za účelem krytí.

Vliv věku feny na počet registrovaných štěňat V ČR bylo zaznamenáno nejvíce registrovaných potomků u fen ve věku tři až šest let a počet registrovaných štěňat dvouletých a sedmiletých matek byl ve srovnání s nimi statisticky prokazatelně nižší (graf 1). Na Slovensku byl zaznamenán nejvyšší počet registrovaných štěňat z vrhů dvou-, tří- a pětiletých fen s následným poklesem u fen starších. Průměrný počet registrovaných štěňat ve vrhu čtyřletých fen na Slovensku byl však statisticky významně nižší než průměrný počet registrovaných štěňat ve vrzích dvouletých, tříletých a pětiletých fen. Také pro plemeno drever zaznamenali Gavrilovic et al. 1 (2008)z dat švédské plemenné knihy i soukromé chovatelské stanice nejpočetnější vrhy fen ve věku tři, čtyři a pět let s následným poklesem s jejich rostoucím věkem. Stejně tak Borge et al.2 (2011) uvádějí, že u malých plemen měly mladé a staré feny méně početné vrhy než feny středního věku a s přibývajícím věkem klesal počet štěňat ve vrhu, což potvrzuje i studie Freemana et al. (2013)5, kteří uvádějí věk s největšími vrhy tři až čtyři roky. Uvedené výsledky kopírují tělesné dozrávání fen; malá plemena dosahují relativně rychle velikosti dospělých jedinců (již v osmi měsících), ale jejich tělesný i mentální vývoj probíhá až do 1,5 roku věku.14 Významnou roli mohou hrát i zkušenosti matky a nelze vyloučit ani počáteční chyby začínajících chovatelů při prvních porodech fen, které by mohly být příčinou nižšího počtu štěňat u dvouletých fen – prvorodiček. Klesající tendence velikosti vrhu po 5., resp. 6. roce života může kopírovat tělesné stárnutí feny a její sníženou schopnost zabřeznout. Porody jsou pro starší feny vyčer-


Malá zvířata

pávající, zvlášť pokud jsou vícečetné. Dlouhé porody pak mohou způsobit další ztráty štěňat.15

Vliv pořadí vrhu na počet registrovaných štěňat V ČR bylo registrováno nejvíce štěňat z druhých vrhů v pořadí a u vrhů následujících byl zaznamenán postupný pokles počtu štěňat (graf 2). Počet registrovaných štěňat z prvního vrhu byl statisticky významně nižší ve srovnání s druhým, ostatní rozdíly nebyly statisticky průkazné. Nižší početnost prvních, poměrně stabilní četnost druhých, třetích a čtvrtých vrhů a snižování počtu štěňat od pátého vrhu fen uvádějí i další autoři.1,6 Důvodem může být vyšší výskyt zralých oocytů u fen, které již alespoň jednou rodily, než u fen, které dosud nerodily.16 Naopak Seki et al. (2010)8 vliv pořadí vrhu na počet štěňat ve vrhu u plemene bígl nepotvrdili. Při porovnání počtu registrovaných štěňat z jednotlivých vrhů fen chovaných na Slovensku v závislosti na jejich pořadí nebyl zjištěn žádný statisticky průkazný rozdíl. Obdobně jako v ČR z prvního a třetího vrhu bylo zaregistrováno více štěňat v porovnání s druhým vrhem, avšak nejvíce štěňat bylo registrováno z pátých vrhů. Protože byla porovnávána pouze data o vrzích zaznamenaných v dostupných materiálech, mohou být rozdíly mezi prvním a druhým vrhem způsobeny chybně vedenými Graf 1 – Průměrný počet registrovaných štěňat ve vrhu v závislosti na věku feny

porody a úhyny štěňat. Stejně tak zkušenosti fen prvorodiček jsou menší než zkušenosti starších fen, u kterých se předpokládá větší úspěšnost při odchovu celého narozeného vrhu. Výsledky mohou být také zkresleny nedostatečnými zkušenostmi začínajících chovatelů, které se mohou projevit v chybném stanovení dnu vhodného ke krytí nebo v nesprávně vedeném porodu.17

Vliv počtu sourozenců fen na počet zapsaných štěňat z jejich vlastního vrhu V ČR byl u plemene cairnterrier zaznamenán statisticky průkazně vyšší počet zapsaných štěňat ve vrhu fen s jedním sourozencem než ve vrzích fen s žádným či šesti sourozenci (tab. 2). Na Slovensku nebyl pozorován žádný vliv počtu sourozenců feny (matky) na počet registrovaných štěňat z jejího vlastního vrhu. V rozporu s předpoklady chovatelů tedy nebyl ani v ČR, ani v SR zaznamenán zvyšující se počet zapsaných štěňat z vrhu feny se vzrůstajícím počtem jejích sourozenců ve vrhu, ve kterém se fena narodila. Souvislost počtu sourozenců feny (matky) s velikostí vrhu (počet zapsaných jedinců) nebyla u psů v minulosti zkoumána. Vzhledem k nízké dědivosti znaků reprodukce18,19,20 může být proměnlivost velikosti vrhu dána především vlivem různých podmínek chovu jednotlivých fen chovaných soukromými chovateli. Feny pocházející z mnohočetných vrhů chované v nevhodných podmínkách mohou mít menší vrhy než feny z málopočetných vrhů, kterým je věnována výborná péče. Pro studium genetického základu tohoto vztahu by bylo potřeba hodnotit záznamy o reprodukci fen chovaných ve stejných podmínkách, aby byl vliv vnějšího prostředí co nejvíce eliminován, což u takto málo početného plemene v podmínkách ČR a SR není bohužel momentálně možné.

Závěr Pozn.: Rozdílné indexy a,b vyznačují statisticky průkazné rozdíly (P<0,05), chybové úsečky jsou dány hodnotou směrodatné odchylky průměrů.

Graf 2 – Průměrný počet zapsaných štěňat v plemenné knize ve vrhu v závislosti na jeho pořadí

Počet registrovaných štěňat v plemenné knize z vrhů fen plemene cairnterrier chovaných v ČR a SR byl ovlivněn věkem feny, pořadím vrhu a dále počtem zapsaných sourozenců z vrhu, ve kterém se fena narodila. Protože byly jednotlivé feny chovány v různých podmínkách soukromých chovatelů, nebylo možné jednoznačně prokázat souvislost zvyšování četnosti vrhu matky a četnosti jejích vlastních vrhů. Závěrem je možné chovatelům doporučit první krytí ve věku do tří let feny a využití jejího chovného potenciálu co nejefektivněji do pěti, resp. šesti let, s celkovým počtem do čtyř vrhů, neboť poté průměrný i maximální možný počet registrovaných štěňat ve vrhu strmě klesá. Ačkoliv byla analyzována data jen pro plemeno cairnterrier, lze oprávněně očekávat aplikovatelnost výsledků i na další malá plemena psů, především nízkonohých teriérů (norvič, norfolkteriér).

Poděkování Rozdílné indexy a,b vyznačují statisticky průkazné rozdíly (P < 0,05), chybové úsečky jsou dány hodnotou směrodatné odchylky průměrů


Práce vznikla za podpory grantu Ministerstva vnitra České republiky (VG20132015133).

693

Malá zvířata

Literatura: 1. Gavrilovic, B. B., Andersson, K., Linde, F. C. Reproductive patterns in the domestic dog – a retrospective study of the Drever breed. Theriogenology 2008;70:783–794. 2. Borge, K. S., Tonnessen, R., Nodtvedt, A., Indrebo, A. Litter size at birth in purebred dogs – A retrospective study of 224 breeds. Theriogenology 2011;75(5):911-919. 3. Chatdarong, K., Tummaruk, P., Sirivaidyapong, S., Raksil, S. Seasonal and breed effects on reproductive parameters in bitches in the tropics: a retrospective study. Journal of small animal practice 2007; 48(8): 444 – 448. 4. Mandigers, P. J. J., Ubbink, G. J., Broek, J. V., Bouw, J. Relationship between litter size and other reproductive traits in the dutch kookier dog. Veterinary Quarterly 1994;16(4):229–232. 5. Freeman, S. L., Green, M. J., England, G. C. W. Prevalence and effect of uterine luminal free fluid on pregnancy and litter size in bitches. Theriogenology 2013;81(2):73–76. 6. Mutembei, H. M., Mutiga, E. R., Tsuma, V. T. A retrospective study on some reproductive parameters of German shepherd bitches in Kenya: research communication. Journal of the South African Veterinary Association 2000;71(2):115–117. 7. Urfer, S. R. Inbreeding and fertility in Irish Wolfhounds in Sweden: 1976 to 2007. Acta Veterinaria Scandinavica 2009;51:12. 8. Seki, M., Watanabe, N., Ishii, K., Kinashita, Y., Aihara, T., Takeiri, S., Otoi, T. Influence of parity and litter size on gestation length in beagle dogs. Canadian Journal of Veterinary Research 2010;74(1):78-80. 9. Forsberg, C. L., Persson, G. A. A survey of dystocia in the Boxer breed. Acta Veterinaria Scandinavica 2007;49:8. 10. Wydooghe, E., Berghmans, E., Rijsselaere, T., Van Soom, A. International breeder inquiry into the reproduction of the English bulldog. Vlaams Diergeneeskundig Tijdschrift. 2013;82(1):38-43. 11. Wolf, T., Meyer, H., Kutzler, M. Litter size response to Oestrus Induction with Deslorelin (Ovuplant®) in dogs. Reproduction in Domestic Animals 2012;47(6):387-388. 12. Macedo, S. P., Malm, Ch., Henry, M., R., J., M., Telles, L., F., Figueiredo, M., S., Fukushima, F. B., Neves, M., M., Cavalcanti, G., A., O., Chaves, M., S., Mascarenhas, R. M., Lagares, M., A., Gheller, V., A. Endoscopic transcervical intrauterine artifici-

694

13.

14. 15. 16.

17. 18.

19.

20.

al insemination in Labrador Retriever bitches. Research in Veterinary Science 2012;92(3):494-500. Bartoš, L., Chaloupková, H., Dušek, A., Bartošová, J., Hradecká, L., Svobodová, I. Sociobiological aspect of reproductive failure in domestic dog. VII. European Conference of Behavioral Biology. Prague: Czech University of Life Sciences Prague 2014:156. Johnson, C. A. Pregnancy management in the bitch. Theriogenology 2008;70(9):1412–1417. Indrebo, A., Trangerud, C., Lars, M. Canine neonatal mortality in four large breeds. Acta Veterinaria Scandinavica 2007;49:S2. Hossein, M. S., Kim, M. K., Jang, G., Kang, S. K., Lee, B. C. Influence of season and parity on the recovery of in vivo canine oocytes by flushing fallopian tubes. Animal Reproduction Science2007;99(3-4):330–341. Evans, K. M., Adams, V. J. Proportion of litters of purebred dogs born by caesarean section. Journal of small animal practice 2010;51(2):113 – 118. Hanenberg, E. H. A. T., Knol, E. F., Merks, J. W. M. Estimates of genetic parameters for reproduction traits at different parities in Dutch Landrace pigs. Livestock Production Science 2001;69:179-186. Hare, E., Leighton, E. A. Estimation of heritability of litter size in Labrador Retrievers and German Shepherd dogs. Journal of Veterinary Behavior 2006;1:62-66. Chen, P., Baas, T. J., Mabry, J. W., Koehler, K. J., Dekkers, J. C. M. Genetic parameters and trends for litter traits in U.S. Yorkshire, Duroc, Hampshire and Landrace pigs. Journal of Animal Science 2003;81:46-53.

Adresa autora: Ing. Adéla Dokoupilová, Ph.D. katedra obecné zootechniky a etologie, FAPPZ ČZU v Praze Kamýcká 129, 165 21 Praha 6 e-mail: [email protected]


XVI. seminář Exoti, volně žijící zvířata a zoozvířata

Léky a jejich použití v klinické praxi Místo konání: Hotel Gustav Mahler, Jihlava Křížová, 586 01 Jihlava, Telefon: + 420 567 564 400 e-mail: [email protected] www.hotelgmahler.cz registrace: [email protected]

program: [email protected]

PROGRAM Sobota 3. 10. 2015 08.30–09.00 09.00–09.10 09.10–09.30 09.30–09.50 09.50–10.20 10.20–10.40 10.40–11.00 11.00–12.00 12.00–12.30 13.30–13.50 13.50–14.10 14.10–14.30 14.30–14.50 14.50–15.10 15.10–15.30 15.30–15.50 15.50–16.10 16.20–16.50 17.00–17.30 18.30–19.00 19.00

Registrace Zahájení semináře Intranazální aplikace anestetik u plazů, E. Čermáková, Z. Knotek Intoxikace urzonů kanadských fenbendazolem, R. Vodička Přestávka Použití fenbendazolu při chronických průjmech u velbloudů, D. Hyláková, I. Hylák Eprinomectinum - využití v terapii sarkoptového svrabu u velblouda dvouhrbého a jednohrbého, D. Usvald Akutní selhání ledvin u nosorožce indického, J. Pokorný Oběd Divascol v aviární praxi, M. Ptáček Použití mavacoxibu u ptáků, H. Vaidlová Toltrazuril - dobrý sluha, ale zlý pán, P. Hájková Výživové doplnky - liek, či jed? A. Barta Přestávka Využití butorfanolu při sedaci a anestézii nosorožců, L. Pavlačík Komplikace po intramuskulární aplikaci flunixinu u slona indického, Z. Roubalová, V. Jurek Diagnostika a terapie svalové myopatie u slona indického, D. Usvald Poslání zoologických zahrad – včera, dnes a zítra, Vladislav Jiroušek Jednání CAZWV Kulturní program Společná večeře

Neděle 4. 10. 2015 09.00–12.00

Návštěva Zoologické zahrady Účastnické poplatky: Člen CAZWV přednášející ..................................................... 1 000 Kč,

Člen CAZWV ................................................................ 1 300 Kč,

Student (VFU Brno, UVL Košice) ............................................ 1 000 Kč,

Ostatní ......................................................... 1 900 Kč

V účastnickém poplatku jsou zahrnuty: sborník přednášek, vstupné na odborný a kulturní program, občerstvení v průběhu semináře, oběd a společná slavnostní večeře 3. 10. 2015, volný vstup do zoologické zahrady (3. – 4. 10. 2015) Ubytování si organizuje každý účastník sám! Doporučujeme Hotel Gustav Mahler, kde jsou pro seminář rezervovány kapacity ubytování za výhodnou cenu. Je však třeba provést rezervaci do 21. 9. 2015 a použít heslo „EXOTI“. Parkování v areálu je součástí rezervace. e-mail: [email protected] www.hotelgmahler.cz

PŘIHLÁŠKA NA XVI. SEMINÁŘ Léky a jejich použití v klinické praxi Potvrzení o zaplacení účastnického příspěvku předložte při registraci 3. 10. 2015! Přihlášku zašlete na adresu: CAZWV – Marta Stehlíková, Palackého třída 1-3, 612 42 Brno, [email protected] (tel.: 541 562 384) Jméno, příjmení, titul …………………………………………………………………… Adresa …………………………………………………………………………… PSČ……………………………………………………… Město ………………………………………………. E-mail: ………………………………………………… Částku: ……..................Kč

jsem uhradil(a) na adresu bankovního účtu CAZWV

CAZWV Komerční banka a. s., náměstí Svobody 21, 631 31 Brno číslo účtu: 27 - 9356100257/0100, variabilní symbol: 1015 (IBAN: CZ5001000000279356100257 SWIFT: KOMBCZPPXXX)

Hospodářská zvířata

Mykobakteriální infekce u prasat N. ŠTROMEROVÁ,1,2 M. FALDYNA1 1

Výzkumný ústav veterinárního lékařství, v. v. i., Brno

2

Státní veterinární ústav Olomouc

SOUHRN MVDr. Nikola Štromerová, odborná pracovnice

Štromerová, N., Faldyna, M. Mykobakteriální infekce u prasat. Veterinářství 2015;65:696-699. Mykobakteriální infekce prasat jsou celosvětovým problémem, zejména ve státech s vysokou produkcí vepřového masa. Původci mykobakteriálních infekcí prasat jsou nejčastěji členové komplexu Mycobacterium avium, jejichž zdrojem je především voda, krmné doplňky, podestýlka a volně žijící živočichové – zejména ptáci, proto je základní obranou proti této infekci vysoká úroveň biologické ochrany chovů prasat. Mycobacterium avium se řadí mezi bakterie s obligátním intracelulárním parazitismem. Ačkoliv se v průběhu infekce tvoří specifické protilátky, klinický průběh onemocnění je kontrolován zejména mechanismy buňkami zprostředkované imunity. Tohoto fenoménu se využívá i v intravitální diagnostice mykobakteriálních infekcí.

MVDr. Martin Faldyna, Ph.D., odborný pracovník

SUMMARY Štromerová, N., Faldyna, M. Mycobacterial infections in pigs. Veterinářství 2015;65:696-699. Mycobacterial infections in pigs are a problem worldwide mainly within the countries with a high pork meat production. Members of a Mycobacterium avium complex are the most frequent source of mycobacterial infections in pigs. Among their origin are above all water, feeding supplements, litter and wild animals – mainly birds. This is why a high level of biosecurity system in pig breeding is the basic tool to fight down this infection. Mycobacterium avium belongs to the group of obligatory intracellular parasites. Although antigen-specific antibodies are produced during the infection of animals, activation of cell-mediated immunity is the main defense mechanism involved in the control of course of the infection. Also intravital diagnostic methods are based on cell-mediated immunity phenomenon.

Úvod Rod Mycobacterium patří do čeledi Mycobacteriaceae. Tento rod zahrnuje jak všudypřítomné saprofytické druhy, tak kauzální patogeny lidí i zvířat. Mykobakterie jsou různě dlouhé (1–10 μm), štíhlé bakterie tyčinkovitého tvaru, nepohyblivé a nesporotvorné. Běžně jsou mykobakterie řazeny ke grampozitivním bakteriím (G+), přestože se Gramovým barvivem moc dobře nebarví. Vysvětlením je jejich buněčná stěna, velmi bohatá na látky lipidového charakteru, které nedovolí alkalickým barvivům dobrý prostup touto strukturou. Ovšem, pokud už jsou mykobakterie jednou obarveny, za použití radikálních metod – např. Ziehl-Neelsen (obr. 1), odolávají odbarvování, dokonce i pomocí kombinace HCl-alkoholu. Tato vlastnost je známa jako acido-alkohol-rezistence. Mykobakterie se řadí mezi původce zoonóz a disponují velmi širokým hostitelským spektrem, od volně žijících obratlovců přes domestikovaná

696

zvířata až po lidi. Incidence mykobakteriálních infekcí u obratlovců je nyní ve světě vyšší než kdykoliv předtím. Poslední dobou vzrůstá i v humánní medicíně klinický význam atypických mykobakterií a mykobakterií, jež jsou považovány za podmíněně patogenní.1 U imunokompromitovaných jedinců jsou oportunně patogenní mykobakterie dokonce dominantním kauzálním agens.2 Původci mykobakteriálních infekcí prasat jsou nejčastěji členové komplexu Mycobacterium avium (MAC), mezi něž se řadí Mycobacterium avium subsp. avium (MAA), Mycobacterium avium subsp. hominussuis (MAH) a Mycobacterium intracellulare, které ovšem u prasat nehraje významnou roli. Zcela odlišnou evoluční větev Mycobacterium avium tvoří Mycobacterium avium subsp. paratuberculosis.3 MAC je významná součást skupiny oportunních mykobakteriálních patogenů. Infekce MAC je jednou ze zoonóz, udržuje se ve vnějším prostředí díky přírodním zdrojům, z nichž se pak infekce může šířit na domácí zvířata, jako jsou prasata, i dále na lidi. Kontrola MAC infekce na



farmách prasat je velmi důležitá nejen z agronomicko-ekonomického hlediska, ale i z hlediska veřejného zdraví lidí.

Výskyt MAC u prasat Jakmile byla v České republice eliminována bovinní tuberkulóza, stali se členové MAC závažnými kauzálními agens, způsobujícími tuberkulózní léze v mízních uzlinách domácích zvířat.4-7 Zejména prasata jsou vysoce vnímavá k mykobakteriálním infekcím, což dokazují i různé studie z celého světa.8 Shitaye a kol. (2006) vyšetřovali v České republice během let 1996–2004 vzorky tkání od 3630 poražených prasat, která vykazovala pozitivní reakci na aviární tuberkulin. Mykobakterie byly izolovány z tkání 16 % (289 z 1852 kusů) zvířat bez průkazu tyček barvených podle Ziehl-Neelsena (ZN) a z tkání 73 % (1290 z 1778 kusů) zvířat s průkazem tyček barvených podle ZN. Z 1579 mykobakteriálních izolátů jich 95 % patřilo do komplexu M. avium. Ostatní izoláty patřily k jiným druhům oportunně patogenních mykobakterií.9 Podobné výsledky prezentují i studie kolegů ze zahraničí; například v Chorvatsku patří do komplexu M. avium 96 % mykobakterií izolovaných z mízních uzlin prasat, také ve Švýcarsku dominuje MAC (91 %) nad ostatními druhy mykobakterií izolovaných z mízních uzlin porážených prasat.10-11

Obr. 1 – Porcinní makrofágy po 6 hodinové infekci MAC obarvené dle Ziehl-Neelsena

Zdroje mykobakterií Rašelina, povrchová pitná voda, biofilmy v napáječkách, podestýlka, krmivo, volně žijící ptáci, kaolin a dřevěné uhlí byli identifikováni jako potenciální zdroje mykobakteriálních infekcí pro prasata. Za nejrizikovější zdroj mykobakterií (zejména MAH) byla označena rašelina, podávaná jako krmivový doplněk. Rašeliniště je prostředím, kde se mykobakterie také běžně množí.12 I z pilin bylo MAH mnohem častěji izolováno než MAA.8 Dominantním zdrojem MAA jsou totiž volně žijící ptáci.17 Drobní zemní savci a bezobratlí živočichové byli též prokázáni jako vektory MAC.13-16 Prasata mykobakterie nej-


Obr. 2 – Aktivované porcinní makrofágy po 48 hodinové infekci MAA častěji přijmou s potravou a po pasáži trávicím traktem jsou tyto bakterie detekovatelné v trusu, orofekální cesta přenosu tedy hraje dominantní roli.18

Imunitní odpověď prasat na mykobakteriální infekci Přestože je imunitní systém savců vyspělý a dokáže eradikovat většinu příchozích infekčních agens, existuje několik druhů patogenů, které se obranným mechanismům hostitele efektivně vyhýbají. A mykobakterie patří mezi nejúspěšnější z nich. Obranná reakce na mykobakteriální infekci je mimořádně komplexní a zahrnuje jak faktory tzv. genetické rezistence jedince, tak fyziologické obranné bariéry a funkce nespecifické i specifické imunity. Mykobakterie se vyznačují intracelulárním parazitismem, dlouhodobě přežívají a dokonce se množí uvnitř makrofágů, i přestože jsou makrofágy (obr. 2) klíčovými buňkami imunitního systému v boji proti intracelulárním patogenům.19-20 Pomocí mnoha různých receptorů je přítomnost mykobakterií rozpoznána a ty jsou následně internalizovány do fagozomů makrofágů. Ovšem oproti normální situaci jsou mykobakterie schopné blokovat sloučení fagozomů s lysozomy a také ovlivňovat pH ve fagozomu.21-22 Tyto bakterie umí tedy obejít bezprostřední destrukci a vytvořit si uvnitř makrofágů vlastní životní prostor, kde přežívají a dokonce se množí. Přestože jsou prasata řazena k častým zdrojům atypických mykobakterií, jen málo studií se doposud zabývalo charakterem imunitní odpovědi prasat na tyto patogeny. I když je imunitní odpověď prasat na mykobakteriální infekci spojená se vzestupem hladiny specifických protilátek, tyto nemají protektivní charakter.23 Mnohem důležitější úlohu v obraně proti této infekci hraje specifická buňkami zprostředkovaná složka imunity, zejména tzv. Th1 (pomocné T-lymfocyty, které jsou aktivované převážně cytokinem IL-12) polarizace imunitní odpovědi prozánětlivým směrem. Bezpochyby nejdůležitějšími prozánětlivými mediátory obrany proti mykobakteriál-

697


Obr. 3 – Výsledky detekce buňkami-zprostředkované imunity u prasat infikovaných Mycobacterium avium subsp. avium 6 měsíců po infekci. Aktivita lymfocytů izolovaných z periferní krve byla detekována testem blastické transformace (A), pomocí kvantifikace uvolněného interferonu-gama (B) a pomocí detekce exprese mRNA pro interferon-gama (C). Upraveno podle Štěpánová a kol., 2011 ním infekcím jsou interferon gama (IFNγ) a tumory nekrotizující faktor alfa (TNFα), jejichž vysoká produkce během těchto infekcí je dokumentována několika studiemi. Např. v práci Štěpánové a kol. (2011) je popisována vysoká produkce IFNγ u prasat po infekci Mycobacterium avium subsp. avium (obr. 3).24 Přestože princip imunitní odpovědi na infekci MAA a MAH je stejný, mohou existovat rozdíly v intenzitě této odpovědi. Odpověď na MAA, a to protilátková i buňkami zprostředkovaná, je intenzivnější než na MAH.25

Diagnostika Skutečnosti, že infekce vede k intenzivní buňkami zprostředkované imunitní odpovědi, se využívá i v praxi během intravitální diagnostiky mykobakteriálních infekcí. Nejznámější metodou detekce rozvoje buněčné imunity proti mykobakteriím je tuberkulinace. Principem tohoto testu je vlastně detekce IV. typu hypersenzitivity, která je také označována jako oddálená (DTH, delayed time hypersensitivity) a je spojena právě s imunitní odpovědí zprostředkovanou Th1 lymfocyty. Podstatou zkoušky je vpravení specifického antigenu (tuberkulinu) do kůže zvířete, kde po časovém úseku (24–48 hodin) sledujeme charakter a velikost zduření, které je způsobeno hromaděním aktivovaných cílových buněk imunitního systému jedince (zejména lymfocytů a makrofágů). Dalším intravitálním testem, i když zatím ne tak rozšířeným, je interferonový test. Tímto testem je detekována produkce IFNγ imunitními buňkami po in vitro stimulaci specifickým antigenem. Jedná se vlastně o sandwich ELISA test.26 Přestože mykobakteriální infekce jsou nejčastěji předmětem tohoto testu, existují další choroby takto detekovatelné, např.: bovinní virová diarea, infekční bovinní rinotracheitida, slinkavka a kulhavka, nebo dokonce trichofytóza.27-31 Sérodiagnostika se využívá zejména jako screeningová metoda, nejčastěji přímo na jatkách jako náhrada nebo doplnění klasického makroskopického patologicko-anatomického vyšetření mízních uzlin jatečných těl prasat, které může být následováno kultivačním došetřením či specifickým barvením otiskových preparátů podle ZN. Byla prokázána vyšší senzitivita i specificita tohoto

698

ELISA testu oproti klasickému patologicko-anatomickému vyšetření. Sérologická prevalence MAC testované populace prasat byla v Nizozemsku zjištěna 1 %, v Německu 1,7 %.32-33 Naproti tomu byla v České republice zjišťována pouze prevalence tuberkulózních změn jatečných prasat během veterinárně-hygienického dozoru (0,22 % z asi 22 milionů poražených prasat).34 Má se za to, že prevalence mykobakteriálních infekcí prasat se v rámci západní a střední Evropy moc neliší, s čímž korelují i výše uvedené výsledky, tedy že sérodiagnostika mykobakteriálních infekcí je citlivější metodou než klasické makroskopické patologicko-anatomické vyšetření mízních uzlin jatečných těl prasat.

Závěr Dominantním původcem mykobakteriálních infekcí prasat je Mycobacterium avium, které se vyznačuje obligátním intracelulárním parazitismem. Tyto infekce mají chronický průběh, ve většině případů bez klinické manifestace. Přestože jsou dokumentovány pokusy o imunizaci prasat proti Mycobacterium avium pomocí celobuněčných i subjednotkových vakcín, jejich výsledky nejsou uspokojivé. Ani celobuněčná inaktivovaná vakcína, ani subjednotková vakcína nemají před infekcí protektivní charakter. Celobuněčná inaktivovaná vakcína pouze částečně snižuje manifestaci mykobakteriální infekce.35 Za účelem ochrany proti mykobakteriím je třeba indukovat zejména buněčnou složku imunitního systému, což by ovšem mohlo interferovat s některými diagnostickými testy – např. s tuberkulinací. Zatím nejefektivnějším způsobem zamezení vzniku mykobakteriální infekce je vysoká úroveň biologické ochrany v chovech prasat, vzhledem ke zdrojům infekce a cestám jejího přenosu ve stádě. Tato práce vznikla za finanční podpory projektu Národního programu udržitelnosti Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR LO1218. Literatura: 1. KREJSEK, J., KOPECKÝ, O. Klinická imunologie. NUCLEUS, Hradec Králové, 2004:941. 2. MUKHERJEE, R., CHATTERJI, D. Glycopeptidolipids: Immuno-modulators in greasy mycobacterial cell envelope. IUBMB Life 2012;64:215-225.



3. TURENNE, CH. Y., COLLINS, D. M., ALEXANDER, D. C., BEHR, M. A. Mycobacterium avium subsp. paratuberculosis and M. avium subsp. avium are independently evolved pathogenic clones of a much broader group of M. avium organisms. J Bacteriol 2008;190:2479-2487. 4. PAVLIK, I., AYELE, W. Y., PARMOVA, I., MELICHAREK, I., HANZLIKOVA, M., KORMENDY, B., NAGY, G., CVETNIC, Z., OCEPEK, M., FEJZIC, N., LIPIEC, M. Incidence of bovine tuberculosis in cattle in seven Central European countries during the years 1990-1999. Vet Med-Czech 2002a;47:45-51. 5. PAVLIK, I., BURES, F., JANOVSKY, P., PECINKA, P., BARTOS, M., DVORSKA, L., MATLOVA, L., KREMER, K., VAN SOOLINGEN, D. The last outbreak of bovine tuberculosis in cattle in the Czech Republic in 1995 was caused by Mycobacterium bovis subspecies caprae. Vet Med-Czech 2002b;47:251-263. 6. PAVLIK, I., DVORSKA, L., MATLOVA, L., SVASTOVA, P., PARMOVA, I., BAZANT, J., VELEBA J. Mycobacterial infections in cattle in the Czech Republic during 1990-1999. Vet Med-Czech 2002c;47:241-250. 7. PAVLIK, I., MACHACKOVA, M., AYELE, W.Y., LAMKA, J., PARMOVA, I., MELICHAREK, I., HANZLIKOVA, M., KÖRMENDY, B., NAGY, G., CVETNIC, Z., OCEPEK, M., LIPIEC, M. Incidence of bovine tuberculosis in domestic animals other than cattle and in wild animals in six Central European countries during 1990-1999. Vet Med-Czech 2002d;47:122-131. 8. MATLOVA, L., DVORSKA, L., BARTL, J., BARTOS, M., AYELE, W.Y., ALEXA, M., PAVLIK, I. Mycobacteria isolated from the environment of pig farms in the Czech Republic during the years 1996 to 2002. Vet Med-Czech 2003;48:343-357. 9. SHITAYE, J.E., PARMOVA, I., MATLOVA, L., DVORSKA, L., HORVATHOVA, A., VRBAS, V., PAVLIK, I. Mycobacterial and Rhodococcus equi infetions in pigs in the Czech Republic between the years 1996 and 2004: the causal factors and distribution of infections in the tissues. Vet Med-Czech 2006;51:497-511. 10. CVETNIĆ, Z., SPICIĆ, S., BENIC, M., KATALINIĆ-JANKOVIĆ, V., PATE, M., KRT, B., OCEPEK, M. Mycobacterial infection of pigs in Croatia. Acta Vet Hung 2007:55(1):1-9. 11. OFFERMANN, U., BODMER, T., AUDIGÉ, L., JEMMI T. The prevalence of salmonela, yersinia and mycobacteria in slaughtered pigs in Switzerland. Schweiz Arch Tierheilkd 1999:141(11):509-515. 12. KAZDA, J. The Ecology of the Mycobacteria. Kluwer Academic Publishers, Dordrecht, Boston, London, 2000:72. 13. FISHER, O. A., MATLOVA, L., BARTL, J., DVORSKA, L., MELICHAREK, I., PAVLIK, I. Findings of mycobacteria in insectivores and small rodents. Fol Microbiol 2000;45:147-152. 14. FISHER, O. A., MATLOVA, L., DVORSKA, L., SVASTOVA, P., BARTL, J., MELICHAREK, I., WESTON, R.T., PAVLIK, I. Diptera as vectors of mycobacterial infections in cattle and pigs. Med Vet Entomol 2001;15:208-211. 15. FISHER, O. A., MATLOVA, L., BARTL, J., DVORSKA, L., SVASTOVA, P., Du MAINE, R., MELICHAREK, I., BARTOS, M., PAVLIK, I. Earthworms (Oligochaeta, FISHER, O. A., MATLOVA, L., DVORSKA, L., SVASTOVA, P., PAVLIK, I. Nymphs of the oriental cockroach, Blatta orientalis as a passive vector of causal agents of avian tuberculosis and paratuberculosis. Med Vet Entomol 2003b;17:145-150. 16. PAVLIK, I., SVASTOVA, P., BARTL, J., DVORSKA, L., RYCHLIK, I. Relationship between IS901 in the Mycobacterium avium complex strains isolated from birds, animals, humans and environment and virulence for poultry. Clin Diag Lab Immun 2000;7:212-217. 17. NASSAL, J., BREUNIG, W., SCHNEDELBACH, U. Atypical mycobacteria in fruit, vegetables, and cereals. Prax Pneumol 1974;28:667-674. 18. BARTOS, M., FALKINHAM, J.O., PAVLIK, I., Mycobacterial catalases, peroxidases, and superoxide dismutases and their effects on virulence and isoniazid-susceptibility in mycobacteria – a review. Vet Med-Czech 2004;49:161-170. 19. MEDZHITOV, R. Recognition of microorganisms and activation of the immune response. Nature 2007;449:819-826. 20. VIA, L. E., DERETIC, D., ULMER, R. J., HIBLER, N. S., HUBER, L. A., DERETIC, V. Arrest of mycobaterial phagosome maturation is caused by a block in vesicle fusion between stages controlled by rab5 and rab7. J Biol Chem 1997;272:13326-13331. 21. CROWLE, A. J., DAHL, R., ROSS, E., MAY, M. H. Evidence that vesicles containing


22.

23.

24.

25. 26.

27.

28.

29.

30.

31.

32.

33.

34.

living, virulent Mycobacterium tuberculosis or Mycobacterium avium in cultured human macrophages are not acidic. Infect Immun 1991;59:1823-1831. FERRAZ, J. C., MELO, F. B. S., ALBUQUERQUE, M. F. P. M., MONTENEGRO, S. M. L., ABATH, F. G. C. Immune factors and immunoregulation in tuberculosis. Brazil J Med Biol Res 2006;39:1387-1397. STEPANOVA, H., PAVLOVA, B., STROMEROVA, N., MATIASOVIC, J., KAEVSKA, M., PAVLIK, I., FALDYNA, M. Cell-mediated immune response in swine infected with Mycobacterium avium subsp. avium. Vet Immunol Immunopathol 2011;142:107-112. STEPANOVA, H., PAVLOVA, B., STROMEROVA, N., ONDRACKOVA, P., STEJSKAL, K., SLANA, I., ZDRAHAL, Z., PAVLIK, I., FALDYNA, M. Different immune response of pigs to Mycobacterium avium subsp. avium and Mycobacterium avium subsp. hominissuis infection. Vet Microbiol 2012;159(3-4):343-350. FALDYNA, M. Interferonový test: od teorie do praxe. Veterinářství 2010;60:526-530. REBER, A. J., TANNER, M., OKINAGA, T., WOOLUMS, A.R., WILLIAMS, S., ENSLEY, D. T., HURLEY, D. J. Evaluation of multiple immune parameters after vaccination with modified live or killed bovine viral diarrhea virus vaccines. Comp Immunol Microbiol Infect Dis 2006;29(1):61-77. PARIDA, S., OH, Y., REID, S. M., COX, S. J., STATHAM, R. J., MAHAPATRA, M., ANDERSON, J., BARNETT, P. V., CHARLESTON, B., PATON, D. J. Interferongamma production in vitro from whole blood of foot-and-mouth disease virus (FMDV) vaccinated and infected cattle after incubation with inactivated FMDV. Vaccine 2006:24(7):964-9. PONTAROLLO, R. A., BABIUK, L. A., HECKER, R., VAN DRUNEN LITTEL-VAN DEN HURK, S. Augmentation of cellular immune responses to bovine herpesvirus-1 glycoprotein D by vaccination with CpG-enhanced plasmid vectors. J Gen Virol 2002;83(12):2973-81. LUND, A., BRATBERG, A. M., SOLBAKK, I. T. In vitro release of interferon-gamma by trichophytin-stimulated whole blood cell cultures from ringworm-vaccinated and control calves experimentally inoculated with Trichophyton verrucosum. Vet Dermatol 2001;12(2):75-80. FALDYNA, M., OBORILOVA, E., KREJCI, J., TESARIK, R., KREJCI, E., PAVLOVA, B., RYBNIKAR, A. A correlation of in vitro tests for the immune response detection: a bovine trichophytosis model. Vaccine 2007;25(46):7948-54. HILLER, A., OORBURG, D., WISSELINK. H. J., VAN SOLT-SMITS, C. B., URLINGS, B., KLEIN, G., ALTHOFF, G. S., HERES, L. Prevalence of Mycobacterium avium in slaughter pigs based on serological monitoring results and bacteriological validation. Int J Environ Res Public Health 2013;10(9):4027-4038. WISSELINK, H. J., VAN SOLT-SMITS, C. B., OORBURG, D., VAN SOOLINGEN, D., OVERDUIN, P., MANESCHIJN-BONSING, J., STOCKHOFE-ZURWIEDEN, N., BUYS-BERGEN, H., ENGEL, B., URLINGS, B. A., THOLE, J. E. Serodiagnosis of Mycobacterium avium infections in pigs. Vet Microbiol 2010;142(34):401-407. PAVLIK, I., MATLOVA, L., DVORSKA, L., SHITAYE, J. E., PARMOVA, I. Mycobacterial infections in cattle and pigs caused by Mycobacterium avium complex members and atypical mycobacteria in the Czech Republic during 2000-2004. Vet Med-Czech 2005;50(7):281-290. HINES, M. E., FRAZIER, K. S., BALDWIN, C. A., COLE, J. R. Jr., SANGSTER, L. T. Efficacy of vaccination for Mycobacterium avium with whole cell and subunit vaccines in experimentally infected swine. Vet Microbiol 1998:63(1):49-59.

Adresa autorky: MVDr. Nikola Štromerová Státní veterinární ústav Olomouc Jakoubka ze Stříbra 1 779 00 Olomouc e-mail: [email protected]

699


Výsledky stanovení MIC a MPC vybraných antimikrobik u P. multocida a E. coli MVDr. Kateřina Nedbalcová Ph.D., odborná pracovnice

K. NEDBALCOVÁ, K. NECHVÁTALOVÁ Výzkumný ústav veterinárního lékařství Brno, v. v. i.

SOUHRN Nedbalcová K., Nechvátalová K. Výsledky stanovení MIC a MPC vybraných antimikrobik u P. multocida a E. coli. Veterinářství 2015;65:700-703. Srovnávali jsme hodnoty minimální inhibiční koncentrace (MIC) a „mutant preventive concentration“ (MPC) pro enrofloxacin, florfenikol a tulathromycin u 80 izolátů Pasteurella multocida a 80 izolátů Escherichia coli pocházejících z klinicky nemocných prasat. Rozdíl mezi MIC90 a MPC90 (MIC90/ MPC90), který vymezuje kritické koncentrace antimikrobiálních látek pro vznik bakteriální rezistence (MSW = mutant selection window), byl u izolátů P. multocida ≤0,12/2 mg/L pro enrofloxacin, 0,5/≥64 mg/L pro florfenikol a 4/≥128 mg/L pro tulathromycin a u izolátů E. coli 0,5/16 mg/L pro enrofloxacin, ≥64/≥64 mg/L pro florfenikol a 8/≥128 mg/L pro tulathromycin.

SUMMARY Nedbalcová K., Nechvátalová K. The results of MIC and MPC determination for selected antimicrobials in P. multocida and E. coli. Veterinářství 2015;65:700-703. We compared the values of the minimum inhibitory concentration (MIC) and mutant preventive concentration (MPC) of enrofloxacin, florfenicol, and tulathromycin for 80 Pasteurella multocida and 80 Escherichia coli isolates from clinically diseased pigs. The difference between MIC90 and MPC90 (MIC90/ MPC90) which limited mutant selection window (MSW) was ≤0.12/2 mg/L for enrofloxacin, 0.5/≥64 mg/L for florfenicol and 4/≥128 mg/L for tulathromycin in P. multocida isolates and 0.5/16 mg/L for enrofloxacin, ≥64/≥64 mg/L for florfenicol and 8/≥128 mg/L for tulathromycin in E. coli isolates.

Úvod Účinná antimikrobiální terapie je ohrožena vznikem a šířením bakteriálních rezistencí k antimikrobiálním látkám, které se v různé míře vyskytují v chovech hospodářských zvířat po celém světě. Snížení výskytu bakteriální rezistence je většinou spojeno se snížením spotřeby antimikrobiálních látek,1 ale u některých bakterií se mohou vyvinout mutace, které brání působení antimikrobiálních látek a během antimikrobiální léčby dochází vlivem selekčního tlaku k tomu, že na tyto rezistentní mutanty léčba nepůsobí a z původně citlivé populace bakterií se stane rezistentní.2 Základ antimikrobiální léčby obvykle tvoří strategie dávkování antimikrobiální látky podle známých farmakokinetických (PK) a farmakodynamických (PD) parametrů a podle stanovené minimální inhibiční koncentrace (MIC) pro přesně identifikované původce onemocnění. Jiný koncept strategie antimikrobiální léčby je dávkování

700

antimikrobiálních látek na základě jejich PK a PD parametrů a podle mutant preventivní koncentrace (MPC) místo MIC.3 MPC je definována jako koncentrace antimikrobiální látky, schopná zabránit růstu rezistentních mutant v bakteriální kultuře o hustotě ≥ 109 CFU/ml. MPC je parametr citlivosti, který byl navržen k přesnějšímu hodnocení potenciálu selekce mutant rezistentních k antimikrobiálním látkám než tradiční metody stanovení citlivosti.4 MPC většinou lépe odpovídá koncentraci bakterií v krvi nebo v cílovém orgánu během akutní infekce zvířat a lidí než inokulum pro stanovení MIC o hustotě 105 CFU/ml.4,5 Rozdíl mezi MIC a MPC představuje tzv. okno selekce rezistentních mutant (mutant selection window – MSW). Čím je toto okno širší, tzn. čím větší je rozdíl mezi MIC a MPC pro danou bakterii, tím je riziko selekce rezistentního kmene větší. Stanovení MPC a MSW představuje nový koncept hodnocení účinnosti antimikrobiálních látek a patří mezi



zásadní informace, které mohou racionálně ovlivnit jejich dávkování s cílem výrazného omezení nežádoucího rizika snížení účinnosti antimikrobiálních látek, což se projeví ve snížení ekonomických nákladů chovatelů hospodářských zvířat na léčbu bakteriálních infekcí a ve zvýšení wellfare zvířat.3,6,7 Cílem této práce je definovat a porovnat hodnoty MIC a MPC pro enrofloxacin, florfenikol a tulathromycin u izolátů P. multocida a E. coli pocházejících z klinických případů respiračních a enterálních infekcí prasat v České republice.

Materiál a metody Izoláty Izoláty P. multocida (80) byly získány z plic uhynulých nebo utracených prasat s respiračním onemocněním a izoláty E. coli (80) z průjmujících selat po odstavu nebo z prasat ve výkrmu z chovů v České republice. Izoláty P. multocida byly identifikovány metodou PCR8 a u všech izolátů E. coli zařazených do studie byla metodou PCR prokázána přítomnost genu pro produkci enterotoxinu STA.9 Všechny vzorky pocházely ze zvířat, která nebyla v průběhu posledních tří týdnů léčena antimikrobiálními látkami a izoláty ze stejného chovu byly zahrnuty do studie opakovaně pouze ojediněle a vždy v intervalech delších než šest měsíců.

Stanovení MIC, MPC a MSW Citlivost izolátů k antimikrobiálním látkám byla testována stanovením MIC standardizovanou diluční mikrometodou 10,11 s použitím komerčního kitu (Trek Diagnostics Systems Inc., Velká Británie), který obsahoval tato rozmezí koncentrací testovaných antimikrobiálních látek: 0,12 až 16 mg/l pro enrofloxacin, 0,25–32 mg/l pro florfenikol a 0,5 až 64 mg/l pro tulathromycinu (tabulka 1). Kvalita souprav byla ověřena referenčními kmeny E. coli ATCC 25922 a S. aureus ATCC 29213. Hodnoty MIC byly definovány jako nejnižší koncentrace antimikrobiální látky inhibující viditelný růst bakteriální kultury o hustotě 105 CFU/ml. Vypočítané hodnoty MIC50 a MIC90 jsou nejnižší koncentrace (mg/L) inhibující růst 50 % a 90 % izolátů v bakteriální kultuře o této hustotě. Breakpointy byly definovány v souladu s metodikami Clinical and Laboratory Standards Institute (CLSI)11,12 a European Committee on Antimicrobial Susceptibility Testing (EUCAST).12 Stanovení MPC bylo provedeno duplicitně diluční metodou podle CLSI11,12 a modifikacemi dříve publikovaných metodik.13,14 Rozmezí koncentrací testovaných antimikrobiálních látek jsou uvedena v tabulce 1. Kontrola kvality byla prováděna s referenčními kmeny E. coli ATCC 25922 a S. aureus ATCC 29213. MPC byla stanovena jako nejnižší koncentrace antimikrobiální látky inhibujících viditelný růst bakteriální kultury o hustotě ≥109 CFU/ml. Vypočtené hodnoty MPC50 a MPC90 jsou nejnižší koncentrace (mg/L) inhibující růst 50 % a 90 % izolátů v bakteriální kultuře o této hustotě. Rozmezí MSW bylo určeno jako rozdíl koncentrací mezi MIC90 a MPC90.


Výsledky Distribuce hodnot MIC a MPC a vypočtené hodnoty MIC50, MIC90, MPC50 a MPC90 pro enrofloxacin, florfenikol a tulathromycin u izolátů P. multocida a E. coli jsou uvedeny v tabulce 1. V tabulce 2 je přehled procentuálního zastoupení citlivých, středně citlivých a rezistentních izolátů P. multocida a E. coli k enrofloxacinu, florfenikolu a tulathromycinu. Je zde také uvedeno rozmezí mezi MIC90 a MPC90, které představuje MSW u testovaných izolátů P. multocida a E. coli pro enrofloxacin, florfenikol a tulathromycin. Podle standardizovaných metodik testování citlivosti/ /rezistence k antimikrobiálním látkám stanovením MIC10,11,12 byla většina izolátů P. multocida k testovaným antimikrobiálním látkám citlivá, s hodnotami MIC90 nižšími než breakpoint citlivosti. Izoláty E. coli byly také většinou citlivé s hodnotami MIC90 nižšími než breakpoint citlivosti, ale pouze k enrofloxacinu a tulathromycinu. K florfenikolu byly izoláty E. coli většinou rezistentní (65 %) a středně citlivé (32,5 %). Hodnoty MPC90 byly ve většině případů stanoveny vyšší než MIC. Po vypočítání MPC50 a MPC90 byly zjištěny dokonce i hodnoty MPC50 u E. coli pro florfenikol a tulathromycin vyšší než breakpointy citlivosti/rezistence, v některých případech byly tyto hodnoty až nad rozmezím testovaných koncentrací. Byl zjištěn velký rozdíl mezi MIC90 a MPC90 (= MSW) – tabulka 2. Ve většině případů byla hodnota MIC90 shodná nebo jen mírně vyšší než nejnižší testované koncentrace antimikrobiálních látek, hluboko pod breakpointy citlivosti, ale hodnoty MPC90 byly velmi vysoké, často naopak přesahující nejvyšší testované koncentrace. Výjimkou byly izoláty E. coli, u kterých byly k florfenikolu zjištěny obě hodnoty (MIC90 i MPC90) nad rámec testovaných koncentrací. Přesnou šíři MSW bylo možné určit jen pro enrofloxacin, u kterého byly hodnoty MPC90 v testovaném rozmezí koncentrací, ale bohužel, všechny hodnoty MPC90 pro florfenikol a tulathromycin byly už mimo testované rozmezí koncentrací. Přesto i zjištěné ne přesně definované hodnoty také představují riziko selekce rezistentních populací bakterií, protože MIC hodnoty testovaných izolátů (nižší koncentrace vymezující MSW) byly nízké a izoláty byly, s výjimkou izolátů E. coli k florfenikolu, téměř všechny citlivé na testované antimikrobiálních látky.

Diskuse K vytvoření účinných opatření k omezení rizika vývoje, selekce a šíření rezistence bakterií k antimikrobiálním látkám jsou nezbytná objektivní a validní data, která umožňují 1) rozpoznání vzniku nových fenotypů rezistence, 2) určení trendů ve vývoji rezistence v závislosti na čase, 3) vyhodnocení současné epidemiologické situace, 4) vyhodnocení vývoje a šíření antimikrobiální rezistence ve vztahu k použití antimikrobiálních látek, a tím 5) s ohledem na možný dopad na lidské zdraví posoudit riziko antimikrobiální rezistence způsobené používáním antimikrobiálních látek ve veterinární medicíně.15 Citlivosti nebo rezistence izolátů k antimikrobiálním lát-

701


Tab. 1 Hodnoty MIC and MPC pro testované antimikrobiální látky u P. multocida a E. coli Izoláty Počet izolátů P. multocida 80 E. coli 80

Antimikrobiální látka 0.12 0.25 0.5 Enrofloxacin Florfenicol Tulathromycin Enrofloxacin Florfenicol Tulathromycin

Hodnoty MIC/MPC (mg/L) 1

79/0 0/4 0/12 1/35 21/0 57/0 1/0 2/0 24/0 69/0 5/4 3/15 0/33 0/0 0/0 0/0 0/0 0/0

2

4

8

16

0/24 1/0 33/0 0/7 2/0 1/0

0/2 0/0 16/0 1/9 26/0 5/0

0/0 0/4 5/0 1/7 32/0 51/0

0/3 0/13 0/2 0/0 9/0 18/1

MPC50/ MPC90 ≤0.12/≤0.12 1/2 0/57 0/6 0.5/0.5 32/≥64 0/11 0/45 0/22 2/4 64/≥128 1/5 ≤0.12/0.5 2/16 1/0 10/80 8/≥64 ≥64/≥64 1/1 1/15 0/63 4/8 ≥128/≥128 32

64

128 MIC50/MIC90

V bílé části tabulky jsou testovaná rozmezí koncentrací jednotlivých antimikrobiálních látek. Hodnota nad tímto rozmezím (v šedé části tabulky) značí počet izolátů s MIC vyšší než testované rozmezí. Hodnoty nejnižších koncentrací v bílé části tabulky značí počet izolátů s MIC nižší nebo rovnou nejnižší koncentraci v tabulce. Breakpointy resistence pro jednotlivé antimikrobiální látky jsou vyznačeny svislou černou čárou. MIC50, MIC90 – nejnižší koncentrace antimikrobiální látky, které zabrání růstu 50% nebo 90% testovaných izolátů v kultuře o hustotě 105 CFU/ml. MPC50, MPC90 – nejnižší koncentrace antimikrobiální látky, které zabrání růstu 50% nebo 90% testovaných izolátů v kultuře o hustotě 109 CFU/ml.

Tab. 2 Citlivost/resistence izolátů P. multocida a E. coli k testovaným antimikrobiálním látkám a rozmezí MSW Izoláty Počet izolátů P. multocida 80 E. coli 80

Antimicrobiální látka Enrofloxacin Florfenicol Tulathromycin Enrofloxacin Florfenicol Tulathromycin

S (%) 98.8 100 100 96.3 2.5 93.8

MIC I (%) 1.3 0 0 0 32.5 5.0

R (%) 0 0 0 3.8 65.0 1.3

S (%) 20.0 0 2.5 23.8 0 1.3

MPC I (%) 73.8 0 13.8 50.0 0 1.3

MSW R (%) 6.3 100 83.8 26.3 100 97.5

MIC90 – MPC90 (mg/L) ≤0.12 – 2 0.5 – ≥64 4 – ≥128 0.5 – 16 ≥64 – ≥64 8 – ≥128

S (%) – procento citlivých izolátů I (%) – procento středně citlivých izolátů R (%) – procento rezistentních izolátů. MIC90 – nejnižší koncentrace antimikrobiální látky, které zabrání růstu 90% testovaných izolátů v kultuře o hustotě 105 CFU/ml. MPC90 – nejnižší koncentrace antimikrobiální látky, které zabrání růstu 90% testovaných izolátů v kultuře o hustotě 109 CFU/ml.

kám jsou určovány pomocí standardizovaných metod,10,11,12 mezi které patří stanovení MIC jako zlatý standard. Někteří autoři však doporučují také stanovení MPC a jeho porovnání s MIC jako jeden z nástrojů pro predikci selekce a šíření antimikrobiální rezistence bakterií, protože růst citlivé bakteriální populace je působením antimikrobik inhibován, ale terapeutická dávka není schopna zabránit množení rezistentních mutant.7,16,17 MPC hodnoty antimikrobiálních látek mohou být klinicky použity ke snížení vývoje rezistence různými strategiemi dávkování společně s hodnocením dalších parametrů (PK/PD). Důležité jsou hodnoty a rychlost dosažení maximální koncentrace antimikrobiálních látek a dynamika jejich poklesu v krevním séru a různých tkáních. Aby se zabránilo šíření rezistentních mutant v bakteriální populaci, koncentrace antimikrobiálních látek v krevním séru nebo v tkáních by měla odpovídat hodnotám MPC za předpokladu, že je bezpečné pro léčené zvíře. Tyto hodnoty se mohou mezi různými druhy zvířat lišit.7 Podle dostupných informací o PK a PD parametrech testovaných antimikrobiálních látek byly zjištěné hodnoty MPC90 vyšší než nejvyšší koncentrace, která může být dosažena v místě infekce po podání doporučené dávky antimikrobiálních látek pro léčbu (Cmax). Cmax je u prasat pro enrofloxacin 1,19 mg/l po podání doporučené dávky 2,5 mg/kg a pro florfenikol 5 mg/l po aplikaci doporučené dávky 10 mg/l. Zjištěné hodnoty MIC90 (dolní hranice MSW) u enrofloxacinu a florfenikolu jsou nižší nebo podobné jako hodnoty Cmax. Výjimkou jsou izoláty E. coli,

702

u kterých byla zjištěna MIC90 vysoko nad hodnotou Cmax. Hodnoty MPC90 (horní hranice MSW) však přesáhly hodnoty Cmax pro enrofloxacin a florfenikol u prasat ve všech případech. Pro tulathromycin je charakteristická relativně nízká koncentrace v krevním séru po podání léčiva.18 Cmax po podání doporučené léčebné dávky 2,25 mg/kg je pro prasata 0,6 mg/l. Námi zjištěná hodnota MIC90, podobně jako uvádí i jiní autoři, byla vysoko nad hodnotou Cmax u P. multocida i E. coli. Z tohoto pohledu je zajímavé, že „breakpoint“ citlivosti pro tulathromycin je určen podle MIC na 16 mg/L.19,20,21 Bylo prokázáno, že po intramuskulárním podání florfenikolu v dávce 15 mg/kg živé hmotnosti byla u prasat dosažena maximální koncentrace v séru 4,7 μg/ml po 1,8 hodinách s průměrným poločasem eliminace 14,8 hodiny. Za 12–24 hodin po intramuskulárním podání klesají koncentrace v séru pod hodnotu 1 μg /ml. Koncentrace florfenikolu dosažené v plicní tkáni odráží plazmatickou koncentraci s poměrem koncentrací plíce : plazma přibližně se rovnajícím 1. Po intramuskulární aplikaci praseti je florfenikol rychle vylučován z organismu, a to primárně močí. Enrofloxacin se po perorálním podání u monogastrických zvířat rychle a úplně vstřebává a dobře difunduje do všech tkání. Za 1–2 hodiny po podání je účinná koncentrace ve tkáních a tkáňových tekutinách několikrát vyšší než koncentrace sérová. Poločas vylučování je různý, pohybuje se podle druhu zvířete a podaného množství mezi 2 a 7 hodinami. Farmakokinetický profil tulathromycinu u prasat po podání jednorázové intramuskulární dávky 2,5 mg/kg



živé hmotnosti byl charakterizován rychlou a výraznou absorpcí a následně rozsáhlou distribucí a pomalou eliminací. Maximální koncentrace v plazmě byla přibližně 0,6 μg/ml a byla dosažena přibližně 30 minut po aplikaci dávky. Koncentrace tulathromycinu v plicním homogenátu byly podstatně vyšší než v plazmě. Existují jasné důkazy o významné akumulaci tulathromycinu v neutrofilech a alveolárních makrofázích. Avšak in vivo koncentrace tulathromycinu v místě infekce plic není známa. Maximální koncentrace byly následovány pomalým systémovým poklesem s biologickým poločasem eliminace (t1/2) v plazmě 91 hodin.22 Z našich výsledků vyplývá, že podle hodnot MPC90 doporučené maximální terapeutické dávky u testovaných antimikrobik nebrání vzniku rezistentních mutant původců pasterelóz nebo koliinfekcí prasat.

Závěr Na základě stanovení MIC a MPC pro enrofloxacin, florfenikol a tulathromycin jsme u izolátů P. multocida a E. coli z respiračních a střevních onemocnění prasat identifikovali MSW, které umožňuje predikci pravděpodobnosti vzniku rezistencí u bakterií vlivem selekčního tlaku. Většina izolátů byla citlivá nebo středně citlivá na testované antimikrobiální látky podle stanovení MIC, ale hodnoty MPC byly obvykle vysoko nad „breakpointy“ citlivosti a MSW byla detekována jako široká. Vzhledem k tomu, že testované bakterie mohou způsobit onemocnění různých živočišných druhů, včetně člověka, představuje toto zjištění významné riziko pro šíření rezistentních bakterií, nebezpečné pro lidskou i zvířecí populaci. Rukopis byl vypracován v rámci projektu Národní agentury zemědělského výzkumu Ministerstva zemědělství ČR (číslo grantu QJ1210119) a projektu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR LO1218. Výsledky projektu LO1218 byly získány za finanční podpory MŠMT v rámci programu NPU I.

7.

8.

9.

10.

11.

12. 13.

14.

15. 16. 17.

18.

19.

20.

21.

Literatura: 1. AARESTRUP, F., DURAN, C. O., BURCH, G. S. Antimicrobial resistance in swine production. Anim Health Res Rev 2008;9:135-148. 2. CANTON, R., MOROSINI, M. I. Emergence and spread of antibiotic resistance following exposure to antibiotics. FEMS Microbiol Rev 2011;35:977-991. 3. DRLICA, K. A strategy for fighting antibiotic resistance. ASM News 2001;67:27-33. 4. ZHAO, X., DRLICA, K. A unified anti-mutant dosing strategy. J Antimicrob Chemother 2008;62:434-436. 5. CROISIER, D., ETIENNE, M., BERGOIN, E., CHARLES, P.E., LEQUEU, C., PIROTH, L., PORTIER, H., CHAVANET, P. Mutant selection window in levofloxacin and moxifloxacin treatments of experimental pneumococcal pneumonia in a rabbit model of human therapy. Antimicrob Agents Chemother 2004;48:1699-1707. 6. TAM, V. H., LOUIE, A., DEZIEL, M. R., LIU, W., LEARY, R., DRUSANO, G. L. Bacterial-population responses to drug-selective pressure: examination of


22.

garenoxacin’s effect on Pseudomonas aeruginosa. J Infect Dis 2005;192:420428. BLONDEAU, J. M. New concepts in antimicrobial susceptibility testing: the mutant prevention concentration and mutant selection window approach. Vet Dermatol 2009;20:383-396. TOWNSEND, K. M., FROST, A. J., LEE, C. W., PAPADIMITRIOU, J. M., DAWKINS, H. J. S. Development of PCR assays for species and type specific identification of Pasteurella multocida isolates. J Clin Microbiol 1998;36:1096-1100. CHENG, D., SUN, H., XU, J. AND GAO, S. PCR detection of virulence factor genes in Escherichia coli isolates from weaned piglets with oedema disease and/or diarrhoea in China. Vet Microbiol 2006;115:320–328. CLSI, 2013a. Performance Standards for Antimicrobial Disk and Dilution Susceptibility Tests for Bacteria Isolated from Animals; Approved Standard Fourth Edition. CLSI document Vet 01-A4. Clinical and Laboratory Standards Institute, Wayne, PA 2013. CLSI, 2013b. Performance Standards for Antimicrobial Disk and Dilution Susceptibility Tests for Bacteria Isolated from Animals; Second InformationaL Supplement. CLSI document Vet 01-S2. Clinical and Laboratory Standards Institute, Wayne, PA 2013. EUCAST: European Committee on Antimicrobial Susceptibility Testing, [cit. 2015-07-30]. available in www: BLONDEAU, J. M. Clinical utility of the new fluoroquinolones for treating respiratory and urinary tract infections. Expert Opin Invest Drugs 2001;10:213-237. RANDALL, L., COOLES, S., PIDDOCK, L., WOODWARD, M. Mutant prevention concentrations of ciprofloxacin and enrofloxacin for Salmonella enterica. J Antimicrob Chemother 2004;54:688-691. WALLMANN, J. Monitoring of antimicrobial resistance in pathogenic bacteria from livestock animals. Int J Med Microbiol 2006;296:81-86. HESJE, C., TILLOTSON, G. S., BLONDEAU, J. M. MICs, MPCs and PK/PDs: a match (sometimes) made in hosts. Expert Rev Resp Med 2007;1:7-16. LEES, P., SVENDSEN, O., WIUFF, C. Chapter 6. Strategies to minimise the impact of antimicrobial treatment on the selection of resistant bacteria. In Guide to Antimicrobial Use in Animals 2008. Ed. Guardabassi,L., Blackwell Publishing, 2008, Oxford, UK, 77-101. NOWAKOWSKI, M. A., INSKEEP, P. B., RISK, J. E., SKOGERBOE, T., BENCHAOUI, H. A., MEINERT, T. R., SHERINGTON, J., SUNDERLAND, S. J. Pharmacokinetics and lung tissue cocentrations of tulathromycin, a new triamilide antibiotic, in cattle. Vet Ther 2004;5:60-74. BLONDEAU, J. M., BORSOS, S., BLONDEAU, L. D., BLONDEAU, B. J. J., HESJE, C. E. Comparative minimum inhibitory concentrations of enrofloxacin, ceftiofur, florfenicol, tilmikosin and tulathromycin against bovine clinical isolates of Mannheimia haemolytica. Vet Microbiol 2012;160:85-90. GODINHO, K. S., KEANE, S. G., NANIJANI, I. A., BENCHAOUI, H. A., SUNDERLAND, S .J., JONES, M. A., WEATHERLEY, A. J., GOOTZ, T. D., ROWAN, T. G. Minimum inhibitory cocncentrations of tulathromycin against respiratory bacterial pathogens isolated from clinical cases in European cattle and swine and variability arising from changes in in vitro methodology. Vet Ther 2005;6:113-121. NEDBALCOVA, K., NECHVATALOVA, K., KUCEROVA, Z. Determination of the minimum inhibitory concentration (MIC) and mutant prevention concentration (MPC) of selected antimicrobials in bovine and swine Pasteurella multocida, Escherichia coli, and Staphylococcus aureus isolates. Acta Vet Brno 2015;84:83-89. CROISIER, D., ETIENNE, M., BERGOIN, E., CHARLES, P. E., LEQUEU, C., PIROTH, L., PORTIER, H, CHAVANET, P. Mutant selection window in levofloxacin and moxifloxacin treatments of experimental pneumococcal pneumonia in a rabbit model of human therapy. Antimicrob Agents Chemother 2004; 48:1699-1707.

Adresa autorky: MVDr. Kateřina Nedbalcová, Ph.D. Výzkumný ústav veterinárního lékařství oddělení imunologie Hudcova 70, 621 00 Brno e-mail: nedbalcová@vri.cz

703


Vývoj patologických nálezů v chovech prasat v letech 2010–2014, zjištěných při veterinární prohlídce po poražení B. HLAVÁČKOVÁ,1 J. HLAVÁČEK2 1

Krajská veterinární správa Státní veterinární správy pro Středočeský kraj

2

Ústřední veterinární správa Státní veterinární správy

SOUHRN Hlaváčková B., Hlaváček J. Vývoj patologických nálezů v chovech prasat v letech 2010–2014, zjištěných při veterinární prohlídce po poražení na Jatkách v Českém Brodě. Veterinářství 2015;65: Zpracování údajů z Veterinárně hygienického střediska (VHS) Jatky Český Brod z nálezů veterinární prohlídky po poražení celkem 851 911 kusů prasat v období pěti let (zdroj Informační systém SVS). Intravitální nálezy na plicích a ostatních orgánech, jejich vývoj v chovu během let a porovnání dodavatelských chovů mezi sebou. Velcí producenti prasat ozdravují a stabilizují zdravotní stavy prasat mj. v návaznosti na prováděnou medikaci. Rutinní prohlídka, kontrola prováděné medikace, monitoring cizorodých látek a zoonóz jsou částí náplně práce VHS.

SUMMARY Hlaváčková B., Hlaváček J. Development of pathologic findings in pig breedings over the period 2010–2014 found at veterinary inspection after slaughter in Slaughter House Český Brod. Veterinářství 2015;65: An elaboration of data from Veterinary and Hygienic Center (VHC) Slaughter House Český Brod obtained during the slaughter of 851 911 pigs in period of five years (source: Information System SVS). There are described intravital findings on lungs and other organs, their development during breeding and comparison of various supplying breeds. Big producers of pigs improve and stabilize the pigs‘ health conditions, particularly in dependence on used medical treatment. Regular inspections, control of used medical treatment, monitoring of alien substances and zoonoses are part of VHC‘s daily job.

Úvod Sledování pětiletého vývoje patologických změn nám umožňuje skutečnost, že původ porážených prasat a konkrétní chovy se během let příliš nezměnily. Článek navazuje na článek Veterinární prohlídka na Jatkách Český Brod a. s., Veterinářství 2014;(55):315-320. Jatky Český Brod a. s. porážejí vepřový žír jen z ČR. Dále měl provozovatel ke všem dovezeným kusům podle požadavků nařízení č. 853/2004 náležitě vyplněné Informace o potravinovém řetězci (IPŘ). Kontrola IPŘ a jejich zaevidování v modulu Jatečnictví Informačního systému Státní veterinární správy (IS SVS) probíhá na Veterinárně

704

hygienickém středisku (VHS) v Českém Brodě. Zde se také k založené akci v IS přidají nálezy. Údaje v IPŘ, zejména medikace, si ověřujeme u samotných chovatelů, dále z Datového skladu IS SVS z Veterinárních předpisů, od kolegů epizootologů z KVS, kteří dozorují tyto chovy a mají možnost veškeré medikace uvedené na IPŘ ověřit i zpětně ve zdravotních kartách zvířat (stájových denících) přímo v chovu. Monitoring cizorodých látek (MCL) a cílený kontrolní odběr jsou také možnostmi ověřování pravdivosti údajů. Informace získáme i u kolegů, kteří v chovech vykonávají kurativu a mají zájem o bližší sledování makroskopických změn na plicích zejména po prodělané enzootické pneumonii (Mh), aktinoba-



cilové pleuropneumonii (APP), chronické pleuropneumonii (ChPP) – tedy o tzv. screening, scooring plic apod. Z IS SVS byla získána data o počtech kusů poražených a prohlédnutých prasat z jednotlivých chovů v uvedených letech. Snahou je porovnání nálezů při prohlídce po poražení v průběhu uplynulých pěti let (2010 až 2014) u farem, které porážely na Jatkách Český Brod a. s. Pro lepší čitelnost grafu jsou rozděleni na větší dodavatele – zhruba od 24 000 kusů prasat asi do 4500 kusů v roce 2014 a menší dodavatele. Samostatně hospodařící rolníci (SHR) jsou porovnáváni zvlášť.

(A je největší). Přestože velká část dodavatelů je stálých, k určitým obměnám v letech dochází. Trvale velmi dobrý zdravotní stav a malé množství nálezů na plicích má největší dodavatel – A. Dodavatel B v roce 2010 s velkými náklady ozdravil a dále stav udržuje. Konfiskace plic jsou kolem 10%, stejně jako u chovů Graf 2 – Nálezy na plicích prasat „větších“ dodavatelů (~ 4400 – 25 000 ks/rok)

Uvádíme srovnání: • nálezů tuberkuloidních změn, • nálezů na plicích v chovech mezi sebou v uvedených letech, • vývoj nálezů některých konkrétních chovů v průběhu let. V následujících grafech se jedná o procentuální srovnání intravitálních (i. v.) změn ve vztahu k celkovým počtům prohlédnutých kusů v každém chovu v daném roce. Zdravotní stavy zvířat jednotlivých chovů se promítají především v opakujících se i. v. změnách jejich plic, srdcí, jater, žaludků, střev a ledvin. Souhrnné grafy prezentují nálezy na plicích

C,G,I a K. Farmy M, N, O, Q a W stabilizují velmi dobrý zdravotní stav u prasat. I. v. změny na plicích jsou do 10 %. Celkově z těchto grafů vysledujeme u značné části chovů trend ozdravení, za kterým je velké úsilí pracovní-

Nálezy tuberkuloidních změn

Graf 3 – Nálezy na plicích prasat „menších“ dodavatelů (~ pod 4400 ks/rok)

Ojedinělé nálezy susp. TBC změn na mízních uzlinách se v posledních letech objevují většinou u stejných chovů viz. souhrnný graf 1, Nálezy tuberkuloidních změn. Naprostá většina vyšetření těchto nálezů potvrzuje jako původce Rhodococcus equi (R. equi), který oslabuje imunitu v chovu. Pro oslabeného jedince či dítě je podle epidemiologů také nebezpečím.

Srovnání patologických změn na plicích Převaha patologických nálezů svědčí o respiračních onemocněních v mnohých chovech. Písmena jsou dodavatelům přiřazena podle objemu dodávek v roce 2014 Graf 1 – Nálezy tuberkuloidních změn u zvířat porážených na Jatkách Český Brod

ků v prvovýrobě, spojené s vysokými náklady. V grafu, ukazujícím nálezy u SHR, je vývoj bohužel opačný. Zvyšuje se jak procento i. v. nálezů, tak mnohdy i rozsah změn. Kromě farmy X druhé dvě, podle údajů na IPŘ, nemedikují.

Srovnání nálezů na více orgánech u vybraných farem Grafy ukazují příklad dvou největších dodavatelů; velmi dobrých farem, kde se kolegové zajišťující kurativu zajímají o každou porážku „svých“ prasat. Dalším příkladem je farma „O“, kde léčba plic je úspěšná, ale dlouhodobě se „nedaří“ provádět odčervení prasat; nálezy lézí jater (obrázek) v posledních letech zde násobně vzrostly. Tuto skutečnost zdůrazňujeme na


705


Graf 4 – Nálezy na plicích prasat soukromě hospodařících rolníků

Graf 7 – Nálezy patologicko-anatomických změn na orgánech prasat z farmy „O“

Graf 5 – Nálezy patologicko-anatomických změn na orgánech prasat z farmy „A“

Typický nález mléčných skvrn na játrech prasete z farmy „O“

Graf 6 – Nálezy patologicko-anatomických změn na orgánech prasat z farmy „B“

SHR (farmy X, Y, Z) se snaží aplikovat antihelmintika, přesto nálezy bývají horší než ve velkých chovech. U farmy „Z“ jsou nálezy na játrech znepokojující, po jejich Graf 8 – Nálezy patologicko-anatomických změn na orgánech prasat z farmy „P“

zpětném hlášení i pro oddělení welfare příslušné KVS, protože se domníváme, že uvedené opakované hromadné těžké postižení jater není v daném chovu odůvodnitelné. Následující farma P měla dlouhodobé problémy s respiračním onemocněním prasat, přesto zvířatům podává antihelmintika na odčervení. V současné době je chov v celkové rekonstrukci, po které bude jeho provoz obnoven.

706

prasatech nezůstávají prakticky žádná zdravá játra. Nálezy na plicích jsou obecně srovnatelné s výše uvedenou velkou farmou P, ta však provádí celkové ozdravení v chovu, které je pro malé chovatele velmi nákladné. Závěry vyplývající z výše uvedených grafů jsou statisticky významné a korelují se současným poznáním veterinárních techniků na VHS Český Brod i v letošním roce. Práci zde pro-



Graf 9 – Nálezy patologicko-anatomických změn na orgánech prasat z farmy „X“

Graf 10 – Nálezy patologicko-anatomických změn na orgánech prasat z farmy „Y“

Graf 11 – Nálezy patologicko-anatomických změn na orgánech prasat z farmy „Z“

vzorků a výsledky vyšetření, ať v rámci kontroly či monitoringu, jsou chovatelé také adresně seznamováni. Obdobné analýzy o zdravotním stavu zvířat v chovech by měly předcházet podávání všech dalších veterinárních preparátů. Zejména těch, které pro svůj optimální účinek předpokládají dobrý zdravotní stav zvířete, jako jsou např. preparáty pro imunologickou kastraci s potřebou dobré imunitní odpovědi. Jatky Český Brod a. s. neporážejí prasata, kterým se aplikují preparáty pro imunokastraci, protože část krve prasat se těží pro zpracování na imunopreparáty zejména pro malé děti. Nálezy z Monitoringu a zoonóz (MZOO)a cizorodých látek (MCL) v průběhu let, přehled používaných léčiv v roce 2014 Monitoring zoonóz Odběr vzorků probíhá podle státního plánu Monitoringu zoonóz. Během pěti let byl pouze jeden záchyt Salmonella ze všech chovů. Chovy při odběrech střídáme v souladu s platnou metodikou. Monitoring cizorodých látek Při MCL nebylo v průběhu let zjištěno porušení předpisů, nedošlo k průkazu podání zakázané látky ani k překročení maximálních reziduálních limitů u látek povolených. Přehled používaných léčiv První graf uvádí používaná léčiva u čtrnácti farem nejvýznamnějšího dodavatele prasat. Druhý graf farmy ostatních dodavatelů. (nerozlišujeme zatřídění léčiv, způsob aplikace; názvy léčiv jsou přejaty z IPŘ.) Objem dodávek prasat z farem největšího dodavatele je přibližně stejně veliký jako dodávky všech ostatních chovatelů. Pouze malé procento chovatelů uvádí, že v průběhu výkrmu vůbec neléčí. Segmenty grafů představují počty zvířat, jimž byl preparát podle IPŘ v průběhu výkrmu podáván. Poznámka ke grafu 12 a 13 – součet čísel uvedených v jednotlivých segmentech grafu je samozřejmě vyšší než celkový počet poražených kusů, protože je zpravidla použit více než jeden přípravek (údaj Průměrný počet léčiv na dodávku daného počtu prasat, tedy na jedno IPŘ). Zdrojem dat pro tyto grafy jsou přehledy, které si vedeme během kontroly IPŘ v aplikaci Excel. V současné době není možné tyto údaje do IS SVS ukládat. Mnozí chovatelé také porážejí svůj zástav na jiných jatkách. Graf 12 – Léčiva podávaná u hlavního dodavatele (počty zvířat)

vádějí denně stejní zaměstnanci Krajské veterinární správy Státní veterinární správy pro Středočeský kraj – Inspektorát Kolín. Mají mnohaleté, mnozí celoživotní zkušenosti s prohlídkou prasat. Jejich bezprostřední zpětné hlášení po porážce do prvovýroby chovatelé sledují. Zajišťují si na jatkách screeningy plic u svých dalších prasat. Kolegové z terénní praxe provádějí vedle našich pracovníků na jatkách detailní zjištění, zacílené na typ a rozsah změn. Odebírají si vlastní vzorky se zaměřením na původce onemocnění, včetně určování jeho citlivosti na ATM. Jsme jim nápomocni a většinou máme jejich závěry k dispozici. S našimi odběry


707


Graf 13 – Léčiva podávaná u ostatních dodavatelů (počty zvířat)

Máme k dispozici několik cílených odběrů pro stanovení citlivostí původců. Vyšetření ukázala malá množství rezistencí jednotlivých původců respiratorních onemocnění vůči antimikrobikům (ATM). Otázkou pro odborníky zůstává, jak správné bylo zacílení těchto vyšetření vůči skutečně používaným ATM. Celorepublikový sběr výše uvedených dat na VHS do IS SVS a jejich výstupy z nich by napomáhaly ke správnému zaměření vyšetření.

Závěr Práce na VHS pod heslem „Jedno zdraví“ je zajímavá. Její důležitost je opravdu velká pro skutečnou bezpečnost masa. Tím také pro zdraví spotřebitelů, kterých jsou v případě Jatek Český Brod a. s. a jim podobných, řádově statisíce denně. Dobrá rutinní prohlídka po poražení každého kusu odhalí vedle chronických změn i každý akutní výkyv zdravotního stavu v chovu. Bezprostřední zpětná vazba z VHS (z IS SVS) do chovu je pak stejně důležitá jako ta, která jde z chovu s kusy do jatek a na VHS. Při ověřování údajů o medikacích jsme se s nepravdivými údaji nesetkali. Veterinárně-hygienická práce na jatkách spočívá i do budoucna v nastaveném sledování monitoringu zoonóz, v jeho případném rozšíření o další původce nákaz. Dále je a bude v monitoringu výskytu reziduí mj. veterinárních přípravků se zaměřením i na ty reálně podávané v konkrétním chovu. Klesající trend patologických nálezů u prasat velkých dodavatelů v uplynulých pěti letech je správný, vidíme jej ale i v souvislosti s uváděnou medikací. Velcí producenti prasat se bez možnosti dlouhodobě udržitelného užívání antimikrobiálních látek neobejdou. Ta předpokládá znalost o citlivosti a rezistenci původců onemocnění vůči podávané medikaci. Správné používání léčiv je jak v zájmu

708

chovatelů pro velké finanční náklady, tak i v zájmu zpracovatelů, kteří uvádějí maso do tržní sítě a zodpovídají za jeho zdravotní nezávadnost. Alarmující je obecně známá skutečnost, že přestože v ČR klesají stavy vepřového žíru, neklesá spotřeba hromadně podávaných léčiv. Dlouhodobě udržitelné užívání antimikrobiálních látek je možné pouze za předpokladu současné ochrany spotřebitele, na které se podílí i veterinární dozor na jatkách. Odmítáme „preventivní“ podávání léčiv potravinovým zvířatům. Veterinárně hygienická prohlídka po poražení by měla být daným místem a časem odběru vzorků změněných tkání u hromadných patologických nálezů. Tyto vzorky by měly být zasílány na bakteriologii, s následným vyšetřením původců onemocnění na citlivost vůči reálně používaným antimikrobikům v chovu. Následovat by mělo zasílání těchto informací do chovu formou zpětného hlášení. Nikde později v potravním řetězci, končícím metabolismem člověka, již nápravu nesjednáme. Tento aktivní monitoring a jeho údaje spolu s daty z IPŘ by mohly být v datovém skladu IS SVS využívány mj. kolegy z epizootologie ještě před vlastní kontrolou léčení v chovu. Na všech VHS na jatkách v ČR a v zemích EU je legislativní povinností kontrolovat údaje, které chovatel uvádí na IPŘ o podávání všech veterinárních přípravků s nenulovou ochrannou lhůtou (OL) v určeném období. Dále o délce a způsobu jejich podávání a dodržování OL. Dosud si období o podávání medikace mohli určit chovatel s odběratelem s ohledem na OL. Legislativa k povinným údajům na IPŘ se vztahuje i na importy prasat na jatka v ČR, které také končí na našich stolech. Důkazem o provedení uvedené kontroly by bylo zaevidování právě těchto dat, stejně jako je tomu u jiných údajů z IPŘ. Centrální absenci sběru těchto dat v rámci ČR by mohl snadno odstranit nový IS SVS. Výstupy z těchto plošných dat by mohla využívat v oblasti ATM politiky i Pracovní skupina pro antimikrobika při Ministerstvu zemědělství (MZe), ÚSKVBL a specialisté v chovu prasat. V návaznosti na dotace MZe na ozdravení chovů by cílené výstupy z IS SVS fungovaly jako účinná kontrola cross compliance – plnění závazku k veřejnému zdraví dodržováním správné ATM praxe i skutečnému ozdravení zvířat v dotovaných chovech. Adresa autorky: MVDr. Blahoslava Hlaváčková Krajská veterinární správa Státní veterinární správy pro Středočeský kraj, oddělení hygieny inspektorátu Kolín Černoleská 1929, 256 38 Benešov


Jako hodinky Chytrá, třífázová léčba zaprahlé krávy, která poskytne správnou ochranu ve správný čas Zapraho vání Zaprahlo

st Příprava na porod

První třífázová léčba zaprahlé krávy

Ubrostar Dry Cow intramamární suspenze pro skot

Léčivé látky: Penethacillini hydroiodidum 100 mg (odpovídá 77,2 mg Penethacillinum), Benethaminum penicillinum 280 mg (odpovídá 171,6 mg Penicillinum), Framycetini sulfas 100 mg (odpovídá 71,0 mg Framycetinum). Cílový druh zvířat: Skot (v období stání na sucho). Indikace: Léčba subklinické mastitidy při zaprahování a prevence nových bakteriálních infekcí vemene u dojnic v období stání na sucho, způsobených bakteriemi citlivými na penicilin a framycetin. Dávkování: framycetin sulfátu do každé čtvrti, tj. vstříknout obsah jednoho injektoru do každé čtvrti bezprostředně po posledním dojení v laktaci při zaprahování. Kontraindikace: Nepoužívat u dojnic v laktaci. Nepoužívat v případě přecitlivělosti na léčivou látku, nebo na některou z pomocných látek. Nežádoucí účinky: Nejsou známy. Zvláštní upozornění: V případě rizika mastitidy v letním období je nutné zvážit další opatření, jako jsou opatření proti mouchám. Přípravek by měl být použit na základě výsledků testů citlivosti bakterií izolovaných ze zvířat. Není-li to možné, terapie musí vycházet z místních (na úrovni regionu, farmy) epizootologických informací

na peniciliny může vést ke křížovým reakcím na cefalosporiny a obráceně. Alergické reakce na tyto látky mohou být někdy závažné. Lze použít během březosti. Nepoužívat během laktace. Uchovávat mimo dosah dětí. Uchovávejte při teplotě do 25 °C. Pouze pro zvířata – veterinární léčivý přípravek je vydáván pouze na předpis. Držitel rozhodnutí o registraci: Boehringer Ingelheim Vetmedica GmbH, 55216 Ingelheim/Rhein, Německo. Před použitím čtěte příbalovou informaci. Kontakty: MVDr. Pavel Mikliš tel.: +420 603 975 465 MVDr. Zuzana Růžičková tel.: +420 733 568 675 MVDr. Martin Šanda tel.: +420 731 584 295

www.boehringer-ingelheim.cz


Je postnatálny rast kostrových svalov prasiat uskutočňovaný štiepením svalových vlákien? Ing. Peter Makovický, PhD., odborný pracovník

P. MAKOVICKÝ,1 P. MAKOVICKÝ2 1

Oddělení transgenních modelů nemocí, Ústav molekulární genetiky AV ČR, v. v. i., České centrum pro

fenogenomiku 2

Katedra biológie, Pedagogická fakulta, J. Selyeho Univerzita v Komárne

SOUHRN Makovický P., Makovický P. Je postnatálny rast kostrových svalov prasiat uskutočňovaný štiepením svalových vlákien? Veterinářství 2015;65:709-717. Referujeme naše skúsenosti s gigantickými a štiepiacimi sa svalovými vláknami v súbore vzoriek priečne pruhovaných kostrových svalov prasiat. V odbornej literatúre prevláda názor, že prítom nosť gigantických svalových vlákien korešponduje s poruchami v metabolizme kostrových svalov. V tomto príspevku definujeme terminológiu gigantických a štiepiacich sa svalových vlákien. Podľa Ing. Pavol Makovický, PhD., odborný asistent

nás nejde o identické, ale ide o odlišné pojmy, ktoré sú ďalej podrobnejšie interpretované. Zvláštna pozornosť je venovaná jednotlivým štádiám štiepenia s definíciou histologického stupňa (G1–G4). Problematika je diskutovaná v širšom kontexte informácií s ohľadom na spôsoby, formy, vzhľad aj spúšťacie mechanizmy štiepenia svalových vlákien. Podľa nás sa gigantické a štiepiace sa svalové vlákna sporadicky nachádzajú aj v normálnych priečne pruhovaných kostrových svaloch prasiat. Štiepením vznikajúce svalové vlákna nemajú priamy vzťah k postnatálnemu rastu kostrových svalov prasiat.

SUMMARY Makovický P., Makovický P. Is postnatal growth of skeletal muscle in pigs performed by muscle fiber cleaving? Veterinářství 2015;65:709-717. We report our experiences with giant and splitting muscle fibres on a set of striated skeletal muscle samples of pigs. In the literature it is considered that their symptomatology of giant fibres corresponds to disturbances in the metabolism of skeletal muscles, including other pathology of skeletal muscles. This work briefly and clearly discussed some personal comments on these issues in an effort to take a reader, so that has been stripped of excess terminology. There are listed our personal opinions and our conclusions from the results of our experiments in the materials on the pigs model. In this sense, we define the terminology of giant and splitting muscle fibres. According to us, there are not identical, but there are distinct concepts, which are explained below. Particular attention is paid to the different stages of muscle fibres splitting with the definition of histological grade (G1–G4), which was recommended for the bioptic veterinary practice. According to us, the giant and splitting muscle fibres are found sporadically in the normal striated skeletal muscles, but they have any significant relation to postnatal skeletal muscle growth in pigs.

Úvod Kostrové svaly predstavujú významnú a kvantitatívnu zložku tela zvierat. Základnou funkčnou morfologickou jednotkou priečne pruhovaného

710

kostrového svalu je svalové vlákno, ktoré možno charakterizovať ako mnohojadrovú valcovitú cytoplazmatickú štruktúru. Množstvo domácich i zahraničných prác sa toho času intenzívne venuje tematike vývinu a rastu kostrových svalov. Ide



A: Neforemné svalové vlákna s niekoľkými migrujúcimi jadrami, ktoré sa usporiadávajú na hranici štiepenia vlákien. Legenda: HxE: 400x, zelený filter. B: Niekoľko svalových vlákien s dobre viditeľnými usporiadanými jadrami na marginálnej zóne štiepenia vlákien. Legenda: HxE: 400x. C: Šípky ukazujú na miesta štiepenia svalového vlákna s tvorbou nových kalibrom menších vlákien s jadrami po periférii. Legenda: HxE: 400x. D: Finálne štádium rozpadu svalového vlákna na niekoľko menších svalových vlákien, z ktorých väčšia časť je v revitalizačnom štádiu a časť zaniká. Legenda: HxE: 400x. o významnú medicínsku problematiku. Aj my sme viackrát v rôznych periodikách informovali odbornú verejnosť o morfológii, vývine, raste, patológii, včítane ďalších aspektov kostrových svalov rôznych druhov zvierat. Možno konštatovať, že stále existujú mnohé nejasnosti, týkajúce sa predovšetkým expresie génov, jednotlivých kanálov a molekulárnych mechanizmov podieľajúcich sa priamo, či nepriamo na vývine a raste svalových vlákien. Dnes však už s určitosťou vieme, že postnatálny rast svalových vlákien je uskutočňovaný rastom už existujúcich, ktoré sa vydiferencovali v priebehu embryonálneho vývoja. Ide o rast do hrúbky a do dĺžky, pričom bolo popísaných niekoľko spôsobov, ktoré sú odbornej verejnosti veľmi dobre známe. Problematika je v tomto slova zmysle interpretovaná aj v sylabách pregraduálnej histológie. Mimo toho je známe, že rast svalových vlákien je limitovaný počtom satelitných buniek, ktoré perzistujú medzi populáciou existujúcich svalových vlákien. Doposiaľ nebolo celkom jednoznačne vysvetlené, ako ev. za akých okolností sa dokážu zaktivovať a premeniť na plnohodnotné svalové vlákna, ale bolo zistené, že jedným z vyvolávajúcich mechanizmov sú trauma. Overujú sa aj iné alternatívy rastu svalových vlákien s primárnymi cieľmi nahradiť aplázie, vyplniť väčšie reparačné defekty, zväčšiť množstvo svalovej hmoty zvierat, ľudí a tiež umelo vyrobiť svalovinu s ďalšími variabilnými použitiami pre praktické účely. Isté výsledky už boli aj prakticky zdokumentované. Niektoré experimentálne štúdie potvrdili, že regeneračný mechanizmus môže byť podporený vložením svalovej drviny s prímesou myoblastov do defektu, ale v praxi zatiaľ nebolo možné dosiahnuť úplnú regeneráciu kostrovej svaloviny.1,2 Stále sa čaká na aplikačné výsledky, ktoré by boli viac uplatniteľné aj v medicínskej praxi. Výsledky s overeným


klinickým významom by totiž našli uplatnenie v mnohých oboroch humánnej i veterinárnej medicíny. Aj preto sa mnohé pracoviská aj dnes orientujú na štúdium mechanizmov, podieľajúcich sa na vývine a raste kostrových svalov. Možno konštatovať, že v tomto smere nateraz existuje skutočne viac otázok ako odpovedí. Okrem regenerácie svalových vlákien sú intenzívne študované aj ďalšie možnosti zásahov s výsledným efektom vzniku nových svalových vlákien v postnatálnom štádiu. Niektoré odkazy stále živia hypotézu možnosti pozdĺžneho štiepenia svalových vlákien so vznikom svalových vlákien v plne diferencovaných kostrových svalov. Problematika bola po prvýkrát uvedená vo vzťahu s nálezom veľkých, hypertrofických svalových vlákien, ktoré popísal v priebehu svalových dystrofií u mŕtvonarodených novorodencov Wohlfart.3,4 V nadväzujúcich prácach bol ich výskyt opakovane potvrdený aj v neskoršej rastovej fáze kostrových svalov zvierat i ľudí a boli nazvané ako Wohlfartove B vlákna, ale časom sa nakoniec zaujalo názvoslovie len obrie, alebo aj gigantické svalové vlákna. Vychádzalo sa z predpokladu, že takéto svalové vlákna by sa mohli štiepiť na niekoľko menších, ktoré by znova zhrubli a opätovne sa štiepili. Neskôr bolo štiepenie svalových vlákien pozorované nielen v priebehu svalových dystrofií, ale aj v normálnych kostrových svaloch. Keďže ide o problematiku, ktorá je menej známa v kruhoch odbornej verejnosti, chceli by sme v krátkosti, stručne, ale hlavne zaujímavou formou informovať o našich skúsenostiach a záveroch s gigantickými a štiepiacimi sa svalovými vláknami v zozbieranom súbore vzoriek z kostrových svalov na modeloch prasiat.

Materiál a metódy V rámci pripravovanej štúdie tzv. komparatívnej anatómie boli pravidelne prinášané vzorky kostrových svalov od rôznych druhov zvierat do histopatologického laboratória. V priebehu rokov bolo zozbieraných niekoľko tisíc vzoriek od jednotlivých druhov zvierat a zvlášť prasiat. Išlo o plemená biela ušľachtilá, landrace, pietrain a ďalej krížence prasiat. Vyskytli sa situácie, keď plemeno nebolo úplne jasné, alebo sa nám tieto údaje nepodarilo zistiť, či dohľadať. Vzorky boli odobraté z m. triceps brachii – trojhlavý ramenný sval (MTB) laterokraniálne od centrálnej šľachy z geometrického stredu, m. longissimus dorsi – najdlhší chrbtový sval (MLD) na úrovni posledného rebra zo stredu svalu m. longissimus lumborum – najdlhší bedrový sval (MLM) a z m. rectus femoris – priamy stehnový sval (MRF), z jeho geometrického stredu. Takto odobrané boli následne fixované v kontajnery s kvapalným dusíkom, alebo aj klasicky v roztoku s formalínom a takto transportované do laboratória, kde boli ďalej štandardne spracované. Sériové rezy boli farbené niekoľkými druhmi farbív. Boli využité predovšetkým techniky, ktoré sú dnes bežne využívané v mikroskopii kostrovej svaloviny. Prvá séria rezov bola farbená prehľadným farbením hematoxylínom-eozínom (DiaPath Srl., Italy). Pre dôkaz cukrov boli rezy farbené toluidínovou modrou (DiaPath Srl., Italy) a ďalej metodikou PAS-Hotchkiss-McManus (DiaPath Srl., Italy). Pre dôkaz neutrálnych lipidov boli rezy farbené olejovou červeňou

711


„0“ (DiaPath Srl., Italy) a sudanovou čiernou (DiaPath Srl., Italy). Pre rozlíšenie jednotlivých typov svalových vlákien bola použitá sukcinátdehydrogenáza. Ide o enzým, ktorý je súčasťou Krebsovho cyklu a princípom reakcie je, že tetrazolová soľ sa zmení na farebný produkt formazan v mieste aktivity enzýmu, ktorý je viazaný na mitochondrie. Vysušené narezané zmrazené natívne rezy boli inkubované vo vlhkom prostredí pri izbovej teplote po dobu 60 až 90 min. Následne boli rezy opláchnuté destilovanou vodou a ďalej uložené do kyvety s destilovanou vodou po dobu 1 min. a nakoniec zamontované krycím sklom s použitím glycerínovej želatíny. Všetky vyhotovené vzorky boli vyhodnotené aj morfometricky, keď bola zmeraná hrúbka svalových vlákien a jednotlivých typov svalových vlákien za pomoci mikroskopu Olympus provis AX 70 (Olympus Optical CO., LTD., Tokyo, Japan) so softwarom NIS-Elements AR version 3.0 software (Laboratory Imaging s. r. o., Czech Republic). Aj keď to spočiatku nebolo naším cieľom, tak práve medzi týmto množstvom vzoriek sme postupne začali nachádzať gigantické a štiepiace sa svalové vlákna. Jednotlivé preparáty sme najprv len zo zaujímavosti vyberali, neskôr, keď sme zistili istú paralelu, boli už ďalej cielene triedené, až sa nám podarilo zozbierať reprezentatívny súbor, z ktorého sme mohli vyvodiť isté závery.

Výsledky V prvom rade je podľa nás potrebné rozlišovať termín gigantické svalové vlákna a štiepiace sa svalové vlákna. Zistili sme, že gigantické svalové vlákna sa môžu štiepiť, ale aj nemusia. Prvé gigantické svalové vlákna sme našli už v kostrových svaloch 18-dňových prasiatok. Z celého súboru vzoriek sa však v tejto vekovej kategórii jednalo len o niekoľko málo hypertrofických, denzných svalových vlákien. Podľa nás neexistuje priama paralela medzi vekom a výskytom gigantických svalových vlákien, pretože v niektorých vekových kategóriách konkrétnych jedincov sme ich nenašli, a naopak u iných v rovnakých a vyšších vekových kategóriách boli spontánne prítomné. Naopak štiepiace sa svalové vlákna sú podľa nás v kontexte s vekom, aj keď sme túto skutočnosť nikdy štatisticky nedokázali. Pritom štiepiace sa svalové vlákna neprevyšujú svojím kalibrom ostatné svalové vlákna v sledovanej vekovej kategórii.

Popis výzoru gigantických a štiepiacich sa svalových vlákien Gigantické svalové vlákna sú lokalizované spravidla na periférii jednotlivých svalových snopcov. Ide o hypertrofické, ovoidné až hranatejšie svalové vlákna s homogénnou, alebo aj hrudkovitou štruktúrou s tmavšou sarkoplazmou, ktorá je často vakuolizovaná. Hlavným znakom je disproporcia kalibru jednotlivých svalových vlákien, keď do popredia vystupuje hrúbka svalových vlákien. Štiepiace sa svalové vlákna môžu byť gigantické, ale nemusia svojou hrúbkou nadobúdať hodnoty gigantických svalových vlákien. Vo väčšine prípadov ide o svalové

712

vlákna, ktoré na prvý pohľad nie sú ničím zvláštne v porovnaní s normálnymi svalovými vláknami. Do popredia vystupuje predovšetkým migrácia svalových jadier mediálnym smerom svalovým vláknom. V mieste zoskupovania jadier sa vytvárajú retiazkové pásové útvary s hranicami štiepenia, keď sa vytvárajú trhliny buď v centre svalových vlákien, alebo kolmo prenikajú z periférie k ich centru. Miestami sú viditeľné zreteľne sa rozpadajúce svalové vlákna aj s izolovanými novovytvorenými tenkými svalovými vláknami. Inde je viditeľná len nahromadená masa tkaniva s novovytvorenými svalovými vláknami prevažne malého priemeru.

Histologická klasifikácia štiepenia svalových vlákien Mechanizmus je podľa našich pozorovaní charakteristický postupom, ktorý možno rozdeliť do štyroch štádií. V prvom štádiu (G1) vystupuje do popredia migrácia jadier mediálnym smerom svalovým vláknom. Možno pozorovať, že jadrá migrujú skupinovo aj organizovane (obr. 1A). Druhé štádium (G2) je charakteristické tým, že v mieste zoskupovania jadier možno pozorovať hranice štiepenia, pričom sa vo svalových vláknach vytvárajú trhliny, a to buď v centre vlákna, alebo kolmo prenikajú z periférie k ich stredu. Často sú v tomto zmysle opticky viditeľné organizované pásové útvary zoskupených jadier s budúcou hranicou štiepenia svalových vlákien (obr. 1B). V treťom štádiu štiepenia (G3) dochádza k rozpadu jedného svalového vlákna na niekoľko menších svalových vlákien (obr. 1C). Vo štvrtom, finálnom štádiu (G4) môžeme často pozorovať masu tkaniva s populáciou tenkých svalových vlákien, ktoré sa môžu podobať aj myoblastickým elementom (obr. 1D). Niektoré z nich vykazujú v reakcii na rozlíšenie jednotlivých typov svalových vlákien intenzívnu pozitivitu, ale nejedná sa o 100% pravidelnosť, pretože iné nie. Nemožno teda konštatovať, že sa štiepi len jeden typ svalových vlákien a iné nie.

Morfometrické ukazovatele gigantických a štiepiacich sa svalových vlákien Meraním sme zistili, že hrúbka gigantických svalových vlákien nadobúda hodnoty od 50,48 μm do 276,51 μm. Ide o hraničné hodnoty s mediánom 168,09 μm. Zistili sme, že gigantické svalové vlákna sú prítomné vo všetkých troch analyzovaných svaloch. Nezaznamenali sme pritom žiadne rozdiely v zmysle väčšieho výskytu v skúmaných svaloch. Štiepiace sa svalové vlákna nie sú hrubšie v porovnaní s normálnymi svalovými vláknami, a preto neboli samostatne merané.

Diskusia Gigantické svalové vlákna Naše nálezy korešpondujú s popisnými nálezmi iných autorov. Veľké gigantické svalové vlákna sú viditeľné väčši-


nou solitárne medzi normálnymi svalovými vláknami, zväčša na periférii jednotlivých svalových snopcov. V porovnaní medzi normálnymi a gigantickými svalovými vláknami vystupuje vo svetelno-mikroskopickom obraze do popredia predovšetkým disproporcionalita ich hrúbky, ktorá sa manifestuje nápadnejšou zmenou variability kalibru jednotlivých svalových vlákien. Mimo toho sú na priečnom priereze väčšinou sférické s homogénnou štruktúrou, bez viditeľnosti myofibríl a častokrát aj vakuolizované.5-8 V literatúre sme v tomto význame našli úvahy o poruchách v metabolizme svalov, ktorých morfologickým pandantom je vznik gigantických svalových vlákien.9 Niektorí autori zistili štatistickú signifikanciu gigantických svalových vlákien aj v rámci jednotlivých plemien prasiat. Z výsledkov práce Weilera et al.10, ktorí porovnávali ukazovatele svalových vlákien šľachtených plemien a divo žijúcich prasiat, vyplýva, že gigantické svalové vlákna boli pozorované len v kostrových svaloch šľachtených plemien prasiat. Tieto výsledky len nahrávajú hypotézam, že manifestácia gigantických svalových vlákien je výsledkom intenzívneho šľachtenia s pôvodným cieľom zvýšenia kvantity kostrovej svaloviny. Práca Wojtysiaka11 však už porovnáva výskyt gigantických svalových vlákien v populácii piatich druhov plemien prasiat so signifikantným výskytom vo svaloch plemena pietrain. Iné práce uvádzajú aj rozdiely vo výskyte gigantických svalových vlákien v rámci anatómie jednotlivých kostrových svalov. V tomto zmysle je výstižná práca poľských autorov Sobczak et al.12, alebo aj práce talianskych kolegov Velotto et al.13,14 Pokiaľ sme sa však pozreli na výstupy z dostupnej odbornej literatúry, tak sme zistili, že uvedené skutočnosti platia aj pre iné živočíšne druhy. Napríklad práca Branciari et al.15 pojednáva o výskyte gigantických svalových vlákien dvoch genotypov kureniec so signifikantne vyšším výskytom gigantických svalových vlákien vo veľkom prsnom svale (m. pectoralis major). V podobnom scenári sú preberané býčky,16 alebo napríklad zajace17 s nálezom kostrových svalov vo viacej fyzicky vyťažených kostrových svaloch. V našom súbore sa nám nepodarilo dokázať, že niektoré plemená prasiat majú väčšie, alebo menšie zastúpenie gigantických svalových vlákien, a taktiež sme nezistili žiadne rozdiely ani v rámci anatomickej lokalizácie jednotlivých kostrových svalov všetkých vekových kategórií. Je však potreba uviesť, že v našich vzorkách sme primárne evidovali predovšetkým vek zvierat a údaje o konkrétnych plemenách nám neboli vždy známe. Niekedy neboli známe ani tým osobám, ktoré mali na starosť zvieratá, alebo sa jednalo o krížence a keďže sme sa odberov priamo nezúčastňovali, nedokázali sme informácie o plemenách vierohodne overiť, alebo neskôr dohľadať. Niekedy to paradoxne presne nedokázali povedať ani osoby, ktorým skupina prasiat patrila, alebo sa aj vyhovárali, že oni sú zodpovedný len za prevoz a ďalšie formálne úkony spojené s porážkou zvierat. V konečnom dôsledku sme teda usúdili, že informácie o pôvode plemien by aj tak neboli dôveryhodné, a preto sme od nich nakoniec odstúpili, alebo sme ich evidovali len v prípade skutočne overeného pôvodu prasiat. Pritom sa tieto skutočnosti zdajú byť dôležité, pretože v literatúre sa diskutuje o súvislostiach medzi stres citlivos-

ťou prasiat a výskytom gigantických svalových vlákien.18 Tieto skutočnosti sme dokázali a na obmedzenom súbore vzoriek publikovali aj my.19,20 Pokiaľ by však naozaj existovali súvislosti medzi výskytom gigantických svalových vlákien a jednotlivými plemenami prasiat, tak by biopsia kostrových svalov mohla byť relevantným nástrojom hodnotenia kvality mäsa, včítane využiteľnosti zvieraťa v ďalšom reprodukčnom procese. O týchto možnostiach sme opakovane v širšom význame diskutovali viackrát.21-25

Štiepiace sa svalové vlákna Zistili sme, že štiepiace sa svalové vlákna nemusia byť charakterom ani rozmermi gigantické. V našom súbore vzoriek sme teda nenašli rozdiely v kalibre normálnych a štiepiacich sa svalových vlákien, a preto tieto neboli individuálne merané. V literatúre sme v tomto kontexte našli poznámku, že by mohlo ísť o štiepiaci mechanizmus jedného gigantického svalového vlákna na niekoľko menších, ktorý by sa opakoval. V našom súbore vzoriek sa nám však túto skutočnosť nikdy nepodarilo dokázať.26 Zistili sme ale existenciu istej paralely štiepenia. Celý proces štiepenia svalových vlákien sme rozdelili do štyroch štádií s definíciou histologického grade (G1–G4), ktorý sme odporučili aj pre veterinárnu bioptickú prax.27 Podľa uznávaných autorov prioritne sa venujúcich svalovej patológii sa so štiepením svalových vlákien možno stretnúť v klasickej myopatológii pomerne často, a to ako pri primárnych chorobách svalov, tak aj pri neurogénnych atrofiách.28,29 V širšej retrospektívnej nekroptickej práci na vzorke 217 koní bolo histologicky jednoznačne verifikované štiepenie svalových vlákien len u 2 koní, pričom autor v diferenciálnej diagnostike zvažuje predovšetkým širšie spektrum chronických myopatií.30 V diagnostickom algoritme by mohla pripadať do úvahy aj atrofia svalových vlákien. Menšie zväzočky rovnakého typu svalových vlákien, ktoré vznikli štiepením gigantických svalových vlákien, totižto môžu vzhľadovo korešpondovať aj s atrofickými zmenami. V našom súbore sme však zaznamenali takmer vždy fokálny proces na úrovni jedného, alebo len niekoľko málo svalových vlákien. Sme teda názoru, že solitárne tenké svalové vlákna by mohli byť rozlišovacím nástrojom v diferenciálnej diagnostike svalových atrofií. Pri vysvetľovaní fenoménu štiepenia sa vychádzalo predovšetkým z predpokladov existencie biochemických porúch na úrovni sarkolemmy. Podľa niektorých je štiepenie výsledkom mutácie v jednom z génov pre dystrofín-glykoproteín s rozpadom sarkolemmy, ev. aj deficitom membránového proteínu dystrofinu.31-33 Uvedené poruchy sú pritom hlavným problémom svalových dystrofií. Možno preto oprávnene konštatovať, že vo výskume svalových chorôb dominujú dnes predovšetkým otázky regeneračných možností a tvorba nových svalových vlákien.34 Práca Torrenteho et al.35 sa venuje izolácii buniek z krvi so schopnosťou premeniť sa na plnohodnotné svalové vlákna v kostrových svaloch. Experiment bol úspešne odskúšaný na modely myší s ochorením imitujúcim svalové dystrofie. V iných experimentoch sa hľadajú náhrady za dystrofín, ev. cesty s možnou aktiváciou tvorby dystrofínu.36-38 Zdá sa, že samotnej terapii by mal pred-


chádzať výskum spojený s presnou diagnostikou mutácií v dystrofínovom géne, ktorý je spoločným menovateľom mnohých svalových ochorení. Farmaceutické firmy sa už dávnejšie intenzívne venujú tomuto problému aj s testovaním terapie. Niektoré postupy charakteru výroby a následnej implementácie génu pre dystrofín boli už experimentálne odskúšané.39,40 Inde sa pokusy dostali už aj do klinického testovania na ľuďoch. Mimo týchto postupov bola napríklad odskúšaná aj intramuskulárna aplikácia čistej DNA pacientom so svalovými dystrofiami, čo viedlo k produkcii dystrofínu maximálne do 10 %. Podľa Duana41 majú výsledky liečby svalových dystrofií veľmi dobré výsledky na experimentálnych modeloch, a to zvlášť na myšiach, ale v populácii ľudí sa podobné očakávané výsledky nedostavujú. Autor v tomto zmysle upozorňuje na špeciálny psí model so svalovou dystrofiou charakteru Duchenovej svalovej dystrofie. Podľa neho je tento model oveľa vhodnejší ako myší. V liečbe však bude asi účinnejšia terapia formou kmeňových buniek.42-44 Vráťme sa však k mechanizmom štiepenia svalových vlákien. Iní uvádzajú, že môže ísť aj o proces fokálnej nekrózy svalového vlákna so spusteným zápalovej reakcie.45 V našom súbore sme zápalový proces v priebehu jednotlivých fáz štiepenia svalových vlákien nezaznamenali. Na margo možnosti mutácií v dystrofínovom géne pre tvorbu dystrofínu a s tým spôsobený mechanizmus štiepenia svalových vlákien ako spôsob postnatálneho rastu kostrových svalov uvádzame, že podľa nás je takýto vzťah nepravdepodobný. Aj keď sme to imunohistochemicky nikdy neoverili, nemyslíme si, že by sa jednalo o dystrofínové poruchy, pretože so štiepením svalových vlákien sme sa stretli aj v súbore trojročných prasiat, ktoré boli klinicky považované za zdravé. Inde sa uvádza, že štiepenie svalových vlákien by mohlo byť prejavom autofágických vakuolárnych myopatií.46,47 Ide o lyzozomálne dysfunkcie s dysfunkciou autofágického procesu a hromadením vakuol, čo vedie k dysrupcii myofibrilárneho usporiadania.48 V našom súbore sme síce zaznamenali vzťah medzi vakuolizáciou a štiepením svalových vlákien, ale imunohistochemicky a molekulárne geneticky sme to nikdy neoverili. V literatúre sú k dispozícii rôzne interpretácie fenoménu štiepenia svalových vlákien. Známy je intramuskulárny efekt botulotoxínových injekcií, ktoré sa uplatňujú v zmierňovaní svalového napätia. V jednej staršej štúdii sa píše, že po opakovanom experimentálnom podaní botulotoxínových injekcií do hrtanových svalov potkana došlo k štiepeniu svalových vlákien.49 Ďalšie štúdie vnášajú už viac svetla aj na spúšťacie mechanizmy. V štúdii, ktorú publikovali Ho et al.50, sa píše o experimente na laboratórnych potkanoch, ktoré boli rozdelené do dvoch skupín. Prvá skupina bola kontrolná a druhá bola po dobu ôsmich týždňov donucovaná dvíhať záťaž, pričom posledné dva týždne dvíhala záťaž až 130 % svojej telesnej hmotnosti. Po ukončení experimentu boli realizované niektoré vyšetrenia. Bolo zistené, že priemerná hmotnosť dlhého priťahovača stehna (m. adductor longus) bola štatisticky preukazne väčšia u pokusnej skupiny v porovnaní s kontrolnou. Taktiež bolo štatistiky preukazné aj zvýšenie

714

množstva svalových vlákien u pokusnej skupiny oproti kontrole. Mikroskopicky bolo viditeľné štiepenie svalových vlákien v kostrových svaloch potkanov experimentálnej skupiny. Autori nepopísali tento fenomén detailne a ani ho ďalej nijak neklasifikovali. Podľa nich ide o fyziologickú adaptáciu na mechanický stres z cvičenia, pričom pripúšťajú štiepenie svalových vlákien ako spôsob postnatálneho rastu kostrových svalov. V práci japonských autorov Tamaki et al.51 sa píše o troch experimentálnych skupinách laboratórnych potkanov. Prvá bola kontrolná, v druhej boli potkany, ktoré vykonávali cvičenia charakteru drepov, a v tretej boli šprintujúce potkany. Už po prvotnej záťaži v rozsahu 60 minút sa sledovali hodnoty sérovej kreatínkinázy s markantným nárastom v skupine, ktorá vykonávala cvičenie charakteru drepov. Experiment trval po dobu 12-týždňov, pričom cvičenia boli vykonávané denne. Po ukončení experimentu bolo mikroskopicky zistené, že potkany z druhej skupiny mali o 14 % viacej svalových vlákien v chodidlovom svale (m. plantaris) v porovnaní s prvou a treťou skupinou. Autori výsledky interpretujú v deji dvoch štádií. V prvom štádiu išlo o hyperpláziu, ktorá bola doprevádzaná hypertrofiou týchto svalových vlákien kostrových svalov. V inej experimentálnej štúdii, ktorá je metodicky veľmi podobná modelu s nasadením umelej záťaže na krídla sliepok a následnou dokumentáciou zvýšenia počtu svalových vlákien52, sa autori Antonio a Gonyea53 snažili vyvolať u dospelých prepelíc svalovú hypertrofiu formou progresívneho naťahovania ich predného širokého chrbtového svalu (m. anterior latissimus dorsi). Po niekoľkodňovom tréningu sa objem svalu oproti kontrole signifikantne zväčšil a vo vzorkách zo svalu bolo zaznamenané pozdĺžne štiepenie svalových vlákien. Autori zvažujú hypotézu štiepenia, ale aj tvorbu nových svalových vlákien za asistencie a aktivácii satelitových buniek.54-58 V predošlej metodicky tiež veľmi podobnej štúdii, ktorá bola realizovaná na modely kačíc, sú autori presvedčení o možnosti postnatálneho rastu svalových vlákien formou štiepenia.59 Celkom zaujímavú štúdiu publikoval kolektív švédskych autorov, ktorý podrobili dve skupiny vzpieračov biopsii kostrových svalov.60 Prvá skupina bola kontrolná a druhá s preukázaným použitím anabolických preparátov. Skupina s anabolikami mala štatisticky preukazne viac štiepiacich sa svalových vlákien v bočnom širokom svale stehna (m. vastus lateralis), ale v lichobežníkovom svale chrbta (m. trapezius) už neboli výsledky signifikantné. Tieto výsledky napovedajú, že štiepenie svalových vlákien by mohlo byť výsledkom ich poškodenia mechanickým atakom. Autori sa však nezmieňujú o typológii svalových vlákien a my sa teda môžeme len domnievať, či môžu byť niektorí jedinci predisponovaný a či má taký defekt vplyv aj na vznik niektorých ochorení. Možné súvislosti by potom mohli vysvetľovať aj mechanizmus náhleho úmrtia u prasiat s PSE (pale, soft, exudative – bledé, mäkké, vodnaté) mäsom, alebo aj neurolabilitu, nezvládanie stresu, ev. vznik psychických problémov u ľudí s predominanciou istých svalových vlákien. Ako však bolo vyššie uvedené, my sme jednoznačne nezistili, že by sa štiepil len jeden typ svalových vlákien



a iné typy už nie. Z jednotlivých štúdií však možno konštatovať, že asi existuje viacej foriem štiepenia svalových vlákien. Z prehľadu literatúry vyplýva existencia aspoň troch spôsobov. Prvým je štiepenie gigantických svalových vlákien, druhým štiepenie v priebehu mechanického ataku a tretím je spontánne štiepenie normálnych svalových vlákien. Tvorba nových svalových vlákien je spájaná s aktiváciou satelitových buniek, pričom bolo dokázané, že sa uplatňujú aj v procese štiepenia. Časť autorov sa pritom prikláňa k hypotéze, že prítomnosť štiepiacich sa svalových vlákien je prirodzená aj v normálnych svaloch. Naše výsledky dokumentujú reálnosť uvedenej hypotézy.61-63 Ostáva však nejasné, aké sú ich vlastnosti, imunohistochemický profil, ev. mechanizmy samotného štiepenia. Máme isté hypotézy, ktoré sme však zatiaľ nedokázali, ale ani nevyvrátili. V našom súbore sme našli skupinu spontánne sa štiepiacich svalových vlákien v normálnych svaloch. Podľa nás ale tento fenomén nemá priamy vzťah k postnatálnemu rastu kostrových svalov prasiat. Možno by mohol zohrávať význam pri fokálnych procesoch regenerácie kostrovej svaloviny. Je však oveľa pravdepodobnejšie, že ide o reakciu na variabilné ataky s výsledným rozštiepením jedného svalového vlákna na niekoľko ďalších v dôsledku nadmernej kontrakcie myofibríl a náhlej kyslíkovej, ev. aj energetickej potreby. V rámci diskusie však pripúšťame alternatívu, že štiepiace sa svalové vlákna môžu za experimentálnych podmienok zohrávať význam v raste kostrových svalov rôznych druhov zvierat. Niektorí autori sa napríklad snažili vysvetliť masívne zväčšenie kostrových svalov tvorbou nových svalových vlákien v priebehu niektorých druhov športov, ako je napríklad kulturistika, aj keď vieme, že toto zväčšenie je uskutočňované hrubnutím už existujúcich svalových vlákien.64-67 Podľa bratov Uhrínovcov68 sa svalové vlákna v priebehu cvičení môžu štiepiť, ale nejde o tvorbu nových svalových vlákien, pretože vznikajú už z existujúcich. Proces štiepenia vysvetľujú limitovanými možnosťami transportu výživných látok, kyslíku do vlákien a limitovanou možnosťou vylučovania produktov látkového metabolizmu. Preto svalové vlákno môže rásť len do určitej hrúbky. Naopak iní nezistili vznik nových svalových vlákien u kulturistov a sú názoru, že ide o genetickú preddispozíciu.69-70 Aj tak stále ostáva mnoho nezodpovedaných otázok a nejasností. Nevieme, či sa vlákno štiepi v celom rozsahu, alebo ide len o rozdvojenie, roztrojenie atď. v jeho najhrubších častiach, pričom úponové konce vlákna ostávajú spoločné, alebo ide o rozštiepenie v celom rozsahu. Z vyššie uvedených experimentálnych prác sme sa jednoznačne nedozvedeli, či bol histologicky sériovo spracovaný celý sval, alebo len jeho jedna časť. V našej práci boli odobraté a spracované vzorky z geometrického stredu kostrových svalov, ale po periférii a pri úponoch už vzorky neboli odoberané. Taktiež nie je úplne jasný ďalší osud rozštiepených svalových vlákien. Z našich výsledkov vyplýva, že väčšia časť tenkých svalových vlákien je vitálna s usporiadanými jadrami po ich periférii. Vo vyššie uvedených prácach sa píše o zvyšovaní počtu svalových vlákien oproti kontrolám po ukončení experimentov, ale


chýbajú nálezy zo vzoriek kostrových svalov od týchto zvierat v ďalších časových intervaloch bez záťaže. Môžeme si teda len domýšľať, čo by sa ďalej dialo so svalovými vláknami, celkovo so svalovou hmotou a aký by vlastne bol mikroskopický obraz kostrového svalu po kratšej, či dlhšej dobe bez adekvátnej záťaže. Ďalší výskum tejto problematiky by sa podľa nás mal uberať predovšetkým cestou objasňovania viacerých a možno aj nami načrtnutých otázok so spoločným cieľom ich využitia pre potreby praxe.

Záver V snahe čo najlepšie vystihnúť naše závery sme publikovali niekoľko odborných, vedeckých prác a tiež prezentovali prednášky so zameraním na preberanú problematiku. Detailne sme popísali ich výzor, manifestáciu a zistili sme viaceré skutočnosti. Časť z nich je známa, uznávaná a časť je novšia. Podľa nás je v prvom rade potrebné odlíšiť pojmy gigantické svalové vlákna a štiepiace sa svalové vlákna. Gigantické sú kalibrom väčšie v porovnaní s ostatnými svalovými vláknami, pričom sa môžu, ale aj nemusia štiepiť. Štiepiace sa svalové vlákna nemusia nadobúdať rozmery gigantických. Sme názoru, že oba typy sa spontánne nachádzajú aj v normálnych kostrových svaloch prasiat. Neexistuje pritom paralela medzi percentuálnym rastom gigantických svalových vlákien a vekom. Naopak podľa nás existuje paralela medzi vekom a percentuálnym nárastom štiepiacich sa svalových vlákien. Zistili sme rozdiely v kalibre gigantických a normálnych svalových vlákien aj so štatistickou signifikanciou, ale nezistili sme rozdiely v kalibre medzi normálnymi a štiepiacimi sa svalovými vláknami. Zistili sme väčšiu frekvenciu gigantických svalových vlákien v kostrových svaloch stres-citlivých prasiat. Navrhli sme klasifikačný systém procesu štiepenia svalových vlákien v podobe histologického grade (G1-G4), ktorý bol odporučený aj pre veterinárnu bioptickú prax. Podľa nás sa gigantické a štiepiace sa svalové vlákna sporadicky nachádzajú aj v normálnych priečne pruhovaných kostrových svaloch prasiat. Štiepením vznikajúce svalové vlákna nemajú priamy vzťah k postnatálnemu rastu kostrových svalov prasiat. Problematiku sme sa snažili efektne zakomponovať aj do našich prednášok pre vysokoškolských študentov v takom rozsahu, aby znela zaujímavo aj s vidinami aplikovateľnosti a využiteľnosti pre potreby praxe. Dedikácia Práca nebola podporená žiadnym grantom a všetky nákladové položky boli hradené autormi. Literatúra: 1. DAYANIDHI, S., LIEBER, R. L. Skeletal muscle satellite cells: mediators of muscle growth during development and implications for developmental disorders. Muscle Nerve 2014;50:723-732. 2. ROCHETEAU, P., VINET, M., CHRETIEN, F. Dormancy and quiescence of skeletal muscle stem cells. Results Probl Cell Differ 2015;56:215-235. 3. WOHLFART, G. Uber das vorkommen verschiedener arten von muskelfasern in der skelemuskulatur des menschen und einiger saugetiere. Acta Psych 1937;13:1-19.

715


4. WOHLFART, G. Muscular atrophy in diseases of the lower motor neuron. Arch Neurol Psych 1949;61:599-620. 5. MAKOVICKÝ, P. Patologicko-anatomický obraz gigantických svalových vlákien. Zborník abstraktov. III. Vedecká konferencia študentov a doktorandov. Nitra: SPU, 2005:69. 6. MAKOVICKÝ, P., MAKOVICKÝ, P., CHRASTINOVÁ, Ľ., KULÍŠEK, V., CHRENKOVÁ, M., HAŠČÍK, P. Svetelnomikroskopické aspekty kostrových svalov ošípaných kŕmených zmesami s hrachom. Slov Vet Cas 2006;31:249-251. 7. MAKOVICKÝ, P., MAKOVICKÝ, P., KULÍŠEK, V., DEBRECÉNI, O., HAŠČÍK, P. Histological analysis of size, structure and appearance of giant fibres in skeletal muscles of pigs. Folia Veterinaria 2007;51:5-8. 8. MAKOVICKÝ, P. Histological study of giant fibres in skeletal muscles of pigs. Fleischwirt Int 2010;25:66-68. 9. DUBOWITZ, V., SEWRY, C., OLDFORS, A. Muscle biopsy: A practical approach. Philadelphia: Saunders, 2013:592. 10. WEILER, U., APPELL, H. J., KREMSER, M., HOFACKER, C., CLAUS, R. Consequences of selection on muscle composition. A comparative study on gracilis muscle in wild and domestic pigs. Anat Histol Embryol 1995;24:77-80. 11. WOJTYSIAK, D. Pathological changes in the microstructure of longissimus lumborum muscle from five breeds of pigs. Folia Biol (Krakow) 2012;60:55-60. 12. SOBCZAK, M., LACHOWICZ, K., ZOCHOWSKA-KUJAWSKA, J. The influence of giant fibres on utility for production of massaged products of porcine muscle longissimus dorsi. Meat Sci 2010;84:638-644. 13. VELOTTO, S., VARRICCHIO, E., DI PRISCO, M. R, STASI, T., CRASTO, A. Skeletal myocyte types and vascularity in the Black Sicilian pig. Acta Vet (Brno) 2007;76:163-170. 14. VELOTTO, S., VITALE, C., STASI, T., CRASTO, A. New insights into muscle fibre types in Casertana pig. Acta Vet (Brno) 2010;79:169-176. 15. BRANCIARI, R., CASTELLINI, C., DAL BOSCO, A., MAMMOLI, R., REA, S., RANUCCI, D. The occurrence of giant fibres in different muscles of two chicken genotypes. Br Poult Sci 2014;55:181-185. 16. MLYNEK, K., ELMINOWSKA-WENDA, G., GULINSKI, P. The relationship between microstructure of Longissimus lumborum muscle and carcass quality of bulls slaughtered at free ages. Anim Sci Pap Rep 2006;24:57-63. 17. DALLE-ZOTTE, A., REMIGNON, H., OUHAYOUN, J. EFFECT of some biological and zootechnical factors on appearance of giant fibres in the rabbit. Consequences on muscle fibre type, morphology and meat quality. World Rabbit Sci 2001;9:1-7. 18. FAZARINC, G., CANDEK-POTOKAR, M., URSIC, M., VRECL, M., POGACNIK, A. Giant muscle fibres in pigs with different Ryr1 genotype. Anat Histol Embryol 2002;31:367-371. 19. MAKOVICKÝ, P., MAKOVICKÝ, P., KULÍŠEK, V., LEVKUT, M., CHRENKOVÁ, M. Histopatologický obraz kostrových svalov ošípaných so stresovým syndrómom a PSE mäsom. Infovet 2006;14:274-275. 20. MAKOVICKÝ, P., MAKOVICKÝ, P., LEVKUT, M., CHRENKOVÁ, M., KULÍŠEK, V., JÍLEK, F. Histopathological and genetic aspect of stress syndrome of the skeleton musculature of pigs with resulting PSE meat. Folia Veterinaria 2007;51:185-188. 21. MAKOVICKÝ, P., KULÍŠEK, V., HAČŠÍK, P., ČOPÍK, A. Postavenie mikroskopických metód pri hodnotení ukazovateľov kvality kostrovej svaloviny a mäsa. Maso 2004;15:82-84. 22. MAKOVICKÝ, P., MAKOVICKÝ, P., KULÍŠEK, V., HAŠČÍK, P., BUČKO, O. Návrh metodického postupu hodnotenia ukazovateľov kostrovej svaloviny rôznych druhov hospodárskych zvierat pre objektívnu definíciu kvality mäsa z histologického hľadiska. Infovet 2005;12:281-287. 23. KULÍŠEK, V., MAKOVICKÝ, P., DEBRECÉNI, O., ZIMMERMANN, V. Teoretický pohľad pre využitie histologických a histochemických metód pri stanovovaní kvality mäsa. Maso 2003;14:19-21. 24. KULÍŠEK, V., MAKOVICKÝ, P., DEBRECÉNI, O., ZIMMERMANN, V. Praktické možnosti využitia histologických metód pri stanovení kvality mäsa a finálnych produktov. Maso 2003;14:18-19. 25. Kulíšek, V., Makovický, P., Haščík, P., Debrecéni, O. Návrh zásad hodnotenia kvality mäsa využitím histologických metód. Collective of authors. Biotechnology 2008. České Budějovice : USB, 2008:157-159. 26. MAKOVICKÝ, P., MAKOVICKÝ, P. Niektoré poznámky k rastu kostrových svalov prasiat. Slov Vet Cas 2014;39:278-281. 27. MAKOVICKÝ, P., MAKOVICKÝ, P., CHRENKOVÁ, M. Histopathological aspects of giant fibres in selected muscles of the pig. Isr J Vet Med 2009;64:31-35. 28. BEDNAŘÍK, J., GAILLYOVÁ, R., KADAŇKA, Z., LUKÁŠ, Z., MECHL, M., VOHÁŇKA, S., VYTOPIL, M. Nemoci kosterního svalstva. Praha: Triton, 2001:470. 29. LUKÁŠ, Z., FEIT, J. Úvod do bioptické myopatologie. Brno: MU, 1996:114. 30. VALENTINE, B. A. Pathologic findings in equine muscle (excluding polysaccharide storage): a necropsy study. J Vet Diagn Invest 2008;20:572-579. 31. CHELLY, J., DESQUERE, I. Progressive muscular dystrophies. Handb Clin Neurol 2013;113:1343-1366. 32. GASCHEN. F. P., BURGUNDER, J. M. Changes of skeletal muscle in young dystrophin-deficient cats: a morphological study. Acta Neuropathol

716

2001;101:591-600. 33. KOHN, B., GUSCETTI, F., WAXENBERGER, M., AUGSBURGER, H. Muscular dystrophy in a cat. Tierarztl Prax 1993;21:451-457. 34. MAKOVICKÝ, P., MAKOVICKÝ, P., KULÍŠEK, V. Vplyvy genetických faktorov na genézu a rast priečne pruhovaného kostrového svalového tkaniva. Cesk Fyziol 2007;56:15-21. 35. TORRENTE, Y., BELICCHI, M., SAMPAOLESI, M, et al. Human circulating AC133(+) stem cells restore dystrophin expression and ameliorate function in dystrophic skeletal muscle. J Clin Invest 2004;114;182-195. 36. BANKS, G. B., COMBS, A. C., ODOM, G. L., BLOCH, R. J., CHAMBERLAIN, J. S. Muscle structure influences utrophin expression in MDX mice. PLoS Genet 2014;10:1004431. 37. MARSHALL, J. L., CROSBIE-WATSON, R. H. Sarcospan: a small protein with large potential for Duchene muscular dystrophy. Skelet Muscle 2013;3:143. 38. RUEGG, U. T. Pharmacological prospects in the treatment of Duchene muscular dystrophy. Curr Opin Neurol 2013;26:577-584. 39. MCGREEVY, J. W., HAKIM, C. H., MCLNTOSH, M. A., DUAN, D. Animal models of Duchene muscular dystrophy: from basic mechanism to gene theraphy. Dis Model Mech 2015;8:195-213. 40. WOLFF, A. V., NIDAY, A. K., VOELKER, K. A., CALL, J. A., EVANS, N. P., GRANATA, K. P., GRANGE, R. W. Passive mechanical properties of maturing extensor digitorum longus are not affected by lack of dystrophin. Muscle Nerve 2006;34:304-312. 41. DUAN, D. Duchenne muscular dystrophy gene therapy in the canine model. Hum Gene Ther Clin Dev 2015; in press. 42. GENG, J., LIU, G., PENG, F, et al. Decorin promotes myogenic differentiation and mdx mice therapeutic effect after transplantation of rat adipose-derived stem cells. Cytotherapy 2012;14:877-886. 43. LEE, E. M., KIM, A. Y., LEE, E. J., et al. Therapeutic effects of mouse adipose-derived stem cells and losartan in the skeletal muscle of injured mdx mice. Cell Transplant 2015; in press. 44. LIU, Y., YAN, X., SUN, Z., CHEN, B., HAN, Q., LI, J., ZHAO, R. C. Flk-1+ adipose-derived mesenchymal stem cells differentiate into skeletal muscle satelite cells and ameliorate muscular dystrophy in mdx mice. Stem Cells Dev 2007;16:695-706. 45. DAS, S., GAYATHRI, N., GOURIE-DEVI, M., ANISYA-VASANTH, A. V., RAMAMOHAN, Y. Variable histomorphology of muscle in congenital muscular dystrophy. J Neurol Sci 1997;149:157-163. 46. Dowling, J. J., Moore, S. A., Kalimo, H., Minassian, B. A. X-linked myopathy with excessive autophagy: a failure of self-eating. Acta Neuropathol 2015;129:383-390. 47. HAUSER, M. A., HORRIGAN, S. K., SALMIKANGAS, P, et al. Myotilin is mutated limb girdle muscular dystrophy 1A. Hum Mol Genet 2000;9:2141-2147. 48. ZÁMEČNÍK, J., DAHMEN, R. A. Autofágické vakuolární myopatie – aneb co nás naučila diferencionální diagnostika vakuol ve svalové biopsii. Cesk Patol 2013;49:39-45. 49. INAGY, K., CONNOR, N. P., SCHULTZ, E., FORD, C. N., COOK, C. H., BLESS, D. M., HEISEY, D. M. Increased acute and chronic mitotic activity in rat laryngeal muscles after botulinum toxin injection. Laryngoscope 1998;108:1055-1061. 50. HO, K. W., ROY, R. R., TWEEDLE, C. D., HEUSNER, W. W., VAN HUSS, W. D., CARROW, R. E. Skeletal muscle fiber splitting with weight-lifting exercise in rats. Am J Anat 1980;157:433-440. 51. TAMAKI, T., UCHIYAMA, S., NAKANO, S. A weight-lifting exercise model for inducing hypertrophy in the hindlimb muscles of rats. Med Sci Sports Exerc 1992;24:881-886. 52. SOLA, O. M., CHRISTENSEN, D. L., MARTIN, A. W. Hypertrophy and hyperplasia of adult chicken anterior latissimus dorsi muscles following stretch with and without denervation. Exp Neurol 1973;41:76-100. 53. ANTONIO, J., GONYEA, W. J. MUSCLE fiber splitting in stretch-enlarged avian muscle. Med Sci Sports Exerc 1994;26:973-977. 54. APPELL, H. J., FORSBERG, S., HOLLMANN, W. Satellite cell activation in human skeletal muscle after training evidence for muscle fiber neoformation. Int J Sports Med 1988;9:297-299. 55. MCCORMICK, K. M., SCHULTZ, E. Mechanisms of nascent fiber formation during avian skeletal muscle hypertrophy. Dev Biol 1992;150:319-334. 56. Antonio, J., Gonyea, W. J. Skeletal muscle fiber hyperplasia. Med Sci Sports Exerc 1993;25:1333-1345. 57. Winchester, P. K., Davis, M. E., Alway, S. E., Gonyea, W. J. Satellite cell activation in the stretch-enlarged anterior latissimus dorsi muscle of the adult quail. Am J Physiol 1991;260:206-212. 58. Winchester, P. K., Gonyea, W. J. Regional injury and the terminal differentiation of satellite cells in stretched avian slow tonic muscle. Dev Biol 1992;151:459-472. 59. ALWAY, S. E., WINCHESTER, P. K., DAVIS, M. E., GONYEA, W. J. Regionalised adaptations and muscle fiber proliferation in stretch-induced elnlargement. J Appl Physiol 1989;66:771-781. 60. ERIKSSON, A., LINDSTROM, M., CARLSSON, L., THORNELL, L. E. Hypertrophic muscle fibres with fissures in power-lifters: fiber splitting or defect regenera-



tion? Histochem Cell Biol 2006;126:409-417. 61. MAKOVICKÝ, P. Vývin a histogenéza priečne pruhovanej kostrovej svaloviny ošípaných. Dizertačná práca. Nitra: SPU, 2005:199. 62. MAKOVICKÝ, P., MAKOVICKÝ, P., KULÍŠEK, V., ŠŤASTNÝ, P., BUČKO, O. The development and histogenesis of the striated skeletal muscles of pigs. Programe and abstract Book of the 41th International congress of Slovak anatomical society and 44th Lojda symposium on histochemistry: Morphology 2007. Bratislava, 2007:65. 63. MAKOVICKÝ, P., MAKOVICKÝ, P., CHRENKOVÁ, M., KULÍŠEK, V. Our experiences with splitting of muscle fibers. Programe and abstract of the Morphology 2012 – 47th International congress on anatomy and 49th Lojda symposium on histochemistry. Hradec Králové, 2012:90. 64. ABERNETHY, P. J., JURIMAE, J., LOGAN, P. A., TAYLOR, A. W., THAYER, R. E. Acute and chronic response of skeletal muscle to resistance exercise. Sports Med 1994;17:22-38. 65. LARSSON, L., TESCH, P. A. Motor unit fibre density in extremely hypertrophied skeletal muscles in man. Electrophysiological signs of muscle fibre hyperplasia. Eur J Appl Physiol Occup Physiol 1986;55:130-136. 66. MIKESKY, A. E., GIDDINGS, C. J., MATTHEWS, W., GONYEA, W. J. Changes in muscle fiber size and composition in response to heavy-resistance exercise. Med Sci Sports Exerc 1991;23:1042-1049. 67. SCHOENFELD, B. J. The mechanisms of muscle hypertrophy and their appli-

cation to resistance training. J Strength Cond Res 2010;24:2857-2872. 68. UHRÍN, P., UHRÍN, V. Produkcia masa z pohľadu štruktúrno funkčných vlastností svalov. Nitra: VUŽV, 1989:82. 69. MACDOUGALL, J. D., SALE, D. G., ALWAY, S. E., SUTTON, J. R. Muscle fiber number in biceps brachii in bodybuilders and control subjects. J Appl Physiol Respir Environ Exerc Physiol 1984;57:1399-1403. 70. MCCALL, G. E., BYRNES, W. C., DICKINSON, A., PATTANY, P. M., FLECK, S. J. Muscle fiber hypertrophy, hyperplasia, and capillary density in college men after resistance training. J Appl Physiol 1996;81:2004-2012.

Adresa autora: Ing. Peter Makovický, PhD. Oddělení transgenních modelů nemocí Ústav molekulární genetiky AV ČR, v.v.i. CityPoint Hvězdova 1689/2a 140 62 Praha 4 – Pankrác e-mail: [email protected]


Nevnímavé druhy ryb, nebo potenciální přenašeči koi herpesvirózy? MVDr. Veronika Piačková, Ph.D., akademická pracovnice

A. POSPÍCHAL,1 V. PIAČKOVÁ,1 D. POKOROVÁ,2 CH. STEINBACH,1 S. RESCHOVÁ,2 T. VESELÝ2 1

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Fakulta rybářství a ochrany vod, Jihočeské výzkumné

centrum akvakultury a biodiverzity hydrocenóz CENAKVA, Vodňany 2

Výzkumný ústav veterinárního lékařství, v. v. i.

SOUHRN Pospíchal A., Piačková V., Pokorová D., Steinbach Ch., Reschová S., Veselý T. Nevnímavé druhy ryb, nebo potenciální přenašeči koi herpesvirózy? Veterinářství 2015;65:718-121. Koi herpesviróza je velmi nakažlivá choroba, která může způsobit značné ztráty v rybích obsádkách. Původcem je Cyprinid herpesvirus 3 (CyHV-3). K viru je vnímavý koi kapr a kapr obecný, ale poslední výzkumy ukázaly, že i jiné kaprovité, případně nekaprovité druhy ryb mohou být asymptomaticky vnímavé k tomuto viru. K testování vnímavosti k CyHV-3 a možnosti přenosu tohoto patogenu na koi kapra byla zvolena mřenka mramorovaná (Barbatula barbatula), kříženec jesetera malého (Acipenser ruthenus) a vyzy velké (Huso huso). Experimentální infekce CyHV-3 byla prováděna metodou kohabitace. Přítomnost CyHV-3 DNA byla detekována pomocí PCR. Výsledek PCR odhalil přítomnost virové DNA u 78 % mřenek a 22 % hybridů jesetera, avšak přenos infekce z těchto potenciálních vironosičů na zdravé koi kapry kohabitací nebyl prokázán.

SUMMARY Pospíchal A., Piačková V., Pokorová D., Steinbach Ch., Reschová S., Veselý T. Non-susceptible fish species or potential causal agents of koi herpesvirus disease? Veterinářství 2015;65:718-721. Koi herpesvirus disease (KHVD) is a highly contagious disease which can cause significant losses in fish stock. Causative agent is cyprinid herpesvirus 3 (CyHV-3). Koi carp and common carp are mainly susceptible to this virus, but last investigations showed that other cyprinid and non-cyprinid species may be also asymptomatically susceptible to this virus. For testing of susceptibility to CyHV-3 as well as for testing of transmission of virus to koi carp, stone loach (Barbatula barbatula) and hybrid of sterlet (Acipenser ruthenus) and beluga (Huso huso) were chosen. Cohabitation method was used for those investigations. Presence of CyHV-3 DNA was tested by PCR. Results of PCR revealed presence of viral DNA in 78 % cases of stone loach and in 22 % cases of hybrid, but no infection of healthy koi after cohabitation with those fish was found.

Úvod Cyprinid herpesvirus 3 (CyHV-3), známý také pod názvem koi herpesvirus (KHV), je původcem vysoce nakažlivého, hlášení podléhajícího onemocnění – koi herpesvirózy (KHVD).1 Toto onemocnění bylo poprvé zaznamenáno v roce 1998 v Izraeli a následně v USA, kde byla vzplanutí spojena s vysokou mortalitou koi kapra (Cyprinus carpio koi) a kapra obecného (Cyprinus carpio carpio).2 Pravděpodobně vlivem nedostatečně kontrolovaného obchodu

718

s exotickými rybami došlo k zavlečení viru i do Evropy (1999 Belgie; 2001 Nizozemsko; 2002 Dánsko, Velká Británie, Německo; 2003 Francie, Rakousko, Lucembursko, Itálie, Švýcarsko, Polsko; 2005 Irsko; 2006 Česká republika).2-5 Ryby postižené onemocněním vykazují ohniskovou nebo celkovou ztrátu epidermis, léze s lehce narudlými okraji, hemoragie (především na ocasní ploutvi), enoftalmus, z počátku onemocnění zvýšenou produkci žaberního hlenu



Virulentní kmen CyHV-3 byl pomnožen na buněčné linii CBB v kultivačním médiu EMEM s HEPES modifikací (SIGMA) s 10% přídavkem FBS.

Design experimentu

Graf 1 – Kumulativní mortalita pokusných ryb v primárním kohabitačním testu se šipkou vyznačenými PCR pozitivními (+) a negativními (–) rybami a v pokročilém stadiu onemocnění těžkou nekrózu žaber.6,7 Přítomnost viru byla prokázána hlavně v ledvinách a ve střevě napadených ryb. Do vnějšího prostředí je virus vylučován výkaly.8 Navzdory poměrně úzké hostitelské specifičnosti viru, omezené na koi kapra a kapra obecného,9 byl nález virové DNA zaznamenán také u jiných druhů kaprovitých, ale i nekaprovitých ryb. Z kaprovitých byl CyHV-3 DNA pozitivní například karas zlatý (Carassius auratus),10,11 amur bílý (Ctenopharyngodon idella),12 tolstolobik bílý (Hypophthalmichthys molitrix),11,13 cejn velký (Abramis brama)13 a lín obecný (Tinca tinca).11,13,14 Z nekaprovitých druhů byla virová DNA nalezena ve tkáních ježdíka obecného (Gymnocephalus cernua), sekavce písečného (Cobitis taenia),13 okouna říčního (Perca fluviatilis)13,14 a jesetera atlantského (Acipenser oxyrinchus).15 U některých z těchto druhů, jako jsou karas zlatý,10,11 amur, tolstolobik,11,13 cejn,15 lín,11,13,1 4 ježdík a okoun,13 byla také potvrzena schopnost nakazit v experimentálních podmínkách „naivní“ kapry obecné. Cílem studie bylo ověřit vnímavost k onemocnění koi herpesvirózou a případné vironosičství dvou nekaprovitých druhů: mřenky mramorované (Barbatula barbatula) z čeledě Cobitidae a křížence jesetera malého (Acipenser ruthenus) s vyzou velkou (Huso huso) neboli sterbela (sterlet x beluga) z čeledě Acipenseridae.

Materiál a metodika Ryby Mřenka mramorovaná a koi kapr pocházely od soukromých chovatelů. Kříženci jesetera malého a vyzy velké byli získáni z recirkulačního systému rybí líhně Fakulty rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Před samotným začátkem experimentu byly ryby preventivně ošetřeny pětidenní koupelí v FMC (roztok formaldehydu, malachitové zeleně a metylenové modři) proti ektoparazitům. Poté byly všechny ryby aklimatizovány v experimentálních akváriích při 24 °C po dobu tří dnů před začátkem testu.

Virus


Experiment se skládal ze dvou kohabitačních testů – primárního kohabitačního testu (PKT) a sekundárního kohabitačního testu (SKT). Cílem PKT bylo ověřit vnímavost mřenky a sterbela vůči CyHV-3 kohabitací s intraperitoneálně infikovanými koi kapry. Cílem následujícího SKT bylo ověřit možnost nákazy zdravých vnímavých druhů (koi kapr) mřenkou a sterbelem pocházejícími z infekčního prostředí (PKT). Pro primární kohabitační test byly založeny dvě pokusné skupiny a negativní kontrolní skupina. V každé skupině bylo deset mřenek o průměrné délce 10,1 ± 0,1 cm, deset koi kaprů o průměrné délce 9,2 ± 0,4 cm a deset jeseterů o průměrné délce 20,1 ± 0,3 cm. Na začátku testu 0 dpi (dny po infekci) byli do každé experimentální skupiny přidáni tři intraperitoneálně infikovaní koi kapři jako zdroj viru. Délka PKT byla 30 dní, přičemž po celou dobu testu byla dvakrát denně sledována a zaznamenávána mortalita, zajištěno krmení ryb a kontrolovány parametry vody (pH, NO2-, teplota). 15 dpi byly z každé „infekční“ skupiny odebrány tři mřenky (celkem tedy 6 kusů) a přesazeny do jedné nové nádrže k deseti zdravým koi kaprům (průměrná délka10,6 ± 0,7 cm). Totéž bylo provedeno s jesetery do druhé nové nádrže a tím byl zahájen test vironosičství, neboli sekundární kohabitační test. V den zahájení byly z každé skupiny odebrány dvě mřenky a dva jeseteři (celkem 8 kusů) pro PCR ověření přítomnosti CyHV-3 DNA ve tkáních. Stejnou metodou byla detekována CyHV-3 DNA ve vzorcích z ryb uhynulých během testu a z ryb utracených po ukončení testu. Délka testu byla také 30 dní a po celou dobu byla dvakrát denně zaznamenávána mortalita, zajištěno krmení ryb a kontrolována kvalita vody.

PCR Izolace DNA byla prováděna podle uživatelské příručky extrakčního kitu QIAamp DNA mini kit firmy QIAGEN (Německo). V této studii byla použita nested PCR s vnější sadou primerů podle Bercoviera16 (velikost amplikonu 409 bp) a vnitřní sada primerů podle D. Stonea (uvedeno v protokolu pro diagnostiku CyHV-3 distribuovanou organizací CEFAS; velikost amplikonu o 348 bp).

Výsledky Kumulativní mortalita Kumulativní mortalita je zaznamenána v tab. 1 a grafu 1. U naivních koi kaprů v PKT dosáhla k 15 dpi v průměru 80 %. Kumulativní mortalita jeseterů i mřenek byla 15 dpi shodně 10 %. Kumulativní mortalita koi kaprů i mřenek během SKT dosáhla 100 % ve skupině testující vironosičství mřenky. Ve skupině zaměřené na vironosičství jesetera byla zaznamenána 50% mortalita koi kapra a 0% mortalita jesetera.

Výsledky PCR V primárním kohabitačním testu bylo v průměru 95 % kohabitovaných koi kaprů PCR pozitivních. Z přeživších ryb v pokusné skupině 1 (tab. 2) bylo 25 % jeseterů a 60 %

719


Tab. 1 – Počet uhynulých ryb/celkový počet ryb ve skupině Test Ryba Koi I. p. infik. koi

Primární kohabitační test

Sekundární kohabitační test

skupina

skupina

P1

P2

V1

V2

10/10

10/10

10/10

5/10

3/3

3/3

-***

-***

Mřenka

0/10**

1*/10**

6/6

-***

Sterbel

1*/10**

0/10**

-***

0/6

*počet uhynulých ryb před přesazením, **celkový počet ryb před přesazením, ***nepřítomny, P1 – pokusná skupina 1, P2 – pokusná skupina 2, V1 – vironosičství mřenky, V2 – vironosičství jesetera

Tab. 2 – Počet PCR pozitivních ryb k celkovému počtu ryb ve skupině Výsledný amplikon

Kolo – 409 bp skupina P2 V1 9/10 0/10 3/3 -***

V2 0/10 -***

P1 10/10 3/3

Kolo – 348 bp skupina P2 V1 9/10 0/10 3/3 -***

V2 0/10 -***

Ryba Koi I. p. infik. koi Mřenka

P1 10/10 3/3

Konec testu*

3/5

3/5

0/6

-***

3/5

4/5

0/6

-***

Den přesazování**

0/2

0/2

-***

-***

0/2

0/2

-***

-***

Konec testu*

1/5

1/5

-***

0/6

1/5

1/5

-***

0/6

Den přesazování**

0/2

0/2

-***

-***

0/2

0/2

-***

-***

Sterbel

*30 dpi, ** 15 dpi, *** nepřítomny; P1 – pokusná skupina 1, P2 – pokusná skupina 2, V1 – vironosičství mřenky, V2 – vironosičství jesetera

mřenek PCR pozitivních. Jeseter uhynulý 10 dpi byl PCR negativní. Z přeživších ryb v pokusné skupině 2 bylo 25 % jeseterů a 100 % mřenek PCR pozitivních. Mřenka uhynulá 14 dpi byla PCR negativní. Ryby (4 kusy jeseterů a 4 kusy mřenek), které byly vzorkovány pro PCR 15 dpi (začátek SKT), byly PCR negativní. Navzdory vysoké mortalitě v pokusných skupinách SKT nepotvrdily výsledky PCR přítomnost virové DNA u žádného jedince (jak uhynulého, tak přeživšího).

Závěr a diskuse Jak bylo dříve publikováno,14 jeseter atlantský a jeseter ruský jsou vnímaví vůči CyHV-3, což koresponduje s naším nálezem CyHV-3 DNA pozitivních hybridů jesetera malého a vyzy velké. Skutečnost, že některé mřenky mramorované byly také CyHV-3 DNA pozitivní, naznačuje, že některé druhy čeledi Cobitidae by mohly být asymptomaticky vnímavé vůči CyHV-3, jak už bylo zjištěno u sekavce písečného.12 Schopnost mřenek a jeseterů přenést virus na zdravé koi kapry se nám však nepodařilo prokázat. Mohlo by to být vysvětleno tím, že potenciální vironosiči byli kohabitováni s infikovanými rybami krátkou dobu (15 dní). Tato hypotéza je podložena negativním výsledkem PCR čtyř mřenek a jeseterů, kteří byli utraceni v den přesazení (15 dpi). Kromě toho, jeseter i mřenka, uhynulí 10 a 14 dpi, byli také PCR negativní. Oproti tomu mezi rybami, které v infekčních nádržích strávily 30 dní a byly vzorkovány až na konci primárního kohabitačního testu, byli celkem dva jeseteři a sedm mřenek CyHV-3 DNA pozitivní. Ačkoli byla mortalita ryb v průběhu sekundárního kohabitační-

720

ho testu vysoká, přítomnost virové DNA nebyla v žádném vzorku prokázána a lze tedy předpokládat, že úhyny byly způsobeny zvýšenou koncentrací dusitanů ve vodě, nebo bakteriální infekcí. Pro další výzkum v této oblasti by mohlo být užitečné determinovat případnou pozitivitu přeživších jedinců (jeseter a mřenka), kteří by zůstali v infekčním prostředí po úhynu vnímavých druhů. To by mohlo napomoci objasnit, co se dále děje s virem po skončení úhynů vnímavého druhu (virová DNA byla nalezena ve vodě s historií koi herpesvirózy dokonce i tři měsíce po vzplanutí nákazy).17 V této studii jsme odhalili další nekaprovité druhy ryb (mřenka mramorovaná a hybrid jesetera malého a vyzy velké), které se zdají být asymptomaticky vnímavé vůči CyHV-3. Nepodařilo se nám však prokázat jejich schopnost přenést tento virus na primární vnímavý druh – koi kapra. Literatura 1. RAKUS, K., OUYANG, P., BOUTIER, M. et al. Cyprinid herpesvirus 3: an interesting virus for applied and fundamental research. Vet Res 2013;44:85. 2. POKOROVA D., VESELY T., PIACKOVA V., RESCHOVA S., HULOVA J. Current knowledge on koi herpesvirus (KHV): a review. Vet Med – Czech 2005;50(4):139-147. 3. HAENEN O., L., M., WAY K., BERGMANN S., M., ARIEL E. The emergence of koi herpesvirus and its significance to European to aquaculture. Bull Eur Fish Pathol 2004;24:293-307. 4. S. MCCLEARY, S., RUANE, N. M., CHESLETT D. et al. Detection of koi herpesvirus (KHV) in koi carp (Cyprinus carpio L.) imported into Ireland. Bull Eur Fish Pathol 2011;31(3):124-128. 5. POKOROVÁ, D., RESCHOVÁ, S., PIAČKOVÁ, V., VESELÝ, T. Koi herpesvirové onemocnění kapra a jeho prevalence v ČR. Veterinářství 2013;63:938-941. 6. BRETZINGER, A., FUSCHER-SCHERL, T., OUMOUNA, M., HOFFMANN, R., TRUYEN, U. Mass mortalities in koi carp, Cyprinus carpio, associated with gill and skin disease. Bull. Eur. Fish Pathol. 1999;19:182-185.



7. HEDRICK R. P., GILAD O., YUN S.et al. A Herpesvirus associated with mass mortality of juvenile and adult koi, a strain of common carp. J Aquatic Anim Health 2000;12:44-57. 8. DISHON, A., PERELBERG, A., BISHARA-SHIEBAN, J. et al. Detection of Carp Interstitial Nephritis and Gill Necrosis Virus in Fish Droppings. Applied and Environmental Microbiology 2005;71:7285-7291. 9. PERELBERG, A., SMIRNOV, M., HUTORAN, M., DIAMANT, A., BEJERANO, Y., KOTLER, M. Epidemiological Description of a New Viral Disease Afflicting Cultured Cyprinus carpio in Israel. Israel J Aquacult – Bamidgeh 2003;55:5-12. 10. EL-MATBOULI, M., SOLIMAN, H. Transmission of Cyprinid herpesvirus-3 (CyHV-3) from goldfish to naive common carp by cohabitation. Res Vet Sci 2011;90:536-539. 11. RADOSAVLJEVIĆ, V., JEREMIĆ, S., ĆIRKOVIĆ, M. et al. Common fish species in polyculture with carp as cyprinid herpesvirus 3 carriers. Acta Vet Beograd, 2012;62:675-681. 12. BERGMANN, S. M., SCHÜTZE, H., FISHER, U. et al. Detection KHV genome in apparently healthy fish. Bull Eur Fish Pathol 2009;29:145-152. 13. KEMPTER, J., KIELPINSKI, M., PANICZ, R., SADOWSKI, J., MYSLOWSKI B., BERGMANN S. M. Horizontal transmission of koi herpesvirus (KHV) from potential vector species to common carp. Bullet Europ Assoc Fish Pathol 2012;32:212-219. 14. FABIAN, M., BAUMER, A., STEINHAGEN, D. Do wild fish species contribute to the transmission of koi herpesvirus to carp in hatchery ponds? J Fish Dis 2012;36:505-514. 15. KEMPTER, J., SADOWSKI, J., SCHÜTZE, H. et al. Koi herpesvirus: Do acipenserid restitution programs pose a threat to carp farms in the disease-free zones? Acta Ichtyol Piscator 2009;39:119-126. 16. BERCOVIER, H., FISHMAN, Y., NAHARY, R. et al. Cloning of the koi herpesvirus (KHV) gene encoding thymidine kinase and its use for a highly sensitive PCR

based diagnosis. BMC Microbiology 2005;5:13. 17. MINAMOTO, T., HONJO, M. N., UCHII, K. et al. Detection of cyprinid herpesvirus 3 DNA in river water during and after an outbreak. Vet Microbiol 2009;135:261-266.

Poděkování: Rukopis byl vypracován s podporou projektu Národní agentury pro zemědělský výzkum (QJ1210237), projektů MŠMT CENAKVA (CZ.1.05/2.1.00/01.0024) a CENAKVA II (LO1205 v rámci programu NPU I) a projektu GAJU 087/2013/Z. Adresa autora: Mgr. Aleš Pospíchal Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Fakulta rybářství a ochrany vod Jihočeské výzkumné centrum akvakultury a biodiverzity hydrocenóz CENAKVA Zátiší 728/II 389 25 Vodňany e-mail: [email protected]

VÝZVA Fakulta veterinární hygieny a ekologie (FVHE) oslaví v Ǝíjnu letošního roku významná výroēí – 40 let výuky oboru Veterinární lékaƎství-hygiena potravin a 25. výroēí vzniku samostatné Fakulty veterinární hygieny a ekologie. PƎi této pƎíležitosƟ se obracíme na kolegy - absolventy oboru (od roku absolutoria 1980–2014), rovnĢž i na ostatní pracovníky v oboru veterinární hygiena potravin s informací o založení Klubu veterinárních hygienikƽ. ProstƎednictvím tohoto klubu chce fakulta pƎispĢt k obnovení a rozvoji vzájemných kontaktƽ – se svými absolventy a spolupracovníky i mezi absolventy navzájem. K hlavním cílƽm klubu proto bude patƎit zprostƎedkování vzájemných setkávání jeho ēlenƽ, informace o aktuálním dĢní na fakultĢ, podle zájmu a ohlasu i možnost spoleēenských akcí, odborných pƎednášek apod. V pƎípadĢ Vašeho zájmu o bezplatné ēlenství Vás žádáme o poskytnuơ aktuálních kontaktních údajƽ na emailovou adresu fakulty [email protected] nebo poštou na adresu Veterinární a farmaceuƟcká univerzita Brno, Palackého 1/3, 612 42 Brno, dĢkanát FVHE. PƎímá on-line registrace na webových stránkách (www.fvhe.vfu.cz) bude spuštĢna k datu 1. 7. 2015.


721

Management klinické praxe

Veterinární klinika HKVet Veterinární klinika HKVet je referenční pracoviště, poskytující svým pacientům odbornou veterinární péči v oblasti interní medicíny a chirurgie. Na jižním okraji Hradce Králové, v samostatně stojící rekonstruované budově, provozuje svoji činnost veterinární klinika HKVet. Pracoviště disponuje vlastním pozemkem s velkým parkovištěm a výběhem pro psy. Na parkoviště navazuje bezbariérovým vstupem pohodlně zařízená čekárna s recepcí a prodejem veterinárních doplňků a krmiv. Přes příčnou spojovací chodbu vstupujeme s MVDr. René Finsterlem, majitelem kliniky, do příjmové ordinace. „Pro základní veterinární úkony a příjem pacientů nám slouží dvě vyšetřovny, oddělené stěnou se zabudovanou oboustrannou skříní na léky a zdravotnický materiál,“ popisuje zařízení pracoviště Dr. Finsterle a pokračuje, „ordinace č. 2, která je větší a lépe vybavená, je navíc pracovištěm využívaným při nočních službách. Při běžném denním provozu jsou obě ordinace využívány souběžně.“ Přímo proti vyšetřovnám, na opačném konci chodby je umístěna rentgenová místnost s rentgenem s nepřímou digitalizací. Navazující sonografická vyšetřovna s laboratorním koutem pro hematologická a biochemická vyšetření je vybavena moderním a velice výkonným sonografem umožňujícím přesná a spolehlivá echokardiografická vyšetření. Vstupujeme do samostatné a velice prostorné hospitalizace s šesti malými, šesti velkými a čtyřmi středními boxy pro pacienty, která je navíc vybavena inkubátorem a kyslíkovým boxem. Místnost hospitalizace je doplněna navazujícím venkovním výběhem pro psy. Samostatnou součástí pracoviště, která vznikla v nově přistavěné části objektu, je operační trakt, začínající

722 72 7 22

Čekárna s recepcí prostornou přípravnou, na kterou navazuje umývárna a převlékárna. Přes tuto hygienickou smyčku procházíme do plně vybaveného sálu pro chirurgii měkkých tkání a do sálu pro kostní chirurgii. Z převlékárny je také vstup do sterilizační místnosti se sterilizátory a autoklávy. „Podstatnou část naší klientely tvoří pacienti referovaní ke specializovaným zákrokům a vyšetřením a tomu také odpovídá vybavení našeho pracoviště,“ charakterizuje provoz kliniky a její vybavení Dr. Finsterle.

VETERINÁŘSTVÍ VEETTEER R RIN IIN NÁ ÁŘ ŘSSTT V VÍÍ 9 9/2015 //2 20 01 15 Budova kliniky

Management klinické praxe

V prvním patře budovy je umístěno sociální zázemí pro zaměstnance, kancelář a denní místnost sloužící zároveň jako služební místnost pro lékaře.

Typičtí pacienti pes, kočka, drobní savci

Tým kliniky MVDr. René Finsterle: majitel kliniky. Zaměření: provozní management, dermatologie, gynekologie a porodnictví, endokrinologie, chirurgie měkkých tkání, traumatologie, akutní medicína MVDr. Vladimíra Teplá Zaměření: interní medicína, medicína malých savců, ptáků a plazů, ultrasonografie, kardiologie, echokardiografie, cytologie, onkologie

Prostorná hospitalizace P

Sonografická vyšetřovna

MVDr. Klára Myšková Zaměření: interní medicína, medicína malých savců, dermatologie, ultrasonografie, stomatologie MVDr. Jiří Paulas Zaměření: interní medicína, ortopedie, chirurgie MVDr. Petr Ondráček Zaměření: interní medicína, prevence, hospitalizace MVDr. Martina Pourová Zaměření: interní medicína, prevence, hospitalizace, medicína malých savců a plazů Sestřičky: Adriana Vávrová, DiS., Martina Chládková, Lenka Lukášková Recepční: Vendula Tarantová, Eva Dlesková, Bc. Dita Finsterle

Management praxe Provoz na klinice probíhá v dopolední a odpolední směně. Mezi půl druhou a druhou hodinou probíhá výměna směn formou pravidelné vizity. I v noci je na pracovišti nepřetržitě přítomen sloužící lékař. Karel Veselý

VETERINÁŘSTVÍ 9/2015 Velká vyšetřovna

723

Rozhovor

Univit Olomouc s. r. o. V našem dnešním rozhovoru jsme oslovili MVDr. Jiřího Neužila, obchodního ředitele společnosti Univit Olomouc s. r. o. Pane doktore, můžete nám prosím říct, jak dlouho vyrábíte krmiva pro domácí zvířata? Krmiva a veterinární léčiva vyrábí organizace, i když pod jiným názvem, od roku 1965. Byla zakláMVDr. Jiří Neužil dajícím podnikem pro postupnou výrobu perorálních antibiotických veterinárních léčiv, minerálních, vitamínových a medikovaných premixů a také doplňkových směsí pro všechny kategorie hospodářských i společenských zvířat pro drobnochovy v tehdejší ČSSR. Pro které druhy (psi, kočky, exoti, kožešinová zvířata...)? Vyrábíme širokou škálu výrobků pro většinu druhů hospodářských zvířat i zvířat v zájmových chovech, nadneseně řečeno, od koní, velbloudů a lam až k morčatům, obojživelníkům a papouškům. Dnes se výroba dosti odlišuje pro velkochovy a malochovy hospodářských zvířat a stále se silněji rozvíjející chovy tzv. PETS. Jaký typy a množství krmiva vyrábíte? Vyrábíme přípravky v sypké formě, tabletách, granulích, vše zatím v suché formě, celkem asi 150 výrobků. V současnosti dostavujeme nový závod areálu Farmaku Olomouc, včetně nových technologií, které rozšíří možnosti o další finální formy výrobků. Jako jedni z mála jsme tradičním českým výrobcem s dlouholetou tradicí, odborným zázemím a zkušenostmi. Máme vlastní výrobu, která se počítá ve stovkách tun. Jsme také propojeni se sesterskými organizacemi, tedy s Farmakem Olomouc a. s., výrobcem speciálních substancí a chemikálií pro humánní medicínu, a s Farmakem Moravia, výrobcem humánních a veterinárních dezinfekčních prostředků. Využíváme společných synergických efektů jak provozních a výzkumných, tak managerských. Snažíme se i o spolupráci na zahraničních trzích, kde má Farmak velmi dobré postavení a zkušenosti. Kolik krmiva během roku prodáte a jakou formou ho prodáváte? V prvé řadě využíváme spolupráce s velkými distributory veterinárních léčiv. Důležitá je i spolupráce s výrobnami krmných směsí, kterým dodáváme premixové koncentráty antibiotické a vitamino-minerální dle jejich potřeb. V oblasti malochovů a PET chovů spolupracujeme jak s velkosklady, tak s menšími

724

obchody. Využíváme však i maloprodejců na IČ. Firma také provozuje vlastní webové stránky a e-shop. Právě e-shopping je pro nás velmi důležitý. To je i důvod, proč jsme změnili, a doufám vylepšili naše webové stránky. Protože se ozývají i zákazníci ze zahraničí, museli jsme na to reagovat i zahraničními mutacemi. Můžete nám říci, jaké zvláštní, zajímavé vlastnosti mají vaše krmiva a proč byste ho doporučoval zákazníkům? Jako tradiční výrobce máme osvědčené postupy a receptury, které neustále inovujeme. Značky jako Roboran, Konvit nebo Hippovit zná nejenom česká chovatelská veřejnost dlouhá léta. Dnes jsou tyto značky stále inovovány a například Roboranů máme více než 50 druhů. My můžeme, na rozdíl od mnoha jiných dodavatelů, garantovat kvalitu a čerstvost našich výrobků a znalost požadavků jednotlivých kategorií zvířat. Suroviny nakupujeme od prověřených dodavatelů. A hlavně jsme schopni pružně reagovat na rychlé změny a požadavky klienta. Samozřejmě jsme nositeli Certifikátu ISO 9001, KEZ, GMP a jiných. Co je napsáno na etiketě, to garantujeme. Nejlepším doporučením je ale dlouholetá tradice, zkušenosti a samozřejmě, když naši zákazníci doporučí naše výrobky dalším zájemcům. To je nejlepší vizitka a reklama. V novém závodě budeme navazovat na tento vysoký standart a ještě ho vylepšíme. Jaký je zájem spotřebitelů, závisí na ceně krmiva, nebo zákazníky zajímá složení? Vzhledem k dramaticky se měnícím stavům jednotlivých kategorií zvířat, exportu a importu zvířat a také krmiv nelze s určitostí říci, jaký je zájem či nezájem. Vždy jsou kategorie výrobků, zvláště s ohledem k šíři naší výroby, které se prodávají lépe a které méně. Cena hraje důležitou roli, ale většinou se klienti zajímají už i o složení, kvalitu a kde se výrobek vyrábí. Zde je vidět dopady kampaní z masmédií o informovanosti hlavně o potravinářských výrobcích. Je dobře, že se lidé zajímají obecně o výživu, a to i u svých miláčků. Proto denně odpovídáme na dotazy chovatelů, ať už prostřednictvím naší e-poradny, nebo přímými dotazy na nás telefonicky či e-mailem. Bohužel, stále jsme svědky klamavé reklamy a ne vždy, co je na obalu, musí být ve výrobku. Velmi často se s tímto setkáváme hlavně u granulí pro PET. Proto vyrábíme různé krmné doplňky, které dají zvířeti přesně to, co potřebuje. Nastupující trend v krmení PET se vrací k tzv. BARF a přirozené a pestré stravě. Granulovaná strava se bude používat dál, její výhody jsou nesporné. Ale i zde by měla platit pestrost výběru výrobce a druhu krmiva. Právě zde by naše doplňky výživy měly hrát důležitou roli, neboť bez ohledu na druh a pestrost krmení zaručují příjem potřebných doplňků stravy. Vyrábíte krmivo pouze pro náš trh? Vyrábíme jak pro tuzemský, tak i pro zahraniční. Zde je situace velmi rozdílná a problematická. Jistě by o tom


Rozhovor

mohli hovořit i jiní dodavatelé veterinárních léčiv. My doma se řídíme hlavně dvěma zákony: zákonem o léčivech a zákonem o krmivech. V EU je situace obdobná, ale každý stát si může ještě něco k registraci vyžádat navíc. A to bývá ten oříšek… Ve státech třetího světa je situace velmi rozdílná. Jsou státy, které mají třeba jen jeden zákon, některé přebírají legislativu EU, někde je to specifické a komplikované. Přesto vyvážíme jak do okolních států, tak například do Saúdské Arábie. Zahraniční obchod je běh na dlouhou trať. Jaké jsou nejnovější trendy ve výrobě krmiv pro domácí zvířata, jak vidíte budoucnost vaší firmy? Každá kategorie zvířat má „své trendy“, které nejsou, doufám, jen trendy, ale důsledky nových poznatků ve výživě, chovu, veterinární medicíně a dalších vědeckých oborech. U velkochovů dnes dominuje genetika. Když se dnes podívám na prasnice, špičkové mléčné krávy či kuřecí brojlery, hotové za 38 i méně dní, říkám si, zda je to ještě chov zvířat. Vlastně něco koupíte a dostanete k tomu „návod na použití“. Máte tam napsané, jak to chovat, jak krmit, jaké výsledky musí být. Zde bude hrát výživa jednu z rozhodujících rolí, neboť pokud genetickému potenciálu nedáte dostatek potřebných živin, genetika vám nepomůže, a naopak budete mít mnoho nejen zdravotních problémů. A zde je naše místo, jako výrobce minerálních, vitamínových a jiných premixů udělat přesně to, co potřebují zvířata, aby mohla využít svůj genofond.

Předpokládám i růst malochovů a hobby chovů. Mnozí lidé se z různých důvodů vrací k vlastním vajíčkům, králíkům a jiné drobotině. Hlavně je však jakýsi návrat k přírodě obecně. Obzvláště pak pro ně jsou vyráběny doplňkové krmné směsi značky Roboran, Konvit, Hippovit. Vývoj v PET produktech je velmi dramatický. Stal se z něj mezinárodní obchod s mnoha výrobci různých druhů granulí, konzerv, žvýkaček, šamponů. Na jednu stranu je to dobře, že si zákazník může vybrat, na druhou stranu je těžké se v tom všem orientovat. Stále doufám, že zvítězí selský rozum a hlad po informacích o výživě. Zvláště v této oblasti se často a rychle uvádějí na veterinární trh i přípravky přebrané z humánní sféry. Tady máme jako Univit náskok ve spolupráci s Farmakem a jeho znalostmi a výzkumem. Jde ale samozřejmě o obchod, který musí respektovat i marketinkové zákony, tj. jak prodat zákazníkovi hlavně můj výrobek. Tak přichází na řadu atraktivita obalu, někdy přemrštěné údaje na etiketě, cena apod. Na závěr je potřeba ale říci, že výživa zvířat udělala v posledních dvaceti letech obrovský pokrok a rozvíjí se stále rychlejším tempem. Proto přeji všem chovatelům hodně úspěchů a hlad po informacích. V Univitu jsme připraveni jim je poskytnout. Děkuji Vám za rozhovor. Eva Lokajová

VZDĚLÁVACÍ A SPOLEČENSKÉ AKCE 2015 Datum

Název akce

Kontaktní adresa

Místo

16. 9. 2015

Webinár Základy echokardiografie vo veterinárnej medicíne malých zvierat

[email protected]

On-line

18. 9. 2015

Přednášky PHRAMED 2015

[email protected], http://www.phramed.cz/

19. 9 2015

Onkologický kurz KVL ČR, Den 5: Zobrazovací diagnostiky a staging

www.vetkom.cz

Brno, AS club, Veslařská 67, Jundrov

19. 9 2015

Vetmeeting 2015

http://kdeco.vetkom.cz/2015-09-19-prihlaska-vetmeetingX.php

Seč, hotel Jezerka

20. 9. 2015

Onkologický kurz KVL ČR, Den 6: Zobrazovací diagnostiky a staging

23. 9. 2015

Mastitidy a rezistence na antibiotika

23. 9. 2015 23. 9. 2015

Webinář KVL ČR - Co by měl vědět veterinář o psech s PP Webinár Základy echokardiografie vo veterinárnej medicíne malých zvierat

Brno, AS club, Veslařská 67, Jundrov e-mail: [email protected] Praha-Suchdol, Česká zeměmobil: 777 254 743 http://www.agentu- dělská univerzita, budova ra-slavickova.cz/ SIC www.vetkom.cz

http://penezenka.vetkom.cz/

On-line

[email protected]

On-line

26. 09. – 28. 11. 2015

Sonografický kurs 2015

[email protected].

AS klub Veslařská 67, Brno Jundrov

3. 10. 2015

Veterinární medicína pro praxi – 2. ročník velkých zvířat

http://www.veterinapropraxi.cz/

Hotel Maximus, Brno

10. 10. – 11. 10. 2015

XXIII. výroční konference ČAVLMZ

http://prion.sro.cz/cavlmz.php http://www.cavlmz.cz/

KC Aldis Hradec Králové


725

Anketa

Jaké místo ve vaší odborné praxi zaujímá euthanasie? V jaké situaci k tomuto zákroku přistupujete? MVDr. Ivo Hylák Veterinární klinika VYVET, Vyškov

Pokud utrácím nemocné zvíře, které nedosáhlo fyziologické délky života, obvyklé pro daný druh nebo plemeno, snažím se jít v diagnóze co nejdál, i za cenu vyšších nákladů, samozřejmě po dohodě s majitelem. Rozhodnutí pro eutanazii je mnohem snadnější a já i majitel víme, že jsme vyčerpali všechny možnosti. Určitě se názorově liším s některými kolegy u onkologických pacientů. U části z nich nedoporučuji chemoterapii, či radioterapii s vědomím, že někteří kolegové by se o ni pokusili. MVDr. Vojtěch Novák, CertVA Veterinární klinika JAGGY, Praha

Eutanazie je jedním z veterinárních úkonů, ke kterým musíme často přistoupit. Slovo „musíme“ bychom mohli výstižněji nahradit výrazem „můžeme“, nebo také – je nám „dáno“, nebo „umožněno“. V mnoha případech je při tom tento úkon emocionálně velmi náročný jak pro majitele, tak pro veterináře, zvláště v případech, kdy je prováděn doma u majitele a je shromážděna rodina. Ať už je ale eutanazie úkon jakkoliv nepříjemný, máme my veterináři v ruce obrovskou pravomoc – ukončit život zvířete, u kterého byl překročen bod, za kterým je nezvratně narušena kvalita jeho života. Eutanazii se nebráním v případech velmi agresivních psů u kterých byly vyčerpány možnosti a opatření, kterými by byla agresivita potlačena. Eutanazii zásadně odmítám v případech, kdy je zvíře „na obtíž“. V těchto případech se aktivně zapojujeme do hledání jiných možností – nový majitel, nadace, útulek. Mám štěstí v tom, že vedení zoo, ve které pracuji jako externí veterinář, má snahu umisťovat zvířata vyřazená z reprodukce k soukromým chovatelům, takže nemusím provádět eutanazii, což vítám hlavně u koní. Jsem rád, že existují na trhu léky určené k eutanazii. Zvíře odejde rychle a bez excitací. Používám intravenózní způsob aplikace prostřednictvím předem zavedené kanyly. Nerad utrácím zvířata na klinice. Setkal jsem se několikrát s tím, že klient vyhledal s novým štěnětem jiné pracoviště ne proto, že by byl u nás nespokojen, ale při poslední návštěvě vznikl blok, který mu na několik let neumožnil vstoupit do stejných prostor, kde byl jeho společník utracen.

726

Euthanasie je jistě součástí veterinární praxe. Přistupuji k ní tehdy, když mám k dispozici spolehlivou diagnózu, na základě které jsem si jist, že nejsem schopen pacientovi zajistit přiměřeně kvalitní život. Pokud si z jakýchkoli důvodů diagnózou nejsem jist, provedu euthanazii na žádost majitelů, nicméně sám ji nenavrhuji. To je relativně častá situace, například u starých zvířat, kdy se majitelé rozhodnou nepodstupovat náročnou a nákladnou diagnostiku. Nicméně za svou povinnost považuji vždy nabídnout medicínsky správné řešení, jakkoli je třeba nákladné vzhledem k očekávanému dalšímu životu pacienta. Euthanazie je pak alternativou, pro kterou se může majitel rozhodnout a já to plně chápu. Pochopitelně je to emociálně vždy velmi náročná situace, proto způsobu provedení věnuji velkou péči. Snažím se vyhovět přání klientů, jestli u euthanazie chtějí být nebo ne, eventuálně ji provést v domácím prostředí. Stejně tak aplikace medikamentů, manipulace s tělem a vhodné vyjádření soustrasti musí proběhnout důstojně. Pomůže to klientům překonat ztrátu, i uchovat jejich vztah k veterinární praxi.


Informační servis

Vektorová onemocnění Společnost Cymedica připravila na červen odborný seminář nazvaný Vektorová onemocnění a programy preventivní péče v praxi. Přednášky o diagnostice onemocnění přenášených klíšťaty a moderním managementu veterinární praxe si mohli veterinární lékaři a studenti vyslechnout ve třech městech: ve slovenském Senci dne 3. 6. a v České republice v Brně 4. 6. a v Hořovicích 5. 6. Dr. Nikola Pantchev (vedoucí odboru parazitologie a sérologie společnosti IDEXX, certifikovaný parazitolog) prezentoval současné možnosti stanovení přesné diagnózy u lymské borreliózy. Borrelia zahrnuje tři rozdílné fylogenetické linie – lymskou borreliózu (LB), recidivující horečku (RF) a nedávno popsanou borreliózu u plazů (reptile-associated REP, Borrelia turcica). Borrelia burgdorferi byla pojmenována podle svého objevitele Dr. Burgdorfera, který poprvé prokázal bakterii u klíšťat v roce 1981. Jako lymská byla nazvána podle místa Lyme (Connecticut, USA) s častým výskytem artritid u lidí. Do skupiny Borrelia burgdorferi sensu lato patří 19 druhů borrelií, včetně nejméně devíti patogenních genodruhů humánních. Diagnóza lymské borreliózy u psů se opírá o anamnézu potvrzující kontakt s klíšťaty a pohyb v endemické oblasti, o diagnostický průkaz původce a vyloučení diferenciálních diagnóz, o klinické příznaky a odpověď na specifickou terapii včetně terapie kontrolní. Laboratorní diagnóza spirochet založená na přímých metodách PCR nebo na kultivaci má malý praktický význam. Jedinou spolehlivou cestou k průkazu genodruhů je metoda založená na detekci protilátek proti C6 peptidu (ACAC). Oproti celobuněčným testům, jako je stanovení IgM/IgG, ELISA a IFA, nevykazuje žádné zkřížené reakce s vakcinačními protilátkami nebo s protilátkami proti ostatním spirochetám, ACAC představují časný marker infekce od 21–35 dní


Infekční onemocnění přenášené vektory popsal Dr. N. Pantchev po inkubaci, detekují aktivní infekci, protože přetrvávají nejméně 12 měsíců u neléčených psů, po terapii koncentrace těchto protilátek klesají během tří až šesti měsíců, ACAC lze kvantifikovat. Klinické příznaky u lidí zahrnují akutní onemocnění (erythema migrans), artritidu a potenciální kardiologické, neurologické a dermatologické příznaky, u psů probíhá onemocnění bez erythema migrans, 1 až 2 % psů trpí onemocněním ledvin a velmi vzácně se předpokládá postižení srdce nebo nervového systému. Diferenciálně diagnosticky je důležité vyloučit nefropatii se ztrátou proteinů spojenou s lymskou chorobou (PLN) nebo lymskou nefritidu (LN). K často postiženým plemenům patří labradorský retrívr, zlatý retrívr, shetlandský ovčák a bernský salašnický pes. LN se vyskytuje u psů mladších (53 % do pěti let), objevuje se během léta nebo na podzim. Klinické příznaky zahrnují akutní či chronické onemocnění ledvin, anorexii, vomitus, tromboembolii, hypertenzi, edém, oligo nebo pigmenturii. LN patří mezi imunitně zprostředkovaná onemocnění a koinfekce s antigeny borrelií představují spouštěcí faktor tvorby imunokomplexů. Zvýšené ACAC s odpovídající anamnézou lze považovat za marker lymské nefritidy.

Při stanovení diagnózy psí granulocytární anaplazmóza (CAG) je nutné zvažovat koinfekce s borreliemi. Původcem CAG je Anaplasma phagocytophilum, obligátní intracelulární gramnegativní bakterie z řádu Rickettsiales. Koinfikovaní psi jsou dvojnásobně ohroženi vznikem onemocnění s klinickými příznaky v podobě kulhání, horečky, letargie, otoku a bolestí kloubů, včetně anorexie. Koinfekce vyvolává nepříznivé imunologické reakce. U CAG nebyla prokázána plemenná predispozice, ale vnímavost zvyšující se s věkem. Klinické příznaky CAG jsou obvykle patrné jen v akutní fázi infekce po inkubačním období zahrnujícím jeden až dva týdny (na rozdíl od LN trvající dva až pět měsíců). V současné době není proti tomuto onemocnění k dispozici žádná vakcína, proto klademe důraz na profylaxi. Dr. Zuzana Svobodová (IDEXX/ Cymedica) představila pestrou aktuální nabídku diagnostických testů IDEXX referenčních laboratoří, které se specializují výhradně na veterinární diagnostiku. Globální síť 60 laboratoří na pěti kontinentech s 1800 zaměstnanci nabízí široké spektrum specializovaných vyšetření (histopatologie, klinická biochemie, hematologie, mikrobiologie, molekulární diagnostika, analytická chemie, sérologie a parazitologie, alergendiagnostika, genetická vyšetření atd.). Společnost IDEXX využívá k diagnostice nejpokročilejší technologie a nabízí unikátní systém odborné podpory, zaručené vysoce specializovanými certifikovanými odborníky v daných oblastech. Dr. Jan Hnízdo (Animal Clinic Praha) zmínil profylaktický screening v humánní medicíně, jehož výhody spočívají ve snížení morbidity/mortality a finančních nákladů pro pojišťovny. Oproti tomu profylaxe medicíny veterinární představuje finanční náklady pro majitele zvířat, je časově náročná a pro zvíře stresující. Jak nabídnout v běžné praxi majiteli pet zvířat management preventivních diagnostických programů? Důležitá

727

Informační servis

je komunikace s majitelem. Lze nabídnout cenové balíčky, které budou poskytovat speciální potřebná vyšetření v ceně, není žádoucí vyjmenovávat jednotlivá vyšetření a jejich cenové relace. Můžeme navrhnout i pojištění pro případ komplikací. Profylaktické protokoly připravujeme podle věku a stavu pacienta, předoperační protokoly pro všechny věkové kategorie. Např. laboratorní předoperační profil zahrnuje biochemické a hematologické vyšetření, stanovení Ca, P, onkologický staging, rtg dutiny hrudní, abdominální a torakální CT, aj.). Majitelé, kteří nepřistoupí na předoperační vyšetření, by měli být odmítnuti. Důležité jsou speciální screeningové programy se standardizovanými postupy (onkologie, cestovní onemocnění, respirační profily, kardiologické profily, gastroenterologické profily aj.), které minimalizují pochybení. U starších pacientů je nezbytný geriatrický screening. Profylaxe zlepšuje výsledky práce, zlepšuje compliance s klientem, snižuje rizika pro pacienta, pravděpodobnost omylů, poskytuje prodlouženou kvalitu života pacienta, umožňuje vaše další praktické zdokonalení a také další investici do vaší kliniky. Ve druhé přednášce podal Dr. N. Pantchev přehled výskytu srdečních a plicních červů u různých druhů zvířat. V poslední době se v Evropě rozšiřuje parazit přenášený plži Angiostrongylus vasorum, původce psí pulmonární angiostrongylózy

Veterinární lékaři a studenti na semináři v Brně (CPA). Příčinou je změna klimatu a rozšíření lišek (rezervoárový hostitel). Klinicky se projevuje koagulopatiemi a extenzivním krvácením, kardiorespiračními potížemi. V České republice a na Slovensku se prevalence pohybuje okolo 6 %. Doposud sloužila k diagnostice Baermannova metoda s následným mikroskopickým posouzením larev, nyní je pro rutinní ambulantní diagnostiku angiostrongylózy k dispozici rychlý IDEXX Angio Detect TM test detekující antigen produkovaný dospělcem A. vasorum. V souvislosti s globálním oteplováním se zvyšuje nebezpečí srdeční

a kožní červivosti vyvolané Dirofilaria immitis a D. repens. Infekci přenáší komáři, prevalence v nížinách východního Slovenska dosahuje až 50 %, v České republice na hranici se Slovenskem se pohybuje okolo 9 %. Klinické příznaky podkožní dirofilariózy se vyskytují u psů vzácně a zahrnují pruritus, dermatitidu a tvorbu podkožních mas. Při vyšetření je nutné provádět testy na mikrofilárie a antigen společně, protože obě techniky se zaměřují na různá stadia parazita, a proto se vzájemně doplňují; preferovanou metodou je PCR. Irena Sekaninová

První mezinárodní konference na téma „Cone Beam CT ve veterinární medicíně“ Začátkem května letošního roku proběhla v Pleasantonu v Kalifornii první mezinárodní konference věnovaná Cone Beam CT technologii ve veterinární medicíně. Pořádala ji firma Animage LLC jakožto výrobce ryze veterinárního CT scanneru Fidex. Účastníci přijeli doslova z celého světa: z Evropy, Nového Zélandu, Asie a samozřejmě z USA. Velice výraznou stopu zanechala i Česká republika, jelikož mezi speakery byli uživatelé Fidexu v ČR: MVDr. Jan Hnízdo a MVDr.

728


Informační servis

Ludmila Bicanová z Animal Clinic a MVDr. Michal Fiedler z Veterinární kliniky Slaný. Obsah konference byl věnován především praktickým otázkám použití CBCT ve veterinární medicíně, posledním novinkám ve velice dynamickém rozvoji této moderní technologie a v nemalém rozsahu také případovým studiím. Představen byl i automaticky řízený plicní ventilátor, díky kterému je dýchání ovládáno Fidexem a nemůže tak dojít ke vzniku pohybových artefaktů. Fidex je světově unikátní CT scanner. Byl představen v roce 2011 na konferenci NAVC (North American Veterinary Conference) na Floridě; je vyvinutý výhradně pro veterinární medicínu s ohledem na rekonstrukční algoritmus i celkovou koncepci. Použití zcela jiného typu rentgenky oproti spirálním CT umožňuje předejít problémům při zřizování vyšetřovací místnosti – provoz Fidexu obstará běžná 230V zásuvka, což je nejpodstatnější praktická

výhoda Cone Beam CT technologie oproti klasickým spirálním CT. Díky neustálému vývoji softwaru firmou Animage LLC se v posledních dvou letech podařilo dosáhnout výrazného pokroku v oblasti rozlišení měkkých tkání.

Výhodou přístroje FIDEX je také jeho univerzálnost; jeho základní funkci – CT, lze volitelně rozšířit o skiagrafii formou DR detektoru (přímé digitalizace) a skiaskopii. Mgr. Milan Starec

XXII. řádný sněm Asociace veterinárních lékařů České republiky XXII. sněm AVL ČR se dne 16. května 2015 sešel v Kulturním domě ve Větrném Jeníkově za účasti všech 21 zvolených delegátů. Mezi hosty byli: Ing. Josef Kott, poslanec ZV PS, dr. Karel Daniel, prezident KVL, dr. Miroslav Fridrich, nám. ústř. ředitele UVS SVS ČR a ředitelé KVS. Po přivítání účastníků MVDr. Zuzanou Kolomazníkovou, předsedkyní asociace, schválili delegáti


program sněmu a zvolili členy pracovních komisí. Další řízení sněmu převzal MVDr. Dušan Těšický, místopředseda asociace. Ve své zprávě předsedkyně asociace dr. Kolomazníková popsala činnost asociace v době od posledního sněmu, včetně mezinárodních aktivit a zmínila některé problémy, s nimiž se členové asociace v praxi setkávají, zejména velké vytížení administrativou na úkor odborné

práce, a to nejen v oblasti právní, ale i evidenční a spisové služby. Služba teď doplácí na snahy o reorganizaci dozoru v rámci úsporných opatření, kdy jediným kritériem hodnocení byly náklady na tuto činnost. V nově převzaté kontrole veřejného stravování se pracovníci SVS dostali do závislého postavení, kdy služba není kompetentní v rozhodování o některých zjištěných nedostatcích a v koneč-

729

Informační servis

ném stadiu je řeší SZPI nebo hygienická služba. Asociace uspořádala ve spolupráci s SVS odborný seminář se zaměřením na aktuální odbornou tematiku (především k situaci v africkém moru prasat), který byl opět účastníky dobře hodnocen. Asociace se rovněž účastnila připomínkového řízení k zákonným a podzákonným normám týkajících se veterinární problematiky. Citelně se členů asociace dotkne zákon o státní službě, který je v poslední době hekticky dokončován, což má za následek nejasnost v mnoha otázkách a vnáší neklid mezi pracovníky služby. Sněm schválil udělení čestného členství za mimořádné činnosti ve prospěch asociace MVDr. Františku Chromému, MVDr. Ing. Rudolfu Kojanovi a MVDr. Miroslavu Náplavovi. Ve volbách do orgánů AVL bylo zvoleno nové předsednictvo, dozorčí rada a smírčí výbor včetně náhradníků. Do předsednictva asociace byli zvoleni: MVDr. Petr Brávek, MVDr. Petr Grubner, MVDr. Zuzana Kolomazníková, MVDr. Božena Kremláčková, MVDr. Daniel Machček, MVDr. Miroslav Náplava, MVDr. Lenka Oktábcová, MVDr. Michal Švihel a MVDr. Dušan Těšický. Členy dozorčí rady pak MVDr. Michal Kamarád, MVDr. Sanislava Štroblová a MVDr. T Jiří omeš. Smírčí výbor byl zvolen ve složení MVDr. Milan Krpec, MVDr. Zdena Neubauerová a MVDr. Ivan Peřinka. Zprávu o finančním hospodaření asociace přednesl pokladník MVDr. Miroslav Náplava. Zprávu dozorčí rady, která potvrdila revizi hospodaření, přednesl MVDr. Jiří Tomeš, delegáti zprávu bez výhrad schválili. Návrh rozpočtu na nadcházející rok, předložený pokladníkem, delegáti stejně tak schválili. V diskusi byla probírána témata zmíněná již dr. Kolomazníkovou a poslanec Ing. Kott přitom požádal asociaci o další informace z problematiky veterinárního dozoru pro členy ZV PS. Nejzávažnějším bodem jednání byla diskuse okolo nového návrhu stanov a řádů asociace, které si

730

Pohled do přednáškového sálu

vyžádal nový občanský zákoník. V souladu s ním byl schválen také nový název asociace, kterým po registraci bude: Asociace veterinárních lékařů České republiky z. s. (zapsaný spolek). Změna si vyžádá další technicko-administrativní i finanční opatření. Předložené návrhy stanov a řádů byly s malými změnami delegáty sněmu schváleny. Usnesením, které přednesl dr. Petr Pilous, předseda návrhové komise, byly nejen potvrzeny materiály, projednávané a schválené sněmem, ale

především uloženy úkoly předsednictvu a regionálním organizacím pro další období. Po skončení sněmu následovalo jednání nově zvoleného předsednictva AVL, na němž byla předsedkyní AVL ČR opět zvolena dr. Zuzana Kolomazníková, místopředsedou dr. Dušan Těšický a ve funkci do konce roku potvrzen pokladník AVL dr. Miroslav Náplava. Chrudim, červen 2015 MVDr. Jiří Lacina


Informační servis

Cirkovirové a mykoplazmové infekce u prasat V prostředí moderního kongresového centra resortu Kaskáda u Kuřimi, ve kterém se specialisté na choroby prasat scházejí již několik let na podzimní semináře, se konal dne 19. 6. seminář organizovaný společností MSD Animal Health (MSD AH), s odbornou garancí CPVS. Úvodního slova a přivítání posluchačů se ujal Ing. Radek Hejl (BUM Livestock, MSD AH). Zdůraznil nejen snahu společnosti MSD Animal Health o profesionální spolupráci s cílem zlepšování zdraví hospodářských zvířat, ale také úsilí které bylo potřebné k vývoji první kombinované RTU (ready-to-use, připravena přímo pro použití) vakcíny Porcilis PCV M Hyo, která přináší ochranu proti dvěma patogenům (PCV2 a M. hyo). Odborné přednášky zahájil MVDr. Marek Žižlavský (prezident CPVS). Uvedl výskyt a řešení enzootické pneumonie a cirkovirových onemocnění u nás i ve světě, možnosti diagnostiky, a preventivní opatření. MH a PCV2 mají mnoho společného, jsou náročné na pomnožení, vyvolávají pomalé infekce, jsou odolné ve vnějším prostředí, působí imunosupresivně, vyskytují se často s jinými patogeny, a mají podobný negativní ekonomický dopad. Z pohledu nové vakcíny byla zdůrazněna možnost aplikace Mycoplasma hyopneumoniae a PCV2 v jedné dávce, která snižuje stres u zvířat a zvyšuje jejich welfare.

Obr. 2 – J. Haugegaard prezentoval zkušenosti z Dánských farem a ekonomické ztráty spojené s cirkovirovými a mykoplazmovými infekcemi


Obr 1 – R. Hejl a M. Žižlavský představili inovativní vakcínu, která přináší ochranu proti dvěma patogenům (PCV2 a M. hyo) Zahraničním hostem setkání byl DVM John Haugegaard, který ve svých přednáškách prezentoval zkušenosti z Dánských farem. Zaměřil se na ekonomické ztráty spojené s cirkovirovými a mykoplazmovými infekcemi. Zajímavostí bylo rovněž zmínění modelu vypracovaného prof. H. Natheusem, který s využitím sledování kašle u prasat pomáhá určit projevy, fázi onemocnění a jeho závažnost z pohledu mykoplazmových infekcí. Byly také sledovány další zákonitosti a koinfekce s jinými patogeny (APP, PRRS) a fyziologické zákonitosti a vztahy mezi pleuritidami, perikarditidami a jejich rozvojem v důsledku onemocnění. Byly diskutovány vztahy mezi FCR (feed conversion rate, konverze krmiva) a ADG (average daily gain, průměrný denní přírůstek). Dr. Haugegaard představil ve druhé přednášce model RESPIG (platforma vyvinutá společností MSD Animal Health). Tento model přináší na základě zadaných vstupních dat farmy a výběru opatření, které chce farma uskutečnit pro zlepšení svého stavu (např. vakcinace s možností výběru vakcinace proti jednomu či více patogenům, včetně možných kombinací) možnost kalkulace přínosu zvoleného řešení, tj. zvolení nejefektivnější prevence pro danou farmu. V další části byla představena nejen nová vakcína Porcilis PCV M Hyo a výsledky terénních studií, ale i praktické zkušenosti s využitím vakcíny z Evropy. Tyto vakcí-

ny potvrzují vysokou bezpečnost a mají minimum nežádoucích účinků (lokálních i celkových). Nová vakcína splňuje vysoké standardy MSD AH a přináší kvalitu a účinnost obou složek, a to i za přítomnosti vysokých hladin mateřských protilátek. MVDr. Zdenka Kopcová (MSD AH) popsala výsledky a praktické zkušenosti z farem zapojených do terénní aplikace vakcíny Porcilis PCV M Hyo v České republice a na Slovensku. Vakcíny jsou snadno aplikovatelné a bezpečné. MVDr. Petr Saska seznámil přítomné posluchače s provozem, ve kterém vykonává veterinární péči, a následně se svými zkušenostmi s využitím vakcíny Porcilis PCV M Hyo přímo na farmě. Na základě osobní zkušenosti byla potvrzena vysoká bezpečnost vakcíny nejen ze strany přednášejícího, ale i dalších přítomných kolegů z ČR i SK, kteří již s vakcínou Porcilis PCV M Hyo pracovali. V závěrečné přednášce MVDr. Zbyňka Dvořáka byl sledován vliv uniformity na ziskovost farmy. Autor zmínil aspekty, které pomáhají zlepšit ekonomické výsledky farem, mezi něž patří nejen kvalitní produkty, ale i dlouhodobá spolupráce a podpora ze strany MSD Animal Health (vyšetření na jatkách, laboratorní vyšetření, RESPIG, aj...). Irena Sekaninová Zbyněk Dvořák, Product Manager MSD Animal Health

731

Informační servis

REGISTROVANÉ VETERINÁRNÍ LÉČIVÉ PŘÍPRAVKY A SCHVÁLENÉ VETERINÁRNÍ PŘÍPRAVKY Nově zaregistrované veterinární léčivé přípravky Název a RČ Equipramox perorální gel Moxidectinum, praziquantelum 96/069/15-C

Espacox 50 mg/ml perorální suspenze pro prasata Toltrazurilum 96/070/15-C

732

Základní informace DR: Continental Farmaceutica, rue Laid Burniat, 1348 Louvain-la-Neuve, Belgie V: Zoetis Manufacturing & Research Spain S. L., Ctra. Camprodon s/n „La Riba“, 17813 Vall de Bianya (Gerona), Španělsko S: 1 g obsahuje: Léčivé látky: Moxidectinum 19,5 mg Praziquantelum 121,7 mg Pomocné látky: Benzylalkohol (E1519) 220,0 mg Butylhydroxytoluen (E321) 0,8 mg I: U koní: Equipramox je antiparazitární přípravek účinný proti širokému okruhu endoparazitů a ektoparazitů koní, poníků, klisen a hříbat. Obsahuje moxidektin, makrocyklický lakton druhé generace skupiny milbemycinů. Moxidektin paralyzuje a usmrcuje parazity působením na jejich nervový systém. Zároveň také obsahuje prazikvantel, který má paraziticidní účinky a je široce používán u mnoha druhů zvířat jako anthelmintikum. Prazikvantel je rychle absorbován tegumentem parazita a distribuován, následně narušuje metabolismus parazita, což vede k jeho kontrakci a paralýze. Veterinární léčivý přípravek je určen k léčbě smíšených infekcí způsobených tasemnicemi (cestoda) a hlísticemi (nematoda) nebo členovci citlivých na moxidektin a prazikvantel: Velcí strongylidi: • Strongylus vulgaris (dospělci) • Strongylus edentatus (dospělci) • Triodontophorus brevicauda (dospělci) • Triodontophorus serratus (dospělci) • Triodontophorus tenuicollis (dospělci) Malí strongylidi (dospělci a intraluminální larvální stadia): • Cyathostomum spp. • Cylicocyclus spp. • Cylicostephanus spp. • Cylicodontophorus spp. • Gyalocephalus spp. Škrkavky: • Parascaris equorum (dospělci) Další druhy: • Oxyuris equi (dospělci) • Habronema muscae (dospělci) • Gasterophilus intestinalis (L2, L3) • Gasterophilus nasalis (L2, L3) • Strongyloides westeri (dospělci) • Trichostrongylus axei (dospělci) Tasemnice (dospělci): • Anoplocephala perfoliata • Anoplocephala magna • Paranoplocephala mammillana Exkrece vajíček malých strongylidů je potlačena po dobu 90 dní. Přípravek je účinný proti (vyvíjejícím se) intramukosálním stadiím (L4) malých strongylidů. Během 8 týdnů po aplikaci jsou eliminovány časná (hypobiotická) L3 stadia malých strongylidů. Byla prokázána bezpečnost veterinárního léčivého přípravku pro použití u chovných, březích a laktujících kobyl. Podání přípravku nemá vliv na plodnost kobyl. CD: Koně. OL: Maso: 64 dní Mléko: Nepoužívat u laktujících klisen, jejichž mléko je určeno pro lidskou spotřebu. DR + V: Industrial Veterinaria, S. A., Esmeralda, 19, E-08950 Esplugues de Llobregat (Barcelona), Španělsko S: 1ml obsahuje: Léčivá látka: Toltrazurilum 50 mg Pomocné látky: Natrium-benzoát (E211) 2,1 mg Natrium-propionát (E281) 2,1 mg I: Prevence klinických příznaků kokcidiózy u novorozených selat (3–5 dní starých) na farmách s dřívějším výskytem kokcidiózy způsobené druhem Isospora suis. CD: Prasata (selata, 3–5 dní stará) OL: Maso: 73 dní


Informační servis

Florocol 500 mg/g pre- DR: Intervet International B. V., Wim de Körverstraat 35, 5831 AN Boxmeer, Nizozemsko mix pro medikaci krmiva V: Schering Plough Ltd., Breakspear Road South, Harefield, Uxbridge UB9 6LS, pro pstruha duhového Spojené království S: 1 g premixu obsahuje: Florfenicolum Léčivá látka: Florfenicolum 500 mg I: Léčba a prevence furunkulózy pstruha duhového způsobené Aeromonas salmonicida citlivý98/071/15-C mi na florfenikol ve sladkovodních rybářstvích. Před zahájením léčby je třeba potvrdit přítomnost infekce v nádrži. CD: Pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss) OL: 135 stupňodnů. Pimovita 1,25 mg žvýka- DR: ZYLAVET Pharmaceuticals Ltd., 2143 Kistarcsa, Batthyány u. 6., Maďarsko cí tablety pro psy V: Lavet Pharmaceuticals Ltd., 2143 Kistarcsa, Batthyány u. 6., Maďarsko Pimobendanum S: 1 žvýkací tableta obsahuje: 96/063/15-C Léčivá látka: Pimobendanum 1,25 mg, 2,5 mg, 5 mg, 10 mg I: Léčba městnavého srdečního selhání u psů vyvolaného dilatační kardiomyopatií (DCM) Pimovita 2,5 mg žvýkací nebo nedostatečností srdečních chlopní (nedomykavost mitrální a/nebo trikuspidální chloptablety pro psy ně). (Viz také bod Dávkování, cesty a způsob podání.) K léčbě dilatační kardiomyopatie v pre96/064/15-C klinickém stadiu (asymptomatický stav s nárůstem konečného systolického a konečného diastolického rozměru levé komory) u dobrmanů po echokardiografickém potvrzení onemocPimovita 5 mg žvýkací nění srdce (viz body Zvláštní upozornění a Opatření pro použití u zvířat). tablety pro psy CD: Psi 96/065/15-C OL: Není určeno pro potravinová zvířata. Pimovita 10 mg žvýkací tablety pro psy 96/066/15-C

Prodloužení platnosti rozhodnutí o registraci veterinárních léčivých přípravků Název CASTOREX Injekční suspenze pro králíky Narcostart 1 mg/ml injekční roztok pro kočky a psy Narcostop 5 mg/ml injekční roztok pro psy a kočky Rycarfa Flavour 20 mg tablety pro psy Rycarfa Flavour 50 mg tablety pro psy Rycarfa Flavour 100 mg tablety pro psy

Držitel prodloužení platnosti rozhodnutí o registraci PHARMAGAL BIO, spol. s r. o., Slovenská republika

RČ 97/030/00-C

Le Vet B. V., Nizozemsko

96/076/11-C

Le Vet B. V., Nizozemsko

96/044/11-C

KRKA, d. d., Slovinsko

96/006/11-C


96/007/11-C


96/008/11-C

Prodlouženo do na dobu neomezenou na dobu neomezenou na dobu neomezenou na dobu neomezenou na dobu neomezenou na dobu neomezenou

Změny registrace veterinárních léčivých přípravků Název Animedazon Spray, 2,45 % w/w kožní sprej, suspenze pro skot, ovce a prasata Benakor F 5 mg, tablety pro psy Benakor F 20 mg, tablety pro psy Borgal 200/40 mg/ml injekční roztok Bupaq Multidose, 0,3 mg/ml injekční roztok pro psy a kočky ByeMite 500 mg/ml koncentrát sprejové emulze pro nosnice


Držitel změny registrace

RČ 96/057/08-C

aniMedica GmbH, Německo 96/055/08-C Le Vet B. V., Nizozemsko

Virbac, Francie

96/056/08-C 96/047/95-C 96/062/12-C

Richter Pharma AG, Rakousko 96/009/09-C Bayer Animal Health GmbH, Německo

Změna Změny označení na obalu nebo příbalové informace, které nesouvisejí se souhrnem údajů o přípravku. Nahrazení výrobce zodpovědného za dovoz a uvolňování výrobních šarží. Zavedení výrobce účinné látky. Změna velikosti šarže konečného přípravku. Malá změna výrobního procesu účinné látky. Změna parametrů a/nebo limitů specifikací účinné látky.

733

Informační servis

Canigen DHA2PPi/L lyofilizát pro přípravu injekční suspenze s rozpouštědlem Canigen DHA2PPi/LR lyofilizát pro přípravu injekční suspenze s rozpouštědlem Colfen 200 mg/g granule pro podání v pitné vodě pro prasata ENROGAL 50 mg/ml injekční roztok

97/106/98-C VIRBAC SA, Francie

97/962/94-C 96/065/14-C

Huvepharma NV, Belgie

PHARMAGAL spol. s r.o., Slovenská republika

96/030/03-C

Enterisol Ileitis lyofilizát a diluent pro orální suspenzi Boehringer Ingelheim Vetmedica GmbH, pro prasata Německo

97/023/05-C

FLORKEM 300 mg/ml injekční roztok pro skot a prasata

96/042/10-C

Kubatol Pix 45,2 mg/g kožní sprej, roztok MARBOX 100 mg/ml injekční roztok pro skot a prasata

CEVA SANTE ANIMALE, Z. I. Francie AVEFLOR, a. s., Česká republika

99/029/09-C 96/038/11-C

CEVA SANTE ANIMALE, Francie

96/008/10-C

MILBEMAX žvýkací tablety pro psy Novartis Animal Health, d. o. o., Slovinsko MILBEMAX žvýkací tablety pro malé psy a štěňata Nafpenzal DC intramamární Intervet International B. V., Nizozemsko suspenze ORBESEAL 2,6 g intramamární Zoetis Česká republika, s. r. o., Česká suspenze republika

96/330/92-C

OTIMIX ušní kapky, suspenze

96/028/15-C

Bioveta, a. s., Česká republika

PARVOERYSIN injekční emulze

96/009/10-C

96/021/04-C

97/097/98-C

Bioveta, a. s., Česká republika

PENICILIN BIOTIKA DEPOT prášek pro přípravu injekční suspenze PENSTREPTEN prášek pro přípravu injekční suspenze PENSTREPTEN BIOTIKA inj.

15/016/81-S/C BB Pharma a. s., Česká republika

Navýšení velikosti šarže účinné látky.

15/062/72-S/C

Změny v návodu na přípravu medikované pitné vody. Změna názvu léčivého přípravku – u vnitrostátně registrovaných přípravků. Změny označení na obalu, které nesouvisí se souhrnem údajů o přípravku. Přidání místa výroby pro celý výrobní proces konečného přípravku nebo jeho část – místo balení vnějšího obalu. Změna parametrů a/nebo limitů specifikací u konečného přípravku. Jiná změna. Změna velikosti balení konečného přípravku. Změna velikosti šarže účinné látky nebo meziproduktu používaného ve výrobním procesu účinné látky. Změna zkušebního postupu pro účinnou látku nebo výchozí surovinu/ /činidlo/meziprodukt používaný v procesu výroby účinné látky. Podstatná změna výrobního procesu účinné látky. Malá změna důvěrné části základního dokumentu o účinné látce.

Předložení aktualizovaného certifikátu shody s Evropským lékopisem. Změna odměrného zařízení nebo aplikátoru. Předložení nového certifikátu shody s Evropským lékopisem pro léčivou látku. Změna doby reatestace léčivé látky Změna velikosti šarže konečného přípravku. Zpřísnění limitů specifikací. Změna výrobního procesu konečného přípravku. Změna doby reatestace/ doby skladování nebo podmínek skladování účinné látky. Předložení aktualizovaného certifikátu shody s Evropským lékopisem pro účinnou látku.

96/021/98-C

Poskytovatelem informací je Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv v Brně. Redakční uzávěrka těchto informací byla 30. 7. 2015

734


va

sů pi so ča ) u tuře b o fa k í o na án ena dn ečt je o d ob de ři a bu í p le v at (s Pl

le

s 10

Nabídka předplatného pro rok 2015

%

Stavovský a odborný měsíčník pro veterinární lékaře Odborný veterinární měsíčník určený všem praktickým veterinárním lékařům v ČR i v SR. Časopis je rozdělen v poměru odpovídajícím požadavkům čtenářů na stálé rubriky, kterými jsou malá zvířata a hospodářská zvířata, včetně koní. Další část odborných rubrik zahrnuje témata exotických zvířat, hygieny potravin, drůbeže a volně žijících zvířat. Informační servis, management, legislativa a přehled nově registrovaných veterinárních léčiv doplňují komplexnost časopisu tak, aby byl nepostradatelným pro každého veterinárního lékaře. Rozsah časopisu je 68 až 72 stran. Časopis má významné zastoupení u čtenářů ve Slovenské republice a byl zařazen mezi odborné recenzované časopisy.

22015 ročník 65

cena 95 Kč/3,80 €

ODBORNÝ A STAVOVSKÝ MĚSÍČNÍK PRO VETERINÁRNÍ LÉKAŘE

Téma malá zvířata

Další články z časopisu:

Chirurgie psů a koček

• Centrální vestibulární syndrom psa

Téma hospodářská zvířata

• Použitie furosemidu pri edému

intoxikovaného metronidazolem

Nemoci koní

pľúc

www.vetweb.cz

roční předplatné 12 čísel 1140 Kč

Časopis pro veterinární lékaře - specialisty zabývající se klinickou praxí zvířat zájmových chovů Vysoce odborné články a anotace ze zahraničních časopisů monitorují nejnovější léčebné postupy uplatňované na špičkových domácích či zahraničních veterinárních pracovištích. Časopis se svým zaměřením specializuje na čtenářskou obec s nejvyšší odbornou erudicí a specializací v jednotlivých oborech. Časopis je dvouměsíčník, rozsah 28 až 32 stran.Časopis má významné zastoupení u čtenářů ve Slovenské republice a byl zařazen mezi odborné recenzované časopisy.

ČASOPIS PRO KLINICKOU PRAXI ZVÍŘAT ZÁJMOVÝCH CHOVŮ

1 2015

Téma Nemoci uší psů a koček Téma maláměsíce: zvířata

ročník 12

Diagnostika otitid v ambulanci Vestibulární syndrom

roční předplatné 6 čísel 360 Kč

cena 60 Kč/2,40 €

Operace na zevním zvukovodu a středním uchu www.vetweb.cz

Objednávkový kupon Veterinářství roční předplatné

1140 Kč

počet ks . . . . . . . . .

360 Kč

počet ks . . . . . . . . .

Veterinární klinika roční předplatné Firma . . . . . . . . Jméno a příjmení Adresa . . . . . . . IČO . . . . . . . . . DIČ. . . . . . . . . . Telefon: . . . . . . . E-mail: . . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

Vyplněný objednací kupon prosím zašlete na e-mail: [email protected] nebo poštou na adresu Profi Press s. r. o., Jana Masaryka 2559/56b, 120 00 Praha 2. Vaše dotazy rádi zodpovíme na tel. 277 001 600 nebo [email protected]

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

Nabídka publikací pro rok 2015

Veterinární toxikologie v klinické praxi TOXIKOLOGIE V KLINICK… PRAXI

Prof. MVDr. ZdeŸka Svobodová, DrSc., a kolekƟv V souēasné dobĢ se ēasto setkáváme s otravami zvíƎat v zájmových chovech, zvíƎat volnĢ žijících i hospodáƎsky chovaných. PƎíēinou otrav mƽže být pouhá neopatrnost, nedbalost, nedodržení technologických postupƽ a v neposlední ƎadĢ i zlý úmysl. Spektrum chemických látek a pƎípravkƽ vyvolávajících otravy se výraznĢ rozšiƎuje (napƎ. o nové skupiny pesƟcidƽ). Vedle anorganických a organických toxikantƽ se na otravách zvíƎat podílejí mykotoxiny, fytotoxiny, bakteriální toxiny, cyanotoxiny, zootoxiny, léēiva a další látky. PƎedkládaná publikace poskytuje pƎehled recentních poznatkƽ o eƟologii, mechanismu úēinku a toxicitĢ jednotlivých skupin látek, popisuje klinické pƎíznaky, uvádí možnosƟ diagnosƟky vēetnĢ pitevního nálezu, terapie a prevence. VýbĢr nejēastĢji se vyskytujících otrav respektuje potƎeby a nároky prakƟckého veterinárního lékaƎe.

ZdeÚka Svobodov·

V ETERIN¡RNÕ

a kolektiv

V ETERIN¡RNÕ TOXIKOLOGIE V KLINICK… PRAXI

formát: 230 x 297 mm poēet stran: 256 stran vázaná vazba

400 Kē/19,80 eura

Veterinární medicína po kapkách Miroslav Svoboda PƎíbĢhy uvedené v knize jsou inspirovány životem a z toho dƽvodu se mohou zdát obyēejné. Snaží se autenƟcky vylíēit propletenec mezi pacientem, jeho páníēkem a veterinárním lékaƎem. Nemocné zvíƎe, nervózní majitel, ale ošetƎující veterináƎ je také jen ēlovĢk. Aby vyprávĢní nebylo pƎíliš suché autor vybral z pestré mozaiky své veterinární a vysokoškolské praxe pƎíbĢhy spíše veselejší.

Vazba: pevná Poēet stran: 255

390 Kē/15,50 euraa

Objednávkový kupon Veterinární toxikologie v klinické praxi

400 Kč/19,80 eura

počet ks . . . . . . . . .

Veterinární medicína po kapkách

390 Kč/15,50 eura

počet ks . . . . . . . . .

Firma . . . . . . . . Jméno a příjmení Adresa . . . . . . . IČO . . . . . . . . . DIČ. . . . . . . . . . Telefon: . . . . . . . E-mail: . . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

Vyplněný objednací kupon prosím zašlete na e-mail: [email protected] nebo poštou na adresu Profi Press s. r. o., Jana Masaryka 2559/56b, 120 00 Praha 2. Vaše dotazy rádi zodpovíme na tel. 277 001 600 nebo [email protected]

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

ch ý o k en h čes em ř ě v á c far o r P í n k ch m ský d o n p i v slove a

NOVÁ vakcína od MSD Animal Health

1. RTU vakcína proti PCV2 a M. hyo

Šetří náklady, čas a práci. Zlepšuje welfare zvířat. Revize textu: březen 2015

www.msd-animal-health.cz

3,80 ODBORNÝ A STAVOVSKÝ MĚSÍČNÍK PRO VETERINÁRNÍ LÉKAŘE

Recommend Documents