3,80 ODBORNÝ A STAVOVSKÝ MĚSÍČNÍK PRO VETERINÁRNÍ LÉKAŘE

8 ODBORNÝ A STAVOVSKÝ MĚSÍČNÍK PRO VETERINÁRNÍ LÉKAŘE

2015 ročník 65

cena 95 Kč/3,80 €

Téma malá zvířata

Další články z časopisu:

Infekční onemocnění

• Diagnostika a chirurgické řešení

Téma hospodářská zvířata

• Reportáž z veterinární

Mastitidy www.vetweb.cz

nádorů krční míchy u šesti psů kliniky KLAVET

Anotace

nesteroidů se vzhledem k chybějícím údajům o prospěšnosti takové léčby a řadě kontraindikací nedoporučuje. Medikamentózní léčba by měla být nasazena, až když selžou pokusy s obohacením prostředí a zvýšeným příjmem tekutin. Použití dalších medikamentů (jako je kočičí faciální feromon, amitriptylin a glykosaminoglykany) je možné zvažovat u chronických rekurentních případů, neměly by se ale nasadit ihned po diagnostikování FIC, protože jejich efektivita nebyla dosud

– narozdíl od obohacení prostředí a managementu příjmu vody – potvrzena. Vyléčení není u FIC možné, individuálně nastavený terapeutický postup (management prostředí a příjmu vody) může u většiny koček snížit nebo zabránit dalším epizodám. U pacientů s relativně nízkou vnímavostí se může objevit ojedinělá epizoda LUTS bez dalších recidiv, nevyžadující žádné změny prostředí. Nejobtížnější pacienti jsou ti s rekurentními uretrálními

obstrukcemi v krátké periodě, kdy je nedostatek času pro uskutečnění změn v prostředí, někdy je zde nutná i chirurgická intervence. DEFAUE P. Feline idiopathic cystitis. Veterinary Focus 2014;24:15-21. http://www.ivis.org/journals/ vetfocus/24_1/en/toc.asp Z anglického originálu přeložila MVDr. Jolana Snížková

Exprese cyklooxygenázy a činnost trombocytů u psů při podávání nízkých dávek aspirinu Tromboembolické komplikace mohou doprovázet různá onemocnění psů včetně imunitně zprostředkované hemolytické anémie, nefropatie s proteinurií nebo hyperadrenokorticismu. Antitrombotická terapie tak hraje důležitou roli v prevenci tromboembolických stavů. Mezi nejčastěji užívané léky patří aspirin, který je vysoce účinný v inhibici funkce trombocytů u lidí i psů. Protizánětlivé dávky aspirinu inhibují činnost krevních destiček, omezují zánět a zajišťují analgezii, ale také mohou způsobit vážné vedlejší účinky. Nižší dávky aspirinu ovlivňují činnost trombocytů, ale neobjevují se při nich nežádoucí účinky. Podávání nízkých dávek aspirinu bylo spojeno s prodloužením času přežití u pacientů s imunitně zprostředkovanou hemolytickou anémií. U některých psů se navzdory preventivní terapii aspirinem objeví tromboembolické komplikace. Podobný fenomén se objevuje i u lidí, což naznačuje, že někteří pacienti mohou být k působení aspirinu rezistentní. Incidence takových jedinců v celkové populaci se odhaduje na 8–45 %. Podobný jev se dá předpokládat i u psů (incidence je neznámá). Přesný mechanismus rezistence k aspirinu u psů i lidí není znám. Může se jednat o genetické a získané rozdíly v aktivitě cyklooxygenázy nebo tromboxanových receptorů nebo o zvýšenou reaktivitu k dalším agonistům destiček.

588

Tromboxan A2 (TXA2) uvolňovaný aktivovanými trombocyty spouští vazokonstrikci, podporuje agregaci trombocytů a navozuje další aktivaci destiček. Enzym cyklooxygenáza (COX), který se vyskytuje ve dvou formách (COX-1 a COX-2), je primárně odpovědný za tvorbu tromboxanu v krevních destičkách. Aspirin pak funguje jako permanentní inhibitor cyklooxygenázy. Díky tomu nedochází k přeměně kyseliny arachidonové na prostaglandin H2 a další prostaglandiny včetně tromboxanu A2 a prostacyklinu. Tromboxan A2 hraje kritickou roli ve vazokonstrikci a následné agregaci destiček, kdežto prostacyklin produkovaný endotelem cév má opačný účinek a způsobuje tak vazodilataci a inhibuje agregaci destiček. Nízké dávky aspirinu na rozdíl od dávek vysokých mohou alterovat činnost trombocytů bez permanentní inhibice funkce COX ve vaskulárním endotelu, což umožňuje produkci prostacyklinu, který přispívá k prevenci tvorby trombů. Cílem této studie bylo zhodnocení účinku podávání nízké dávky aspirinu na činnost trombocytů a expresi COX u zdravých psů. Do studie bylo zařazeno 24 dospělých zdravých psů. O zdraví bylo rozhodnuto na základě výsledků klinického vyšetření, hematologického a biochemického vyšetření krve, vyšetření moči a vyšetření funkce krevních destiček. Dva týdny

před zahájením studie psi nedostávali žádné léky a nebyli vakcinováni. Po dobu deseti dnů byl psům podáván aspirin v dávce 1 mg/kg PO jednou denně. Psům byla pravidelně odebíraná krev i moč, byla hodnocena činnost trombocytů (platelet function analyzer, collagen/ADP cartridge), exprese cyklooxygenázy a hladina tromboxanu v moči (ve dnech 0, 3, 10). Na základě reakce na podávaný aspirin byli psi rozděleni na psy reagující, nereagující a proměnlivě reagující. Nízká dávka aspirinu inhibovala funkci trombocytů přibližně u jedné třetiny zdravých psů, navzdory snížené syntéze tromboxanu a zvýšené expresi COX u většiny psů. Dochází k expresi COX-1 i COX-2. Exprese COX před terapií a během nesouvisela se schopností reagovat na podávání aspirinu. Nutné jsou další studie, které by objasnily mechanismus rezistence k aspirinu u psů. DUDLEY, A., THOMASON, J., FRITZ, S., GRADY, J., STOKES, J., WILLS, R., PINCHUK, W.L., MACKIN, A., LUNSFORD, K. Cyclooxygenase expression and platelet function in healthy dogs receiving low-dose aspirin. J Vet Intern Med 2013;27:141-149. Z anglického originálu přeložila MVDr. Simona Králová-Kovaříková

VETERINÁŘSTVÍ 8/2015

Malá zvířata

Zánětlivá onemocnění střev v biopsiích GIT u psů a podíl Helicobacter spp. E. ATANASOVOVÁ, M. ŠKORIČ Fakulta veterinárního lékařství, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno

SOUHRN Atanasovová E., Škorič M. Zánětlivá onemocnění střev v biopsiích GIT u psů a podíl Helicobacter spp. Veterinářství 2015;65:589-591. Inflammatory bowel disease (IBD) je nejčastější příčinou chronického průjmu a zvracení u psů. Příčina vzniku IBD není známá, ale pravděpodobně se jedná o imunitně zprostředkované onemocnění. Podíl na vzniku IBD u lidí a psů je také připisován bakteriím Helicobacter spp. Tento přehledový článek popisuje etiopatogenezi, patomorfologii zánětlivých lézí a možnosti diagnostiky IBD u psů.

SUMMARY Atanasovová E., Škorič M. Inflammatory bowel disease in the biopsies of gastrointestinal tract in dogs and participation of Helicobacter spp. Veterinářství 2015;65:589-591. Inflammatory bowel disease (IBD) is the most common cause of chronic diarrhoea and vomiting in dogs. The cause of IBD is not known, and can probably be attributed to immune-mediated disease. Helicobacter spp. have been shown to cause IBD in human and dogs. In the form of a review article, the reader is provided with etiopathogenesis, pathomorphology of the lesions and diagnostics of IBD in dogs.

Úvod Inflammatory bowel disease (IBD) zahrnuje skupinu chronických zánětů střeva, které patří mezi nejčastější příčiny chronického průjmu a zvracení u psů.1 Jedná se o idiopatické onemocnění gastrointestinálního traktu postihující tenké střevo, tlusté střevo nebo obojí. Zánětlivá reakce může současně postihnout i žaludek. Tato skupina onemocnění svým chronickým průběhem a přítomností abnormální imunitní odezvy připomíná IBD u lidí (Crohnova choroba, colitis ulcerosa). Příčina vzniku IBD není známá, ale pravděpodobně se jedná o imunitně zprostředkované onemocnění.2 Patogeneze těchto zánětů zahrnuje hypersenzitivní reakci na bakteriální antigen, antigeny z potravy nebo na buňky vlastního organismu. Mezi další faktory patří genetická predispozice, kdy mezi predisponovaná plemena patří německý ovčák, boxer, rotvajler, border kolie a výmarský ohař.3 Podíl na vzniku IBD u lidí a psů je také připisován bakteriím Helicobacter spp., které jsou nalézány jak u zdravých jedinců, tak i u těch vykazujících klinické příznaky zánětlivého onemocnění gastrointestinálního traktu. Některé studie popisují prevalenci těchto mikro-


organismů jako vysokou, až u 50 % jedinců s chronickým zánětlivým onemocněním žaludku a střeva, a poukazují na možnou souvislost se vznikem patomorfologických zánětlivých lézí sliznice zažívacího traktu při IBD u psů.

Patomorfologie zánětlivých lézí IBD Zánětlivý infiltrát se nachází v lamina propria sliznice, případně i v hlubších vrstvách střevní sliznice. Charakter buněčného infiltrátu určuje typ Inflammatory bowel disease, viz tab. 1.

Diagnostika IBD Diagnózu lze stanovit pouze na základě mikroskopického vyšetření bioptátů gastrointestinální sliznice.4 The World Small Animal Veterinary Association (WSAVA) v roce 2008 zavedla klasifikační systém, který hodnotí stupeň patologických lézí při IBD u psů a koček.5 Tato publikace hodnotí bioptické vzorky z těla žaludku, antra žaludku, duodena a kolonu. Pro tyto jednotlivé anatomické struktury byly definovány morfologické změny na sliznici

589

Malá zvířata

a infiltrace buňkami v epitelu a v lamina propria sliznice. Podle těchto změn a jejich intenzity se výsledky řadí do čtyř kategorií: fyziologická sliznice, lehká forma IBD, střední forma a závažná forma IBD. Cílem histopatologa je tedy rozlišit zdravou tkáň od tkáně postižené zánětlivou reakcí, charakterizovat morfologické změny na sliznici a určit jejich intenzitu, které vedou ke stanovení prognózy a volbě správné terapie u jednotlivých forem onemocnění. K častým patologickým nálezům získaným histopatologickým vyšetřením bioptátů gastrointestinální sliznice patří atrofie nebo hyperplazie sliznice, atrofie klků (obr. 1), fúze klků, oploštění a ložisková ztráta epitelu, nadměrná separace krypt navzájem nebo od lamina muscularis mucosae v důsledku edému, deformace nebo dilatace krypt, infiltrace lamina propria, případně i hlubších vrstev zánětlivými buňkami, mikroorganismy ve sliznici nebo k ní adherující, edém, kongesce, vaskulitida, krváceniny (obr. 2), trombózy, nekróza, fibróza nebo granulomy. V tračníku, kromě změn zmíněných u tenkého střeva, dále může být přítomna deformace a nepravidelné rozmístění krypt, vyšší mitotická aktivita v povrchové třetině a nadměrná bazofilie v bazální třetině krypt, zmnožení pohárkových buněk, hromadění nebo deplece hlenu v pohárkových buňkách. Počáteční změny představuje hyperplazie krypt, oploštění, vakuolizace a bazofilie epitelu. K těžkým změnám patří deskvamace, eroze, ulcerace, vymizení pohárkových buněk, fibróza, infiltrace neutrofily, nekróza a abscedace krypt.

gepardi a opice6 (obr. 3). U lidí se vyskytuje infekce bakterií Helicobacter pylori, která patří celosvětově mezi nejčastěji se vyskytující nákazy. Způsobuje chronickou gastritidu, vředovou chorobu žaludku a duodena a je jedním z důležitých faktorů vzniku adenokarcinomu žaludku. Helicobacter pylori nebyl nalezen v biopsiích u psů, ale byl zachycen v kolonu koček.6 Tím kočky mohou být potenciálním rezervoárem H. pylori a také mohou představovat zoonotický potenciál. Mezi nejčastější druhy vyskytující se u psů patří H. heilmannii, H. felis, Flexispira rappini, H. canis, H. bilis, H. salmonis, H. bizzozeronii a řadí se do skupiny Helicobakter-like organisms (HLO).7 Prevalence těchto bakterií u zdravých psů kolísá od 67–100 %.8 Záchyt HLO v biopsiích u psů s klinickými příznaky chronického vomitu představuje 61–95 %. Nižší prevalence HLO u psů, kteří vykazují zánětlivé onemocnění, může být způsobená aplikací antibiotik nebo obrannou reakcí imunitního systému. Procentuální množství HLO také závisí na způsobu jejich detekce. U výzkumů, kde bylo použito více diagnostických testů a vysoce senzitivních metod, jako je PCR, byl pozorován vyšší počet bakterií.

Helicobacter spp. Helikobaktery jsou spirálovité mikroaerofilní gramnegativní bakterie, které kolonizují žaludeční a střevní sliznici u lidí a zvířat, jako jsou například kočky, psi, prasata, fretky, Obr. 2 – Chronická lymfoplazmocytární gastritida. Difúzní infiltrace sliznice zánětlivým infiltrátem, drobné hemoragie v povrchových vrstvách sliznice (barveno HE, zvětšeno 200x)

Obr. 1 – Chronická lymfoplazmocytární ileitida. Difúzní infiltrace sliznice zánětlivým infiltrátem, ložiskově atrofie některých klků a hyperplazie pohárkových buněk (barveno HE, zvětšeno 100x)

Obr. 3 – Otiskový preparát žaludeční sliznice. Přítomnost mnohočetných tyčinkovitých mikroorganismů Helicobacter spp., ojediněle přítomny lymfocyty a epitelie (barveno Hemacolor, zvětšeno 1000x)

Charakter zánětlivého infiltrátu, typ IBD a jejich popis Charakter zánětlivého infiltrátu Lymfocyty, plazmocyty Eozinofily Eozinofily, fibróza

590

Typ IBD lymfoplazmocytární eozinofilní granulomatózní

Charakteristika onemocnění nejčastější typ IBD méně časté, závažnější průběh než lymfoplazmocytární IBD vzácný výskyt, nejvíce se podobá Crohnově chorobě u lidí


Malá zvířata

Patogeneze Helicobacter spp. infekce Patogeneze HLO není známá, ale předpokládá se poškození slizniční bariéry narušením fosfolipáz buněčné membrány, uvolněním cytotoxických látek a alterace žaludeční sekrece (snížení množství somatostatinu, hypergastrinémie, snížená aktivita parietálních buněk). Byla zjištěna degenerace žaludečních žláz se zvýšenou frekvencí v oblasti fundu žaludku. Typický je nález lymfocytů a plazmatických buněk ve sliznici žaludku. U chronických procesů můžeme pozorovat fibrózu sliznice.10

Detekce Helicobacter spp. Helikobaktery lze detekovat méně specifickými metodami, jako je kultivace, ureázový test nebo histopatologické vyšetření. Při histopatologickém vyšetření může být obtížné detekovat HLO při použití standardního barviva Hematoxylin-eosinu. K detekci helikobakterů je proto spíše využívaná metoda barvení stříbrem (Warthin–Starry, Genta nebo Steiner). Mezi specifické metody patří imunohistochemické a PCR vyšetření. Nejvíce specifickou metodou je PCR, kterou dokážeme odlišit jednotlivé druhy helikobakterů.

Závěr Cílem práce v rámci doktorandského studia je zjistit, jaká je skutečná prevalence IBD v populaci psů, korelovat výskyt IBD v populaci psů v závislosti na věku, pohlaví a plemenu vyšetřovaných psů, detekovat přítomnost Helicobacter spp. v tkáňových řezech, případně určit konkrétní druh a jeho podíl na vzniku zjištěných patomorfolo-


gických lézí sliznice gastrointestinálního traktu, popsat charakter a míru intenzity slizničních změn v endoskopických biopsiích z různých segmentů gastrointestinálního traktu u psů. Literatura: 1. MCGAVIN, M. D., CARLTON, W. W., ZACHARY J. F. Thomson‘s Special Veterinary Pathology, 3rd edition, Missouri; Mosby 2001:755. 2. ANDERSON, N. V. Veterinary Gastroenterology. Malvern. Pennsylvania; Lea & Febiger, 1992:873. 3. KATHRANI, A., WERLING, D., ALLENSPACH, K. Canine breeds at high risk of developing inflammatorybowel disease in the south-eastern UK. Vet Rec 2011;169:635. 4. JERGENS, A. E. Inflammatory bowel disease Current Perspectives. 5. DAY, M. J., BILZER, T., MANSELL, J. a kol. Histopathological Standards for the Diagnosis of Gastrointestinal Inflammation in Endoscopic Biopsy Samples from the Dog and Cat: A Report from the World Small Animal Veterinary Association Gastrointestinal Standardization Group. J Comp Pathol 2008;138:S1-S43. 6. HERMANNS, W., KREGEL, K., BREUER, W., LECHNER, J. Helicobacter-like organisms: Histopathological examination of gastric biopsies from dogs and cats. J Comp Pathol 1995;112:307-318. 7. EKMAN, E., FREDRIKSON, M., TROWALD-WIGH, G. Helicobacter spp. In the saliva, stomach, duodenum and reces of colony dogs. Vet J 2013;195:127-129. 8. SIMPSON, K., NEIGER, R., DENOVO, R., SHERDING, R. The Relationship of Helicobacter spp. Infection of Gastric Disease in Dogs and Cats. J Vet Intern Med 2000;14:223-227 9. NEIGER, R., SIMPSON, K. W. Helicobacter infection of dogs and cats: Facts and Fiction, J Vet Intern Med 2000;14:125-133. 10. JUBB, K., V., F., KENNEDY, P., C., PALMER, N. Pathology of Domestic Animals, 5th edition. Elsevier 2007:737.

Adresa autorky: MVDr. Eva Atanasovová Ústav patologické morfologie a parazitologie FVL VFU Brno Palackého1-3 612 42 Brno

591

Anotace

Management zánětlivého onemocnění střev u psů Inflammatory bowel disease (zánětlivé onemocnění střev, IBD) není konkrétní diagnózou, spíše se jedná o histologický popis syndromu, způsobeného hypersenzitivní reakcí na antigenní stimul. V intestinální sliznici je zvýšeno množství zánětlivých buněk, nejčastěji se jedná o lymfocytoplazmocytární populaci, někdy i eozinofilní, neutrofilní nebo granulomatózní. Primární příčiny zánětu střeva mohou být parazitární, bakteriální (specifický druh nebo přerůstání), fungální (např. Histoplasma nebo pythiosa), imunitně zprostředkované záněty a přecitlivělost na krmivo. Mnoho případů IBD je idiopatických, definitivní diagnózu lze stanovit pouze vyšetřením bioptátu střeva. Klinický obraz může být charakterizován pouze průjmem, pouze zvracením nebo obojím, další příznaky mohou zahrnovat hubnutí, letargii, borborygmy, flatulenci a abdominální bolestivost. U některých pacientů může být i jako jediný příznak nechutenství, i když častější je tento symptom u koček. Jedná se o častou příčinu chronického zvracení buď s náhlým nástupem, nebo jako intermitentní problém, zhoršující se v průběhu měsíců, je třeba počítat s tím, že samotné zvracení může být jediným příznakem IBD, hypomotilita žaludku se vyvíjí sekundárně při infiltrativním onemocnění střev. U některých pacientů s IBD je hlavním klinickým příznakem intermitentní nebo chronický úporný průjem, zde je nutné rozlišit postižení tenkého nebo tlustého střeva nebo obojího. Pokud se u pacienta s chronickým zvracením a/nebo průjmem zjistí snížený albumin a globulin (panhypoproteinemie), je jednou z hlavních diferenciálních diagnóz střední až těžká forma IBD, dále lze zvažovat lymfangiektázii, intestinální lymfom, histoplazmózu a pythiozu (u posledních dvou je závislost na zeměpisné

592

poloze). IBD je jednou z nejčastějších příčin enteropatie se ztrátou proteinů. Úspěšnost terapie IBD závisí na přesné diagnóze, předpokládaná patogeneze zahrnuje stimulaci antigeny a zánětlivou odpověď prostřednictvím slizničního imunitního systému. Terapie by tedy měla zahrnovat medikamentózní supresi zánětlivé odpovědi a odstranění zdrojů antigenů. U mírné formy IBD může být dostatečnou léčbou dieta, pokud je indikována medikamentózní terapie, používají se steroidy, u středních a těžkých případů se zahajuje léčba prednisonem v dávce 2,2–3,3 mg/kg denně, rozdělena do dvou dávek s postupným snižováním. Kombinovaná terapie zahrnuje prednison a metronidazol, případně ještě s azathioprinem (u pacientů s těžkou formou IBD nebo s výraznou panypoproteinémií). U některých psů jsou kortikoidy špatně tolerovány, např. severská plemena a rotvajleři obvykle netolerují dobře dlouhodobější vyšší dávky kortikoidů, autor doporučuje zahájit u nich terapii nižšími dávkami (nepřekračující 0,5–1 mg/kg denně), ale pro některé jedince může být i tato léčba problematická. U pacientů s výraznými nežádoucími účinky by se měly steroidy vysadit na 36 hodin, potom se lze k medikaci vrátit, ale v redukované dávce (25 % původní dávky), pokud je i nadále prednison špatně tolerován, lze vyzkoušet perorální dexamethason (na počátku terapie 0,01–0,02 mg/kg denně). Některá větší plemena psů netolerují terapii prednisonem, ale dobře tolerují dexamethason v dávce až 0,25–0,5 mg. Pokud není reakce na terapii kortikoidy optimální nebo pokud nejsou pacientem tolerovány, jsou dalšími léky volby budesonid nebo cyklosporin. Budesonid je novější humánní glukokortikoid, prodělává first-pass metabolizaci v játrech a 90 % je konvertováno v metabolity s nízkou

kortikosteroidovou aktivitou, nežádoucí účinky jsou díky snížené biologické dostupnosti a systémovému působení redukovány, má vysokou receptorovou vazbu na sliznice, bývá označován jako „lokálně působící“ kortikoid. Terapeutické výsledky jsou slibné u lidí s Crohnovou chorobou, kolagenozní kolitidou a lymfocytickou kolitidou i ulcerativní kolitidou, a to při použití jako retenční klystýr nebo perorálně a rovněž při primární biliární cirhóze. Na některých veterinárních pracovištích se v posledních letech používá pro terapii IBD, dávkování se ale liší, u lidí se podává na počátku léčby 6–9 mg denně, u psů se obvykle doporučuje dávka 1 mg denně pro malá plemena, 2 mg středním plemenům a velkým plemenům maximálně 3 mg denně. Dostupný je budesonid v 3mg kapslích, takže je nutná příprava v lékárně. Lze jej kombinovat s dalšími léky, při vyšším dávkování se jako nežádoucí efekt u lidí popisuje PU/PD a gastrointestinální ulcerace, výše zmíněné dávky u psů se jeví bezpečné. Metronidazol má antibakteriální a protizánětlivé účinky, u mírných až středních forem může i samotný zlepšit stav, při kombinaci s kortikoidy umožňuje dřívější redukci jejich dávek, podává se v dávce 11–22 mg/kg dvakrát denně. Použití azathioprinu je obecně ponecháno pro těžké případy IBD, má výrazný imunosupresivní účinek a může způsobit útlum kostní dřeně, při správném dávkování jsou však takové nežádoucí účinky vzácné. Dávkování azathioprinu pro psy je 2 mg/kg 1x denně perorálně, má také potenciál vyvolat pankreatitidu. Nástup účinku azathioprinu je 3–4 týdny, takže by měl být nasazen při těžkém IBD včas, obvykle se u psů používá po dobu 3–9 měsíců, je-li dosaženo dobré terapeutické odezvy, snižuje se o 50 % denní dávka a následně je podáván obden.


Anotace

Monitorovat by se měl krevní obraz kvůli zachycení případné anémie, leukopenie nebo trombocytopenie, a to odběry každé tři týdny první dva měsíce terapie a vždy po několika měsících léčby. Indikována mohou být i jiná léčiva, při zánětu tlustého střeva se používá metronidazol a deriváty 5-amino salicylové kyseliny (sulfasalazin, olsalazin, mesalazin). Kortikoidy jsou pro kontrolu průjmu typu tlustého střeva u psů většinou neefektivní (u koček v tomto případě fungují). Další používané léky jsou cyklofosfamid, chlorambucil a cyklosporin. Omega-3 mastné kyseliny (protizánětlivý efekt) nebo vitamín E (antioxidant) mohou u chronických případů také pomoci. Cyklosporin A je účinný u steroid-rezistentních případů IBD u lidí (používá se pro léčbu perianálních fistul u lidí i psů, u psů rovněž při atopické dermatitidě a sebaceozní adenitidě). Studie, hodnotící klinický efekt cyklosporinu u steroid-rezistentní IBD prokázala u 12 ze 14 pacientů po terapii cyklosporinem v dávce 5 mg/kg výrazné zlepšení, včetně snížení počtů T buněk v bioptátech duodenální sliznice. Za protizánětlivý efekt je považována suprese aktivovaných T buněk, infiltrujících mukózu a snížení prozánětlivých cytokinů. Jako nežádoucí příznaky se mohou vyskytnout zvracení, nechutenství, gingivální ulcerace a alopecie, následovaná hypertrichózou. U mnoha pacientů s IBD se předpokládá bakteriální přerůstání ve střevě nebo dysbióza a často zde pomůže terapie antibiotiky – nejčastěji metronidazol nebo tylosin.


V některých případech se používá enrofloxacin nebo cefalosporiny (nikoliv však jako lék první volby), v těžších případech se využívá i kombinace metronidazolu s enrofloxacinem nebo s tylosinem. Při mírné formě postačuje antimikrobní terapie v délce 2–4 týdny, pokud jsou histologickým vyšetřením zjištěny abscesy v kryptách, podávají se antibiotika s vhodnou protizánětlivou léčbou déle. Tylosin je makrolidové bakteriostatické antibiotikum s účinkem proti většině grampozitivních a gramnegativních koků, grampozitivním tyčkám a mykoplazmám. E. coli a Salmonella jsou však tylosin rezistentní. Cílem terapeutické diety je omezit antigenní stimulaci intestinálního imunitního systému, řada výrobců krmiv nabízí kvalitní diety, z nichž lze vybírat. Krmit by se pacienti s IBD měli dva, až třikrát denně. Dvě hlavní kategorie diet jsou založeny na použití nového zdroje proteinu nebo hydrolyzovaného proteinu. Hypoalergenní dieta neobsahuje aditiva a konzervanty a má jediný zdroj snadno stravitelného proteinu, se kterým se pes předtím nesetkal (používány jsou různé druhy ryb, králík, kachna, jehněčí bílkovina je však několik let součástí klasických granulí, takže je třeba anamnesticky zjistit, zda se již pacient s tímto zdrojem nesetkal). Prospěšné může být střídání těchto nových zdrojů po 6–8týdnech, protože v případě těžkého zánětu a poškození sliznice střeva se může vyvíjet alergie i na tyto nové proteiny a jejich střídání tomu může zabrá-

nit, hlavním zdrojem sacharidů bývá pak brambora nebo rýže. Pokud terapie selhává, je to nejčastěji z důvodu nekompletní diagnostiky nebo neadekvátní terapie, v případech nereagujících rychle na dietní opatření, antibiotika a léčbu parazitů, nezbytná je vždy biopsie. U psů se zvracením je třeba myslet na sekundární hypomotilitu žaludku a podávat prokinetika. Někdy se protizánětlivé léky snižují příliš rychle, lepší je volit agresivnější terapii s pečlivým monitoringem pacienta než volit konzervativnější přístup. Doba léčby je velmi různorodá, u lehčí formy IBD, může být jen 2–4 měsíce. U starších psů, kterým byla iniciálně diagnostikována střední až těžká IBD je možné navodit remisi, často ale k úplnému uzdravení nedojde. Pokud je však zavčasu zahájena terapie u mladých psů, obvykle není nutná dlouhodobá terapie (více než 1–2 roky). U některých mladých pacientů (mladší než 3–4 roky) s těžkou lymfoplasmocytární enteropatií a výraznou hypoproteinemií lze často léčbu ukončit už po 9–12 měsících. Obecně je možné u dobře reagujících psů pokusit se vysadit terapii po 2–3 měsících, nebo se dá podávat medikace 2x týdně a při znovuobjevení problémů se lze navrátit na 7–14 dnů k původní dávce. TAMS, T. R. Management of inflammatory bowel disease (IBD) in dogs. In: Proceedings of the LAVC, Lima, Peru 2013. Z anglického originálu přeložila MVDr. Jolana Snížková

593

Malá zvířata

Borelióza, anaplazmóza nebo simultánní infekce? J. NEPEŘENÝ, V. VRZAL Ivanovice na Hané

SOUHRN Nepeřený J., Vrzal V. Borelióza, anaplazmóza nebo simultánní infekce? Veterinářství 2015;65:594-597. V rámci naší práce jsme testovali séra čtyř psů s podezřením na onemocnění lymeskou boreliózou. Klinická diagnostika onemocnění byla potvrzena sérologickým vyšetřením. Jako průkaz infekce byly použity metody stanovení přítomnosti postinfekčních protilátek metodou ELISA, komerčním testem SNAP 4DX a WesternBlot. Příznaky onemocnění rychle ustoupily po aplikaci antibiotik na bázi Doxycyklinu nebo Amoxicilinu. Všechny případy onemocnění se vyskytly u psů plemene bernský salašnický pes.

SUMMARY Nepeřený J., Vrzal V. Borreliosis, anaplasmosis or simultaneous infection? Veterinářství 2015;65:594-597. Within the scope of our study we tested the sera of four dogs with suspected Lyme borreliosis. The clinical diagnosis of the disease was confirmed by serological testing. The ELISA method, SNAP 4DX test and WesternBlot were used for the determining of presence post-infectious antibodies and for confirmation of disease. After the application of antibiotics based on the Doxycycline or Amoxicillin the clinical symptoms quickly disappeared. All cases of the disease have occurred in dogs breed Bernese mountain dog.

Úvod Lymeská borelióza je infekční, klíšťaty přenášené onemocnění způsobené spirochetami z komplexu Borrelia burgdorferi sensu lato. Z dosud popsaných druhů se jako patogeny na euroasijském kontinentu uplatňují především – Borrelia burgdorferi sensu stricto (s. s.), Borrelia garinii a Borrelia afzelii.1-3 Borelie z druhové skupiny B. burgdorferi jsou bakterie přenášené nejčastěji klíšťaty rodu Ixodes, u nás téměř výhradně Ixodes ricinus. Onemocnění mohou přenášet všechna vývojová stadia klíštěte – larvy, nymfy i dospělci. Přirozeným hostitelem v přírodě jsou především drobní hlodavci, ale i ptáci a vysoká zvěř. Klíšťata sají na hostiteli pouze jedenkrát v každém vývojovém stadiu – larva, nymfa, dospělec (samice). Jakmile klíště začne sát na hostiteli, borelie uchycené v jeho střevě se začnou množit, tvorba membránového lipoproteinu OspA (outer surface protein), který je váže ke střevní stěně klíštěte, je potlačena a borelie migrují do slinných žláz.4 Vlivem přijímané krve vytváří na svém povrchu protein teplotního šoku – OspC, který je chrání při přechodu do jiného prostředí.5,6 Klíště při sání vypouští ze slinných žláz protisrážlivé a protizánět-

594

livé látky, které potlačují imunitní odpověď hostitele na přisátí, a spolu se slinami vnikají do kůže také přenášené patogeny. Tato migrace borelií ze střeva do slinných žláz klíštěte obvykle trvá dva až tři dny a většina přenosů onemocnění probíhá až po prvních 24 hodinách po přisátí klíštěte. Během přechodu do diseminované fáze choroby dochází k poklesu exprese OspC a na povrchu borelie se objevuje protein VlsE (variable major protein-like sequence, expressed) vyznačující se vysokou antigenní variabilitou. Expresí VlsE borelie aktivně omezuje působení rozvíjející se specifické imunitní odpovědi hostitele a umožňuje přechod do chronické fáze infekce.7 Díky těmto vlastnostem jsou borelie velmi úspěšnými parazity, kteří jsou dokonale adaptováni na život v různých podmínkách, jako je přenašeč (klíště) i cíloví hostitelé – teplokrevní živočichové včetně člověka. Přestože v endemických oblastech může být vysoký podíl psů s pozitivní přítomností specifických protilátek, ne u všech infikovaných zvířat se vyvinou klinické příznaky onemocnění. Velkou roli v procesu nakažení hraje patogenita příslušného kmene borelií a jeho senzitivita k sérovému komplementu hostitele.8,9


Malá zvířata

Diagnostika onemocnění by proto měla být založena jak na posouzení klinických příznaků, tak i na výsledcích sérologického vyšetření. Mezi hlavní klinické příznaky patří apatie, nechutenství, horečka, zvětšené mízní uzliny, bolesti kloubů, vzácněji také poškození srdce, ledvin a nervového systému (křeče, agresivita, změny chování). Některé příznaky u psů však nejsou, zejména na počátku onemocnění, příliš patrné. S charakteristickými kožními změnami se u psů téměř vůbec nesetkáme. Inkubační doba u přirozeně infikovaných psů není známá.7,10 U experimentálně nakažených psů se protilátková odpověď vyvine za 4–6 týdnů a klinické příznaky se objevují 2 až 6 měsíců po přisátí klíštěte.11 Správná diagnostika onemocnění u psů je díky absenci typických kožních příznaků boreliózy poměrně obtížná. Nespecifické klinické příznaky mohou imitovat celou řadu jiných onemocnění a vyšetření musí být proto doplněno vhodnými laboratorními testy. Sérologické testy mohou poskytnout cenné podpůrné diagnostické informace a doplnit tak klinické vyšetření, neboť protilátky často perzistují měsíce až roky po léčené i neléčené infekci. Borelióze lze u psů předejít včasnou vakcinací. Vzhledem k tomu, že ani po prodělaném onemocnění není tělo chráněno proti další nákaze, je imunizace vedle zabránění přisátí klíšťat (repelentní přípravky) a jejich včasné odstranění, jedinou možnou prevencí onemocnění boreliózou.12,13 Přestože jsou vakcíny pro prevenci lymeské nemoci u psů k dispozici, ne všechna vakcinovaná zvířata však na vakcinaci zareagují. Přítomnost postvakcinačních protilátek není dlouhodobá, a booster dávky jsou doporučovány každoročně po počáteční sérii dvou dávek. Účinek všech celobuněčných a rekombinantních subjednotkových rOspA je založen na působení vakcinací indukovaných protilátek na patogen mimo tělo vakcinovaného psa. Účinek je směrován na borelie s expresí OspA antigenu ve střevě klíštěte, kdy anti-OspA protilátky přijaté s krví v průběhu sání klíštěte eliminují patogen ještě před jeho migrací do slinných žláz a před přestupem do těla hostitele.14 Aby tento princip fungoval, musí vakcinace indukovat vysoké hladiny protilátek. V Evropě je situace komplikována přítomností více genomospecies borelií, které mohou být přítomny v klíštěti, a kompletní zkřížená reaktivita vakcinací indukovaných protilátek nebyla dokumentována.7,15 Vzhledem k tomu, že klíšťata rodu Ixodes jsou vektorem i jiných patogenů, mohou být infekce často smíšené. Koinfekce s ostatními klíšťaty přenášenými nákazami, především infekce způsobené Anaplasma phagocytophilum, nejsou neznámé a mohou tak měnit klinický průběh onemocnění16. A. phagocytophilum způsobuje akutní horečnatá onemocnění u psů, s letargií a nechutenstvím. Méně časté příznaky zahrnují kulhání, kašel, žíznivost a zvracení. Diagnostika je založena na mikroskopickém vyšetření periferní krve v kombinaci se sérologickým nebo PCR vyšetřením.17


Materiál a metody V průběhu roku 2014 a 2015 obdržela naše laboratoř několik vzorků sér psů se suspektní nebo potvrzenou boreliózou s žádostí o sérologické vyšetření, potvrzení diagnózy a v případě vakcinovaných zvířat i o stanovení titrů postvakcinačních protilátek. Všechny vzorky byly vyšetřeny pomocí screeningového komerčního testu SNAP 4Dx (Idexx Laboratories) a dále pomocí komerčního testu WesternBlot (recomBLOT Borrelia canis IgG MIKROGEN). Tyto testy byly použity pro stanovení přítomnosti typických postinfekčních protilátek, především anti VlsE, anti OspC a anti p-18. Vyšetření bylo provedeno v souladu s metodikou doporučenou výrobcem. Stanovení titrů postvakcinačních anti OspA protilátek bylo provedeno metodou ELISA s použitím vysoce purifikovaných rekombinantních OspA antigenů (rOspA B. afzelii, rOspA B. garinii a rOspA B. burgdorferi sensu stricto) vyvinutou v naší laboratoři. Metoda ELISA byla rovněž použita i pro stanovení titrů anti OspC protilátek s použitím rekombinantních OspC antigenů (rOspC B. afzelii, rOspC B. garinii a rOspC B. burgdorferi sensu stricto). Výsledky ELISA stanovení byly vyjádřeny jako relativní procentuální hodnoty OD450 ve srovnání s hodnotami kontrolního pozitivního séra, jehož hodnota byla stanovena jako 100 %.

Výsledky Klinický případ 1 Sedmiletá fena plemene bernský salašnický pes, vakcinovaná proti borelióze (trivalentní vakcína BORRELYM 3). V září 2013 byla fena přivedena do veterinární ambulance z důvodu pohybových obtíží. Podle slov majitelky se nemohla ráno postavit na nohy. Klinické vyšetření: kulhání na pravou hrudní končetinu, bolestivost v oblasti ramenního kloubu, jinak bez patologického nálezu. Bylo provedeno sérologické vyšetření (SNAP 4Dx) s pozitivním výsledkem na přítomnost protilátek proti Borrelia burgdorferi a Anaplasma phagocytophilum. Provedena medikace Doxycyklinem 200 mg (1-0-1). Po deseti dnech zlepšení stavu. Při kontrole za jeden měsíc je fena anamnesticky bez obtíží. Při vyšetření vzorků krve byla metodou imunodifuze zjištěna přítomnost protilátek chronické fáze proti B. burgdorferi a imunofluorescenční metodou vysoké titry protilátek (1/10240) proti A. phagocytophilum. Na základě zjištěných výsledků bylo rozhodnuto pokračovat v podávání antibiotik. V dubnu 2014 byl proveden odběr vzorku krve pro vyšetření v naší laboratoři. Orientační vyšetření SNAP 4Dx (obr. 1) – Borrelia +, Anaplasma + Vyšetření pomocí WesternBlot (obr. 2) OspA (postvakcinační protilátky) pozitivní, VlsE silně pozitivní, OspC silně pozitivní, p18 silně pozitivní. ELISA vyšetření anti OspA postvakcinačních protilátek a anti OspC postinfekčních protilátek. Hodnoty jsou uvedeny v tabulce č. 1.

595

Malá zvířata

Obr. 1 – SNAP 4Dx (Idexx Laboratories). Výsledky vyšetření psích sér z klinických případů 1, 2, 3 a 4

Obr. 2 – WesternBlot (recomBLOT Borrelia canis IgG MIKROGEN). Výsledky vyšetření psích sér z klinických případů 1, 2, 3 a 4

Tab. 1 – Postinfekční protilátky Případ 1 2 3 4

Postvakcinační protilátky anti OspA (% hodnoty kontrolního pozitivního séra) B. afzelii B. garinii B. burgdorferi s. s. 41,41 % 75,93 % 62,54 % 2,99 % 4,63 % 31,12 % 120,49 % 116,27 % 124,13 % 1,98 % 1,43 % 17,21 %

Klinický případ 2 Čtyřletý pes plemene bernský salašnický pes, nevakcinovaný proti borelióze. V dubnu 2014 byl pes přiveden do veterinární ambulance s tím, že majitel pozoruje kulhání na pravou pánevní končetinu. RTG vyšetření neodhalilo žádné patologické změny. Bylo provedeno sérologické vyšetření (SNAP 4Dx) s pozitivním výsledkem na přítomnost protilátek proti Borrelia burgdorferi. Provedena medikace Augmentinem 1g (1-0-1). V květnu 2014 byl proveden odběr vzorku krve pro vyšetření v naší laboratoři. Orientační vyšetření SNAP 4Dx (obr. 1) – Borrelia + Vyšetření pomocí WesternBlot (obr. 2) OspA (postvakcinační protilátky) negativní, VlsE silně pozitivní, OspC pozitivní, p18 silně pozitivní. ELISA vyšetření anti OspA postvakcinačních protilátek a anti OspC postinfekčních protilátek. Hodnoty jsou uvedeny v tabulce 1.

Klinický případ 3 Pětiletý pes plemene bernský salašnický pes, vakcinovaný proti borelióze (bivalentní vakcína BIOCAN B). V červenci 2014 byl pes přiveden do veterinární ambulance s příznaky střídavého kulhání a výraznou neochotou k pohybu, která přetrvává poslední dva měsíce. Klinickým vyšetřením nebyly zjištěny žádné výrazné abnormality. RTG vyšetření zaměřené na DKK (dysplasii kyčelních kloubů) bylo negativní, v levém loketním kloubu byly zjištěny střední artrotické změny. Po medikaci steroidy vždy nastalo přechodné zlepšení. Po podávání antibiotik (Augmentin, Doxyhexal) z důvodu souběžné léčby poranění nastalo zlepšení. V červenci 2014 byl proveden odběr vzorku krve pro vyšetření v naší laboratoři. Orientační vyšetření SNAP 4Dx (obr. 1) – Borrelia Vyšetření pomocí WesternBlot (obr. 2) OspA (postvakcinační protilátky) pozitivní, VlsE pozitivní, OspC pozitivní, p18 negativní.

596

Postinfekční protilátky anti OspC (% hodnoty kontrolního pozitivního séra) B. afzelii B. garinii B. burgdorferi s. s. 266,81 % 11,41 % 121,51 % 120,49 % 116,27 % 124,13 % 164,11 % 98,10 % 329,10 % 39,67 % 41,15 % 18,85 % ELISA vyšetření anti OspA postvakcinačních protilátek a anti OspC postinfekčních protilátek. Hodnoty jsou uvedeny v tabulce č. 1.

Klinický případ 4 Sedmiletá fena plemene bernský salašnický pes, nevakcinovaná proti borelióze. V únoru 2015 byla fena přivedena do veterinární ambulance s příznaky mírného střídavého kulhání, které přetrvává asi dva týdny. Fena byla v minulosti léčena na anaplazmózu. Klinickým vyšetřením nebyly zjištěny žádné výrazné abnormality. Byly odebrány vzorky na vyšetření hematologie, biochemie a sérologie a doporučen klidový režim. Orientační vyšetření SNAP 4Dx (Borrelia ±, Anaplasma +). Fena odeslána k internímu a kardiologickému vyšetření. Vyšetření v březnu 2015 – kardiologicky normální nález, sérologie – A. phagocytophillum (IgM negativní, IgG 1:160), B. burgdorferi s.l. (IgM negativní, IgG 1:2048). Doporučena medikace Doxycyklin 400 mg 1 x denně. V březnu 2015 byl proveden odběr vzorku krve pro vyšetření v naší laboratoři. Orientační vyšetření SNAP 4Dx (obr. 1) Borrelia ±, Anaplasma + Vyšetření pomocí WesternBlot (obr. 2) OspA (postvakcinační protilátky) negativní, VlsE silně pozitivní, OspC pozitivní, p18 silně pozitivní. ELISA vyšetření anti OspA postvakcinačních protilátek a anti OspC postinfekčních protilátek. Hodnoty jsou uvedeny v tabulce 1.

Diskuse Lymeská borelióza je multisystémové onemocnění přenášené klíšťaty zejména rodu Ixodes a vyvolané spirochetami Borrelia burgdorferi sensu lato, způsobující horečku, lymfadenopatii, myokarditidu, zánětlivá kloubní onemocnění, glomerulonefritidu a další symptomy onemocnění. Většina psů napadených infikovanými klíšťaty však zůstává asymptomatická.


Malá zvířata

Při pohybu psa v prostředí, kde se vyskytují klíšťata, je třeba vždy mít na paměti možnost jeho nakažení i Lymeskou boreliózou, anaplazmózou, popřípadě dalšími, klíšťaty přenášenými onemocněními. Klinické příznaky těchto onemocnění nejsou u psa natolik výstižné a charakteristické, aby mohly být poznány pouhým klinickým vyšetřením nemocného zvířete. Nejčastější klinickou formou onemocnění je akutní polyartritida, která může být doprovázena zvýšenou teplotou a letargií. Symptomy většinou přetrvávají jen několik dní, ale mohou se periodicky vracet. U neléčených jedinců hrozí rozvoj chronického onemocnění, především recidivující polyartritidy, glomerulonefritidy a onemocnění srdce. Vždy je nutné pro potvrzení onemocnění laboratorní vyšetření. Nálezy dosažené při vyšetření metodou SNAP 4Dx, vyšetření pomocí WesternBlotu a stanovení protilátek metodou ELISA jednoznačně vyloučí či potvrdí onemocnění lymeskou boreliózou u vyšetřovaného psa. Prvotní anamnéza u postiženého zvířete, zejména nevyloučení možnosti přisátí klíštěte, je samozřejmě velmi důležitá. Prevencí onemocnění je především předcházení přisátí klíšťat za použití vhodných repelentních přípravků, včasné odstraňování již přisátých klíšťat a vakcinace proti lymeské borelióze. Na rozdíl od humánní medicíny, kde není doposud k dispozici účinná vakcína, je ve veterinární medicíně situace příznivější. K dispozici je několik veterinárních vakcín, založených buď na obsahu rekombinantních proteinů, nejčastěji OspA, nebo na obsahu celobuněčných bakteriálních lyzátů. Po použití vakcín proti lymeské borelióze se u vakcinovaných zvířat tvoří anti OspA protilátky, které se při sání krve navážou na borelie ve střevě klíštěte, znemožní jejich migraci do slinných žláz, a tím zabrání přenosu nákazy. Při tomto způsobu reakce antigenu a aktuálně v krvi přítomných protilátek se neuplatňuje funkce paměťových buněk imunitního systému, a proto musí být hladiny protilátek v krvi vysoké. V případě nedostatečných hladin sérových anti OspA protilátek se princip působení na borelie v těle klíštěte nemůže plně uplatnit. Jelikož u borelií není prokázána křížová imunita před infekcí jednotlivými druhy, jeví se používání vakcíny Borrelym 3 jako nejvhodnější. Vakcína obsahuje všechny doposud známé a prokázané patogenní druhy borelií na našem území, tj. B. burgdorferi sensu stricto, B. garinii a B. afzelii. Z dostupných literárních údajů o postižení psů lymeskou boreliózou se jeví plemeno bernský salašnický pes jako plemeno s významnou predispozicí pro toto onemocnění.18 Klíšťata představují reálnou hrozbu nejen vzhledem k přenosu borelií, ale i dalšího spektra původců jiných onemocnění. Diagnostika boreliového onemocnění je poměrně obtížná. Bez důkladného sérologického vyšetření může být velmi snadno zaměněna s jinými obdobnými onemocněními, s podobným klinickým průběhem onemocnění. Vhodně zvolené podávání antibiotik může vést k rychlému vymizení klinických příznaků a tím k podcenění onemocnění a zkrácení antibiotické léčby, s možností vzniku obtížně řešitelného chronického onemocnění. Za optimální prevenci je považováno používání vhodných repelentních prostředků, kontrola zvířat po pohybu


v rizikovém prostředí a preventivní vakcinace proti lymeské borelióze. Při podezření na nákazu lymeskou boreliózou je nezbytné provést patřičná sérologická vyšetření a to i opakovaně, pro potvrzení či vyloučení onemocnění.

Závěr V rámci naší práce jsme testovali séra čtyř psů s podezřením na onemocnění lymeskou boreliózou. Klinická diagnostika onemocnění (střídavé kulhání, narušení pohybové aktivity) byla potvrzena sérologickým vyšetřením. Jako průkaz infekce byly použity metody stanovení titrů protilátek ELISA metodou (stanovení postvakcinačních protilátek anti OspA a postinfekčních anti OspC), SNAP 4DX a WesternBlot. Příznaky onemocnění rychle ustoupily po aplikaci antibiotik na bázi Doxycyklinu nebo Amoxicilinu. Všechny případy onemocnění se vyskytly u psů plemene bernský salašnický pes. Literatura: 1. RIZZOLI, A., HAUFFE, H. C., CARPI, G., VOURC’H, G. I., NETELER, M., ROSÀ, R. Lyme borreliosis in Europe. Euro Surveill 2011;16:19906. 2. BĚLÁKOVÁ, J., KŘUPKA, M., ŠEBESTOVÁ, et al. Preparation and purification of recombinant outer surface protein A (rOspA) of Borrelia burgdorferi sensu stricto and Borrelia afzelii. Biomed Pap Med Fac Univ Palacky Olomouc Czech Repub 2005;149:257-259. 3. SANTOS, M., HADDAD, V., RIBEIRO-RODRIGUES, R., TALHARI, S. Lyme borreliosis. An Bras Dermatol 2010;85:930-938. 4. SCHWAN, T. G., PIESMAN J. Temporal changes in outer surface proteins A and C of the lyme disease-associated spirochete, Borrelia burgdorferi, during the chain of infection in ticks and mice. J Clin Microbiol 2000;38:382-388. 5. FINGERLE, V., HAUSER, U., LIEGL, G., PETKO, B., PREAC-MURSIC, V., WILSKE, B. Expression of outer surface proteins A and C of Borrelia burgdorferi in Ixodes ricinus. J Clin Microbiol 1995;33:1867-1869. 6. SCHWAN, T. G., PIESMAN, J., GOLDE, W. T., DOLAN, M. C., ROSA, P. A. Induction of an outer surface protein on Borrelia burgdorferi during tick feeding. Proc Natl Acad Sci U S A. 1995;92:2909-2913. 7. KRUPKA, I., STRAUBINGER, R. K. Lyme borreliosis in dogs and cats: background, diagnosis, treatment and prevention of infections with Borrelia burgdorferi sensu stricto. Vet Clin North Am Small Anim Pract 2010;40:1103-1119. 8. BHIDE, M. R., TRÁVNÍČEK, M., LEVKUTOVÁ, M., CURLIK, M., REVAJOVÁ, J., LEVKUT M. Sensitivity of Borrelia genospecies to serum complement from different animals and human: a host-pathogen relationship. FEMS Immunol Med Microbiol 2005;43:165-72. 9. KURTENBACH, K., DE MICHELIS, S., ETTI, S. et al. Host association of Borrelia burgdorferi sensu lato-the key role of host complement. Trends Microbiol 2002;10:74-9. 10. SKOTARCZAK, B. Canine borreliosis-epidemiology and diagnostics. Ann Agric Environ Med 2002;9:137-40. 11. Lyme Borreliosis, CVBD, dostupné na http://www.cvbd.org/en/tick-borne-diseases/lyme-borreliosis/clinical-signs/ 12. LITTMAN, M. P. Canine borreliosis. Vet Clin North Am Small Anim Pract 2003;33:82762. 13. WIEDEMANN, C., MILWARD, F. Efficacy and safety studies with a new vaccine against Lyme Borreliosis in dogs. Sonderdruck aus Tierärztliche Umschau 1999:242-249. 14. WURZLER, G. M. D. Current Vaccination Strategies in Puppies and Kittens. Vet Clin Small Anim 2005;36:607-640. 15. TÖPFER, K. H., STRAUBINGER, R. K. Characterization of the humoral immune response in dogs after vaccination against the Lyme borreliosis agent A study with five commercial vaccines using two different vaccination schedules. Vaccine 2007;25:314-26. 16. Lyme Borreliosis, CVBD, dostupné na http://www.cvbd.org/en/tick-borne-diseases/anaplasmosis/pathogens/ 17. CARRADE, D. D., FOLEY, J. E., BORJESSON, D. L., SYKES, J. E. Canine granulocytic anaplasmosis: a review. J Vet Intern Med 2009;23:1129-41. 18. BERNHARD GERBER, B, EICHENBERGER, S., WITTENBRINK, M. M., REUSCH, C. E. Increased prevalence of Borrelia burgdorferi infections in Bernese Mountain Dogs: a possible breed predisposition. BMC Vet Res 2007;3:15.

Adresa autora: MVDr. Jiří Nepeřený, Ph.D., 683 23 Ivanovice na Hané

597

VETERINÁRNÍ

MEDICÍNA PRO PRAXI

BRNO - MAXIMUS RESORT, A.S., HRÁZNÍ 327/4A 3. 10. 2015 Vážená paní doktorko, vážený pane doktore, dovolte nám, abychom Vás pozvali na 2. ročník kongresu Veterinární medicína pro praxi se zaměřením na velká zvířata. Pro letošní ročník jsme opět zvolili město Brno hotel Maximus na Brněnské přehradě. Tak, jak tomu bylo v prvém ročníku, je naší snahou ukázat veterinární medicínu jako moderní obor, s velkým potenciálem mající své významné místo ve společnosti. Nad kongresem převzala záštitu 1. náměstkyně primátora města Brna paní Ing. Klára Liptáková. Prezidentem kongresu je doc. MVDr. Josef Illek, DrSc., kongres bude řídit MVDr. Martin Vlček. Program je sestaven z několika odborných bloků, do kterých jsou zařazeny krátké přednášky.

PŘEDBĚŽNÝ PROGRAM Problematika koní MVDr. Petr Jahn, Ph.D. Chronické záněty dolních cest dýchacích u koní MVDr. Zuzana Drábková, Ph.D. Metabolický syndrom u koní MVDr. Štěpán Bodeček, Ph.D. Pravidla aplikace anthelmintik u koní a rizika s nimi spojená MVDr. Miroslava Mráčková, Ph.D. Vyšetření reprodukčního aparátu klisen Problematika skotu Prof. Dr. Walter Baumgartner, Dr.h.c. Dipl. ECBHM. – Rakousko Onemocnění respiračního ústrojí skotu Doc. MVDr. Josef Illek, DrSc. Dipl. ECBHM. Karence vit. E a beta karotenu ve vztahu k mortalitě a morbiditě telat Problematika prasat Prof. Hans Nauwynck – Belgie Aktuální virové nemoci prasat MVDr. Keyra Tesa, Ph.D. Bude PED novou virovou hrozbou? MVDr. Josef Krejčí Imunoprofylaxe prasat, srovnání reakce na virovou a bakteriální infekci Tel: +420 261 215 542, 606 628 221 p. Kubík Email: [email protected] www.veterinarnimedicinapropraxi.cz www.veterinapropraxi.cz

Malá zvířata

Diagnostika a chirurgické řešení nádorů krční míchy u šesti psů A. TOMEK, T. PAUŠOVÁ, H. JAREŠOVÁ, D. HANZLÍČEK Referenční klinika Jaggy, Brno MVDr. Aleš Tomek, Dipl.ECVN

SOUHRN Tomek A., Paušová T., Jarešová H., Hanzlíček D. Diagnostika a chirurgické řešení nádorů krční míchy u šesti psů. Veterinářství 2015;65:598-608. V článku popisujeme diagnostiku, chirurgické řešení a pooperační období u šesti pacientů s nádorem komprimujícím kraniální krční míchu. Všichni pacienti podstoupili neurologické vyšetření a magnetickou rezonanci. Všichni pacienti zvládli úspěšnou chirurgickou excizi. Histopatologické vyšetření potvrdilo dva nádory nervové pochvy, jeden nediferencovaný astrocytární gliom, meningeální meningiom a dva fibrosarkomy. Po chirurgické excizi byly prováděny pravidelné klinické a MRI kontroly. Dva pacienti měli dobu přežití pouze 10, respektive 14 dnů, jeden pacient 11 měsíců. Tři pacienti dosud žijí, 7, 8, resp. 25 měsíců.

SUMMARY Tomek A., Paušová T., Jarešová H., Hanzlíček D. Diagnostic and surgical treatment of the cervical spinal cord tumors in 6 dogs. Veterinářství 2015;65:598-608. We reported diagnostic work up, surgical treatment and follow up of the six dogs with tumors compressing cranial cervical spinal cord. All patients were examined neurologically and by the MRI. All patients survived successively surgical treatment. Histopathology confirmed two peripheral nerve sheath tumor, one nondifferentiated astrocytic glioma, meningeal meningioma and two fibrosarcomas. Regular clinical and MRI controls after surgery were performed. Surviving time were different: two patient were euthanized 10, respectively 14 days after the surgery, one dog 11 months, next three patient are still alive 7, 8, 25 month respectively.

Úvod Nádory míchy dělíme podle jejich circumferenciálního uložení ve vztahu k dura mater a podle histopatologické morfologie.1 První kritérium rozlišuje extradurální extramedulární neoplazie (50 %), intradurální extramedulární (35 %) a intramedulární (15 %). Histopatologické rozdělení rozlišuje primární a sekundární nádory. Primární neoplazie pocházejí a) z neuroektodermu: nádory nervových buněk (například neuroblastom), respektive z podpůrných buněk (astrocytom, oligodendrogliom, ependymom) a b) z mezodermu asociovaného na nervovou soustavu (meningiomy). Mezi primární nádory se odděleně řadí ještě nádory pochvy periferního nervu/nervového kořene (schwanom, neurofibrom). Mezi sekundární intrakraniální nádory patří neoplazie utlačující míchu z přilehlých struktur (osteosarkomy, fibrosarkomy, lymfom) a metastáze pocházející ze vzdálených struktur (karcinomy, sarkomy).1,2,3 Meningiomy jsou u psů na míše nejčastější primární nádory.4,5,6 Velká plemena psů, starší jedinci a torako-lumbál-

598

ní lokalizace převládá, mladší psi s cervikální lokalizací dominují u primárních nádorů míchy.7,8 Tumory v oblasti krčí míchy je nutno předpokládat u pacientů prezentovaných s bolestivostí krční páteře, kulháním na hrudní končetinu, s různým stupněm tetraparézy/hemiparézy a ataxie všech končetin. MRI vyšetření je rozhodující pro diagnostiku. Je však nutno si uvědomit, že přesné uložení ve vztahu k dura mater nemusí být na MRI vždy rozeznatelné, probatorní popřípadě kurativní chirurgie je tedy rozhodující pro získání vzorků k histopatologii, definitivní diagnóze.8 Terapeutické možnosti závisí na mnoha faktorech: na typu nádoru, jeho uložení, velikosti, agresivitě růstu přes věk pacienta, jeho celkový zdravotní stav až po finanční možnosti klienta. Jako řešení se nabízí paliativní terapie, chirurgie, radiační terapie, popřípadě chemoterapie.8 Chirurgické řešení nádorů v oblasti míchy u psů bylo popisováno spíše sporadicky.9-12 V tomto článku publikujeme diagnostiku a chirurgické řešení spolu s pooperačním sledováním nádorů asociovaných na kraniální krční míchu u šesti psů.


Malá zvířata

bílých krvinek, včetně cytologie. Výsledky laboratorních a radiologických vyšetření, včetně podrobného MRI nálezu, shrnuje tab. 2.

Anestezie

Obr. 1 – Transverzální sekvence krční míchy v úrovni atlasu: zleva T2, T1 postkontrastní a STIR sekvence u pacienta č. 1. Bílé šipky ukazují na hyperintenzní masu v průběhu pravého prvního krčního nervu

Pro MRI vyšetření byli pacienti uvedeni do celkové inhalační anestezie. Po intravenózním úvodu diazepamem (Diazepam®, Biotika; 0,2 mg/ kg), butorfanolem (Butomidor®, Richter Pharma; 0,2 mg/ kg) a propofolem (Propofol®, Fresenius; do účinku) byl pacient intubován a inhalační anestezie byla vedena směsí 1,5–2% isofluranu (Isofluran®, Rhodia) a kyslíku. Pro úvod do anestezie pro chirurgii byl zvolen intramuskulárně morfin (Morphin Biotika®, BB Pharm, 0,2 mg/kg), dále intravenózně midazolam (Dormicum®, Roche, 0,2 mg/kg). Následovala intravenózní aplikace propofolu (Propofol®, Fresenius, do účinku). Po intubaci byli pacienti opět převedeni na směs 1,5–2% isofluranu (Isofluran®, Rhodia) a kyslíku. Během vlastního operačního zákroku byla použita kontinuální infuze fentanylu (Fentanyl®, Torrex Pharma, 5 μg/kg/h).

MRI Obr. 2 – Kontrolní MRI u pacienta č.2 rok po zákroku: Transverzální STIR sekvence krční míchy v úrovni atlasu. Šipka ukazuje na masu rostoucí z distálního pahýlu prvního krčního nervu, mícha je bez komprese

Magnetická rezonance byla provedena přístrojem VetMR® 0,2 T firmy Esaote. Pacienti byli uloženi v laterální poloze. Byly použity v různých kombinacích následující sekvence: T2 v transverzální a dorzální rovině, T1 prekontrastní a postkontrastní studie v transverzální, dorzální a sagitální rovině a FLAIR studie v transverzální rovině, High resolution Gradient echo v sagitální, dorzální a transverzální rovině, STIR v transverzální rovině. Konkrétní užití u jednotlivých pacientů uvádí tabulka č. 2.U jednoho pacienta byla indikována také STIR sekvence. Jako kontrastní látka byl použit dimeglumini gadopentetas (Magnevist®, Schering; aplikační dávka 0,2 ml/ kg i. v.).

Chirurgie

Obr. 3 – T2 sagitální sekvence krční míchy u pacienta č. 2. Bílá šipka ukazuje na hyperintenzní masu se širokou bází komprimující míchu v úrovni 2. krčního obratle

Metodický postup Do článku bylo zařazeno šest psů, kteří na naší klinice podstoupili chirurgické řešení nádorů týkajících se kraniální krční míchy. U pacientů bylo provedeno standardní klinické a neurologické vyšetření. Po lokalizaci problému a stanovení diferenciálních diagnóz byl s klienty diskutován další diagnostický postup. Nacionále, anamnézu, klinicko-neurologické vyšetření, včetně lokalizace uvádíme v tab. 1. Před anestezií bylo u všech pacientů provedeno vyšetření krve (biochemický profil a hematologie), resp. moči (čtyři pacienti). Všichni pacienti podstoupili MRI vyšetření a odběr mozkomíšního moku k posouzení koncentrace bílkoviny a počtu


Perioperativně byl u všech pacientů intravenózně aplikován cefazolin (Cefazolin®, Sandoz, 20 mg/kg). Pro chirurgii byli pacienti uloženi do sternální polohy, exponovaná oblast krční páteře (C1–4) elevována a hlava polohována dolů. Pro hemilaminektomii, respektive dorzální laminektomii byla použita pneumatická fréza Minos® (fa 3M). Kožní incizi jsme vedliv mediální linii nad místem lokalizovaného nádoru v rozsahu trnových výběžků čtyřech krčních obratlů. Krční svalovina byla tupě preparována až k arcus vertebrae daného obratle. Laminektomie, respektive hemilaminektomie byla provedena mediálně či paramediálně nad příslušným lokalizovaným nádorem. Nádory byly odstraněny per partum.

Cytologie a histopatologie Cytologické vyšetření, pokud bylo provedeno, bylo vyhodnoceno intraoperativně. Ihned po exstirpaci nádorové tkáně byly preparáty připraveny metodou roztěru, k barvení vzorků byla použita sada Hemacolor®. Vzorky k histopatologickému vyšetření byly odeslány do firmy IDEXX a posouzeny diplomovaným patologem.

599

Malá zvířata

Obr. 4 – High resolution gradient echo transverzální postkontrastní sekvence v úrovni 2. krčního obratle u pacienta č. 2. Bílá šipka ukazuje na hyperintenzní masu komprimující míchu ventrolaterálně zleva

Obr. 5 – Chirurgie u pacienta č. 2: levostranná hemilaminektomie axisu. Černá šipka ukazuje na intradurální masu komprimující míchu (5a), přerušovaná šipka naznačuje demarkační linii mezi nádorem a míchou, šipka na obr. 5b ukazuje do prostoru po excizi masy

Pooperační péče Pro analgezii byl podáván morfin (Morphin Biotika®, BB Pharm, 0,2 mg/kg po šesti hodinách) prvních 24 až 48 hodin po operaci. Po dobu deseti dnů dostávali pacienti antibiotika – cefadroxil (Cefa-cure®, Intervet, 20mg/ kg). Operační rána byla pravidelně kontrolována. Pacienti byli umístěni do pooperačního boxu s měkkou neklouzavou podložkou, pokud byli první hodiny až dny pacienti pohybově nesamostatní, bylo prováděno polohování každé 3–4 hodiny. S infuzní terapií fyziologickým roztokem se pokračovalo po operaci dalších 24 hodin v záchovné dávce 2 ml/kg/h. U všech pacientů bylo

600

Obr 6 – High resolution gradient echo sagitální (6a) a transverzální (6b) postkontrastní sekvence v úrovni 1. a 2. krčního obratle u pacienta č. 3. Bílá šipka ukazuje na hyperintenzní masu komprimující míchu ventrolaterálně zprava. Bílá hvězdička je v místě artefaktu vycházející z identifikačního čipu monitorováno močení, v případě potřeby, u nechodících pacientů, byla moč evakuována manuální kompresí močového měchýře. Druhý den po operaci byla zahájena fyzioterapie, která zahrnovala (s ohledem na aktuální neurologický status pacienta) masáže, strečink, pasivní pohyby 1–2x denně. Tři- až pětkrát denně byla indikována asistovaná aktivní pohybová terapie v podobě tréninku fyziologického postoje a antigravitačních svalů (stání, balancování, pružení na balónu nebo samostatně na všech končetinách nebo individuálně levé/pravé straně hrudního nebo pánevního končetinového páru). Následovala asistovaná chůze s podporou pánevních nebo i hrudních končetin. Podle individuálního zlepšování se pokračovalo v aktivní pohybové terapii – samostatná kontrolovaná chůze na vodítku, dále chůze s podporou nebo jen pod kontrolou na hladké pod-


Malá zvířata

Obr. 7 – Chirurgie u pacienta č. 3: pravostranná hemilaminektomie C1/2. Černá šipka ukazuje na nádor nervového kořene po jeho excizi od míchy, patrný je ventrální i dorzální kořen, přerušovaná šipka identifikuje abnormálně zvětšený ganglion

Obr. 8 – Kontrolní High resolution gradient echo transverzální postkontrastní sekvence v úrovni 1. a 2. krčního obratle u pacienta č. 3 2 měsíce po chirurgii. Bílá šipka ukazuje na mírně hyperintenzní signál v místě odstraněné masy – jedná se o mezenchymální tkáň a formující se hematom laze, vedení ve slalomu či překračování překážek, popřípadě chůze po schodech. Zátěž byla individuálně zvyšována a fyzioterapie rozvíjena také v domácím prostředí. Kontroly byly na klinice prováděny individuálně podle potřeby. Telefonické konzultace byly nutné většinou jednou týdně první měsíc až dva po zákroku. Kontrolní MRI vyšetření bylo plánováno také individuálně. Chirurgie, cytologické, respektive histopatologické vyšetření a pooperační perioda je uvedena v tabulce č. 3.

Výsledky Jedná se o různorodou skupinu šesti psů s neoplastickým procesem v oblasti krční míchy, kteří na naší klinice podstoupili neurologické vyšetření pro bolestivost v oblasti krční páteře a deficity chůze různého stupně odpovídající lokalizaci v horním motoneuronu krční míchy (segmenty C1–5). Pouze u golden retrievera (pacient č. 1) byla lokalizace vedle krční páteře rozšířena také na oblast zvukovodů, nasofaryngu, temporomandibulárního kloubu a maseterů, protože vykazoval bolestivost při pohmatu v této oblasti. Ve všech případech byla neurologická lokalizace potvrzena na MRI vyšetření. Čtyři psi byli lateralizovaní při chůzi a/nebo postojových reakcích. V diferenciálních diagnózách byla kromě nádorového procesu zvažována také extruze/protruze meziobratlové plotýnky, diskospondyliti-


Obr. 9 – High resolution gradient echo sagitální (9a), transverzální (9b) a dorzální (9c) postkontrastní sekvence v úrovni 1. a 2. krčního obratle u pacienta č. 3 s novými příznaky devět měsíců po chirurgii. Bílá šipka ukazuje na novou hyperintenzní masu komprimující míchu laterálně zprava (proximální pahýl), druhou masu rostoucí periferně z distálního pahýlu označuje přerušovaná šipka da, absces, meningoencefalomyelitida (GME – granulomatózní meningoencefalitis, SRMA – steroid responzivní meningitis arteritis, neosporóza, anamplazmóza), anomálie (syringohydromyelie, arachnoidální cysta). U prvního pacienta vzhledem k širší lokalizaci bylo nutno počítat se zánětlivými, traumatickými nebo nádorovými změnami (popřípadě degenerativním procesem temporomandibulárního kloubu – artróza) také v uvedených místech. U žádného z pacientů nebyly zaznamenány signifikantní změny při vyšetření krve (pouze pacient č. 3) a moči, normální byl také RTG hrudníku. MRI vyšetření u všech pacientů potvrdilo masu okupující prostor a nádorový proces byl první pravděpodobnou diferenciální diagnózou. Zánětlivý granulom nebo absces s atypickým signálem nebyl před chirurgií definitivně vyloučen u psa č. 2, 4, 5 a 6, ale procentuální šance na tento druh patologie byla poměrně malá. MRI tak bylo úspěšné ve stanovení diagnózy, respektive určení druhu patologického procesu. Definitivní diagnóza byla stanovena histopatologií. U tří pacientů nebylo na MRI zcela jasné uložení masy ve vztahu k dura mater (2, 5,

601

Malá zvířata

Obr. 11 – High resolution gradient echo sagitální (11a) a dorzální (11b) postkontrastní sekvence v úrovni 4. krčního obratle u pacienta č. 5. Bílá šipka ukazuje na hyperintenzní masu komprimující míchu laterálně zprava

Obr. 10 – High resolution gradient echo sagitální (10a) a transverzální (10b) sekvence v úrovni 2. a 3. krčního obratle u pacienta č. 4. Bílá šipka ukazuje na mírně hyperintenzní masu komprimující míchu dorzolaterálně zprava 6). U všech pacientů jsme provedli vyšetření mozkomíšní tekutiny. Výsledky odpovídají u psů č. 2, 3, 4 a 6 reakci imunitního systému na kompresivní proces v oblasti meningeálních plen. Histopatologie meningoencefalitidu nepotvrdila. Většina majitelů na dotázání byla/je s kvalitou života po provedené terapii spokojena. Také klienti dvou utracených jedinců krátce po chirurgii nelitovali, že svým psům dali šanci. U kníračky (pacient č. 3) byla druhá pooperační perioda komplikovaná, nádor byl do parenchymu míchy vrostlý a manipulace v této oblasti byla rozhodující pro motorické deficity pacienta. Fenka již zůstala imobilní, pouze se plazila, s obtížení vstávala a dva měsíce po druhé chirurgii byla utracena. U labradora (pacient č. 4) přes věk a vážné motorické deficity došlo velmi rychle ke zlepšení. Kvalita života je i na věk a další ortopedické obtíže (artroticky pozměněné kolenní klouby) uspokojivá.

Diskuse Tato případová studie představuje soubor různých pacientů postižených nádorovým procesem komprimujícím krční míchu. Na pacientech je předvedena současná možnost diagnostiky a neurochirurgie. Výsledky můžeme

Obr. 12 – Kontrolní High resolution gradient echo dorzální (12a) a transverzální (12b) postkontrastní sekvence v úrovni 4. krčního obratle u pacienta č. 5. Bílá šipka ukazuje na mezenchymální tkáň a hematom. Mícha je bez komprese považovat za úspěšné, všichni majitelé podstupovali chirurgii s rizikem využití jediné možnosti na reálné zvládnutí obtíží jejich svěřenců. Bohužel u dvou z nich byla mícha ve stadiu dekompenzace obtíží a pacienti museli být krátce po chirurgii utraceni (2, 5). Pacient č. 2 bezprostředně po zákroku vykazoval lepší klinické příznaky než v době příjmu, tedy i zde byla chirurgie při odstranění komprimující masy úspěšná. Bohužel nevíme přesný důvod zhoršení. Přestože nemohlo dojít k odstranění celého nádoru a pravděpodobně v místě chirurgie neplastické buňky zůstaly, nemohlo dojít k tak rychlému nárůstu nové masy. Meningiomy nejsou nádory, které rostou rychle, aby v prů-

Obr. 13 – High resolution gradient echo sagitální postkontrastní sekvence bederní páteře pacienta č. 5: Patrný je hyperintenzní signál těla 4. bederního obratle, z něhož se formuje masa rozpínající se ventrálně (bílá šipka) a částečně dorzálně do páteřního kanálu, komprimující míchu (černá šipka). Hyperintenzní signál vykazuje také tělo 6. bederního obratle (přerušovaná bílá šipka)

602


Malá zvířata

Obr 15 – Transverzální T1 postkontrastní sekvence krční míchy v úrovni 3. krčního obratle u pacienta č. 6. Bílé šipky ukazují na hyperintenzní intramedulární nebo intradurální masu (obrázek č. 14 naleznete na další straně) Tab. 1 – Přehled pacientů: nacionále, anamnéza, neurologické vyšetření, lokalizace Klinické vyšetLokalizace ření, vedlejší nálezy bolestivost v oblasti pravého zátylku, Oba zvukovody zlatý několik týdnů bolestivost v oblasti C1–5 pes 7 krční svaloviny, spazmus kůže v této – kvasinková retriever přechodu hlavy a krku z pravé strany zprava oblasti zprava otitis externa apatie, středně těžká tetraparéza, horší vlevo; postojové reakce oslabeLevý kaudální 4 týdny bolestivost krku, progresivní né na všech končetinách, více vlevo; oddíl mléčné C1–5 žlázy - nepraněmecký Fena inkoordinace všech končetin; spinální reflexy: flexor mírně oslabený 11 boxer kastrovaná před 6 týdny pyometra – ovarihyste- na hrudních končetinách; mírný ven- více zleva videlně ováltrální strabismus vlevo; mírná genený nodul ca rektomie 1,5x1x1cm ralizovaná atrofie svalstva; bolestivost krční páteře apatie, středně těžká tetraparéza, 4 týdny zhoršující se chůze všech končetin, horší na hrudních, interspontánní překlubování hrudních Zvětšený abdomitentní febrilní (39,1 – 39,6 C); asi 3 končetin; postojové reakce oslabené men, gingivitis roky zvětšený abdomen; medikována na hrudních končetinách, na pánevC1–5 více malý fena a odontolithi9 kortikosteroidy, antibiotiky, bez efek- ních vymizelé; flexorový reflex mírně zprava knírač kastrovaná áza, tu, nyní 3 dny bez léků; u privátního oslabený na hrudních končetinách, T 39,4°C. veterináře vyšetření krve, USG břicha, více vpravo; palpebrální a obranný rtg páteře, podezření na Cushingův reflex oboustranně oslabený, ventrální strabismus vpravo syndrom těžká apatie, těžká tetraparéza; postoC1–5 Redukována 2 dny apatický až stuporózní, bolesjové reakce silně oslabené na všech pohyblivost tivý, neschopen chůze, krokuje (nelze končetinách; obranný reflex obouvyloučit kyčelních labrador pes 10,5 pouze s pomocí; před 6 týdny zvýstranně mírně oslabený, ventrální a kolenních šená teplota, malátnost; medikován mozkový strabismus vpravo, spinální reflexy Metacamem, Noroclavem, Manitolem kmen) kloubů v normě v laterální poloze – těžká tetraparéza (pouze náznaky motoriky), extenze před 5 měsíci začal kulhat na prahrudních končetin; postojové reakce vou hrudní končetinu, nyní 2 týdny vymizelé na všech 4 končetinách; spineochotný k pohybu, s postupným C1–5 labrador pes 6 nální reflexy: flexor mírně oslabený na zhoršováním chůze na všechny 4 hrudních končetinách (hypertonus); končetiny obranný reflex oboustranně mírně oslabený; bolestivost krční páteře před rokem bolestivost krku – NSAIDs na týden, potom v pořádku; Středně těžká tetraparéza, pravá před měsícem bolestivost krční pátehrudní končetina výrazná paréza, ře, mírná tetraparéza, horší vpravo, spontánně překlubuje, upadá dopřena jiném pracovišti MRI a vyšetření C1–5 více du a doprava, mírný hypertonus mozkomíšního moku – podezření na vpravo všech končetin, horší vpravo, posto(intrakrani. čivava pes 9 granulomatózní meningoencefalitis, jové reakce oslabené vlevo, vymizelé álně nelze medikace: Prednison v imunosuprevpravo; obranný reflex oboustranně vyloučit) sivních dávkách, zlepšení, poslední oslabený, ventrolaterální strabismus týden návrat potíží – bolestivý a strvpravo; strnulý, silně bolestivý při palnulý krk, překlubuje na pravou hrudní paci krční páteře končetinu, celková slabost a inkoordinace na zbylých třech končetinách

Pacient Plemeno

1

2

3

4

5

6

Pohlaví


Věk, roky

Anamnéza

Neurologické vyšetření

603

Malá zvířata

nách kvůli náhlému vlivu druhého nádorového ložiska v úrovni 4. bederního obratle. Majitelé pacienta č. 3 byli informováni o vysokém riziku recidivy, fenka prožila další úspěšné období. Druhý chirurgický zákrok nesliboval již na základě kontrolního MRI devět měsíců po prvním zákroku takový úspěch, přesto majitelé doufali v redukci masy. Perioperativní Obr. 16 – Chirurgie u pacienta č. 6: pravostranná hemilaminektomie C3. Černá šipka ukazuje na nález však ukázal výraznou komintramedulármní masu rozpínající se v míšním parenchymu (16a). Obr 16b zaznamenává presi míchy a odstranění nové situaci při excizi masy per partum masy vyžadovalo poměrně velkou manipulaci. Fenka se i přes velkou snahu a intenzívní rehabilitaci na nohy sama nepostavila, byl však nebolestivá a majitelé považovali i tuto snahu za úspěšnou. Překvapivě úspěšně se se zákrokem vyrovnal jedenáctiletý labrador (pacient č. 4). I přes jeho věk, potíže s artrózou loketních a kolenních kloubů se dostal s pooperační rehabilitací do dobré kondice a majitelé se v době psaní publikace těší tomuto stavu. U tohoto pacienta byly kortikoidy vysazeny. Z toho je patrné, že jejich vliv na potenciální redukci růstu mezenchymální tkáně (formující se jizva) je dosud nejasný, přestože je glukokortikoidům tento efekt přičítán. Překvapením byl efekt chirurgie u šestého pacienta, intramedulární masa však byla dobře ohraničena od okolní nervové tkáně. Kontrolní rezonance nedokážou v tomto období bohužel rozlišit jizvovitou tkáň od potenciální nové masy, a tak zůstává prognóza na další období stále otevřená. Jsme si vědomí, mnoha limitů v diagnostice, resp. terapii našich pacientů. Předoperační vyšetření by vyžadovalo důkladnější screening potenciálních metastáz, především u epidurálních nádorů – sarkomů. Primární nádory nervové tkáně v drtivé většině případů nemetastazují, zde se takto důkladný screening dá oželet. U pacientů č. 4 a 5 jsme mohli další vyšetření indikovat (CT creening metastáz), v takovém případě by však rostly náklady na další léčbu, což v našich podmínkách střední Evropy stále ještě hraje roli. Indikace k dalším diagnostickým krokům u nás určuje klinické vyšetření. Navíc indikace k dalším diagnostickým Obr. 14 – Sagitální sekvence krční míchy shora T2, T1 před- a T1 krokům u nás určuje vždy klinické vyšetření. To však v první postkontrastní sekvence u pacienta č. 6. Bílé šipky ukazují na fázi u labradora (pacient č. 5) neukazovalo na sekundární hyperintenzní masu v úrovni 3. krčního obratle (T2 a T1 (resp. terciální) ložisko. To se bohužel projevilo až pooperačpostkontrastní studie). Černá šipka s bílým lemem označuje na T2 ním stresem, možná došlo manipulací s tělem během anessekvenci degenerovanou meziobratlovou plotýnku C6/7 tezie k dekompenzaci dosud tolerované komprese míchy v úrovni 4. bederního obratle. Přesto náš celkový postup běhu několik dnů nahradily stávající objem. Mohlo se jedu labradora (č. 5) považujeme za diagnostickou chybu. nat o krvácení v místě zákroku, míchu mohla ovlivňovat U podobných jedinců bude nutno CT vyšetření doplnit. jizva, podobně jako u pacienta č. 6 s intramedulárním Pacienti dokládají rovněž fakt, jak je dosud těžké podobné nádorem. Zde je situace kontrolovaná, k tomu mohou připacienty k obdobným zákrokům získat, majitelé nejsou spívat nízké dávky prednisonu. Majitelé boxerky však další nakloněni chirurgii. Je potřeba si také přiznat, že stále chybí paliativní léčbu vzdali, tělo nebylo odesláno k pitvě, neznádostatečná informovanost praxe o pokroku veterinární me definitivní příčinu nového zhoršení. Chirurgie meningimedicíny. Sami praktičtí veterináři podle naší zkušenosti omů by vždy měla být podpořena radioterapií, v současné také podobné možnosti zatají, neboť nejsou sami přesvěddobě je však stále nízké procento pacientů podstupujících čeni o úspěchu podobných zákroků. Potom se mnohokrát tuto nákladnou léčbu. Pacient č. 5 byl po operaci schopen dostanou pacienti k diagnostice pozdě, majitelé vyhledají chůze po předních končetinách, což svědčí opět o úspěšné specializované vyšetření sami. O tom svědčí i naši pacienti, chirurgii. Bohužel dekompenzoval na pánevních končeti-

604



2

6

5

4

3

normální -----------normální

normální ----------normální počet buněk v normě

Pandy ++

normální

Mozkomíšní mok Pandy počet buněk (x/1ul) cytologie

normální ----------normální

normální -----------–

normální ----------normální

normální -----------normální

– ----------–

normální

normální -------------–

nepravidelně kulovitá masa v dorzolaterálním kvadrantu míchy zprava

izointenzní hyperintenzní -------------------hyperintenzní

HR GE izointenzní prekontrastní ---------------hyperintenzní po kontrastu

C4 zprava, extramedunepravidelná masa v délce celélární intradurální, nelze ho těla 4. krčního obratle, výraz- hyperintenzní vyloučit epidurální ně komprimující míchu uložení

HR GE izointenzní prekontrastní --------------hyperintenzní po kontrastu

nepravidelná masa; špatně ohraničená, výrazně komprimující hyperintenzní míchu

C1/2 dorzolaterálně zleva, epidurálně

nepravidelně oválná masa; špatně ohraničená, výrazně komprimující míchu, jde podél/v rámci hyperintenzní nervového kořene přes foramen intervertebrale periferně asi 2 cm

FLAIR, STIR mírně hyperintenzní

Jiné sekvence

HR GE izointenzní prekontrastní --------------hyperintenzní po kontrastu

Pandy +; mírná pleocyC3 dorzolaterálně tóza 30b zprava, intramedulární 50 % monocymasa, nelze vyloučit ty, 40 % lymfointradurální uložení cyty, 10% neutrofily

Pandy +++; mírná pleocytóza: 53b 70 % neutrofily, 20 % monocyty, 10 % lymfocyty

tvar, velikost (d-v-š/ mm), ohraničení

MRI T1 sekvence prekontrastní T2 sekvence -----------------postkontrastní masa o délce asi 3cm jdoucí od izointenzní C1 foramen vertebrale meningeálních plen přes pravé ----------------hyperintenzní vpravo foramen intervertebrale perifermírně hyperinně podél 1. krčního nervu tenzní C1-2 ventrolaterálně na sagitálním řezu polooválná izointenzní masa se širokou bází, na příčzleva extramedulární ném řezu nepravidelně kulovitá; hyperintenzní -------------------intradurální, nelze hyperintenzní 23 x 8 x 8; silně komprimující vyloučit epidurální míchu ventrolaterálně zleva uložení lokalizace, uložení

normální -----------nadměrné Pandy +; množství mírná pleocyelevace tuku, susp. C1/2 ventrolaterálně tóza: 33b ALP 10x, ALT změny po zprava, epidurálně a ve 50 % lymfocyty, 5x, TAG 2x prodělané foramen interverte40 % mono-----------pancreatitis, brale cyty, normální nadledvinky 10 % neutrofily normální, urolithiáza

– ----------–

normální -----------–

1

Vyšetření krve: RTG Pacient biochemie, hrudníku hematologie ---------------č. ------------- USG břicha moči

Tab. 2 – Vyšetření krve, RTG hrudníku, vyšetření mozkomíšního moku a MRI charakteristika. HR GE – high resolution gradient echo sekvence

C6/7 degenerace a mírná protruze meziobratlové plotýnky; mírné až středně velké rozšíření laterálních mozkových komor

C6/7 degenerace a mírná protruze meziobratlové plotýnky

-

další změny

Malá zvířata

605

606

3

hemilaminektomie C1/2 zprava; ve foramen intervertebrale masa – zbytnění nervového kořene C2, po rozšíření arcus atlasu __ identifikována epidurální masa kopírující dorzální i ventrální větve nervového kořene; rizotomie dorzálního kořene, ventrální schwanom – nádor pochvy periferkořen tupě odpreparován od míchy, excize ního nervu distální části zbytnělého nervu

během 3 měsíců bez deficitů chůze a bolestivosti, kontrolní MRI – v místě odstraněné masy vazivová tkáň; 9 měsíců po chirurgii opětovný návrat klinických obtíží – ataxie a tetraparéza středně těžkého stupně; kontrolní MRI – v oblasti odstraněného nádoru nová nepravidelně kulatá hyperintenzní od 2. dne postupné zlepšování masa silně komprimující míchu; chirurchůze; propuštěna 5. den po zákrogie: epidurálně fibrotická masa, srůsty/ ku s mírnou ataxií všech končetin nálepy s nervovou tkání, opatrná a hypermetrií, horší vpravo exstirpace novotvaru per partum; po chirurgii dekompenzace stavu, těžká tetraparéza, fyzioterapií došlo během 4 týdnů k mírnému zlepšení – schopna chodit pouze za výrazné asistence, 8 týdnů od 2. chirurgie zhoršení – výrazný hypertonus a těžká tetraparéza, eutanazie

2

bez deficitů a bolestivosti; kontrolní MRI 1 rok po zákroku: laterálně v oblasti pravého křídla atlasu hyperintenzní nepravidelný signál/ masa v paravertebrální svalovině – distální část nádoru, oblast epidurálně bez známek rostoucí nové masy

mírná tetraparéza/ataxie od 2. dne po shluky kulatojaderných vřetenoviHemilaminektomie C2 zleva – vybroušení chirurgii, propuštěna 4. den po zákroku 10 dní po zákroku opětovné zhoršení kraniálních 2/3 arcus vertebrae; intradurální tých buněk, mírná anizocytóza, anis mírnou ataxií všech končetin, více chůze; majitelé se rozhodli pro eutamasa silně komprimující míchu; durotomie – zokaryóza; suspektně meningiom zleva; prednison 0,25 mg/kg 2x denně nasii; kontrolní MRI ani pitva neprove-----------------------------------tvarohovitá měkká šedá hmota odstraněna dena. p. o. týden, následně postupně vysazen meningotheliální meningiom per partum během 3 týdnů, famosan, cefadroxil

po chirurgii nebolestivý, bez deficitů, 3. den po zákroku propuštěn; prednison 0,5 mg/kg p. o. 20 dní, potom postupně vysazen, famosan, cefadroxil; lokální terapie otitis externa

1

__ --------------------------------Maligní nádor pochvy periferního nervu (schwanom, neurofibrom), stupeň malignity nízký

Další průběh, kontrolní MRI

hemilaminektomie foraminotomie C1 vpravo; identifikace zesíleného nervového kořene prvního krčního nervu, masa šedobílé barvy tuhoelastické konzistence, 2,5 cm dlouhá; excize masy v rozsahu od meningeálních plen až po identifikovatelný periferní konec

Tab. 3 - Chirurgie, cytologie/histopatologie, pooperační stav, doba přežívání (od chirurgie). * - pacient dosud žije Cytologie Chirurgický přístup, Klinický stav po operaci, Pacient ---------------------operační nález hospitalizace, medikace histopatologická diagnóza

11

10 dní

25*

Doba přežití (měsíce)

Malá zvířata



dorzální laminektomie C3; identifikace intramedulární masy, durotomie, excize masy, odstraněn rosolovitý šedobílý materiál

6

mírná tetraparéza, propuštěn 10. den po zákroku. Prednison 1 mg/kg, po týdnu snížen na 0,5mg/kg, Famotidin, Cefadroxil 14 dní postop.

týden po propuštění opět bolestivost, neochota k pohybu, apatie; po propuštění byl pes hodně aktivní, bez klidového režimu; kontrolní MRI: formující se jizva, hematom mezi svalovinou, mícha bez komprese; v mozkomíšním moku Pandy ++, 33 buněk (50 % neutrofily, 40 % monocyty/ makrofágy, 10 % lymfocyty, bez extra, resp. intracelulárních bakterií, bez degenerace neutrofilů); prednison kontinuálně dál. 4 měsíce po chirurgii: aktivní, chráněn před přetěžováním a skákáním, mírné deficity pravé hrudní končetiny – mírná spastická paréza; 2. kontrolní MRI: v epidurálním prostoru na místě odstraněné masy formovaná jizva a organizovaný hematom, mírná komprese míchy, nelze vyloučit nové formování masy.; prednison snížen na 0,25 mg/kg

5

střední kontaminace krví, střední buněčnost, převažuje populace středně velkých pleomorfních buněk – od kulatých až po vřetenité, s vysokým N/C poměrem, kulatými jádry, jemně granulovanou strukturou jader chromatinu s patrnými 1–3 jadérky různých tvarů; tumor se znaky malignity; dif. dg.: meningiom, mezenchymální tumor, gliom. ---------------------------------špatně diferencovaný astrocytární gliom, buňky se střední anisocytózou a anisokaryózou, mitotický index nízký

dorzální hemilaminektomie C4 zprava: v epidurálním prostoru masa šedé barvy špekovité konzistence, po obvodu hematom; odstranění min. 95 %

postupně během měsíce chodí s mírnou tetraparézou, apetit a vylučování středně těžká tetraparéza, postupbez potíží; né zlepšování, propuštění 4. den kontrolní MRI 2 měsíce po chirurgii: po zákroku s mírnou tetraparézou, dorzálně v místě odstraněné masy forgeneralizovanou ataxií s hypermet- mující se jizvovitá tkáň, nelze vyloučit rií, horší vpravo nádorové buňky, mícha bez komprese, pouze v kontaktu s epidurální mezenchymální tkání

středně buněčný preparát, vysoká až střední kontaminace krví, indivikontrolní MRI 7 dní po chirurgickém duálně vřetenovité, trojúhelníkovité zákroku: C4 – v místě masy pouze malé až kulatojaderné buňky s mnoha množství hematomu, formující se jizva, znaky malignity (vysoký N/C poměr, mícha bez komprese s normálním postupné zlepšování chůze na anizocytóza, anizokaryóza, pleomorsignálem hrudních končetinách, přetrvávající fismus, jemná struktura jádra, patrná obrna pánevních končetin – moto- L4 – výrazný hyperintenzní signál těla jadérka, místy abnormální mitotické rika zachována, spinální reflexy obratle, ventrálně pod tělem formující figury), ojediněle obrovské/multise masa se stejným signálem, nádor normální nukleární buňky; dx, sarkom (osteos počínající expanzí dorzálně, s mírnou sarkom, sarkom měkkých tkání, kompresí míchy; majitelé se rozhodli meningeální sarkom, fibrosarkom) pro eutanazii -------------------------------------fibrosarkom

4

středně buněčný preparát, střední kontaminace krví, vřetenovité kulatojaderné buňky se znaky malignity dorzální laminektomie C2 zprava; mezi (N/C poměr vysoký, anizocytóza, arcus vertebrae C1 a C2 silná vazivová anizokaryóza, pleomorfismus, tkáň zasahující do epidurálního prostoru, jemná struktura jádra, patrná jadérvybroušena ¼ C1 a 4mm C2 z arcus verteka) brae, masa srostlá s obaly míchy, odstraněsuspektní sarkom měkkých tkání ní per partum 90–95 % nebo fibrosarkom ---------------------------------sarkom měkkých tkání

7*

7 dní

8*

Malá zvířata

607

Editorial

Vážení čtenáři, četnost onemocnění malých zvířat v důsledku různých infekcí se v posledních letech výrazně mění, především díky zavedení povinného očkování proti některým závažným bakteriálním a virovým onemocněním a také díky pokroku ve vývoji léků. S některými klasickými infekcemi už se prakticky nesetkáváme, některé, dříve opomíjené se naopak dostávají do popředí zájmu jak odborné, tak i laické veřejnosti. K infekčním onemocněním aktuálně ohrožujícím jak lidskou populaci, tak i společenská zvířata patří lymeská borrelióza. Odborný článek o diagnostice, průběhu a léčbě tohoto onemocnění u čtyř bernských salašnických psů, plemene s vysokou predispozicí k této infekci si můžete prostudovat v tomto čísle Veterinářství. Inflammatory bowel disease (IBD), je nejčastější příčinou chronického průjmu a zvracení u psů. Tímto onemocněním a jeho souvislostmi s mikrobem Helicobacter spp. se zabývá druhý odborný příspěvek v rámci tématu infekcí malých zvířat. Tento přehledový článek popisuje etiopatogenezi, patomorfologii zánětlivých lezí a možnosti diagnostiky IBD u psů. Odborným příspěvkem, který se také věnuje infekčním onemocněním malých zvířat a zároveň toto téma otevírá, je článek o močových infekcích u psích urolitiaků. Tím ovšem odborný obsah srpnového Veterinářství nekončí a kromě problematiky mastitid, kterým je věnována největší část našeho měsíčníku, vás jistě zaujmou pravidelné společenské rubriky, které jsme pro vás v tomto dalším prázdninovém vydání připravili.

Karel Veselý

Ilustrační foto na titulní straně: Veterinární klinika Regia Vet

Veterinářství – zakládající člen Evropské asociace veterinárních redaktorů v roce 1996


Všechny odborné příspěvky jsou recenzovány. Vydavatel nenese odpovědnost za údaje a názory autorů jednotlivých příspěvků a inzerci. Současně si vyhrazuje právo na drobné stylistické úpravy uveřejňovaných textů. © 2015 Profi Press s. r. o. Žádná část tohoto časopisu nesmí být kopírována a rozmnožována za účelem dalšího rozšiřování v jakékoli formě či jakýmkoli způsobem bez písemného souhlasu vlastníka autorských práv.

581

Malá zvířata

pouze polovina z nich byla referována. Dalším důvodem pro opožděnou diagnostiku a tedy i pro pokles šancí na ideální chirurgické řešení komplikuje fakt, že primární neuroektodermální nádory, meningiomy i schwanomy rostou většinou pomalu. Nervová soustava je schopna dlouho kompenzovat výskyt rozpínající se masy. To vede ke zpoždění, protože se klinické příznaky objeví, až když velikost nádoru dosahuje rozměrů, jež komplikují rozumné terapeutické řešení. Doba přežívání je závislá na druhu terapie. U mnoha druhů nádorů není doposud publikována, existuje malé množství případů. Doba přežívání u psů se spinálním menigiomem po samostatné chirurgické terapii se pohybuje od dvanácti do osmnácti měsíců. Pokud je chirurgie kombinována s radiační terapií, pohybovala se doba přežívání od 18 do 78 měsíců!4 U intramedulárních nádorů uvedli autoři jedné studie přežití v rozmezí od 1 do 202 dní, medián byl 22 dní, z toho 23 dní u primárních neuroektodermnálních nádorů a 16 dní u metastáz s intramedulárním uložením.6 U nádorů pochvy periferního nervu neexistují žádná podobná data. Schwanomy mají predilekční místo růstu v oblasti plexus brachialis. Zde se chirurgie nevyhne u drtivé většiny případů ani amputaci celé končetiny. U kraniálních krčních nervů do C4 segmentu lze neoplasticky pozměněné úseky od míchy bez komplikací amputovat. Po amputaci se nemusí na příslušném krčním svalu projevit ani žádná výrazná svalová atrofie, natož dysfunkce, sousední nervové kořeny mohou stav kompenzovat a funkci převzít. Naši dva pacienti (1 a 3) ukazují různý stupeň postižení/ /kompresi míchy a z toho také vyplývá úspěšná doba přežívání u prvního z nich. Ne vždy však lze takto brzy podobný nádor odhalit. MRI a cytologie splnily své funkce v diagnostice a plánované chirurgii, přesnou diagnózu může dát pouze histopatologie.13 Chemoterapie u intramedulárních nádorů nefunguje, u chemoterapie meningiomů zůstává literatura obecně spíše skeptická jak u lomustinu, tak hydroxyurey. Navíc jsou vyhodnoceni pouze intrakraniální meningiomy. Paliativní terapie pomocí kortikoidů je nejméně úspěšná.14

608

Závěr Nádory v oblasti míchy nepatří ke zcela výjimečným diagnózám. Včasná diagnostika může vést k smysluplné terapii. Chirurgie samostatně, popřípadě v kombinaci s radiační terapií je především v případě intradurálních nebo epidurálních nádorů u psa doporučitelná. Literatura: 1. LeCouteur, R. A: Tumors of the nervous system. In: Withrow SJ, MacEven EG, ed. Small animal Oncology. Philadelphia, PA, Saunders. 1996: 393-419. 2. Summers, B. A., Cummings, J. F., de Lahunta, A. Neoplasia and the peripheral nervous system. In: Summers BA, Cummings JF, de Lahunta A, eds. Veterinary neuropathology. Mosby, St. Louis 1995: 471-502. 3. Bagley, R. S. Spinal neoplasms in small animals. Vet Clin North Am Small Anim Pract. 2010 Sep;40(5):915-27. 4. Petersen, S. A., Sturges, B. K., Dickinson, .P. J., Pollard, R. E., Kass, P. H., Kent, M., Vernau, K. M., LeCouteur, R. A., Higgins, R. J. Canine Intraspinal Meningiomas: Imaging Features, Histopathologic Classification, and Long-Term Outcome in 34 Dogs. J Vet Intern Med 2008; 22: 946–953. 5. José-López, R., de la Fuente, C., Fumarola, M., Ańor, S. Spinal meningiomas in dogs: Description of 8 cases including a novel radiological and histopathological presentation. Can Vet J 2013; 54:948–954. 6. Pancotto, T. E., Rossmeisl, Jr. J. H., Zimmermann, K., Robertson, J. .L, Setre, R. S. Intramedullary Spinal Cord Neoplasia in 53 Dogs (1990–2010): Distribution, Clinicopathologic Characteristics, and Clinical Behavior. J Vet Intern Med 2013;27:1500–1508. 7. Wright, J. A. The pathological features associated with spinal tumours in 29 dogs. J Comp Pathol 95; 1985:549–557. 8. Luttgen, P. J., Braund, K. G., Brawner, W. R Jr., Vandevelde, M. A retrospective study of twenty-nine spinal tumours in the dog and cat. J Small Anim Pract 21;1980:213–226. 9. Jeffery, N. D., Philips, S. M. Surgical treatment of intramedullary spinal cord neoplasia in two dogs. J Small Anim Pract 36;1995:553–557. 10. Levy, M. S., Kapatkin, A. S., Patnaik, et al. Spinal tumors in 37 dogs: Clinical outcome and long-term survival (1987-1994). J Am Anim Hosp Assoc 33;1997:307–312. 11. Sale, C. S., Skerritt, G. C., Smith, K. C. Spinal nephroblastoma in a crossbreed dog. J Small Anim Pract 45;2004:267–271. 12. Ueno, H., Morimoto M., Kobayashi Y., et al. Surgical and radiotherapy treatment of a spinal cord ependymoma in a dog. Aust Vet J 84;2006:36–39. 13. Kippenes, H., Gavin, P. R., Bagley, R. S., et al. Magnetic resonance imaging features of tumors of the spine and spinal cord in dogs. Vet Radiol Ultrasound 40;1999:627–633. 14. Sessums, K, Mariani, Ch. Intracranial meningioma in dogs and cats: comparative review. Compend Contin Educ Vet 31; 2009: 330-339.

Adresa autora: MVDr. Aleš Tomek Klinika Jaggy, s. r. o., Komárovská 5 617 00 Brno e-mail: [email protected]


Hospodářská zvířata

Mastitidy a zvýšený počet somatických buněk v mléce dojnic L. PAVLATA Ústav výživy zvířat a pícninářství, Agronomická fakulta, Mendelova univerzita v Brně doc. MVDr. Leoš Pavlata, Ph.D., Dip. ECBHM, veterinární lékař

SOUHRN Pavlata L. Mastitidy a zvýšený počet somatických buněk v mléce dojnic. Veterinářství 2015;65:609-615. V rámci teoretického úvodu článku je představeno základní rozdělení typů mastitid a klasifikace bakteriálních původců s možnostmi jejich diagnostiky. Z těchto informací vychází také principy preventivních programů zaměřených na snižování výskytu mastitid a snižování počtu somatických buněk v mléce. V části popisující vlastní výsledky je vyhodnocen vztah počtu somatických buněk a koncentrace laktózy v mléce k dalším parametrům chemického složení mléka. Z výsledků je mj. zřetelný vztah mezi ketózou dojnic a zvyšováním počtu somatických buněk v mléce. Dále jsou diskutovány možnosti interpretace zdravotního stavu mléčné žlázy ve stádě dojnic podle váženého průměru počtu somatických buněk a zejména podle tzv. lineárního skóre. Článek také představuje pozitivní efekt zavedení mezidezinfekce a dalších opatření na dojírně na snížení počtu somatických buněk a celkového zlepšení dalších parametrů, na základě kterých se zdravotní stav mléčné žlázy na farmách dojnic hodnotí.

SUMMARY Pavlata L. Mastitis and increased somatic cell count in the milk of dairy cows. Veterinářství 2015;65:609-615. In this theoretical introduction, the article presents the basic division of mastitis type and classification of bacterial pathogens with the possibilities of their diagnosis. This information is also based on the principles of prevention programs aimed at reducing the incidence of mastitis and somatic cell count (SCC) in the milk. In the part describing own results are evaluated the relationship of SCC and the concentration of lactose in the milk of other parameters of the chemical composition of milk. From this results it is clear, inter alia, the relationship between the ketosis of dairy cows and increasing SCC in milk. There are also discussed possibilities of interpretation of mammary gland soundness in dairy herds by the weighted average SCC and especially by so-called linear score. This study also presents positive effect on the introduction of inter-disinfection and other measurements on the milking parlour to reduce somatic cell counts and overall improvement in other parameters, on which is assessed the udder health of dairy cows on farms.

Úvod Mastitidy (zánětlivá onemocnění mléčné žlázy) patří k ekonomicky nejvýznamnějším a nejčastějším onemocněním dojnic. Vyskytují se v mnoha klinických i subklinických formách. Formy zánětu mléčné žlázy, které se neprojevují narušením celkového zdravotního stavu ani příznaky na mléčné žláze či smyslovými změnami mléka, se dají diagnostikovat stanovením zvýšeného počtu somatických buněk (SB) nebo/a pozitivní kultivací patogenních mikroorganismů z mléka. Na základě výsledků klinického vyšetření, stanovení počtu SB a mikrobiologického vyšetření mléka se mastitidy rozdělují na několik typů (tab 1).


V tomto systému klasifikace nálezů na mléčné žláze je za zdravou považována ta, která nejeví žádné klinické příznaky onemocnění, nejsou na ní pozorovatelné příznaky zánětu (zvětšení, zduření, zarudnutí, zvýšení teploty, bolestivost) a produkovaný sekret odpovídá příslušné fázi laktačního a reprodukčního cyklu – neobsahuje žádné příměsi, jeho konzistence je homogenní, sekret barvou a dalšími smyslovými vlastnostmi nese typické znaky mléka, resp. kolostra či sekretu zaprahlé mléčné žlázy. Počet SB zdravé mléčné žlázy by měl být nižší než 100 000/ml mléka. U starodojného sekretu (při nízké produkci mléka před zaprahová-

609


Tab. 1 – Rozdělení typů mastitid

Zdravá mléčná žláza Nespecifická mastitida (iritace) Latentní infekce Subklinická mastitida Klinická mastitida – katarální – parenchymatózní

–

Mikrobiologie mléka (kultivace patogenů) –

–

+

–

– – + mléko s vločkami sekret mléku nepodobný (zástava laktace)

– + + +

+ + + +

+

+

Klinické příznaky na mléčné žláze –

Smyslové změny mléka –

– – – + + mírné + výrazné

ním) se připouští počet SB do 200 000. Pokud se počet SB určuje stájovými testy typu NK testu, musíme si uvědomit, že hranice jeho citlivosti (pozitivního průkazu zvýšení počtu SB) se pohybuje kolem 300 až 400 tisíc/ml. To znamená, že stavy mírnějšího postižení mléčné žlázy tyto testy neodhalí a základní možností určení přesného počtu SB je jejich laboratorní stanovení v individuálních vzorcích mléka odebraných v rámci kontroly užitkovosti. V rámci kontroly užitkovosti není sice stanovení počtu SB prováděno automaticky, ale je možné si toto stanovení zaplatit, což řada chovatelů realizuje. Tímto způsobem chovatelé pravidelně získávají velmi cenné údaje o zdraví mléčné žlázy jednotlivých dojnic, které jsou předpokladem tvorby a realizace strategií a programů tlumení výskytu mastitid a snižování počtů somatických buněk v mléce. Pro zjištění aktuální situace o výskytu patogenních mikroorganismů mléčné žlázy v každém konkrétním chovu je důležité pomocí kultivačního vyšetření případné patogeny, které se na vzniku mastitid podílejí, identifikovat. Screening patogenů je vhodné provádět zejméSchéma 1 – Rozdělení původců mastitid a základní způsoby jejich přenosu, resp. strategie tlumení jejich výskytu

na u krav se zvýšeným počtem SB a u krav s výskytem klinických mastitid. Vhodné je provádět také kontrolu terapeutického efektu kultivací mléka krav po ukončení antibiotické terapie. Kultivace vzorků mléka se mimo klasické mikrobiologické laboratoře realizují také přímo na farmách pomocí rychlých kultivací na selektivních půdách. Výhodou tohoto způsobu vyšetření mléka je

610

Počet SB > 100 tis./ml

rychlost získání výsledku, protože základní informace o tom, zda je kultivované mléko pozitivní či negativní, máme již za 24 hodin. Principem je využití selektivních půd, které nám podle růstu a vzhledu kolonií pomohou k určení o jaký typ patogenu mléčné žlázy se jedná. Na základě výsledků kultivace se následně rozhodujeme, zda přistoupíme k aplikaci antibiotik či ne (podle typu původce), čímž můžeme snížit náklady na léčení, protože u původců ze skupiny G- bakterií se, pokud není narušený celkový zdravotní stav dojnice, antibiotika nepodávají, a léčí se pouze zvířata s nálezem G+ bakterií. U gramnegativních původců se předpokládá, že navozují mohutnou odpověď imunitního systému, která vede k likvidaci patogenů a postižená čtvrť se i bez aplikace antibiotik během několika dnů uzdraví. Podmínkou správných výsledků kultivačních vyšetření je sterilní odběr mléka pro vyšetření (po řádné dezinfekci ústí strukového kanálku rychle se odpařujícím dezinfekčním roztokem), které nesmí být kontaminováno mikroorganismy z vnějšího prostředí. Odebrané mléko kultivujeme pomocí jednorázového sterilního materiálu na kultivační půdy, umístíme na 24 hodin do termostatu a následně odečteme výsledek. Selektivní půdy jsou schopny potlačit, resp. podpořit růst základních skupin patogenů a kultivační misky bývají pro jednoduchost rozděleny na tři základní sektory (na jednom narůstají kolonie Gpůvodců, na dalším kolonie streptokoků a na dalším stafylokoků). Podle toho, v kterém sektoru misky či typu půdy kolonie narostou, pak orientačně určím, o kterého původce mastitidy se jediná a podle typu patogenu určím terapii a další kroky (včetně strategie prevence). Primární kolonie lze následně použít k přesné identifikaci původce a určení jeho citlivosti/rezistence na antibiotika. Patogeny mléčné žlázy se podle dominujícího způsobu přenosu, resp. místa jejich přirozeného výskytu, rozdělují na dvě základní skupiny – na původce kontagiózní (infekční) vázané na mléčnou žlázu a původce environmentální, kteří se běžně vyskytují v prostředí (schéma 1). Ze znalosti původců, resp. způsobů jejich přenosu a šíření, vycházejí také strategie tlumení jejich výskytu, resp. přenosu. V rámci komplexního systému řešení problematiky zvýšených počtů SB a tlumení výskytu mastitid se doporučují mj. následující kroky: plnohodnotná a vyvážená výživa dojnic, pravidelná a pečlivá evidence nálezů na mléčné žláze s využíváním informací z kontroly užitko-



vosti, hodnocení výsledků vyšetření bazénových a individuálních vzorků mléka, pravidelná údržba dojících zařízení, správná technika dojení, vysoký standard hygieny prostředí a mléčné žlázy, dezinfekce struků před dojením a po dojení, mezidezinfekce, včasná a účinná léčba všech typů mastitid, vyřazování problematických dojnic z chovu, optimalizace zoohygienických podmínek minimalizujících teplotní stres atd. Původci ze skupiny kontagiózních mikroorganismů se přenášejí zejména na dojírně z mléčné žlázy infikovaných dojnic na mléčnou žlázu dojnic zdravých. Pokud tedy mikrobiologickým vyšetřením prokážeme výskyt infekčních patogenů, je potřeba soustředit se na preventivní opatření na dojírně, kam patří zejména důkladná sanitace a údržba dojicího zařízení, dezinfekce struků před dojením, používání jednorázových utěrek pro toaletu mléčné žlázy, příp. používání jednoho hadru vždy jen na jednu dojnici, práce dojičů v rukavicích, mezidezinfekce strukových násadců, resp. strukových návleček po dojení každé krávy, dodržování doporučovaného pořadí krav na dojírně (např. 1. otelené prvotelky/krávy, 2. skupina rozdoj, 3. produkční skupiny, 4. konec laktace, poslední – skupina chronicky infikovaných/nemocných dojnic) apod., protože tato opatření mají velmi dobrý potenciál snížit riziko přenosu patogenů infikovaným mlékem. Vzhledem k tomu, že původci environmentální patří mezi běžnou fekální mikroflóru či mikroflóru stájového prostředí, je hlavní cestou prevence vzniku nových mastitid vysoký standard hygieny prostředí, dezinfekce lehacích míst, dezinfekce struků po dojení, sterilní intramamární aplikace, minimalizace invazivních a nesterilních způsobů zavádění strukových kanyl či intramamárních aplikátorů, úprava provozního režimu tak, aby se dojnice z dojírny vracely do čistých stájí s čerstvě založeným krmivem, aby po dojení, kdy je mírně pootevřený strukový kanálek, zůstaly nejprve stát u krmení a nešly si lehnout, protože prvních 30–45 minut po dojení je nejrizikovějším obdobím pro průnik bakterií strukovým kanálkem. Z tabulky 1 je zřejmé, že pokud klinické vyšetření mléčné žlázy a mléka nepřinese žádné pozitivní nálezy a také vyšetření NK testem, resp. stanovení počtu SB je negativní (počet SB je nižší než 100 tisíc/ml), může se jednat o zdravou mléčnou žlázu, ale nelze vyloučit ani možnost latentní infekce (kdy lze kultivací mléka zjistit patogeny, které však aktuálně nezpůsobují klinické příznaky a nevedou ani k vzestupu počtu SB). Latentní a subklinické infekce, které jsou většinou způsobovány patogeny kontagiózními, je nutno chápat jako riziko, protože takto infikované dojnice jsou zdrojem šíření patogenů ve stádě a při oslabení/stresu dojnic může dojít k pomnožení mikroorganismů a subklinická infekce se může změnit na mastitidu klinickou. Samostatně popisovaným a definovaným stavem jsou mastitidy nespecifické, resp. iritace mléčné žlázy, kdy se zvyšuje počet SB, ale mléčná žláza je také bez příznaků a výsledek kultivačního vyšetření je negativní. Nespecifické mastitidy jsou způsobovány drážděním (iritací) tkání mléčné žlázy bez prokázání přítomnosti patogenních mikroorganismů. Řešení tohoto problému spočívá


v odstranění vyvolávajících příčin – faktorů dráždění. Příčinou zvýšeného výskytu nespecifických mastitid jsou nejčastěji chyby ve výživě a s nimi související metabolické poruchy, příjem toxicky působících látek (např. mykotoxinů, kyseliny máselné, biogenních aminů…), špatná zoohygiena, narušení komfortu a welfare dojnic, stres, nesprávný postup při dojení, chyby a poruchy dojicího zařízení aj. Metabolické poruchy prostřednictvím patologických produktů fermentace v předžaludku (např. při acidóze, alkalóze a hnilobě bachorového obsahu) a produktů intermediálního metabolismu (např. ketolátek), přímo dráždí tkáně mléčné žlázy a zvyšují počty SB v mléce. Zvýšení počtu SB bývá zjišťováno také při karencích mikroprvků (Se, Zn) a vitamínů (E, A). Zvýšení počtu SB v mléce bývá z metabolických příčin různě vysoké. Může dojít k nárůstu o 100 až 300 tisíc buněk v ml mléka, ale výjimkou nejsou ani mnohem výraznější nárůsty. Pokud zdravotní stav mléčné žlázy dojnic ve stádě monitorujeme podle výsledků stanovení počtu SB v bazénových vzorcích mléka, musíme si uvědomovat, že ke zvýšení počtu SB dochází až při vysokém výskytu metabolických poruch ve stádě. Vzhledem k tomu, že tyto poruchy jsou převážně vázané na období první třetiny laktace, nelze považovat počet SB v bazénových vzorcích mléka za dostatečně citlivý ukazatel výskytu metabolických poruch, protože mléko je „ředěno“ mlékem krav v pozdějších fázích laktace. Dá se konstatovat, že vzestup počtu SB v bazénovém vzorku mléka o 50 tisíc/ml může signalizovat velmi závažný problém u řady krav v poporodním období. Při zkrmování narušených krmiv, bývá zvýšení počtu SB v bazénových vzorcích jednoznačnější, protože tlaku toxických látek z krmiva jsou vystaveny všechny dojnice. Vzhledem k uvedeným faktům je vhodné provádět vyhodnocování počtu SB nejen celkově, ale také podle fází laktace, aby případné problémy u krav v poporodním období mohly být identifikovány. Ke kontrole výživy a výskytu poruch metabolismu lze využívat také stanovení tzv. minoritních složek mléka (viz dále). Klinické mastitidy se dále většinou rozdělují na dva základní typy. Na mastitidy katarální (mírné) a parenchymatózní (těžké). Při katarálních zánětech jsou postiženy zejména vývodné cesty mléčné žlázy, a proto dochází k pozměnění dojeného mléka. Nejčastěji se jedná o přítomnost vloček v sekretu mléčného charakteru. Klinické příznaky na mléčné žláze jsou jen mírné a celkový zdravotní stav nebývá výrazněji narušen. Naproti tomu mastitidy parenchymatózní postihují přímo buňky mlékotvorného parenchymu, a tudíž dochází k zástavě produkce mléka a při oddojení sekretu se získá jen malé množství zánětlivého výpotku, který není mléku podobný. Má nejčastěji vzhled nažloutlé tekutiny, někdy s příměsí krve a později má také charakter hnisavý. U těchto těžkých zánětů bývají také výrazné příznaky zánětu na mléčné žláze a celkový zdravotní stav je narušen (zvířata nepřijímají krmivo, mají horečku, postižená čtvrť mléčná žlázy je zvětšená, tuhá, zarudlá, silně bolestivá…). Jak klinické, tak ostatní formy mastitid způsobují kromě smyslových změn a zvýšení počtu SB také změny v chemickém složení mléka. K nejčastěji uváděným změnám se

611


Graf 1 – Vývoj aritmetického průměru počtu SB v mléce dojnic při vyšetřování individuálních vzorků mléka odebraných při kontrole užitkovosti (modré sloupce – výsledky před zavedením opatření v dojírně; fialové sloupce – výsledky po zavedení mezidezinfekce a dalších opatření v dojírně)

tak zdravotního stavu – včetně kontroly zdraví mléčné žlázy. Jako velmi praktický nástroj v monitoringu zdravotního stavu a v celém managementu chovu dojnic se využívá řada počítačových programů, které výsledky z kontroly užitkovosti vyhodnocují. Jejich používání a správná interpretace výsledků ze strany chovatelů a veterinárních lékařů mohou být velmi podstatným zdrojem informací využitelných v nastavování preventivních programů a kontrole jejich efektivity. Možnosti využití a interpretace hodnot počtu SB a koncentrace laktózy v mléce jsou dále diskutovány i v části práce představující výsledky z konkrétního chovu dojnic.

Výsledky vlastních sledování Vztah počtu somatických buněk k dalším parametrům stanovovaným v individuálních vzorcích kravského mléka při kontrole užitkovosti Cílem našeho sledování bylo popsat vztah počtu SB v individuálních vzorcích mléka krav k dalším parametrům stanovovaným v mléce (hlavní i minoritní složky) v rámci kontroly užitkovosti. Byla tak studována závislost mezi počtem somatických buněk a chemickým složením mléka ve snaze využít příp. i další parametry k monitoringu zdraví mléčné žlázy a metabolismu dojnic, protože, jak bylo popsáno dříve, metabolické poruchy mají na zvyšování počtu somatických buněk v mléce podíl.

Graf 2 – Vývoj váženého průměru počtu SB (tis./ml) v mléce dojnic při vyšetřování individuálních vzorků mléka odebraných při kontrole užitkovosti (modré sloupce – výsledky před zavedením opatření v dojírně; fialové sloupce – výsledky po zavedení mezidezinfekce a dalších opatření v dojírně)

Graf 3 – Vývoj průměrné hodnoty lineárního skóre sledovaného stáda dojnic (modré sloupce – výsledky před zavedením opatření v dojírně; fialové sloupce – výsledky po zavedení mezidezinfekce a dalších opatření v dojírně) řadí pokles koncentrace laktózy a zvýšení koncentrace chloridů, resp. změny tzv. chlorcukerného čísla. Změny mohou nastat také v obsahu (a skladbě) bílkovin, příp. i tuku. Jak postupně dochází k rozšiřování spektra parametrů stanovovaných v mléce v rámci kontroly užitkovosti, zejména o tzv. minoritní složky mléka (ketolátky, kyselina citronová, močovina, volné mastné kyseliny), je vztah těchto parametrů vhodné dále studovat. Mají potenciál pro využití jak při monitoringu a kontrole výživy dojnic,

612

Materiál a metody V chovu dojnic českého strakatého skotu (asi 360 kusů) byla v průběhu deset měsíců získána data z kontroly užitkovosti (výsledky vyšetření individuálních vzorků mléka). Kontrola užitkovosti, a v rámci ní i vyšetření individuálních vzorků mléka, byla provedena vždy jednou v měsíci. Při vyšetřování individuálních vzorků byla získávána a vyhodnocována následující data a parametry složení mléka: pořadí aktuální laktace dojnice, laktační den, aktuální dojivost, obsah tuku v mléce (%), obsah bílkovin v mléce (%), poměr tuku a bílkovin (T/B) v mléce, obsah laktózy v mléce (%), počet somatických buněk (PSB) v mléce (tis. v ml), koncentrace močoviny (mg/100 ml), obsah kyseliny citronové – KC (%), koncentrace acetonu (Ac) a beta-hydroxybutyrátu (BHB) v mmol/l a obsah volných mastných kyselin – VMK (mmol/100 g tuku). Všechna vyšetření individuálních vzorků mléka byla provedena v akreditované laboratoři pro rozbor mléka ČMSCH v Buštěhradu standardizovanými metodami (většina pomocí IR analyzátoru). Získaná data byla následně vyhodnocena pomocí regresní a korelační analýzy v programu Microsoft Excel 2010. Celkem bylo vyšetřeno a hodnoceno 2662 individuálních vzorků mléka.

Výsledky a diskuse Základní charakteristiky a výsledky získaného souboru hodnocených parametrů jsou uvedeny v tabulce 2.



Tab. 2 – Průměrné hodnoty (x) sledovaných ukazatelů užitkovosti a složení individuálních vzorků mléka dojnic s uvedením směrodatné odchylky (s), minimální a maximální hodnoty ze souboru získaných dat (n = 2662) Pořadí Laktační Dojivost Tuk Bílkovina T/B Laktóza PSB Urea KC Ac BHB VMK laktace den mmol/100g tis/ mg/100 roky dny l % % % % mmol/l mmol/l tuku ml ml x 3,05 161,87 23,11 4,13 3,65 1,13 4,86 220 28,99 0,17 0,04 0,03 0,78 s 1,92 98,71 8,19 0,68 0,34 0,17 0,32 478 4,92 0,03 0,05 0,04 0,43 min 1 6 3,00 1,70 2,60 0,47 2,14 4 14 0 0 0 0 max 9 578 48,60 8,33 5,33 2,16 5,51 9999 49,30 0,29 1,55 1,09 2,63 T/B – poměr tuku a bílkovin, PSB – počet somatických buněk, KC – kyselina citronová, Ac – aceton, BHB – betahydroxybutyrát, VMK – volné mastné kyseliny

Tab. 3 – Vztah počtu somatických buněk (PSB) a koncentrace laktózy k dalším ukazatelům chemického složení mléka (n = 2662) hodnocený pomocí korelačního koeficientu (r) Pořadí Laktační Dojivost Tuk Bílkovina T/B Laktóza Urea laktace den PSB 0,115 0,062 -0,147 0,052 0,092 –0,003 –0,332 –0,132 Laktóza –0,267 –0,431 0,464 –0,091 –0,359 0,125 x 0,094

r

Hodnoty v tabulce 2 mj. charakterizují stádo, které dosahuje v daném období průměrné užitkovosti na dojenou krávu 23,1 l. Hodnocené dojnice jsou v průměru na 3. laktaci s rozvrstvením od prvotelek až po dojnice na 9. laktaci. Obsah základních složek dosahuje průměrných hodnot 4,13 % tuku a 3,65 % bílkovin. Koncentrace laktózy je vyšší než minimálně požadovaných 4,6 %. Aritmetický

Graf 4 – Zastoupení dojnic s lineárním skóre 0 až 4 (se střední hodnotou PSB do 200 000) a dojnic se skóre 5 až 9 (odpovídající středním hodnotám PSB 400 tisíc až 6400 tisíc) v průběhu sledovaného období (modré sloupce – výsledky před zavedením opatření v dojírně; fialové sloupce – výsledky po zavedení mezidezinfekce a dalších opatření)

Graf 5 – Vývoj aritmetického průměru koncentrace laktózy v mléce dojnic při vyšetřování individuálních vzorků mléka odebraných při kontrole užitkovosti (modré sloupce – výsledky před zavedením opatření v dojírně; fialové sloupce – výsledky po zavedení mezidezinfekce a dalších opatření)


KC

Aceton

BHB

VMK

–0,069 0,128

0,122 –0,364

0,221 –0,563

–0,036 0,146

průměr počtu SB odpovídá běžnému stádu s tím, že interpretace této hodnoty aritmetického průměru je poměrně problematická, resp. neposkytuje potřebné informace o distribuci dojnic s vysokými hodnotami („milionářky“) vs. dojnice, které lze podle počtu SB hodnotit jako zvířata se zdravou mléčnou žlázou. O něco přesnější informace lze získat výpočtem váženého průměru obsahu somatických buněk v mléce. Ten se vypočítá jako: součet obsahu SB ve vzorcích mléka kontrolovaných dojnic krát individuální nádoj kontrolovaných dojnic děleno suma individuálních nádojů dojnic, které mají stanoven obsah SB I tak ale platí, že ani tento průměrný obsah somatických buněk v mléce všech krav ve stádě nemá dostatečnou vypovídací schopnost. Počet SB vyšší než 300 tisíc již ale signalizuje větší výskyt problémů zdravotního stavu mléčné žlázy krav ve stádě. Hledání příčin ale vyžaduje další podrobnější informace. Za relativně zdravé lze považovat stádo, které se v dlouhodobých průměrech pohybuje v hodnotách do 200 tis. SB. Jednou z možností přesnější analýzy distribuce krav se zvýšenými počty SB, resp. zastoupení krav s různými počty SB ve stádě, je u chovatelů zařazených do kontroly užitkovosti a stanovujících si počty SB např. aplikace Milk Profit Data, která je vedena na portálu Českomoravské společnosti chovatelů, a. s., (www. cmsch.cz), kde se stanovuje tzv. lineární skóre. Podle tohoto programu lineární skóre (LS) představuje přepočet zjištěného počtu SB v 1 ml mléka (PSB) na lineární stupnici od 0 do 9 bodů pomocí logaritmů. Každý bod znamená zvýšení střední hodnoty PSB na dvojnásobnou hodnotu oproti předchozímu stupni. Např. 0 odpovídá střední hodnotě PSB 12 500 v 1 ml, jeden bod představuje střední hodnotu PSB 25 000, dva body představují střední hodnotu PSB 50 000, tři body 100 000, čtyři body 200 000 až do devíti bodů, jež znamenají střední hodnotu PSB 6 400 000. Podle modelových tabulek představuje LS 3 se střední hodnotou PSB 100 000 (a rozmezím PSB 71 až 140 tisíc) denní ztrátu mléka dojnic na druhé a vyšší laktaci 0,75 l, resp. ztrátu produkce za laktaci 200 l. S každým vyšším bodem LS se denní ztráta mléka zvyšuje o dalších 0,75 l a ztráta mléka za laktaci o 200 l/ks. Tzn. že lineární skóre 6 (střední hodnota

613


PSB 800 tisíc s rozmezím 566 až 1130 tisíc) představuje denní ztrátu 3 l a ztrátu za laktaci 800 l; LS 9 (střední hodnota PSB 6 400 000 s rozmezím 4 526 až 9999) představuje denní ztrátu mléka dojnice vyšší než 5 l a ztrátu za laktaci vyšší než 1400 l. Lineární skóre do 3 odpovídá zdravým dojnicím. K významným ztrátám mléka dochází od LS 4. Pro prvotelky se orientační hodnoty ztráty mléka za den a za celou laktaci vydělí dvěma. Průměrná hodnota LS stáda by neměla překročit 2,5 bodu. Počet dojnic s LS 7 až 9 by neměl překročit 4 % a do rozmezí LS 0 až 4 by se mělo vejít 85 % stáda (za předpokladu, že počet SB je stanovován u všech dojících krav; zdroj: https://data.cmsch.cz/ pages/mpd-produkce-produkce-mleka-na-dojenou-kravu.html). Námi vyhodnocované stádo dosáhlo ve sledovaném období váženého průměru PSB 193,9 tisíce/ml mléka a průměrné lineární skóre 2,95. Podíl krav s LS 0 až 4 činil v průměru 81,6 % (s rozmezím 78 až 85 % v jednotlivých měsících). Podíl krav se skóre 7 až 9 byl v průměru 3,2 %. Stádo lze tedy hodnotit poměrně pozitivně, protože se blíží výše doporučovaným hodnotám. Vyhodnocení vztahu počtu somatických buněk a koncentrace laktózy v mléce k dalším sledovaným ukazatelům a složkám v mléce je uvedeno v tabulce 3. Při takto velkém souboru hodnot je statisticky průkazný (p < 0,05) korelační koeficient (r) už při hodnotách nad 0,06. Z praktického hlediska však můžeme konstatovat, že přestože vypočítaný korelační vztah většiny parametrů je statisticky průkazný, není tento vztah příliš těsný. Nicméně řada trendů a závislostí je pozorovatelná a interpretačně zajímavá. Větší těsnost vztahu je patrná mezi koncentrací laktózy s ostatními hodnotami. Počet SB má největší negativní závislost s koncentrací laktózy (tzn. že při zvyšování jedné hodnoty se druhá hodnota snižuje – roste-li PSB, laktóza klesá a naopak) a dále pozitivní vztah s koncentrací ketolátky betahydroxybutyrátu (BHB). Lze tedy konstatovat, že při zvyšující se koncentraci BHB v mléce stoupá také počet SB. To odpovídá dříve popsanému faktu, že ketózy, vznikající v důsledku negativní energetické bilance, mají negativní vliv na mléčnou žlázu a podílí se na zvyšování počtu SB. Z výsledků dále vyplývá, že mnohem těsnější je negativní vztah mezi laktózou a BHB. Pokud tedy dochází ke ketóze (vzestupu BHB), dochází k poklesu koncentrace laktózy v mléce. Pokles laktózy však souvisí také se změnami v syntéze mléka při zánětech mléčné žlázy. Zjištěné negativní korelační vztahy mezi obsahem laktózy a koncentrací ketolátek (Ac a BHB) ale dokladují, že laktóza poměrně citlivě reaguje i na změny v energetickém metabolismu a pokles jejich absolutních hodnot v daném chovu může znamenat negativní energetickou bilanci, resp. výskyt lipomobilizace a ketóz. V literatuře se jako hraniční hodnota obsahu laktózy uvádí 4,6 %, kdy snížení dává podezření na energetický deficit či výskyt mastitid (Hanuš a kol. 1994). Kombinace využití stanovení laktózy a nových dostupných minoritních složek (aceton a BHB) může přispět k přesnější identifikaci dojnic s poruchami výživy a energetického metabolismu, které jsou v rámci stávajících metod hodnocení metabolismu na základě analýzy dat z kontroly užitkovosti interpretovány především na základě stanovení obsahu bílkoviny, tuku a močo-

614

viny v mléce. Laktóza je obecně považována za parametr velmi stabilní a její využití v hodnocení metabolismu, výživy a zdraví je v praxi a stávajících softwarech doposud poměrně malé, ale prezentované výsledky naznačují vyšší potenciál jejího budoucího využití. Nejde však jen o posuzování absolutních hodnot, ale také dynamiky jejich změn v konkrétním stádu, protože se zdá, že laktóza může reagovat poměrně citlivě, i když se její absolutní hodnoty nezmění tak, aby se posunuly mimo referenční rozmezí. Při hodnocení vztahů mezi koncentrací laktózy s dalšími sledovanými parametry je možno si povšimnout také poměrně těsného pozitivního vztahu mezi koncentrací laktózy a aktuální dojivostí (r = 0,46), resp. negativního vztahu mezi obsahem laktózy a laktačním dnem (r = –0,43). Z těchto průkazných korelací vyplývá, že na začátku laktace mají krávy v mléce vyšší obsah laktózy, resp. že vyšší obsah laktózy při vyšší aktuální dojivosti může dokumentovat nenarušený metabolismus umožňující dosahování vysoké úrovně užitkovosti.

Vliv zavedení mezidezinfekce a dalších opatření v dojírně na počty somatických buněk a výskyt mastitid Na stejné farmě byla v rámci poradenské činnosti řešena problematika zvýšeného počtu SB v mléce v období konce roku 2013 a začátku roku 2014. Aritmetické průměry počtu SB v individuálních vzorcích mléka odebraných při kontrole užitkovosti se v tomto období pohybovaly většinou kolem 350 tisíc/ml (graf 1 – modré sloupce). V rámci řešení tohoto problému bylo mj. provedeno kultivační vyšetření dojnic s chronickými klinickými mastitidami či vysokými počty SB (hodnoty v řádu milionů) a zjištěna přítomnost několika patogenů (Staphylococcus aureus, Streptococcus uberis, Streptococcus sp. viridující). Dále byly kontrolou na místě zjištěny určité nedostatky v realizaci činností na dojírně neodpovídající doporučovaným postupům. Na základě těchto zjištění došlo k proškolení personálu a zavedení následujících nových změn a opatření: práce dojičů v rukavicích; instalace zařízení na mezidezinfekci (pracující na principu vystříkání strukových návleček kyselinou peroctovou) a její používání po vydojení každé krávy; používání vlhké utěrky namočené v kyselině peroctové vždy jen na jedno zvíře; příprava vždy maximálně pěti dojnic s následným nasazením dojicího zařízení tak, aby se zkrátila doba mezi dobou přípravy mléčné žlázy a nasazením dojicí jednotky. Jinak už v předchozím období byla realizována dezinfekce struků před dojením pomocí pěny a dezinfekce struků po dojení. Výsledky zavedení tohoto systému jsou dokladovány změnami v aritmetických průměrech počtu SB, které jsou dobře patrné v grafu 1. K významnému poklesu počtu SB došlo hned v prvním měsíci realizace uvedených opatření (fialové sloupce grafu 1). Obdobný trend ke zlepšení je pozorovatelný, i pokud vyhodnotíme vážený průměr počtu SB (graf 2) a lineární skóre (vyjadřující distribuci krav s různými počty SB) v chovu dojnic (grafy 3 a 4). Počítačové programy analýzy dat z kontroly užitkovosti umožňují sledovat LS také v různých fázích laktace, což monitoring a následnou tvorbu preventivních opatření zpřesňuje.



Z grafu 5 je patrné, že s klesajícím počtem SB docházelo v uvedeném období také ke zvýšení koncentrace laktózy v mléce, což dokumentuje a podporuje dříve uvedené závěry o korelaci mezi zdravím mléčné žlázy a koncentrací laktózy v mléce.

Závěr Představené výsledky ukazují možnosti využití vyšetření mléka při kontrole užitkovosti pro monitorování a management zdraví mléčné žlázy a poruch metabolismu. Správná interpretace hodnot počtu SB, koncentrace laktózy, ale i dalších ukazatelů složení mléka chovateli i veterinárními lékaři může přispět k dosahování lepších výsledků v realizaci preventivních programů zaměřených na zlepšení zdravotního stavu, užitkovosti a kvality mléka. Literatura: 1. HANUŠ, O., BEBER, K., NECHVÁTAL, R., KOUŘIL, P., GENČUROVÁ, V., KOPECKÝ, J., GABRIEL, B. Laktóza a poruchy sekrece mléčné žlázy krav v kontrole užitkovosti. Výzkum v chovu skotu 1994;3:12-17. 2. HANUŠ, O., MANGA, I., VYLETĚLOVÁ, M., GENČUROVÁ, V., KOPECKÝ, J., JEDELSKÁ, R. Význam sledování minoritních složek mléka pro zdraví zvířat a analytické možnosti jejich monitoringu. Mlékařské listy 2011;127:14-19. 3. PAVLATA, L. Diagnostika, klasifikace a terapie mastitid. In: BALABÁNOVÁ, M. Nové poznatky v oblasti mastitid přežvýkavců. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2014:4-9. 4. PAVLATA, L. Nespecifické mastitidy jako příčina zvýšeného počtu somatických buněk v mléce. In: BALABÁNOVÁ, M. Nové poznatky v oblasti mastitid přežvýkavců. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2014:22-28.

Antibiotikum RIFAXIMIN pro INTRAMAMÁRNÍ terapii

5. PAVLATA, L., MRKVICOVÁ, E., DOLEŽAL, P. Kontrola výživy a zdraví dojnic analýzou výsledků vyšetření individuálních a bazénových vzorků mléka. In: STRAKOVÁ E., SUCHÝ P. XI. Kábrtovy dietetické dny. 1. vyd. Tribun EU s.r.o. Brno: VFU Brno, 2015:151-156. 6. PAVLATA, L., PECHOVÁ, A., DVOŘÁK, R. Vybrané nutriční faktory ve vztahu k nespecifickým mastitidám. In: Mastitidy skotu, Sborník referátů odborného semináře, Česká buiatrická společnost, Klinika chorob přežvýkavců, Pfizer Animal Health, Brno 2006:9-12. 7. PAVLATA, L., PRÁŠEK, J., FILÍPEK, J., PECHOVÁ, A. Influence of parenteral administration of selenium and vitamin E during pregnancy on selected metabolic parameters and colostrum quality in dairy cows at parturition. Vet Med - Czech 2004;49:149-155. 8. PECHOVÁ, A., PAVLATA, L., LOKAJOVÁ, E. Zinc supplementation and somatic cell count in milk of dairy cows. Acta Vet Brno 2006;75:355-361 9. SOJKOVÁ, K., HANUŠ, O., DUFEK, A., KOPECKÝ, J., JEDELSKÁ, R. Srovnání nefelometricky a tradičně stanovené koagulace proteinů syrového kravského mléka jako technologické vlastnosti. Výzkum v chovu skotu 2011;52-59. 10. TICHÁČEK, A. a kol. Poradenství jako nástroj bezpečnosti v prvovýrobě mléka (Metodika pro praxi). Ministerstvo zemědělství České republiky a Agritec, výzkum, šlechtění a služby s.r.o., Šumperk, 2007:89. 11. www.cmsch.cz

Práce vznikla v rámci řešení projektu NAZV Stanovení parametrů pro legislativní hodnocení kvality a zdravotní nezávadnosti syrového mléka krav, ovcí a koz číslo. QJ1230044. Adresa autora: doc. MVDr. Leoš Pavlata, Ph.D., Dip. ECBHM Ústav výživy zvířat a pícninářství, Agronomická fakulta, MENDELU v Brně Zemědělská 1, 613 00 Brno E-mail: [email protected]

Období zaprahlosti

FATROXIMIN DC (Rifaximin) Veškerý účinek soustředěn do mléčné žlázy Neprochází bariérami z mléka do krve Jen 36 hodin ochranná lhůta na mléko* Bez ochranné lhůty na maso Velmi nízká MIC na bakterie způsobující mastitidy Vysoká účinnost *) při zaprahlosti delší než 49 dní

Období laktace

CEFAXIMIN-L (Rifaximin + Cefacetril)

Toto unikátní antibiotikum může být podáváno proti mastitidám jak v laktaci, tak v období zaprahlosti – díky svým specifickým vlastnostem, nikoli kvůli použití rozdílného vehikula. Mastitis: na všechny případy, léčba v době stání na sucho, stejně jako na léčení akutních mastitid v době laktace.

Synergický účinek dvou širokospektrálních antibiotik Dvoufázový efekt Krátké ochranné lhůty Vysoký stupeň účinnosti Desinfekční ubrousky a značení mastitidních krav přiloženy

Výrobce:

Via Emilia 285, 40064 Ozzano Emilia (BO), Itálie tel.: 0039 051 6512711 fax: 0039 051 6512728 e-mail: [email protected] http://www.fatro.it

Zastoupení pro ČR a SR:

Výzkumný ústav biofarmacie a veterinárních léčiv, a.s. 254 49 Jílové u Prahy, tel./fax: 241950669 E-mail: [email protected], http://www.bri.cz


Moderní management zdraví mléčné žlázy G. ZELINKOVÁ Veterinární ordinace Frenštát pod Radhoštěm

SOUHRN Zelinková G. Moderní management zdraví mléčné žlázy. Veterinářství 2015;65:616-620. Článek je syntézou nejaktuálnějších informací a doporučení v oblasti managementu zdraví mléčné žlázy, zejména pak poznatků z National Mastitis Councilu (Gent 2014), aktuálních doporučení European Medicines Agency (EMA) a publikací z posledních let. Uvedené informace mají sloužit terénním veterinárním lékařům pro orientaci v oblasti moderního managementu zdraví mléčné žlázy.

SUMMARY Zelinková G. Modern health management of the mammary gland. Veterinářství 2015;65:616-620. This paper presents a synthesis of the latest information and recommendation in the field of health management of the mammary gland, especially the knowledge of the National Mastitis Council (Gent 2014), the current recommendation of the European Medicines Agency (EMA) and publications of recent years. This information should help field veterinarians for guidance in the field of modern health management of mammary gland.

Úvod Velkým tématem posledních let je odpovědné používání antibiotik vzhledem k rizikům vzniku rezistentních kmenů bakterií v humánní medicíně. Evropská agentura pro léčiva – European Medicines Agency (EMA) ustanovila výbor pro léčivé přípravky pro veterinární použití (Committee for Medicinal Products for Veterinary Use – CVMP) a na základě práce toho výboru vydala doporučení v dokumentu (EMA/CVMP 2011). Součástí je mimo jiné kategorizace antibiotik, včetně tzv. kriticky významných antibiotik nebo problematika maximálních reziduálních limitů. Všechna tato doporučení se sice týkala také skotu, ale většinou neřešila specifitu léčby mastitid intramamárními přípravky. Proto byl v prosinci 2014 vydán podrobný dokument EMA/598105/20141, který tuto oblast rozebírá detailně. Hlavní otázkou je riziko vzniku kmenů Enterobacteriaceae produkujících rozšířené spektrum beta-laktamáz (ESBL) (pozn. nejvyšší potenciál pro vznik rezistence vykazují kmeny E. coli ve střevním traktu). Proto pro posouzení rizika vzniku antibiotické rezistence kmenů Enterobacteriaceae je zásadní vliv účinné látky na střevní mikroflóru. Kontrolován je zejména potenciální vliv používání cefalosporinů 3. a 4. generace na vývoj rezistence mléčných patogenů, na střevní mikroflóru léčených dojnic a na střevní mikroflóru telat, napájených kolostrem od dojnic, léče-

616

ných při zasušení. Informace týkající se intramamárně používaného cefalosporinu 4. generace (cefquinom) jsou v předmětném EMA dokumentu shrnuty takto: Intramamární použití cefquinomu při zasušení nevykazuje riziko vzniku rezistentních bakterií, s důrazem na ESBL produkující Enterobacteriaceae. Aplikace doporučení EMA v jednotlivých zemích je rozdílná. Společným jmenovatelem je snižování spotřeby ATB jejich indikováním pro opodstatněné případy. Dalším důvodem k přehodnocení zažitých postupů na mléčných farmách jsou výrazné změny v etiologii mastitid, které lze sledovat na moderních mléčných farmách v posledních letech. V posledních letech byly zaznamenány výrazné změny v etiologii mastitid2 Vzhledem k intenzivnímu managementu zdraví mléčné žlázy, který má za cíl kontrolovat kontagiózní patogeny, jsou klinické mastitidy způsobovány stále rozmanitější skupinou oportunních patogenů.2 Znalost těchto změn v etiologii je důležitá vzhledem k rozdílné patogenezi, virulenci i prognóze klinických zánětů. Patogeny infikují rozdílné struktury mléčné žlázy, mají různou schopnost způsobovat systemické symptomy, různě dlouhou dobu subklinické fáze infekce nebo se liší v úrovni samovyléčení.



Doporučení pro odpovědné používání antibiotik pro léčbu mastitid v praxi2 Detekce mastitid je založená na detekci fyzických projevů imunitní odpovědi dojnice na infekci, které se projeví jako změny v mléce. Mnoho případů je ale zpozorováno v době, kdy již došlo k eliminaci patogena vlastními obrannými mechanizmy dojnice a jsou bakteriologicky negativní, takže ATB terapie není v těchto případech opodstatněná (zhruba 35 % případů). 35 % klinických mastitid je bakteriologicky negativních a 17 % klinických mastitid je způsobeno patogeny, proti kterým neexistuje efektivní antibiotická terapie Např. většina mírných a méně závažných mastitid způsobených E. coli je spontánně vyléčena a je problematické zdůvodnit v těchto případech použití antibiotik.3,4 Na druhou stranu v 17 % případů je infekce způsobena patogeny, proti kterým neexistuje efektivní antibiotická terapie (kvasinkové infekce, mykoplazmové mastitidy apod.) Dalším faktorem, ovlivňujícím významně použití antibiotické terapie je prognóza léčby u konkrétní dojnice. Např. dojnice na vyšší laktaci, která se nachází v metabolické dysbalanci a má chronicky zvýšený počet somatických buněk, s historií opakovaných zánětů, není vhodným adeptem pro léčbu. Pravděpodobnost vyléčení v laktaci je v takovém případě velice nízká a je na místě zvážit jiné postupy jako vyřazení, zasušení postižené čtvrtě, eradikace do chronické sekce a vydojování dojnice mimo tank, u vysokobřezích dojnic zasušení a léčba v zaprahlosti. Je známo, že léčba chronicky infikovaných dojnic v laktaci je většinou neúspěšná, na rozdíl od léčby v zaprahlosti, kde je úspěšnost vyléčení až 88 %. Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že: Antibiotická léčba by měla být vyhrazena pro opodstatněné případy, tj. bakteriologicky pozitivní případy s dobrou prognózou léčby

Management léčby mastitid Potenciál k odpovědnému používání antibiotik a ke snižování jejich spotřeby k léčbě klinických mastitid má používání rychlých diagnostických metod v systému faremních kultivací.

Doporučený postup: 1) Základem pro zodpovědnou antibiotickou terapii by měly být rychlé bateriologické testy na základní úrovni (např. 3M Petrifilm), které jsou během 24 hodin schopny stanovit základní bakteriologickou diagnózu (bakteriologicky negativní, Gram positivní, Gram negativní). Na základě výsledku pak rozhodnout o léčbě. Dojnice postižená mírnou klinickou mastitidou by měla být izolována a mléko z postižené


čtvrtě vyloučeno z dodávky na 24 hodin, dokud není znám výsledek vyšetření. Tato doporučení se vztahují pouze na mírné mastitidy. U závažnějších mastitid s narušením celkového zdravotního stavu se aplikuje standardní protokol dané farmy, doporučený veterinárním lékařem. 2) Léčba by měla být aplikována pouze po zvážení prognózy konkrétního případu a indikována pouze pro dojnice s dobrou prognózou léčby. 3) Dodržovat prodlouženou léčbu (4 dny) pro případy s izolací Staphylococcus aureus a Streptococcus uberis. Z tohoto důvodu jsou využívány selektivní půdy pro rychlou detekci. Například STX Petrifilm se senzitivitou 87,5 % a specifitou až 98,5 %5 může významně přispět k řešení chovů s vyšší incidencí Staphylococcus aureus a zvýšit procento úspěšnosti léčby. V případech prodloužené léčby je otázkou délka ochranné lhůty použitého přípravku. V dostupné studii6 byla eliminace účinné látky při prodloužené léčbě cefalexinem stejná jako u standardního protokolu ON LABEL (48 hodin). Každopádně může být prodloužená léčba se standardní délkou ochranné lhůty rizikem, vzhledem k déle přetrvávajícímu obsahu reziduí. V případech prodloužené léčby je proto vhodné před zařazením mléka do dodávky prověřit mléko na přítomnost reziduí. 4) Neaplikovat žádnou ATB terapii u dojnic s bakteriologicky negativním nálezem, nebo nálezem patogenů, pro které neexistuje efektivní antibiotická terapie. Eliminace mléka z postižené čtvrtě je v těchto případech nejvhodnější strategií. 5) Antibiotická terapie pro mírné případy Gram negativních mastitid by měla být aplikována pouze, pokud je riziko, že se jedná o chronický kmen, tj. pokud má dojnice zvýšený počet somatických buněk déle než dva měsíce, nebo je u dojnice riziko zhoršené imunitní kondice (první týdny laktace, významný teplotní stres, extrémně vysoká produkce, metabolická dysbalance apod.). 6) Výsledky léčby by měly být pravidelně sledovány. Pravidelně vyhodnocována by měla být minimálně míra recidivy po dobu 60-90 dní a snížení počtu SB nejméně po dobu 60 dnů.

Management zasušení7 Management zaprahnutí a suchostojného období hraje v managementu zdraví mléčné žlázy významné místo. Dokládá to řada studií. Intramamární infekce při otelení, ať již je důsledkem selhání „dry cow“ (DC) léčby nebo se jedná o novou intramamární infekci snižuje nádoj v laktaci o 5 %. Další autoři dokládají, že intramamární infekce přítomná v době otelení je signifikantní příčinou klinických mastitid v rané laktaci8,9 S použitím metody „DNA fingerprinting“ Bradley a Green8 prokázali, že 52 % všech klinických případů koliformních mastitid v prvních 100 dnech laktace se vztahuje k intrama-

617

Odborný a stavovský měsíčník 8/2015 Ročník 65

589

598

630

Adresa redakce a inzerce Mášova 2, 602 00 Brno tel.: 541 213 551 e-mail: [email protected] http://www.vetweb.cz Šéfredaktor: MVDr. Karel Veselý tel.: 541 218 705 724 249 926 e-mail: [email protected] Redaktorka: MVDr. Irena Sekaninová tel.: 541 218 702, 724 268 766 e-mail: [email protected] Redaktor: MVDr. Karel Kovařík tel.: 541 218 705, 724 268 786 e-mail: [email protected] Manažerka inzerce: MVDr. Eva Lokajová tel./fax: 541 213 551, 602 118 883 e-mail: [email protected] Grafika: Roman Matušek Ilona Frčková tel.: 277 001 616 Scan foto: Jiří Kadlec Vedoucí grafik: Jiří Hudec Jazyková korektura: Věra Dvorská Věra Melicharová Hana Gruntorádová Poradní kruh MVDr. Jan Bernardy, Ph.D. MVDr. Jiří Beránek Prof. MVDr. Alfréd Hera, CSc. Doc. MVDr. Josef Illek, DrSc. MVDr. Jiří Jahoda Prof. MVDr. Zdeněk Knotek, CSc. Doc. MVDr. Jana Mezerová, CSc. Prof. MVDr. Alois Nečas, CSc. MVDr. Miloš Skřivánek, CSc. Prof. MVDr. Jiří Smola, CSc. Prof. MVDr. Ing. Pavel Suchý, CSc. Prof. MVDr. Miroslav Svoboda, CSc. Doc. Bohumila Tremlová, Ph.D. Prof. MVDr. Vladimír Večerek, CSc. Doc. MVDr. Michal Vlašín, Ph.D. MVDr. Marek Žižlavský, Ph.D. Státní veterinární správa ČR Předplatné, distribuce a fakturace pro ČR a SR: odbyt – předplatné Jana Masaryka 2559/56b, 120 00 Praha 2 tel.: 277 001 600 e-mail: [email protected] [email protected]

Modrá linka: 844 111 999 Zelená linka pro SR zdarma 800 042 206 (bez předvolby) Cena jednotlivého výtisku 95 Kč/3,80 € Cena za předplatné 1140 Kč/45,60 € Sleva pro studenty 50 % Tiskne: Tiskárna H.R.G. spol. s r. o. Vydavatel Profi Press s. r. o. Jana Masaryka 2559/56b, Praha 2 Veterinářství Professional Veterinary Journal © Profi Press s. r. o. Jana Masaryka 2559/56b, 120 00 Praha 2 – Vinohrady Editorial office: Mášova 2, 602 00 Brno, Czech Republic Telephone: +420 541 213 551, +420 541 218 702, 541 218 705 Tierärztliche Fach- und Standeszeitschrift © Profi Press s. r. o. Jana Masaryka 2559/56b, CZ-120 00 Praha 2 Schriftleitung: Mášova 2, CZ-602 00 Brno, Tschechische Republik Telefon: +420 541 213 551, +420 541 218 702, 541 218 705 Registrační značka MK ČR E 3327 ISSN 0506 8231

MALÁ ZVÍŘATA 583 589 594 598

Kučera J.: Močové infekce u psích urolitiatiků Atanasovová E., Škorič M.: Zánětlivá onemocnění střev v biopsiích GIT u psů a podíl Helicobacter spp. Nepeřený J., Vrzal V.: Borelióza, anaplazmóza nebo simultánní infekce? Tomek A., Paušová T., Jarešová H., Hanzlíček D.: Diagnostika a chirurgické řešení nádorů krční míchy u šesti psů

HOSPODÁŘSKÁ ZVÍŘATA 609 616 624 630 636

Pavlata L.: Mastitidy a zvýšený počet somatických buněk v mléce dojnic Zelinková G.: Moderní management zdraví mléčné žlázy Kudrna V., Homolka P., Illek J., Joch M.: Vliv výživy dojnic na množství a kvalitu mléčného tuku Bzdil J.: Spektrum aerobních mikroorganismů izolovaných ze vzorků mléka skotu s příznaky mastitid Palíková M., Marková Z., Navrátil S., Mareš J., Papežíková I.: Zdravotní problematika lososovitých ryb v recirkulačních systémech dánského typu v podmínkách České republiky

INFORMAČNÍ SERVIS 643 644 646 651 655

Anketa měsíce Management praxe Představujeme Vzdělávací a společenské akce Registrované veterinární léčivé přípravky a schválené veterinární přípravky

ORIGINAL PAPERS AND CASE REPORTS 583 589 594 598 609 616 624 630 636

Kučera J.: Urinary tract infections with urolithiasis in dogs Atanasovová E., Škorič M.: Inflammatory bowel disease in the biopsies of gastrointestinal tract in dogs and participation of Helicobacter spp. Nepeřený J., Vrzal V.: Borreliosis, anaplasmosis or simultaneous infection? Tomek A., Paušová T., Jarešová H., Hanzlíček D.: Diagnostic and surgical treatment of the cervical spinal cord tumors in 6 dogs Pavlata L.: Mastitis and increased number of somatic cells in the milk of dairy cows Zelinková G.: Modern health management of the mammary gland V. Kudrna, P. Homolka, J. Illek, M. Joch.: Effect of dairy cows nutrition on quantity and quality of milk fat Bzdil J.: The spectrum of aerobic microorganisms isolated from samples of milk cattle with symptoms of mastitis Palíková M., Marková Z., Navrátil S., Mareš J., Papežíková I.: Health problems of salmonid fish in recirculation systems of Danish type under conditions of the Czech Republic


mární infekci vzniklé ve suchostojném období. Význam suchostojného období pro léčbu stávající intramamární infekce dokladuje také jedna z posledních studií.10 Úspěšnost DC léčby je dle autorů 88 %. Cílem managementu suchostojného období je 1) efektivní eliminace existující infekce 2) prevence nové intramammární infekce Prevence nové intramamární infekce je zaměřena na zootechnická opatření, která mají za cíl redukovat bakteriální kontaminaci podestýlky, předcházet spouštění mléka po zasušení a před porodem a optimalizovat obranné mechanizmy dojnice. Klíčovým faktorem pro rozvoj obranných mechanizmů dojnice je výživa. Dotace mikroprvky, vitamínu E a selénu, vyrovnaný příjem makroprvků a hlavně prevence a včasné řešení negativní energetické bilance má zásadní vliv na funkčnost obranných mechanizmů dojnice. Riziko, že dojnice bude mít špatnou kondici mléčné žlázy (SB nad 1 milion/ml) je o 46 % vyšší u dojnic s metabolickou dysbalancí v pásmu ketóz (poměr tuk/bílkovina nad 1,5) než u dojnic s dobrou metabolickou kondicí.11 Prevence a včasné řešení negativní energetické bilance má zásadní vliv na funkčnost obranných mechanizmů mléčné žlázy. S ohledem na etiologii suchostojného období, odpadají v suchostojném období rizikové faktory související s dojením (možnost přenosu infekce kontagiózními patogeny z jedné dojnice na jinou dojnici v době dojení). U zasušených dojnic je vyšší riziko infekce environmentálními patogeny (koliformními zárodky a tzv. environmenálními streptokoky, zejména Streptococcus uberis). Protože patogeni vstupují do mléčné žlázy přes strukový kanál, formace keratinové zátky je klíčovým faktorem určujícím riziko infekce na úrovni čtvrtě.

Antibiotická DC léčba Výběr účinné látky pro DC terapii má signifikantní vliv na zdraví mléčné žlázy Z dostupných terénních studií12,13 vyplývá, že výběr účinné látky pro DC terapii má signifikantní vliv na zdraví mléčné žlázy (konkrétně bakteriologický status po otelení a pravděpodobnost vzniku klinické mastitidy v prvních 100 dnech laktace). Podle statistik CEESA (nezisková mezinárodní asociace se sídlem v Bruselu) jsou nejčastěji aplikovanými účinnými látkami v ČR cloxacilin, cefquinom a cefalonium. Výsledky publikovaných studií ukázaly, že dojnice léčené cefquinomem nebo kombinací cloxacilinu s vnitřním sealentem byly při otelení signifikantně více prosté hlavních patogenů, Enterobacteriaceae a Streptococcus uberis než dojnice léčené pouze cloxacilinem. U skupiny léčené cefquinomem byl signifikantně nižší výskyt klinických mastitid v prvních 100 dnech laktace proti skupině léčené cloxacilinem. 12 Bradley 13 srovnává účinnost DC léčby cefquinomem a cefaloniem.

618

Procento vyléčení infekcí způsobených Enterobacteriaceae byla signifikantně vyšší ve skupině léčené cefquinomem. Zaznamenán byl trend k nižšímu výskytu klinických mastitid způsobených patogeny Enterobacteriaceae v prvních 100 dnech laktace ve skupině léčené cefquinomem proti skupině léčené cefaloniem.

Systémy zaprahování dojnic Plošné zaprahování pomocí antibiotik (Blanket dry cow therapy) Základem národního mastitidního programu „National Mastitis Council’s Recommended Mastitis Control Program“ je 5-ti bodový kontrolní plán, který je aplikován do dnešních dnů ve většině chovů v USA a Kanadě. Je založen na plošném zaprahování pomocí antibiotik, tzv. blanked dry cow therapy. Je aplikován u 72 % stád v USA a 88% v Kanadě. V poslední době sílí tlak na snižování spotřeby antibiotik a zákaz preventivního používání antibiotik. Potenciál k významné redukci množství antibiotik používaných v chovech má selektivní zaprahování dojnic.

Selektivní zaprahování (Selective dry cow therapy) Selektivním zaprahováním rozumíme výběr dojnic pro antibiotickou DC terapii, založenou na známé nebo suspektní bakteriální infekci na konci laktace. Selektivní zaprahování dojnic antibiotickou léčbou je považováno za cílenější přístup ke kontrole intramamární infekce v suchostojném období. Současné použití vnitřních sealentů jako doplnění selektivní ATB terapie pro dojnice bakteriologicky negativní, zajišťuje pro všechny čtvrtě nějakou formu ochrany před novou intramamární infekcí v suchostojném období.

Selekční kritéria pro selektivní zaprahování: Individuální počet somatických buněk Obvyklý protokol pro selektivní zaprahování je založen na měsíční kontrole individuálního počtu somatických buněk a historii klinických zánětů. Dojnice s nízkým počtem somatických buněk (SB), obvykle do 200 000/ml v pozdní laktaci a bez historie klinické mastitidy, má malou pravděpodobnost infekce při zasušení a není jí aplikována antibiotická terapie. S použitím této metody je detekováno pouze 70 % dojnic s intramamární infekcí při zasušení.14

California Mastitis Test (CMT - obdoba NK testu) Pomocí CMT je identifikováno pouze 70 % dojnic s intramammární infekcí při zasušení.15

Pozitivní bakteriologický nález V poslední době se rozšířil systém faremních kultivací, který byl ověřen také pro selektivní zaprahování dojnic.16,17 Systém využívá 3M Aerobní Petrifilm a poskytuje výsledky do 24 hodin. Sensitivita tohoto testu je od 85%



and specificita od 73 %.16 Pokud bylo selektivní zaprahování založené na faremních kultivacích 3M Petrifilmem aplikováno ve stádech s nízkým počtem SB < 250,000/ml v tanku, u dojnic s počtem SB < 200,000/ml, riziko intramamární infekce při otelení a riziko klinické mastitidy v prvních 120 dnech následné laktace bylo stejné jako u dojnic v systému plošného zaprahnutí.18

Interní sealenty Při aplikaci do čtvrtí bez intramamární infekce při zasušení, jsou vnitřní sealenty v prevenci nové intramamární infekce u suchostojných dojnic stejně účinné jako antibiotická léčba.14,19,20 Vzhledem k absenci antimikrobní složky je nezbytné dodržet striktní aseptickou aplikaci. Pokud byl totiž vnitřní sealent aplikován u dojnice s přítomnou CNS infekcí (infekce koaguláza negativními staphylokoky) v jiné čtvrti, bylo singnifikantně vyšší riziko nové intramamární infekce CNS v průběhu suchostojného období. 18 Literatura: 1. European Medicines Agency: Overview of comments received on ‚Answers to the request for scientific advice on the impact on public health and animal health of the use of antibiotics in animals‘ (EMA/381884/2014), EMA/598105/2014, Veterinary Medicines/CVMP/ CHMP, 2014. 2. RUEGG, P. L. Risks, realities and responsibilities associated with mastitis treatments, NMC Regional Meeting Proceedings; Gent, 2014:29-35. 3. SUOJALA, L. Bovine Mastitis Caused by Escherichia coli – clinical, bacteriological and therapeutic aspects. PhD Dissertation. University of

Helsinky; Finland, 2010. 4. SUOJALA, L., KAARTINEN, L., PYORALA, S. Treatment for bovine Escherichia coli mastitis – an evidence based approach. Vet Pharm Ther 2013;36:521-531. 5. SILVA, B. O., CARAVIELLO, D. Z., RODRIGUES, A. C., RUEGG, P. L. Evaluation of Petrifilm for the Isolation of Staphylococcus aureus from Milk Symplex. J Dairy Sci 2005;88:3000-3008. 6. FABRE, J. M. et al. Détection des résidus de céfalexine dans le lait cas d’allongement de la durée du traitement par voie intramammaire. Revue MédVét 2000;151(10):965-968. 7. CAMERON, M., KEEFE, G. P. Dry cow management, NMC Regional Meeting Proceedings, Gent. 2014:36-45. 8. BRADLEY, A. J., GREEN, M. J. A study of the incidence and significance of intramammary enterobacterial infections acquired during the dry period. J. Dairy Sci 2000;83:1957-1965. 9. GREEN, M. J., GREEN, L. E., MEDLEY, G. F., SCHUKKEN, Y. H., BRADLEY, A. J. Influence of dry period bacterial intramammary infection on clinical mastitis in dairy cows. J Dairy Sci 2002;85:2589-2599. 10. ARRUDA, A. G., GODDEN, S., RAPNICKI, P., FORDEM, P., TIMMS, L., ALY, S.S., LEHENBAUER, T. W., CHAMPAGNE J. Randomized noninferiority clinical trial evaluating 3 commercial dry cow mastitis preparations: I. Quarter-level outcomes. J Dairy Sci 2013;96:4419-4435. 11. MAREK J., ZELINKOVÁ G. Dependence of milk yield, fat: protein ratio and somatic cell counts. XI. Middle-European Buiatrics Congress; Brno. 2010. 12. BRADLEY, A. J., BREEN J. E., GREEN M. J. An Investigation of Three Approaches to Dry Cow Therapy to Prevent Intramammary Infection in the Dry Period and Clinical Mastitis in Early Lactation. International Conference on Mastitis Kontrol; Hague, (The Netherlands) 2008. 13. BRADLEY, A. J. et al. Efficacy of two cephalosporins dry dow therapies in UK dairy herds, EBF 2013, Marseille. 14. RAJALA-SCHULTZ, P. J., TORRES, A. H., DEGRAVES, F. J. Milk yield and somatic cell count during the following lactation after selective treatment of cows at dry-off. J Dairy Res 2011;78:489-499. 15. SANFORD, C. J., KEEFE, G. P., SANCHEZ, J., DINGWELL, R. T., BARKEMA, H. W., LESLIE, K. E., DOHOO, I. R., Test characteristics from latent-class models of the California mastitis test. Prev Vet Med 2006b;77:96-108.

NOVINKA od ﬁrmy KELA opět v prvotřídní kvalitě

Cefokel

cefalosporin „nové generace“

Ceiofurum (ut hydrochloridum) 50 mg / 1 ml Injekční suspenze pro skot a prasa širokospektrální baktericidní účinnost terapeutická účinnost: – Bovinní respirační choroba – Akutní poporodní metritida – Hniloba paznehtů – Bakteriální respirační onemocnění u prasat dokonalá injektabilita ochranné lhůty: – bez ochranných lhůt na mléko – maso skotu 8 dní, maso prasat 5 dní

Bližší informac informace získáte u regionálních obchodních reprezentantů společnosti VELE – výhradního dovozce: MVDr. Šrámek MVD MV Dr. Š rá ámekk Jiří: 603 379 994; Ing. Švagrová Hana: 776 614 828; Vaněčková Jana: 774 553 376; MVDr. Vagerová MVDr MV Dr. Va Vage gero rovv Vlasta: 775 961 491; Poláková Lenka Bc.: 739 313 042


16. CAMERON, M., KEEFE, G. P., ROY, J. P., DOHOO, I. R., MACDONALD, K. A., MCKENNA, S. L. Evaluation of a 3M Petrifilm on-farm culture system for the detection of intramammary infection at the end of lactation. Prev Vet Med 2013;111:1-9. 17. CAMERON, M., KEEFE, G. P., ROY, J. P., DOHOO, I. R. Interdependence of quarters towards intramammary infection with coagulase negative staphylococci during the dry period and the effect of internal teat sealants. NMC Regional Meeting Proceedings; Gent, 2014:206. 18. CAMERON, M., MCKENNA S. L., MACDONALD, K. A., DOHOO, I. R., ROY, J. P., KEEFE, G. P. Evaluation of selective dry cow treatment following on-farm culture: Risk of postcalving intramammary infection and clinical mastitis in the subsequent lactation. J Dairy Sci 2014;97:270-284. 19. RABIEE, A. R., LEAN, I. J. The effect of internal teat sealant products (Teatseal and Orbeseal) on intramammary infection, clinical mastitis,

620

and somatic cell counts in lactating dairy cows: A meta-analysis. J Dairy Sci 2013;96:6915-6931. 20. KROMKER V., GRABOWSKI N. T., FRIEDRICH J. New infection rate of bovine mammary glands after application of an internal teat seal at dry-off. J Dairy Res 2013:1-5.

Adresa autorky: MVDr. Gabriela Zelinková Jiřího Felixe 1734 74 401 Frenštát pod Radhoštěm e-mail: [email protected]


PĞÍPRAVKY PRO

Malá zvířata

MODERNÍ MANAGEMENT MLÉÿNÝCH FAREM LéĀba v laktaci

Rilexine 200 (cefalexin)

• Širokospektrální cefalosporin bez indikaĀního omezení • Výborný prħnik do tkánď mléĀné žlázy • Krátká ochranná lhħta: 48 hodin • Také v cenovď výhodném klinickém balení

Prevence a ğešení metabolických dysbalancí Perorální pasty k individuálnímu ošetğení Snadná aplikace beze ztrát

LéĀba v zaprahlosti Virbactan (cefquinom)

• Vysoce úĀinný cefalosporin pro léĀbu v zaprahlosti • Nejvyšší chránďnost pğed klinickými mastitidami v prvních 100 dnech laktace (1,2) • Krátká ochranná lhħta: 24 hodin po porodu / 36 dnħ od aplikace

Rychlá bakteriologická diagnostika BVT Speed Mam Color

• Diagnostika pħvodce do 24 hodin (Mycoplasma 7-10 dní) • Diagnostika 7 pħvodcħ: Staphylococcus spp., Streptococcus spp., Escherichia coli, Proteus, Enterobacteriaceae, Listeria, Mycoplasma • Stanovení citlivosti na 14 antibiotik

Eneragan Pansenstarter

• Starter bachoru • V terénní studii zvýšil denní pğíjem sušiny na 29,4 kg proti 26 kg v kontrolní skupinď (5) • Prevence negativní energetické bilance (NEB)

Energan Ketose

• ÚĀinné ğešení negativní energetické bilance (3) • Vhodná jako souĀást symptomatické terapie postpartálních komplikací u dojnic s NEB (4) Graf: Vývoj krevních hodnot BHBA BHBA (mmol/L) 1,2 1,1 1 0,9 0,8 0,7 0,6 0,5 0,4

Abnormální hodnoty, neléčeno (C+)

0,3

Kontakty: MVDr. Gabriela Zelinková, [email protected], tel: 603 726 837 MVDr. Zdenďk Haas, [email protected], tel.: 777 319 522

0,2

Abnormální hodnoty, léčeno Energanem Ketose (T+)

0,1

Normální hodnoty, neléčeno (T-)

0

1

2

3

4

Dny po otelení

(1) Bradley A. J., Breen J. E., Green M. J. 2008: An Investigation of Three Approaches to Dry Cow Therapy to Prevent Intramammary Infection in the Dry Period and Clinical Mastitis in Early Lactation, International Conference on MastitisControl, Hague( Netherlands) (2) Bradley A.J. at all, 2013.: Efficacy of two cephalosporins dry dow therapies in UK dairy herds, EBF, Marseille (3) COIATELLI M. et al. Prevention of production diseases in dairy cows by intense monitoring and ad hoc treatment. Preliminary results., NMC 53rd Annual Meeting - January 26-28, 2014 Fort Worth, Texas – USA (4) Hrdina P.: Practical experience with management of metabolic dysbalances in Holstein cows., XXI Middle European Buiatrics Congress, Brno, 2010 (5) VB11-Energan TechLetter


Shaping the future of animal health

621

Inzerce

Progesteron v reprodukci vysokoprodukčních dojnic Poporodní poruchy pohlavního cyklu, projevující se opakovaným přebíháním, cystickou degenerací ovarií nebo hlubokou acyklií běžně postihují víc než 30 % zvířat vysokoprodukčního chovu. Souvisí zejména s nedostatkem progesteronu, který je v játrech vysokoprodukčních dojnic rychle metabolizován. Nedostatek progesteronu vede k poklesu estrogenových receptorů v hypotalamu, což má za následek narušení hormonální osy hypotalamus – hypofýza – ovarium. Nedostatečná exprese estrogenových receptorů snižuje citlivost hypotalamu na folikulární estrogeny, jež vede k nedostatečnému uvolnění GnRH a následně FSH a především LH, který je potřebný pro normální průběh ovulace. Důsledkem toho je již zmiňované opakované přebíhání, cystická degenerace ovarií nebo stavy hluboké acyklie, které vedou k značným ekonomickým ztrátám v důsledku výrazného zhoršení všech reprodukčních ukazatelů, zvýšení nákladů na krmné dny a zbytečného brakování dojnic s výborným genetickým potenciálem, které kvůli neefektivní léčbě a málo proaktivnímu přístupu nedostaly šanci zabřeznout. Jednoduchým a efektivním způsobem řešícím problém poruch cyklu je včasné používání intravaginálních progesteronových inzertů u krav s diagnózou cystické degenerace vaječníků, acyklie, nebo opakovaného přebíhání. Po léčbě progesteronem dochází k nárůstu počtu estrogenových receptorů v hypotalamu a následně k obnovení normální cyklické aktivity vaječníků díky zvýšení LH pulzů indukovaných endogenním estrogenem. Progesteronové inzerty se vkládají do synchronizačních protokolů (Ovsynch) na dobu sedmi dní současně s první aplikací GnRH a odstraňují se současně s aplikací PG. Různé studie opakovaně prokázaly lepší zabřezávání o 8 % ve srovnání se synchronizací bez progesteronu. U zvířat s poruchami cyklické aktivity (cysty, acyklie) je při správně nastaveném progesteronovém protokolu možné dosáhnout zabřezávání srovnatelného se zbytkem stáda. Nejdůležitější vlastností progesteronových inzertů je stabilní uvolňování progesteronu do krevního oběhu v průběhu vývoje preovulačního folikulu. PRID Delta obsahuje 1,55 g přirozeného progesteronu zakomponovaného do matrix z polyetylénu a etylvinylacetátu, který společně s novým trojúhelníkovým tvarem zabez-

622

pečuje stabilní kontakt s vaginální sliznicí a tím rychlejší a rovnoměrné uvolňování progesteronu v průběhu reprodukčního cyklu. PRID Delta je novou generací progesteronového inzertu vyvinutou pro rentabilní reprodukci u vysokoprodukčních dojnic. Nepodceňujme význam systematické kontroly reprodukce v chovu a hodnotu proaktivního přístupu k reprodukci skotu. Proaktivním přístupem může mnoho hodnotných zvířat s velkým produkčním potenciálem dostat šanci opakovat svůj reprodukční proces po dlouhá léta. MVDr. Tomáš Páleník, Ph.D. Ceva Animal Health s. r. o. tel. +420 732 467 998 e-mail: [email protected] Ceva Animal Health Slovakia s. r. o. Račianska 153 – Reding Tower 2 831 53 Bratislava Slovenská republika


Malá zvířata

CEVA ANIMAL HEALTH SLOVAKIA, s.r.o., SR, Tel.: +421 2 55 56 64 88, Fax: +421 2 55 56 64 87, E-mail: [email protected]


623


Vliv výživy dojnic na množství a kvalitu mléčného tuku V. KUDRNA, P. HOMOLKA, J. ILLEK, M. JOCH Výzkumný ústav živočišné výroby, Praha-Uhříněves Ing. Václav Kudrna, CSc., vědecký pracovník

SOUHRN Kudrna V., Homolka P. , Illek J., Joch M. Vliv výživy dojnic na množství a kvalitu mléčného tuku. Veterinářství 2015;65:624-627. Množství a kvalita mléčného tuku má značný význam jak pro chovatele dojnic, tak i pro spotřebitele mléka a mléčných výrobků. Technikou krmení a působením jednotlivých živin, obsažených v dietě, lze částečně ovlivňovat jak obsah tuku v mléce, tak i jeho kvalitu, a to nejen organoleptické vlastnosti, ale i zastoupení jednotlivých mastných kyselin. Zdůrazňován je vliv obsahu a struktury vlákniny, působení sacharidů, tuků a olejnatých semen. Jsou uvedeny praktické metody ovlivňování množství tuku v mléce krmivářskými zásahy.

SUMMARY Kudrna V., Homolka P. , Illek J., Joch M. Effect of dairy cows nutrition on quantity and quality of milk fat. Veterinářství 2015;65:624-627. Quantity and quality of milk fat have a substantial importance both for breeders of dairy cows and also for consumers of milk and milk products. There is possible to influence both quantity and quality of milk fat by an effect of feeding technique, and also by contents of different nutrients in diets. However, not only organoleptic characteristics can be affected but also proportional presence of single fatty acids can be influenced in these ways. Effects of content and structure of fiber and activities of saccharides, fats and oleaginous seeds are emphasized. Several practical methods how to influence content of milk fat by feeding corrections are mentioned.

Úvod Složení krmné dávky (KD) dojnic se vedle dalších faktorů významně podílí na změnách složení mléka, na jeho biologické hodnotě, senzorických a technologických vlastnostech. Nejen obsah jednotlivých živin v dietě, ale i druh podávaného krmiva, jeho kvalita a technika krmení ovlivňují složení a kvalitu mléka. Koncentrace jednotlivých složek mléka není konstantní. Vlivem krmení dochází ke značným změnám v obsahu mléčného tuku. Až do 70. let dvacátého století bylo cílem chovatelů dojnic pouze zvyšovat jeho koncentraci, a tím i produkci mléčného tuku. Poté se začalo i s ovlivňováním složení mléčného tuku, neboť ve vyspělých zemích se natolik zvýšila produkce mléka, že byla zaručena soběstačnost ve výrobě mléčných výrobků a lékařský výzkum začal poukazovat na negativní roli nasycených mastných kyselin (SFA) na nemoci kardiovaskulárního systému a výskyt aterosklerózy. V souvislosti se sedavým životním stylem je propagována konzumace částečně, nebo úplně odstředěného mléka, přičemž mléčný tuk je přirozeně

624

chutný. Takže pro spotřebitele znamená odstředění mléka mj. i podstatně menší chutnost, respektive odstředěné mléko nemá pak plně mléčnou chuť. Spotřebitelským znakem plnotučného mléka je žlutější barva, což je dáno zvýšenou koncentrací karotenu a jeho derivátů v mléce. V současné době je doporučován příjem nenasycených mastných kyselin (UFA), které jsou považovány za zdraví prospěšnější než kyseliny nasycené. Z tohoto důvodu se objevila snaha ovlivňovat i profil mastných kyselin (FA) v mléčném tuku. Skutečný a žádoucí profil FA uvádí tab. 1. Kyselina linolová, konjugovaná kyselina linolová (CLA) a kyselina α-linolenová jsou hlavními polynenasycenými mastnými kyselinami (PUFA). Jejich poměrné množství je 2 %, 0,5 % a 0,5 % z mléčných FA. Kyselina olejová tvoří normálně asi dvě třetiny z mononenasycených mastných kyselin (MUFA). PUFA a MUFA jsou považovány za vhodné pro lidské zdraví.2,3 Převládajícími SFA jsou kyseliny myristová (C14:0; 8–14 % z FA mléka), palmitová (C16:0) a stearová (C18:0). Tyto kyseliny odpovídají za vliv SFA na obsah cholesterolu v krevní plazmě. Mléko obsahuje nízkou hladinu PUFA s dlouhými řetězci, a to



kyseliny eikosanpentenové (EPA; C20:5) a dekosanhexenové (DHA; C22:6).4 Významnou roli z hlediska zdravotního by mohla sehrát konjugovaná kyselina linolová (směs cis- a trans- izomerů kyseliny linolové). Ta se nachází jen v mléce a mase přežvýkavců, což je jejich velká přednost. K nejdůležitějším vlastnostem CLA z hlediska lidského zdraví patří antikarcinogenní účinky, dále omezování aterosklerózy, snižování podílu tuku v těle a tím i rizika diabetes. Dalším doporučením v oblasti lidského zdraví je zvýšený příjem ω-3 FA a úprava poměru ω6/ω3 FA), který by měl být přibližně 5 : 1.5

Syntéza mléčného tuku Hlavním prekurzorem syntézy mléčného tuku je kyselina octová, která je tvořena v bachoru ze strukturálních sacharidů v průběhu bachorové fermentace, nebo je výsledkem β-oxidace FA tkáně dojnic. Mikrobiálním štěpením rostlinného materiálu vytvářejí mikroorganismy těkavé mastné kyseliny (VFA), a to zejména kyselinu octovou, propionovou, máselnou a dále i amoniak. VFA jsou pro dojnici hlavním zdrojem energie a uhlíkatých struktur pro syntetické procesy. Nevyužitý amoniak se v játrech mění na močovinu, a je buď vyloučen močí, nebo recyklován slinami. Tradičními zdroji energie jsou škrobové materiály, např. obilniny. Dieta s vysokým obsahem škrobu může způsobit rychlou fermentaci v bachoru a tím vzniklé nízké pH může eliminovat bakterie, které tráví vlákninu. To má pak za následek snížený příjem sušiny a snížení obsahu mléčného tuku v mléce. Obsah tuku je určován poměrem živin lipogenních (kyseliny octová, máselná, FA s dlouhým řetězcem) a glukogenních (kyseliny propionová, glukóza a některé aminokyseliny), ale hlavně poměrem acetátu a propionátu.6 Kyselina octová se 50–60 % podílí na celkové produkci VFA. S podílem objemné píce se zastoupení kyseliny octové zvyšuje (tab. 2). Dojnice využívají absorbovanou kyselinu octovou k syntéze mléčného nebo tělesného tuku, a dále na pokrytí tvorby tělesné energie a tepla. Při nízkém zastoupení objemné píce v dietě mikrobiální syntéza kyseliny octové klesá, což má za následek snížení obsahu tuku v mléce. Podobný dopad má zkrmování diety s vysokým podílem jadrných koncentrátů, nebo jejich rozšrotování najemno. Zárukou dostatečné tvorby kyseliny octové, a tím i dobré syntézy mléčného tuku, jsou diety s optimální koncentrací strukturální vlákniny a dobrými podmínkami pro trávení celulózy. Obsah tuku začíná klesat, pokud krmná dávka obsahuje méně než 300 g neutrálně detergentní vlákniny (NDF) na kg sušiny. Ve dvou případech se příjem píce může jevit jako adekvátní, ale přitom se produkuje nízkotučné mléko. První nastane, když jsou krávy paseny na jarní trávě s minimem vlákniny, a druhý může nastat, pokud je délka částic píce menší než 0,6–0,7 cm. Jestliže má dieta tak nízkou hladinu vlákniny, že limituje produkci mléčného tuku, je nutné přejít na dietu s odpovídajícím množstvím strukturální vlákniny. Minimálně 70 až 75 % z veškeré NDF v dietě by mělo být tvořeno pící. Do diet s vysokým obsahem jádra je vhodnější využít ingrediencí


Tab. 1 – Složení mléčného tuku (%)1 Kyseliny Nasycené (SFA) Mononenasycené (MUFA) Polynenasycené (PUFA)

Skutečné 70 25 5

Žádoucí 30 60 10

Tab. 2 – Vliv poměru objemných krmiv a koncentrátu na syntézu FA v bachoru dojnic (Drevjany et al., 2004)7 Objem : jádro Kys. octová 100 : 0 75 : 25 50 : 50 40 : 60 20 : 80

71,4 68,2 65,3 59,8 53,8

Kys. propionová 16,0 18,1 18,0 25,9 30,6

Kys. máselná 7,9 8,0 10,4 10,2 10,7

s vysokým obsahem stravitelné vlákniny (cukrovarské řízky, otruby apod.) než používat další koncentráty s vysokým obsahem škrobu. Správná délka částic má velký vliv na stravitelnost živin a dobrou funkci předžaludků. Při vysokém podílu kukuřičné siláže v krmné dávce by mělo alespoň 10 % částic přesahovat délku 19 mm, 40–50 % by mělo být mezi 8–19 mm, a jen asi 40–50 % částic může být pod 8 mm.8 Vysoký podíl rostlinných olejů v krmné dávce má mj. za následek pokles syntézy kyseliny octové, a tím i snížení obsahu tuku v mléce. Absorbovaná kyselina máselná je v bachorovém epitelu převedena na kyselinu β-hydroxy-máselnou, která je rovněž využívána k syntéze mléčného a tělesného tuku. Pro syntézu mléčného tuku jsou využívány i FA obsažené v krmivech (jadrná krmiva, siláže). V průběhu laktace se koncentrace tuku v mléce mění v souvislosti s objemem produkce mléka a s dalšími faktory. Poměrně vysoký obsah tuku po otelení pak v další fázi laktace se stoupající produkcí mléka klesá. Po vyrovnání energetické bilance dojnic a vyvrcholení příjmu sušiny dochází k lineárnímu nárůstu tučnosti. Vysoký obsah tuku (asi o 1 % vyšší, než je průměr plemene) na počátku laktace většinou signalizuje nefyziologickou ztrátu hmotnosti, zatímco velmi nízký obsah tuku může naznačovat nedostatečné zásobení dojnice strukturální vlákninou pícninového původu. Koncentrace mléčného tuku částečně koreluje s obsahem mléčné bílkoviny. Proto je důležité sledovat poměr mezi obsahem mléčného proteinu a tuku. Tvoří-li bílkovina méně než 80–82 % z procentického obsahu tuku, měli bychom dietou řešit obsah mléčné bílkoviny (nebezpečí acidózy), a naopak při zvýšených hodnotách (asi nad 95 %) by se měla dietou řešit koncentrace tuku. Podobně se při hodnocení mléčných složek využívá i obrácený poměr, tj. mléčný tuk vs. mléčná bílkovina (TBQ). Hodnota tohoto poměru pod 1,1 může signalizovat nebezpečí acidózy, zatímco úroveň 1,35 a více může být upozorněním na ketózu.

Vliv sacharidů a tuků Na tvorbu kyseliny octové depresivně působí vysoké dávky koncentrovaných krmiv, které svým obsahem škrobu a rozpustných polysacharidů podporují především

625


tvorbu kyseliny propionové, čímž omezují i syntézu mléčného tuku. Situaci dále ještě ovlivňuje používání jemně mletých obilovin a samostatné zkrmování vysoké dávky koncentrátů. Ideálním řešením je zkrmování koncentrátů společně s objemnými krmivy v podobě kompletní směsné krmné dávky (SKD neboli TMR).6 Syntézu mléčného tuku mohou značným způsobem ovlivnit tuky, obsažené v dietě.8 Pokud tuky zasahují do normálního trávení vlákniny v bachoru, dojde ke snížení tvorby kyseliny octové a máselné a tento nedostatek prekurzorů v mléčné žláze může vést k redukci tvorby mléčného tuku „de novo“. Podobně mohou působit i FA s dlouhým řetězcem. Celková tvorba mléčného tuku závisí na míře vlivu na syntézu a absorpci, které jsou ovlivněny ochranou a stupněm nasycenosti. Zkrmování tuků v množství do 5 % sušiny diety má zpravidla pozitivní vliv na tvorbu mléčného tuku, protože dochází k hydrolýze těchto tuků na FA. Při zkrmování tuků za současného nedostatku hrubé vlákniny však dochází následkem snížení jejich hydrolýzy a hydrogenací UFA k nižší tvorbě mléčného tuku a ke změnám v jeho složení. Tuky jsou obecně toxičtější pro bachorové mikroorganismy, pokud jsou podávány jako nenasycené. Při zkrmování celých olejnatých semen jsou nepříznivé vlivy na bachorové trávení minimalizovány, neboť rychlost jejich průchodu bachorem je značná. Jestliže je tukový doplněk inertní vůči bachorovému prostředí (vysoce saturované tuky, vápenatá sůl mastných kyselin palmového oleje, nebo tuky chráněné opouzdřením) zařazen do diety, dodávka FA, „připravených“ pro syntézu mléka, se zvyšuje a je pozorováno odpovídající zvýšení produkce mléčného tuku. Zkrmované nenasycené tuky jsou většinou hydrogenizovány v bachoru. Pozitivně na obsah tuku v mléce může působit i přítomnost kyseliny octové v silážích. Zkrmování okopanin, např. řepy, cukrovky a brambor, většinou snižuje tvorbu mléčného tuku. Podobně v dietě působí i nedokvašené siláže. Použití chráněného tuku a semene bavlníku obsah tuku v mléce zvyšuje. Zkrmování rostlinných olejů vede naopak k depresi produkce mléčného tuku. Neupravené sójové boby a neupravené bavlníkové semeno by neměly být dojnicím podávány ve větším množství než 2,5 kg/kus/den. Zastoupení jednotlivých FA ovlivňuje kvalitu mléčného tuku, kterou charakterizuje tzv. jodové číslo. Jeho optimální hodnoty jsou 33–35. Rozhodující vliv na složení a kvalitu mléčného tuku má druh a obsah tuku v dietě. Čím je v krmné dávce více tuku s vyšším obsahem UFA, tím je vyšší i jodové číslo a konzistence mléčného tuku je měkčí. Proto v letním období při zkrmování mladé zelené píce a při pastvě je mléčný tuk s měkkou konzistencí, zatímco v zimním období při zkrmování sena a siláží má mléčný tuk konzistenci tužší. Konzistenci mléčného tuku lze také charakterizovat i indexem roztíratelnosti másla („index of spreadability“), který se vyjadřuje jako podíl obsahu kyseliny olejové a palmitové (C18:1ω-9 cis/C16:0). Při výrazném poklesu obsahu tuku v mléce, při poklesu obsahu sušiny v dietě pod 50 %, při nízkém obsahu vlákniny v dietě, při zkrmování vysokých dávek jadrného krmiva, nebo při tepelném stresu se osvědčilo přidávání pufrů

626

do krmné dávky.6 Doporučuje se podávat zejména hydrogenuhličitan sodný a oxid hořečnatý. Za dvě hlavní příčiny snížení koncentrace mléčného tuku lze považovat zvýšení snadno stravitelných sacharidů v krmné dávce, spojené s nízkou hladinou strukturní vlákniny, a zkrmování rostlinného oleje s vysokou hladinou PUFA, které potlačují koncentraci mléčného tuku.

Biohydrogenace Přes tyto a další známé okolnosti není dosud mechanismus snižování obsahu mléčného tuku plně objasněn. Biohydrogenační teorie9 potvrzuje hypotézu, že produkty alternativní cesty bachorové biohydrogenace samy mohou vést k maximální redukci syntézy mléčného tuku. Biohydrogenace je považována za důležitý proces, a to jak z hlediska množství tuku, tak i z hlediska kvality tuku v mléce. Lze ji definovat jako součin mechanismů, spojených s modifikací UFA a intermediálních nenasycených sloučenin. Některé meziprodukty biohydrogenace dietetárních PUFA v bachoru (trans-10 C18 : 1 a trans-10 cis-12 CLA) jsou schopné vyvolat snížení obsahu mléčného Tab. 3 – Profil FA mléka (g/100 g FA) při zkrmování chráněného palmového tuku (PO), celého slunečnicového (SS) a extrudovaného lněného semene (EFS)13 Dieta Kyselina Palmitová (C16 : 0) Stearová (C18 : 0) ∑ CLA (C18 : 2) ∑ SFA ∑ MUFA ∑ PUFA ∑ PUFA ω-3 ∑ PUFA ω-6 ∑ PUFA ω-6/ω-3

PO

SS

EFS

30,82 8,99 1,05 56,13 37,38 6,49 1,08 4,36 4,04

25,40 12,22 1,32 55,16 38,57 6,27 0,54 4,41 8,17

27,87 9,90 1,40 54,36 38,02 7,62 1,41 4,81 3,41

Tab. 4 – Profil FA mléka (g/100 g FA) při zkrmování chráněného palmového tuku (PO), řepkových výlisků (RC) a extrudovaných sójových bobů (ESB)14 Dieta

Kyselina Palmitová (C16 : 0) Stearová (C18 : 0) Vakcenová (C18 : 1) Linolová (C18 : 2 ω-6) α-linolenová (C18 : 3) ∑ CLA (C18 : 2) ∑ SFA ∑ MUFA ∑ PUFA ∑ PUFA ω-3 ∑ PUFA ω-6 ∑ PUFA ω-6/ω-3

PO

RC

ESB

32,78 9,98 0,44

26,98 12,69 0,53

28,82 11,20 0,54

3,52

3,16

5,01

0,45 0,68 62,33 30,64 5,88 1,25 4,36 3,49

0,52 0,87 60,14 31,83 5,85 1,54 4,05 2,63

0,69 0,69 60,04 30,67 8,07 1,84 6,02 3,27



tuku.10 Jejich produkce je spojena se zkrmováním vysokých hladin koncentrátu, tj. škrobu. Na roli trans- FA jako hlavního krmného faktoru, přispívajícího ke snížení koncentrace mléčného tuku se shoduje řada prací,10-12 což podporuje názor o multifaktoriálních příčinách redukce obsahu mléčného tuku. Eventuální záměrné snížení tučnosti mléka u vysokoužitkových dojnic po otelení může vzhledem k tomu, že mléčný tuk je energeticky nejkoncentrovanější složkou mléka, přispívat k omezení negativní energetické bilance (NEB). CLA jako směs izomerů kyseliny linolové se vyznačuje četnými zdravotními klady, včetně poklesu nádorového růstu na modelech zvířat s rakovinným onemocněním.

Vliv semen olejnin Složení mléčného tuku z hlediska profilu jeho FA lze částečně ovlivnit dietou dojnic, což může být pro lidské zdraví zajímavé. Jde jednak o navýšení podílu UFA, dále o zvýšení podílu CLA a úpravu poměru ω6/ω3 PUFA. Řešením může být použití rostlinných olejů a semen olejnin, zejména lněného oleje, a dále uplatnění pastvy dojnic. Z tab. 3 vyplývá, že z hlediska lidského zdraví se lépe projevil přídavek olejnatých semen než chráněný palmový tuk, neboť mléko u těchto komponent mělo nižší obsah SFA a vyšší obsah UFA, včetně CLA. Zkrmování extrudovaného lněného semene se projevilo nejlepšími parametry (nejnižší obsah SFA, nejvyšší obsah PUFA, nejvíce CLA a ω-3 FA a nejlepší poměr ω-6/ω-3 PUFA). Podobně se projevily v dietě dojnic i řepkové výlisky a extrudované sójové boby (viz tab. 4).

Možnosti regulace množství mléčného tuku V chovatelské praxi lze očekávat zvýšení koncentrace mléčného tuku úpravou krmné dávky, a to: • zvýšením podílu objemného krmiva nad 50–60 % ze sušiny KD, • zvýšením obsahu vlákniny nad 15–17 %, obsahu NDF nad 27–28 % a obsahu ADF nad 21 % ze sušiny KD, • zlepšením struktury KD, 20 % částic delších než 4 cm, • zkrmováním koncentrátů jako součásti komplexních směsných krmných dávek (TMR), • snížením příjmu nestrukturálních sacharidů na 20–40 % sušiny KD, • dotací malou dávkou nasycených tuků (1–2 % ze sušiny KD do celkového obsahu tuku 6,5 % ze sušiny KD).

Naopak na snížení tučnosti působí: • vysoká koncentrace snadno fermentovatelných sacharidů (více než 45 % nestrukturálních sacharidů v sušině KD) v kombinaci s nízkou hladinou vlákniny (pod 15 % sušiny, nebo méně než 28 % NDF), • zařazení krmiv s vysokým obsahem PUFA (např. rybí olej, oves nahý, hydrogenované rostlinné tuky), • působení meziproduktů dietetárních PUFA (trans-10 cis12 CLA, trans-10 C18:1).


Závěr Složení krmné dávky dojnic ovlivňuje koncentraci a složení jejich mléčného tuku. Hlavním prekurzorem mléčného tuku je kyselina octová, jejíž podíl je ovlivňován mj. zastoupením objemné píce v dietě a její strukturou, podílem jadrných krmiv, zastoupením tuků a rostlinných olejů v KD apod. Mechanismus ovlivňování obsahu mléčného tuku není zcela objasněn. Za důležitý proces, a to jak z hlediska množství tuku, tak i z hlediska jeho kvality, je považována biohydrogenace, při které dochází k modifikaci nenasycených mastných kyselin a intermediálních nenasycených sloučenin. Pozitivně na obsah mléčného tuku působí vyšší podíl objemné píce a s tím spojená vyšší koncentrace vlákniny v dietě, dále dobrá struktura diety, nižší zastoupení nestrukturálních sacharidů a malé dávky nasycených tuků, a to vše podávané nejlépe v podobě kompletní krmné dávky (TMR). Řízenou výživou dojnic lze částečně ovlivnit složení mléčného tuku z hlediska profilu mastných kyselin. Jedná se především o navýšení podílu nenasycených FA, dále o zvýšení obsahu CLA a zlepšení poměru PUFA ω-6/ω-3. Jedním z řešení je dotace diet olejnatými semeny, zejména semenem některých odrůd lnu. Literatura: 1. GRUMMER, R. R., CARROL, D. J. Effects of dietary fat on metabolic disorders and reproduction performance of dairy cattle. J Anim Sci 1991:69:3838-\ -3852. 2. CORL, B. A., BARBANO, D. M., BAUMAN, D. E., IP, C. Cis-9 trans-11 CLA derived endogenously from trans-11 18:1 reduces cancer risk in rats. J Nutr 2003;133:2893-2900. 3. LOCK, A. L., BAUMAN, D. E. Modifying milk fat composition of dairy cows to enhance fatty acids on beneficial to the human health. Lipids 2004:39:1197-1206. 4. JENKINS, T. C., MC GUIRE R. Major advances in nutrition: Impact on milk composition. J Dairy Sci 2006;89:1302-1310. 5. HUNTY, A. 3rd COMA report: Nutritional aspects of cardiovascular disease, Report on Health and Social Subjects, 1994:46. 6. PHILIPS, C. J. C. Principles of cattle production. CABI Publishing, 2001:271. 7. DREVJANY, L., KOZEL, V., PODRŮNĚK, S. Holštýnský svět. 1. vyd. ZEA Sedmihorky, s. r. o. 2004. 8. THOMAS, P. C., MARTIN, P. A. The influence of nutrient balance on milk yield and composition. In: Nutrition and Lactation in the Dairy Cow (ed. P. C. Garnsworthy), Butterworths, London, UK 1998;97-118. 9. BAUMAN, D. E., GRINARI, J. M. Regulation and nutritional manipulation of milk fat: Low-fat milk syndrome. Livest Prod Sci 2001;70:15-29. 10. BAUMAN, D. E. et al., Technical note: production of butter with enhanced conjugated linoleic acid for use in biomedical studies with animal models. J. Dairy Sci. 2000;83:2422-2425. 11. BAUMAN, D. E., GRINARI, J. M. Nutritional regulation of milk fat synthesis. Annu. Rev. Nutr. 2003;23:203-227. 12. GRINARI, J. M., BAUMAN, D. E. Production of low fat milk by diet induced milk fat depression. Advances in Dairy Technology. Proceedings of the Western Canadian Dairy Seminar. Red Deer, Alberta, Canada (ed. J. Kennelly), University of Alberta, Edmonton, Canada 2001:197-212. 13. KUDRNA, V., MAROUNEK, M. The influence of feeding rapeseed cake and extruded soybean on the performance of lactating cows and the fatty acid pattern of milk. J Dairy Sci 2008:361-370. 14. KUDRNA, V., MAROUNEK, M. Influence of feeding whole sunflower seed and extruded linseed on production of dairy cows, rumen and plasma constituents, and fatty acid composition of milk. Archives Anim Nutr 2006:60-69.

Adresa autora: Ing. Václav Kudrna Výživa a krmení hospodářských zvířat Výzkumný ústav živočišné výroby, v. v. i. Praha-Uhříněves 104 00 Praha

627

Malá zvířata

Močové infekce u psích urolitiatiků J. KUČERA Veterinární ošetřovna PET, Brno

SOUHRN Kučera J. Močové infekce u psích urolitiatiků. Veterinářství 2015;65:583-586. MVDr. Jaroslav Kučera, CSc., veterinární lékař

Sto psích pacientů s urolitiázou bylo posouzeno mineralogickou analýzou konkrementů a/nebo bakteriologickou kultivací z moči. Uroinfekty se vyskytovaly celkem u 39 % bakteriologicky vyšetřovaných litiatiků. Z mineralogického hlediska byly uroinfekty identifikovány u 100 % struvitových litiatiků, 12 % kalciumoxalátových litiatiků a 14 % cystinových litiatiků. Nejčastěji zjištěným uropatogenem byly stafylokoky, druhým nejčetnějším pak enterokoky. V diskusi jsou pozorované výsledky porovnány se zahraničními poznatky.

SUMMARY Kučera J. Urinary tract infections with urolithiasis in dogs. Veterinářství 2015;65:583-586. Hundred of canine patients with urolithiasis was assessed by mineralogical analysis of concrements and/or urine culture. Uroinfects occurred in a total of 39% bacteriologic examined dogs with lithiasis. From the mineralogical aspects were uroinfects identified in 100% dogs with struvite lithiasis, in 12% dogs with calciumoxalate lithiasis, and 14% dogs with cystine lithiasis. Most commonly found uropathogens were staphylococci, to the second most frequent findings belonged enterococci. In the discussion were the observed results compared with foreign knowledge.

Úvod

Výsledky

Uroinfekce je nejběžnější klinickou problematikou v psí urologii a rovněž urolitiáza patří u tohoto druhu k častým patologickým stavům. Je dobře známo, že existuje kauzální vztah mezi ureáza-pozitivní močovou infekcí a vznikem struvitových močových konkrementů. Uroinfekty však běžně doprovázejí nález urolitiázy i u jiných minerálních typů kamenů než jen u struvitu. Cílem sdělení se tak stalo zmapování této vazby (kauzální i nekauzální) v odborném písemnictví, jakož i aplikace zjištěných poznatků na vlastní soubor litiatických psích pacientů.

Ze 100 probandů byla analýza urolitů provedena v 76 případech. Typickým důvodem neprovedení analýzy bylo zpravidla chovatelovo odmítnutí invazivního řešení urolitiázy za předpokladu, že symptomatologická situace dovolovala normální existenci pacienta. To se dělo převážně u psů se silentní cystolitiázou, ale ve dvou případech i u psů s obstrukční uretrolitiázou, u nichž nevůle chovatele k chirurgickému řešení vyústila v jeho volbu eutanazie pacienta. Ze 76 psů s analyzovanými kameny bylo zjištěno 21 případů struvitové litiázy, 40 případů kalciumoxalátové litiázy, deset případů cystinové litiázy a pět případů urátové litiázy. Ze 100 probandů byla bakteriologická kultivace z moči uplatněna u 72 jedinců. Výsledek kultivace byl hodnocen jako aerobně sterilní v 44 případech, u 28 psů (39 %) byl nález bakteriologicky pozitivní. V mineralogicky neselektované skupině těchto 28 zvířat byl nejčetnějším uropatogenem Staphylococcus sp. (15x). Druhým nejčastějším původcem byly enterokoky (8x), následovány rodem Proteus (6x) a streptokoky (3x). Vždy jediný záchyt se podařil u E.coli, Pseudomonas aeruginosa, blíže nespecifikovaných G- nefermentujících tyčinek (susp. pseudomonády jiné než P. aeruginosa) a blíže nespecifikované kokovité bakterie. Ve výskytu uroinfekce a ve skladbě uropatogenů existovaly rozdíly mezi jednotlivými mineralogic-

Metodika Pro posouzení vlastního souboru bylo bez jakékoliv selekce zahrnuto 100 psů s diagnózou urolitiáza, kteří fyzicky prošli autorovým pracovištěm. Pacienti byli vybráni na základě chronologie záznamů. Míra diagnostiky byla u jednotlivých probandů variabilní v závislosti na vůli chovatele, spolupráci samotného pacienta, jeho zdravotním stavu a v neposlední řadě na předchozím ošetření pacienta na referujícím pracovišti. U pacientů byl zaznamenán výsledek mineralogické analýzy konkrementu, provedení bakteriologické kultivace a výsledek bakteriologické kultivace.


583

Inzerce

Mastitidy u skotu a možnosti jejich ovlivnění vakcinací Úvod do problematiky Záněty mléčné žlázy představují závažný problém pro zpracovatelský mléčný průmysl a farmáře. Onemocnění, zvláště pokud onemocní více zvířat v chovu, je spojeno s výraznými ekonomickými ztrátami, způsobenými mi nižší produkcí mléka ka a jeho snížeenou kvalitou. u. Záněty mléčéčné žlázy se projevují především bolestivosolestivostí, otokem, zatvrdlinami mléčné žlázy, lázy, které jsou následně ně doprovázeny fyzikálně kálně chemickými změnamii ve složení mléka, většinou i s pozitivním pozitivním bakteriologickým a histologickým istologickým nálezem. Mastitidy také ké mohou probíhat inaparentně, bez ez zjevných klinických příznaků onemocnění. mocnění. Existuje samozřejmě mnoho ho predispozičních faktorů, podílejících ch se na vzniku a progresi onemocnění,í, tyto však nejsou předmětem tohoto to pojednání.

Původce onemocnění Specifickými původci onemocnění jsou většinou gram - pozitivní koky, především Staphylococcus aureus a Streptococcus agalactiae, Streptococcus disgalactiae, koliformní bakterie a mykoplasmy. Bakteriologickým vyšetřením mléka však můžeme izolovat i další bakteriální agens, které se mohou podílet na infekčním procesu, jako jsou Staphylococcus epidermidis, Str. uberis, Str. pneumoniae, Str. zoo-epidemicus, Str. pyogenes, Str. faecalis, Haemophilus somnus, Corynebacterium pyogenes, pseudomonády, kvasinky (Candida spp. Cryptococcus spp., Saccharomyces spp.) a mnoho dalších včetně plísní ( Trichosporon spp., Aspergillus spp.) a řas (Prototheca trispora a Prothoteca zopfii). Není výjimečné izolovat i některé anaeroby

628

jako je například Clostridium sporogenes, Fusobacterium necrophorum, Peptococcus spp., Eubacterium spp. O virových původcích onemocnění (bovinní herpes viry, adenoviry, BVD, PI3 a další) a jejich úlohy v patogenezi mastitid se příliš nemluví, vzhledem k tomu, že bývají detekovány v mléku, spíše nahodile při asymptomatickém,

či počínajícím zánětu, jejich podíl v patogenezi mastitid však byl prokázán, v dalším stádiu onemocnění jsou pak detekovány především bakterie, jako sekundární infekční agens. Patogenní bakterie, zvláště ty specifické, jako stafylokoky či streptokoky, mohou fungovat samozřejmě i jako primární patogeny. Je obecně známo, že nejzávažnější původci onemocnění jsou především výše zmíněné Staphylococcus aureus, Str. agalactiae a Str. disgalactiae, nicméně i ostatní izolované bakterie, viry, plísně a řasy se pravděpodobně uplatňují při vzniku mastitid, mimo jiné i proto, že disponují širokou škálou faktorů patogenity, jako jsou např: LPS, toxiny, adheziny, intiminy, haemolysiny a mnoho dalších, jejich aktivní role při vzniku mastitid však bývala doposud podceňována.

Možnosti imunoprofylaxe O účinných vakcínách pro prevenci a tlumení mastitid u skotu se vedly dlouho odborné diskuze. V současné době však byl pozitivní efekt vakcín jednoznačně prokázán ve validních

klinických studiích. Jejich výsledkem je nabídka několika komerčních vakcín na evropském trhu, nicméně pro jednotlivé individuální chovy je možno využít i autogenní vakcíny, které reagují na konkrétní nepříznivou epizootickou situaci v chovu. Výhodou komerčních vakcín je to, že mohou být okamžitě k dispozici pro vzniklé nepřízniřešení v situace v chovu vé si a jjejich účinnost neškodnost proti a n konkrétním patokon genům byla jednogen značně prokázána. zna Jejich nevýhodou je Jejic naopak standardní, naop rigidní složení antirigid genů a není proto možné přizpůsobit je možn aktuální epizootické aktuá situaci v chovu, situac mohou tak navozovat moho i imunitu proti patogei imun které se v chovu nům, k nevyskytují a zbytečně nevysky zatěžují již tak tak za zaměstnaný imunitní syszaměstna tém zvířat. Příprava autogenních vakcín je náročnější a dlouhodobější proces, kdy je nutno podrobit konkrétní postižený chov důkladné analýze, spojené s odběrem vzorků mléka, diagnostiky a izolace původce, či původců onemocnění. Na základě výsledků sérologie a genotypizace v konfrontaci s klinickým obrazem se posoudí, do jaké míry se izolované patogeny účastní na infekčním procesu a navrhne se optimální složení vakcíny. Po projednání s majitelem a veterinářem je možno připravit autogenní vakcínu. Vakcína je vyráběna autorizovaným výrobcem, v režimu SVP v souladu s národní a evropskou legislativou. Vakcína se vyrábí jako bakterin – toxoidová, subjednotková, kdy jednotlivé faktory imunogenity příslušných patogenních agens (LPS, kapsule, toxiny, adheziny, intiminy, haemolysiny atd.), jsou zpracovány podobně jako


Inzerce

u komerčních vakcín a smíchány v dostatečném množství a příslušné kvalitě s vhodným adjuvans a imunomodulans. Vakcína s tímto „komplexním antigenem“ po zpracování imunokompetentními buňkami zvířete navodí efektivní protekci zvířat v chovu. Hromadnou vakcinací zvířat, dojde k navození selekčního tlaku ve stádě, směřujícímu k potlačení a eliminaci izolovaných patogenů, a tím ke snížené incidenci mastitid, popř. lehčím průběhům onemocnění ve srovnání s předchozím stavem, což má samozřejmě pozitivní efekt na ekonomiku podniku. Navodí se tak stav rovnováhy, kdy stávající „rezidentní patogeny„ jsou rozpoznány imunitními mechanismy stáda a likvidovány, vytvořeným selekčním tlakem vakcíny, mluvíme pak již ne o „individuální imunitě zvířete“, ale o „imunitě stáda“.

Na druhé straně, důsledkem dlouhodobé vakcinace může být uplatnění se variant, či seroskupin patogenů, které se v chovu vyskytovaly, ale které v konkurenčním boji s rezidentními kmeny nebyly úspěšné, tyto zpravidla nejsou postiženy selekčním tlakem, vyvolaném vakcínou a dostávají šanci se prosadit. Proto je nutno každých 6 měsíců monitorovat epizootickou situaci v chovu a případně aktualizovat složení vakcíny, zvláště pokud stávající vakcína vykazuje nižší účinnost. Tento způsob imunizace byl úspěšně ověřen v praktických podmínkách mnoha chovů skotu v Evropě. Používání vakcín v souvislosti s mastitidami u skotu nepředstavuje samozřejmě samospasitelné řešení, nicméně dává veterinářům a farmářům účinný nástroj, jak snížit incidenci mastitid a s tím spojených vyšších finančních nákladů.

Vzhledem k výraznému pokroku v technologii výroby vakcín v posledních několika letech, snadné a precizní diagnostice infekčních agens využitím PCR metod a následné možnosti genotypizace, s jednoznačnou identifikací příslušné varianty infekčního agens, se tyto vakcíny stávají dostupnými k širokému použití při prevenci a tlumení mastitid. Při srovnání s alternativou hromadného používání antibiotik, spojených s výskytem reziduí, ochrannými lhůtami a rizikem vzniku multirezistentních kmenů bakterií se se tato varianta jeví jako efektivní, perspektivní a progresivní i s ohledem na připravované změny legislativy, směřující k dalšímu omezení používání antibiotik v chovech hospodářských zvířat. Ladislav Pažout, DYNTEC spol. s r. o.

AUTOGENNÍ VAKCÍNY, pokud nejste spokojeni s účinností komerčních vakcín, nebo takové nejsou na trhu k dispozici, využijte nabídky autogenních vakcín s širokým spektrem antigenních variant různých patogenů. Šité na míru Vašemu stádu. Nejčastější využití autogenních vakcín u skotu, ovcí a koz: Autodyn

Respirační infekce

Mastitidy

• • • • • • •

• • • •

• • • • • • • •

Kvalita, bezpečnost, účinnost Flexibilita a individuální přístup Výroba dle pravidel SVP Poradenský a konzultační servis Speciﬁcké pro danou skupinu zvířat Akreditovaná laboratoř ISO 9001, ISO 14001

Mannheimia haemolytica Pasterurella multocida Histophilus somni Arcanobacterium pyogenes

Enterální infekce • Clostridium perfringens • Escherichia coli

Streptococcus agalactiae Streptococcus disgalactiae Streptococcus uberis Streptococcus pyogenes Staphylococcus aureus Escherichia coli Arcanobacterium pyogenes Mycoplasma bovis

Infekční keratokonjunktivitida skotu (IKKS) • Moraxella bovis • Moraxella bovoculi

Infekční onemocnění ovcí • Listeria monocytogenes • Arcanobacterium pyogenes

DYNTEC spol. s r. o., Pražská 328, 411 55 Terezín tel.: 416 782 251, fax: 416 782 575 e-mail: [email protected], www.dyntec.cz


629


Spektrum aerobních mikroorganismů izolovaných ze vzorků mléka skotu s příznaky mastitid MVDr. Jaroslav Bzdil, Ph.D., veterinární lékař SVÚ Olomouc

J. BZDIL Státní veterinární ústav Olomouc

SOUHRN Bzdil J. Spektrum aerobních mikroorganismů izolovaných ze vzorků mléka skotu s příznaky mastitid. Veterinářství 2015;65:630-635. Cílem této práce bylo popsat bakteriologické nálezy ve vzorcích mléka dojnic s příznaky mastitidy a pokusit se posoudit, zda se i méně obvyklé mikroorganismy mohou podílet nebo spolupodílet na vzniku onemocnění mléčné žlázy skotu. Celkem bylo v období let 2010 – 2014 vyšetřeno na SVÚ Olomouc kultivačními metodami 19017 čtvrťových vzorků mléka a následně izolováno a molekulárními metodami (MALDI-TOF, konvenční PCR) detekováno 13729 mikrobiálních taxonů (132 druhů). Z bakteriálních izolátů převažovaly Gram pozitivní koky a kokobakterie v čele s rodem Streptococcus (6318 izolátů, 16 druhů) následovaným rodem Staphylococcus (4116 izolátů, 21 druhů) a mikroby z čeledi Enterobacteriaceae s 23 druhy a 755 izoláty. Z nejzajímavějších taxonů lze uvést rody Pantoea, Gordonia, Stenotrophomonas, Arthrobacter, Lysinibacillus, Wautersiella a Vibrio.

SUMMARY Bzdil J. The spectrum of aerobic microorganisms isolated from samples of milk cattle with symptoms of mastitis. Veterinářství 2015;65:630-635. The aim of this work was to describe bacteriological findings in milk samples of dairy cows with symptoms of mastitis and try to assess if the less common microorganisms can also take part or participate in the development of bovine mammary gland diseases. Total of 19017 quarter milk samples were examined and 13729 microbial taxons (132 species) were isolated and subsequently detected by molecular methods (MALDI-TOF, conventional PCR) in the period 2010 to 2014. From bacterial isolates Gram plus cocci and coccobacilli predominated headed by Streptococcus genus (6318 isolates, 16 species) followed by Staphylococcus genus (4116 isolates, 21 species) and microbes from Enterobacteriaceae family with 755 isolates and 23 species. Among the most interesting taxons genera Pantoea, Gordonia, Stenotrophomonas, Arthrobacter, Lysinibacillus, Wautersiella and Vibrio could be mentioned

Úvod Zatímco většina odborných článků a prací českých i zahraničních autorů se zabývá pouze vybranými a obecně známými mikroorganismy v souvislosti s mastitidami skotu a operuje nejvýše s 10 až 15 mikrobiálními druhy, daří se v průběhu kultivačních vyšetření vzorků mléka izolovat podstatně větší spektrum mikroorganismů. Je třeba podtrhnout, že nebývá vždy jednoduché a jednoznačné interpretovat tyto nálezy a spolehlivě říci, zda tyto mikroorganismy jsou primárními či sekundárními patogeny, nebo zda se jedná jenom a pouze o kolonizátory nebo komenzály mléčné

630

žlázy či prosté kontaminanty. Ukazuje se, že interpretaci těchto nálezů je nezbytné pojímat celostněji a v širších souvislostech. Vždy je třeba brát v úvahu nejen klinický obraz onemocnění, zoohygienu, hygienu dojení, ale také výši produkce, kvalitu výživy, dědičnost, úroveň metabolismu a imunity zvířat a v neposlední řadě i welfare. Cílem této práce bylo zmapovat a popsat bakteriologické nálezy ve vzorcích mléka dojnic s příznaky mastitid a pokusit se posoudit, zda se i méně obvyklé mikroorganismy mohou podílet nebo spolupodílet na vzniku onemocnění mléčné žlázy skotu.



Obr. 1 – Staphylococcus chromogenes je druhým nejpočetnějším druhem stafylokoka izolovaného z mastitidního mléka Z Gram pozitivních (G+) mikroorganismů patří mezi nejfrekventovanější původce mastitid skotu především stafylokoky a streptokoky. Tuto širokou skupinu je možné rozdělit na mikroorganismy závislé na organismu zvířete, ke kterým lze přiřadit například Staphylococcus aureus, Streptococcus agalactiae a Streptococcus dysgalactiae a na mikroorganismy z okolního prostředí (environmentální),1 mezi něž je možné zařadit například Streptococcus uberis, Streptococcus equinus, Enterococcus faecalis, Enterococcus faecium, Enterococcus durans.2 Různí autoři uvádějí různé prevalence G+ mikrobů. G+ mikroorganismy jednoznačně dominují v kultivačních nálezech ze vzorků mastitidního mléka skotu, o čemž svědčí prevalence S. aureus (16,41 %), S. agalactiae (5,16 %), S. dysgalactiae (5,09 %) a S. uberis (22,09 %).3 Z koaguláza negativních stafylokoků se v mastitidním mléce nejčastěji vyskytují Stahylococcus xylosus (31,5 %), S. hyicus (12,2 %), S. haemolyticus (12,2 %), S. sciuri (11,6 %), S. chromogenes (8,8 %), S. epidermidis (8,3 %) a S. simulans (6,1 %).4 Také Aerococcus viridans je environmentálním mikroorganismem patřícím do skupiny G+ koků a je rovněž dáván do souvislosti se subklinickými i klinickými mastitidami.5 Podobně je tomu u Helcococcus ovis a Lactococcus lactis, který je běžně používán k výrobě mléčných kvašených výrobků. Také tyto bakteriální druhy mohou hrát roli v patogenezi mastitid skotu.6,7 Menší skupinu Gram pozitivních mikroorganismů tvoří koryneformní tyčky. Literární prameny do této skupiny nejčastěji řadí korynebakterie a trueperely. Prevalence Trueperella (Arcanobacterium) pyogenes je 1,15 % a Corynebacterium spp. 2,4 %.3 Méně známými a literárně prezentovanými příslušníky výše uvedené skupiny jsou například gordonie a arthrobaktery. Arthrobaktery bávají dávány nejčastěji do souvislosti se septickými stavy u zvířat a lidí.8,9 Gordonia terrae byla publikována v odborné literatuře jako neobvyklý původce granulomatózní mastitidy u ženy po piercingu bradavky.10 Další skupinu G+ mikroorganismů, které bývají izolovány z mastitidního mléka skotu i dalších zvířat, jsou G+ nesporulující tyčky. Sem lze zařadit zejména příslušníky rodu Listeria. U íránských dojnic byla zjištěna prevalence listerií v mastitidním mléce 10,1 % a izolovány byly druhy L. monocytogenes, L. innocua a L. ivanovii.11


Z G+ sporulujících tyček lze uvést například rody Bacillus a Lysinibacillus. Původcem mastitidy může být i B. cereus nebo jiné druhy bacilů.1 O lysinibacilech nebyla v literatuře nalezena žádná zmínka v souvislosti s onemocněním mléčné žlázy, nicméně například Lysinibacillus sphaericus je znám jako patogen larev hmyzu a je producentem Bin-toxinu a Cry-toxinu.12 Další velkou skupinou původců mastitid jsou Gram negativní (G-) kokobakterie a tyčky. Asi nejpočetnější jsou v této skupině příslušníci čeledi Enterobacteriaceae, jejichž představiteli jsou především Escherichia coli, Klebsiella spp., Enterobacter spp., Serratia spp. a Yersinia spp. Mastitidy způsobené těmito původci se často prezentují klinicky a to ve velmi těžké formě jako mastitis acuta gravis.1 Byly popsány enterobakterie a posun v zastoupení patogenů mléčné žlázy skotu ve prospěch environmentálních mikroorganismů, kam patří právě Escherichia coli, Klebsiella pneumoniae, Klebsiella oxytoca, Enterobacter aerogenes.2 Tento trend a prevalence E.coli (7,01 %), Klebsiella sp. (1,65 %) a Enterobacter spp. (0,67 %) je potvrzen ve vyšetřených vzorcích mléka.3 Také aeromonády, pseudomonády a další G- nefermentující tyčky literární prameny zmiňují v souvislosti s mastitidami skotu. Jsou uvedeny záchyty dalších mikroorganismů z mastitidního mléka skotu, jako je například Acinetobacter lwoffii (prevalence 3,1 %) a Pseudomonas aeruginosa (prevalence 3,6 %).4 Aeromonády bývají izolovány z patologických lézí zvířat včetně environmentálních mastitid skotu, zejména A. hydrophila, která je producentem proteolytických enzymů.13 Nálezy dalších mikroorganismů, jakými jsou například psychrofilní bakterie z rodu Pseudomonas, Brevundimonas (B. diminuta), Sphingobacterium, Stenotrophomonas (S. maltophilia) a Alcaligenes, jsou popisovány v souvislosti s mastitidami krav po změnách krmné dávky a následné subakutní ruminální acidóze.14 Poslední skupinou G- mikroorganismů izolovaných z mastitidního mléka jsou příslušníci rodů Pasteurella, Mannheimia, Haemophillus a Moraxella. Byl zjištěn výskyt Pasteurella multocida z mastitidního mléka skotu s prevalencí 3,1 %.4 Mikroorganismy z rodu Mannheimia jsou dávány spíše do souvislosti s mastitidami ovcí, ale byly potvrzeny i nálezy v mastitidním mléce skotu.15 Velmi neobvyklým nálezem ve vzorcích mléka bývají i hemofily. Až 10,9 % prevalenci hemofilů popisují korejští autoři u fen plemene Jindo.16 Moraxely byly v souvislosti s mastitidami popsány také pouze u fen plemene Jindo.16 Naopak Mycoplasma spp. je mikroorganismem popisovaným v souvislosti s respiračními chorobami, arthritidami, otitidami a mastitidami skotu a zřejmě nejfrekventovanějším druhem je M. bovis. Na severu Itálie byla zaznamenána prevalence M. bovis ve vzorcích mléka v jednom z chovů až 36,9 %.17 O vibriích ani o wautersielách nebyly v odborné literatuře nalezeny žádné informace týkající se mastitid. Zvláštní kapitolou v etiologii mastitid jsou kvasinky, plísně a zelené řasy. V 10,17 % vzorků mléka bylo identifikováno 88 druhů kvasinek a 26 druhů plísní. K nejfrekventovanějším druhům patřily Candida kefyr, C. albicans,

631


MPKA, EDWA, SA, SACMP, suspektní pseudomonády a enterobakterie byly izolovány i na Endův agar (EA) (Trios s.r.o. Praha, ČR). Čisté kultury byly konfirmovány metodou MALDI-TOF (Bruker Daltoniks, Německo). Diagnostika Mycoplasma spp. byla provedena metodou PCR s použitím klasického konvenčního vybavení a 2 primerů (Roche s.r.o. Praha, ČR) Mycoplasma sp. 1: GGG AGC AAA CAC GAT AGA TAC CCT a Mycoplasma sp. 2: TGC ACC ATC TGT CAC TCT GTT AAC CTC a to pouze na úrovni rodu přímo ze vzorků mléka.

Výsledky Obr. 2 – Acinetobacter lwoffii tvoří šedavé mukózní kolonie bez výrazného zápachu

Obr. 3 – Kvasinka Candida krusei roste na Sabouraudově agaru v podobě půvabných bělavých až krémově bílých kolonií C. guilliermondii, C. famata, C. tropicalis, C. colliculosa, C. krusei, C. rugosa, C. glabrata, C. parapsilosis, C. inconspicua, Trichosporon sp., Rhodotorula glutinis, Saccharomyces fragilis, Aspergillus amstelodami, A. fumigatus a Geotrichum candidum.18 U nálezů řas z rodu Prototheca v mastitidním mléce skotu převažovaly druhy P. zopfii genotyp 1 a 2. Celková prevalence prototék činila 0,48 %.19

Materiál a metodika V letech 2010 – 2014 bylo na Státním veterinárním ústavu v Olomouci vyšetřeno celkem 19017 čtvrťových vzorků kravského mléka odebraných od zvířat s příznaky mastitid. Tyto vzorky byly zpracovány standardními kultivačními metodami spočívajícími v inokulaci na masopeptonový krevní agar (MPKA) (Trios s.r.o. Praha, ČR) a inkubaci při 37±1°C po dobu 42-48 hodin. Při podezření na výskyt kvasinek, plísní nebo prototék byly vzorky současně kultivovány i na Sabouraudův agar (SA) a Sabouraudův agar s chloramfenikolem (SACMP) (Trios s.r.o. Praha, ČR). Tyto půdy byly inkubovány při 30±1°C po dobu 42-48 hodin. Paralelně byly samotné vzorky mléka po inokulaci na MPKA inkubovány ve vzorkovnicích při teplotě 37±1°C také a následně po 18-24 hodinách inkubace znovu inokulovány na Edwardsův agar (EDWA) (Trios s.r.o. Praha, ČR). Plotny s Edwardsovým agarem byly inkubovány při teplotě 37±1°C po dobu 18-24 hodin. Izolace kmenů byly provedeny opět na

632

Celkem se podařilo ve sledovaném období 2010 – 2014 z 19017 vyšetřených čtvrťových vzorků mléka dojnic izolovat 13729 mikrobiálních taxonů, z nichž většina se podařila druhově identifikovat (detekováno bylo 132 druhů mikroorganismů). Přehled izolovaných taxonů a jejich počty jsou uvedeny v tabulce č. 1. Pouze u Haemophillus sp. (2 izoláty), Moraxella sp. (1 izolát) a Mycoplasma sp. (27 pozitivních nálezů metodou PCR) se nepodařilo nebo nebylo možno izoláty druhově dotypizovat. Nejfrekventovanějšími ze všech zjištěných mikroorganismů byli bezkonkurenčně zástupci rodu Streptococcus (6318 izolátů) kteří patří současně k druhově nejrozmanitějším (16 druhů). Na druhém místě v počtu izolátů byl rod Staphylococcus (4116 izolátů, 21 druhů). Mezi nejčastěji izolované druhy stafylokoků patřil S. aureus (1766 izolátů), S. chromogenes (975 izolátů) a S. haemolyticus (385 izolátů). Porost S. chromogenes na MPKA ukazuje obrázek č. 1. Třetí místo zaujali příslušníci rodu Enterococcus (850 izolátů, 13 druhů). Ve skupině G+ koků bylo navíc izolováno 210 kmenů Aerococcus viridans, 124 kmenů Lactococcus sp. (2 druhy) a 1 kmen Helcococcus ovis. Velmi významnou skupinou mikroorganismů je čeleď Enterobacteriaceae představovaná v našem případě rody Escherichia, Serratia, Klebsiella, Enterobacter, Citrobacter, Raoultella, Providencia, Pantoea, Hafnia a Proteus s 23 druhy a 755 izoláty. Nelze opomenout ani skupinu koryneformních mikroorganismů tvořenou rody Corynebacterium, Trueperella (Arcanobacterium), Arthrobacter a Gordonia (881 izolátů, 8 druhů). Z aeromonád bylo izolováno ve sledovaném období 43 kmenů 6 druhů, naopak vzácná byla vibria zastoupená druhem Vibrio furnissii (2 izoláty). V 1 případě byla detekována Wautersiella falsenii. Rozmanité byly i izoláty Acinetobacter spp. (52 izolátů, 10 druhů) a Pseudomonas spp. (63 izolátů, 7 druhů). Pasteurella spp. byla zastoupena 2 druhy a 76 izoláty, Mannheimia spp. 1 druhem a 7 izoláty. Z málo frekventovaných mikrobů byl izolován Alcaligenes faecalis, Brevundimonas diminuta a Stenotrophomonas maltophilia (po 1 izolátu). Gram pozitivní tyčky byly reprezentovány rodem Bacillus (13 izolátů, 2 druhy), Lysinibacillus sphaericus (1 izolát) a Listeria monocytogenes (2 izoláty). Četné byly také kvasinky z rodu Candida (54 izolátů, 6 druhů) a řasy z rodu Prototheca (126 izolátů, 3 druhy). Naopak sporadický byl nález plísní Aspergillus fumigatus (1 kmen).



Tab. 1 – Škála aerobních mikroorganismů izolovaných z mléka skotu na SVÚ Olomouc v letech 2010-2014 Počet izolátů

Taxon

Počet izolátů

Taxon

Počet izolátů

Taxon

Počet izolátů

Acinetobacter spp.

21

C. bovis

307

Moraxella spp.

1

S. pasteuri

1

A. baumannii

3

C. flavescens

1

27

S. pseudointermedius

3

A. calcoaceticus A. guillouiae A. haemolyticus A. johnsonii A. junii A. lwoffii A. schindleri A. towneri A. ursingii Aerococcus spp. A. viridans Aeromonas spp. A. bestiarum A. cavieae

2 2 3 9 4 2 2 3 1 0 210 1 6 2

C. camporealensis C. mastitidis C. stationis C. xerosis Enterobacter spp. E. amnigenus E. asburiae E.cloaceae Enterococcus spp. E. avium E. canintestini E. casseliflavus E. cecorum E. durans

2 1 1 64 1 10 1 65 75 13 1 21 18 18

0 7 0 1 75 2 2 1 1 108 16 1 2 5

S. schleiferi S. sciuri S. simulans S. succinus S. vitulinus S. warneri S. xylosus Stenotrophomonas spp. S. maltophilia Streptococcus spp. S. uberis S. agalactiae S. alactolyticus S. canis

1 81 34 2 3 4 234 0 1 51 4461 593 10 15

A. eucrenophila

3

E. faecalis

312

3

S. castoreus

1

A. hydrophila A. media A. veronii Alcaligenes spp.

22 2 7 0

E. faecium E. gallinarum E. hirae E. italicus

270 9 32 1

46 1 5 2

S. cristatus S. dysgalactiae S. equinus S. gallolyticus

1 589 401 3

A. faecalis

1

E. mundtii

1

1

S. infantis

1

Arthrobacter spp. A. castellii Aspergillus spp. A. fumigatus

0 1 0 1

35 44 1 337

3 2 0 9

S. lutetiensis S. mitis bv.1 S. parauberis S. pluranimalium

10 3 50 5

Bacillus spp.

1

38

R. terrigena

7

S. pneumoniae

93

B. cereus

11

0

Serratia spp.

9

S. suis

31

B. mycoides

1

E. pseudoavium E. saccharolyticus Escherichia spp. E. coli E. coli var. haemolytica Gordonia spp. Gordonia rubripertincta

Mycoplasma spp. Pantoea spp. P. agglomerans Pasteurella spp. P. aerogenes P. multocida Proteus spp. P. vulgaris Prototheca spp. P. stagnora P. zopfii gen. 1 P. zopfii gen. 2 Providencia spp. P. rettgeri P. stuartii Pseudomonas spp. P. aeruginosa P. fulva P. koreensis P. oleovorans P. pseudoalcaligenes P. putida P. tolaasii Raoultella sp. R. ornithinolytica

7

S. grimesii

1

Trueperella spp

0

Taxon

Brevundimonas spp. B. diminuta Candida spp. C. krusei

0

Haemophillus spp.

2

S. liquefaciens

23

T. pyogenes

114

1 8 15

Hafnia spp. Hafnia alvei Helcococcus spp.

0 5 0

83 1 3

Vibrio spp. V. furnissii Wautersiella spp.

0 2 0

C. kefyr

14

Helcococcus ovis

1

443

W. falsenii

1

C. lipolytica C. parapsilosis C. rugosa C. tropicalis Citrobacter spp. C. braakii C. freundii C. gillenii C. koseri C. youngae Corynebacterium spp. C. amycolatum

1 1 12 3 1 5 2 1 33 1

Klebsiella spp. K. oxytoca K. pneumoniae Lactococcus spp. L. garvieae L. lactis Listeria spp. L. monocytogenes Lysinibacillus spp. L. sphaericus

0 37 62 2 117 5 0 2 0 1

S. marcescens S. plymuthica S. rubidea Staphylococcus spp. S. arlettae S. aureus S. capitis S. chromogenes S. epidermidis S. equorum S. haemolyticus S. hyicus S. intermedius S. kloosii

6 1766 18 975 125 6 385 18 2 2

176

Mannheimia spp.

0

S. lentus

3

207

M. haemolytica

7

S. lutrae

4

Celkem izolátů

13729


633


Diskuse V souladu s literárními údaji lze říci, že nejfrekventovanějšími mikroorganismy v mastitidním mléce jsou skutečně Gram pozitivní koky a kokobakterie a tyto izoláty jsou také druhově nejrozmanitější. Je to naprosto logické, neboť jsou součástí mikroflory zvířecího organismu a stájového prostředí. Je však překvapující, že se zde setkáváme i s druhy mikroorganismů, které jsou spíše typické pro jiné skupiny nebo druhy živočichů. Namátkově lze jmenovat S. canis, S. suis, E. gallinarum, E. canintestini, S. equorum, S. hyicus, S. lutrae atd. Je možné, že jejich vektory mohou být volně žijící zvířata (psi, kočky, hlodavci, ptáci, hmyz) nebo kontaminované stelivo a krmivo. Podobně frekventované a rozmanité jsou i Gram negativní bakterie z čeledi Enterobacteriaceae.1-4 Velmi rozmanité jsou také izoláty acinetobakterů a aeromonád, které jsou často spojované s rozkládajícím se materiálem a vodním prostředím. Nejčastěji izolovaným druhem acinetobakterů je v našem případě A. johnsonii. Literární prameny uvádí často spíše druh A. lwoffii4 (viz obr. 2). Z aeromonád je to pak A. hydrophila.13 Nálezy těchto mikrobů velmi často korespondují s vysokou vlhkostí prostředí a nižší úrovní zoohygieny a hygieny dojení nebo se sníženou kvalitou vody. Výskyt rodů Pseudomonas, Brevundimonas (B. diminuta), Sphingobacterium, Stenotrophomonas (S. maltophilia) a Alcaligenes bychom mohli dávat do souvislosti nejen s lapsy v zoohygieně, vysokou vlhkostí prostředí, ale rovněž s metabolickými dysbalancemi a narušením imunity.14 Velmi bychom mohli diskutovat o patogenitě vzácnějších druhů, jako jsou Arthrobacter spp. Gordonia spp. a Haemophillus spp., které jsou spíše doménou humánní medicíny. Nicméně jejich možnost uplatnit se jako patogenní agens i u zvířat rozhodně nelze vyloučit.10,16 Hemofily a moraxely literatura zmiňuje mimo jiné jako původce mastitid u fen plemene Jindo.16 Podobně je tomu i v případě Helcococcus ovis a Mannheimia spp. které jsou zaznamenávány často spíše u ovcí.6,15 Zajímavé je uvažovat o Lactococcus lactis jako o původci nejen mastitid skotu ale například jako o etiologickém agens onemocnění u jiných živočichů včetně člověka. Připomeňme, že jsme prakticky denně přesvědčováni médii o prospěšnosti mléčných výrobků, ve kterých je tento mikroorganismus zastoupen jako probiotická kultura.7 Z rodu Listeria byl v našem případě izolován pouze 1 druh (L. monocytogenes) a to jen 2 kmeny za celé pětileté období, zatímco například íránští autoři popisují izolace až 3 druhů listerií v 10,1 % vzorků mastitidního mléka.11 Lysinibacillus (Bacillus) sphaericus je v odborné literatuře zmiňován spíše v souvislosti s patogenitou u larev hmyzu a je využíván při výrobě přírodních insekticidů.12 Přesto však některé prameny nevylučují i možnost uplatnění tohoto mikroorganismu, respektive tyček z rodu Bacillus, jako původce mastitidy.1 Další skupinou mikroorganismů, se kterými musíme počítat v patogenezi mastitid, jsou mykoplazmata. V našem případě jsme prokázali Mycoplasma spp. v mastitidním mléce skotu metodou PCR v 27 případech, což je na rozdíl od italských autorů poměrně málo,17 nicméně je třeba říci, že

634

toto vyšetření na našem pracovišti neprovádíme plošně díky jeho vysoké ceně. O vibriích ani o wautersielách nebyly v odborné literatuře nalezeny žádné informace, přesto však ani u těchto mikroorganismů nelze vyloučit podíl na vzniku onemocnění mléčné žlázy. Samostatnou a specifickou kapitolou jsou mastitidy způsobené kvasinkami, plísněmi a zelenými achlorofilními řasami. Literární prameny potvrzují účast těchto mikroorganismů v etiologii mastitid skotu.18,19 Snad jen prevalence v subtropech a tropech bývají vyšší, než v našich podmínkách díky vyšší teplotě a vlhkosti klimatu. Důkazem toho je například 10,17% prevalence mykotických mastitid, kterou uvádějí alžírští autoři.18 Obrázek č. 3 ukazuje porost Candida krusei na Sabouraudově agaru. Otázkou je, jak se z medicínského hlediska postavit k nálezům méně obvyklých mikroorganismů a zda vůbec v takovýchto případech provádět antibiotickou terapii. Jak již bylo zmíněno v úvodu, nebývá vždy jednoduché a jednoznačné interpretovat tyto nálezy. Dnes si uvědomujeme, že schopnost vyvolat onemocnění nestojí pouze na druhové příslušnosti, genotypové a fenotypové výbavě mikroorganismu, ale že je dána souhrou mnoha faktorů, jakými jsou především odolnost hostitelského organismu, stav prostředí, kvalita a rozmanitost výživy, výskyt metabolických onemocnění, zoohygiena, výše produkce, úroveň ošetřovatelské péče, výskyt stresu a další. Mnohdy stačí provést pouze vhodný zásah do některého z výše uvedených faktorů a problém s vysokým počtem somatických buněk nebo výskytem mastitid samovolně odezní. Teprve pokud jsou takové pokusy neúspěšné, je možné přistoupit k antibiotické intervenci. Tu by měla navíc předcházet rozvaha nad vlastním laboratorním výsledkem, která zahrnuje posouzení intenzity nárůstu agens a počet izolovaných mikroorganismů z jednoho vzorku mléka a opakující se výskyt agens ve více vzorcích. Všude tam, kde jsou ve vzorcích mléka zjištěny více než dva druhy mikroorganismů a kde je intenzita nárůstu slabá, kde je výskyt daného agens sporadická, je možné uvažovat spíše o kolonizaci mléčné žlázy nebo o kontaminaci vzorku. Naopak, kde jsou kultury čisté a intenzita nárůstu silnější, kde se v sériích vzorků z jednoho chovu nálezy opakují, tam je možné o antibiotické léčbě uvažovat.

Závěr V této práci se podařilo popsat a zmapovat podrobně spektrum mikroorganismů, vyskytujících se ve vzorcích mléka, odebraných v souvislosti s výskytem mastitid skotu ve spádové oblasti SVÚ Olomouc, jednotlivé nálezy kvantifikovat a porovnat a také poukázat na to, že mikrobiologické nálezy pocházející ze vzorků mléka jsou velmi bohaté a rozhodně se neomezují jen na základních zhruba 10 až 15 druhů často publikovaných mikroorganismů. Tato práce může rovněž vést k zamyšlení, kde je hranice schopnosti mikroorganismů poškozovat hostitelský makroorganismus a zda tato schopnost není umožněna nebo zesílena spíše imunitní insuficiencí hostitelského organismu. Cílem této práce bylo rovněž poukázat na to, že interpretace mikrobiologických nále-



zů bývá obecně v mnoha případech velmi obtížná a že není možné při této činnosti opomíjet jak pohled zkušeného mikrobiologa, tak fundovaného klinického veterinárního lékaře. A právě tato rozhodovací činnost a spolupráce je na naší práci asi nejzajímavější a nejkrásnější. Domníváme se, že práce splnila svůj účel. Literatura: 1. SMOLA, J., HAAS, D. Významné patogeny mléčné žlázy. In: HOFÍREK, B. et al. Produkční a preventivní medicína v chovech mléčného skotu – část klinická. 1.vyd. Brno; VFU, 2004:116-118. 2. RYŠÁNEK, D. Environmentální mikroorganismy – příčina vzniku zánětů mléčné žlázy, jejich výskyt a prevence. In Sborník odborného semináře Onemocnění mléčné žlázy. Brno; VFU, 1999:18-20. 3. BZDIL, J. Prevalence vybraných patogenů mléčné žlázy skotu v letech 20002010. Veterinářství 2012;1:28-32. 4. MALINOWSKI, E., LASSA, H., KLOSSOWSKA, A., SMULSKI, S., MARKIEWICZ, H., KACZMAROWSKI, A. Etiological agents of dairy cows‘ mastitis in western part of Poland. Polish J Vet Sci 2006;9(3):191-194. 5. LIU, G., LIU, Y., ALI, T. et al. Molecular and Phenotypic Characterization of Aerococcus viridans Associated with Subclinical Bovine Mastitis. Plos One 2015;10(4):1-14. 6. SCHWAIGER, K., WIMMER, M., HUBER-SCHLENSTEDT, R., FEHLINGS, K., HOLZEL, C.S., BAUER, J. Hot topic: Bovine milk samples yielding negative or nonspecific results in bacterial culturing-The possible role of PCR-single strand conformation polymorphism in mastitis diagnosis. J Dairy Sci 2012;95(1):98-101. 7. PLUMED-FERRER, C., UUSIKYLA, K., KORHONEN, J., VON WRIGHT, A. Characterization of Lactococcus lactis isolates from bovine mastitis. Vet Microbiol 2013;167(3-4):592-599. 8. POTZ, C., PETERS, M. Purulent lymphadenitis and fatal sepsis in a Dachshund puppy due to an Arthrobacter woluwensis infection. Kleintierpraxis 2014;59(7):386-389. 9. SHIGETA, N., OZAKI, K., HORI, K. et al. An Arthrobacter spp. Bacteremia Leading to Fetal Death and Maternal Disseminated Intravascular Coagulation. Fetal and Pediatric Pathology 2013;32(1):25-31.


10. ZARDAWI, I. M., JONES, F., CLARK, D. A., HOLLAND, J. Gordonia terrae-induced suppurative granulomatous mastitis following nipple piercing. Pathology 2004;36(3):275-U3. 11. JAMALI, H., RADMEHR, B. Frequency, virulence genes and antimicrobial resistance of Listeria spp. isolated from bovine clinical mastitis. Vet J 2013;198(2):541-542. 12. BERRY, C. The bacterium, Lysinibacillus sphaericus, as an insect pathogen. J Invertebrate Patolhogy. 2012;109(1):1-10. 13. CALVO, M. M., LEAVER, J. Influence of heating on caseinomacropeptide formation in cow‘s, ewe‘s and goat‘s milk. Milchwissenschaft-Milk Sci Intern 2000;55(10):550-553. 14. ZHANG, R. Y., HUO, W. J., ZHU, W. Y., MAO, S. Y. Characterization of bacterial community of raw milk from dairy cows during subacute ruminal acidosis challenge by high-throughput sequencing. J Sci Food Agri 2015;95(5):10721079. 15. HENDRIKSEN, R. S.; MEVIUS, D. J., SCHROETER, A., et al. Prevalence of antimicrobial resistance among bacterial pathogens isolated from cattle in different European countries: 2002-2004. Acta Vet Scand 2008;50:28. SON CH., OH, K., HUR, T. Isolation and Antimicrobial Susceptibility of Microorganisms from Milk Samples of Jindo Dogs (Canis familiaris var. jindo) Korean J Vet Res 2011;51(1):29-35. 16. RADAELLI, E., CASTIGLIONI, V., LOSA, M. Outbreak of bovine clinical mastitis caused by Mycoplasma bovis in a North Italian herd. Res Vet Sci 2011;91(2):191-193. 17. KSOURI, S., DJEBIR, S., HADEF, Y., BENAKHLA, A. Survey of Bovine Mycotic Mastitis in Different Mammary Gland Statuses in Two North-Eastern Regions of Algeria. Mycopathol 2015;179(3-4):327-331. 18. BZDIL, J. Řasy z rodu Prototheca jako původci mastitid skotu. Veterinářství 2013;3:218-223.

Adresa autora: MVDr. Jaroslav Bzdil, Ph.D. Oddělení speciální mikrobiologie Státní veterinární ústav Olomouc Jakoubka ze Stříbra 1 779 00 Olomouc

635

Ryby

Doc. MVDr. Miroslava Palíková, Ph.D. docentka

Zdravotní problematika lososovitých ryb v recirkulačních systémech dánského typu v podmínkách České republiky 1

Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno

2

Fakulta agronomická, Mendelova univerzita v Brně

SOUHRN Palíková M., Marková Z., Navrátil S., Mareš J., Papežíková I. Zdravotní problematika lososovitých ryb v recirkulačních systémech dánského typu v podmínkách České republiky. Veterinářství 2015;65:636-642. Recirkulační systémy dánského typu jsou v České republice využívány pouze krátkou dobu, ale současný trend v rozvoji akvakultury (problémy s dostatkem kvalitní vody pro chov lososovitých ryb, rostoucí ceny energií a zpřísňující se normy pro využívání zdrojů vody v podmínkách ČR) nasvědčuje tomu, že se jejich počet bude nadále zvyšovat. Autoři uvádějí přehled diagnostikovaných onemocnění doplněný o jejich základní charakteristiku v recirkulačních systémech dánského typu v podmínkách České republiky na základě několikaletého sledování zdravotního stavu rybích obsádek.

SUMMARY Palíková M., Marková Z., Navrátil S., Mareš J., Papežíková I. Health problems of salmonid fish in recirculation systems of Danish type under conditions of the Czech Republic. Veterinářství 2015;65:636-642. Recirculation systems of Danish type are used only shortly in the Czech Republic, but with respect to the current trend in aquaculture development (problems with high-quality water available for salmonid fish breeding, growing energy prices and strict regulations for exploitation of water resources) it can be supposed that this type of facility will be used more frequently in the future. Here we present the results of long-term monitoring of health status of fish stock in recirculation systems of Danish type under conditions of the Czech Republic and review the basic characteristics of the most frequently diagnosed diseases.

Úvod Recirkulační systémy (RAS) dánského typu jsou polouzavřené systémy založené na principu airliftů – nízkotlakých difuzérů, umístěných na různých místech v systému, zajišťujících recirkulaci vody a výměnu plynů. Systém se skládá ze dvou hlavních částí: chovné a filtrační. Filtrační část zbavuje vodu nejenom pevných (nerozpuštěných) nečistot, ale rovněž zplodin dusíkatého metabolismu (rozpuštěných látek). Tato biologická filtrace je vázána na rozvoj nitrifikačních bakterií – tzv. biofiltr, které transformují amoniak přes dusitany (nitritace) až na dusičnany (nitratace), neškodné pro ryby. Jedná se o vysoce intenzivní způsoby chovu ryb s velmi vysokou koncentrací chovaných

636

ryb. Recirkulační systémy dánského typu jsou v České republice využívány pouze krátkou dobu. V současné době jsou v provozu pouze tři taková zařízení, nicméně současný trend v rozvoji akvakultury, problémy s dostatkem kvalitní vody pro chov lososovitých ryb, rostoucí ceny energií a zpřísňující se normy pro využívání zdrojů vody v podmínkách ČR nasvědčují tomu, že se jejich počet bude nadále zvyšovat. Výhodou těchto zařízení je právě snížení nároků na množství, nikoliv kvalitu, přítokové vody na minimum; v podstatě jde pouze o doplňování ztrát způsobených odparem a čištěním systému. Navíc dochází ke snížení zatížení vody recipientů znečištěnou vodou ve srovnání s průtočnými systémy. Prvky dánské


Ryby

technologie využívá i řada dalších farem s částečnou recirkulací.1 Množství fakultativně patogenních a ubikvitárně se vyskytujících patogenů v akvatických systémech je značné. V přirozeném prostředí zjevně klinicky zdraví živočichové poskytují útočiště potenciálním patogenům, aniž by projevovali příznaky onemocnění2. K propuknutí onemocnění v akvakulturních systémech obvykle dochází v důsledku porušení optimálních podmínek chovu. Ryby jsou, podobně jako v průtočných systémech, chovány ve vysokých hustotách obsádek bez přirozené potravy, je s nimi často manipulováno. Tyto negativní stimuly působí na ryby jako stresory. Stres je závažným predispozičním faktorem u mnoha chorob a často vyvolává klinické propuknutí onemocnění. V mnoha případech redukce stresových faktorů může vést k vyléčení bez použití chemoterapeutik. V RAS navíc odpadá možnost zřeďování patogenů s odtokovou vodou, naopak, systém recirkulace vytváří svými podmínkami optimální prostředí pro pomnožení patogenů. Navíc při propuknutí onemocnění jsou dalším problémem možnosti jejich tlumení, které jsou omezené s ohledem i na zachování správné činnosti biofiltru. Tato fakta poukazují na nutnost pečlivého sledování zdravotního stavu rybí obsádky a zejména na dodržování preventivních a profylaktických opatření. Hlavní zásady prevence a profylaxe v akvakultuře3: předcházení zavlečení patogenů do chovu, udržení dobré kvality vody, vyvarování se nebo zredukování stresových faktorů, odpovídající výživa, izolace chovaných ryb od volně žijících, imunizace. V současné době je testováno a používáno mnoho dalších látek zlepšujících zdravotní stav ryb, jedná se zejména o použití imunostimulantů a probiotik. Na základě několikaletého sledování zdravotního stavu rybích obsádek byl vytipován výskyt nejčastějších chorob lososovitých ryb v recirkulačních systémech dánského typu. Předložené výsledky představují seznam těchto onemocnění doplněný o jejich základní charakteristiku (pokud není uvedena jiná citace, základní charakteristiky onemocnění vycházejí z literatury).4,5

Virová onemocnění Virová onemocnění jsou v každém ohledu vážným problémem v akvakultuře. Jednak mohou způsobit

vážné ekonomické ztráty v souvislosti s vysokou mortalitou ryb, závažná je ovšem i skutečnost, že při výskytu virového onemocnění zařazeného mezi nebezpečné nákazy (tj. v našich podmínkách u lososovitých ryb zejména virová hemoragická septikemie (VHS) a infekční hematopoetická nekróza (IHN), ale z mezinárodního pohledu rovněž infekční anémie lososů), se v daném chovu provádí další veterinární zásahy a omezení, jako je uzávěra objektu, odrybnění vnímavými druhy, aj. (vyhláška č. 290/2008 Sb. v platném znění a související metodické pokyny). V produkčních podnicích akvakultury orgány SVS provádějí aktivní dozor, zahrnující klinické vyšetření ryb a odběr vzorků v případě podezření na výskyt nákazy nebo při zvýšeném hynutí ryb. Nad rámec legislativy je v ČR zaveden i cílený dozor, kdy se navíc v chovech lososovitých ryb provádí odběr předepsaných vzorků a jejich vyšetření na VHS a IHN (Metodika kontroly zdraví a nařízené vakcinace pro rok 2015). V roce 2014 bylo potvrzeno deset samostatných ohnisek VHS, dvě samostatná ohniska IHN a dvě smíšená ohniska.6 Žádné ohnisko se dosud netýkalo recirkulačních systémů dánského typu.

Bakteriální onemocnění Pravděpodobně největší problémy v recirkulačních systémech včetně systémů dánského typu způsobují bakteriální patogeny. Nejčastěji diagnostikovanými chorobami v těchto systémech v našich podmínkách jsou furunkulóza, bakteriální hemoragická septikemie (ERM) a onemocnění způsobená flavobakteriemi. Většina bakteriálních onemocnění je stále eliminována pomocí antibakteriálních látek. Jejich použití však může vést ke vzniku rezistentních bakteriálních kmenů, kontaminaci volných vod, negativnímu vlivu na biofiltry a reziduím v konečném produktu, a tím k ohrožení lidského zdraví.7

Furunkulóza lososovitých ryb Furunkulóza je bakteriální onemocnění způsobené Aeromonas salmonicida subsp. salmonicida. Vnímavé jsou lososovité ryby, zejména pstruh obecný a siven americký. Pstruh duhový je odolnější. Vnímavější jsou rovněž starší věkové kategorie. Onemocnění se vyskytuje především při vyšších teplotách vody (15–21 °C).

Obr. 1 a,b – Pstruh duhový s podkožním abscesem (vlevo) a řez tímto zánětlivým ložiskem (vpravo)


(foto M. Palíková)

637

Malá zvířata

Výskyt uropatogenů u jednotlivých mineralogických podskupin litiatiků (n=100) Minerální typ n Staph. Strept. Enteroc. Prot. Struvit 21 12 0 2 3 Kalciumoxalát 40 1 1 0 0 Cystin 10 0 1 0 0 Uráty 5 0 0 0 0 Neanalyzováno 24 1 1 5 1 Celkem 100 14 3 7 4

Ostatní 0 1 0 0 3 4

Bakt. ster. Bakt. neprovedena 0 6 23 14 6 3 4 1 11 4 44 28

*Celkový součet je nižší než aritmetický součet čísel ve sloupcích, protože v jednom případě byla uroinfekce způsobena třemi uropatogeny současně (Enterococcus sp. + Proteus sp. + E. coli)

kými podskupinami litiatiků (tabulka). Pokud byla u psů se struvitovými konkrementy prováděna bakteriologická kultivace, byla v tomto souboru vždy pozitivní. Naopak u metabolických kamenů byl pozitivní záchyt uropatogenu jen občasný. Pro kalciumoxalát činil 12 %, pro cystin 14 % a uráty zůstaly bez záchytu. U neanalyzovaných urolitů byl pozorován výskyt uroinfektu v 45 %. U posledně jmenované podskupiny se na základě klinické typizace urolitů jednalo nejpravděpodobněji převážně o metabolické kameny; jen dva psi z devíti pozitivních vykazovali charakteristiky typické pro struvit. Po odečtení těchto dvou případů by výskyt uroinfektů v podskupině neanalyzovaných urolitů činil 35 %. Opakovaně byly zastoupené jen čtyři rody uropatogenů: stafylokoky, enterokoky, streptokoky a Proteus sp. Poslední rod byl u kamenů známého minerálního složení střetáván výhradně u struvitových konkrementů (tab. 1); i ve čtvrtém záchytu byl předpokládán struvit. Stafylokoky byly nalézány rovněž především u struvitových litiatiků; jediný případ stafylokoka z kalciumoxalátové podskupiny souvisel s nálezem složeného kamene s metabolickým jádrem a struvitovým obalem. Neobjasněným zůstal záchyt monoinfekce enterokokem u jednoho pacienta se struvitovou litiázou.

Diskuse Na rozdíl od koček, které mají efektivnější obranné mechanismy vůči uroinfekci,1 je u psů spojení močových kamenů a uroinfekce dlouhodobě dobře známé a nijak výjimečné. To platilo zejména v době, kdy se urolitiáza psů teprve začínala zkoumat (70. léta minulého století) a kdy v kolébce tohoto výzkumu (USA) byl struvit u psů zdaleka nejběžněji střetávaným močovým konkrementem (78 % ze všech psích urolitů v r. 1981).2 Protože etiopatogeneze struvitu je u psů až na okrajové výjimky založená na ureáza-pozitivní močové infekci, je nasnadě, že mezi uropatogeny psích litiatiků hrály dominantní roli především stafylokoky. Například z 2977 pozitivních bakteriologických kultivací z moči psích urolitiatiků bylo v jedné studii zachyceno 2305 izolátů Staphylococcus spp. (77 %).3 Tak výrazná dominance struvitových kamenů však v téže době nebyla zcela jednoznačnou v Evropě. V tehdejším západním Německu představoval struvit jen 55 % ze všech urolitů zachycených u psů.4 Ani v tehdejším Československu nebyla dominance struvitu tolik zřetel-

584

ná jako v USA; struvit činil jen 46 % z analyzovaných psích močových konkrementů.5 V etiopatogenezi struvitové urolitiázy hrají zásadní roli mikrobi disponující enzymem ureázou. Díky této výbavě dokážou štěpit močovinu v moči za postupného vzniku iontu amonného a bikarbonátu, čímž vzniká nejen alkalické prostředí vysoce favorizující krystalizaci struvitu, ale v neposlední řadě i nabídka jedné ze tří základních stavebních sloučenin fosforečnanu hořečnatoamonného (= struvit; ve starší literatuře rovněž označovaný jako tripelfosfát). Mezi mikroorganismy stacionárně vybavené ureázou patří Proteus spp., Ureaplasma urealyticum, Corynebacterium urealyticum, Morganella morganii a Providencia rettger.6 Z nich především zástupci rodu Proteus jsou urologicky významní; u lidí představují nejčastějšího zprostředkovatele struvitové urolitiázy.7 U psů jsou však v kontextu se struvitem jen okrajovým patogenem, což dokládá i autorovo pozorování. Hlavním spolutvůrcem struvitu jsou u psů stafylokoky,8 jež spolu s několika dalšími bakteriemi (Klebsiella sp., Enterobacter gergoviae, Providencia stuartii a Serratia marcescens) patří mezi fakultativní producenty ureázy.6 Ve zde popsaném souboru představovaly stafylokoky 80 % původců struvitové litiázy. V jednom struvitovém případě sledovaného souboru byl vykultivován pouze enterokok, což je obvykle rod považovaný za neschopný produkce ureázy. Přesto však lze nalézt zmínku, že přibližně 0–5 % různých kmenů enterokoků, ale i E. coli a Pseudomonas aeruginosa je schopno produkce ureázy.6,8 Je tedy možné, že pozorovaný uropatogenní enterokok byl ureázou vybaven, případně mohla být jejím zdrojem Ureaplasma urealyticum, která neroste na konvenčních kultivačních médiích. Urolitiáza může být nejen následkem uroinfektu, jak se to děje v případě struvitového minerálního typu, ale může být i příčinou močové infekce. Je totiž jedním z faktorů snižujících obranyschopnost močového traktu vůči uroinfekci.1 Takto se zpravidla mohou uplatnit kameny metabolického původu, nejčastěji kalciumoxalátové, urátové či cystinové konkrementy. Ovšem epidemiologické studie urolitiázy psů se jen zřídka zabývají aspektem souběžné uroinfekce a v kontextu s minerálním typem konkrementu ještě vzácněji. Důvodem je zpravidla odtrženost mineralogicko-analytických center od konkrétních klinických pacientů, a tím vzniklá závislost na informacích od zvěrolékaře v primární péči a z toho plynoucí nestandardizovaná metodika odběru


Ryby

Dalšími podmiňujícími faktory je, s ohledem na přežívání patogenu, zejména organické znečištění vody, dále vysoká hustota rybí obsádky, oslabení ryb aj. Průběh choroby je perakutní až chronický. V recirkulačním systému dánského typu byla furunkulóza přítomna ve všech klinických formách včetně formy latentní (obr. 1).8 Chorobu lze tlumit použitím antimikrobiálních látek. Perspektivní preventivní metodou je vakcinace. Vakcína je registrovaná i v ČR, ale pouze pro intraperitoneální aplikaci. Proto se v ohrožených chovech jeví jako vhodné použití autogenní vakcíny, které ale podléhá určitým předpisům (zákon č. 378/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů, §1 odst. 2).

Yersinióza (ERM) Onemocnění označované jako bakteriální hemoragická septikemie je způsobeno bakterií Yersinia ruckeri. Vnímavé jsou lososovité ryby, zejména pstruh duhový. Vnímavější jsou mladší věkové kategorie ve stáří do jednoho roku. Onemocnění se vyskytuje především při nižších teplotách vody (13–15 °C). Choroba probíhá akutně až chronicky. V recirkulačních systémech dánského typu jsme identifikovali přítomnost tohoto původce včetně typických příznaků onemocnění ve formě krvácenin v dutině ústní, exoftalmu (obr. 2) a zvětšení dutiny tělní. Chorobu lze tlumit použitím antimikrobiálních látek. Perspektivní preventivní metodou je vakcinace. Vakcína je registrovaná i v ČR a je dostupná ve formě emulze k perorální aplikaci, ve formě suspenze pro aplikaci koupelí i pro injekční podání.

Flavobakteriózy Z flavobakterióz jsme nejčastěji detekovali cytofagózu (případně kolumnarózu při vyšších teplotách vody) a anemický syndrom plůdku pstruha duhového.

Cytofagóza lososovitých Původcem onemocnění je bakterie Flavobacterium psychrophilum (starší název Cytophaga psychrophila). Onemocnění postihuje zejména pstruha duhového, ale vnímavé jsou i jiné druhy lososovitých ryb. K propuknutí onemocnění dochází v teplotě pod 13 °C, optimální tep-

lota je 4–10 °C. Na rybách jsme zaznamenávali šedavé až načervenalé skvrny, zejména v okolí hřbetní a ocasní ploutve (obr. 3). K hynutí dochází až za více dnů či týdnů. Původce vyžaduje speciální půdy na kultivaci, ale k diagnostice lze využít i metod PCR.9 Chorobu lze tlumit použitím antimikrobiálních látek.

Anemický syndrom plůdku pstruha duhového Stejný původce jako u cytofagózy způsobuje onemocnění plůdku pstruha duhového ve věku 4–7 týdnů od začátku příjmu potravy. Onemocnění se projevuje apatií, anorexií, ztrátou rovnováhy, exoftalmem, anémií žaber a vnitřních orgánů, zvětšenou dutinou tělní s přítomností exudátu a zvětšením sleziny. Můžeme se ale setkat pouze se zvýšeným hynutím plůdku bez patoanatomických změn. Kultivace i léčba jsou stejné jako u cytofagózy.

Parazitární onemocnění Ryby ve volných vodách jsou hostiteli širokého okruhu parazitárních původců, kteří ale zřídka ovlivní přežití populace. Podmínky akvakultury jsou vhodné pro relativně málo parazitárních druhů, ale jejich účinek je mnohonásobně větší v porovnání s volnými vodami. Kromě mortality mohou parazité způsobit i omezení příjmu potravy, redukci růstu, zvýšit vnímavost k bakteriálním a plísňovým onemocněním a způsobit deformity. V intenzivních chovech lososovitých ryb mohou být vážným problémem zejména zástupci rodů Ichthyophthirius, Ichthyobodo, Chilodonella, Trichodina, monogenea a sporozoa.3 Nicméně i další parazitární druhy mohou způsobit v daných chovech vážné problémy, pokud jsou v chovu vhodné podmínky pro uplatnění jejich celého vývojového cyklu.8 V rámci sledování zdravotního stavu ryb v recirkulačních systémech dánského typu jsme z protozoárních původců zaznamenali zatím pouze přemnožení ektokomenzálů (Apiosoma sp., Epistylis lwoffi) a původce kožovcovitosti ryb. K tlumení ektokomenzálních prvoků lze použít krátkodobé koupele v NaCl a ve formaldehydu. Účinnost formaldehydu je však při nízkých teplotách malá.

Obr. 2a,b – Pstruh duhový s krváceninami v dutině ústní (vlevo) a s exoftalmem a krváceninami v přední komoře oční (vpravo) (foto M. Palíková)

638


Ryby

Obr. 3a,b – Siven americký s plochými kožními erozemi v okolí hřbetní ploutve a na ocasním násadci a v okolí řitní ploutve (foto M. Palíková)

Ichtyoftirióza Původce, nálevník (kožovec rybí) Ichthyophthirius multifiliis, napadá kůži a žábry ryb a patří mezi nejzávažnější parazitární původce, zejména v intenzivních chovech. Z infekčních stadií se v kůži či v žaberním epitelu vyvíjí až 1 mm velký trofont, který se posléze uvolní a k dalšímu množení dochází na dně ve vodě (obr. 4). Délka cyklu je závislá na teplotě, při teplotě okolo 10 °C trvá až 35 dnů, při optimální teplotě okolo 25 °C trvá pouze několik dní. Na povrchu ryb jsou okem viditelné bílé tečky. Ryby hynou za příznaků dušení. Vzhledem k tomu, že se kožovci zanořují pod povrch napadených tkání, je tlumení této nemoci obtížné a dlouhodobé. Koupele působí pouze na volná stadia. V praxi lze využít dlouhodobé koupele za použití kyseliny peroctové (KPO) – chemické sloučeniny ze skupiny organických peroxidů, obsažené např. v přípravku Persteril (36% Persteril v dávce 2,85 ml/1 m3 vody 2x denně, tj. koncentrace 1 mg/l vody).10

Myxosporeózy Donedávna byli původci myxosporeóz řazeni mezi prvoky, avšak s přispěním molekulárních metod byli přeřazeni mezi mnohobuněčné organismy do kmene Myxozoa. Myxozoa mají složitý vývojový cyklus často

vázaný na dva hostitele. U těchto dvojhostitelských myxozoí rozlišujeme dvě vývojové fáze: aktinosporeovou probíhající v bezobratlých (např. kroužkovcích), jejímž výsledkem je aktinospora infekční pro ryby; druhá fáze je myxosporeová probíhající v rybách, která končí tvorbou myxospor. Myxozoa se vyznačují orgánovou specifičností, v cílovém orgánu se vyvíjí mnohojaderné plazmodium, v němž vznikají spory. V chovu lososovitých ryb se uplatňují zejména dva druhy myxozoí, Myxobolus cerebralis a Tetracapsuloides bryosalmonae. V intenzivním chovu dánského typu jsme se dosud prakticky setkali pouze s proliferativním onemocněním ledvin (PKD).

PKD Proliferativní onemocnění ledvin je způsobeno původcem Tetracapsuloides bryosalmonae. Hlavním cílovým orgánem původce jsou ledviny, které se následkem infekce až enormně zvětšují, zbujelé ledviny mají mramorovitý vzhled s přítomností šedavých ložisek (obr. 5). Dochází k proliferaci intersticiální tkáně ledvin a k mizení ledvinných kanálků. Nejvíce vnímavý k tomuto onemocnění je právě pstruh duhový, u něhož při uplatnění sekundárních infekcí může mortalita dosáhnout až

Obr. 4 a,b – Dospělec (trofont) kožovce rybího (vlevo) a invazní stadia (theronty – vpravo) foto M. Palíková


639

Ryby

Obr. 5a,b – Patoanatomický nález při PKD: zvětšená dutina tělní, exoftalmus, krváceniny v očích a kůži (vlevo) a zduřelé ledviny v kaudální části s mramorovaným vzhledem, zvětšená slezina, anemická játra (vpravo) foto M. Palíková

Obr. 6 a,b – Histologický (vlevo – Hematoxylin-eosin, 400x, červená šipka – sporogenní stadium v ledvinném kanálku, modré šipky – příklady extrasporogenních stadií v intersticiu) a imunohistochemický (vpravo, zvětšení 400x) průkaz původce PKD v ledvinách foto M. Palíková 95 %.11 T. bryosalmonae je dvouhostitelským parazitem. Infekční stadia jsou uvolňována z mechovek (Bryozoa) do vody, kde plavou a pronikají do lososovitých ryb přes kůži a zejména přes žábry. U lososovitých ryb jsou popisovány dvě fáze vývoje. V první fázi dochází k transportu původce krví do vnitřních orgánů, zejména do ledvin a sleziny, kde se vyvíjí extrasporogenní stadia způsobující masivní infiltraci a proliferaci intersticia. Druhá fáze nastupuje za dva až tři týdny, kdy původce migruje do ledvinných kanálků a tam vytváří sporogenní stadium (obr. 6). Spory jsou vylučovány močí. Přítomnost sporogenních stadií byla experimentálně prokázána pouze u pstruha obecného a pstruha duhového, ale zpětná infikace mechovek se podařila pouze přes pstruha obecného a sivena amerického.12 PKD se vyznačuje výraznou sezónností spojenou s teplotou vody. Klinické příznaky onemocnění a zvýšená mortalita se objevují při teplotě nad 15 °C. Vyskytuje se nejčastěji u jednoletých ryb v měsíci červenci–říjnu, což je spojeno s uvolňováním infekčních spor z mechovek a rovněž proliferací parazitů v hostiteli – rybě. Po prodělané infekci bývají ryby imunní vůči reinfekci.13

640

Další infekční onemocnění Saprolegnióza Povrchové zaplísnění patří mezi nejrozšířenější onemocnění ryb. Vyvolávají ho nejčastěji plísně z rodu Achlya a Saprolegnia. Jejich výskyt ve vodním prostředí je ubikvitární. Uchytí se však až na primárně poškozeném povrchu kůže, žaber nebo jiker. Často doprovází onemocnění, při kterých dochází ke snížení vylučování hlenu. Je tedy považováno za sekundární onemocnění. Vlastní choroba má většinou chronický průběh, plíseň se rozrůstá do okolní zdravé tkáně a může dojít až k poruše homeostázy a k hynutí ryb. Na postižených rybách vidíme šedé vatovité nárosty, ryby jsou apatické, oddělují se od hejna. Diagnostika je založena na klinickém, patologickém a mikroskopickém vyšetření ryb. K léčbě je možné použít např. jododetergentní preparáty nebo manganistan draselný. Důležité je odstranit primární příčinu vedoucí k zaplísnění. Je potřeba zdůraznit, že uvedené infekční choroby nepředstavují všechna onemocnění, se kterými se můžeme v recirkulačních systémech setkat, ale pouze ta, se kterými jsme se prakticky setkali v recirkulačních systé-


Ryby

Obr. 7a,b – Dospělci škrkavky Raphidascaris acus ve střevě pstruha duhového (vlevo) a kapsuly s larvárními stadiemi v játrech (vpravo) foto M. Palíková mech dánského typu v našich podmínkách. Za určitých okolností se můžeme setkat i s jinými onemocněními, zejména parazitárního původu, která jsou běžná ve volných vodách. Pokud se však původce do chovu dostane a jsou v chovu vhodné podmínky pro uskutečnění vývojového cyklu, může způsobit značné ekonomické ztráty. A to nejen svou přítomností a potažmo estetickým zhoršením kvality produktu, ale i negativním vlivem na vstřebávání a konverzi živin a přírůstky ryb. Napadené ryby se také stávají vnímavějšími k dalším patogenům či jiným stresovým faktorům. Takovým příkladem může být např. v našem případě diagnostikovaná rafidaskaridióza.

Rafidaskaridióza Při pomnožení škrkavky Raphidascaris acus, u níž může být lososovitá ryba definitivním hostitelem i mezihostitelem, můžeme nalézat rozsáhlé patoanatomické změny ve vnitřních orgánech od přítomnosti dospělců ve střevě, kapsul v orgánech (obr. 7), migračních kanálů v játrech, až po vyhublost, přítomnost tekutiny v dutině tělní a meziorgánové srůsty. Terapeutické ozdravení chovu je prakticky nemožné, je potřeba zaměřit se na zoohygienu chovu a na přerušení vývojového cyklu parazita. V recirkulačních systémech dánského typu nelze však podceňovat ani poruchy alimentárního původu a poruchy spojené se špatnou kvalitou vody.14,15 Závažnými problémy v recirkulačních systémech dánského typu je vysoká koncentrace sloučenin dusíku (amoniak, dusitany). Odbourávání amoniaku, jako hlavního produktu dusíkatého metabolismu ryb, probíhá v biofiltrech procesem nitrifikace, ve kterém dochází k biologické oxidaci amoniakálního dusíku na dusitany a následně na dusičnany, které jsou pro ryby téměř neškodné. Pokud je druhá fáze nitrifikace pomalá, dochází k hromadění dusitanů ve vodě a dochází k methemoglobinemii, která se projevuje hnědým zbarvením krve a žaber a samozřejmě dušením ryb. Na snížení toxicity dusitanů má pozitivní vliv přítomnost chloridů ve vodě, pro lososovité ryby by měl být poměr Cl-/N-NO2vyšší než 17, lépe nad 50. Zpomalení druhé fáze nitrifikace může být způsobeno nedostatečným rozvojem nitri-


fikačních bakterií, odumřením bakterií z důvodu léčebného zásahu – např. po aplikaci antibiotik, nízkou koncentrací rozpuštěného kyslíku aj. Požadavky na kvalitu vody v recirkulačních systémech jsou ovlivněny požadavky bakteriálního oživení biofitrů.1

Závěr Každý intenzivní chov ryb má svá specifika a je potřeba zjistit konkrétní úskalí daného chovu v konkrétních podmínkách. Vzhledem k recirkulaci vody a vysokým hustotám rybích obsádek je v takových chovech nutný pravidelný veterinární dozor a eliminace patogenů optimalizací chovných podmínek, vhodnými zoohygienickými zásahy, správnou výživou, přerušením vývojových cyklů parazitů a případně vhodnou terapií.

Poděkování Použité výsledky byly získány s finanční podporou projektu MZe NAZV číslo QJ1210013 „Technologie chovu sladkovodních ryb s využitím recirkulačních systémů dánského typu se zaměřením na metody efektivního řízení prostředí a veterinární péče“. Literatura: 1. MAREŠ, J., LANG Š., KOPP, R., BRABEC, T., PFAU, R. Technologie chovu lososovitých ryb v recirkulačním systému dánského typu. Technologie R08/2013, Mendelova univerzita v Brně, 2014;26. 2. WEDEMEYER, G. The role of stress in the disease resistance of fish. In: A Symposium on Diseases of Fishes and Shellfishes, Am. Fish. Soc., Washington, DC., Spec. Publ. No. 5., Bethesda, MD, 1970:30-35. 3. MEYER, F. P. Aquaculture disease and health management. J Anim Sci 1991;69:4201-4208. 4. SVOBODOVÁ, Z., KOLÁŘOVÁ, J., NAVRÁTIL, S., VESELÝ, T., CHLOUPEK, P., TESARČÍK, J., ČÍTEK, J. Nemoci sladkovodních a akvarijních ryb. Informatorium Praha, 2007:264s. 5. NAVRÁTIL, S., SVOBODOVÁ, Z., LUCKÝ, Z. Choroby ryb. VFU Brno, 2000:155. s. 6. VÁGNEROVÁ, M. Nákazová situace a veterinární dozor v chovech ryb. V: Ochrana zdraví ryb; Vodňany, 2015:12-15. 7. BENBROOK, CH.M. Antibiotic drug use in U.S. aquaculture. IATP report, 2002:18. 8. PALÍKOVÁ, M., NAVRÁTIL, S., ČÍŽEK, A., SOUKUPOVÁ, Z., LANG, Š., KOPP, R., MAREŠ, J. Seasonal occurrence of diseases in salmonid recirculation system in the Czech Republic. Acta Vet Brno 2014;83:201-207. 9. ČÍŽEK, A., MANGA, I., MASAŘÍKOVÁ, M. Využití hmotnostní spektrometrie MALDI TOF a polymerázové řetězové reakce ke konfirmaci suspektních kul-

641

Ryby

10.

11. 12.

13.

14.

tur Aeromonas salmonicida, Flavobacterium psychrophilum a Yersinia ruckeri. Metodika R07/2013, Mendelova univerzita v Brně, 2013:30. SUDOVÁ, E., STRAUS, D.L., WIENKE, A., MEINELT, T. Evaluation of continuous 4-day exposure to peracetic acid as a treatment for Ichthyophthirius multifiliis. Parasitol Res 2010;106 (2):539-542. CLIFTON-HADLEY,R. S., BUCKE, D., RICHARDS, R. H. Proliferative kidney disease of salmonid fish: a review. J Fish Dis 1984;4:363-377. GRABNER, D. S., EL-MATBOULI, M. Transmission of Tetracapsuloides bryosalmonae (Myxozoa:Malacosporea) to Fredericella sultana (Bryozoa: Phylactolaemata) by various fish species. Dis Aquat Org 2008;79:133-139. FOOTT, J. S., HEDRICK, R. P. Seasonal occurrence of the infectious stage of proliferative kidney disease (PKD) and resistance of rainbow trout, Salmo gairdneri Richardson, to reinfection. J Fish Biol 1987;30:477-483. MAREŠ, J., KOPP, R., LANG, Š., BRABEC, T. Optimalizace obsádky a krmení ryb v recirkulačním systému dánského typu. Metodika R05/2012, Mendelova univerzita v Brně. 2012:21.

15. LANG, Š., KOPP, R., BRABEC, T., VÍTEK, T., MAREŠ, J. Optimalizace hydrochemických parametrů v recirkulačním systému pro chov ryb: I. Stabilizace kyselinové neutralizační kapacity a snížení toxicity dusitanů v recirkulačním systému dánského typu. Technologie R02/2011. Mendelova univerzita v Brně, 2011:27.

Adresa autorky: Doc. MVDr. Miroslava Palíková, Ph.D. Ústav ekologie a chorob zvěře, ryb a včel FVL VFU Brno Palackého tř. 1/3 612 42 Brno e-mail: [email protected]

VÝZVA Fakulta veterinární hygieny a ekologie (FVHE) oslaví v Ǝíjnu letošního roku významná výroēí – 40 let výuky oboru Veterinární lékaƎství-hygiena potravin a 25. výroēí vzniku samostatné Fakulty veterinární hygieny a ekologie. PƎi této pƎíležitosƟ se obracíme na kolegy - absolventy oboru (od roku absolutoria 1980–2014), rovnĢž i na ostatní pracovníky v oboru veterinární hygiena potravin s informací o založení Klubu veterinárních hygienikƽ. ProstƎednictvím tohoto klubu chce fakulta pƎispĢt k obnovení a rozvoji vzájemných kontaktƽ – se svými absolventy a spolupracovníky i mezi absolventy navzájem. K hlavním cílƽm klubu proto bude patƎit zprostƎedkování vzájemných setkávání jeho ēlenƽ, informace o aktuálním dĢní na fakultĢ, podle zájmu a ohlasu i možnost spoleēenských akcí, odborných pƎednášek apod. V pƎípadĢ Vašeho zájmu o bezplatné ēlenství Vás žádáme o poskytnuơ aktuálních kontaktních údajƽ na emailovou adresu fakulty [email protected] nebo poštou na adresu Veterinární a farmaceuƟcká univerzita Brno, Palackého 1/3, 612 42 Brno, dĢkanát FVHE. PƎímá on-line registrace na webových stránkách (www.fvhe.vfu.cz) bude spuštĢna k datu 1. 7. 2015.

642


Anketa

Setkáváte se ve svojí praxi s infekčními onemocněními psů a koček? Jak se změnila četnost těchto onemocnění? Které infekce u malých zvířat v současnosti převládají a které se naopak vyskytují jen sporadicky?

MVDr. Jan Hnízdo Veterinární klinika ANIMAL CLINIC, Praha V naší praxi jsou opravdová infekční/kontagiózní onemocnění u psů velice vzácná. Samozřejmě to do určité míry souvisí s epidemiologickou situací ve velkoměstě. Nicméně se domnívám, že jsou v současnosti i ve venkovské praxi infekční onemocnění u psích pacientů stále vzácnější. Nejběžnější lokální“ epidemie“ pozorované v naší praxi jsou infekce horních dýchacích cest (Adenovirus sp., Parainfluenca sp. příp. Bordetella sp.). Tyto infekce jsou většinou samolimitující a poměrně banální. Podstatná část pacientů, u kterých je například původní podezření na infekční průjmová onemocnění (např. parvovirózu), má neinfekční etiologii. Poslední případ leptospirózy jsme zaznamenali téměř před deseti lety. Psinku si pamatuji pouze ze studentských dob a stáží v Africe. Souvisí to samozřejmě i s vysokým procentem vakcinovaných psů v České republice a poměrně slušnou úrovní hygieny v běžných chovech a ve společnosti všeobecně.


U kočičích pacientů se rovněž výrazně snižuje počet pacientů s kontagiózním onemocněním. Samozřejmě se budeme nadále setkávat s felinními respiračními infekcemi, zvláště ve větších chovech (kaliciviróza, herpesviróza, mycoplazmové infekce atd.). Počet FeLV pozitivních koček naopak za posledních deset let dramaticky klesá, na FIV pozitivního pacienta si za poslední roky nevzpomenu. FIP nepovažuji za kontagiózní onemocnění per definitionem. Naopak máme vzestupný trend v záchytu infekčních onemocnění u exotů, ať už to je koronavirus u fretek či „stará“ a „nová“ virová onemocnění u plazů (herpes-, rana-, paramyxo-, adeno-, bornavirus atd.). Co se týká nekontagiozních infekcí je situace průběžně stále stejná. Typickým příkladem jsou antibiotika responzivní průjmová onemocnění (často Clostridium sp.) či multifaktoriální infekce dolních dýchacích cest. Stále větší význam mají takzvaná cestovní onemocnění, jako je leishmanióza či ehrlichióza. Naopak se význam některých, pro mnohé nových, tick-born infekcí značně přeceňuje. Jako příklad bych uvedl zcela zanedbatelný význam boreliózy v naší psí populaci či dramaticky přediagnostikovanou anaplazmózu, kdy se většina kolegů domnívá, že pozitivní titr znamená aktivní infekci (opak je pravdou).

MVDr. Martin Grym Veterinární klinika AVETUM, Brno 1. Infekčním onemocněním se ve veterinární praxi asi nikdo zcela nevyhne a infektologie je a asi i zůstane významnou porcí práce veterinárního lékaře. Naštěstí z její intervenční (léčebné) části významně ukusuje ta preventivní (vakcinační programy). 2. Incidence a rozvrstvení infekčních chorob u pacientů se bezesporu liší podle místa a charakteru praxe. Kupříkladu veterinární péče v útulku s sebou nese jiné poznatky o infekcích než v běžné praxi, stejně tak se liší prvoliniová od druholiniové praxe či vesnická a velkoměstská praxe. Můj osobní dojem je takový, že díky proočkovanosti a kvalitním vakcínám jsou zvláště virózy na ústupu. Dobré povědomí chovatelů o nemocech, jako je lymská borelióza, infekční Z hlediska sekundárních infekcí nás stejně jako humánní medicínu stále více trápí multirezistentní („nemocniční“) MRS-infekce,

tracheobronchitida, ale třeba i tetanus či herpesviróza, včetně zvýšené poptávky pro prevenci těchto chorob, významně snížilo jejich výskyt. Trošku hůře vnímám situaci u koček, přestože u nich (a zvláště u nich) dochází ke změnám v systému chovu – od „pastevního“ ke „stájovému“, což je pro výskyt infektů zásadní kritérium. 3. U mě osobně jsou choroby jako parvoviróza či psinka naštěstí pouze předmětem reminiscencí a nostalgického rozjímání. Jiná situace je třeba u infekční tracheobronchitidy, což je posilováno různými kolektivními svody a efektem „chrchlající čekárny“. Nicméně relativní dobrá účinnost vakcín i dobrá vzdělanost (a vzdělavatelnost) klientely i tuto nepříjemnou chorobu tlumí. U koček se u mě drží na prvních příčkách kaliciviróza a herpesviróza, na které zespodu doráží felinní infekční peritonitida. I zde se ale situace díky systému preventivní péče za posledních deset let významně zlepšila. Nelze nezmínit, že co naopak v posledních letech sleduji stále častěji, je přenos systémových infekcí (chřipka, hnisavá angína) z člověka na psa, kočku i papouška. v první řadě meticillin rezistentní Staphyllococcus pseudointermedius, méně pak (na rozdíl od humánní medicíny) Staphyllococcus aureus.

643

Management klinické praxe

Veterinární klinika KLAVET Nabízíme kompletní péči pro kočičí a psí pacienty. Jen velmi komplikované případy vyžadující speciální vyšetřovací metodu nebo zákrok referujeme na specializovaná pracoviště.

Struktura pracoviště Klinika Klavet je situována přímo v městské zástavbě v centru historických Klatov. Disponuje prostornou čekárnou pro deset pacientů s recepcí a prodejnou veterinárních doplňků a krmiv. Pro ukrácení dlouhé chvíle čekajících klientů je čekárna vybavena velkým sladkovodním akváriem a teráriem. Z čekárny pacienti vstupují do velké ordinace, která slouží k provádění základních veterinárních vyšetření a zákroků. Na velkou ordinaci navazuje specializovaná sonografická a endoskopická vyšetřovna. Tato ordinace je navíc vybavena zubním stolem a slouží tak zároveň ke stomatologickým zákrokům. Na velkou vyšetřovnu navazuje i samostatná rentgenová místnost, vybavená rentgenem s nepřímou digitalizací. Procházíme do hospitalizační místnosti se čtyřmi hospitalizačními boxy. „Prostor hospitalizace je doplněn infuzním stolem a slouží nám zároveň jako infuzní místnost,“ vysvětluje strukturu pracoviště MVDr. Martin Pešek, majitel pracoviště.

Na hospitalizaci navazuje operační přípravna s autoklávem a sterilizátorem. Na kompletně vybaveném operačním sále probíhají operace měkkých tkání, očí, uší i kostní chirurgie. „V případě psích nebo kočičích pacientů jsme schopni poskytnout téměř kompletní sortiment služeb pacientovi,“ vysvětluje Dr. Pešek a pokračuje: „Pouze komplikované případy vyžadující neobvyklou vyšetřovací metodu nebo zákrok, referujeme na specializované kliniky.

Typičtí pacienti pes, kočka, exoti, malí savci, plazi

Tým kliniky MVDr. Martin Pešek Zaměření: ortopedie, chirurgie velkých zvířat MVDr. David Beránek Zaměření: interna, chirurgie měkkých tkání,

Pohled do velké vyšetřovny

644


Management klinické praxe

MVDr. Václav Havlík Zaměření: interna, chirurgie měkkých tkání Marta Lukačiková Recepční

Management praxe Naší snahou je poskytovat komplexní péči o pacienty v souladu s moderními medicínskými trendy. Zakládáme si na individuálním přístupu ke klientům a pacientům. Zabýváme se zejména zdravotní problematikou psů, koček, drobných savců a exotických zvířat, ale k naší každodenní praxi patří i péče o hospodářská zvířata. Karel Veselý

Operační sál

VETERINÁŘSTVÍ 8/2015 MVDr. Václav Havlík při vyšetření pacienta

Čekárna s recepcí

645

Představujeme

Auxivet s. r. o. V našem dnešním rozhovoru jsme oslovili MVDr. Leoše Železného, jednatele firmy AUXIVET s. r. o. Pane doktore, mohl byste prosím našim čtenářům představit společnost Auxivet s. r. o.? Společnost AUXIVET s. r. o. je malá česká distribuční firma, založená v roce 2012. Zabýváme se dovozem a distribucí veterinárních přípravků. Momentálně máme výhradní zastoupení dvou firem pro Českou a Slovenskou republiku. Máme to hezky rozdělené regionálně i časově. Zastupujeme novou českou značku TraumaPet, která na bázi moderních nanotechnologií vyvíjí nové preparáty ve veterinární i humánní medicíně. A k tomu máme ještě jednu firmu z druhého konce světa, americkou firmu s více než čtyřicetiletou tradicí – Vetri Science Laboratories, která se zabývá výrobou potravních doplňků pro lidi a zvířata. Jak dlouho má vaše společnost zastoupení na našem trhu a jaké je její zaměření v oblasti péče o zdraví zvířat (především ve sféře diagnostiky)? Jsme mladá firma, na trhu působíme teprve tři roky. Zaměřujeme se na oblast výživy malých zvířat, kterou se osobně zabývám už více než 20 let. Proto jsme si vybrali pro distribuci přípravky Vetri-Science, jelikož splňují moje představy o tom, jak má vypadat potravní doplněk pro psy a kočky. Při současných znalostech v této oblasti víme, že někdy o kompletní výživě a zdraví rozhodují miligramové hodnoty některých látek a ty v potřebných hodnotách a poměrech v žádném, byť kompletním krmivu nenajdeme. Tady se mi líbí kombinace čínské medicíny, výtažků z bylinek, hub a dalších rostlin a k tomu moderní nové látky, jejichž účinky na zdraví prostřednictvím výživy byly objeveny nedávno, jako je třeba koenzym Q10, DMG nebo SAMe. Navíc je to zpracované v moderní formě žvýkacích polovlhkých kousků, která zvířata ráda přijí-

646

mají a nemusíme se trápit s dlouhodobým podáváním tablet. A k výživě se snažíme podporovat nové směry péče o zvířata, jako je oblast nanotechnologií a jejich uplatnění v léčbě a prevenci onemocnění zvířat. Které produkty patří na našem trhu k vašim nejúspěšnějším? Z pohledu potravních doplňků od firmy Vetri-Science je to Composure na uklidnění psů na bázi kolostra a Glyco-Flex na podporu kloubů. U koček je to pak Rennal Essencial na podporu zdraví ledvin a Vetri-Lysine Plus na celkovou podporu imunity a proti herpesvirovým infekcím. Z preparátů TraumaPet Ag na bázi nanostříbra jsou to jednoznačně ušní kapky TraumaPet oto Ag, které díky stříbru působí proti bakteriím a kvasinkám, ale nevyvolávají rezistence. Výborně se tedy hodí na chronické otitidy, kde už selhala řada antibiotik. A stále častěji nachází použití TraumaPet gel a krém na vlhké hojení ran, respektive bakteriální infekce na kůži. Ještě prosím ve zkratce z vašeho výzkumu... Výzkum nanotechnologií je teprve v plenkách a v budoucnu se dočkáme v této oblasti řady novinek jak v humánní, tak i ve veterinární medicíně. V současné době uzavíráme klinické testy s novým přípravkem, který, doufám, uvedeme na trh ještě tento rok. Připravujete v letošním roce nějaké novinky pro kolegy v praxi? Jak jsem již uvedl, chystáme nový produkt na bázi nanotechnologie, ale oblast jeho indikace si zatím ještě necháme pro sebe. Také v oblasti potravních doplňků uvažujeme o dvou novinkách na podporu zdraví dutiny ústní. Účastní se vaše firma i odborných akcí a výstav? Pravidelně se zúčastňujeme veterinárních akcí pořádaných ČAVLMZ v Hradci Králové, ale i menších semi-

MVDr. Leoš Železný nářů nebo akcí na Slovensku. Pořádáme přednášky na regionálních zasedáních KVL nebo pro chovatele. Jak výrobky TraumaPet, tak i Vetri Science jsou v podstatě stále poměrně nové na našem trhu a je tedy potřeba je představovat kolegům. Jsme rádi, že pokud je někdo vyzkouší, tak se k nim vrací. Jaký je váš systém prodeje? Přesto, že naše výrobky nepodléhají preskripci, přece jenom řeší nějaké orgánové problémy (podpora ledvin, jater, kůže…), a proto chceme, aby majitel ke kvalitnímu výrobku dostal i kvalitní informace. Proto výrobky TraumaPet a Vetri-Science prodáváme pouze prostřednictvím veterinárních distributorů. Víme, jak bývá nepříjemné, když si chovatel může sehnat některé přípravky na internetu levněji, než je nákupní cena kolegů... My naopak chceme, aby si majitel opakovaně chodil pro naše přípravky do ordinací. Jednak je to dobré pro pacienty, kteří budou pod častější zdravotní kontrolou veterináře, a jednak doufáme, že to ocení kolegové, že alespoň touto cestou se snažíme drobně podpořit jejich příjmy. Děkuji za rozhovor Eva Lokajová


Informační servis

Reakce na článek „Anthelmintika – dobrý sluha, ale zlý pán“ A. Hera, E. Vernerová, J. Bureš Nezbývá než reagovat na článek uveřejněný v červnovém čísle Veterinářství doc. Ing. Jaroslava Vadlejcha, Ph.D., Anthelmintika – dobrý sluha, ale zlý pán, upozorněním na skutečnost, že v červnu roku 2007 byl Výborem pro veterinární léčivé přípravky (Commitee for Medicinal Products for Veterinary Use/CVMP) přijat pokyn „Souhrn údajů o přípravku pro anthelmintika“1 jako reakce na zvyšující se nárůst rezistence parazitů ovcí, koz, koní a skotu k anthelmintikům. Tento pokyn doporučuje přidání standardních upozornění do souhrnu údajů o přípravku (Summary of Product Characteristic/SPC) u anthelmintik používaných pro ovce, kozy, koně a skot. V SPC v bodě 4.4 „Zvláštní upozornění pro každý cílový druh“ je uvedeno: „Za použití vhodných testů (např. testu redukce počtu vajíček/FECRT) mají být vyšetřeny podezřelé klinické případy na rezistenci k anthelmintikům. Tam, kde výsledky testu potvrzují rezistenci k určitému anthelmintiku, by mělo být použito anthelmintikum náležející do jiné skupiny a mající jiný způsob účinku.“ Aby bylo dosaženo potlačení gastrointestinálních infekcí (GI infekcí) a současně aby byla udržena účinnost anthelmintických přípravků, byla rozpracována nová strategie podle doporučení Světové asociace pro podporu veterinární parazitologie (WAAVP), doporučení založeného na vědeckém základě ve způsobu odčervení ve stádě. Z důvodu globálního problému rezistence GI nematodů malých přežvýkavců k anthelmintikům se jeví jako nejvhodnější strategie v boji s parazitárním onemocněním cílená terapie, která počítá s konceptem refugií. Jedná se o rozvážné podávání anthelmintik


tak, aby kumulace rezistentních alel v populaci červů mohla být co nejvíce oddálena. To umožňuje cílená terapie zvířat a cílená selektivní terapie. 2,3 Cílená terapie (Target Treatment) je definována jako léčba celého stáda v době nejvhodnější pro léčbu s důrazem na refugia. Na rozdíl od strategické léčby, která byla aplikována profylakticky na základě znalosti epidemiologické situace v dané oblasti, cílená terapie redukuje počet terapeutických zásahů ve stádě s důrazem na minimalizaci kontaminace pastviny rezistentními genotypy. Vede k prodloužení intervalu mezi aplikacemi anthelmintik, např. v letním období. Cílená selektivní terapie (Target Selective Treatment/ /TST) je zaměřena pouze na jednotlivce/skupinu zvířat. Jsou to např. zvířata více vnímavá k parazitárnímu onemocnění anebo zvířata, která by způsobila větší parazitární zátěž pastvin. Ostatní kusy ve stádě se neléčí. Posunuje se tedy v oblasti parazitární zátěže i pohled na welfare zvířat, kdy je možno definovat jako welfare zvířete toleranci určité hladiny parazitární zátěže. Jak uvádí např. Chroust a kol. (2008),4 snižování prevalence GI hlístic má své hranice, a to zpravidla do stadia, kdy se ustálí dynamika populace parazita v prostředí a vytvoří tak určitou rovnováhu v parazitohostitelských vztazích. Jak vyplývá z výše uvedeného, je pro úspěšnou dehelmintizaci stáda z pohledu možného vývoje rezistentních kmenů vysoce důležitá znalost epidemiologické situace v dané oblasti, odborná znalost parazitologie a farmakologie, aby bylo možné nastavit nejhodnější program odčervení v daném chovu s důrazem na dosažení účinnosti, ale zároveň s ohledem na možné riziko vzniku rezistence. V žádném

případě nelze přistoupit k doporučení autora článku „předávkování“, kdy v nejednom případě hrozí riziko vzniku vážných nežádoucích účinků až úhynů u cílových druhů zvířat, poškození lidského zdraví působením rezidui léčivé látky/ /látek v živočišných produktech určených k lidskému konzumu, a nebo při dodržení dostatečně dlouhých ochranných lhůt ekonomických ztrát chovatele. Nelze neupozornit i na velké riziko vznikající neuváženým použitím kombinace léčivých látek, a to i v případě, jak autor doporučuje, podaných jednotlivě, ale v krátkém časovém sledu za sebou, která s sebou nesou stejná rizika jako autorem doporučené předávkování. Pro oba případy navíc neexistují dostatečně robustní data, která by ve všech případech potvrdila účinnost obou uvedených postupů. Uvážlivé zařazení použití kombinace léčivých látek spolu s dalšími opatřeními snižujícími riziko vzniku rezistence je na místě, vždy ale pouze po odborném posouzení poměru prospěchu a rizika léčby veterinárním lékařem.5 Pro účinné a bezpečné zvládnutí parazitologické situace v chovu je nutná úzká spolupráce chovatele a veterinárního lékaře tak, aby byla volena vhodná strategie dehelmintizace s ohledem na danou nákazovou situaci ve stádě a charakter voleného veterinárního léčiva (cílená terapie, cílená selektivní terapie, střídání účinných látek podle jejich farmakodynamických vlastností atd.) a je třeba mít na paměti, že zdolávání parazitárních infekcí je vysoce odborný problém, který je předmětem intenzivního rozvoje odborných poznatků, jež je nutné, má-li se dosáhnout skutečně účinné kontroly parazitárních infekcí a udržitelného stavu s ohledem na

647

Malá zvířata

moči stejně jako insuficientní databáze provedené mikrobiologické analýzy. Autorova zkušenost s urolity zasílanými mu k analýze je bohužel taková, že převážná většina pracovišť při zjištění urolitiázy bakteriologickou kultivaci před vlastním chirurgickým zákrokem vůbec neprovádí. Obvyklým důvodem bývá rozléčenost pacienta antibiotikem již před vlastním zákrokem. Nicméně z humánní medicíny je známo, že profylaktické podání antibiotik před cystotomií nesnižuje výskyt infekcí operační rány.9 V české veterinární praxi se ovšem s antibiotiky podanými dříve než těsně před chirurgickým zákrokem u litiatiků většinou setkáváme z důvodu jejich podání už v primokontaktu v rámci jakési víry, že se při urologické symptomatologii jedná jen o uroinfekt. Přesto však existují určité signály o výskytu souběžné uroinfekce u psích urolitiatiků. V již citované americké studii, jež zpracovala data z let 1981–1994,3 byly uváděny pozitivní bakteriologické nálezy u 52 % pacientů s kalciumoxalátovou urolitiázou a 69 % psů s urátovými kameny. Tato překvapivě vysoká čísla však mají svůj základ v primárních praxích a nikoliv na univerzitě, jejíž tým data zpracoval; metodika americké studie nespecifikovala způsob odběru moči na bakteriologickou kultivaci. U kalciumoxalátových litiatiků byly v oné studii nejčastějšími uropatogeny stafylokoky, E. coli, streptokoky a Pseudomonas aeruginosa; u urátových litiatiků to byly opět stafylokoky, E. coli, streptokoky a Proteus sp. V popisované české studii však bylo bakteriologických záchytů u metabolických kamenů velmi málo a bez zjevné převahy některého z uropatogenů. Komparace s americkými daty je však problematická vzhledem k nesrovnatelně nižšímu počtu probandů v české studii. Možným vysvětlením může být i fakt, že ve zde popsaném souboru pacientů byly kultivace prováděny výhradně z moči; zařazením kultivací i z bioptátů sliznice močového měchýře by mohlo být dosaženo vyšší míry pozitivních záchytů. To ostatně bylo i demonstrováno v jedné indické studii, v níž právě kultivace z bioptátů nebo kamenů zajistila celých 24 % pozitivních případů.10 V jiné, ještě starší americké studii 438 psích urolitiatiků byla pozorována pozitivita bakteriologické kultivace z katetrizované moči nebo výtěru močového měchýře u 70 % pacientů.11 Ve zmíněném sledování byly nejčastěji identifikovanými uropatogeny stafylokoky, E. coli a Proteus sp. Tento fakt dobře koresponduje s minerálním složením, protože 70 % kamenů bylo fosforečnanové povahy (tehdy pouze kvalitativní chemická analýza). Při recentní analýze 90 brazilských případů komorbidity urolitiázy s uroinfekcí byly dominantně zjišťovány opět stafylokoky a dále Proteus sp. a E. coli.12 Zmíněná indická studie provedená na 21 psech zjistila bakteriální uroinfekci u 76 % pacientů;10 překvapivě převažovaly E. coli. Příčinou mohl být fakt, že kultivace byla prováděna nejen z moči, ale i ze slizničních bioptátů a z konkrementů samotných. Pozoruhodný byl zjištěný a zde popsaný vyšší výskyt uroinfektů ve skupině mineralogicky neanalyzovaných litiatiků, protože převyšoval ostatní skupiny metabolicky


podmíněných litiatiků, a to i přesto, že podle klinické typizace byl podíl předpokládaně struvitových kamenů v diskutované skupině nízký. Rozložení uropatogenů v této skupině neodpovídá vyššímu zastoupení bakterií vybavených ureázou; jen ve dvou případech z devíti byl izolován stafylokok nebo Proteus sp. Vysvětlením může být nízký počet posuzovaných probandů v této skupině nebo ostatně i celkově, případně mylná interpretace klinické minerální typizace urolitů. Ačkoliv korynebakterie nebyly v popisovaném souboru zachyceny, zasluhují zmínku, protože Corynebacterium urealyticum bývá sporadicky příčinou tzv. enkrustující cystitidy u psů13 nebo i u koček.14 Enkrustující cystitida představuje velmi specifickou variantu chronické cystitidy, při níž určité bakterie vybavené schopností tvorby vlastního obalu z apatitu15 dokážou vytvořit v měchýři celé kalcifikované plaky. Ty můžeme považovat také za svého druhu močový konkrement, protože jsou minerální povahy a zároveň makroskopické. Enkrustované plaky bývají složeny z apatitu a struvitu.14 V jednom případě u psa byla popsána korynebakteriová uroinfekce společně s apatitovou nefrolitiázou.16 V jiném případě enkrustující cystitidy u psa byl jako původce identifikován Staphylococcus pseudintermedius,17 což poukazuje na to, že tento typ zánětu způsobují nejen korynebakterie.

Závěr Psí pacienti s urolitiázou mívají nezřídka souběžnou močovou infekci, což je téměř pravidlem u struvitových litiatiků. V zahraničních sledováních bývají pozitivní záchyty uroinfektů u psů s urolitiázou relativně vysoké, pohybují se na úrovni 70 %. Srovnatelnou obecnou pozitivitu se v této české studii nepodařilo zachytit; specificky u metabolických kamenů byla rovněž nižší, než se uvádí v nejobsáhlejší americké studii. U pacientů s urolity, u nichž se nepodařilo kultivačně uroinfekt prokázat ještě před cystotomií, lze doporučit další kultivační aktivity zaměřené na bioptát sliznice močového měchýře v těch případech, kde je důvodné podezření na existenci souběžné uroinfekce. Literatura: 1. CHEW, D. J. Diagnosing initial an recurrent urinary tract infections in dogs. In: Bayer Selected Proceedings TNAVC, January 2001. 2. OSBORNE, C. A., LULICH, J. P., KRUGER, J. M., ULRICH, L. K., KOEHLER, L. A. Analysis of 451 891 canine uroliths, feline uroliths, and feline urethral plugs from 1981 to 2007: perspectives from the Minnesota Urolith Center. Vet Clin Small Anim 2008;39:183-197. 3. LING, G. V., FRANTI, C. E., JOHNSON, D. L., RUBY, A. L. Urolithiasis in dogs III: prevalence of urinary tract infection and interrelations of infection, age, sex, and mineral composition. Am J Vet Res 1998;59(5):643-649. 4. HESSE, A. Canine urolithiasis: epidemiology and analysis of urinary calculi. J Small Anim Pract 1990;31:599-604. 5. KUČERA, J. Výsledky fyzikální analýzy močových konkrementů v 37 případech urolitiázy psů. In: Zborník referátov z I. sympózia o chorobách mäsožravcov. Košice, Univerzita veterinárného lekárstva, 1991:77-80. 6. HESSE, A., NEIGER, R. Urinary stones in small animal medicine. London; Manson Publishing Ltd, 2009:176. 7. LING, G. V. Lower urinary tract diseases of dogs and cats. St.Louis; Mosby, 1995:235. 8. OSBORNE, C. A., KLAUSNER, J. S., POLZIN, D. J., GRIFFITH, D. P. Etiopathogenesis of canine struvite urolithiasis. Vet Clin Small Anim 1986;16:67-86. 9. TREPANIERE, L. A. Rational use of presurgical antibiotics. In: Proceedings of the 38th World Small Animal Veterinary Congress 2013, Auckland, New Zealand.

585

Informační servis

rozvoj rezistence, v plné míře respektovat a veškerá léčebná a preventivní opatření formulovat s ohledem na dostupné důkazy (evidence-based medicine). Literatura 1. Anonym. Guideline on the Summary of Produkt Characteristic for Anthelmintics. EMEA/CVMP/EWP/170208/2005. London, July 2007: 1-5. 2. Van Wyk, J. A., Hoste H., Kaplan, R.M., Besier, R. B. Targeted selective treatment for worm manage-

ment - How do we sell rational programs to farmers? Veterinary Parasitology 2006: 139, 336–346. 3. Kenyon, F., Greer, A. W., Coles, G. C., Cringoli, G., Papadopoulos, E., Caber, J., Berrag, B., Varady, M., Van Wyk, J. A., Thomas, E., Vercruysse, J., Jackson, F. Tha role of targeted selective treatments in the development of refugia-based approaches to the kontrol of gastrointestinal nematodes of small ruminats. Veterinary Parasitology 2009: 164 (1), 3-11. 4. Chroust, K. Význam společné pastvy skotu a ovcí při tlumení parazitóz. Veterinářství 2008: 58, 455-458. 5. Leathwick, D. M., Ganesh, S., Waghorn, T. S. Evidence for reversion towards anthelmintik

susceptibility in Teladorsagia circumcincta in response to resistence management programmes. International Journal for Parasitology: Drug and Drug Resistance 2015 (5): 9-15.

Adresa autora: Prof. MVDr. Alfred Hera, CSc. Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv Hudcova 56a 621 00 Brno e-mail: [email protected]

Evropský kongres Mezinárodní společnosti pro medicínu koček v Portu Tomu, kdo se blíže zajímá o medicínu koček, jistě není třeba organizaci ISFM představovat. Červencový kongres v portugalském Portu byl zaměřený na reprodukci, dermatologii a hematologii. Zájem o kongres je tradičně obrovský, o čemž svědčí téměř 500 delegátů z 38 zemí. Předkongresový den byl věnovaný otázkám oddálení říje, potlačení pohlavního cyklu a ovlivnění sexuálního chování. Probrány byly nejnovější poznatky v hormonální léčbě a zkušenosti s aplikací více druhů čipů. Američtí kolegové se podělili o zkušenosti s vakcínou proti GnRH, při které je největším problémem výrazná lokální reakce v místě aplikace. Přednášena byla i alternativa kastrace kocourů – intratestikulární aplikace solí zinku nebo vápníku. Obrovské peníze jsou v současnosti věnovány na výzkum jednoduchého řešení sterilizace toulavých koček v městských aglomeracích.

Veškeré přednášky probíhají v angličtině, časový harmonogram je přesně dodržován a také technicky je vše dokonale zabezpečeno. Díky entuziasmu pořádající organizace a velkému zájmu sponzorských firem je o účastníky výborně postaráno i z hlediska gastronomického. Hned první večer se konala výjimečná událost. Jeden z hlavních a tradičních sponzorů a zároveň společnost, která podpořila i moji účast na kongresu, uspořádal banket při příležitosti křtu zcela nové publikace. V několika přednáškách nám společnost MERIAL představila knihu Parazitózy a vektorové nemoci koček. S ohledem na ucelenost informací, nejnovější poznatky a specifika terapie koček jde o ojedinělé dílo. Všichni přítomní navíc dostali tuto knihu jako dárek. Následující dny byly velmi náročné. Přednášky probíhaly od devíti hodin ráno až do šesti hodin večer.

Byla to příležitost setkat se naživo s legendou veterinární dermatologie profesorkou Karen Moriellovou, která zaujala především praktickými a jednoduchými návody při diagnostice i léčbě. Také večerní sponzorované přednášky byly velmi zajímavé. Například profesorka GunnMooreová upozornila na nové možnosti včasné diagnostiky selhání ledvin pomocí SDMA testu nebo stanovení prognózy na základě UPC testu. Závěrečný den byl mimo jiné věnován krevním skupinám, transfúzím a autoimunitním onemocněním koček. Celý kongres probíhal ve velmi přátelské atmosféře, a tak se účastníci těší na příští ročník ve stejném čase na ostrově Malta, tentokrát zaměřený na ortopedii a nemoci GIT. MVDr. Tomáš Weidenhöfer ABClinic veterinární klinika Jemelkova 42, Brno

Ilustrační foto

648


Informační servis

Veterinární cytologie v praxi Pod názvem Cytologie v praxi III. uspořádala společnost MSD Animal Health již potřetí cyklus odborných přednášek My Study Day zaměřený na nejnovější poznatky z cytologické veterinární praxe a na aktuality z ektoparazitárního trhu. V květnu a červnu se mohli veterinární lékaři a studenti zúčastnit přednášek věnovaných cytologii mízních uzlin a kožních útvarů v pěti městech – v Bratislavě, Praze, Brně, Hradci Králové a v Trojanovicích. Hojná účast, téměř 300 veterinárních lékařů, potvrzuje rostoucí zájem o tento vzdělávací program. Odborný seminář zahájil a moderoval MVDr. Jan Doležal (MSD Animal Health). Hlavní přednášející MVDr. David Hanzlíček (Klinika Jaggy Brno) uvedl problematiku cytologie mízních uzlin a diferenciální diagnózy lymfomu. Multicentrický lymfom, tedy lymfom s primárním výskytem nádorových lymfocytů v mízních uzlinách je u psů nejběžnější formou. U koček je tato forma lymfomu vzácná. Klinicky se onemocnění projevuje zvětšením jedné uzliny nebo regionu mízních uzlin, typická je generalizovaná lymfadenopatie. Při vyšetření mízní uzliny pečlivě palpujeme. Nejméně vhodné k vyšetření jsou mízní uzliny submandibulární, protože v dutině ústní mohou probíhat zánětlivé procesy (gingivitida). Odběr vzorků je možný dvěma způsoby, buď metodou FNB, tj. tenkojehelné biopsie (volné jehly), nebo metodou FNA tj. aspirací injekční jehlou se stříkačkou. Po šetrném rozetření vzorku na sklíčku je vhodné použít barvení podle Romanowského nebo Giemsy. Normální mízní uzlina obsahuje do 10 % lymfoblastů, reaktivní mízní uzlina až 25 %, a přítomnost lymfoblastů nad 50 % indikuje přítomnost nádorového procesu. Cytologie je vysoce specifickou, ale málo senzitivní metodou. Mohou se vyskytnout falešně pozitivní a negativní nálezy, které lze vyloučit opakovaným odběrem i z jiných mízních uzlin, případně dalšími imunocyto- a imunohistochemickými technikami, např. PARR klonalitou.


Pohled do přednáškového sálu Diferenciálně diagnosticky zvažujeme reaktivní mízní uzlinu, lymfadenitidu, eozinofilní lymfadenitidu, granulomatózní lymfadenitidu aj. nebo můžeme zjistit metastázy. Ve své druhé přednášce se autor zabýval cytologií kožních útvarů – mastocytomem a jeho diferenciálními diagnózami. Mastocytom je jedním z nejběžnějších a nejdůležitějších kožních/podkožních nádorů u psů s genetickou predispozicí, zvláště u boxerů. Jeho makroskopický vzhled je velmi variabilní a nelze ho v této fázi diagnostikovat. Cytologická diagnóza je naopak ve většině případů poměrně snadná. V některých případech (zejm. málo granulovaných nebo úplně agranulárních) je obtížné ho cytologicky odlišit od dalších hematopoetických tumorů (plazmocytom, histiocytom a kožní lymfom). Také maligní melanom, hepatoidní adenom nebo sarkom měkkých tkání může v diferenciaci od mastocytomu činit jisté obtíže. Dr. D. Hanzlíček přednášejícím prezentoval cenné praktické rady pro spolehlivé cytologické rozlišení. V poslední prezentaci, nazvané „cytologie v každodenní praxi“, popsal autor celkem šest pacientů, u kterých vedla cytologie k zásadním diagnostickým zjištěním a vyzdvihl tak její téměř nezastupitelnost v medicíně založené na důkazech (evidence-based medicine). Dr. D. Hanzlíček pracuje na referenční klinice JAGGY a poskytuje také cytologický servis pro veterinární léka-

ře, odkud čerpá praktické zkušenosti, se kterými se dělí s posluchači a snaží se tím mimo jiné o posílení systému referování pacientů a spolupráce mezi veterinárními pracovišti. Dr. J. Doležal přinesl nové informace související s použitím žvýkací tablety proti klíšťatům a blechám Bravecto a poradil, jak zvýšit profit veterinární praxe správně vedeným prodejním rozhovorem s klientem. Tablety Bravecto se staly nejprodávanějším ektoparazitikem na našem trhu vázaným výhradně na předpis veterinárního lékaře. Díky účinnosti 12 týdnů a vynikajícímu bezpečnostnímu profilu jak pro psa (včetně MDR1 –/– plemen), tak pro majitele a jejich děti, zájem o tuto novinku neustále narůstá. Klíšťata spolehlivě likviduje do 12 hodin, blechy pak do 8 hodin, ale první vetřelce hubí již během několika desítek minut. Dosavadní zkušenosti z praxe jasně ukazují, že tableta je přijímána pacientem velmi ochotně, je účinná a po jejím použití je zaznamenáváno minimum nežádoucích účinků. Na závěr byla prezentována první studie prokazující výbornou účinnost tablet Bravecto i proti Demodex canis. Kolegové s nadšením uvítali informaci o chystaném uvedení tohoto přípravku i pro kočky. V okolí brněnské přehrady, v hotelu Maximus Resort, proběhla v závěru této akce plodná diskuse a program byl ukončen bohatým rautem. Irena Sekaninová

649

Informační servis

Mezinárodní akademie chovu skotu Odborný seminář v rámci cyklu International Cattle Accademy (ICA) připravený společností MSD Animal Health ve spolupráci s Fakultou veterinárního lékařství VFU Brno a Szent István University Budapešť se konal dne 6. června v Kloboukově pavilonu na VFU Brno. Seminář zahájil prof. Vladimír Celer (VFU Brno) a Dr. István Gróf (MSD Animal Health). Tématem letošního cyklu ICA byla zvolena reprodukce. Dopolední přednášky, zaměřené na prevenci a řešení těžkých porodů, patřily specialistům z oboru porodnictví a gynekologie, doc. Radovanu Doleželovi, CSc., a doc. Svatopluku Čechovi, Ph.D., (VFU Brno). V první přednášce zmínil doc. Doležel prevenci těžkých porodů u krav a jejich řešení. Těžké porody jsou příčinou poranění porodních cest a případných následných komplikací (krvácení, infekce, ulehnutí), mohou vést k zadržení lůžka, zánětům dělohy, opožděné obnově pohlavního cyklu, ireparabilním změnám na pohlavních orgánech, některé krávy pak mohou být subfertilní a infertilní. Často je nutné odporažení dojnic. Ztížené porody jsou v terénu často řešeny chovatelem bez přítomnosti veterinárního lékaře. Předpoklady pro zvládnutí porodu zahrnují dostatečný monitoring zvířat, včasné rozpoznání těžkého porodu, včasnou a odpovídající porodnickou asistenci. Autor detailně popsal příznaky normálního porodu, ztíženého porodu v termínu a preventivní opatření při porodu ztíženém. Příznaky ztíženého porodu v termínu poznáme podle přetrvávání příznaků 1. fáze porodu více než 12 hod., podle výrazných porodních stahů bez objevení se plodu ve vulvě do 2 hod. nebo bez vypuzení plodu do 4 hodin, výtoku alantoidní tekutiny bez objevení se plodu ve vulvě do 4 hod. nebo bez vypuzení plodu do 6 hod., podle výtoku amniové tekutiny bez objevení se plodu ve vulvě do 2 hod. nebo bez vypuzení plodu do 4 hod., objevení se plodových obalů a/nebo plodu ve vulvě bez vypuzení

650

Prof. V. Celer uvedl odborný seminář v rámci cyklu ICA plodu do 2 hod. Pokud dochází k vypuzení plodu bez následného vypuzení plodových obalů do 12/24 hod., jedná se o zadržené lůžko. V případě příznaků ztíženého porodu provádíme vnitřní vyšetření vaginální (otevření děložního krčku a prostornost porodních cest, velikost, poloha a životnost plodu, případně počet plodů) nebo rektální (nedostatečně otevřený děložní krček – průkaz precervikální, torze dělohy, posouzení velikosti, polohy a životnosti plodu). Příčinou ztíženého porodu u krav může být velký plod (35 %), nepravidelně uložený plod (25 %), torze dělohy (25 %), úzké porodní cesty (10 %), dvojčata (4 %), mrtvý plod, zrůdy (2 %), abnormální porodní stahy (2 %) aj. Správná plemenitba požaduje zapouštění jalovic v přiměřené hmotnosti a věku (prevence úzkých porodních cest a slabých porodních kontrakcí) a využití býků, u nichž nejsou časté těžké porody (prevence velkých plodů). Meziplemenné křížení provádíme pouze v případě malých velikostních rozdílů v rodičovském páru, v případě větších býků využíváme plemena zaručující menší telata (prevence úzkých porodní cest a/nebo velkých plodů). Pozor na plemena a linie dávající standardně nadměrně velká telata, např. belgické modré s hypertrofií zádě, kde je nutný císařský řez. In vitro oplození bývá příčinou prodloužené březosti a nadměrně velkého plodu.

Prevence ztíženého porodu spočívá v důsledné zoohygieně, tj. v zajištění vhodného místa pro porod (sucho, čisto, závětří, klid, volný pohyb, dostatek místa) a zajištění včasného přesunu na místo vyhrazené pro porod. K preventivním opatřením ztíženého porodu spočívajícím ve výživě patří zamezení nepřiměřeně vysoké dotace energie v průběhu stání na sucho, a tak nadměrné kondici (nad 3,5 stupňě) u mléčných krav před porodem a v zajištění přiměřené a vyvážené dotace minerálních látek, především vápníku, sodíku a draslíku, nejméně 14 dní před porodem. Další prezentace autora byla zaměřena na klinickou diagnostiku a ošetření patologických stavů na děloze (zadržené lůžko, puerperální metritida, klinická endometritida, subklinická endometritida, pyometra, pozánětlivé malformace. Doc. S. Čech popsal fyziologický stav na vaječnících a děloze. Dobrá reprodukce hospodářských zvířat zahrnuje dosažení gravidity v optimálním období po porodu, u dojených krav 90 dnů po porodu. K tomu je nutná inseminace v optimálním období po porodu (40 až 60 dnů) a diagnostika gravidity spočívající v časném odhalení jalových krav a jejich další inseminaci. Fyziologický nástup říje po porodu je ovlivněn úrovní welfare, výživou (energetická bilance), celkovým zdravotním stavem, onemocněním dělohy aj. Za nejvhodnější dobu k detekci říje považujeme 21. den po inseminaci. Jalové krávy neprodleně zařazujeme do inseminace. Detekci říje umožňují elektronické detekční systémy, barevné označování zvířat nebo pozorování životních projevů. Část zvířat ve stádě je nutné diagnostikovat individuálním klinickým vyšetřením nebo pomocí synchronizačních protokolů. Individuální diagnostika (potvrzení žlutého tělíska rektálně, transrektální sonografie) je nejpřesnější a poskytuje okamžitý výsledek, ale je časově náročná a pracná, vyžaduje vyhledávání a fixaci zvířete.


Informační servis

Specialisté v oboru reprodukce skotu – doc. R. Doležel a doc. S. Čech Jednou z příčin poruch plodnosti jsou patologické stavy na vaječnících. Příčinou anestru mohou být tichá říje, ovariální acyklie, ovariální dystrofie anebo ovariální cysty. Anestrus lze prokázat rektální palpací, sonograficky a endokrinologickým vyšetřením. Pro terapeutické účely jsou nyní dostupné hormonální preparáty na úrovni hypotalamu (GnRH – Supergestran, Depherelin, Receptal, Ovarelin), hypofýzy (LH – Pregnyl, FSH –


Plugset, Stimufol), vaječníků (progesteron – CIDR, PRID) a dělohy (prostaglandin – Oestrophan, Dinolytic, Enzaprost, Estrumate, Gestavet). Přítomnými posluchači byly vysoce pozitivně hodnoceny četné fotoa videodokumentace. Mezi jednotlivými přednáškami probíhala zajímavá diskuse k právě přednesené problematice. V odpoledním programu navazujícím na faremní audity, které se konaly v minulých měsících

v Maďarsku, byl prezentován souhrn metodiky auditů (Dr. Buza, Dr. Balázs), krátké hodnocení z hlediska výživy na auditovaných farmách (Dr. Orosz) a rovněž vyhodnocení výsledků a nálezů z jednotlivých farem, a to i z pohledu ekonomického (prof. Ózsvári). Objevila se spousta zajímavých údajů, ale i rozdílností mezi chovem skotu v našich podmínkách a v Maďarsku. Přibližně 150 účastníků z Čech, Slovenska i Maďarska bylo potvrzením zajímavosti programu a jeho přínosnosti pro praxi. Čilá diskuse po jednotlivých přednáškách, ale i o přestávkách mimo prostory posluchárny, jasně ukázala, že reprodukce je zajímavé téma a výměna zkušeností a názorů je jednou z nejdůležitějších forem vzdělávání. Dík patří organizátorům i FVL VFU Brno, a tak, jak zmínil v úvodu prof. Vladimír Celer – jistě se nejedná o první akci z pohledu dlouhodobé spolupráce na vzdělávání mezi FVL VFU Brno se společností MSD Animal Health. Seminář byl určen pro veterináře, chovatele skotu a samozřejmě i pro studenty. Irena Sekaninová Zbyněk Dvořák, Product Manager MSD Animal Health

651

Informační servis

Zlaté diplomy po šestatřicáté Dvaadvacátého června 2015 se konal již po šestatřicáté na Veterinární a farmaceutické univerzitě Brno slavnostní akademický obřad, při němž byly předány „zlaté diplomy“ absolventům tehdejší veterinární fakulty z doby před padesáti lety. Počátek této tradice má vročení 1968. V uplynulých letech bylo uděleno 1485 „zlatých diplomů“. Absolventů bylo však více – někteří se padesátého výročí udělení svého vysokoškolského diplomu, tzv. zlaté promoce, nedožijí, jiní se chopili pracovních příležitostí v zahraničí, a přes veškeré úsilí se nepodaří s nimi navázat kontakt. Do Brna se letos dostavilo v doprovodu svých nejbližších 46 absolventů naší alma mater z celkového počtu 111 promujících v roce 1965. Dalších 22 se nemohlo z různých vážných důvodů „zlaté promoce“ osobně zúčastnit a požádalo o zaslání diplomu poštou. Promočnímu aktu předcházelo dopolední setkání jubilantů a jejich rodinných příslušníků v Kabinetu dějin veterinární medicíny a farmacie. Zde byli přivítáni doc. MVDr. Vladimírem Pažoutem, CSc., předsedou Klubu historie veterinární medicíny a farmacie VFU Brno. Na úvod se konala „powerpointová procházka“ univerzitou, kterou prezentoval prof. MVDr. Jaroslav Doubek, CSc. Další čas byl určen neformálnímu vzpomínání absolventů na prožité roky a návštěvě některých pracovišť univerzity.

Při poslechu tónů Gaudeamus igitur

652

MVDr. František Košťál při přebírání diplomu

Vlastní slavnostní obřad se uskutečnil odpoledne v aule Veterinární a farmaceutické univerzity Brno se všemi náležitostmi a poctami odpovídajícími významu, který je univerzitou a oběma veterinárními fakultami této akademické slavnosti přikládán. „Zlatá promoce“ se konala za účasti Jeho Magnificence prorektora Veterinární a farmaceutické univerzity Brno prof. MVDr. Vladimíra Večerka, CSc., MBA, Spectabiles děkana Fakulty veterinárního lékařství prof. MVDr. Aloise Nečase, Ph.D., MBA, a děkanky Fakulty veterinární hygieny a ekologie doc. MVDr. Bohuslavy Tremlové, Ph.D., dále předsedy Akademického senátu Veterinární a farmaceutické univerzity Brno prof. MVDr. Františka Tremla, CSc., a dalších členů akademické obce

(foto A. Krátký)

(foto A. Krátký)

VFU Brno. Úvodce prof. MVDr. Zdeněk Pospíšil, DrSc., po státní hymně promoci zahájil, představil přítomné představitele univerzity a jejích fakult a zvláště srdečně přivítal absolventy veterinárního studia z roku 1965. Po udělení souhlasu k vykonání slavnostního předání „zlatých diplomů“ prorektorem prof. Večerkem byli přítomní absolventi promotorem prof. MVDr. Jaroslavem Doubkem, CSc., slavnostnímu shromáždění představeni a z rukou děkana FVL prof. Nečase a prorektora prof. Večerka obdrželi „zlatý diplom“. Po předání diplomů zazněly tóny Gaudeamus igitur. Tímto aktem byla obřadně obnovena příslušnost přítomných absolventů k akademické obci Veterinární a farmaceutické univerzity Brno. Potom k jubilantům promluvil děkan FVL VFU Brno prof. Nečas. Ve svém projevu ve zkratce představil fakultu, zmínil nedávno úspěšně ukončený proces evaluace a akreditace FVL a FVHE, vyzdvihl možnosti, které naši dnešní studenti mají při získávání znalostí a dovedností v zahraničí. V závěru vyjádřil obdiv k práci jubilantů, kterou přispěli ke kultivaci prostoru veterinární medicíny, a popřál všem pevné zdraví a štěstí. Většina absolventů z roku 1965 po promoci nastoupila na tehdejší okresní veterinární zařízení do pozice obvodního veterinárního


Informační servis

Společně s funkcionáři veterinárních fakult

lékaře s klientelou tvořenou dominantně potravinovými zvířaty, dále na místa veterinárních lékařů veterinárních hygienických středisek či laboratoří. Charakter činnosti veterinárního lékaře vyžadoval specia-

(foto A. Krátký)

lizační vzdělávání. Převážná většina absolventů také úspěšně vykonala atestační zkoušky. Část absolventů postupně vykonávala v rámci okresů, příp. krajů vedoucí funkce (jako vedoucí středisek,

laboratoří, ošetřoven, okresní a krajští specialisté, zástupci ředitele, ředitelé aj.). S privatizací veterinární služby velmi často pokračovali výkonem soukromé praxe. Řada z nich se úspěšně přeorientovala na výkon veterinární činnosti se zaměřením na malá zvířata. Někteří z kolegů působili jako experti v zahraničí, jiní našli v zahraničí nový domov a velmi dobré profesní uplatnění. Pro další byla místem profesní realizace i oblast školství a výzkumu. Za slavnostně promované promluvil MVDr. Petr Skalka. Nad setkáním s kolegyněmi a kolegy na alma mater vyjádřil potěšení, zavzpomínal na roky studia, poděkoval organizátorům a do dalších let popřál všem zdraví. Nato bylo slavnostní shromáždění ukončeno. Jaroslav Doubek

Nedožité jubileum MVDr. Vladimíra Fidlera (1925–2013) Jako čerstvý maturant v roce 1944 a po ukončení II. světové války v roce 1945 přišel do Brna, aby studoval obor veterinární medicína. Byl vynikající výtvarník – malíř, měl samozřejmě blízko k anatomii. Zaujal ho nejen tento náročný obor studia, ale i jeho vynikající učitel profesor Jan Kolda. Přihlásil se mezi zájemce o demonstrátorství a zkušeným pedagogem Koldou byl na toto místo vybrán. Nastoupil jako demonstrátor v roce 1948 a později vědecká síla (1949) a nakonec jako asistent (1950–1952). Byl velmi významným spolupracovníkem a pomocníkem profesora Koldy. Jako vynikající malíř kreslil anatomické obrazy a tabule pro zdokonalení názornosti ve výuce náročného předmětu srovnávací veterinární anatomie a v oblasti anatomie topografické. Nahradil tak do značné míry působení na ústavu u profesora Koldy MVDr. Petera Popeska (1947–1950), který zde získal své celoživotní zaměření na topografickou veterinární anatomii. Důkazem


je světoznámý třídílný Popeskův veterinární atlas, který vyšel ve 13 jazycích a v celkovém počtu přes 250 tisíc výtisků. Je tedy rozšířen jako učebnice ve většině zemí Evropy, ale i ve světě. Na anatomickém ústavu pod vedením profesora Koldy pilně kreslil a vytvářel zde soubory velkých tabulí, které byly dlouhá léta vyvěšované na stěnách velké i malé pitevny, podle aktuálních námětů probírajících se ve výuce a vyučované na přednáškách. Podílel se též na tvorbě obrazového doprovodu Koldovy knihy: Arthrologie a myologie – III. a IV. díl – Srovnávací anatomie zvířat domácích a zvláště pak do Koldovy knihy pro kynology: Tělověda psa. Jako asistent ústavu působil v praktické výuce studentů na pitevně a z pověření profesora Koldy zajišťoval i administrativní záležitosti ústavu. Stal se jedním z jeho blízkých spolupracovníků. Po promoci v roce 1952 byl zaměstnán v hygieně potravin se zaměřením na jatečnou drůbež. To byl zaměstnancem

MVDr. Vladimír Fidler Ministerstva potravinářského průmyslu. Byl též pověřen zřízením výzkumného pracoviště pro drůbež v Drůbežářských závodech v Libuši u Prahy. Toto pracoviště později převzala Zemědělská akademie věd. To již byla veterinární služba zestátněna a docházelo k velkých změnám

653

Informační servis

v zemědělském podnikání. Vznikaly velké zemědělské podniky, státní statky a zemědělská družstva. Vznikaly velkokapacitní stáje a koncentrace zvířat a zcela jiné problémy řešení pro veterinární službu. Bylo třeba jednotlivá odvětví veterinární služby pohotově informovat o potřebných opatřeních a léčebných zásazích. Byla to doba, kdy veterinární služba musela řešit zásadní problémy v ozdravování zvířat od závažných nákaz, jako byla brucelóza, tuberkulóza, salmonelózy a řada virových onemocnění, a řešit problematiku zoohygieny stájí a prostředí vůbec. V tomto směru ve včasné informovanosti pro veterinární službu sehrál velmi důležitou úlohu Kabinet veterinární osvěty. Byl zřízen v Pardubicích

654

v roce 1961 a jeho vedením byl pověřen MVDr. Vladimír Fidler. Od roku 1969 se stal Kabinet veterinární osvěty důležitou součástí Státní veterinární správy Ministerstva zemědělství v Praze a jeho název byl změněn na Ústav veterinární osvěty, kde byla díky vybavení potřebnými stroji možnost ediční. Ústav zajišťoval též četné expozice na okresních a krajských i celostátních výstavách. Zvlášť je nutné připomenout, že Ústav veterinární osvěty měl nezastupitelnou úlohu při likvidaci TBC a nakažlivého zmetání. Ediční činnost důrazně přispěla i ke zvýšené odbornosti příslušníků veterinární služby. MVDr. Vladimír Fidler zde v Pardubicích působil 27 roků. V roce 1988 se odstěhoval do svého

rodiště, Kostelce nad Orlicí. V rodném městě se zapojil do činnosti společensky prospěšné. Věnoval se spolupráci s místními novinami, vždyť inicioval jejich vznik a vydávání. Též se věnoval studiu historie svého rodného kraje, která je zde velmi zajímavá. Například sepsal a vydal publikaci Rod J. A. Komenského a historie Jednoty bratrské v Kostelci nad Orlicí. Mezi obyvateli byl velice oblíben a byl jeden z hlavních iniciátorů vzniku Klubu rodáků a přátel města Kostelce nad Orlicí. Zemřel dne 10. února 2013. Jeho prospěšná práce, kterou odvedl ve prospěch lidské společnosti, je velice záslužná. Budiž čest jeho památce! Prof. MVDr. Čeněk Červený, CSc.


Informační servis

REGISTROVANÉ VETERINÁRNÍ LÉČIVÉ PŘÍPRAVKY Nově registrované veterinární léčivé přípravky Název a RČ Anaestamine 100 mg/ml injekční roztok Ketaminum 96/062/15-C

Bovalto Respi 3, injekční suspenze pro skot 97/056/15-C

Bovalto Respi 4, injekční suspenze pro skot 97/057/15-C


Základní informace DR: Le Vet Beheer B.V., Wilgenweg 7, 3421 TV Oudewater, Nizozemsko V: Produlab Pharma B.V., Forellenweg 16, 4841 SJ Raamsdonksveer, Nizozemsko S: 1 ml obsahuje: Léčivá látka: Ketaminum 100 mg (ut ketamini hydrochloridum 115,33 mg) Pomocné látky: Chlorkresol1 mg I: Přípravek lze používat v kombinaci se sedativem za účelem: znehybnění (imobilizace), sedace, celkové anestezie. CD: Psi, kočky, skot, ovce, kozy, koně, prasata, morčata, křečci, králíci, potkani, myši. OL: Skot, ovce, kozy a koně: Maso: 1 den Mléko: Bez ochranných lhůt. Prasata: Maso: 1 den. DR: MERIAL, 29 avenue Tony Garnier, 69007 Lyon, Francie V: Bioveta, a. s., Komenského 212, 683 23 Ivanovice na Hané, Česká republika S: Jedna vakcinační dávka (2 ml) obsahuje: Léčivá látka: Jedna vakcinační dávka (2 ml) obsahuje: Pomocné látky: Bovinní respirační syncytiální virus (BRSV), inaktivovaný, kmen BiO-24 RP ≥ 1* Virus bovinní parainfluenzy 3 (PI3V), inaktivovaný, kmen Bio-23 RP ≥ 1* Mannheimia (Pasteurella) haemolytica, inaktivovaná, kmen DSM 5283, sérovar 1A RP ≥ 1* *RP = Relativní účinnost (ELISA) ve srovnání s referenčním sérem získaným po vakcinaci morčat s šarží vakcíny, která vyhověla v čelenžním testu na cílových zvířatech. Adjuvans: Hydroxid hlinitý hydratovaný pro adsorpci 2% 0,4 ml Kvilajový saponin (Quil A) 1% 0,04 ml Pomocné látky: Thiomersal 0,01 % Formaldehyd 35% roztok 0,05 % I: K aktivní imunizaci skotu proti: - viru bovinní parainfluenzy 3, ke snížení infekce, - bovinnímu respiračnímu syncytiálnímu viru, ke snížení infekce a klinických příznaků, - zárodku Mannheimia (Pasteurella) haemolytica sérotypu A1, ke snížení klinických příznaků a plicních lézí. Nástup imunity: 3 týdny po základní imunizaci. Doba trvání imunity: 6 měsíců po základní imunizaci. Studie bezpečnosti a účinnosti byly provedeny na séronegativních telatech. CD: Skot. OL: Bez ochranných lhůt. DR: MERIAL, 29 avenue Tony Garnier, 69007 Lyon, Francie V: Bioveta, a. s., Komenského 212, 683 23 Ivanovice na Hané, Česká republika S: Každý ml obsahuje: Léčivá látka: Jedna vakcinační dávka (2 ml) obsahuje: Pomocné látky: Bovinní respirační syncytiální virus (BRSV), inaktivovaný, kmen BiO-24 RP ≥ 1* Virus bovinní parainfluenzy 3 (PI3V), inaktivovaný, kmen Bio-23 RP ≥ 1* Virus bovinní virové diarey (BVD), inaktivovaný, kmen BiO-25 RP ≥ 1* Mannheimia (Pasteurella) haemolytica, inaktivovaná, kmen DSM 5283, sérovar 1A RP ≥ 1* *RP = Relativní účinnost (ELISA) ve srovnání s referenčním sérem získaným po vakcinaci morčat s šarží vakcíny, která vyhověla v čelenžním testu na cílových zvířatech. Adjuvans: Hydroxid hlinitý hydratovaný pro adsorpci 2% 0,4 ml Kvilajový saponin (Quil A) 1% 0,04 ml Pomocné látky: Thiomersal 0,01 % Formaldehyd 35% roztok 0,05 % I: K aktivní imunizaci skotu proti: - viru bovinní parainfluenzy 3, ke snížení infekce, - bovinnímu respiračnímu syncytiálnímu viru, ke snížení infekce a klinických příznaků, - viru bovinní virové diarey, ke snížení respirační infekce, - zárodkům Mannheimia (Pasteurella) haemolytica sérotypu A1, ke snížení klinických příznaků a plicních lézí. Nástup imunity: 3 týdny po základní imunizaci. Doba trvání imunity: 6 měsíců po základní imunizaci. Studie bezpečnosti a účinnosti byly provedeny na séronegativních telatech. CD: Skot. OL: Bez ochranných lhůt.

655

Informační servis

DR: KELA N.V., St. Lenaartseweg 48, 2320 Hoogstraten, Belgie V: Skleněné lahvičky: KELA N.V., St. Lenaartseweg 48, 2320 Hoogstraten, Belgie FLORFENIKEL 300 PP lahvičky: SP VETERINARIA, Ctra. Reus-Vinyols, Km. 4,1, 43330 Riudoms, Tarragona, mg/ml injekční roz- Španělsko tok pro skot a praS: Každý ml obsahuje: sata Léčivá látka: Florfenicolum 300 mg. Pomocné látky: do 1 ml. Florfenicolum I: Onemocnění způsobená bakteriemi citlivými na florfenikol. Skot: léčba respiračních infekcí způsobených kmeny Mannheimia haemolytica, Pasteurella multocida a Histophilus somni citli96/032/12-C vými na florfenikol. Prasata: léčba akutního respiračního onemocnění prasat vyvolaného kmeny Actinobacillus pleuropneumoniae a Pasteurella multocida citlivými na florfenikol. CD: Skot, prasata. OL: Skot: Maso: 34 dnů. Mléko: Nepoužívat u zvířat, jejichž mléko je určeno pro lidskou spotřebu. Prasata: Maso: 18 dnů. DR: Le Vet Beheer B.V., Wilgenweg 7, 3421 TV Oudewater, Nizozemsko V: Produlab Pharma B.V., Forellenweg 16, 4941 SJ Raamsdonksveer, Nizozemsko Metomotyl 2,5 mg/ S: 1 ml obsahuje: ml injekční roztok Léčivá látka: Metoclopramidum (ut hydrochloridum monohydricum) 2,23 mg odpovídá 2,5 mg pro kočky a psy metoclopramidi hydrochloridum Metoclopramidi hydPomocné látky: Metakresol 2 mg rochloridum I: Symptomatická léčba zvracení a snížené gastrointestinální motility v souvislosti s gastritidou, pylorickou křečí, chronickou nefritidou a trávicí nesnášenlivostí na některá léčiva. Prevence zvra96/060/15-C cení po chirurgických zákrocích. CD: Kočky a psi. OL: Není určeno pro potravinová zvířata. DR: Le Vet Beheer B.V., Wilgenweg 7, 3421 TV Oudewater, Nizozemsko V: Produlab Pharma B.V., Forellenweg 16, 4941 SJ Raamsdonksveer, Nizozemsko Metomotyl 5 mg/ml S: 1 ml obsahuje: injekční roztok pro Léčivá látka: Metoclopramidum (ut hydrochloridum monohydricum) 4,457 mg odpovídá 5 mg kočky a psy metoclopramidi hydrochloridum Metoclopramidi hydPomocné látky: Metakresol 2 mg rochloridum I: Symptomatická léčba zvracení a snížené gastrointestinální motility v souvislosti s gastritidou, pylorickou křečí, chronickou nefritidou a trávicí nesnášenlivostí na některá léčiva. Prevence zvra96/061/15-C cení po chirurgických zákrocích. CD: Kočky a psi. OL: Není určeno pro potravinová zvířata. Parofor 70 mg/g prášek pro podání v pitné vodě, DR: Huvepharma NV, Uitbreidingstraat 80, 2600 Antwerpen, Belgie mléce nebo mléčné V: Biovet JSC, 39 Petar Rakov Str, 4550 Peshtera, Bulharsko náhražce pro neruS: 1 gram obsahuje: minující telata skotu Léčivá látka: Paromomycini sulfas 100 mg (odpovídá 70 mg paromomycinum báze nebo 70 a prasata 000 IU aktivity paromomycinum) I: Léčba infekcí gastrointestinálního traktu způsobených bakteriemi Escherichia coli citlivými na Paromomycinum (ut paromomycin. sulfas) CD: Neruminující telata skotu, prasata OL: Neruminující telata Maso: 20 dnů Prasata Maso: 3 dny. 96/058/15-C

Poskytovatelem informací je Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv v Brně. Redakční uzávěrka těchto informací byla 30. 5. 2015

656


Generální partner ČAVLMZ

Hlavní partner ČAVLMZ

XXIII. výroní konference AVLMZ, 10.–11. íjna 2015 Kongresové centrum Aldis, a.s., Hradec Králové

Koií medicína Hlavním přednášejícím této konference je doktorka Susan Little z Kanady. Opět se nám podařilo sehnat držitele ceny pro nejlepšího spíkra americké konference. Ocenění NAVC Small Animal Speaker of the Year Award získala dr. Little v roce 2013. Je spolumajitelkou dvou specializovaných kočičích praxí v kanadské Ottawě. V roce 2015 byla prezidentkou American Assoc. of Feline Practitioners a je držitelkou několika dalších odborných cen: Canadian Veterinary Medical Assoc. Small Animal Practitioner Award (2010) a International Society of Feline Medicine/Hill’s Pet Nutrition Award za vynikající zásluhy na poli kočičí medicíny (2013). Kromě autorství a recenzí mnoha odborných článků je editorem a spoluautorem The Cat – Clinical Medicine and Management (Elsevier, 2012). Program PÁTEK 9. října 2015

Program NEDĚLE 11. října 2015

Předkongresový workshop s dr. S. Little na téma: Pokročilé diagnostické a terapeutické přístupy u koček • Nosojícnová/gastrická sonda, biopsie kostní dřeně, vyšetření moče jako důležitá diagnostická metoda, katetrizace, bronchoalveolární laváž.

Sekce kočičí medicíny: • Jak poznat bolest u koček (S. Little, CAN) • Jak léčit bolest u koček (S. Little, CAN) • Management uretrální obstrukce u kočky (S. Kovaříková, VFU Brno) • Úspěšné zvládnutí zácpy u koček (S. Little, CAN) • Management anorektické kočky (I. Bečvářová – Hill’s)

Program SOBOTA 10. října 2015 Lékaři – KOČIČÍ MEDICÍNA: • Co je nového s kočičími retroviry – FeVL a FIV? (S. Little, CAN) • Aktuality o FIP (S. Little, CAN) • Oftalmologické nálezy na očích při celkových onemocněních kočky (R. Ofri, ISR) • Postinjekční sarkom kočky (Ch. Leo, GB) • Diagnostika a management diabetu u koček (S. Little, CAN) • Diagnostika a management hubnoucích starších koček (S. Little, CAN) • Současný pohled na chronické selhávání ledvin u koček (S. Little, CAN) Sestry – Péče o onkologického pacienta • Základy péče o onkologického pacienta (O. Huml, Vedilab Plzeň) • Rizika péče o onkologického pacienta (O. Huml, Vedilab Plzeň) • Péče o onkologického pacienta (I. Bečvářová, Hill's, S. Little, CAN) • „A“ jako anestezie (J. Křeček, VK Děčín)

Sekce onkologická – Postinjekční sarkom (FISS) • Klinické rozhodování u kočky s podkožním útvarem (J. Beránek, Ruthland House Referrals, Angie, GB) • Chirurgické plánování FISS (J. Beránek, Ruthland House Referrals, Angie, GB) • Staging a intepretace histopatologické zprávy: je další terapie nutná? (Ch. Leo, RVC London, GB) • Adjuvantní chemoterapie a metronomická chemoterapie FISS (Ch. Leo, RVC London, GB) • Radioterapie a imunoterapie jako cesta k lepší lokální kontrole FISS (O. Škor, Vetmeduni Vienna, AT) Sekce oftalmologická – Retinoskopie (R. Ofri, ISR, J. Beránek, VK Pardubice)

SPOLEČENSKÝ VEČER SOBOTA 10. října 2015 od 20.00, hrají KRAUSBERRY

Využijte akcí, slev a strategického nákupu na DOPROVODNÉ VÝSTAVĚ (2014: 70 expozic)! Více informací brzy na: www.cavlmz.cz a www.prion.sro.cz

Hlavní partner konference

Malá zvířata

10. GATORIA, I. S., SAINI, N. S., RAI, T. S., DWIVEDI, P. N. Comparison of three techniques for the diagnosis of urinary tract infections in dogs with urolithiasis. J Small Anim Pract 2006;47(12):727-732. 11. BROWN, N. O., PARKS, J. L., GREENE, R. W. Canine urolithiasis: retrospective analysis of 438 cases. J Am Vet Med Assoc 1977;170(4):414-418. 12. WAKI, M. F. a kol. Association of urinary tract infection with urolithiasis in dogs. In: Proceedings of the 34th World Small Animal Veterinary Congress 2009, Sao Paulo, Brazil, 506. 13. BAILIFF, N. L., WESTROPP, J. L., JANG, S. S., LING, G. V. Corynebacterium urealyticum urinary tract infection in dogs and cats: 7 cases (1996-2003). J Am Vet Med Assoc 2005;226(10):1676-1680. 14. BRISCOE, K. A., BARRS, V. R., LINDSAY, S. et al. Encrusting cystitis in a cat secondary to Corynebacterium urealyticum infection. J Fel Med Surg 2010;12:972-977. 15. JELIC, T. M., ROQUE, R., YASAR, U. et al. Calcifying nanoparticles associated encrusted urinary bladder cystitis. Int J Nanomedicine 2008;3(3):385-390. 16. FLEISCHHACKER, S., HORSTMANN, C., HARTMANN, K., SCHUBERT, S.,

586

DORSCH, R. Carbonate apatite nephrolithiasis associated with Corynebacterium urealyticum urinary tract infection in a dog. Aust Vet J 2014;92(5):161-165. 17. BIEGEN, V. R., SLUSSER, P. G., FISCHETTI, A. J., GEIST, M. R. Successful treatment of encrusted cystitis associated with Staphylococcus pseudintermedius infection in the urinary bladder of a dog. J Am Vet med Assoc 2013;242(6):798802.

Adresa autora: Jaroslav Kučera, MVDr., CSc. Veterinární ošetřovna PET Běloruská 2 625 00 Brno e-mail: [email protected]


Jak poznat krávy ohrožené ketózou? 3 jednoduchá selekční kritéria: Přetučnělé:1

Nemocné:2

„Staré“:3

vysoké skóre tělesné kondice (BCS ≥ 4 v období stání na sucho)

krávy s onemocněním souvisejícím s deficitem energie v anamnéze: ketóza, metritida, zadržení lůžka a dislokace slezu

dojnice na 3+ laktaci

Účinné řešení na veterinární předpis • Kexxtone - první přípravek na veterinární předpis, který prokazatelně snižuje ®

incidenci ketóz o 74 %4. •

Kexxtone poskytuje dojnicím nebo jalovicím ochranu po dobu 95 dnů ®

v období, kdy jsou nejvíce ohroženy ketózou.

• Kexxtone je snadno aplikovatelný - jednorázový, perorálně podávaný bolus. ®

NÁZEV VETERINÁRNÍHO LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU: Kexxtone 32,4 g intraruminální inzert pro kontinuální uvolňování pro skot. Monensinum. OBSAH LÉČIVÝCH A OSTATNÍCH LÁTEK: Monensinum 32,4 g (ekvivalent 35,2 g Monensinum natricum). INDIKACE: K omezení výskytu ketózy u dojnic/jalovic v předporodním období, u nichž se předpokládá vznik ketózy. KONTRAINDIKACE: Nepoužívat u zvířat s živou hmotností nižší než 300 kg. NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY: Nejsou. Jestliže zaznamenáte jakékoliv závažné nežádoucí účinky či jiné reakce, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci, oznamte to prosím vašemu veterinárnímu lékaři. CÍLOVÝ DRUH ZVÍŘAT: Skot (dojnice a jalovice). DÁVKOVÁNÍ PRO KAŽDÝ DRUH, CESTA(Y) A ZPŮSOB PODÁNÍ: Intraruminální podání. Dojnici/jalovici se podává jeden intraruminální inzert 3-4 týdny před předpokládaným otelením za pomocí vhodného aplikačního nástroje. Přípravek Kexxtone uvolňuje přibližně průměrnou dávku 335 mg monensinu za den po dobu asi 95 dnů. PŘED POUŽITÍM ČTĚTE PŘÍBALOVOU INFORMACI. REFERENCE: 1 Duffield 2000. Subclinical ketosis in lactating dairy cattle. Vet. Clin. North Am. Food Anim. Pract. 16: 231-253. 2 Mulligan, O.Grady, Rice, Doherty 2006. A herd health approach to dairy cow nutrition and production diseases of the transition cow. Anim. Repr. Sci. 96: 331–353. 3 Rajala-Schultz, Grahn, McCulloch 1999. Effect of milk fever, ketosis and lameness on milk yield of dairy cows. J. Dairy. Sci. 82: 288–294. 4 Vertenten 2013. The effect of the monensin controlled release capsule (CRC) on the reduction of ketosis under European farm conditions (T1FGB130007). Data on file. Elanco, The Vital 90 Days, Kexxtone a šikmý pruh jsou obchodní značky ve vlastnictví nebo licenci společnosti Eli Lilly and Company, jejich dceřiných společností nebo obchodních poboček. © 2014 Elanco Animal Health. CZDRYKXT00004

Anotace

Idiopatická cystitida koček (FIC) Onemocnění dolních cest močových koček (FLUTD) je termín dříve užívaný pro skupinu různých nemocí, postihujících močový měchýř a uretru, vedoucích ke stejným klinickým příznakům (dysurie, strangurie, hematurie, polakisurie, periurie a někdy uretrální obstrukce). Někdy se může projevit jen jeden příznak, většinou ale jejich různá kombinace. Asi dvě třetiny pacientů s příznaky dolních cest močových (LUTS) bude mít diagnózu FIC, diagnostikuje se vyloučením jiných příčin onemocnění (uretrální zátka, urolitiáza, infekce močových cest, anatomický defekt, neoplazie nebo trauma). Podlě některých studií je podíl bakteriálních zánětů malý (1–3%), v praxi se jeví častější (až 12% podle některých výsledků), důležitá příčina bakteriální infekce je také přítomnost konkurenčního onemocnění (diabetes, chronické onemocnění ledvin), což souvisí i s vyšším věkem pacientů s bakteriální infekcí (mají vyšší rizika konkurenčních nemocí). Anamnéza předchozí katetrizace také zvyšuje riziko iatrogenní infekce. Jako raritní příčinu lze zmínit infekci parazity (Capillaria plica). Při pohotovostním ošetření uretrální obstrukce je třeba zvažovat i FIC, odlišit je nutné urolitiázu. Uretrální zátky jsou obvykle považovány za samostatnou příčinu obstrukce, pokud ale nejsou přítomny urolity, jde obvykle o formu FIC (cystitida jakékoliv etiologie může teoreticky vést k vzniku zátky a vyloučení jiných příčin zánětu –urolit, bakterie – by mělo směřovat k terapii FIC). Znalost patofyziologie je nutná pro další vhodný management, navenek se FIC projevuje na močovém měchýři a uretře, ale u nemocných koček jsou zasaženy i další orgány. Primární příčina je sice stále neznámá a mnoho faktorů nejasných, několik studií ale potvrdilo anomálie na úrovni močového měchýře, sympatického nervového systému a funkci kůry nadledvin. Předpokládá se nadměrná aktivace a/ nebo neadekvátní suprese sympatiku spolu s nedostatkem produkce kortizolu jako stresové odpovědi, což vede k neurogennímu zánětu měchýře a odpovídá za chronický stav stresu


u koček s FIC. Pokusy snížit nadměrnou aktivaci sympatiku obohacením prostředí a redukcí stresu se ukázaly být pro dlouhodobou kontrolu FIC efektivní. Při diagnostice je třeba získat kompletní anamnézu i z oblasti prostředí a chování pacienta, mezi rizikové faktory patří dlouhá srst, obezita, nízký příjem vody, nízký stupeň aktivity, menší přístup ven, používání kočičí toalety, méně lovecké chování, konflikty s jinými kočkami v domácnosti, nižší prskání na cizí kočky v sousedství, větší strach a nervozita než u ostatních koček, ukrývání před návštěvami nebo stěhování. Majitelů je třeba se aktivně ptát na možné stresující faktory v prostředí kočky i s konkrétními příklady, protože majitelé je často nepokládájí za podstatné, hlavně pro dlouhodobý management je třeba odhalit konkrétní stresové faktory pro daného pacienta. U pacienta, předvedeného s LUTS je nedříve nutné vyloučit urolitiázu a bakteriální infekci, následně lze vyslovit podezření na FIC. Při první epizodě krátké neobstruktivní epizody stačí základní vyšetření, poté se přistupuje k rentgenologickému vyšetření (musí zahrnout celý průběh uretry, urolity bývají u koček radioopaktní), ultrasonografie neodhalí urolity v oblasti penilní kosti. U mnoha případů postačuje pro klinickou diagnostiku FIC vyšetření moči a RTG, častý, ale nespecifický nález je hematurie a proteinurie, může být i krystalurie a mírná pyurie. Ultrazvukové (případně kontrastní cystografie a cystoskopie) vyšetření následuje u starších koček, u pacientů nereagujících na léčbu FIC a při atypických formách (například pokud je pouze periurie a potřebujeme odlišit nežádoucí chování od nemoci, což je někdy obtížné). Doporučená standardní terapie spočívá v postupném obohacování prostředí a redukci stresu a zvýšeném příjmu vody, u většiny pacientů je to dostatečné i pro dlouhodobý management. Veškeré změny by měly probíhat pozvolna. Podle studie, posuzující multimodální modifikaci prostředí a následnou

redukci stimulace sympatiku, došlo k redukci LUTS, jako hlavní body lze zmínit redukci konfliktů mezi kočkami poskytnutím dostatku úkrytů (vždy o jedno místo navíc, než je počet koček v domácnosti pro toaletu, spací místo, misku na krmení a vodu) spolu s jejich vhodným umístěním. Stimulace přirozeného loveckého chování může být zajištěna mnoha hračkami, což zároveň vylepší vztahy s majitelem. Na všech možných místech nabídnout pro kočky hrací prvky (pro šplhání, schovávání, spánek, škrábání), poskytnutí venkovního výběhu může také domácím kočkám velmi zmírnit stres. Studie i klinické zkušenosti potvrzují, že snížení hustoty moči přechodem na vlhké krmivo zlepšuje kontrolu FIC, méně koncentrovaná moč zřejmě méně dráždí chronickým zánětem poškozenou stěnu močového měchýře. Zvýšení příjmu vody lze nejlépe dosáhnout postupným přechodem z granulí na konzervy, ikdyž to některé kočky mohou odmítat, je třeba to alespoň zkusit. Další možnosti jsou nabídnout různé tvary misek nebo picí fontánu, případně různé typy vody (balenou, z kohoutku). Je také možné nabídnout komerční antistruvitovou dietu, jednak zvyšuje diurézu a je u koček s FIC a struvitovou krystalurií vyšší riziko obstrukce, navíc jsou součástí zátek často právě struvitové krystaly. Ne u všech koček s nevhodnými faktory prostředí se vyvine LUTS, existuje tedy jistě individuální vnímavost a onemocnění se projeví, jen pokud se u jedince setká tato vnímavost s faktory prostředí. U některých pacientů postačí pozměnit v prostředí jen málo faktorů a epizody FIC se omezí na akceptovatelnou míru, u komplikovaných jedinců je někdy nutná i konzultace s behavioristou. Další možnosti terapie (kromě v tomto článku nerozebíraných akutních případů s obstrukcí) zahrnují redukci bolesti, lze použít analgetikum buprenorfin (10–30 ug/kg po osmi hodinách) nebo nesteroidy (meloxicam 0,1 mg/kg po 24 hodinách a od další dávky 0,05 mg/kg po dobu jednoho týdne). Dlouhodobé podávání

587

3,80 ODBORNÝ A STAVOVSKÝ MĚSÍČNÍK PRO VETERINÁRNÍ LÉKAŘE

Recommend Documents