Anopress IT a.s. 10.4.2008 13:38, Vyhledávání v mediální databázi - hromadné stahování článků 1. V České republice neexistuje ženská solidarita Skóre: 0.85 Zdroj: Literární noviny Datum: 07.04.2008 Název: V České republice neexistuje ženská solidarita Autor: PATRIK EICHLER Str.: 15 Rubrika: Rozhovor Ročník: 19 Číslo: 15 Oblast: Časopisy - kultura a TV Zpracováno: 07.04.2008 01:38 Identifikace: CKLN20080407010027 Klíčová slova: 50 (7x), Fóra (4x), Fórum (2x), Česká, Fóru, lobby, ženská S ředitelkou občanského sdružení Fórum 50 % Lenkou Bennerovou o ženách jako vyloučené komunitě, feminismu, vstřícnosti, jakou ke svým členkám projevují jednotlivé politické strany, i o problémech naší občanské společnosti. Když jsem procházel webové stránky Fóra 50 %, měl jsem dojem, že se ženy snažíte prezentovat takřka jako 'vyloučenou komunitu'. Lze ženy jako skupinu skutečně takto pojímat? Pokud jde o politiku, pak se skutečně domníváme, že ženy vyloučené jsou. Jsou totiž vyloučené z rozhodovacího procesu, přesněji řečeno, jsou z něj systematicky vynechávány. Zmíněný trend má svůj základ v historických souvislostech - volební právo ženy získaly před přibližně sto lety. Od té doby se jistě způsoby participace žen na rozhodování vyvíjejí, ale podle našeho názoru velmi pomalu. Česká republika zaostává za evropským vývojem a ženy jsou stále vynechávány z rozhodování na všech úrovních, přestože tvoří přibližně dvaapadesát procent společnosti. To je jeden z důvodů vzniku Fóra 50 %. Je hnutí za emancipaci žen výrazem skutečné diskriminace anebo jde o nově pojmenovaný trend, po jehož nápravě se nyní volá? Jde o výsledek dlouhodobé diskriminace s tím, že v českém prostředí se jedná o poměrně nový trend. Snahy o zrovnoprávnění žen v rozhodování a politice se prosazují od šedesátých let minulého století. My za Evropou i světem zaostáváme mimo jiné kvůli letům minulého režimu, což byla doba, ve které tento typ emancipačních snah nebyl podporován, ale naopak potlačován. U nás zmíněný trend sice působí nově, ale to jen proto, že máme oproti demokraticky vyspělým zemím asi padesát let zpoždění. Jak je to s potlačováním emancipace? Z hlediska sociálního zabezpečení byla léta vlády KSČ asi výrazně vstřícnější Vstřícnější v tom, že umožňovala ženám, aby byly ekonomicky aktivní. Ženy byly k ekonomické aktivitě navíc nuceny. Protože nešlo o vlastní volbu žen, těžko říci, zda měl tento fenomén skutečně pozitivní vliv na emancipační hnutí. K ekonomické aktivitě se navíc přidávala tíha, kterou přináší péče o děti a o domácnost. Celkový výsledek byl tak spíše kontraproduktivní. Dvojí břemeno ženám značně ztěžovalo možnost účastnit se ještě nějakých dalších aktivit - reálného rozhodování nebo života v občanské společnosti. Z toho také vyvěrá nepochopení českých žen směrem k západnímu feminismu. Zásadní věc, o kterou usilovaly například americké ženy v polovině minulého století, byla možnost najít si zaměstnání. České ženy si říkaly, proč my bychom měly chtít chodit do práce. Naopak, když si můžeme vybrat, tak chceme být doma. Jak by řekli teoretici a teoretičky feminismu, přeskočili jsme ve vývoji druhou vlnu feministického hnutí, a proto snahy o zapojení žen do rozhodování a do politiky přišly do České republiky tak pozdě. Emancipační hnutí neprocházelo v českém prostředí nepřetržitým vývojem. Dnes navazujeme na emancipační snahy z doby první republiky, které ale byly minulým režimem zlikvidovány. Stejně tak je obtížné přebírat inspiraci ze Západu, protože se tam ženské hnutí utvářelo v jiných podmínkách. Nebyl ale vývoj za minulého režimu sice umělým, ale přece jen dokončením první fáze ženského emancipačního hnutí? Feminismus se vždy vyvíjí s ohledem na podmínky, ve kterých existuje - zcela jiné podmínky jsou mezi černoškami v Americe, jiné feministky jsou Francouzky a Španělky, jiné Češky nebo Rusky. Jak už jsem říkala, prvním krokem bylo, že ženy začaly být ekonomicky aktivní, nebyly ale ekonomicky nezávislé, což dnes považujeme za významnou podmínku emancipace. Ženy, pokud jsou ekonomicky nezávislé, mohou lépe rozhodovat o svém životě. Jenže feminismus řeší problém muži versus ženy, což je rozdělení, které za socialismu neexistovalo. Uvědomění si toho, že existují rozdílná ženská a mužská práva nebo že se odlišují mužský a ženský přístup k
rozhodování, je podstatou feministických hnutí. Socialismus stavěl muže i ženy společně do opozice vůči něčemu jinému. Sama bych řekla, že jak muži, tak i ženy byli společně obětí systému. Sebeuvědomování se žen ale beztak přicházelo postupně - i velmi vzdělané ženy devatenáctého století neměly ambici vstupovat do politiky, za socialismu ženy masově získávají možnost být ekonomicky aktivní, dnes si postupně uvědomují potřebu ekonomické nezávislosti Na počátku byl boj o základní občanská práva - volební právo, právo na majetek nebo na vzdělání. Když se podařilo dosáhnout těchto základních cílů, pokračuje hnutí dále, protože si ženy uvědomují, že nerovnováha mezi pohlavími se projevuje i na úrovních mnohem obecnějších. Na počátku dvacátého století bychom třeba nemohli 'cpát' ženy do politiky takovým způsobem, jak se o to pokoušíme dnes. Mimo jiné proto, že bylo jen velmi málo žen se středním nebo vysokoškolským vzděláním. V českých zemích to byla paradoxně etapa socialismu, která přispěla k vyřešení tohoto problému. Dnes vidíme, že v České republice je procentuálně více studentek i absolventek vysokých škol než mezi muži, takže není důvod, proč by ženy v politice neměly být. Francie a Španělsko jsou příkladem zemí, kde vyrovnání úrovně vzdělanosti mužů a žen trvalo výrazně déle než u nás. Pokud přiznáme platnost argumentu, že politik by měl být nějakým způsobem vzdělaný, tak by řešení aplikovatelné třeba v Jižní Americe nebo Africe muselo vypadat docela jinak. Není tam tolik vzdělaných žen, ze kterých se mohou rekrutovat političky. U nás je ale vzdělanost žen vysoká, a tak v tomto směru rozhodně není důvod, aby ženy v politice nebyly. Mohla byste popsat situaci českého feministického hnutí? Jsou tu nějaké radikální feministické skupiny? O radikalismu se v českém prostředí nedá hovořit. Všechny feministické směry v České republice, které znám, bych zařadila do skupiny těch velmi umírněných. Česká republika je docela konzervativní a myslím, že radikální feminismus by zde neměl ohlas ani mezi ženami, ani ve společnosti jako celku. Přestože se i některé ženy na ženské organizace dívají jako na poměrně radikální, tak myslím, že v evropském srovnání tady žádná podobná organizace neexistuje. A ani organizace z cizích zemí, se kterými my spolupracujeme, nejsou nijak radikální. Západní Evropa navíc, pokud jde o feminismus, prožívá jistou krizi - někde se hovoří o třetí vlně feminismu, někde o tom, že druhá vlna nebyla dokončena, a tak je zbytečné s nějakou třetí vlnou začínat nebo o ní vůbec mluvit. Mladá generace žen a dívek bere výdobytky první a druhé vlny feminismu za samozřejmost a masově necítí potřebu v emancipačním hnutí pokračovat, mluví se pak o postfeminismu. Příkladem takové země je třeba Švédsko - odjakživa průkopník emancipačního hnutí, kde předchůdkyně současných žen vydobyly pro dnešní ženy taková práva, že ony už necítí nutnost o něco usilovat. Ekonomická nezávislost, sociální práva, témata spojená s mateřstvím nebo účastí v politice jsou řešena natolik uspokojivě, že si řada žen myslí, že výdobytky existují a v hnutí není potřeba pokračovat. Radikálnější skupiny můžete počítat na desítky lidí, ale tato hnutí nehýbou společností a postrádají v ní masovější podporu. Už několikrát jsem zmínili existenci první, druhé či třetí fáze feminismu. Můžete jednotlivé fáze uceleněji charakterizovat? První vlna se časově pojí s devatenáctým stoletím a počátkem dvacátého. Šlo o zajištění stejných lidských práv pro ženy a muže, práva na majetek, základní občanská práva. Ženské hnutí jako takové ale začíná mnohem dříve jako hnutí za zlepšení pracovních podmínek v továrnách, kde si ženy uvědomují, že otřesné pracovní podmínky v textilkách a jinde jsou pouze jednou z podob diskriminace, související s celkovým stavem společnosti. Druhá vlna navazuje na první - ženy už mají stejná práva (de iure jsou si tedy s muži rovny), a tak usilují spíše o stejné příležitosti a zároveň zachování své odlišnosti. Třetí vlnu nijak jednoduše charakterizovat nejde. Řečeno velmi zjednodušeně, usiluje o to, aby se každá lidská bytost stala cílem, a ne prostředkem svého směřování. Projevuje se zde i sociální stratifikace ve skupině žen. I proto je lepší hovořit spíše o feminismech než o jediném feminismu, protože různé ženy mohou cíle feminismu vidět jinak. Co vás přivedlo k zájmu o ženské hnutí a jak jste se stala ředitelkou Fóra 50 %? Vyrostla jsem ještě za socialismu, kdy se v kategoriích genderu nebo feminismu ani neuvažovalo. Díky rodině jsem byla odmala silnou ženskou osobností - nebála jsem se projevovat své názory, formulovat je a vystupovat s nimi, měla jsem v sobě přirozeně vypěstovanou lidskou a ženskou hrdost. Šířeji jsem si začala uvědomovat otázky ženského hnutí až v devadesátých letech. V té době jsem, z feministického hlediska docela neklasicky, byla se dvěma dětmi dlouhou dobu doma a s problémy diskriminace se začala sama na sobě jasně setkávat. Přijde mi docela lehké být rovnoprávným člověkem ve společnosti, pokud jste ekonomicky nezávislá, svobodná, bezdětná žena. Dokud jsem byla v této situaci, nemohu říci, že bych se s nějakými otevřenými projevy diskriminace setkávala. Ale ve chvíli, kdy nastoupíte na mateřskou dovolenou, upadnete do totální ekonomické závislosti. K tomu lze připojit nulovou společenskou prestiž ženy- matky anebo obtíže spojené s návratem do zaměstnání. To všechno jsou zkušenosti, které mě radikalizovaly. Blíže k ženskému hnutí jsem se pak dostala četbou literatury, internetových stránek Feminismus.cz anebo internetových novin pod názvem Hlídací fena. Postupně si tak začnete uvědomovat, že nejde o jednotlivé anomálie, ale o systémové znevýhodňování žen. Ředitelkou Fóra 50 % jsem se pak stala zcela standardní cestou: výběrovým řízením několik měsíců po založení této organizace. Nestála jsem bohužel u jejího zrodu, ale s jejími cíli jsem se ztotožňovala. Zmínila jste, že být rovnoprávnou ženou není v české společnosti problém, pokud jste ekonomicky soběstačná, svobodná a bezdětná. Položil bych důraz na onu ekonomickou soběstačnost. Máte představu o sociálním rozvrstvení žen, které se pohybují v českém ženském hnutí anebo využívají vašich služeb?
Nemáme statistiky o majetkových poměrech žen, které využívají našich služeb, ale rozhodně nejde o sociální případy. Domnívám se, že ženy, které žijí ve velkých sociálních problémech, nemají myšlenky na uplatnění v politice. My se jim situaci snažíme přiblížit tak, že nedostatek žen v politice vede k přehlížení ženských a sociálních témat, což může být příčinou jejich neutěšeného postavení. Není to jen otázka kvót a počtu žen, které skutečně budou třeba v poslanecké sněmovně zasedat, ale i volby témat, která budou projednávána. Protože politika život všech lidí zpětně ovlivňuje. Na sociální rozměr vztahů mezi muži a ženami klade velký důraz například Evropská ženská lobby, vycházející z toho, že jen ženy ekonomicky silné mohou žít plnohodnotný život a prosazovat své zájmy a zájmy svých dětí. Bohužel ze statistik vyplývá, že celosvětově ženy vlastní asi jen půl procenta celosvětového bohatství. Dokonce se používá slovního spojení: chudoba má ženskou tvář. Proč jste se jako Fórum 50 % rozhodli věnovat právě ženám v politice? Ženských organizací existuje v České republice celá řada. Asociace Dul se zabývá specificky otázkami mateřství, naopak třeba Gender Studies se věnují celému spektru otázek spojených s ženskou tematikou. Participaci žen na rozhodovacích procesech se jako tématu nikdo nevěnoval výhradně a systematicky, a tak se ho chopili zakladatelé a zakladatelky naší organizace. Jak na vaši iniciativu reagují političky na různých úrovních, zejména na té obecní nebo krajské? Záleží na jejich osobní zkušenosti, na tom, z jakého jsou místa nebo politické strany. Obecně ale političky naši iniciativu vítají, a to zejména právě na úrovni obcí, měst a krajů. Jinak se nevěnujeme pouze ženám v politice, nyní třeba rozvíjíme projekt 'genderového budgetingu', což zní sice strašně, ale jde jednoduše o metodiku, kterou lze sestavovat rozpočty vstřícné k ženám. Vzhledem k otevřenosti přípravy a také kontroly rozpočtů touto cestou, jde také o protikorupční opatření. Jak je to s těmi politickými stranami? Ženy reagují ve shodě s politikou své strany ohledně rovných příležitostí. Političky ze Strany zelených se mohou svobodně angažovat v našich aktivitách a je to ve shodě s tím, co Strana zelených říká, stejně tak političky z komunistické strany a sociální demokracie. Trochu narážíme v KDU- ČSL, ODS téma rovnoprávnosti žen a mužů vůbec neřeší, a tak ani její političky nejsou ke spolupráci tak vstřícné. Je to ale spíše individuální. Co je to Strana otevřená ženám? Strana otevřená ženám je soutěž, jejíž třetí ročník se bude konat letos na podzim u příležitosti krajských a senátních voleb. V kritériích soutěže je mimo jiné zastoupení žen na kandidátkách a jejich volební výsledek, dále zda se v programech politických stran vykytují témata spojená s politikou rovnoprávnosti, hodnotíme i to, zda strany umožňují svým ženám účast na stranické práci. Je totiž řada 'drobností', které zapojení do stranického života ženám zlehčují - od hlídání dětí během schůzí po neprotahování jednání do pozdních nočních hodin. Dvakrát po sobě už vyhrála Strana zelených, na druhém místě byla loni ČSSD, protože se v rámci své modernizace snažila o zavedení kvót, i když se to nakonec nepodařilo, na chvostu zůstávají ODS a KDU- - ČSL. My si myslíme, že kdyby politické strany přemýšlely nad tím, kolik žen mají na svých kandidátkách a jak vůči nim utvářejí svůj program, že by jim to zajistilo příliv voliček. Nevím, co dělají analytická oddělení našich politických stran, ale tato otázka je stále zanedbávána. Přitom na Západě si strany na své kandidátky ženy cíleně natahují, vytvářejí programy pro ně i pro děti, protože mají zkušenost, že se jim tak podaří přitáhnout ženy- voličky. Existuje mezi českými ženskými organizacemi rivalita anebo všechny družně spolupracují? Rivalita dozajista existuje a v České republice se bude situace nejspíš dále zhoršovat vlivem nedostatku peněz. Těch je pro ženské organizace velmi málo, a tak si ve všech grantových výzvách konkurujeme. Dobrý počin je, že v posledních dvou letech začala intenzivněji pracovat Česká ženská lobby. Ta sdružuje jednadvacet organizací a představuje platformu, na které se dokážeme v řadě otázek sjednotit. Mohou české, nejen ženské, nevládní organizace dlouhodobě přežívat pouze na grantových penězích? Nemohou. Co s tím? Ve Fóru 50 % začínáme právě tento měsíc projekt na dlouhodobou finanční udržitelnost organizace a budeme se některé své aktivity snažit proměnit tak, aby si na sebe dokázaly vydělat. Grantová politika našeho státu je tristní a jsou okolo nás ženské organizace, které zanikají anebo jsou na hraně přežití. Nejde o znak porážky občanského hnutí jako celku, když hovoříte o nutnosti přizpůsobovat se ekonomickým kritériím a ekonomickému slovníku? Neplatí zde přirovnání k žábě, která se nechá uvařit v pomalu se ohřívající vodě? Jde o to buď přežít, nebo ne. A nemyslím, že by dnes byl čas na hrdinství. Některým organizacím mnoho prostoru pro život nezbývá a politici zajdou vždy až tam, kam je voliči a voličky pustí. Přitom pro výraznější vystoupení potřebujete podporu veřejnosti, kterou já osobně necítím, i proto, že neexistuje ona již zmíněná
solidarita mezi ženami. Ty si často uvědomí prospěšnost neziskových organizací až v mezních situacích typu domácího násilí. PATRIK EICHLER Foto - Ve Švédsku je feminismus státní politikou. Náhled na rovná práva žen a mužů se stal nedílnou součástí švédského myšlení i kultury. Foto Martin Janas Foto - Českým ženám jako by stále nedocházelo, že když nebudou spolupracovat, bude situace pro každou z nich horší. Foto Martin Janas Zpracovatel: Anopress IT a.s.
Děkujeme za používání našich služeb a věříme, že je budete ke své spokojenosti využívat i nadále. S pozdravem Obchodní oddělení Anopress IT, a.s. Nad Botičem 593/8, 102 00 Praha 10 tel.: 272 942 972 fax: 272 942 973 e-mail:
[email protected] www.anopress.cz, www.cicr.cz __________________________________________________________________________________ Anopress IT, a.s., dodavatel profesionálního monitoringu médií, je součástí společnosti Creditinfo Czech Republic, s.r.o., dceřiné firmy mezinárodní skupiny Creditinfo Group, jejímž posláním je poskytovat zákazníkům v České republice komplexní a kvalitní informace o podnikatelských subjektech, a to zejména z oblasti finanční a kreditní.
