Občasník 70. oddílu Zálesák zalesak.unas.cz
č.35
2007
Krátké zprávy zapsal Milan
Půlnoční Jako každý rok se nás na Štědrý den několik sešlo na půlnoční mši v kostele Panny Marie Růžencové na Jiráskovo náměstí (u dominikánů). Jako normální lidi přišli Milan, Chosé, Vlnka a Rikki. Opožděně a dost rozdováděně dorazila Pejťa. Byla tak vysmátá, že jsme ji museli občas až krotit. Mše proběhla, bohužel, podle vzoru z loňska, tedy promlouvala víc křesťansky než morálně. I doplnění o kadidlo pronášené kolem lavic zúčastněných nebylo ideální, někteří astmatici se trochu dusili. Naštěstí i na konci této mše došlo na obvyklé a oblíbené zpívaní koled s dominikánskou mládeží, Snad už jen kvůli tomu stojí za to se zúčastnit.
Bazén Místo výletu, na který by se moc lidí nesešlo, byla operativně na 27.1. naplánována návštěva bazénu. I tak ještě další onemocněli, odjeli kdo ví kam apod., takže nakonec se ráchat přišel Pavel, Tom, Koště, Milan a Chosé. Malé pobíhálky jsme si střídali na jejich cestách, mezi dětským bazénem, vířivkou, tobogánem a dalšími atrakcemi. Občas jsme přitom skoro zakopli o soutěžící plavce, ale přežili jsme všichni. Když to dobře dopadne, tak se při příští návštěvě snad dostaneme dál i ve výuce plavání.
Vánoce s Limbou
15.-17. dne měsíce dlouhých nocí, poznámky posbíral Milan V pátek 15.12.2006 se na cestu na další Zálesácké vánoce, tentokrát pojaté jako Vánoce s Limbou, protože Zálesák na ně pozval i Šipku, vydalo (no dobře, je to počítáno i s těmi, co dorazili později) 28 cestovatelů (Zálesák - Milan, Pepík, Mirka, Pejťa, Darzí, Petr, Marek, Míla, Jindra, Ondra, Martin, Tom, Ondra2, Míša; Šipka - Digi, Přeslička, Vlnka, Smrček, Mág, Bína, Markýza, Uzlinka, Drobek, Honza, Tomášek, Donald; Hejkal; plus spřátelená Rikki, sestra Darzí a slečna Vlnky). Mimochodem, Bína, Uzlinka, Markýza a Drobek se naprosto dobrovolně samy nazvaly „kurník“. Tentokrát jsme jeli trochu dál, než obvykle, a to do Krušných hor, kde kousek od Nejdku (Plzeň – Karlovy Vary autobusem, Karlovy Vary – Nejdek vlakem, s úprkem při přestupu) na nás čekala chata Vysoká Jedle. Bylo třeba dojít asi 3 km od vlaku v Nejdku, přičemž batohy se vezly autem pana správce (tedy, on to byl vlastně majitel). Do Krušných hor jsme zamířili s bláhovou představou, že tam bude spousta sněhu. Jenže letošní zima se podepsala i tam. První den tu a tam bílé flíčky, ale i ty postupně zmizely. V chatě jsme se ubytovali převážně podle věků, v jedné místnosti Rysové, ve druhé Šipkaři Káňata, ve třetí zbylí starci. K dispozici jsme měli ještě společenskou místnost / jídelnu, kuchyni (doménu tentokrát hlavně Pepíka s Milanem), kotelnu (nápodobně – a kdybyste viděli, jak sis tím kotlem užili, aby všichni nezemřeli zimou, všechno správně schlo a zároveň se sám kotel neuvařil…) a hygienické prostory (včetně sprch s teplou vodou, čehož některé kachny neustále využívaly). 2
Programově vše řídila skupina Pejťa, Digi, Darzí, Přeslička a Hejkal. Hlavně Darzí si asi užila, byla každou chvíli vyhnána ven na přímý dohled, zatímco ostatní „připravovali“. První večer po zabydlení proběhla v jídelně úvodní scénka o cestě na severní pól pod taktovkou Smrčka. Další zajímavostí byla párty. Programoví řiditelé se navlíkli do pestrobarevných oblečků, rozdávaly se pestrobarevné koktejly, vyřvávala hudba a tancovalo se. Největší perlou večera ovšem bylo, když při nočním hledání uteklých saňových psů Jindra naprosto neomylně našel jedinou bažinu v širém okolí a než se rozkoukal, byl v ní po pás. Po přivedení zpět do chaty musel být hned u vchodu svlečen, odeslán převlíct a následovalo bádání, co proboha s těma věcma provést. Brzo jsme pochopili, že se dají jedině celé potopit do vody a to včetně bot. Tím začalo naše velké krušnohorské sušení. Podobný zážitek jako s Jindrou jsme měli i v sobotu. Tentokrát při rozdělávání ohňů na břehu blízkého „rybníčku“ dva experti (Petr a Marek) dostali úžasný nápad. Při pohledu na dílčí zamrznutí hladiny se rozhodli vyzkoušet, jestli led opravdu udrží člověka, když si na něj lehne (prý jim to říkali při fyzice). No, člověka možná ano, ale Marka ne. Takže tentokrát jsme svlíkali a sušili jeho. Je to kluk šikovná. Vedle této perly proběhla vysílačková výprava dvou týmů za dobytím severního pólu. Obě skupiny měly dostávat pokyny přes vysílačku (od Pejti, trůnící s vysílačkou v okně pokoje chaty). Nápad to byl výborný. Problém byl, že když skupina trochu zabloudila, dostala se mimo dosah. Pak se těžkou dostávají pokyny. Taky se moc neví, kde vlastně jsou. A stmívá se. Bylo to trochu dobrodružné. Ale všichni, včetně brblající Bíny, dorazili v pořádku. Večer došlo na tradiční zálesácký program. Všichni se oblékli do krojů a zasedli ke slavnostní „vánoční“ večeři. Někteří „cizinci“ se sice tvářili nechápavě, proč mají jít do krojů, ale tak je to prostě v Zálesáku už dlouhá léta zvykem. Při večeři se mlčelo o něco méně než loni, ale naštěstí se podařilo největší kecaly většinou klidnit (mnozí tomu dodnes nemohou uvěřit, ale malé kecálky klidnili i takoví jako Petr a Marek – asi proto, že sami neseděli vedle sebe, že?). Po večeři (mimochodem, vedl se spor, jestli salát se salámem nebo bez a jestli mrkev něm má být vařená nebo ne – tady nebyla, protože šéfkuchaři nechtěli!) došlo na drobný program, předání lipového lístku Jindrovi, některých oddílových krojových náležitostí Ondrovi a vyrazilo se se svíčkou ke stromečku. Ten byl venku, kousek od kraje lesa. I přes zakopávání (svíčka přece jen oslňuje a baterka se „nepovoluje“) všichni cestu přežili, zazpívali si pohromadě pod volnou oblohou koledy, zaprskali prskavkami a vrátili se podívat, jestli dostali od Ježíška nějaký ten dárek. Dostali všichni, což je podezřelé, protože všichni určitě nebyli hodní. No, řekli byste, že třeba Pejťa je hodná? A přece vedle dárků pod střechou na ni čekal ještě jeden na stromě před chatou (snowboardové prkno). Po dárcích se likvidovaly různé pochoutky, pouštěly tradiční lodičky a pak už šup spát. Neděle byla ve znamení už jen několika menších her a hlavně uklízení (zvlášť u Rysů to opět vypadalo jako v chlívku). Ale povedlo se a správce si nestěžoval. Pak už následovala vyhlídková cesta zpět na nádraží v Nejdku, cesta německým supermoderním vláčkem do Karlových Varů a spánek v potemnělém autobuse do Plzně. 3
Cesta na Vrchol
6. dne měsíce sněhu, zapsala paní Kohoutová, matka Pepíka, doplnil Pepík 6.1.2007 jsem byla pozvána na tříkrálový pochod na mne neznámé místo. Sraz byl okolo osmé u sochy hutníka na Hlavním nádraží v Plzni, sešlo se nás tam požehnaně (pokud dobře počítám tak 15). Ještě počkání na opozdilce, zakoupení jízdenky a hurá na druhé nástupiště, odkud nám odjížděl „náš Pacifik“ do Holoubkova. Ve vlaku jsem se setkala s celou řadou známých, jako Boža, Katka a jejich překrásný pes. Příjezd do Holoubkova byl klidný. Našli jsme turistické značky a nasměrovali pochod na kopec Trhoň, který je 624 m vysoký. Cesta vedla nejprve lesem, později jsme přešli na sjezdovku, která mne připomínala mládí, bez vleků, a tak jsem si v duchu přála, aby byl sníh, který tuto zimu nějak chybí. Na vrcholu kopce je chata, kde jsme krátce posvačili a pak překrásnými lesními cestami putovali na nedaleký Žďár. Abychom si cestu zpestřili, vzal nás Boža zkratkou přes pole a potok. Chvíli jsme se bavili nad Božovo snahou postavit z pokácených břízek lávku, zatímco všichni ostatní překročili potok po kamenech. A pak už závěrečné stoupání na Žďár. Všichni jsme se připoutali na jedno lano a vedeni Pepíkem drsným terénem (včetně kličkování mezi stromy a slezení skály) dorazili na vrchol. Nutno říci, že mnozí dříve nebo později ztratili nervy a odpoutali se; až na samý konec vydrželi na laně jen ti nejotrlejší. Okolo nás se nacházela přírodní rezervace, a tak se člověk mohl pokochat lišejníky, jedlemi, ale i zaschlými borůvkovými plody a hrdě se tyčícími houbami. Jsem pozitivně naladěna, že je ještě někde krásná příroda. Na vrcholu Žďáru jsme se zvěčnili v návštěvní knize, potkali se se skauty z Rokycan, předali si novoročenky a pár fotografií a rychle na svojkovické nádraží, které svou podobou mne vrátilo do reality dnešních dní. Chvíli počkání na vláček z Prahy, teploučko v příjemném vagónku, výměna dojmů a je tady Plzeň, vystupujeme. A ještě ahoj, nashledanou, snad někdy příště. Účast:
Milan, Pejťa, Pepík (+ matka), Lochness; Jana, Digi, Smrček, Flekáč, Bína, Uzlinka, Markýza, Viki, Fido; Hejkal, Bleška; Wohnivec, Boža, Katka + pes
Výlet na Lopatu
17. dne měsíce hladu, zapsal Petr alias Prateta V sobotu 17.2. jsme se já, Marek, Košte, Milan, Pejta, Darzí a dva malí Rysové (Ondra2 a Tom) sešli v 7:45 na HLNČD. Samozřejmě, že Marek přišel jako obvykle pozdě, a tentokrát s nim i já, neboť mě ukecal, abych jel na nádraží s ním.Ve vlaku jsme hráli alpha Wing 2, ale nešlo nám zabít závěrečného bosse, takže jsme se na to vykašlali.Zhruba po dvaceti minutách jízdy jsme se ocitli v 4
Nezvěsticích, odkud jsme měli jít dále po žluté na zbořeniště hradu Lopata. Rysové se asi 10 minut snažili najít žlutou značku, nakonec se jim to ale bohužel podařilo. A tak jsme vyšli, jedli, povídali a občas se zastavili zahrát si nějakou gamesku. První byla hra na krále, při níž se skupina lidí pere o to, kdo bude stát na pařezu. Změnilo se to v obrovský masakr. Poté jsme si trochu zaházeli s Markovo vajíčkama a šli jsme dál. Při dalši zastávce jsme hráli frisbee a samozřejmě, že ten tým, kde jsme byli já, Marek, Pejťa a Ondra zvítězil.A už jsme zase šlapali ... směr Lopata. Za dvě až tři hodiny jsme se dostali k nějakému campu, kde jsme se já a Marek odpojili od zbytku, protože jsme c htěli pauzu. Asi za patnáct minut okolo nás jelo auto, tak jsme se zeptali řidiče, jestli nás nevezme na Lopatu. Když řekl, že ne, zkoušeli jsme naskočit na přívěs, který měl za autem (Pozn. redakce: VRRRRR!!!), ale jelikož se mi to nepovedlo, nikam se nejelo. Což bylo dobře, protože jak jsme později zjistili, auto jelo úplně jiným směrem. Zeptali jsme se tedy jakési babičky, kudy na Lopatu, řekla, že po modré. Za chvíli jsme byli s Markem na Lopatě, kde jsme asi půl hodiny čekali na ostatní (ti zatím se skleněným pohledem upřeným vpřed lehce zabloudili, potkali Pejti profesora a pak po laně překonávali „skálu“ a tunelovali mimo značky a cesty směrem k Pratetě s Mrtvočichem). Když přišli, najedli jsme se, Pejťa nám přečetla něco o historii Lopaty a šli jsme hrát anglickou schovku. Po chvíli si ale Marek udělal díru do ruky a s hraním byl konec (kdo by se chtěl podívat na fotky Markovy zmrzačené ruky, budou do konce února někde uploadnuté). Poté se hrály ještě další a další hry. Najednou bylo už docela dost hodin, tak jsme si ještě zaházeli tatrankou a šli jsme na vlak. Stanice byla úplně strašně lol. Koleje (dvě), kus klády jako lavička a dřevěná deska přitlučená na stromě, na níž byl nalepený jízdní řád. 20 min jsme tam čekali (někteří šli házet žabky do blízkého rybníka – věřili byste, že jsou děti, které to nikdy nezkusily?), pak přijel vlak, my jsme mu zamávali (zastávka byla na znamení) a on zastavil. No a jeli jsme domů. Poznámka: Kdo by se chtěl něco dozvědět o zřícenině Lopata, stačí zabrousit na http://www.kornatice.cz/tur/loph.html
Další Geocaching
6. dne měsíce vran, zapsal Milan V úterý 6.3. se schůzka Káňat odehrála ve městě. Darzí půjčila GPS přijímač, po velkých problémech s opozdilci a s domluvou místa, kde se potkáme, jsme se sešli (Mrtvočich, Adam, Míla, Darzí a Milan, Petr se prý učil a Aneta jistě páchala něco jiného z jejího nabitého programu) odpoledne na náměstí. Nejdřív bylo třeba prozkoumat papíry s řešením hesla. To probíhalo nad zmrzlinovými poháry v cukrárně U Pernera. Když se nachýlil čas a hrozilo, že nám zavřou, vyřítili jsme se ke kostelu. Cache měla být totiž uschována na 59. schodu výstupu na věž. Číslo vyšlo každému jinam, ale nakonec jsme pochopili, že to bude na plošince, kde je pokladna. Bylo třeba najít symbol Ponny klubu, což byl problém. Velké podezření vzbuzovalo místo za elektrorozvaděčem, ale nebylo správné. Nakonec si hledači přece jen všimli, že je taková zvláštní nálepka hned vedle okénka paní pokladní. A cache byla na světě. Zapsalo se do 5
deníčku, vyměnila věcička z krabičky za věcičku z kapsy a pak jsme ještě vyrazili nahoru na věž. Pod dojmem kolem se promenujícího rekordmana v běhu na věž (prý to dá za méně jako minutu) se Mrtvočich a Adama rozhodli si to taky zkusit (nestihli to). Někteří měli rozum a prostě šli. Výhled je krásný. Na sestupu jsme potkali paní pokladní, která právě zavírala. Prozradila nám, že je dole zamčeno a jestli chceme, můžeme si poslechnout zvony zblízka (blížila se šestá). Zaujalo nás to a zůstali jsme několik metrů od nich. Když se prvně zhouply a i mohutné trámy se zatřásly, možná někteří zalitovali, že se dali zlákat. Zbytek času zvonění leckdo strávil s prsty v uších, aby neohluchnul. Po opuštění věže většina usoudila, že je třeba akci vyhodnotit a kromě toho, že mají hlad. A tak jsme zamířili do pizzerie Gotti. Nakonec se všichni shodli, že akce geocaching byla bezva, jen šla trochu do peněz a nelze asi takhle opakovat moc často.
Narozeniny TGM – Pomník 7. dne měsíce vran, zapsal Milan
Stalo se v Plzni zvykem, že město pořádá u příležitosti narozenin prvního našeho prezidenta (7. března) malou akci u jeho pomníku, spojenou s položením kytic a věnců. Pro tuto oficiální věc vždy několik sokolů, legionářů a také skautů dělá u pomníku nosiče věnců a také čestnou stráž. Po zkušenostech dlouhých let, kdy byly povinné oslavy VŘSR (pro ty, co už neví, o co jde: Velká říjnová socialistická revoluce), Vítězného února, Prvního máje apod., to pro některé ze starších není jednoduché, a tak z veřejnosti na těchto akcích vidíme převážně lidi důchodového věku, ale je to škoda. Některá z těchto výročí jsou připomenutím významných bodů naší historie, na kterou, bohužel, trochu zapomínáme. Z našeho střediska se akce zúčastnili jako čestná stráž Míla s Mrtvočichem a ze Šipky Bína s Markýzou. K tomu v roli diváků (a fotografů) ještě Milan a Jana Lišková. Na malém podiu se sešlo několik oficiálních představitelů města (primátor, náměstci), kraje (hejtman) i státu (ministr spravedlnosti), proběhlo několik projevů a zmíněné položení věnců a kytic. Aby se věc nezdála až tak vážná, Marek se přičinil, byť nechtěně, o malou komickou vložku. U pomníku stál s vlajkou našeho skautského okresu, která má rozkládací žerď, bohužel dost uvolněnou. Po půlhodinovém stání na to zapomněl (jako by se to stalo asi všem).a při odchodu mu její spodní část upadla ještě na schodem pomníku. Děkujeme všem, kdo se zúčastnili a ukázali tak všem přítomným, že skauti si naší historie váží.
Čajovny zapsal Milan
Na podzim se objevivší čajovny zdárně pokračují pravidelně každý měsíc. Zásluhou dvojice v sukních a trpasličích čepičkách (Pejťa, Koště), samozřejmě, my ostatní se spíš (rádi) zúčastňujeme. Takže díky za snahu! Program je vlastně až na drobné odchylky tradiční: nějaká drobná hra, tu a tam písnička, tu a tam nějaké ty fotky, občas nějaký ten test (např. na únorové „nakresli prasátko“), videovečerníčky a, 6
samozřejmě, čaj, čaj, čaj … a něco na skousnutí. Vše v pološeru na kobercích a Pejťou pozvolna doplňovaných polštářcích (podle toho, jak se sejdou dobrovolné příspěvky). Od posledního (prosincového) Šaginapi proběhly čajovny tři: Vánoční čajovna 20.12. (středa) Účast: Pejťa, Koště, Milan, Pepík, Lucka, Karol, Klára, Áďa, Pavel, Martin, Tom, Pája, Walda Lednová čajovna 29.1. (pondělí) Účast: Koště, Pejťa, Milan, Pepík, Chosé, Digi, Darzí, Zuzka, Pája, Walda, Aneta, Marek, Míla, Klára, Áďa, Tom, Pavel Únorová čajovna 21.2. (středa) Účast: Pejťa, Koště, Milan, Pepík, Mirka, Darzí, Marek, Míla, Aneta, Pája, Walda, Zuzka, Pavel, Tom, Martin, Lucka, Klára, Áďa, Digi, Přeslička, Hejkal, Beruška
RS Super Action zapsala Pejťa
1.-3.12. 5.12. 9.12. 13.12. 18.12. 32.12. 23.12. 24.12. 25.12. 26.-31.12. 30.12.-1.1. 6.1. 10.1. 19.1. 24.1. 2.-4.2. 7.2. 9.-11.2. 24.2.
chatička (Pejťa, Koště; + Milan, Rikki, Vlnka)) after Afrika 2006 (Hejkal, Pejťa) TleSKAč (Digi, Darzí, Koště, Pejťa, ta Méďa, Rikki) skautské taneční úklid ORJ (Chosé, Koště, Hejkal, Pejťa) brusle (Koště, Pája) čajovna pro Sakuru (Hejkal, Koště, Pejťa) půlnoční (Vlnka, Rikki, Chosé, Milan, Pejťa) roverské rozjímání (Darzí, Koště, Hejkal, Pejťa) Maškaráda (Koště, Darzí, skoro Pejťa) Silwester – Ošelín ( Pejťa, Darzí, Koště, Milan, Mirka) Výstup na Vrchol (viz zápis) skautské taneční maturák Pejti (Koště, Darzí, Digi, Chosé, Přeslička, Barvička, Hejkal, Bleška; ta Méďa, Bery, Zou; Boža, Katka; Ájinka) skautské taneční chatička (Pejťa, Myšák) závěrečná skautských tanečních chatička (Darzí, Koště, Myšák, Pejťa, Dyna) maturák Koštěte a Chosého (Digi, Darzí, Přeslička, Barvička, Méďa Pejťa, Rikki, Vlnka, Pája, Zuzka, Křeček, Mirka, Plamen, Helča,…)
7
Pro chytré hlavy zapsal Milan
Dva čtverce
Čtyři čtverce
Odstraňte dvě zápalky tak, aby zůstaly dva čtverce.
Z osmi zápalek v obrazci odeberte dvě tak, aby zbyly tři čtverce.
Bludiště pro mladší
Bludiště pro starší
Najdi pět rozdílů mezi obrázky
Recepty na bramborový salát sebral Milan
Na Vánocích s Limbou se při páchání bramborového salátu střetlo několik názorů na to, jak se má salát správně dělat. Kromě základního rozporu, jestli se salámem nebo bez, došlo na prudký spor ohledně vaření mrkve (na výpravě nebyla) a jak zjistíte na následujících řádcích, občas se najdou v salátech i pro vás možná netradiční přísady. 8
kamarádka Káča Lindnerů (Plzeň) Brambory vařené ve slupce, nakrájené na kostičky; sůl, hořčice, majolka; nakládané kyselé okurky; mrkev syrová, na kostičky; spařená cibule; salám měkký (třeba gothaj) nebo šunka (kvůli dětem); vařená vejce
pí. Waldsteinová (Valcha) Uvařené oloupané brambory; vajíčka na tvrdo oloupaná; vařená mrkev; vařený celer; sterilovaný hrášek; sterilovaná okurka; syrová cibule; salám; kyselá ryba – zavináč; hořčice plnotučná; majolka; někdy jogurt /namíchat s majolkou/; někdy trochu láku z okurek; sůl, pepř; všeho s mírou a přiměřeně dle chuti, důkladně promíchat, dát na mísu a ozdobit petrželkou, plátky vajíčka a plátky citronu
kamarádka Kukačka (Praha) Kromě vařených brambor tam dáváme jablka, sterilovanou zeleninu, majonézu nebo jogurt, pepř, sůl, víc mě nenapadá. Možná vařený vajíčka? Poslušnejch do toho ještě dávají šunkový salám, ale to mně moc nechutná.
kamarádka Mišule (Praha) Recept číslo jedna od Heleny: Vařené brambory (ve slupce nebo oloupané, dle momentální nálady, někdy bývají i lehce vlahé), vařená vejce, kyselé okurky, měkký salám, cibule hodně najemno nakrájená, hořčice. Vše nakrájíme na kostičky a smícháme dohromady. Majonézu připravuji takto - dám asi tak dva až tři natvrdo uvařené žloutky, přidám sůl, pepř, šlehačku a to vše umixuji dohusta. A majonéza je hotová. Buď dám pouze takto udělanou majolku nebo přidám ještě kupovanou. Množství surovin je odměřováno od oka, dle chuti, nejvíce je brambor. Nechám vychladit. Recept číslo dvě od Míšy: Vařené brambory, zásadně jen ve slupce - studené, vařená vejce, kyselá okurka, cibule hodně najemno nakrájená, uvařená zelenina - mrkev, celer, petržel, hrášek, kukuřice, pepř, sůl, místo majolky dávám zakysanou smetanu a ušlehanou šlehačku - salát je pak nadýchanější. Nejdříve do mísy nahážu vše mimo brambor, dám smetanu a promíchám. Pak přidám brambory a ušlehanou šlehačku. Potom jen zlehka promíchám. Dělám den předem, aby se chutě rozložily. To je recept na vánoční salát, během roku dělám salát dle momentální nálady a zastoupení surovin.
pí. Čechová (Plzeň) brambory (vařené ve slupce); hrášek (mražený - povařený); celer, mrkev, petržel - vše vařím; vejce (natvrdo); salám; okurky; cibuli; majolku; sůl, pepř, popř. trochu "vývaru" z vařené zeleniny
kamarádi Michal a Eva (Zavlekov) uvařené (studené) brambory - nejlépe varný typ A; cibule; kyselé okurky; vařené: mrkev, celer, hrášek, kukuřice; měkký salám; majonéza, hořčice; vejce natvrdo; sůl, cukr Uvaří se brambory, nechají se vychladnout a nakrájí se na kostičky. Nakrájí se cibule, salám, vařená zelenina a kyselé okurky. Jedna kyselá okurka se umixuje a přidá se do salátu. Vše se smíchá, přidá se majonéza, osolí se, trochu se ocukruje, vmíchá se jedna malá lžička hořčice. Nakonec se do salátu dají rozkrájená vejce natvrdo. Salát se nechá v chladu proležet, aby byl pikantnější.
9
pí. Legíňová (Plzeň) 2 kg vařených brambor; 5 ks vařených vajec; 1 ks syrové jemně nastrouhané mrkve; 1 menší plechovka hrášku; 1/2 sklenice okurek; 2 menší cibule; 2 lžíce plnotučné hořčice (lepší je pikantní feferonková hořčice Zeman); 1 tatarka (občas nahradím šlehačkou nebo smetanovým bílým jogurtem); pepř, sůl
Karin (Plzeň) uvařit předem brambory ve šlupce, po vychladnutí oloupat a nakrájet na kostičky; ve vodě uvařit do měkka kousek mrkve, celeru a petržele a pak nakrájet na drobné kousky; nadrobno nakrájet taky 2 kyselé okurky a 1 větší cibuli; do čtvrtlitrového hrnečku dát asi do 1/3 lák od okurek a v něm rozmíchat lžičku hořčice - přidat do salátu; nakonec vmíchat majolku, ev. přidat kapku oleje
Milanovo rodičovstvo - Ejpovice brambory vařené ve slupce, měkký salám (kuřecí Junior) nastrouhaný (struhadlo na jablka), vejce, okurka, spařená cibule, plnotučná hořčice, sůl, ocet; (pro mladší jedince bez žaludečních problémů přimícháme majolku)
Milanovo „teta“ Maruš (Karlovy Vary) brambory vařené ve slupce, měkký salám (kuřecí Junior) nastrouhaný (struhadlo na jablka), vejce, okurka, spařená cibule, plnotučná hořčice, sůl, ocet, vařená kořenová zelenina (mrkev, celer, petržel), hrášek, hodně majonézy
Kudovic vánoční bramborový salát: 2 kg brambor, 5 ks mrkve, 1 sklenice zavařovací 3/4l sterilizované okurky, majonéza Boneco 250g, jogurt bílý Hollandia 250g, 2 polévkové lžíce plnotučné hořčice, 1 plechovka 400g sterilizovaný hrášek, 2 kusy cibule Brambory ve slupce a mrkev oškrábanou vaříme vcelku a necháme vychladnout. Brambory oloupeme a nakrájíme, mrkev také nakrájíme. Cibuli nakrájíme syrovou. Okurky také nakrájíme. Hrášek použijeme celý - nekrájet! Vše osolíme a opepříme. Přidáme dvě polévkové lžíce plnotučné hořčice, jogurt a majonézu. Necháme jeden den uležet. Pro dobrou soudržnost a chuť salátu doporučujeme dodržet uvedené výrobce majonézy a jogurtu.
Milanovo sestřenka (Břasy) brambory vařené ve slupce, sůl, pepř; salám gothaj, vejce, okurky, sterilovaná zelenina Moravanka bez láku a pokrájená, lehká majonéza, ocet (s vodou a lžičkou cukru)
Šmrhovic Vařené brambory ve slupce spolu s vajíčky. Zvlášť uvaříme mrkev a hrášek. Vše vychladnout. Nakrájet cibuli, přidat majonézu (sojovou), kyselou smetanu, mletou hořčici, pepř, bazalku, libeček, petržel, pažitku, červenou papriku vločky, červenou papriku vločky pálivou (všechno koření je sušené), směs koření na svíčkovou. Červená paprika může být i čerstvá. Přidáme citronovou šťávu, nálev z okurek, strouhané jablko, mrkev, sůl. Nakrájíme brambory, vajíčka, okurky, přidáme hrášek a vše smícháme.
10
Malé datumové info Blížící se výročí Březen 3. 7. 8. 9. 19. 20.
Duben narozeniny Martin (1999) svátek Tomáš narozeniny Pepík (1979) narozeniny Lucka (1996) svátek Pepík narozeniny Pája (1990) a Walda (1989)
Květen 2. 5. 15. 17. 19. 24.
4. 5. 17. 20.-22. 24. 25. 29.
narozeniny Milan (1961) svátek Mirka narozeniny Áďa (2001) povelikonočka (Kaceřov) sv. Jiří – Den skautů svátek Marek narozeniny Jindra (1998)
Červen
narozeniny Méďa (1987) narozeniny Míša (2000) narozeniny Marek (1993) svátek Aneta narozeniny Koště (1987) svátek Jana
3. 18. 24. 29.
narozeniny Pejťa (1988) svátek Milan svátek Jan (Lochness) svátek Petr a Pavel
Akce ve výhledu 21.3 24.3 1.4. 14.4.
čajovna výlet na Žďár florbalový turnaj (zajišťuje Marek) hokejbalový Chlupatý tenisák (zajišťuje Míla a Pája)
20.-22.4. 24.4. 1.5 19.5 9.6.
povelikonoční výprava na Kaceřov šátkový den Čarodějnice výlet výlet
Kdo chce znát aktuální výhled na plánované akce (oddílu a střediska) a může na internet, koukněte se na: http://kst.hu.cz/sw/kalendar
Drobnosti Zapsal Milan
Informace z klubovny Na schůzce Rysů se objevují 2 noví návštěvníci: Tomáš a jeho sestra Denisa. V klubovně se objevil oddílový počítač! Bude sloužit pro promítání fotografií z akcí (a možná i jejich úpravu, pokud se k tomu někdo odhodlá), pro večerníčky na čajovnách, možná tu a tam pro nějaké hry (alias „zapařit si“ – ale s rozumem) a ve výhledu máme třeba i pořádání oddílového kina, takže vlastně i pro to (půjčíme promítačku, připojíme k počítači, vložíme DVD, pověsíme plátno a jedeme!).
Informace k letnímu táboru Sice jsme předpokládali, že tábor proběhne opět první dva týdny v červenci, ale po schůzce s rodiči Rysů a Zubic a po průzkumu provedeném mezi zbytkem oddílu došlo ke změně. Takže:
-
tábor pro Rysy a Zubice proběhne třetí týden v červenci pro ostatní je čas tábora druhý a třetí týden v červenci přesné dny nástupu na tábor a odjezdu upřesníme (zřejmě soboty, ale je tu možnost posunu) tábor s velkou pravděpodobností proběhne poblíž obce Zborovy (máme předjednáno se starostkou), kde je několik možných míst (a to je právě třeba upřesnit) 11
-
kdo neví, kde jsou Zborovy, vezměte mapu jižních oblastí, najděte Klatovy a pokračujte na východ přes Plánici do Zborov; cca 50 km od Plzně
Několik citátů na závěr Citát pro starší (i rodiče):
Ten, kdo přestává žasnout nad světem, začíná umírat. Albert Einstein
Citát pro starší (i rodiče):
Být mladý dokáže každé tele. Karel Čapek
Citát (nejen) pro skauty:
12
Nikdo není zbytečný na světě, kdo ulehčuje břemeno někomu jinému. Charles Dickens
