Zlom
10.10.2006 12:01
3
Stránka 55
KTERAK SE DARWINISMUS STAL NORMÁLNÍ VùDOU A V âEM SPOâÍVALA „NOVÁ SYNTÉZA“
Konec devatenáctého století znamenal z hlediska darwinismu urãité pfie‰lapování na místû, a to zejména v porovnání s boufiliv˘m v˘vojem ostatních biologick˘ch i nebiologick˘ch oborÛ. PÛvodní jasná Darwinova pfiedstava biologické evoluce, poãítající s ústfiední rolí pfiirozeného v˘bûru, byla postupnû ãím dál více zamlÏována a mnozí autofii dokonce cítili potfiebu se od ní hlasitû distancovat.1 O tom, Ïe skuteãnû dochází k biologické evoluci (k postupnému v˘voji druhÛ z jednoho spoleãného pfiedka), v té dobû z biologÛ jiÏ pochyboval jen málokdo, o to více v‰ak byla zpochybÀována tvÛrãí role pfiirozeného v˘bûru. Pfiirozen˘ v˘bûr byl ãasto pokládán pouze za jakési síto, které prÛbûÏnû odstraÀuje jedince nesoucí ‰kodlivé odchylky od pÛvodního fenotypu, které v‰ak nedokáÏe vytvofiit Ïádnou novou strukturu ãi vzorec chování zvy‰ující Ïivotaschopnost organismÛ. Zdroje úãeln˘ch znakÛ byly (neúspû‰nû) hledány jinde, napfiíklad v neznám˘ch silách pohánûjících evoluãní trendy (viz str. 258) nebo v údajné schopnosti organismÛ vytváfiet úãelné mutace (mutace umoÏÀující organismu naplÀovat okamÏité poÏadavky prostfiedí). Velk˘ zlom pfiineslo na zaãátku dvacátého století znovuobjevení Mendelov˘ch genetick˘ch zákonÛ, kter˘mi se fiídí pfie-
3.1 Mendelovy genetické zákony Podle prvního Mendelova zákona (zákona segregace) se v kaÏdé generaci dvû alely kteréhokoli genu pfiítomného u rodiãovského jedince rozcházejí do nezávisl˘ch pohlavních bunûk (napfi. do jednotliv˘ch spermií), aniÏ by do‰lo k je-
jich zmûnû a aniÏ by se navzájem nûjak ovlivnily. Druh˘ zákon (zákon nezávislé kombinovatelnosti vloh) fiíká, Ïe jednotlivé dvojice alel rÛzn˘ch genÛ se rozcházejí do pohlavních bunûk nezávisle jedna na druhé, a zpÛsob rozchodu jed-
KTERAK SE DARWINISMUS STAL NORMÁLNÍ VùDOU… / 55
Zlom
10.10.2006 12:01
Stránka 56
né dvojice alel tedy nijak neovlivní rozchod dvojice jiné. Genetici jiÏ v prvních desetiletích 20. století ukázali, Ïe druh˘ MendelÛv zá-
kon platí pouze pro dvojice genÛ, z nichÏ kaÏd˘ se nalézá na jiném chromosomu (viz také box 4.9 na str. 82).
nos genetické informace. V následujících letech genetici tyto zákony prozkoumali do velk˘ch podrobností a pfiedev‰ím odvodili, proã se právû jimi pfienos genetické informace fiídí.
Proã se pfiíroda fiídí Mendelov˘mi zákony aneb trocha stfiedo‰kolské látky nikoho (doufám) nezabije Postupnû bylo zji‰tûno v‰echno to, co je dneska náplní stfiedo‰kolsk˘ch uãebnic biologie. Bylo tedy zji‰tûno, Ïe geny jsou z vût‰í ãásti soustfiedûny v jádrech bunûk, kde jsou uspofiádány jeden za druh˘m v nûkolika dvojicích tzv. chromosomÛ (obr. 3.1). KaÏd˘ z dvojice chromosomÛ obsahuje stejn˘ soubor genÛ, obvykle se v‰ak vzájemnû li‰í variantami tûchto genÛ
3.2 Chromosom Genetická informace je v buÀkách zapsána do molekul DNA (viz box 3.6). Celková délka lidské DNA v bunûãném jádfie je asi dva metry. Aby se do buÀky ve‰la, je ovinuta okolo specializovan˘ch proteinÛ (histonÛ) a spoleãnû s nimi mnohonásobnû sloÏena a stoãena do chromosomÛ, tyãinkovit˘ch útvarÛ o délce nejãastûji nûkolika tisícin milimetru. Tûchto útvarÛ, li‰ících se vzájemnû velikostí a tvarem, má napfiíklad ãlovûk v bunûãném jádfie 46. KaÏd˘ chromosom je tvofien dvûma shodn˘mi chromatidami, jejichÏ DNA vznikla okopírováním fietûzce molekuly
DNA obsaÏené pÛvodnû v jedné chromatidû (viz obr. 3.1). Bûhem jaderného dûlení se od sebe obû chromatidy rozcházejí k opaãn˘m pólÛm buÀky, ãímÏ je zaji‰tûno spravedlivé (rovnomûrné) rozdûlení genetického materiálu mezi dvû dcefiiné buÀky. V období, kdy se buÀka právû nerozmnoÏuje, jsou chromosomy rozvolnûné a v buÀce nejsou bez pouÏití speciální mikroskopické techniky patrné. Do své charakteristické podoby pozorovatelné v obyãejném (svûtelném) mikroskopu pfiecházejí v prÛbûhu bunûãného dûlení.
56 / ZAMRZLÁ EVOLUCE ANEB JE TO JINAK, PANE DARWIN
Zlom
10.10.2006 12:01
Stránka 57
(jejich alelami). Jeden chromosom mÛÏe v urãitém místû nést alelu podmiÀující hnûdou barvu oãí, druh˘ modrou barvu oãí. V‰echny buÀky tûla „slu‰n˘ch“ mnohobunûãn˘ch organismÛ (napfiíklad ãlovûka) obsahují stejn˘ soubor genÛ.V˘jimku tvofií buÀky pohlavní u pohlavnû se rozmnoÏujících organismÛ, které obvykle vznikají ve specializovan˘ch orgánech jako v˘sledek zvlá‰tního typu bunûãného dûlení. Do jádra pohlavní buÀky totiÏ pfiechází pouze po jednom z kaÏdé dvojice chromosomÛ. Pohlavní buÀky (u ÏivoãichÛ spermie a vajíãka) tak mají tzv. haploidní genom, obsahující po jedné kopii od kaÏdého chromosomu, a tedy i po jedné kopii od kaÏdého genu. V prÛbûhu vytváfiení pohlavních bunûk se u daného jedince náhodnû namixují geny obou jeho rodiãÛ, a to v dÛsledku dvou procesÛ: ge-
Obr. 3.1 Stavba chromosomu. KaÏdá z obou chromatid (spojen˘ch k sobû ve zúÏeném místû, tj. v oblasti tzv. centromery) je tvofiena mnohonásobnû stoãen˘m vláknem DNA, které je obtoãeno kolem tzv. nukleosomÛ, skládajících se ze specializovan˘ch proteinÛ – histonÛ.
KTERAK SE DARWINISMUS STAL NORMÁLNÍ VùDOU… / 57
Zlom
10.10.2006 12:01
Stránka 58
3.3 Genom je souhrn v‰ech genÛ vyskytujících se v buÀkách daného jedince. Naproti tomu genotyp je soubor v‰ech alel daného jedince. Jadern˘ genom je souhrn v‰ech genÛ vyskytujících se v jádfie buÀky, cytoplazmatick˘ nebo také organelov˘ genom je souhrn genÛ obsaÏen˘ v DNA bunûãn˘ch orga-
nel, mitochondrií nebo plastidÛ. Genom samcÛ a samic urãitého druhu se mÛÏe odli‰ovat pfiítomností nebo poãtem pohlavních chromosomÛ, tj. chromosomÛ, jejichÏ v˘skyt nebo poãet urãuje, zda se jedinec vyvine v samce nebo samici (viz box 8.6 na str. 155).
netické rekombinace a segregace. Pfii rekombinaci se v jádfie buÀky, která má v budoucnu dát vzniknout buÀkám pohlavním, nejprve vytvofií páry odpovídajících si chromosomÛ (tím, Ïe k sobû po celé délce pfiisednou) a následnû si v rámci takto vytvofien˘ch párÛ chromosomy mezi sebou vymûní nûkteré, vzájemnû si odpovídající úseky. Pfii segregaci se po jednom chromosomu z kaÏdého páru náhodnû rozdûlí mezi dvû novû vznikající buÀky. KaÏd˘ chromosom je v této chvíli tvofien dvûma zcela shodn˘mi chromatidami (viz box 3.2), takÏe teprve dal‰ím dûlením, pfii kterém se od sebe rozcházejí tyto chromatidy, nikoli celé chromosomy, mohou vzniknout haploidní pohlavní buÀky. Dvojice dûlení, kterou takto vznikají haploidní buÀky, se dohromady naz˘vá meióza. Pfii rozmnoÏování vzniká splynutím dvou haploidních pohlavních bunûk oplozená zárodeãná buÀka (zygota), která má jiÏ od kaÏdého chromosomu, a tedy i od kaÏdého genu dvû kopie, a je tedy tzv. diploidní. Obû kopie genu mohou b˘t buì stejné, tj. mÛÏe se jednat o stejné alely daného genu podmiÀující vznik stejné formy znaku, nebo se mohou navzájem li‰it. Ve druhém pfiípadû se mÛÏe jednat o dvû rÛzné alely daného genu, z nichÏ kaÏdá zvlá‰È podmiÀuje vznik jiné formy znaku (napfi. ãervenou a bílou barvu kvûtu). Diploidní oplozená pohlavní buÀka prochází opakovan˘mi cykly bunûãného dûlení (mitózy), pfiesnûji fieãeno opakovanû stfiídá stadium zdvojení chromatid v rámci kaÏdého chromosomu a stadium rozchodu po 58 / ZAMRZLÁ EVOLUCE ANEB JE TO JINAK, PANE DARWIN
Zlom
10.10.2006 12:01
Stránka 59
3.4 Genetická rekombinace a segregace Jedná se o dûje, ke kter˘m dochází v prÛbûhu vytváfiení pohlavních bunûk. Pfii tûchto dûjích dvojice stejn˘ch, tzv. homologick˘ch chromosomÛ v jádfie vytvofií páry a vzájemnû rekombinují. Pfii rekombinaci ve stejném místû obou homologick˘ch chromosomÛ dojde ke zlomu molekul DNA. JestliÏe se následnû spojí pÛvodní ãásti stejného chromosomu, k Ïádné rekombinaci nedojde, jestliÏe se v‰ak spojí vlákno jednoho chromosomu s vláknem druhého chromosomu, bude se li‰it dvojice rekombinovan˘ch chromosomÛ kombinací sv˘ch alel od obou chromosomÛ pÛvodních.2 Zatímco pfied rekombinací bylo moÏno fiíci, Ïe jeden z chromosomÛ pocházel od otce a druh˘ od matky, rekombinované chromosomy obsahují ãást alel od otce
a ãást od matky. Segregace je rozchod homologick˘ch chromosomÛ k opaãn˘m pólÛm dûlící se buÀky. Pfiitom z kaÏdé dvojice odchází zcela náhodnû po jednom z chromosomÛ k opaãnému pólu buÀky. I kdyby pfiedtím nedo‰lo k rekombinaci, samotná segregace chromosomÛ otcovského a matefiského pÛvodu by zpÛsobila, Ïe novû vzniklé buÀky budou mít svou vlastní kombinaci otcovsk˘ch a matefisk˘ch alel, odli‰nou od kombinace alel kteréhokoli z obou rodiãÛ. Po rozchodu dvojic chromosomÛ, k nûmuÏ do‰lo v prvním meiotickém dûlení, se v druhém meiotickém dûlení od sebe rozdûlí dvû sesterské chromatidy kaÏdého chromosomu. Z jedné diploidní buÀky tak mÛÏe nakonec vzniknout ãtvefiice bunûk pohlavních, haploidních.
jedné chromatidû od kaÏdého chromosomu do dvou dcefiin˘ch bunûk. Poãet bunûk – potomkÛ pÛvodní oplozené zárodeãné buÀky – tak postupnû roste. U mnohobunûãn˘ch organismÛ (napfiíklad u rostlin a ÏivoãichÛ) tyto buÀky zÛstávají pohromadû, vzájemnû se odli‰ují a specializují na rÛzné úlohy, aÏ nakonec vytvofií tûlo organismu.V tomto tûle v pohlavních orgánech vznikají opût meiózou haploidní pohlavní buÀky s poloviãním poãtem chromosomÛ a cel˘ cyklus se tak uzavírá. Ze zpÛsobu, jak˘m organismy zacházejí se svou genetickou informací, bylo moÏno jiÏ koncem dvacát˘ch let minulého století odvodit oba Mendelovy zákony i zdÛvodnit fiadu v˘jimek z jejich platnosti (viz box 3.1 na str. 55). Je nutno si uvûdomit, Ïe Mendel odvodil své zákony pouze na základû poãetního zastoupení jedincÛ s rÛzn˘mi kombinacemi znakÛ v potomstvu dvou KTERAK SE DARWINISMUS STAL NORMÁLNÍ VùDOU… / 59
Zlom
10.10.2006 12:01
Stránka 60
odrÛd hrachu, a Ïe se tedy jednalo pouze o zákony popisné. Popisné zákony sice ukazují, jak urãit˘ jev probíhá (napfi. v jak˘ch poãetních pomûrech budou v potomstvu zastoupeni jedinci s rÛzn˘mi kombinacemi znakÛ), nefiíkají v‰ak nic o tom, proã dan˘ jev probíhá právû takto.
Jak se darwinismus zmûnil v neodarwinismus a jak se stal normální vûdou Ve dvacát˘ch letech byly objeveny i mutace, tj. zmûny stávající alely v alelu novou, ke kter˘m vzácnû dochází napfiíklad pÛsobením radioaktivního záfiení ãi chemick˘ch mutagenÛ. Právû prostfiednictvím mutací vzniká nová genetická variabilita, ze které mÛÏe následnû selekce vybírat varianty v˘hodné pro pfieÏití jedince.Ve tfiicát˘ch letech následoval objev základních mechanismÛ speciace – vznikání nov˘ch druhÛ.V té dobû tedy jiÏ mûli biologové pohromadû v‰echny kamínky do mozaiky, tj. v‰echny znalosti potfiebné k potvrzení platnosti Darwinovy evoluãní teorie (a zároveÀ jim zatím chybûla vût‰ina dne‰ních znalostí, které by platnost této teorie mohly zpochybnit nebo omezit). Pfiesto v‰echno byla aÏ do 30. let 20. století Darwinova teorie v odborn˘ch biologick˘ch kruzích spí‰e terãem kritiky. Jak jiÏ bylo fieãeno v úvodu kapitoly, z odborníkÛ sice témûfi nikdo nepochyboval, Ïe k biologické evoluci skuteãnû dochází, Ïe druhy vznikají jeden z druhého, mnozí v‰ak pochybovali, Ïe by hnací silou tûchto zmûn a zároveÀ i jedinou pfiíãinou vzniku úãeln˘ch vlastností byl právû pfiirozen˘ v˘bûr. Teprve poãátkem tfiicát˘ch let koneãnû tehdy nejvlivnûj‰í evoluãní biologové do‰li k závûru, Ïe i kdyÏ se v evoluci kromû selekce uplatÀují i dal‰í mechanismy, pfiirozen˘ v˘bûr je zdaleka nejv˘znamnûj‰í a v podstatû sám o sobû dostaãuje k vysvûtlení v˘voje druhÛ i vzniku úãeln˘ch vlastností. Spojením evoluãní biologie a klasické i populaãní genetiky (takzvanou novou syntézou) vznikl neodarwinismus. Byly vydány základní uãebni60 / ZAMRZLÁ EVOLUCE ANEB JE TO JINAK, PANE DARWIN
Zlom
10.10.2006 12:01
Stránka 61
3.5 Etapy v˘voje evoluãní biologie V˘vojové teorie vycházející z Darwinova uãení rozvíjené pfiibliÏnû do zaãátku dvacát˘ch let 20. století se obvykle oznaãují jako darwinismus, pfiípadnû klasick˘ darwinismus. Teorie evoluce, která vznikla zahrnutím poznatkÛ genetiky do klasick˘ch darwinistick˘ch teorií, se oznaãuje jako neodarwinismus. Neodarwinisté chápou evoluci pfiedev‰ím jako zmûnu zastoupení jednotliv˘ch alel v genofondu populace a snaÏí se vysvûtlovat ve‰keré evoluãní procesy probíhající na úrovni vnitrodruhové a mezidruhové právû na základû tohoto procesu. V uãebnicích evoluãní biologie z toho dÛvodu zaujímají velk˘ prostor kapitoly vûnované populaãní genetice –
nauce o v˘voji genetické skladby populací. Podle vût‰iny biologÛ Ïijeme stále je‰tû v éfie neodarwinismu. Podle jin˘ch v‰ak zejména práce S. J. Goulda, ostfie rozli‰ující mezi dûji mikroevoluãními, probíhajícími na úrovni populací a druhu, a dûji makroevoluãními, probíhajícími nad úrovní druhu, i genostfiedné modely evoluce vycházející z prací Hamiltona (viz kapitola 8) jiÏ ve skuteãnosti zahájily novou éru evoluãní biologie. Se ‰kodolibostí sobû vlastní pro ni tímto zavádím název postneodarwinismus (a tû‰ím se pfiedstavou, jak si asi mí následovníci poradí s hledáním názvu pro pfií‰tí éru evoluãní biologie).3
ce oboru a jakékoli otevfiené popírání ãi sniÏování role pfiirozeného v˘bûru v evoluci zaãalo b˘t pociÈováno jako vûdecké kacífiství. Neodarwinismus bez problémÛ a v zásadû i posílen pfieãkal v˘znamné objevy molekulární biologie, vãetnû objevu molekulární podstaty genu jakoÏto nevûtveného fietûzce nepravidelnû se stfiídající ãtvefiice nukleotidÛ A, G, C a T v dvoufietûzcové molekule DNA. Vést spor s darwinismem, ov‰em pokud moÏno mimo stránky základních uãebnic evoluãní biologie, bylo tradiãnû vcelku trpûno v otázce moÏnosti vzniku cílen˘ch mutací,4 pfiípadnû v otázce moÏnosti dûdûní získan˘ch vlastností.5 Na takto vykolíkovaném hfii‰ti se mohli a stále je‰tû mohou do sytosti vyfiádit vûdeãtí disidenti a jiní nekonformní duchové z fiad evoluãních biologÛ. KdyÏ nakonec je‰tû dojdou k závûru, Ïe tyto jevy patrnû existují (a mohou tu a tam ve zcela urãit˘ch situacích v˘znamnû urychlit úãelnou odpovûì populace ãi druhu na KTERAK SE DARWINISMUS STAL NORMÁLNÍ VùDOU… / 61
Zlom
10.10.2006 12:01
Stránka 62
3.6 DNA Molekula DNA jsou prostû takové dvû dlouhé „‰ÀÛry korálÛ“, kaÏdá vytvofiená nepravideln˘m stfiídáním ãtyfi typÛ „korálkÛ“ – nukleotidÛ, zatoãené do ‰roubovice (správnû pr˘ závitnice) jedna kolem druhé (obr. 3.2). V místû, kde je v jednom fietûzci nukleotid A, je v druhém fietûzci nukleotid T, a v místû, kde je v jednom fietûzci nukleotid G, je v druhém fietûzci nukleotid C. JestliÏe oba fietûzce od sebe od-
dûlíme, a toho lze dosáhnout napfiíklad zahfiátím, pfiidáme patfiiãn˘ enzym a v‰echny ãtyfii nukleotidy a je‰tû pár dal‰ích vûcí, vytvofií se podle sekvence kaÏdého fietûzce pfiíslu‰né protilehlé vlákno, takÏe nakonec získáme z jednoho dvoufietûzce DNA dva naprosto stejné dvoufietûzce DNA (obr. 3.3). To je také v podstatû v kostce základ dûdûní genetické informace.
zmûny v prostfiedí), ale samotn˘ molekulární aparát, kter˘ jejich chod podmiÀuje, vznikl pÛsobením klasické darwinistické selekce, mÛÏe se jim nejen dostat sluchu, ale ãasto i vlídného zacházení ze strany odborné vefiejnosti.6 Evoluãní biologie se stala tzv. normální vûdou ve smyslu normální vûdy Thomase Samuela Kuhna.
3.7 Thomas Samuel Kuhn (1922–1996) Historik vûdy, kter˘ se ve 20. století zab˘val zákonitostmi v˘voje vûdy a vûdeckého pokroku. Ukázal, Ïe pfiedstava vûdy jakoÏto pravidelného postupného procesu zpfiesÀování na‰ich znalostí je v podstatû chybná. Ukázal, Ïe se ve vûdû stfiídají tfii fáze. Zpravidla nejdel‰í je fáze normální vûdy, kdy skuteãnû dochází pouze k pozvolnému v˘voji a zpfiesÀování a rozvíjení stávajících teorií. Na ni navazuje fáze krizové vûdy, kdy se ukazuje, Ïe stále více skuteãností do rámce stávajících teorií nezapadá. Tfietí fází je vûdecká revoluce, kdy je stará teorie odvrÏena a nahrazena teorií novou.
Pfiedchozí období a pfiedchozí teorie jsou poté vytûsnûny z uãebnic a následnû i vûdomí pfiíslu‰né vûdecké komunity a historické kapitoly uãebnic jsou pfiepsány tak, jako by jiÏ odjakÏiva byla rozvíjena teorie nová. Zaãíná nové pohodlné období normální vûdy. Hlavní pfiíãinou takovéhoto nespojitého v˘voje vûdy je podle Kuhna existence tzv. paradigmat – pfiedpokladÛ, s jejichÏ pravdivostí teorie stojí a padá. Existenci paradigmat si v‰ak vûdci v období normální vûdy vÛbec neuvûdomují, a proto o jejich platnosti ani nepfiem˘‰lí, ani je netestují.
62 / ZAMRZLÁ EVOLUCE ANEB JE TO JINAK, PANE DARWIN
Zlom
10.10.2006 12:01
Stránka 63
Vûdo, jsi ty vÛbec normální? Vûdci urãitého oboru sdílejí své spoleãné paradigma, tj. ústfiední my‰lenku celého systému teorií, my‰lenku, o jejíÏ pravdivosti se nejen nepochybuje a nebádá,ale která se dostala v‰em natolik pod kÛÏi, Ïe si ji v podstatû ani neuvûdomují.7 To jim dovoluje neru‰enû, koordinovanû, a tedy úãinnû hromadit poznat-
Obr. 3.2 Struktura DNA a RNA. Základní jednotkou DNA (a) je cukr deoxyribóza (D), na které je navázána nûkterá ze ãtyfi druhÛ dusíkat˘ch bází thyminu (T), cytosinu (C), adeninu (A) a guaninu (G). Dva sousední cukry jsou spojeny fosfátovou vazbou (P). Cukr s fosfátovou skupinou a dusíkatou bází tvofií nukleotid. Molekulu DNA tak tvofií dva lineární fietûzce, ve kter˘ch se nepravidelnû stfiídají ãtyfii druhy nukleotidÛ. Oba fietûzce jsou propojeny vodíkov˘mi mÛstky mezi dvojicemi komplementárních bází, AT (dva mÛstky) a GC (tfii mÛstky). ¤etûzce jsou si vzájemnû antiparalelní, tj. 5’-konec jednoho páruje s 3’-koncem druhého, a v prostoru vytváfiejí známou dvou‰roubovicovou strukturu. Struktura RNA (b) je dosti podobná struktufie DNA. Místo cukru deoxyribózy je zde v‰ak cukr ribóza (R) a pyrimidinová báze cytosin je v pfiíslu‰ném nukleotidu nahrazena bází uracilem (U). Na obrázku je znázornûna molekula RNA v okamÏiku syntézy, kdy její báze párují s komplementárními bázemi pfiíslu‰ného úseku DNA. Je‰tû v prÛbûhu syntézy se v‰ak molekula RNA oddûluje od molekuly DNA a v buÀce se vyskytuje ve své jednofietûzcové podobû.
KTERAK SE DARWINISMUS STAL NORMÁLNÍ VùDOU… / 63
Zlom
10.10.2006 12:01
Stránka 64
ky a rozvíjet dan˘ obor. Sdílené paradigma jim totiÏ umoÏÀuje rozpoznat, co jsou v daném okamÏiku podstatné problémy, na jejichÏ fie‰ení je tfieba soustfiedit své úsilí, shodnout se na pravdivosti ãi nepravdivosti objeven˘ch fie‰ení takov˘ch problémÛ a shodnout se i na tom,co jsou v daném oboru nepodstatné skuteãnosti a v˘jimky, kter˘ch není tfieba (a není vhodné) si v‰ímat a které je tfieba rychle a nenápadnû zamést pomocí Occamova ko‰tûte pod koberec. Na existenci tohoto uÏiteãného nástroje, vyuÏívaného ve vûdû témûfi stejnû ãasto jako mnohem známûj‰í Occamova bfiitva (viz str. 208), myslím jako první upozornil Sidney Brenner – Nobelovu cenu v‰ak získal za svÛj pfiíspûvek k poznání zákonitostí genetické regulace v˘voje orgánÛ a programované bunûãné smrti, nikoli za objev Occamova ko‰tûte, hypotetického nástroje, kter˘ vûdci pouÏívají k zametání nepo-
Obr. 3.3 Replikace DNA. Pfii replikaci DNA dojde nejprve pÛsobením specializovan˘ch enzymÛ k místnímu rozpletení a oddûlení obou fietûzcÛ dvou‰roubovice DNA a následnû kaÏd˘ z fietûzcÛ slouÏí jako vzor (templát) pro syntetizování nového fietûzce DNA. Replikace krátk˘ch genomÛ virÛ a bakterií zaãíná ãasto v jediném místû, naproti tomu replikace dlouh˘ch molekul DNA, s jak˘mi se setkáváme napfiíklad u v‰ech eukaryot, zaãíná na mnoha místech souãasnû.
64 / ZAMRZLÁ EVOLUCE ANEB JE TO JINAK, PANE DARWIN
Zlom
10.10.2006 12:01
Stránka 65
hodln˘ch faktÛ pod koberec. OdváÏím se dokonce tvrdit, Ïe svou Nobelovu cenu získal navzdory objevu Occamova ko‰tûte. Vûdci totiÏ ne vÏdy ocení vtip namífien˘ do vlastních fiad. Ale kdyÏ je nûkdo opravdu hodnû dobr˘ a navíc ochotn˘ si na ocenûní poãkat o deset, patnáct let déle, neÏ by odpovídalo jeho v˘sledkÛm (zdá se, Ïe i tací podivíni Ïijí mezi námi), mÛÏe si dovolit na úãet sebe a sv˘ch kolegÛ Ïertovat, jak je mu libo. V éfie normální vûdy nemÛÏe Ïádn˘ získan˘ poznatek platnost ústfiední teorie nûjak zpochybnit.Poznatky,které jsou s touto teorií v rozporu, skonãí buì bezpeãnû pod kobercem, nebo kdyÏ je to pohodlnûj‰í ãi kdyÏ se prostû pod koberec nevejdou, vyústí v mírnou modifikaci teorie – teorie je upravena (vût‰inou uãinûna sloÏitûj‰í) tak, aby do ní nov˘ poznatek zapadl. Úspû‰ná vûdecká teorie se pozná mimo jiné právû podle toho, Ïe je dostateãnû plastická,aby se dala v pfiípadû nutnosti vÏdy uãinit sloÏitûj‰í, a tím pfiizpÛsobit nov˘m poznatkÛm. Nedostateãnû pruÏné teorie mizí v propadli‰ti dûjin, pruÏné teorie zÛstávají. I v evoluãní biologii se postupnû objevila fiada skuteãností, které nebyly v souladu s obecnû pfiijímanou teorií, a které proto byly více ãi ménû úspû‰nû zameteny pod koberec. Jak si v dal‰ích kapitolách ukáÏeme, nûkteré zmizely zcela ze zorného pole evoluãních biologÛ, po jin˘ch zÛstala dobfie patrná jizva a jiné dokonce vedly k urãité úpravû stávající evoluãní teorie. Uãebnice evoluãní biologie byly v takovém pfiípadû doplnûny o nové kapitoly. Kapitola historického úvodu ani celkové sebepojímání oboru v‰ak Ïádné zmûny nedoznaly. Jako poslední, koneãné a jedinû správné stadium v˘voje evoluãního uãení byl a je v podstatû chápán neodarwinismus v podobû, do níÏ vykrystalizoval do konce 30. let minulého století. Objevy, které ve své podstatû znamenaly popfiení správnosti neodarwinistického modelu evoluce, byly vefiejnosti pfiedkládány i v‰eobecnû chápány jako jakási ‰lehaãka na dortu. Dokonce i samotní jejich autofii si zpravidla vÏdy pospí‰ili s prohlá‰ením, Ïe jejich objevy rozhodnû nejsou nijak v rozporu s neodarwinistick˘m modelem evoluce ani neomezují jeho platnost. KTERAK SE DARWINISMUS STAL NORMÁLNÍ VùDOU… / 65
