3 Školství. III Oblast rozvoje lidských zdrojů

III Oblast rozvoje lidských zdrojů

III/3 Školství Cíl kapitoly Cílem kapitoly je poskytnout orientaci ve školské politice ÚSC. Všechny politiky směřující ke zlepšování podmínek života lidí v daném regionu či obci (a s tím související kultivace lidského potenciálu) by měly být co možná nejvíce provázány. Znalost alespoň základních souvislostí je přínosná především při koncipování a realizaci regionální politiky a uskutečňování samostatné působnosti krajů a obcí. 3.1 Výchovně vzdělávací soustava Ústavní právo na vzdělání se v České republice realizuje zejména prostřednictvím tzv. výchovně vzdělávací soustavy, jejíž právní základy jsou položeny školským zákonem.1 Součástí výchovně vzdělávací soustavy jsou takové školy, předškolní a školská zařízení, která jsou zařazena do tzv. sítě škol, předškolních zařízení a školských zařízení. Způsob zařazování do sítě škol, předškolních zařízení a školských zařízení stanovuje zákon o státní správě a samosprávě ve školství.2 Do této sítě mohou být přitom zařazeny jednak školy (základní školy, základní umělecké školy, učiliště, střední školy, speciální školy a vyšší odborné školy), jednak předškolní zařízení (mateřské školy a speciální mateřské školy) a konečně školská zařízení, kterými jsou školská výchovná zařízení a školská účelová zařízení. Součástí školy mohou být předškolní zařízení, školní družina, školní klub, knihovna, internát, domov mládeže, školní jídelna, školní hospodářství, popřípadě jiné součásti. Soukromé školy jsou buď obecně prospěšné (neziskové) společnosti, nebo právní formy obchodní společnosti, které jsou určeny pro podnikání a pro vytváření zisku svému zřizovateli – vybírají školné. Soukromé školy, pokud jsou zařazeny do sítě, mají nárok kromě toho na státní příspěvek bez ohledu na typ své právní formy, ve které jsou zřízeny. Způsob přidělení státních dotací se řídí zákonem č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením, v platném znění. Ve vývoji struktury výchovně vzdělávací soustavy lze očekávat změny, které vyplývají z demografického vývoje populace a z předpokládaných společenských potřeb. Očekává se pokles žáků. Objem nevyužitých kapacit škol roste a bude se dále zvyšovat. Bude proto pokračovat optimalizace sítě škol. Jejím cílem je dát do souladu požadavky na vzdělávání s kapacitami škol, ke zvýšení efektivity jejich fungování. I když rozhodující role v této činnosti náleží územním samosprávám, vláda se hlásí k přijetí odpovědnosti za formulaci pravidel, podle kterých probíhají procesy optimalizace, způsob efektivního financování a zohlednění konkrétního veřejného zájmu. Zvláštní pozornost je věnovat optimalizaci učňovského školství ve vztahu k vývoji trhu práce. Průměrná délka vzdělání, která je nyní 16,4 let, se pravděpodobně do roku 2010 zvýší na 18 let, což odpovídá současné úrovni vyspělých evropských zemí. Počet maturantů by měl kolem roku 2010 vzrůst na 75 %. K reformě maturitních zkoušek bude zřízeno Státní maturitní centrum a k hodnocení kvality na základních školách Centrum pro hodnocení výsledků výchovy a vzdělávání.

Zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 2 Zákon ČNR Č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších předpisů. 1

138

III/3 Školství

3.2 Veřejná správa školství Školská politika pracuje s principem sdílené odpovědnosti centra, krajů, obcí a jednotlivých škol. V souvislostí s reformou veřejné správy došlo k přesunům kompetencí, při kterých přijímá vláda odpovědnost v oblasti koncepční, kontrolní a metodické a zajišťuje integritu a kvalitu české vzdělávací soustavy. Podle zákona o obcích č. 128/2000 Sb., ve znění pozdějších zákonů, v § 35: obec v samostatné působnosti ve svém územním obvodu pečuje v souladu s místními předpoklady a s místními zvyklostmi o vytváření podmínek výchovy a vzdělávání. Podle zákona o krajích č. 129/2000 Sb. V § 14: kraj pečuje o rozvoj výchovy a vzdělávání. Rozsah kompetencí v tomto smyslu stanoví zákon o státní správě a samosprávě ve školství. V dalším textu je věnována pozornost ustanovením zákona č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství v pozdějších zněních. Podle § 1 státní správu ve školství vykonávají: a) ředitel školy, ředitel (vedoucí) předškolního zařízení nebo školského zařízení, b) obce s rozšířenou působností, c) krajské úřady, d) Česká školní inspekce, e) Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, f) jiné ústřední orgány státní správy, pokud tak stanoví zvláštní zákon. Samosprávu ve školství vykonávají podle § 2: a) obec, b) kraj, c) rady škol, jsou-li ustaveny. Územní samospráva plní dvě základní funkce: samosprávnou (tzv. samostatná působnost obcí a krajů) a přenesenou (tj. výkon státní správy v oblasti decentralizovaných kompetencí na obce a kraje). 3.2.1 Výkon státní správy ve školství V rámci reformy veřejné správy dochází ve smyslu zákona č. 284/2002 Sb., k decentralizaci kompetencí. Důvodem k této obecné vývojové tendenci je lepší uspokojování potřeb a těsnější participace místních funkcionářů, kteří dobře znají situaci a jsou na problematice blíže zainteresovaní (princip subsidiarity). Průhlednější je také přímá odpovědnost za vynakládání veřejných prostředků. Státní správu ve školství vykonávají následující vykonavatelé: • Přímé řízení školy zajišťuje ředitel. Jeho kompetence vypočítává § 3 zákona o státní správě a samosprávě ve školství. Ředitel školy řídí školu, předškolní zařízení nebo školské zařízení, a pokud tyto instituce jsou právnickými osobami, plní povinnosti vedoucího organizace a jmenuje a odvolává své zástupce. Ředitel odpovídá za plnění učebních plánů a učebních osnov, za odbornou a pedagogickou úroveň výchovně vzdělávací práce školy a za efektivní využívání svěřených hospodářských prostředků. Dále odpovídá za vytvoření podmínek pro činnost rady školy, pro výkon školní inspekce včetně přijetí následných opatření. Kontroluje také práci pedagogických pracovníků a ostatních pracovníků a studijní výsledky žáků. Ředitel má i četné administrativní povinnosti. Odpovídá zejména za zpracování výroční zprávy o činnosti školy včetně jejího zpřístupnění veřejnosti a za přípravu výroční zprávy o hospodaření školy. Tyto zprávy předkládá radě školy. Zajišťuje, aby zákonní zástupci nezletilého žáka a zletilí žáci byli informováni o průběhu vzdělávání a výchovy žáka. Ředitel (podle druhu školy, kterou řídí) rozhoduje o odkladu povinné školní docházky a o dodatečném odložení povinné školní docházky, zařazení dětí do různých součástí školy, jako jsou školní jídelny, školní družiny apod., přijetí ke studiu ve středních školách, speciálních středních školách a odborných učilištích, přerušení studia, přiznání a odnětí stipendia a hmotného zabezpečení žákům středních škol, podmíněném vyloučení ze studia a o vyloučení ze studia, výši příspěvku (v jednotlivých případech) na úhradu 139


nákladů ústavní výchovy a ochranné výchovy, na úhradu nákladů spojených s hmotnou péčí o děti a mládež ve školách s celodenní výchovou a internátních školách a školských zařízeních, na školní stravování, na úhradu nákladů spojených s poskytováním základů vzdělání v základní umělecké škole, žádosti žáka ke změně studijního nebo učebního oboru a opakování ročníku po splnění povinné školní docházky. Ředitel může podle místních potřeb a podmínek na základě požadavků orgánů, které zřídily školu nebo školské zařízení, popřípadě jiného subjektu, upravit výchovně vzdělávací proces školy v rozsahu stanoveném učebními plány. Obdobně může postupovat ředitel předškolního zařízení. Pokud tato úprava vyvolá zvýšené náklady, ředitel stanoví jejich výši a způsob úhrady projedná se zřizovatelem. • Obecní úřad s rozšířenou působností zajišťuje za školy a školská zařízení v obvodu své působnosti pro krajský úřad podle zákona č. 284/2002 Sb. zejména tyto činnosti: zpracovává návrh rozpisu rozpočtu, zpracovává a předkládá rozbor hospodaření podle závazné osnovy a postupu stanoveného ministerstvem školství, připravuje podklady pro zúčtování prostředků státního rozpočtu poskytovaných krajským úřadem podle společných pokynů Ministerstva školství a Ministerstva financí, zajišťuje podklady pro sumarizaci účetní závěrky a účetních a finančních výkazů v souladu se závazným postupem stanoveným Ministerstvem financí, shromažďuje a zpracovává data z dokumentace a evidencí. Vedoucí útvaru obecního úřadu obce s rozšířenou působností odpovědný za výkon státní správy v oblasti školství, mládeže a tělovýchovy je jmenován a odvoláván obcí se souhlasem krajského úřadu. • Krajské úřady - zpracovávají a každé dva roky upřesňují a zveřejňují (vycházejíce z dlouhodobého záměru Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy) dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje výchovně vzdělávací soustavy ve svém správním obvodu, zpracovávají a každoročně zveřejňují výroční zprávu o stavu koncepce a rozvoje sítě a o stavu a rozvoji výchovně vzdělávací soustavy v kraji. Krajské úřady dále zejména přijímají opatření na základě výsledků školní inspekce, rozhodují o odvoláních proti rozhodnutí ředitele a rozhodnutí obce, rozhodují o nostrifikaci vysvědčení vydaných zahraničními školami, rozhodují o osvobození žáků od povinnosti docházet do školy a o osvobození žáků od povinné školní docházky, či udělují souhlas se jmenováním a odvoláváním ředitelů předškolních zařízení, škol a školských zařízení, které zřizuje obec. Krajské úřady sdělují obcím souhlas se zrušením základní školy, která byla jimi zřízena. Rozepisují a přidělují předškolním zařízením, školám a školským zařízením zřizovaných a spravovaných kraji finanční prostředky na platy, odměny, na nezbytné zvýšení nákladů spojených s výukou dětí zdravotně postižených, na výdaje na učební pomůcky a dále na výdaje na učebnice a školní potřeby, pokud se žákům poskytují bezplatně, a rovněž výdaje na další vzdělávání pedagogických pracovníků a služby, které souvisejí s rozvojem škol a kvalitou vzdělávání, a kontroluje využití takto přidělených finančních prostředků. Dále rozepisují a prostřednictvím rozpočtů obcí přidělují předškolním zařízením, školám a školským zařízením, zřizovaným a spravovaným obcemi, finanční prostředky na takové výdaje a kontrolují jejich využití. Na žádost obce, školy nebo pracovníků škol, školských zařízení nebo předškolních zařízení zajišťuje školský odbor krajského úřadu metodickou pomoc. Poskytuje konzultace v pracovněprávních vztazích a mzdových otázkách pracovníkům školství. Odborná školení organizují pedagogická centra, zřízená ve všech krajích. Pro poradu ve speciálních otázkách lze požádat také pedagogicko- psychologickou poradnu. 140

III/3 Školství

• Ministerstvo jako odborný resort řídí výkon státní správy ve školství a vytváří podmínky pro realizaci cílů výchovy a vzdělávání. Řídí předškolní zařízení, školy a školská zařízení ve věcech výchovy a vzdělávání. Zřizuje a zrušuje školská zařízení pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy, zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků. Ministerstvo přiděluje v celém rozsahu finanční prostředky vyčleněné ze státního rozpočtu předškolním zařízením, školám a školským zařízením zřizovaným ministerstvem včetně finančních prostředků nad stanovený rozsah finančních prostředků pro školy a školská zařízení, v nichž probíhá pokusné ověřování nových forem, metod nebo řízení vzdělávání, popřípadě na další rozvojové programy vyhlášené ministerstvem; kontroluje využití takto přidělených finančních prostředků. Stejně postupuje u škol, předškolních a školských zařízení zřizovaných církvemi nebo náboženskými společenstvími a zařazených do sítě škol a školských zařízení. Přiděluje krajům finanční prostředky vyčleněné ze státního rozpočtu. MŠMT jmenuje a odvolává ředitele předškolních zařízení, škol a školských zařízení, které zřizuje, ústředního školního inspektora a na jeho návrh školní inspektory; při jmenování vychází zejména z výsledků konkursních řízení. Ministerstvo rovněž koordinuje předpisy pro navrhování a výstavbu budov předškolních zařízení, škol a školských zařízení a stanoví podmínky jejich provozuschopnosti se zvláštním zřetelem na možnost integrace zdravotně postižených dětí, předpisy pro účely zařazování předškolních zařízení, škol a školských zařízení do sítě, pro posuzování návrhů změn v síti a vyřazování předškolních zařízení, škol a školských zařízení ze sítě. Stanoví normativy jako roční objem mzdových prostředků, zpracovává a zveřejňuje nejméně jednou za 4 roky dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje výchovně vzdělávací soustavy, který předkládá vládě. Ministerstvo každoročně předkládá Poslanecké sněmovně výroční zprávu o stavu a rozvoji výchovně vzdělávací soustavy; přitom vychází i z výročních zpráv o stavu a rozvoji výchovně vzdělávací soustavy, které zpracovávají kraje. Metodicky řídí a koordinuje tvorbu dlouhodobých záměrů vzdělávání a rozvoje výchovně vzdělávací soustavy na úrovni krajů. Dlouhodobé záměry s kraji projednává vždy po 2 letech a sestavuje dlouhodobé záměry České republiky. • Česká školní inspekce (ČŠI) sehrává významnou kontrolní roli. Je specializovaným útvarem pro evaluaci škol. Má pracoviště ve všech krajských sídlech. Vydává každoroční výroční zprávy o výsledcích kontrol. V závěru zpráv jsou doporučení, která mají usnadnit činnost škol a pomáhat lépe naplňovat jejich poslání. ČŠI je orgán státní správy, organizace přímo řízená ministerstvem. Její kompetence vymezuje § 18 zákona o státní správě a samosprávě ve školství. V čele ČŠI je ústřední školní inspektor, který navrhuje ministerstvu jmenování a odvolání školních inspektorů. 3.2.2 Výkon samosprávy ve školství Působnost obce Obec je podle § 14 zákona o státní správě a samosprávě ve školství povinna vytvářet podmínky pro plnění povinné školní docházky. Územní obvod obce tvoří spádový obvod základní školy; pro dvě a více základních škol stanoví obec vyhláškou jejich spádové obvody s přihlédnutím k případným alternativním vzdělávacím programům. Je-li v obci více než jedna základní škola, stanoví se spádové obvody pouze pro základní školy zřizované obcí. Obec se může dohodnout se sousední obcí nebo s okolními obcemi na vytvoření společného spádového obvodu základní školy.

141


Obec zřizuje školy jako příspěvkové organizace s právní subjektivitou. Obec konkrétně zřizuje nebo se souhlasem krajského úřadu také zrušuje předškolní zařízení, základní školu a školská zařízení jí sloužící, základní uměleckou školu, střediska pro volný čas dětí a mládeže, školní družinu, školní klub a školní knihovnu. Jestliže žák plní povinnou školní docházku ve škole zřízené jinou obcí, je povinna hradit obec, ve které má žák trvalý pobyt, obci, která školu zřídila, její neinvestiční výdaje na údržbu a opravy, materiální výdaje, služby a výdaje nevýrobní povahy, mzdové prostředky a ostatní výplaty fyzickým osobám neposkytované školským úřadem připadající na jednoho žáka této školy (pokud se dotčené obce nedohodnou jinak). Náklady však obec nemusí hradit, jestliže má zřízenu školu, ve které má žák zajištěny podmínky pro povinnou školní docházku. Obec rozhoduje o: a) přijetí dětí do předškolního zařízení, školní jídelny, školní družiny nebo školního klubu, pokud počet přihlášených dětí přesahuje počet dětí, které lze přijmout, b)odvolání proti rozhodnutí ředitele ve věcech správních, c) přijetí opatření na základě výsledků České školní inspekce v předškolních zařízeních, školách a školských zařízeních, které zřizuje. Obec spravuje předškolní zařízení, základní školy a školská zařízení (které zřizuje) zejména tím, že zabezpečuje investiční výdaje a neinvestiční náklady kromě mzdových prostředků, učebnic, školních pomůcek a potřeb hrazených státem. Obec může pro školy a školská zařízení, které zřizuje, přispívat na neinvestiční náklady, na mzdové prostředky, učebnice, školní pomůcky a potřeby jinak hrazené státem. Obec obdrží ze státního rozpočtu příspěvek na úhradu neinvestičních výdajů na žáka. Obec s předchozím souhlasem krajského úřadu jmenuje na základě výsledků konkurzního řízení a odvolává ředitele předškolních zařízení, škol a školských zařízení, které zřizuje. Bez tohoto souhlasu je jmenování i odvolání neplatné. Podle § 15: Obec uplatňuje své zájmy, zájmy rodičů nebo jiných zákonných zástupců dětí a žáků a pedagogických pracovníků na rozvoji výchovy a vzdělávání vůči předškolním zařízením, školám a školským zařízením v obci. Obec projednává s ředitelem předškolního zařízení, školy a školského zařízení, které zřídila, zejména: a) koncepci rozvoje, b) rozpočet a materiální podmínky pro činnost, c) personální a sociální podmínky pracovníků, d) požadavky obce na zkvalitnění péče poskytované předškolním zařízením, výchovně vzdělávací činnosti předškolních zařízení, škol a školských zařízení a způsob úhrady nákladů zvýšených z tohoto důvodu, e) zprávy o výsledcích výchovně vzdělávací činnosti předškolních zařízení, škol a školských zařízení. Obec zpravidla zřizuje komisi pro výchovu a vzdělávání. Komise pro výchovu a vzdělávání se vždy zřizují v obci s více než pěti školami. Předškolní zařízení, školy a školská zařízení jsou zastoupeny v této komisi dvěma pětinami zástupců z řad pedagogických pracovníků. Je známo, že učitelská komunita vyslovovala jisté obavy z přesunu kompetencí na obce. Celková bilance transferu kompetencí na obce, jak ukazují zkušenosti ze Skandinávských zemí začátkem devadesátých let, je příznivá. Podobně tomu bylo ve Francii v osmdesátých letech. Je nutno však uvést, že jsou i opačné poznatky. V Rakousku, kde ubývalo žáků, se počet učitelů nesnižoval, proto se určité kompetence s tím související vrátily opět do centra. Také v Holandsku bylo nutno regulovat výstavbu školních budov z centra. V Anglii se neprojevila racionalizace působením vzájemné konkurence škol a pravomoci místním úřadům byly odebrány. Z evropských zkušeností je známo, že se po decentralizaci pravomocí na obce nezhoršily pracovní ani platové podmínky učitelů. (GOULLIOVÁ, 2002)

142

III/3 Školství

Působnost kraje Kraj zřizuje (podle §16) v samostatné působnosti jako příspěvkové organizace a se souhlasem ministerstva zrušuje: a) střední školy, odborná učiliště, vyšší odborné školy a školská zařízení jim sloužící, b) konzervatoře a školská zařízení jim sloužící, c) speciální základní školy, speciální střední školy a speciální předškolní zařízení, d) jazykové školy, těsnopisný ústav, školské ústavy umělecké výroby a školní hospodářství, e) předškolní zařízení, školy a školská zařízení s jiným vyučovacím jazykem než českým, pokud je nezřídí obec podle § 14 odst. 2, f) speciální základní školy při zdravotnických zařízeních, pomocné školy, zvláštní školy, zvláštní předškolní zařízení při zdravotnických zařízeních, g) základní umělecké školy, h) dětské domovy, i) školská zařízení pro výchovu mimo vyučování, j) školská zotavovací zařízení, k) zařízení školního stravování, l) plavecké školy, m) střediska praktického vyučování, n) zařízení výchovného poradenství, o) střediska služeb školám a střediska informačních technologií, p) zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, r) další školy a školská zařízení v souladu s dlouhodobým záměrem vzdělávání a rozvoje výchovně vzdělávací soustavy ve svém územním obvodu. Kraj v samostatné působnosti spravuje (ve smyslu § 17) školy a školská zařízení, které zřizuje, zejména tím, že zabezpečuje investiční výdaje a neinvestiční náklady kromě mzdových prostředků, učebnic, školních pomůcek a potřeb hrazených státem. Se souhlasem ministerstva jmenuje na základě výsledků konkursního řízení a odvolává ředitele škol a školských zařízení, které zřizuje (jmenování ředitele bez předchozího souhlasu ministerstva je neplatné). Přijímá opatření na základě výsledků školní inspekce ve školách a školských zařízeních, které zřizuje. Kraj může pro školy a školská zařízení, které zřizuje, přispívat na neinvestiční náklady na mzdové prostředky, učebnice, školní pomůcky a potřeby jinak hrazené státem. Rady škol Rada školy je významným prostředkem kultivované a efektivní spolupráce školy s obcí a dalšími partnery. Podle současně platného zákona může být zřízena ve škole rada školy podle § 17 zákona o státní správě a samosprávě ve školství. Rada školy je orgánem školy umožňujícím zákonným zástupcům nezletilých žáků, zletilým žákům, pracovníkům školy, občanům obce a dalším osobám podílet se na správě školy, a tím připravovat děti a mládež pro život v demokratické společnosti. Radu školy zřizuje zřizovatel školy na základě: a) písemné žádosti nejméně jedné desetiny zletilých žáků a zákonných zástupců nezletilých žáků školy v případě vyšší školy a konzervatoře, pokud má škola více než 300 žáků, nebo b) písemné žádosti nejméně jedné pětiny zletilých žáků a zákonných zástupců nezletilých žáků školy v případě vyšší školy a konzervatoře, pokud má škola méně než 300 žáků, nebo c) písemné žádosti alespoň poloviny pracovníků školy nebo d) rozhodnutí zřizovatele školy. Členové rady. Rada školy má šest až patnáct členů. Ředitel školy není členem rady školy. Členové rady jsou voleni, popřípadě jmenováni na funkční období dvou let. Pokud se jedná o školy zřizované státem, obcí nebo státem registrovanou církví (náboženskou společností), třetinu členů rady jmenuje zřizovatel. Třetinu členů rady volí: 1. V případě základní školy zákonní zástupci žáků ze svých řad, 2. V případě střední školy a konzervatoře zletilí žáci a zákonní zástupci nezletilých žáků tak, že nejméně jeden člen do rady školy je volen zletilými

143


žáky a nejméně jedna šestina členů rady je volena zákonnými zástupci nezletilých žáků, 3. V případě vyšší odborné školy s výjimkou konzervatoře, žáci ze svých řad. Třetina členů rady školy je volena pedagogickými pracovníky z řad pracovníků školy. Náplň činnosti rady školy: a) schvaluje výroční zprávu školy, návrh rozpočtu školy, zprávu o hospodaření školy; tím plní také funkci veřejné kontroly školy, b)vyjadřuje se ke studijním a učebním oborům, které škola připravuje, ke koncepčním záměrům rozvoje školy, k jmenování a odvolání ředitele, c) může podat v odůvodněných případech zřizovateli školy nebo v případě základní školy příslušnému orgánu státní správy ve školství návrh na odvolání ředitele školy, d)může požádat Českou školní inspekci o inspekci a školský odbor kraje o kontrolu hospodaření školy (pokud jde o střední a vyšší zdravotnické školy, může požádat Ministerstvo zdravotnictví o totéž). 3.3 Ekonomika školství Z pohledu ekonomie patří školství mezi tradiční odvětví veřejného sektoru. Vzdělání bylo v historii vždy považováno za statek, který přináší užitek jak jednotlivci, tak i komunitě a je významný pro dlouhodobou konkurenceschopnost země. Rozhodně nebylo náhodou, že povinnou školní docházku v našich zemích zavedla již před téměř 250 lety císařovna Marie Terezie.3 Stát dokonce financoval tvorbu učebnic. Důvody pro státní poskytování vzdělávacích služeb a silnou regulaci trhů se vzděláním jsou dvojí, jako je tomu ostatně u celého veřejného sektoru. První skupina důvodů souvisí s převládajícím přesvědčením, že vzdělání je klíčovým při vytváření šancí pro další uplatnění a rozvoj jednotlivce a přístup ke vzdělání by měl být spravedlivě distribuován bez ohledu na majetkové poměry a schopnost platit. Vyšší dosažené vzdělání zvyšuje šanci na získání zaměstnání. Pro ilustraci - míra nezaměstnanosti vysokoškoláků se pohybuje kolem 5 %, vyučených nad 30 % (REKTOŘÍK, ŠELEŠOVSKÝ, 2002). Další důvody souvisí s ekonomickými charakteristikami vzdělání jako statku. Řečeno současnou terminologií, vzdělání s sebou přináší výrazné pozitivní externality. Ze vzdělání a kvalifikace jednotlivce má užitek řada dalších ekonomických subjektů, od zaměstnavatelů až po samotný stát. Vyloučitelnost ze spotřeby vzdělání je jistě technicky možná, nicméně společenské ztráty ze skutečnosti, že vzdělání nemusí získat právě ti, kteří mají talent a předpoklady jej využít, mohou být značné. Dalším dílčím problémem, díky kterému rovněž nelze spoléhat při alokaci zdrojů do vzdělávání čistě na trh, je informační nerovnováha mezi spotřebitelem a poskytovatelem služby. Tato nerovnováha sice nedosahuje intenzitu kupříkladu zdravotnictví, nicméně zejména na nižších úrovních vzdělávací soustavy je nesporná. Nejvýznamnější praktické problémy, se kterými se potýkají především transformující se společnosti, souvisejí s těmito důvody státních zásahů. Klíčové otázky především směřují vůči optimální kombinaci veřejného a soukromého prvku ve vzdělávacích soustavách a k problému vyjadřování a garantování společenských přínosů ve smyslu kvantity a kvality výstupu školství. Hledání odpovědí je komplikováno všudypřítomným nedostatkem finančních prostředků.4 Dosavadní vývoj veřejných výdajů na školství je vyjádřen v grafu č.1.

3 4

Povinná školní docházka od 6 do 12 let byla zavedena v r. 1774. Děti se učily čtení, psaní a počítání. Jakkoliv je nedostatek prostředků zjevný a všeobecně známý, nelze jej samotný chápat jako ústřední problém, jak se často děje. Problémem je to, co systému znemožňuje dosahovat dlouhodobě udržitelné stavy relativní rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou.

144

III/3 Školství

Graf 1 Vývoj veřejných výdajů na školství jako % z HDP v letech 1995-2000

Pramen: UIV

Optimalizace tzv. privat-public mixu je nepochybně záležitost dlouhodobá. Její řešení vyžaduje efektivní cesty k projevování preferencí a zájmů subjektů zainteresovaných ve vzdělávací politice – rodičů, studentů, zaměstnavatelů, veřejné správy. Hlavní podotázky by se zde daly formulovat takto: 1. do jaké míry a jakou formou je vhodné zapojit do úhrady nákladů samotného spotřebitele (rodinu); 2. jak řešit postavení soukromých škol z pohledu obsahu výuky, nároků na finanční podporu státu a pozici z hlediska sítě školských zařízení. V současnosti je pravděpodobné předvídat další vývoj. Vládní prohlášení uvádí, že se vláda zavazuje zachovat srovnatelné postavení škol všech zřizovatelů a posilovat formy vícezdrojového financování škol a školských zařízení. Ukazatelem úspěšnosti a potřebného zaměření školy je uplatnění absolventů v povoláních, pro něž byli připravováni. Uplatnění absolventů však také významně souvisí s celkovým vývojem trhu práce a především se stavem ekonomiky.5 Možná právě zde spočívá důvod toho, že toto kritérium není v podstatě nijak promítnuto do způsobu, jakým jsou školy financovány. Finanční zabezpečení všech škol a školských zařízení se realizuje v souladu se zákonem o státní správě a samosprávě ve školství, o státním rozpočtu a s příslušným usnesením vlády na bázi rozčlenění finančních prostředků na přímé vzdělávací výdaje a na ostatní výdaje škol. Přímé vzdělávací výdaje určené na platy učitelů a učební pomůcky zajišťuje stát (konkrétně Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy ČR). Kraje a obce v přímé působnosti v oblasti ekonomického zabezpečení ve vztahu ke školám a školským zařízením, které zřizují zajišťují ostatní výdaje škol určené převážně na hospodářský provoz škol. Rozdělování přímých výdajů se řídí speciální metodikou. Obce získávají potřebné finanční prostředky jako účelovou neinvestiční dotaci ze státního rozpočtu rozdělovanou prostřednictvím krajských úřadů. Výše normativů pro jednotlivé typy škol a dané období je stanovena hlavně

5

Absolventi škol v ČR patří, podobně jako jinde ve světě, ke skupině se zhoršujícím se vývojem. Je to dáno tím, že v období ekonomické stagnace podniky nerady zaměstnávají absolventy s malými nebo žádnými praktickými zkušenostmi.

145


podle příslušných učebních plánů, podle vyhlášky určující maximální počet žáků ve třídě a počtu vyučovacích hodin, u kterých se dělí třídy. Pro představu lze uvést např. přibližný normativ na jednoho studenta gymnázia asi 25 tisíc, na studenta umělecké školy asi 40 tisíc. Mezi hlavní výdajové položky školy patří mzdy, sociální a zdravotní pojištění, energie a materiál, daně, služby a cestovné. Mezi hlavní příjmové položky patří dotace od krajského úřadu, úroky z vlastních finančních prostředků, prodej materiálu a majetku a výnosy z vlastní doplňkové (dříve hospodářské) činnosti. Obce zabezpečují hospodářský provoz škol, školských a předškolských zařízení. K tomu získává dotaci na jednoho žáka základní školy.6 Zvláštní pozornost si zasluhuje příspěvek na částečnou úhradu neinvestičních nákladů mateřských škol, školních družin a školních klubů podle § 19a zákona č. 564/1990 Sb. Povinnost platit příspěvek, jeho výši a splatnost upraví obec obecně závaznou vyhláškou po projednání s krajským úřadem tak, aby nepřesáhla 30 % nákladů vynaložených na jedno dítě. Kontrolní otázky 1. Charakterizujte hlavní změny v systému českého školství po r. 1989 v návaznosti na jejich příčiny. 2. Objasněte roli jednotlivých orgánů veřejné správy ve školství. 3. Co jsou podle Vás hlavní problémy českého školství? 4. Zkuste najít argumenty pro a proti zavádění školného. 5. Jaké jsou hlavní principy financování školství v ČR? Použitá a doporučená literatura BLAŽEK, P., HAVLAN, P., JURNÍKOVÁ, J., KADEČKA, S., PRŮCHA, P., SEDLÁČEK, S., SKULOVÁ, S., ŠEBKOVÁ, M. Správní právo (zvláštní část). Vydání 4. doplněné. Edice učebnic PrF č. 262. Brno: Masarykova univerzita, 2001. Dlouhodobý záměr vzdělávání rozvoje výchovně vzdělávací soustavy České republiky. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Praha, 2002. GOULIOVÁ, K.: Vztahy centrální, regionální a místní správy při řízení školství ve vybraných zemí EU. In: Malach, A., Viturka, M. Vzdělávání v podmínkách územního řízení. Brno: Masarykova univerzita, 2002. KADEČKA, S., ONDRUŠ, R., PRŮCHA,P. Základy správního práva pro ekonomy. Brno: Masarykova univerzita, 2003. MALACH, A. Vzdělávání a reforma veřejné správy. Díl I. Brno: Masarykova univerzita, 2001. MALACH, A., VITURKA, M. Vzdělávání a reforma veřejné správy. Díl II. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2001. PEKOVÁ, J., PILNÝ, J. Veřejná správa a finance veřejného sektoru. Praha: ASPI Publishing, 2001. Pohled na školství v ukazatelích OECD. ÚIV, Praha, 1996. REKTOŘÍK, J., ŠELEŠOVSKÝ, J. Jak řídit kraj, město a obec. III.díl. MU Brno – IMS Praha, 2002.

6

Výdaje na školství tvoří asi 12 % výdajů obcí. Přitom přibližné průměrné výdaje na předškolní zařízení tvoří 210 Kč/obyvatele, výdaje na základní školy 840 Kč/obyvatele, a to při poměrně značných rozdílech mezi kraji (HALÁSEK, D, 2002).

146

III/3 Školství

Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., 5., 7.. Praha: C. H. Beck, 1995, 1997, 1998. Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění zák. č. 21012000 Sb., zák. č. 147/2001 Sb. Zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon). Zákon ČNR č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství. Zákon č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením. Zákon ČNR č. 76/1978 Sb., o školských zařízeních. Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů.

147

3 Školství. III Oblast rozvoje lidských zdrojů

Recommend Documents