Firemní časopis o všem, co se kolem Vás děje.
2 č íslo
M A G A Z ÍN
REPORTÁŽ: Jinonická vyhlídka – Praha jako na dlani z plovoucího domu ROZHOVOR: Libor Žák: V životě mám dvě velké lásky – farmacii a atletiku PROJEKTY: Hotel GOMEL České Budějovice, KOPOS Ukrajina, Parkovací dům Rychtářka Plzeň, Technická univerzita Liberec, Pivovar Podkováň, Plavecký bazén v Pardubicích TRENDY: Vibrace z dopravy – problém na mnoha stavbách
11
Aktuální nabídka Areál Strojírenská / bývalý Plastimat / Havlíčkův Brod Nabídka pronájmu nebo prodeje prostor vhodných pro: . VÝROBU . SKLADOVÁNÍ . ADMINISTRATIVNÍ ČINNOST Ideální například pro výrobní činnost v oblasti strojírenství, lisování plastů nebo montážní činnost.
. rozvody nízkého napětí pro strojní zařízení . rozvody tlakového vzduchu . rozvody chladící vody . dostatečně velké manipulační plochy . kanceláře a šatny . možnost stravování . vlastní parkoviště . dostupnost městskou dopravou . pozemky pro další průmyslovou výstavbu
2 / Reportáž
KONTAKT . RHPI s.r.o. . Čechova 3810 . 580 01 Havlíčkův Brod . tel. +420 602 413 272 .
[email protected]
www.rhpi.cz
ÚVODNÍK
OBSAH
ÚVODNÍK Obsah, tiráž ................................................................................................................. 1
Čeká nás snad úspěšná sezóna
reportáž Jinonická vyhlídka – Praha jako na dlani z plovoucího domu ............... 2/3
ROZHOVOR Libor Žák: V životě mám dvě velké lásky – farmacii a atletiku .................... 4
Milí kolegové, přátelé,
ROZHOVOR
na tomto místě se Vás pokaždé snažím motivovat k práci a vyzývám k zodpovědnosti a loajalitě. Myšlenky mám stejné, i když se musím zastavit u neklidné situace jak v Česku, tak i v zahraničí.
Milan Ostrovský: Život nemusí být zlý, když se hraje podle pravidel .......... 5
ROSS aktuálně Hotel GOMEL České Budějovice, KOPOS Ukrajina, Parkovací dům Rychtářka Plzeň ........................................................................... 6
Jak ovlivní krize v severní Africe chod Evropy a dalších okolních světadílů? Libye je země ropy. Tamní, a nenapadá mě nic jiného než diktátor Kaddáfí, má tak obrovskou moc. A navíc má podíly v řadě významných světových firem a bank. Možná je to otázka zbytečná, ale naše firma pracuje ve světě a měli bychom se tím zabývat. V každém případě je jasně vidět, jak moderní doba plná internetu a dalších globálních vymožeností zvrátila dějiny v totalitních zemích jako je, kromě Libye, také Egypt a Tunisko. Vždyť v Tunisu pracujeme a v reportážích našeho magazínu jsem četl, že každý rodilý Tunisan miluje svého prezidenta. Dnes už to říci nemohu. Pevně ale věřím, že obchodní zájmy našich partnerů a zákazníků se nebudou řídit podle situace v tomto značně neklidném a nestabilním regionu.
ROSS aktuálně
Neklidné se to jeví také u nás, i když s povstáním to nemá naštěstí nic společného. V médiích se ale spekuluje o tom, jak ovlivní vyšší sazba DPH celý průmysl a služby. Hlasitě se ozývají knihkupci a vydavatelé. Stavebníci zatím mlčí, i když bychom se o své zájmy měli prát také. Na druhé straně je jasné, že stát potřebuje více peněz, a jinou cestu, než si je vybrat od svých občanů, nezná. Snad to je krok, který sníží zadlužování státní pokladny a usnadní život našim dětem, a to je pro mě osobně dobrá zpráva.
VĚRNÍ ROSSU
I přes všechny špatné prognózy a hrozby dalších vojenských konfliktů prosím vytrvejme. Společně budujeme velkou stabilní firmu, která potřebuje jak manažery, tak především pracovité a šikovné lidi a ty ROSS má! Jsem o tom přesvědčený.
ROSS PODPORUJE
Přeji Vám hezké jaro a příjemné dny!
UŽITEČNÉ
Roman Stryk, generální ředitel
Technická univerzita Liberec, Pivovar Podkováň, Plavecký bazén v Pardubicích ............................................................................... 7
ROZHOVOR Vladimíra Hronová: Chovám se k lidem tak, jak chci, aby se oni chovali ke mně .................................... 8
HISTORIE Německobrodský stavitel Josef Šupich ............................................................. 9
TRENDY Vibrace z dopravy – problém na mnoha stavbách ........................................ 10 Luboš Poledník, Jaroslava Dolejší, Radek Fiala, Mária Krpálková ........... 11
slovensko Medvede a Slovensko ........................................................................................... 12
UKRAJINA Rozlehlá země netušených možností ............................................................... 13 Osobní asistenty – nezbytné pomocníky postižených ................................ 14
POZVÁNKY Není důležité být nejlepší, ale zúčastnit se! Podpořme společně dobrou věc ........................................................................ 15 Elektrikářský slovník AJ/CZ, tématická křížovka ........................................ 16
REPORTÁŽ:
Jinonická vyhlídka – Praha jako na dlani z plovoucího domu
ROSS Holding staví v Praze – Jinonicích exkluzivní polyfunkční dům, který je zajímavý nejenom svým umístěním. Bude na návrší jakoby posazený do svahu s výhledem na hlavní město. Za pozornost stojí i netradiční pojetí založení stavby. Celý bytový komplex je asi patnáct metrů nad tubusem metra a pokud by byly základy jen z betonu, dům by se při každém přejezdu soupravy patrně rozkmital.
„Bydlení nad Prahou“, to přesně je naspáno v reklamním letáku, který mám před cestou na místo v ruce. „Pokud hledáte příjemné a kvalitní bydlení v moderním domě s rozvinutou infrastrukturou v nejbližším okolí, jste na správné adrese. Jinonická vyhlídka nabízí šedesát bytů pro komfortní a bezpečné bydlení v místě, kde máte vše na dosah,“ dočítám se dále. Sedám proto do metra a jedu na místo. Stanice Jinonická je hned vedle budoucího domu a to je jedna z nesporných výhod. Při pohledu na ceny bytů možná trochu pochybuji, jestli budou jeho obyvatelé jezdit zrovna veřejnou dopravou. „Je to vyšší standard, ale v Praze, zejména blíže centru, jsou mnohem dražší domy,“ říká mi na úvod stavbyvedoucí Iva Pecháčková. „Cítím se tady jako ryba ve vodě, ale jenom já tu nejsem. Pracuje tady skvěle sehraný tým lidí,“ směje se žena – stavitelka. Její kolega Martin Jeřábek jen přikyvuje.
2 / Reportáž
Přicházím na stavbu ve chvíli, kdy je hotová část betonových konstrukcí. „Dům je založený na dvou mohutných betonových deskách, které fungují jako nosná konstrukce. Nejsou tu žádné piloty ani základové pasy,“ ukazuje do velké díry pod domem Iva Pecháčková. Jsme asi patnáct metrů nad tubusem pražského metra a v případě jen betonových konstrukcí by byla celá stavba zatížená zřejmě vysokými vibracemi. „Takové malé zemětřesení,“ dodává Martin Jeřábek. Proto jsou obě desky proloženy vrstvou speciálních gumových desek vyrobených z rozšrotovaných pneumatik. „Je to spočítané tak, aby dům při průjezdu vlaku nepřenášel negativní vlivy z provozu metra, veškerá vibrace zůstane v té pryžové vrstvě. Totéž bude na bocích stavby.“ Za vším stojí přední český odborník v oblasti statiky a dynamiky stavebních konstrukcí Daniel Makovička. „Pan docent Makovička to velmi složitým
způsobem spočítal, aby se celý dům nehýbal. Až to budeme mít hotové, znovu provede různá měření, abychom si byli jistí,“ doplňuje Pecháčková. Oba stavitelé mi ukazují, zatím pouze v dokumentaci, vyšší patra budovy. Projektanti nakreslili celkem pět podlaží nad terénem a tři pod terénem, kde budou garáže, sklepní prostory a zázemí. „Problémem je velice malý pozemek a prakticky žádný manipulační prostor. To nám ztěžuje práci, ale vypořádat se s tím musíme,“ stěžují si. „Vidíte, že konstrukce, to znamená stropy, nosné pilíře a příčky, jsou betonové, ty budou držet celou stavbu. Samotné vnitřní a vnější zdivo v nadzemních patrech bude z cihel, tady vidíte v komerčních prostorách Vyhlídky i prosklené omítky. Je to pestré a myslím, že to bude i esteticky hezký dům,“ ukazuje do projektové dokumentace stavbyvedoucí.
Bydlet v Jinonické vyhlídce bude moci relativně každý, kdo ale má více peněz. „Průměrný byt stojí kolem šesti milionů a k tomu příplatek za sklepní kóji, čili není to zase tak hodně, v Praze bych řekla normální ceny,“ říká Iva Pecháčková a pokračuje: „Když se potom podíváme z nejvyššího pátého patra, budeme se moci kochat tou scenérií,“ směje se. Musím potvrdit, že je to vyhlídka jak se patří. Za dobré viditelnosti budou vidět Hradčany, Petřín, samozřejmě Vltava a další skvosty naší metropole. „Tady v tom nejvyšším patře budou celkem čtyři byty. Počítáme i s vestavbou speciálních van (pozn. whirlpool), je to přání našeho zákazníka.“ Střecha bude pochopitelně plochá.
Jinonická vyhlídka je podle investora spojení dopravní dostupnosti, unikátního panoramatického výhledu, bezpečnosti, moderní architektury, kompletní občanské vybavenosti s nadstandardními finančními garancemi. Metro je od domu jen řádově desítky metrů, k obchodnímu centru Anděl na Smíchově dojedeme asi za šest minut a na Václavské náměstí za čtvrt hodiny. „ROSS Holding zajišťuje i vnitřní vybavení včetně kamerového systému, systému ochrany majetku a protipožární signalizaci,“ dodává Pecháčková. V místě jsou i další služby – mateřská škola, obchodní centra a v neposlední řadě příroda. „Já bydlím tady kousek a s manželkou chodíme do Prokopské-
ho údolí a na Vidouli,“ vysvětluje mi kolemjdoucí důchodce. „Je to relativně klidný kus přírody v podstatě uprostřed té šílené, hlučné Prahy. Navíc zelená barva jak známo uklidňuje, tak tam relaxujeme,“ poslouchám dále. Muž se mi přiznává, že je psychiatr ve výslužbě. Lidé z ROSSu přišli na staveniště Jinonické vyhlídky na podzim roku 2010. První nájemníci se přistěhují patrně na začátku zimy 2012. Cena domu šplhá přes 210 milionů korun. „Je to náročné, ale je to výzva. Jsme tým lidí, jednotlivé činnosti na sebe skvěle navazují a já touto cestou všem svým spolupracovníkům děkuji,“ uzavírá stavbyvedoucí Iva Pecháčková. (rah)
Dobré, dostupné a bezpečné bydlení - to je Jinonická vyhlídka v Praze.
Reportáž / 3
ROZHOVOR:
LIBOR ŽÁK
V životě mám dvě velké lásky – farmacii a atletiku
Každé setkání s Liborem Žákem si užívám od začátku až do konce. Osmaosmdesátiletý magistr farmacie pracoval čtyřicet let jako lékárník. K tomu stihl běhat, trénovat a věnovat se královně sportů – atletice. Také je to velký vlastenec a vyznavač myšlenek první republiky. Za zmínku rozhodně stojí jeho skalní příslušnost k tělovýchovné jednotě Sokol. Pan magistr Žák žije se svou ženou Zdeňkou v Havlíčkově Brodě a, jak sám říká, je spokojený.
Libor Žák je živým svědkem rozvoje farmacie od konce 2. světové války do současnosti.
Která z těch lásek byla první? Asi atletika, i když to prvně atletika nebyla. Chodil jsem do Sokola. Poprvé mě tam tatínek donesl coby malého chlapce čichnout k hrazdě a chtěl, abych cvičil na nářadí. Mě ale pořád lákala atletika. Zlom nastal v roce 1938, kdy byl všesokolský slet. Předtím se v Kutné Hoře konal župní slet a já tam zaběhl šedesátku za 7,2 sekundy. Sám jsem tomu nepřikládal důležitost, ale třeba bratr náčelník Holešovský si toho všiml a když jsme se vrátili domů, tak mi našel trenéra Miloše Brože. A ten samý Brož potom pracoval na Barrandově u filmu. Já jsem si myslel, že láskou je i vaše manželka Zdeňka! Tu samozřejmě dávám přede všechno (smích). Seznámili jsme se možná trochu v souvislosti s tou atletikou, občas se chodila koukat na stadion. Bylo to v době války a bylo to osudové. Jsme spolu přes šedesát let a jsme šťastni. Co je proti tomu čtyřicet let v lékárně. Jak jste se vůbec k farmacii dostal? Ani nevím, kde se ten zájem ve mně vzal. Lékárna jako taková mě ale přitahovala. Ta typická vůně, veřejný prostor, neveřejný prostor, latinské názvy a vůbec to prostředí. Při mých středoškolských studiích, tady v Německém Brodě na gymnáziu, mě bavila chemie a to už je blízko. A pak jsem si říkal: co já vlastně budu studovat? Medicína mě nelákala,
4 / Rozhovor
přeci jen někomu řezat břicho bych asi nedokázal. Maturoval jsem v roce 1942 a to byly vysoké školy zavřené. Nastoupil jsem proto až těsně po válce a magistrem jsem se stal v roce 1949. A kdy jste se poprvé cítil jako lékárník? Když jsem tam poprvé vstoupil. To ale nebylo po studiích, bylo to dříve. Pracoval jsem v lékárně pana Oty Macha v budově dnešní polikliniky. Opět jsem cítil tu vůni, měli tam latinský lékopis a prostředí mě fascinovalo. A lékárna v té době také byla místem, kde se setkávali lékaři a diskutovali o chorobách a lécích. Chtěl jsem do toho oboru více proniknout. Co se pro vás změnilo, když jste se vrátil jako magistr? Přitahovalo mě to ještě víc. Farmacie a farmakoterapie udělala po válce několik dlouhých kroků kupředu. Přišly nové léky pro psychiatrické pacienty, k tomu samozřejmě penicilin, léky na tuberkulózu a další. A později to byly nové léky a preparáty. A to mě opět neuvěřitelně přitahovalo. Farmakoterapie se stala mým oborem. Zkoumali jsme nežádoucí účinky, možné kombinace více léků a nejenom to. Jaký je rozdíl mezi lékárnou z té doby a dnešní? Rozdíl je veliký, dnes je lékárna v podstatě krám. Že by doktor namočil pero a napsal recept, podle kterého by farmaceuti vyrobili lék, to prakticky neexistuje. Dnes
se téměř všechny léky vyrábějí průmyslově, jsou to převážně tablety. Snad ani nechci, aby se ta stará praxe vracela, úplně ji zavrhovat by ale bylo špatné. A byl to v té době také tak obrovský byznys jako dnes? Ale byl. Léků bylo ale méně, neexistovala masivní reklama a lékaři asi nebyli tak drceni distributory jednotlivých preparátů. Ale byznys to byl. Kde všude jste jako lékárník pracoval? Pracoval jsem ve všech lékárnách v Havlíčkově Brodě, od 60. let potom v nově vzniklé lékárně v nemocnici. Celý život jste lidem dával léky a radil jak je mají užívat. Nakonec jste poznal celé zdravotnictví a farmacii i z druhé strany jako pacient. Jaké to bylo? V nedávné době jsem měl dvě operace – močový měchýř a kyčel. Při té první jsem si myslel, že mi rozpárají břicho a bude mi špatně a nebudu se moci hýbat. A ono to bylo zcela naopak. A s tím kyčlem to bylo asi tak: řekl jsem paní doktorce na sále, že nechci slyšet, co si o mě budou povídat, proto mě trochu uspala. Měl jsem lumbální anestézii. Probral jsem se na oddělení ARO, všude kolem přístroje a také hezké sestřičky. V tu chvíli jsem nevěděl, jestli jsem ještě v nemocnici, nebo už v nebi (smích). Ale jsem spokojený. (rah)
ROZHOVOR:
MILAN OSTROVSKÝ
Život nemusí být zlý, když se hraje podle pravidel
Milan Ostrovský má na starosti systém kvality. Mimo to se stará o ochranu životního prostředí a dohlíží, aby zaměstnanci nosili přilbu a další ochranné pomůcky. Lidově se tomu říká bezpečák. Milan Ostrovský je také vášnivým turistou, který už doslova obešel kus světa. S manželkou vychovali dvě děti, které mu dnes dělají jen samou radost. Téměř polovinu života strávil jako voják z povolání. Stýská se vám po uniformě? Věkem se člověku určitě stýká po různých věcech, u mě je to i po uniformě, i když už to není tak intenzivní. Svlékl jsem ji asi před osmi lety. V tom prostředí jsem se pohyboval vlastně odmalička, můj otec byl také voják z povolání. Co vás tam fascinovalo, byly to zbraně? To ano, jako malí kluci jsme si hráli na vojáky (smích)! Vyřezávali jsme si dřevěné zbraně, různé jiné dětské výtvory. Potom to přešlo na ty skutečné. Jinak technika, která nikde jinde není, atmosféra a všechno, co k tomu patří. Mohu říci, že mě to trochu fascinovalo všechno. Dokážete si dnes, s odstupem času, představit, že byste skutečně jako voják šel do války? Představit bych si to dokázal. Byli jsme cvičení, i když to do skutečné války mělo pořád dost daleko. Bylo by to ale hodně kruté, už jen ti mrtví a pohled na ně. Ale válka je válka, buďme rádi, že jsme ji mnozí z nás nezažili. Máte rád zelenou barvu? Tady v ROSSu je všechno červené, že (smích)? Mám rád ale zelenou, přesněji mám rád dvě barvy - zelenou a modrou. Zelenou barvou byl protkán můj život, díky mému otci a díky mému vlastnímu povolání. V přírodě převládá také zelená. Také mám rád modrou, protože to je barva oblohy, čisté vody, moře a k tomu mám velmi blízko.
Jaké to bylo jít první den do práce bez uniformy? Myslím, že skoro stejně zvláštní jako jít poslední den z práce v uniformě. Člověk bilancoval, vzpomínal, přeci jen za třiadvacet let se toho událo hodně. V momentě opuštění kasáren jsem ale už měl novou práci. ROSS tehdy hledal člověka na mou pozici, mně to přesně vyhovovalo, prošel jsem výběrovým řízením a jsem tady. A možná také zvláštní bude, až půjdu do důchodu a budu si vykračovat poslední den z práce. Co jste si přinesl z vojny do firemního prostředí? Určitě disciplínu a povinnost při plnění úkolů. Také smysl pro čestnost. Když se něco nařídí, tak by to člověk měl dodržovat a plnit a ne dělat věci napůl anebo se snažit to hned obejít. To mi nesedí a v mnoha případech přímo vadí. To souvisí s vaší profesí. Máte na starosti kvalitu a bezpečnost. Setkáváte se právě s těmito vlastnostmi u lidí kolem sebe? Určitě to spolu souvisí, ale co jedinec, to jiný pohled. Mladší člověk, dovolím si říci, takový smysl pro povinnost nemá, ale samozřejmě ne všichni. U starších lidí to je zcela opačné. I tady se ale najdou výjimky. A řešíte ty případné přestupky opravdu striktně – vojensky, nebo se tomu spíš zasmějete?
Tvrdě rozhodně ne, jsem toho názoru, že s každým je možné se nějak dohodnout. Za určitých okolností ale pochopitelně musím zvýšit hlas a být nekompromisní. To by mělo být v mé profesi asi normální. Jde o bezpečnost našich pracovníků, v mnoha případech o jejich život. Jak vůbec vypadá vaše práce? Převážně to je práce administrativní v kanceláři. Kvůli bezpečnosti a ochraně zdraví ale jezdím po zakázkách, mám vždy naplánované nějaké cesty. Mohl byste chodit pěšky, jste přeci vášnivý turista! Obávám se, že to by se tady mým nadřízeným asi moc nelíbilo (smích). Jsme malá země, na chození ale veliká až moc. Většina práce je v Praze. Uvidíme, někdy bych to zkusit mohl. Turistika je pro vás doslova vášní. To od dětských let? To ne. Když jsem přišel do nějakých let, tak člověk přemýšlí, co dělat jednak sám pro sebe a potom také jsem chtěl více poznávat jednotlivé české a slovenské regiony. Takže batoh na záda, jsme malá parta, pravidelně každý rok jezdíme na Slovensko zejména do Vysokých Tater. Tam je opravdu jen chození, od rána od šesti do večera do osmi. To mě baví moc. Představte si, že vylezete na kopec, pod sebou vidíte zelené lesy, plující oblaka, nad sebou oblohu, anebo někdy taky nevidíte nic (smích). (rah)
Vojna dala Milanu Ostrovskému smysl pro pořádek a disciplínu. Život v tomto duchu je podle něho jednodušší.
Rozhovor / 5
ROSS AKTUÁLNĚ Hotel GOMEL České Budějovice KOPOS Ukrajina S kolínskou společností KOPOS, tradičním výrobcem elektroinstalačního materiálu, ROSS Holding spolupracuje dlouhou dobu. „V roce 2008 jsme realizovali kompletní elektroinstalace v Kolíně. Největší objem zakázky tvořila nově budovaná výrobní a skladová hala. Součástí byly i drobné práce na stávajících objektech, především z důvodu propojení a doplnění jednotlivých systémů v rámci celého areálu,“ dodává ředitel divize Stavby a technologie Milan Oplíštil. ROSS v tuto chvíli staví na Ukrajině v Žitomirské oblasti asi 100 kilometrů od Kyjeva. „Jsme tam jako hlavní koordinátor stavby a zajišťujeme komplexní inženýring. Jde o klasický výrobní závod, tedy hala s opláštěním ze sendvičových desek a k tomu administrativní část,“ dozvídám se dále.
Dominanta Českých Budějovic prochází zásadní rekonstrukcí a pracovníci společnosti ROSS Holding jsou u toho. „V těchto dnech pracujeme na projektu, samotná činnost na stavbě spočívající v elektroinstalacích začne v blízké době,“ odhaduje ředitel divize Průmysl a energetika Miloš Jirka. „Mezinárodní čtyřhvězdičkový hotel Gomel se nachází v Českých Budějovicích a svojí výškou nabízí překrásný pohled na celé město a jeho blízké okolí. Již po několik let je jednou z dominant města a je ideálně umístěný v městské čtvrti obchodu i oddechu. Hotel Gomel je proslulý svojí vynikající gastronomií a individuálním přístupem ke klientům,“ chlubí se investiční skupina CPI ve svých propagačních materiálech. „Po hotelu Hraničář je to v krátké době druhý velký hotel, reference jak u investiční skupiny CPI, tak u generálního dodavatele, firmy PSJ, máme vynikající,“ doplňuje Jirka. Objem zakázky je 32 milionů korun.
6 / Ross aktuálně
V podstatě generálním dodavatelem stavby je místní ukrajinská společnost. „My se jen staráme o dodržování termínů, řídíme sled jednotlivých pracovních operací a provádíme dohled nad jejich kvalitou. Někdy to je složitější, přece jenom návyky ukrajinských firem v oblasti kvality prací a dodržování harmonogramu prací jsou jiné.“ Za výrobní areál KOPOS na Ukrajině ROSS dostane asi 35 milionů korun.
Parkovací dům Rychtářka Plzeň Západočeská metropole bude mít v centru stovky parkovacích míst. Problém s parkováním zejména v okolí v blízkosti fotbalového stadionu je velký. Rychtářka je prvním PPP projektem (pozn. PPP - Public Private Partnerships, jde o specifickou spolupráci soukromého a veřejného sektoru) v celém Česku, kdy parkovací dům včetně komerčních prostor postaví soukromá společnost a statutární město Plzeň ho bude 19 let splácet. ROSS se na stavbě podílí jako subdodavatel skupiny Hermosa Real Estate. „Je to obyčejná betonová konstrukce, parkovací domy se ani jinak nestaví,“ vysvětluje projektový manažer David Linduška a dodává: „My tam dodáváme kompletní elektroinstalace, je to pro nás rutinní práce. Potom také systém měření a regulace a to do komerčních prostor. Půjde o vzduchotechniku, klimatizace a vytápění.“ V Rychtářce najdou plzeňští řidiči 430 parkovacích míst, původní předpoklad byl téměř dvojnásobný. „ODS vládnoucí na plzeňské radnici slíbila před komunálními volbami zhruba 2,5 tisíce nových parkovacích míst a uvažovalo se o stavbě
několika parkovacích domů. Postupně ale plány padaly a také Rychtářka se zmenšila na polovinu,“ konstatoval před novináři předseda plzeňské organizace ODS Roman Jurečko.
Technická univerzita Liberec ROSS se podílí na stavbě univerzitního pavilonu, který svým významem dalece přesahuje samotnou školu i město Liberec. Je to Centrum pro nanomateriály, pokročilé technologie a inovace, tedy obor, kterým liberecká univerzita vyniká v celosvětovém měřítku. „Je to pro nás velice zajímavá zakázka a moc se tam těším,“ říká výrobní ředitel divize Průmysl a energetika Miloš Jirka, který bude na stavbě řídit elektroinstalační práce. „V tuto chvíli jsme ve fázi projektů, práce by měly začít co nejdříve“. Univerzita získala na stavbu nového výzkumného ústavu peníze z Evropské unie. „Výzkumné pracoviště bude svým personálním obsazením a přístrojovým vybavením dlouhodobě podporovat inovační aktivity průmyslu v regionu a zajistí tak jeho vysokou konkurenceschopnost,“ uvádí škola na svých internetových stránkách. V nových prostorách budou připravovat a aplikovat nové materiály, zejména nanomateriály. Dále to mají být pokročilé strojírenské konstrukce a technologie s využitím nových materiálů, počítačového modelování a mechatronických principů. Generálním dodavatelem stavby je sdružení firem Regionální stavební. Pro ROSS akce obratově představuje asi 22 milionů korun.
Pivovar Podkováň Díky dobré referenci s pivovarem Chotěboř, který úspěšně vyrábí stejnojmenný zlatavý mok, ROSS Holding dodává systém specializovaného řízení do pivovaru Podkováň poblíž Mladé Boleslavi. „Těší nás to, pivovar v Chotěboři jsme mimo jiné stavěli proto, že se chceme podobným sofistikovaným zakázkám věnovat,“ pochvaloval si generální ředitel Roman Stryk. Podkováň je starý pivovar, ale s akutní potřebou velké přestavby a modernizace. „Dodáváme tam řídící systém hodně podobný tomu v Chotěboři. Týká se varny, sladového hospodářství a dalších neméně důležitých následných provozů,“ vysvětluje projektový manažer Jiří Zlata. Hlavní odlišností oproti pivovaru v Chotěboři je prostorová rozlehlost jednotlivých provozů a s tím spojené komplikace v navázání komunikace mezi řídícími systémy. Perličkou na celé rekonstrukci je fakt, že moderní řídící systém se momentálně zabudovává do značně zdevastovaných prostor, které ale budou po zprovoznění postupně rekonstruovány. Pivo se u Mladé Boleslavi vařilo už v 15. století. „V roce 1434 pan Bohuš z panství Kováně vystavěl spolu s neznámými mnichy v lesnatém údolí Strenického potoka pivovar. Tak se na vyvěrajících pramenech v kraji Máchova Máje, v oblasti pískovců a borovic strážené dvouhlavou horou Bezdězu, začalo vařit pivo. Posléze se mění majitelé až do roku 1623, kdy pivovar a vinopalna v Podkováni je začleně-
na do správcovství Sovineckého panství a církevního majetku na více než 200 let. Roku 1869 byl prodán pivovar a vinopalna i s pozemky Spolku pro řízení pivovaru a sladovny v Podkováni,“ říká historie. Po roce 1948 byl pivovar součástí několika národních podniků. Dnes pivovar patří společnosti Lora Viktoria, která také celou rekonstrukci financuje.
Plavecký bazén v Pardubicích Pro sdružení tří velkých stavebních firem ROSS Holding dodává kompletní elektroinstalace do rekonstruovaného a přistavovaného veřejného bazénu v Pardubicích. Jedná se o zásadní modernizaci za desítky milionů korun, která počítá s přístavbou části wellness (whirpool, sauny a lázně), aqua (skokanský bazén s horolezeckou stěnou, bazén s atrakcí, bazén s vlnobitím a nový tobogán) a prostor pro koupání dětí včetně těch nejmenších. Rovněž je v plánu rekonstrukce velkého bazénu. „Je to zajímavá stavba, ten velký bazén je celý v nerezu,“ popisuje přímo na stavbě manažer David Linduška, který zde řídí veškeré práce ROSSu. „V bazénech se postupuje podle speciální vyhlášky, je to vlhkostně velmi exponované prostředí a to znamená vysoká rizika. Norma ale přesně říká, co máme udělat, aby návštěvníci byli naprosto v bezpečí,“ dodává.
Pivovar v Chotěboři nejenom, že vaří dobré pivo, je také dobrou referencí. Příkladem je Pivovar Podkováň.
Zakázka je to časově velmi náročná, vše musí být hotové do konce tohoto kalendářního roku. (rah) Ross aktuálně / 7
ROZHOVOR:
VLADIMÍRA HRONOVÁ
Chovám se k lidem tak, jak chci, aby se oni chovali ke mně
Příjemná, usměvavá a společenská – to jsou moje pocity po setkání s Vlaďkou Hronovou. V ROSSu pracuje od ledna 2004 a je to její v pořadí třetí zaměstnání. Má ráda svou práci, pochvaluje si mužský kolektiv a občas se cítí tak trochu jako máma některých svých mladých kolegů. Ve volném čase se stará o psa, zahrádkaří a má ráda turistiku a kolo.
Vladimíra Hronová tu a tam tráví dovolenou, která je určena jenom pro ženy. Týden v roce, ale úplně stačí.
Dobrá nálada je na vás vidět z dálky, jak to děláte? Asi je to tím, že se musíte umět radovat z maličkostí a těšit se na každý den. Těžké to není. Ráno vstanu, usměji se a vzpomenu si na něco hezkého. Do práce chodím ráda – mám ráda lidi okolo sebe, dozvím se něco zajímavého, či se něčemu novému přiučím. To bude asi tím, že jste v mužském kolektivu! Asi ano! Když jsem nastoupila, bylo to do party šesti kluků, proti mně mladých. Strach jsem měla. Ujali se mě ale skvěle, hodně mě naučili a jsem jim za to vděčná. Jen jsem si musela ze začátku zvyknout na jejich konverzaci. Pánové se baví o jiných věcech, než ženy a přiznám se, že mi nějaký čas chyběly ty rozhovory o rodině, vaření a ženských zálibách. Chlapy se baví o ženách, o práci, technice, sportu a to jistě chápete mě moc nebere (smích). Ale pracuje se s nimi skvěle! Poradí, pomohou. Je to mnohem lepší než být v kanceláři se samými ženskými. A mnohým byste mohla dělat maminku, ne? Ano, to je pravda, někteří jsou mladí, dokonce mladší než moje děti. Pravdou je, že když jsme občas zašli do hospody, tak říkali: nejprve doneste pivo naší paní učitelce.
8 / Rozhovor
A co tady vlastně děláte? Od začátku jsem pracovala na projekci – elektro. V současné době jsem asistentkou v jiné divizi.
nou tady po okolí. A překvapuje mě, kolik lidí nezná okolí Havlíčkova Brodu. Na Vysočině je opravdu krásná, rozmanitá krajina v každém ročním období!
Co děláte, když zrovna nepracujete? Zajímá mě všechno dění okolo mě. To je takové obecné. Když přijdu domů, čeká na mě můj pes, což znamená vyrazit hned na procházku. Děti mi už odrostly a vyletěly z hnízda, tak se mohu více věnovat svým zálibám. Ráda si něco přečtu, pracuji na zahrádce a také ráda sportuji - chodím plavat, občas na aerobik, zumbu a čemu se věnuji více, to je spinning. Začalo to tak, že mi moji kolegové dali k pětačtyřicátým narozeninám permanentku a výbavu. V první chvíli jsem měla smíšené pocity, protože zrovna tento sport mě nelákal. Ujala se mě však dobrá instruktorka a časem jsem tomu propadla. Dnes chodím jednou týdně, ale v létě jezdím raději na kole venku.
Tu a tam vyrazíte na hodně netypickou dovolenou. Jak to je? Ano. S kamarádkou jsme se už potřetí zúčastnily týdenního pobytu pro ženy zaměřeného na cvičení. Dvakrát denně cvičení, plavání, večer potom společné posezení někdy i s přednáškami o zdravém životním stylu, výživě, kosmetice, prostě o všem, co nás ženy zajímá. Poznají se tam ženy různého zaměření i postavení a je to prostě hrozně fajn týden, který bych si určitě ráda někdy zopakovala.
Nevadí vám, že to kolo stojí a nikam nedojedete? Vlastně ne, nikdo mě alespoň nemůže předhonit (smích). Přežila jsem prvních asi deset lekcí, a teď už je to pro mě dobré odreagování při dynamické hudbě - je to skvělý sport. A že to kolo nikam nejede – to mi vůbec nevadí. A kudy jezdíte na opravdovém kole? Jsem Broďačka každým coulem a miluji okolí našeho města. Jezdím proto větši-
To ale trochu vyvrací vaše pocity z mužského kolektivu… Ale ne, s muži se dobře pracuje, se ženami zase povídá. Vždyť by je ty naše zkazky o vaření, rodině, dětech a ženském trápení ani moc nebavily (smích). Máte nějaký životní sen? To mám a ne ledajaký. Chci si skočit padákem. Teď je mi osmačtyřicet, tak doufám, že si to dopřeji k padesátinám za dva roky. Na samostatný seskok to asi nebude, spokojím se proto s tandemem. A nejraději bych skákala tady někde nad Brodem. Letiště je blízko, tak uvidíme. Jiné adrenalinové sporty mě nelákají, ale tohle bych si ráda splnila. (rah)
HISTORIE:
Německobrodský stavitel Josef Šupich Jméno Josef Šupich není v Havlíčkově Brodě neznámé. Málokdo si jej však dokáže přesně zařadit. Josef Šupich, stejně jako bratři Liškové, patří mezi nejvýznamnější místní stavitele, ovšem doba jeho působnosti sahá na rozdíl od Lišků primárně do století devatenáctého. Narodil se roku 1842 ve Dvoře Králové a studoval stavební inženýrství v Praze. Zde se stal žákem nikoho menšího než samotného Josefa Zítka, který mu následně nabídl místo ve své firmě. Má se za to, že Šupich pomáhal Zítkovi při stavbě Národního divadla, ale nejpozději roku 1868 zakládá firmu v Německém Brodě. Proč Šupich přesunul své aktivity z živé Prahy do poněkud spícího venkovského města, zůstává záhadou. Nejpravděpodobnější variantou se zdá být lokální výstavba železniční trati, kdy Šupich vycítil šanci se uplatnit i do budoucna. Národním divadlem vytížený Zítek mu zároveň v místním regionu na rozjezd některé své zakázky přenechal. Šupich se do povědomí místních zapsal v prvních letech opravdu ukázkově. Nejdříve je to počátkem 70. let (bohužel dnes již zbořená) železniční stanice a poté roku 1873 realizace Žižkovy mohyly na Žižkově poli. Obě stavby byly velkou reklamou a není divu, že Šupichovi stoupla společenská prestiž a po příštích třicet let je pravidelně volen městským zastupitelem či radním. Dobré jméno a pozice v zastupitelstvu umožnila Šupichovi dostat se k lukrativním zakázkám. Tyto stavby dodnes patří mezi chlouby města. Jen se na nejužší seznam podívejme. Začněme jeho vlastní vilou, která je v Nádražní ulici. Je postavena v historizujícím stylu, který je pro Šupicha typický. Dům se podobá antické budově s latinskými nápisy na fasádě VITA AD ARTEM - ARTE AD VITAM (tj. životem k umění - uměním k životu). Odtud řídil svou firmu a za vilou se nacháze-
la podniková parní pila. Dalším objektem je budova školy na Rubešově náměstí z roku 1890. Její přísná osová souměrnost měla jasný důvod – byla striktně oddělená část pro dívky a chlapce. Opět historizující styl je na fasádě doplněn o podobizny dvou velikánů českého školství – Komenského a Lindnera. Ze soukromých staveb za zmínku stojí Šupichův vlastní činžovní dvojdům v Horní ulici (postaven 1891), který jako jeden z mála měl v tehdejším městě dvě patra. Jeho účel byl jasný, z pronájmu přicházely do pokladny peníze i v době stavební nouze. Druhým domem, a pravděpodobně Šupichovým nejkrásnějším dílem, je vila Ignatze Stefanka – dnešní speciální škola U Trojice. Stefanek byl vídeňský zlatník, který se na důchod rozhodl odstěhovat na klidnou Vysočinu a za komfort uměl zaplatit. Další významnou stavbou se stala budova okresní nemocnice z roku 1898, která byla postavena v rekordním čase osmnácti měsíců. Poslední velkou zakázkou Josefa Šupicha byla výstavba nové budovy německobrodského gymnázia (dnes ZŠ Štáflova) z roku 1908.
(je autorem altánku ve stejnojmenném parku) či Klubu českých turistů, byť po pádu ze střechy nemohl chodit dlouhé vzdálenosti. I mistr tesař se ale utne a Šupicha to potkalo též. Roku 1895, při triviální opravě kopule děkanského kostela, se špatně uzavřela střecha a po patnácti letech pravidelného zatékání na oltář spadl velký kus omítky. Šupich byl rázem v hledáčku kritiky. Znechucený a starý muž odmítal takovou situaci snášet, předal firmu synovi a odstěhoval se do Prahy. Do města se vrátil až počátkem dvacátých let a zemřel zde roku 1923. Musel být spokojen, jeho syn Prokop podnik vedl velmi zdárně. Právě o něm se dočtete příště.
Josef Šupich, ač z malého města na Vysočině, se významným způsobem zapsal do dějin českého stavitelství a architektury.
Autor: Mgr. Michal Kamp – historik Muzea Havlíčkův Brod
K tomu všemu měl Josef Šupich k dispozici vlastní cihelnu v Okrouhlických Dvořácích, která produkovala pověstné cihly šupišky, lehce rozpoznatelné dle vypáleného písmena Š či ŠP. Josef Šupich byl také znamenitým organizátorem společenského života. Byl členem, místopředsedou i předsedou mnoha spolků jako Měšťanská beseda, okrašlovací spolek Budoucnost Historie / 9
TRENDY:
Vibrace z dopravy – problém na mnoha stavbách i betonových základových desek změřit. „Kromě parametrů vibrací ve zdroji má na jejich velikost vliv například skladba geologického podloží a jeho mechanické vlastnosti, jako je tuhost, rychlost šíření vlnění, útlum se vzdáleností,“ dodává odborník.
Žádný dům, či jiná stavba není v ideálním terénu. V mnoha případech musí projektanti a statici počítat s nejrůznějšími vlivy včetně vibrací. Jejich zdrojem je například doprava. „Obvykle se tyto dynamické účinky označují jako technická seismicita od povrchové nebo podpovrchové dopravy,“ uvádí Daniel Makovička, přední český odborník v oblasti statiky a dynamiky. Charakter vibrací je závislý zejména na hmotnosti vozidla, rychlosti a způsobu jízdy vozidla, na směru pohybu a v neposlední řadě na brzdění nebo zrychlování. Takový problém řeší docent Makovička na stavbě Jinonické vyhlídky, kterou realizuje společnost ROSS Holding. Pětipodlažní dům s mohutným podsklepením stojí asi patnáct metrů nad tubusem pražského metra kousek od stanice Jinonická. Existují přesné metody, jak pohyby vrstev zeminy a potom
10 / Trendy
Právě u Jinonické vyhlídky je použito jedno z mnoha opatření, jak vibrace z podzemní dopravy tlumit. Koleje metra nejsou položené na speciálních pružinách, tak jak je to v italském Miláně nebo na zkušebních úsecích v Praze – Kačerově. V Paříži se můžeme setkat s pryžovými nákolky přímo u vlaků metra. U popisované stavby je mezi dvěma nosnými základovými deskami právě guma, která vibrace tlumí a odděluje stavbu od okolí. „Tloušťku spojité pružné vrstvy a její rozmístění je nutné stanovit podle mechanických vlastností pryže a jejího statického předepnutí na základě dynamického výpočtu. Nevýhodou je zpravidla nepřístupnost vrstvy v průběhu života konstrukce a tedy obtížnost nebo nemožnost její výměny. Dalším mínusem jsou změny vlastností v důsledku stárnutí.“ Pokud je ale vrstva dobře izolovaná od svého okolí a nepřichází do styku se slunečním svitem a některými organickými látkami, jako třeba benzínem, vydrží podle informací výrobců až osmdesát let. Další variantou jsou, kromě gumy, pružiny spolu s viskózními tlumiči. „Jeden z nejznámějších výrobců těchto pružin je umísťuje do bloků, které jsou spolu vzájemně spojeny a lze je na stavbě osazovat jako celek. Pro zvýšení tlumení se používají integrované nebo samostatné viskózní tlumiče, v levnějších případech se pružiny potahují
pryží,“ dozvídám se dále. Tento systém proti-vibračních opatření je možné, na rozdíl od pryžových desek, instalovat po dokončení stavby a reagovat tak bezprostředně na aktuální výsledky měření vibrací v jednotlivých částech stavby a podlažích. „Pružinové bloky jsou na svém spodním a horním povrchu přilepeny samolepicími podložkami, které přenáší vodorovné síly třením,“ vysvětluje Daniel Makovička. Potřeby člověka jsou neustále vyšší a stavět v blízkosti velkých dopravních tepen – ať podzemních či nadzemních – je častý jev. Pomocí promyšlených metod jsou ale vědci schopni vibrace minimalizovat, aby obyvatel kupříkladu domu v okolí vůbec nic nepoznal. (rah) Zdroj: Makovička, Daniel. Snižování přenosu vibrací od povrchové a podpovrchové dopravy základovým prostředním do budov, [online] [cit. 01.03.2011]. Dostupné z WWW
. Foto: Internet
věrní rossu
15 let u firmy Luboš Poledník byl dvakrát v zahraničí. „Nejprve v Egyptě, byl jsem ještě svobodný a líbilo se mi tam. Pak bylo Rusko. Spěchal jsem domů, protože tam na mě čekala malá dcera,“ říká na závěr.
zontální polohu a ten, kdo byl v dosahu dostal zásah. Paní si toho ani moc nevšimla a spokojeně cupitala dál.“
denní chléb,“ dodává s úsměvem. Své fotbalové znalosti a um ale v práci příliš nevyužije.
Ve svých volných chvílích je paní Dolejší nejraději na zahrádce. Také se věnuje svému vnoučku Kryštofovi a miluje tanec a lidovou hudbu.
Luboš Poledník Nastoupil 3. ledna 1996 jako elektrikář. Dnes je mistrem své party. Trvale žije v Brně, kde také v současnosti pracuje na zakázce Kampus Brno – Bohunice (pozn. budova Masarykovy univerzity Brno). „Jsem firmě opravdu věrný a pracuji pro ní rád,“ svěřil se Luboš Poledník. Důležité je pro něj Brno, kde má také rodinu. „Mám dvě dcery Lucii a Michaelu, kterým se chci maximálně věnovat. Nejlepší práce je pro mě proto tady v Brně.“ Do Havlíčkova Brodu přijíždí pravidelně 3. ledna na firemní školení, jinak výjimečně. Jak sám říká, veselých příhod je na stavbě celá řada. „Vzpomněl jsem si na jednu teď z poslední doby. Máme subdodavatele z Hodonína, u kterého pracuje jeden takový veselý kluk. Sedíme na projektem, studujeme ho a on najednou prohlásí: ,Vítr nám otočil plány, neměla to být studna, ale je to komín‘. Všechny nás to rozesmálo a každému to na potkání povídám. Samozřejmě, že to byla legrace, nespletli jsme si studnu s komínem.“
Mária Krpálková
Jaroslava Dolejší Sympatická paní Dolejší je účetní a v ROSSu je od února 1996. Pracuje s čísly, což ji nesmírně baví. „Moc legrace tady nezažijeme, jsou to pořád jen čísla, faktury, platby, a zase faktury, platby. Nic jiného,“ krčí rameny. „Jsem celkem samotářský člověk a tak těch veselých příhod na pracovišti moc není. V soukromí je to o něčem jiném, ráda se bavím a směji. Zrovna včera jsem se cestou domů přimotala k trapasu. Jak si tak kráčím zvolna po chodníku a přemýšlím, co veselého z účtárny Vám prozradím, málem jsem dostala ránu holí. Proti šla starší paní o francouzských holích a najednou se chtěla podívat, kolik je hodin. V tu chvíli hole zaujaly hori-
Radek Fiala Do firmy ROSS Holding přišel v lednu 1996. Na starosti má dopravu a vozový park. „Na začátku to bylo poměrně jednoduché, měli jsme asi deset aut. Vozil jsem také kluky na stavbu velkým devítimístným mercedesem,“ vzpomíná. Dnes po silnicích jezdí 158 automobilů s označení ROSS. „Práce je pořád stejná, jen je toho víc. Mám na starosti nákupy, servis, pojištění, řešení pojistných událostí a organizování dopravy.“ Ve svém volném čase se Radek Fiala věnuje především rodině. „Sám hraji fotbal, oba moji synové Jakub a Patrik tomu také propadli, je to prakticky
Značka ROSS Holding se jí stala osudem také před patnácti lety v roce 1996. O svých začátcích mluvila v rozhovoru pro ROSS Magazín 02/2009 takto: „Po mateřské dovolené jsem přebírala gumová těsnění k autům v Jiřicích. Práce se mi nezdála ideální a z úřadu práce přišla tehdy jediná nabídka - do ROSSu. Nastoupila jsem jako kreslička. Postupně jsem přešla k cenění, podobnou práci jsem dělala kdysi v rámci přípravy výroby v Zemědělských stavbách. Těch dvanácti let nelituji, nastupovala jsem v nelehkém období plném změn, bylo mi skoro čtyřicet let a já byla ráda, že jsem našla zajímavou práci. Nemohla bych dělat práci, která by mě nebavila.“ Mária Krpálková tráví většinu času ve slovenské pobočce ROSSu v Bratislavě.
Blahopřejeme rodičům! Jakub Vodička se narodil 24. září 2010 mamince Lence Vodičkové, která pracuje ve firmě jako asistentka.
Šimon Navrátil se narodil 17. prosince 2010 mamince Monice Navrátilové, která pracuje ve firmě jako asistentka.
Lucie Kachlířová se narodila 26. prosince 2010 mamince Hance Kachlířové, která pracuje ve firmě jako technik.
Samuel Zych se narodil 11. ledna 2011 tatínkovi Radkovi Zychovi, který pracuje ve firmě jako přípravář.
Matěj Jakoubek se narodil 25. ledna 2011 tatínkovi Martinovi Jakoubkovi, který pracuje ve firmě jako technik. Věrní ROSSu
/ 11
SLOVENSKO:
Medvede a Slovensko Ak by ste sedeli vo večerných hodinách v auguste na terase penziónu niekde v Starej Lesnej, tak by nebolo veľkou náhodou začuť medvedie bručanie z dvacať metrovej vzdialenosti. Od ľudí žijúcich najmä na vidieku v horských oblastiach, majiteľov chát, či pastierov oviec si môžete vypočuť zaujímavé historky, príhody, sťažnosti. Debata o medveďoch je vždy veľmi vzrušujúca a prináša mnoho pohľadov na tieto tvory. Aj keď sa toto mohutné, veľa krát obávané zviera považuje za šelmu, lov nie je jeho silnou stránkou. Väčšiu časť jeho potravy tvorí hlavne rastlinná zložka, na jar napríklad tráva, byliny, ale aj uhynuté zvieratá. V lete a na jeseň lesné plody, huby, bukvice, larvy. No medvede si pred zimou musia vytvárať tukové zásoby, ich korisťou sa vtedy stáva postrelená zver z poľovačiek, osie hniezda a včelíny. Trochu vzdialené od tejto idylky sú fakty, že medvede často zliezajú k ľudským príbytkom, ohrozujú hospodárske zvieratá, dokonca nepohŕdnu ani poľnohospodárskymi plodinami. Na začiatku minulého storočia bol dôvod údajne jednoduchý, medvede boli vraj na našom území premnožené a boli tak prenasledované až sa ich Slovákom podarilo takmer úplne vyhubiť. Vtedy bolo toto zviera vyhlásené za zákonom chránené, čo platí dodnes. Odhady sa pohybujú niekde medzi 700 až 900 jedincami a to najmä na území hôr severného a stredného Slovenska. V minulosti si táto šelma užívala viac priestoru pre život, no postupným vyrubovaním lesov, premenou na úrodnú pôdu a pasienky, neskôr budovaním ciest, rekreačných stredísk a turizmom
12 / Slovensko
vôbec sa tento priestor výrazne zmenšil. Medveď je plaché zviera a nevyhľadáva ľudskú prítomnosť. Ak vás medveď počuje skôr ako vidí, vyplaší sa a utečie. V opačnom prípade môže byť reakcia iná. Stúpajúcim počtom zberačov lesných plodov, húb a turistov je medveď neustále vyrušovaný a prichádza o svoju potravu. Problematické sa toto stáva práve na jeseň, kedy medvede zliezajú do nižších polôh, pretože si musia nutne vytvoriť tukové zásoby aby prežili zimu a vyhľadávajú potravu v civilizáciách. Aj keď medveď bežne nevyhľadáva stretnutie s ľuďmi, je najlepšie ak človek takýmto stretnutiam predchádza. Treba byť obzvlášť pozorný pri prechádzaní hustejšími porastmi, pri zdochlinách, zlej viditeľnosti, alebo ak idete proti vetru. Nezaškodí, ak sa budete rozprávať, pískať si, alebo inak dopredu upozorníte medveďa na svoju prítomnosť. Ak o vás medveď vie, vyhne sa vám. Takisto dbajte na to, aby ste neprilákali medveďa potravou alebo odpadkami. Medveď „Jogi kradnúci desiatový košík“ nemusí vyzerať tak idylicky a milo ako v známej rozprávke. Buďte ostražitý najmä ráno, večer a v noci. Ak už medveďa naozaj stretnete, percento kedy na vás zaútočí, je veľmi malé,
no predsa k takýmto konfliktom občas dochádza. Ak vás nezbadal, snažte sa ho obísť širokým oblúkom, nechajte mu voľnú únikovú cestu. Autor: Oto Kóňa (1987) je študent politológie na Fakulte sociálnych štúdií Masarykovej univerzity v Brne. Foto: Internet
UKRAJINA:
Rozlehlá země netušených možností Mnozí jsme za minulého režimu ve škole slyšeli, že Ukrajina – tehdejší část Sovětského svazu – je obilnicí Evropy. Dnes je Ukrajina suverénní demokratický stát a z obilnice Evropy se stala obilnicí světa. Je to zhruba pátý největší vývozce pšenice a kukuřice, v ječmenu dokonce první. Ukrajina je také zajímavá země pro turisty, má dvě moře a k tomu fantastické památky. Vezmeme-li Ukrajinu z hlediska cestovního ruchu, tak je to jednoznačně zajímavá země. „Místní lidé jezdí k moři – k Černému a Azovskému, ti bohatší samozřejmě míří do ciziny,“ říká mi rodilá Ukrajinka Natalija Fabryová. Téměř všechno – hotely, ubytovací kapacity, kempy, stravování – je ale nedotažené. „Ví se to, ale nic se s tím nedělá. Potenciál je obrovský a ta země hodně ztrácí, protože zahraniční turista je přísunem peněz,“ dodává. Tato část světa nabízí řadu památek, starobylých měst, přírodních krás a samozřejmě i moderní architekturu. Ukrajina se od Sovětského svazu oddělila v roce 1991 a tvoří ji dvacet čtyři oblastí, dvě velká města se zvláštním statutem – Kyjev a Sevastopol – a autonomní republika Krym. Země v roce 2004 zažila Oranžovou revoluci a po ní proevropskou vládu prezidenta Viktora Juščenka. Po posledních volbách se ale země ubírá spíše opačnou cestou k Rusku s prezidentem Viktorem Janukovičem. „Moje rodná země by ráda byla samostatná a suverénní. Ekonomická závislost na velkém východním sousedovi je ale zřejmá. Ukrajina potřebuje ropu, plyn a další suroviny, které sama nemá.“ Zemi můžeme volně rozdělit na východní a západní a tato část – jako Podkarpatská Rus – byla dříve součástí Československé republiky. Paní Fabryová vysvětluje: „Porovnejme si to – většina dělníků v Česku jsou totiž ze západní Ukrajiny.
Rozdíl je hlavě v platech. Možnosti průmyslu, zemědělství a služeb jsou opět veliké, platí se ale málo. V těch větších městech, jako je Kyjev, můj rodný Charkov a další, je to zajištěné mnohem lépe. Většina tamních lidí nejsou žádní boháči. Na záležitostech kolem své rodiny ale nešetří. „Říkal mi tady jeden dělník – vzpomíná Natalija – že vdával dceru a pozval 150 lidí. Říkám mu, že to je veliká svatba a on na to: tady nemohu šetřit. Přitom sám pracuje od rána do večera, aby vydělal nějaké peníze pro rodinu na ty základní věci. Svatba je ale svatba,“ vypráví. Když už bychom se na Ukrajinu vydali, je překvapením, kolika jazyky se tam domluvíme. Rusky samozřejmě, někdy i bez problémů česky. Lidé ale běžně mluví anglicky nebo francouzsky, popřípadě německy. „Jazyky tam frčí odedávna, není to problém. V Česku se dříve třeba angličtina téměř neučila, kdežto na Ukrajině v každé škole. Dokonce byly i školy, kde se mluvilo jen anglicky. Totéž němčina a to bez ohledu na vztahy obou národů. „Víme co nacisté způsobili Ukrajincům v době válečného tažení k Moskvě. Ten masakr zůstává v lidech dodnes, i přesto se tam běžně mluví německy,“ dodává Natalija.
A ještě taková drobnost: zavolá třeba nějaký Ukrajinec, že potřebuje něco přeložit a nepředstaví se příjmením. To je prostě zvyk. Lidé se bojí, ani vlastně nevím proč a čeho, ale bojí se.“ Jinak ale zahraniční host je pro ně důležitý, jsou schopni mu nabídnout téměř všechno. Na Ukrajině žije necelých 50 milionů obyvatel a země má společné hranice se sedmi dalšími státy. Azovské moře je součástí Černého moře, obě vodní plochy jsou propojené Kerčským průlivem. Azovské je nejmenší moře na světě s plochou kolem 39 tisíc kilometrů a hloubkou do čtrnácti metrů. Voda tam je málo slaná, proto je také hojně využívaná k léčení nejrůznějších nemocí. (rah) Foto: Internet
Pokud bychom se na Ukrajinu chtěli vydat, místní lidé bývají většinou srdeční a otevření, i když, jak dále říká Natalija Fabryová, osud s nimi velmi zacloumal. „Na některých lidech to je vidět dodnes. Tunisia / 13
ROSS PODPORUJE:
Osobní asistenty – nezbytné pomocníky postižených Ve společnosti mezi námi žijí lidé, kteří svého osobního asistenta jednoduše potřebují. Jsou to postižení nebo jinak znevýhodnění jedinci. Sami existovat a fungovat nemohou, mají ale právo například chodit do školy, do práce nebo se jiným způsobem angažovat mezi zdravými lidmi. Jejich pravou a nepostradatelnou rukou bývá osobní asistent. Je to empatický člověk, kamarád, důvěrník, zkrátka asistent. Za osobní asistentkou Hankou a její nevidomou svěřenkyní Kateřinou mířím do Chotěboře. Schůzku máme v prostorách občanského sdružení Benediktus, kam pravidelně, vždy v pátek, docházejí. Kateřina je z blízkého Sobiňova, chodí do deváté třídy základní školy Buttulova a od své v podstatě už kamarádky Hany se nehne na krok. „Už jako malá jsem měla problémy se zrakem. V pěti letech jsem přišla o levé oko. Prý mi tehdy dávali injekci, nějak jsem se vzepřela a problém byl na světě,“ popisuje svůj příběh sympatická Katka. „Na levé oko jsem viděla s brýlemi, měla jsem tam nějaké operace, ale viděla jsem. V sedmé třídě jsem se ale uhodila do hlavy o dveře a od té doby jsem slepá.“ Kateřina by bez své asistentky fungovat dost dobře nemohla. „Asi ne,“ říká skromně paní Hanka, která Katku doprovází do školy, ze školy a je jí nablízku, když je sama. „Ráno ji přivezou rodiče před školu, já už tam čekám a jdeme normálně do třídy. Všechno je zařízené zcela normálně, Katka chodí se zdravými dětmi, jen má upra-
14 / ROSS podporuje
vené pomůcky, učí se slepecké písmo a má speciální počítač,“ prozrazuje. Mířím také do školy, která je od Benediktu jen pár kroků. Ve třídě jsou děti, pobíhají jeden přes druhého, zrovna je přestávka. V jedné z lavic sedí Kateřina s Hankou. „Nemám problémy být ve třídě, jsem menšího vzrůstu a tak dokonale zapadnu mezi deváťáky,“ směje se Hana, která je o generaci starší než její svěřenkyně. „Musím ji doprovázet k tabuli, zpátky do lavice, na oběd, prostě všude. Katka nic nevidí a přesně tohle je práce pro osobního asistenta,“ dodává. Přichází učitelka a říká mi: „Katka je neuvěřitelně chytré a bystré děvče. Má samé jedničky a žádný z mých kolegů ji nijak nenadržuje, je svědomitá a pilná.“ Nevidomá dívka nemá klasické učebnice, nic by si z nich nepřečetla. „Mám notebook s hlasovým výstupem a učím se něm pracovat, jde mi to ale, jak se říká, ztuha. A jinak poslouchám výklad učitele při hodině, musím dávat pozor. Když píšeme třeba diktát, tak používám počítač, jde to ale pomaleji,“ vysvětluje Katka. „Pomáhám
jenom v určitých mezích, například při písemných pracích jí čtu otázky a ona odpovídá a já to píšu na papír. Nenapovídám jí, neradím, protože to není vůči ostatním spolužákům fér,“ stojí si za svým paní Hana. Práce v sociální oblasti není pro každého a žádné velké peníze se tam vydělat nedají. „Člověk musí být maximálně empatický, starosti nechat doma a soustředit se jen na toho svého svěřeného. Zkrátka takový skoro psycholog.“ Plat paní Hany není vysoký, pro ni samotnou to ale není rozhodující. „Chci pomáhat druhým, tak pomáhám, je to jednoduché,“ říká rozhodně. A pomáhat bude nakonec i Katka. Chce jít studovat střední školu sociální správy v Brně, která je zařízená pro nevidomé studenty. „Teď pomáhá Hanka mě, potom chci já pomáhat druhým, abych to nějakým způsobem splatila,“ uzavírá Kateřina. Společnosti ROSS Holding patří mezi sponzory občanského sdružení Benediktus. (rah)
Pozvánka Není důležité být nejlepší, ale zúčastnit se! Zveme tímto všechny milovníky fotbalu, zábavy, grilovaných specialit a piva CHOTĚBOŘ na tradiční jarní turnaj v malé kopané, který se letos koná 14. května po celé odpoledne v areálu házenkářských kurtů v Havlíčkově Brodě. A teď jako na pionýrském táboře – s sebou kopačky, dres, náhradní oblečení a dobrou náladu. Nejde snad o to, kdo dá nejvíce gólů, i když na ně se fotbal hraje (pozn. redakce: informace především pro dámy), důležitá je účast. A nezapomínejme, že se hraje o hodnotné ceny. Tak tedy 14. května se těšíme. Podpořme společně dobrou věc Týden po fotbalovém turnaji – přesněji 20. a 21. května 2011
- vás zveme na II. ročník firemního dobrovolnictví. Je to forma firemního dárcovství a ROSS Holding pomáhá občanskému sdružení Benediktus. To sídlí v Chotěboři a pomáhá postiženým lidem. „V osadě Modletín, v krásném koutu Železných hor, se rodí centrum pro handicapované s označením ARCHA,“ vysvětluje Zdena Stryková. ARCHA bude mít sídlo v budově bývalé fary a lidé z Benediktu chtějí zrekonstruovat i bývalé lázně. „V další budově počítají mimo jiné s vlastní pekárnou,“ dodává. Dobrovolnictví spočívá v obyčejné manuální práci, která bude přesněji specifikována dle aktuálních podmínek na místě. Zájemci, kteří se chtějí akce zúčastnit, se mohou předběžně hlásit u personální ředitelky Jany Blažkové.
1. 4. VISACÍ ZÁMEK PELLETHEAD (UK)
od 20.30 hodin I Oko Legendární česká punková kapela s předkapelou.
16. 4. PSH, PIO SQUAD od 20.00 hodin I Oko Koncert populárních kapel.
6. 5. UMĚNÍ ZA SKLEM - VERNISÁŽ
od 19.00 hodin I Čechovka Divadlo s Martinem Písaříkem v hlavní roli.
od 14.00 hodin I Oko Výstava pod širým nebem, respektive jednotlivá umělecká díla jsou umístěna ve výlohách v centru města.
15. 4. OKO NAD BRODEM
13. 5. RYTMUS
od 20.30 hodin I Oko Coca Core Company, Sakala (ex Nupagadi), Mawataki, Mr. Dynaboom a další Koncert brodských hardcore a metalových kapel a jejich hostů.
od 20.00 hodin I Čechovka Koncert populárního slovenského rapera a muzikanta.
8. 4. SATURNIN
27. 5. UŽ JSME DOMA od 20.00 hodin I Oko Koncert ortodoxní punkové kapely, která patří k nejznámějším českým projektům v USA a Kanadě.
3. 6. PRAGO UNION od 20.00 hodin I Oko Koncert pražské hip-hopové skupiny.
KUPÓN
na slevu
50 Kč
Po předložení tohoto kupónu při vstupu do klubu Čechovka, získáváte slevu na vstupném ve výši 50 Kč. Kupon nelze uplatnit v předprodeji. Reportáž / 15
platnost 1. 4. 2011 - 30. 6. 2011
Připravili jsme pro Vás užitečný elektrotechnický AJ–CZ slovník dnes od písmene
UŽITEČNÉ:
slovník / KŘÍŽOVKA Feedback [ˡfiːdbæk] zpětná vazba Feeder [ˡfiːdə(r)] podavač, dávkovač Feel [fiːl] omak, cit, cítit Feeler [ˡfiːlə(r)] snímač, čidlo Feet [fiːt] stopy (míra) Female [ˡfiːmeıl] samičí (lid. samice) Female connector samičí konektor, konektor se zdířkami Fence [fens] plot, oplotit, oddělující konstrukce Fender [ˡfendə(r)] chránič, amer. blatník Ferrous metallurgy hutnictví železa a oceli, železářství Ferry [ˡfery] trajekt, převozní loď (také ferry boat) Fibre [ˡfaıbə(r)] vlákno, fíbr Fibreglass [ˡfaıbəglaːs] skelné vlákno (optické) Field [fiːld] pole, obor, sféra Field data provozní údaje Field trial zkušební provoz Field welding zkušební svařování Figure [ˡfıgə(r)] číslice, obrazec, tvar File [faıl] soubor, pořadač, archiv, pilník File access přístup do souboru
Křížovka o cenu Vyluštěnou tajenku zasílejte nejpozději do 31. 5. 2011 na e-mailovou adresu magazin@ross. cz. Správné odpovědi vylosujeme a výherce získá dárkové balení piva Polo - nové chotěbořské polotmavé jedenáctky a půllitr s logem.
Připomínky, nápady a náměty k časopisu prosím vhazujte do schránky označené ROSS magazín v sídle ROSS Holding v přízemí za recepcí vlevo nebo posílejte na e-mailovou adresu:
[email protected]
16 / Užitečné
File backup File control File edit File name File size Fill [fıl] Fill a post Filler [ˡfılə(r)] Filler cap Fillet [ˡfılıt] Filter [ˡfıltə(r)] Filter clogging Final [ˡfaınəl] Final assembly Final document Final pass Finalize [ˡfaınəlaız] Fine [faın] Fine fit Fine grinding
zálohování souboru řízení souborů úprava soubou jméno souboru velikost souboru náplň, výplň, nalít, obsadit obsadit (pracovní místo) plnivo, výplň, vložka víčko palivové nádrže lišta, zaoblení filtr, filtrovat ucpání filtru konečný, koncový (také finite) konečná montáž konečný doklad dokončovací operace dokončit (také finish) jemný, rafinovaný přesné uložení jemné broušení
F
jemná čára Fine line Fine resolution jemné rozlišení Finger [ˡfıŋgə(r)] prst, palec Fire [ˡfaıə(r)] oheň, požár, zapálit, topit, střílet Fire alarm požární hlásič Fire brick ohnivzdorná cihla Fire extinguisher hasící přístroj Fire fighting vehicle požární stříkačka Fire hydrant požární hydrant Fireman [ˡfaıəmən] požárník, hasič Firewall [ˡfaıəwɔːl] protipožární stěna, zabezpečení poč. sítě Firing [ˡfaıərıŋ] topení, příkládání, zapálení First [fƷːst] první First aid první pomoc First aid kit lékárnička First coat základní nátěr First cost pořizovací cena Fish wire [ˡfiʃ] [ˡwaıə(r)] protahovací péro na kabely Fissure [ˡfıʃə(r)] trhlina, prasklina Fit [fıt] uložit, lícovat, montovat
V tajence najdete epigram Karla Havlíčka Borovského. Vrabec také zpíval zase jiným slovem: raději moudrým… (zbytek v tajence) Tajenka z č. 1/2011 zní: Soukeníci to jsou chlapi, když jim stavy klapy-klapy. Z došlých odpovědí jsme vylosovali Jana Moravce, která vyhrává 2 volné vstupenky dle vlastního výběru do klubu Oko nebo Čechovka v Havlíčkově Brodě.
Fotogalerie Vzpomínka na minulý ročník jarního turnaje v malé kopané
Reportáž / 17
V PŘÍŠTÍM ČÍSLE:
REPORTÁŽ: BITRUB INTERNATIONAL KRASNOARMEJSK ROZHOVOR: IVO EXNAR, JAN TIRMANTINGER HISTORIE: PROKOP ŠUPICH
