Občasník 70. oddílu Zálesák
č.29
zalesak.unas.cz
2005
Krátké zprávy
zapsal Milan Pomník
I když se vstupem do Evropské unie se důležité body naší historii pro mnoho lidí ještě více vzdálily, den obnovy naší státnosti v roce 1918 (pro méně historicky vzdělané: je to 28.10.) je stále alespoň oficiálně slaveným svítkem. A tak někteří jezdí na chalupy a někteří se scházejí, aby si důležité datum připomněli krátce položením věnců k pomníku. U těchto akcí je zvykem, že Magistrát města Plzně požádá o pomoc i skauty. A tak na tento den „vyšla řada“ na vzdání pocty na naše středisko. Vedle Markýzy a Uzlinky z oddílu Šipka postáli u pomníku na náměstí TGM spolu se sokoly a dalšími i Míla a Aneta (za asistence čumilů Pejti a Milana). Snad moc nezmrzli a díky jim. Skautská přípravka Víte, co je to skautská přípravka? To je když si nová členka našeho střediska Katka (loni ještě na uzlováku byla v barvách střediska Sosna ze Zruče-Sence) nabere na 90. mateřské školce v Bolevci (nebo na Lochotíně ?) 21 malých dětí a snaží se s nima aspoň trochu skautíkovat. Možná z nich bude další střediskový oddíl. Kdyby náhodou někdo měl čas a chuť Katce pomoci (v pátek od 12.30 do 13.30), bránit se asi nebude. Čekatelky První říjnový víkend proběhl závěr čekatelského kurzu MoA, zpestřený obhajobou písemné práce na téma Skautský duch a skládáním čekatelských zkoušek. Z našeho oddílu se zúčastnili oba absolventi kurzu, Méďa a Koště. Těžko říct, jak to udělali, ale mezi šesti jedinci, kteří zkoušky neudělali, se nevyskytují (že by byli šikovní a navíc se odpovědně připravovali?). Blahopřejeme! Sázení stromků Už se zdálo, že přání naší občasné přírodní zaměstnavatelky Edity, abychom jí „zasadili pár stromků“ se nám snad ani nepodaří splnit. Jediný náš volný termín vyšel až ke konci října (sobota 22.10.) a vsadili byste na počasí? Každopádně se nás celých osm vydalo pracovat (možná by nás bylo i víc, ale někdo nemohl, někdo „nemohl“ a Rysům jsme neříkali) – Aneta, Pejťa, Míla, Pája, Koště, Pepík, Lochness a Milan. Počasí nám přálo. Celý den bylo slunečno, teplo a bezkapkovo. A co jsme dělali? Zasadili jsme asi 50 malých buků (prý je umíme sázet lépe než naše zaměstnavatelka, aspoň podle toho, kolik jich uschlo jí a kolik nám), nějaké přesadili, specialisté na růže přemístili nějaké jejich keříky, převozili hromádku toho tam a hromádku tamtoho sem a … prostě zhruba sedm hodin pilné práce proložené gulášem v místní „vinárně“. Díky všem, kteří přišli. A snad se ti, kteří „ještě na brigádě nikdy nebyli a teď s tím přece nebudou začínat“, nad sebou zkusí malinko zamyslet. 2
Akce ZOO podruhé 4. dne měsíce lovu, zapsal Milan
Po loňském úspěchu akce pro veřejnost, kterou naše středisko (tedy hlavně naši roveři s asistencí dalších lidí na stanovištích) pořádalo s Harry Potterem v plzeňské ZOO, se letos v neděli 4.9. konala akce opět, tentokrát ve znamení tučňáka. Po ZOO byla rozmístěna následující stanoviště (a obsluhující personál): • • • •
proplétání se provázkovým bludištěm (Jana, Kája) – ve stylu Ariadnina bludiště chození na chůdách (Walda) řešení všemožných hlavolamů (Lochness) severní pól alias lezení po bedýnkách hóóódně nahoru a případné visení na laně (Méďa, Flekáč) • výtvarka (Přeslička, Barvička) – co takhle peříčkové náušnice • krmení tučňáka (Fífa a občas Milan) – neboli ulov v lavorku na udici rybičku a šup s ní tučňákovi do zobáku • soutěžní házení kroužků na kolíky za penízky pro tučňáka (Aneta, Darzí) • kouzelník (Koště) – kdo by v něm ten talent hledal, že by studoval v Bradavicích ? • lasování aneb roztočte talíř (Bína) • kouzelné pexeso (Mýval) • boj sekerami a meči (Míla) • počítačová tučňákovka (Digi) – to tedy nebylo moc skautské, tlouct pálkou do tučňáka jako do míčku • „tajemno“ neboli co k sobě patří (Markýza, Uzlinka, Drobek) K tomu se u hlavního vchodu vysvětlovalo, informovalo, rozdávalo letáčky apod. (Marek, Smrček, Hejkal, Míša) a někteří jedinci se prostě toulali po areálu a hulákali do vysílačky (Pejťa, která dokonce pak páchala, jistě s nadšením a nedočkavostí sobě vlastní, rozhovor pro jakousi rozhlasovou stanici, plus další poutníci Mirka, Vlnka, Liman). Na ploše před volavkami stálo pro současný skauting dost symbolické týpí, u hlavolamů zase podsadové stany s fotografiemi z činnosti. Smutné bylo, že se nám na hlavní ploše přimotala do činnosti jakási ekologická organizace (ekologická tím, že vyrábí kontejnery na tříděný odpad) a opřela do nás a do návštěvníků hukot z reprobeden. Tak tohle příště už tedy ne. Akce se celkově vydařila (stejně jako počasí), na tučňáky se vybralo a předalo vedení ZOO 1000 Kč. Na seznámení veřejnosti se střediskem je to jistě zajímavá akce (byť vyčerpávající). Jen pro ten případný nábor nováčků v podstatě bez efektu. Jak snadno zjistíte, nějakým způsobem se na akci v ZOO podílela více než polovina našeho oddílu, takže všem děkujeme za pomoc. 3
Výprava na Plešivec 17. dne měsíce lovu, zapsal Milan
Plešivec je jeden z nejkrásnějších kopců v Čechách. I proto byla škoda, že na výlet 17. září pro Rysy a Káňata dorazili 3 Rysové ( Míša, Fífa, Kája) a to bylo vše (nepočítáme-li Pejťu, Koště a Milana). Vyjeli jsme vlakem na Prahu, přestoupili ve Zdicích na jiný a nakonec vystoupili v Jincích. Cestou do kopců jsme chvíli hledali zelenou turistickou značku (spíš bloudili, protože byla opravdu špatně udělaná a cestu vedoucí Koště s jeho přístupem „někde ji najdeme“ také moc nepochodil) a během další cesty každou chvilku něco zkoušeli, např. evoluci (alias kuli-kuli), kdo se s postupným vzdalováním trefí kamenem do poskládaných poražených stromů (z čela), jak daleko dovalíme ležící kládu (ve skupině je síla, dostali jsme ji i přes nějaký ten hrb), kdo najde a postaví nejvyšší klacek apod. Došli jsme až k tzv. Viklanu (který ovšem před léty někdo odviklal), kde z kamenů jednoho z mnoha suťovisk byly postaveny desítky „soch“ („kamenné městečko“), nejrůznější věžičky, stoly, mosty, ale i zvířata jako žirafy a další. Zkusili jsme si to také (tedy někteří, protože jiní se radši dohadovali, jestli postit to, co chtějí oni nebo něco jiného – hrůza). Je pravda, že zdejší kameny jako by na to čekaly, drží na sobě v tak nemožných sestavách, že máte pocit, že jsou snad slepované. Následovalo ještě hledání Pejťou určovaných obrázků a pak už byl čas konečně dobýt vrchol. Po několika „kdy už tam budeme“ jsme za hledání hub po lese a různých lesních bojích těch pár stovek metrů zdolali a stanuli na nejvyšším bodě v širém okolí. Po nacpání se jídlem (normálním i opékaným na ohněm, který se podařilo rozdělat po vysvětlení, jak se to má správně dělat) a před závěrečným testem optimismu-pesimismu (kde kdo si myslel, že je něco jiného, než mu vyšlo) si užilo i Koště. Z uklízecího nástroje se stal koněm a kolotočem a vším možným. A nesmíme zapomenout na společné krmení kousky čokolády. Soutěž, zkouška šikovnosti a ještě chutná. Čas nečekal a my si museli nechat rezervu, kdyby nám sestup na zastávku do Rejkovic trval déle. Netrval, byli jsme tam s předstihem. A tak jsme ještě na nástupišti zkoušeli otáčet se do světových stran, bobříka míření a uvnitř čekárny předvádění a poznávání protichůdných vlastností (a při tom se nám někteří styděli a někteří trochu trucovali). Pak už přijel vlak a my cestou přes Zdice dorazili do rodné Plzně. A jak se vydařilo? No, počasí ušlo, únava se také zvládla, dokonce naši režiséři nafotili i seriál do nového časopisu Skaut. Jen ty fotky pak v Koštětovo počítači prohlásily, že tam nejsou. Takže žádný seriál se nekoná. Poznámky: -
4
Pořadí: 1. Kája (36), 2. Fífa (31), 3. Míša (25) Cestou odkoukané heslo: Life is really very simple – what we give, we get back. (pro neangličtináře: Život je skutečně velmi jednoduchý – co dáme, to dostaneme zpět.)
Shahiyena 2005
14. – 16. dne měsíce padajícího listí, zapsal Milan V roce 2002 bylo Poštolkách zhruba 15 let a byla pro ně uspořádána tzv. Shahiyena (alias „Lidé jako my“ v jazyce amerických Lakotů), cosi jako rádcovský kurz. Do stejného věku dorostli další, Krtci, a tak došlo na další ročník akce. V pátek 14.10. se na plzeňském nádraží sešli Jana, Zuzka, Darzí, Pája, Walda a Milan a vydali se vlakem do Ošelína. Po příjezdu jsme odložili batohy a prošli se sluníčkem (tenisákem) v jeho voze (gumový posilovací kroužek) na paprscích (provázky držené účastníky) dráhu nad „zemí“. Slunce, bohužel, několikrát spadlo, a tak musel spálený život začínat znovu. Skončili jsme za šera. Pak proběhlo rychlé ubytování a hurá na stavbu stožáru. Stavba probíhala tak, že Zuzka určila, kde se má kopat, a Martin začal. Asi to nebylo nejšťastnější místo (země byla vysušená a tvrdá – že by našli původní ohniště?), ale zůstal u něj. Ostatní mu pomohli s výkopem, také navázali vlajku na stožárové lanko a stožár nakonec stál. Do našich prací přijela opožděná Mirka (které šli stavitelé naproti, aby nezabloudila), a tak mohlo následně dojít i na uzlíkování. Zkoušel se Simonův uzel (pevnější úprava ambuláku), dvojitý a trojitý rybařík, složitý turbánek, … Otázkou je, jestli si někdo nějaký uzel zapamatuje. Doufejme, že aspoň Simon přežije. Čas letěl, a tak vedle trochy diskuse se šlo spát. Do spacáků dostali účastníci stejně jako Poštolky před 3 lety zelená trička se znakem akce (na rozdíl od předchůdců se do nich aspoň někdo oblékl až těsně před odjezdem domů). Sobotní ráno ještě vypadalo, že Shahiyena bude aspoň trochu Shahiyenou. Pět minut po sedmé se z výšin ložnice vynořila Jana a Darzí. Zvládli jsme zacvičit protahovací „pozdrav slunci“, nasnídat se, vztyčit vlajku a dokončit Paprsky, tentokrát s menším kroužkem (z Mirky záclon). Následovala „nutná“ cesta nad tunel hledat signál, protože bez signálu se nedá žít, že? Na zpáteční cestě se kličkovalo lesem a hledaly houby, nějaký poddubák, nějaká bedla… Jana si dokonce přinesla muchomůrku červenou, prý kvůli ťopkám. Pak už Mirka vysvětlovala, jak se dělají vázané stavby, tj. co to je kolmá a šikmá vazba. A zkoušelo se vázat. A byl tu oběd. Nutno našim účastníkům přičíst k dobru, že neprotestovali proti shahiyeňácké větě „všechny práce, které je třeba udělat, děláte vy“. A tak nosili dřevo a vodu a myli nádobí a připravovali večerní oheň … Pak došlo k rozdělení na dvě skupiny. Walda s Darzí si připravovali věci na vázanou židli, zbytek v roli konstruktérů navrhoval supervozítko pro postižené děti. Odpadla historie a idea, symbolika a organizace, skluz v plánovaném programu začínal nabývat hrozivých rozměrů. Kromě krátkého popovídání si na téma, jak vysvětlovat druhým hru, její pravidla, jak řídit byla hlavním bodem Atomová havárie. Pod balkónkem (obslužnou plošinou nad bazénem jaderného reaktoru), ležel poškozený palivový článek, který bylo třeba z plošiny přemístit. A tak se trefovalo s lanovými smyčkami nebo také s na laně pověšenou berlou (to byl dost zajímavý a nečekaný nápad) a také stavěla olověná stěna proti ozáření. Šeřilo se a bylo třeba dopřipravit oheň apod. Večer odjela Mirka učit se, učit se, učit se a my zbylí se postupně přichystali na večerní oheň. Pája trochu podcenil přípravu pyramidy (jen lehce vycpaná, bez smoly), a tak musel plameny dost přemlouvat, aby si dřeva všimly. Nakonec to ale chytlo a my se mohli usadit a začít diskutovat. Skautská témata nebyla právě v kurzu a nakonec jsme byli rádi, že někdo přišel aspoň s ekologickými. Oheň skončil a šlo se spát. 5
V neděli ráno přijel Pepík. Ani jeho probouzení nedokázalo Krtky dostat ze spacáků dřív než v půl desáté. A tím bylo z velké části po plánovaném programu. Poté, co se všichni dokázali najíst, jsme si zahráli Čtyři roční období Rok začínal jarem (postavit „rostlinu“ co největší výšky a s co nejvíce „listy“) a pokračoval překvapivě létem (průchod trati ve „slunečních brýlích“ – z kartonu s malou štěrbinou), podzimem (hledání a pojmenovávání listů různých stromů – taky žádný zázrak) a zimou (vytvoření stopy psa – ukázalo se, že leckdo netuší, jak vlastně vypadá). Následoval pokus o chvilku „komunikace“, aby plánovaný program nebyl ztracen úplně, a čas se naplnil. Chatu jsme pořádně uklidili (zvlášť Darzí vyluxovaný koberec už dlouho tak čistý nebyl), vydrhli nádobí, sbalili si věci a bylo po všem. A pak jsme nastoupili do vláčku, opustili Ošelín a vydali se na cestu daaaleko a daaaleko, domů. Smutné je, že letošní Shahiyena dopadla trochu jinak, než dopadnout měla. Názory na to, jak má vypadat tento víkend, se i přes domluvu na táboře příliš lišily.
Podzimky u Pejti
26.– 27. dne měsíce padajícího listí, zapsal Míla (Milan ml.) Středa Sraz na letošní dvoudenní výpravu o podzimních prázdninách byl na zastávce 16 u Luny, kde jsme ve složení já (Míla), Petr, Adam(nový člen od Petra), Aneta, Jindra, Pejťa, Koště a Méďa (později i Darzí) vyrazili na vlakové nádraží, odkud jsme měli vyrazit do Šťáhlav, kde má Pejťa chatu určenou pro naše přespání. Vlakem jsme jeli kvůli výluce jen jednu zastávku do Koterova, kde jsme přestoupili na autobus, který jel do Šťáhlav, po asi 15 minutách jsme vystoupili ve Šťáhlavech. Pejťa nás opustila a šla připravit chatu na nás. My jsme šli na Kozel, kde byla první přestávka. Kromě Jindry, Adama a Anety měl každý zbraň na šerm, kde jsme si zbraně půjčovali a blbli jsme. Po půl hodině jsme vyrazili do tvrziště, ale necelý kilometr se Petr a Adam snažili přemluvit Koště, že jsme na tvrzišti. Tak byla první hra, dvě skupiny, každá měla časový limit, aby získala nepřítelovu vlajku. My (ve složení: já, Adam a Jindra) jsme to stihli během tří minut, ale skupina Petr a Aneta to stihla během SEDMI minut a prohráli. Potom byla na cestě kousek dál asi hodinová bitva, kde každý, kdo bojoval (a umíral), měl jeden život a po zásahu musel odhodit zbraně, takže každý si zabojoval, mimo Anety, která byla fotograf. Po hodině byla závěrečná bitva, kde bojovaly tři týmy. První byl Koště a Jindra, druhý byl Petr a Adam a třetí já a Méďa. Vyhrál tým jedna. Pak jsme vyrazili směr tvrziště, kde jsme během cesty museli utvořit provazovou lávku, která se nám na první pokus moc nepodařila. Druhý pokus už za pomoci Méďi vyšel. Sbalili jsme lano a šli jsme dál. V tvrzišti měl Petr tolik připomínek, že dělal dřepy (asi 160 dřepů). Po zdlouhavé chvíli jsme vyrazili do Svidný, kam nevedla turistická cesta, jedině zpět přes Kozel, ale to se našemu veliteli nelíbilo, tak jsme to vzali skrz les s obavami, že jdeme špatně. Nakonec jsme se objevili kousek pod Svidnou a šli jsme do nějaké chatové osady, kde jsme si udělali ohníček a pekli buřty, ale na opečení buřtů jsme museli rozdělat oheň, takže to znamenalo nají chrastí, dřevo a sirky. Dřevo a sirky jsme v té tmě našli poměrně rychle, ale s chrastím byl trochu problém, po pokusech jako zapálit kapesníky, jsme se rozhodli hledat. Petr našel jako první chrastí a akce mohla začít. Aneta zapálila oheň a už jsme pekli buřty. Po hodině jsme uhasili oheň a šli do Pejtiny chaty, která od nás byla kousek. Po doražení k cíli nás oddělovaly pouze velice dobré schody a při té tmě jsme si 6
málem namlátili. Dorazili jsme, sláva, vybalili jsme si věci jako karimatku a spacák a už se podávala večeře, byly špagety. Potom jsme zalehli a Pejťa nám přečetla 2 povídky z knihy Vražedná třídní schůzka. Pak jsme šli spát, ale Pejťa a Darzí nám vzaly všechny hodinky a nějaké mobily, asi jen můj, a zastavily kukačky. Středa/Čtvrtek Ve tři hodiny ráno nás vzbudili s tím, že je půl osmý. Tak jsme se vyškrábali na kopec, na který vedly již zmíněné schody, pak nahoře rozcvička a zase slézt schody. Pak jsme byli spoutáni uzlovacími lanky (Petr a Adam izolepou) a museli jsme udělat nějaké úkoly, např. 20 dřepů, potom udělat z papíru čapku a zvolit vyvoleného (byla to Aneta) A protože chtěla Aneta na záchod, museli jsme ji vykoupit (Anetinou houskou a mojí tkaničkou). Mezitím, co byla pryč, jsme museli vybrat něco co by jí potěšilo a nám to drobet pomohlo k rozpoutání. Potom dalších 20 dřepů. Potom nás Pejťa a Darzí rozpoutaly a Pejťa nám přečetla pohádku O Perníkové Karkulce a 40 loupežnících. Pak se šlo spát po těžkém dnu ☺. Tentokrát se vstávalo v 8 hodin. Pak jsme se zase vyškrábali na ten pěkný kopec a další rozcvička a protože v chatičce bylo málo šišek, museli jsme je nasbírat. To byla soutěž 1.místo Petr, 2.Adam, 3.Míla, 4.Aneta a poslední Jindra. Potom jsme sešli nebo sjeli ten kopec s kýblem v ruce a dole jsme odevzdali šišky. Následovalo čištění zubů, snídaně a sbalení věcí a úklid. Kolem 10.00 jsme vyrazili na Sedlecké skály, kde jsme stříleli z praku. Asi po půl hodině jsme se vydali na nádraží ČD, kde na nás čekali Pejťa s Méďou. Cestou jsme se střídali v nošení lana a když ho měl pak na starosti Petr, bylo to lano rozvázané, tak jsme museli čekat než ho smotají, mezitím jsme si s Koštětem házeli s kometou. A pak jsme zase pokračovali v cestě, asi půl hodiny jsme šli. Když jsme dorazili na nádraží, bylo kolem jedné a Pejťa s Méďou mezitím čekáním hráli Osadníky z Katanu. Při cestě na nádraží se Jindrovi udělalo špatně, tak se napil. Vlak měl 15 minut zpoždění. Pak jsme se naložili na vlak a jeli jsme směr Plzeň. Po výstupu z vlaku jsme šli na 16, kde nás jistá národnostní menšina obtěžovala. Tak jsme sedli na 16 a jeli. Mezitím se v trolejbusu Jindrovi udělalo fakt špatně, že po vystoupení u Luny blinkal, tak ho Koště s Darzí odvedli k němu domů. My jsme šli do klubovny, kde na nás čekal Pepíkovo notebook, kde jsme se dívali na fotky, ale Petr s Adamem hráli Osadníky. Po 10 minutách se vrátili Koště s Darzí a Jindrou, že nikdo není doma, tak jsme zavolali Milanovi a Jindrovo mamince, aby si pro něj přišla. Mezitím odešel Koště. Po chvíli přišel Milan a Jindrovo maminka. Po jedné debatě si odvedla Jindru domů. To už ale někteří dostali hlad, tak jsme šli do Luny nakoupit. Pak jsme se dívali na ještěráka Clause, takové zajímavé video, ale už bylo šest, to znamenalo oficiální konec naší výpravy. Jinak děkujem za dobré zorganizování☺☺
Přes Krkavec do Exodu za keramikou 13. dne měsíce bláznů, zapsal Milan
Druhou listopadovou neděli jsme vyrazili zopáknout výlet, který pořádal David asi před 3 lety. Sešli jsme se někteří na Borech, někteří na konečné tramvaje 4 na Košutce. Tady vedle Zálesáků (Fífa, Míša, Kája, Zdenda, Aneta, Míla, Petr, Marek, Pejťa, Koště, Milan) byli i Šipkaři (Uzlinka, Bína, Drobek, Dominik, Lenka, Viki, Přeslička, Digi, Liman a do cíle autem dorazivší Jana). Prostě to byl takový kombinovaný střediskový výlet. 7
Vyrazili jsme ke Krkavci. Kousek za místem, kde jsme ztratili z dohledu paneláky, jsme spáchali menší seznamovačku s míčem. Po cestě jsme pak vázali uzlíky (pro někoho docela problém) a hráli různé drobnosti. Pak tu byl konečně vrchol Krkavce. Trochu jsme posvazovali dav lanky (po dvou) a honili se a tak různě, až nás pohled na hodinky přemluvil, že je třeba jít dál. Další větší zastávka byla na písčitých severovýchodních svazích Krkavce. Stačilo několik soutěží spojených s pobíháním v písečném svahu (pro některé to bylo spíš sáňkování) a většina lidí měla písek doslova všude. No, a pak už jsme vyrazili na závěrečné asi 3 km (bohužel, z velké části po asfaltu). Po půl druhé jsme s menším zpožděním dorazili do Třemošné do chráněných dílen Exodus. A až do půl páté jsme tu pak patlali z hlíny. Někdo do formiček, někdo na hrnčířském kruhu, někteří nadaní jedinci i jen tak. Asi nejhezčí výtvory páchala Přeslička (úžasná kočka, beruška, prasátka, …) a Pejťa (takový rozvinutý svitek s rukou a srdcem na dlani – prostě Pejťa). Po půl páté přišel čas na úklid, všechno posbírat, umýt, sebe taky a pak už v padlé tmě se vydat najít nádraží. Vlak měl trochu zpoždění, a tak se ještě na nádraží hrálo na čísla. Někteří borci byli vážně úžasní, jak čekali, až je ten druhý chytí. Lidé na nádraží se také určitě bavili. Měli zadarmo tak úžasnou reality show. Pak už vlak přece jen přijel, my nastoupili, rozvalili se na těch pár minut na sedačkách a najednou tu byla Plzeň. Teď jen, aby nám v Exodu naše výtvory dobře vypálili a naglazovali. Potřebujeme je pro sebe, pro naše drahé k vánocům, pro naši skautskou přípravku k vánocům a tak vůbec. Perlička: Fífa si našla nečekaně spřízněnou duši ze Šipky, Viki, která je stejný blázen do koní, a prokecali spolu většinu cesty. Takže ani nedošlo na obvyklé stížnosti, že musí chodit.
Velké klání v uzlování popáté 26. dne měsíce bláznů, zapsal Milan
V sobotu 26.11. byla zima. Jako obvykle. Přesto se sešlo v klubovnách na Senečáku 37 soutěžících z 6 oddílů, aby změřili své síly v již tradičním uzlovacím závodě, připraveném našimi rovery (dovnitř organizačního týmu nebylo vidět, ale navenek docela vyčníval Vlnka – taky na to má výšku). Vzhledem k propracovanému systému bojů a i proti loňsku trochu nižšímu počtu účastníků proběhlo klání celkem rychle. V 10 hodin jsme zahájili a v půl druhé už jsme křičeli třikrát Zdar příštímu uzlováku. Borci bořili své i naše představy o uzlování, roveři rozhodcovali, Pepík výpočtoval a Milan se potloukal mezi předstíraje, že důležitě fotí (třeba Darzí moderní systém límečku „jeden hore, druhý dole“). Soutěžní disciplíny byly jako vždycky. Uvázat 6 základních uzlů (pro rodiče, případně opravdu dost nechápavé členy oddílu: ambulanční uzel, lodní smyčka, dračí smyčka, škotová spojka, rybářská spojka, zkracovačka) na 6 lancích, 6 uzlů na jednom lanku, 6 uzlů poslepu, 6 uzlů za zády, 3 uzly jednou rukou a zkracovačku na delším laně, na konci přivázaném (po uvázané zkracovačce se uzel nesměl dotýkat země). A k tomu doplňkovky mimo soutěž jako: - vázání turbánku (nejrychlejší Žampion z Hiawathy u R+R, Carlos ze Žlutého útesu ve skautech a Kašpárek z Kotvy u vlčat a světlušek) - turbánek rychlovazbou (Žampion z Hiawathy, Sysel z Kotvy, Kašpárek z Kotvy) - rybařík na saturně (Liška z Hiawathy, Uzlinka ze Šipky, Kašpárek z Kotvy) - rybařík na lanku (Žampion z Hiawathy, Uzlinka ze Šipky, Kašpárek z Kotvy) - rybařík na laně (Liška z Hiawathy, Carlos ze Žlutého útesu, Drobek ze Šipky) 8
- dřevařská smyčka (- ,Fany z Delfínů, Kašpárek z Kotvy) - uzlování dvojic jednou rukou (Žampion a Liška z Hiawathy, Kašpárek a Raple z Kotvy, -) - 10 oček na 1 lanku (Liška z Hiawathy, Luďa Dudáček ze Žlutého útesu, Kašpárek z Kotvy) - dobráček (Liška z Hiawathy, Copík z Delfínů, Opice z Delfínů). Jak jste si všimli, vítězové v doplňkovkách se dost opakovali(y). A proč tam nikde není Darzí? Protože tam nikde nevázala… Celkem se zúčastnilo šest oddílů: 15. Žlutý útes, 29. Hiawatha, 70. Zálesák, 74. Šipka, 91. Kotva, 93. Delfíni. Od nás se zúčastnili: Fífa, Pišta, Darzí, Míla, Petr, Pája, Pejťa, Koště, Méďa, Lukáš, Pepík, Lochness a Milan. Ze střediska tu dále byli: Drobek, Bína, Uzlinka, Markýza, Smrček, Přeslička, Digi, Vlnka a Hejkal. Darzí šla obhajovat a kupodivu se jí to podařilo. Asi prostě v širém okolí nemá konkurenci (tedy ve své věkové hladině, borkyně typu Lišky a Žampiona z Hiawathy jí to i letos natřely). No, aspoň mezi těmi, kdo se jí troufnou postavit. Míla a Petr se snažili, ale neměli tak natrénováno jako někteří jejich soupeři. Pája překvapil. Sám se zajímal o uzlovací závod (FAKT ! – docela příjemné překvapení). Umístění sice nebylo úplně optimální, ale i on přispěl týmu, zvlášť když slibotechna Marek pro změnu nedorazil. Fífa šla do soutěže jako naše velká naděje mezi nejmladšími. Nevyšlo to úplně podle představ. Své vykonala nervozita a také, bohužel, to, že její drazí vedoucí ji zapomněli naučit vázat jednou rukou (fuj, styďte se, Milane, Koště a Pejťo!). Pišta šel asi spíš zkusit, aspoň podle výsledků. Na schůzce uzloval líp, tak asi také tíha závodu. Do boje se nakonec po vyhecování (a se spoustou řečí) dali i Pejťa, Koště a Méďa. Střed závodního pole byl jejich (bez předchozího tréninku to asi bylo maximum). No, většina z nás nesoutěžících by to od nich asi dostala. A jak to dopadlo? Vlčata a světlušky (7 soutěžících) Roveři a starci (6 soutěžících) 1. 2. 3. 6. 7.
Rychlík Opice Gotaj Fífa Pišta
29. Hiawatha 93. Delfíni 93. Delfíni 70. Zálesák 70. Zálesák
7:40 8:24 10:02 16:27 28:02
Skauti a skautky (24 soutěžících) 1. Darzí 70. Zálesák 4:08 2. Uzlinka 74. Šipka 4:21 3. Raple 91. Kotva 4:43 12. Elík 29. Hiawatha 7:23 12. Míla 70. Zálesák 7:23 12. Petr 70. Zálesák 7:23 21. Pája 70. Zálesák 9:16
1. Liška 2. 3. 4. 5.
29. Hiawatha 3:12 (nejlepší čas „všech dob a vah“) Žampion 29. Hiawatha 3.36 Koště 70. Zálesák 4:35 Pejťa 70. Zálesák 4:38 Méďa 70. Zálesák 5:05
Týmy (S+S) 1. 2. 3. 4. 5. 6.
74. Šipka 29. Hiawatha 70. Zálesák 93. Delfíni 91. Kotva I 91. Kotva II
25:54 (putovní pohár) 26:11 28:10 28:21 29:54 36:02
Drobnosti Delfínům onemocněla část týmu, a tak se jim nepodařilo obhájit. Nesli (vlastně nesly) to statečně. I Fany, která už bude příští rok (stejně jako Darzí) přestárlá. Veřejným souhlasem jsme porušili pravidla a povolili vlčatům a světluškám startovat v týmech skautů a skautek. Zvlášť výpočetní středisko Pepík nám děkoval za vzniklý chaos. Taková Liška si přijede po studiích v Německu, uzlova9
cí lanko neviděla kdo ví jak dlouho a přece všechny smete. To je teda depka. Ale budiž to sympatické dívčině přáno. Případným zájemcům o podrobné výsledky je někde vyškrábneme. Díky všem, kteří sebrali odvahu a reprezentovali náš oddíl tváří v tvář hordě cizinců. Ať už dopadli, jak chtěli, jsou dobří. Ostatně, jak říká bratr Akéla: „Není třetí místo. Je to třetí první místo.“ (To byl velmi, velmi volný přenos myšlenky.) Škoda, že tu odvahu nenašli i jiní.
RS Super Action zapsala Pejťa
22.8. – potáborovej úklid klubovny 24.8. – Kino u Koštěte – Jedna ruka netleská, Horem pádem (Koště, Darzí, Pejťa, Vlnka, Sissi, Digi, Přeslička, Méďa) 24.8. – Posezení v čajovně (Beruška, Méďa nikoliv naše, Méďa, Pejťa) 25.8. – Léto s Prazdrojem (Lucie rev.) (Méďa, Méďa nikoliv naše, Koště, Pejťa, Hejkal) 30.-31.8. – Velká party na ukončení prázdnin (moc moc lidí, z našich Méďa, Pejťa, Hejkal) 31.8. – sraz na Senečáku – další kus přípravy akce ZOO 31.8. – porada Postavme školu v Africe (akce se sbírkou na postavení školy pro děti v Etiopii) 1.9. – porada se všemi pořadateli ZOO (rozhodně nepřišli všichni; všem co, přišli velké díky) 1.9. – Léto s Prazdrojem (závěr – Semtex) (tu byli vši s rukama a nohama:) 4.9. – Dětský den s Tučňákem – maximální dík všem, co pomohli!!! 5.9. – Roverský dobročinný večer pro DC Človíček (z našich Mirka, Koště, Vlnka, Pejťa) 5.-11.9. – Moravskoslezské Jamboree (z našich v Servistýmu Přeslička, Pejťa) 16.9. – kmenovka Bory 17.9. – výlet pro Rysy a Káňata (Plešivec) 19.9. – přestavba ORJ (stěhování nábytku z jednoho kouta do druhého) 20.9. – Celostátní den v krojích (bohužel, málo mediálně propagovaný, takže vlastně mrtvý) 21.9. – Gaudeamus Igitur na náměstí (Darzí, Koště, Pája, Zuzka, Pejťa, Hejkal) 22.9. – přestavba ORJ II (za tuto přestavbu byla na naše R+R pěna chvála z řad našich „úřadů“) 23.-25.9. – Písečnej červ + RC Dobrovod 26.9. – porada Afrika 30.9.-2.10. – Čekatelské zkoušky MOA (Koště, Méďa) 30.9. – Slepá kolej (Bery, Méďa asi ne naše, Pejťa) 5.10. – schůzka kasičkářů Afriky na ORJ 7.-9.10. – Relax na chatičce (Darzé, Sissi, Vlnka, Pejťa) 11.-12.10. – Postavme školu v Africe (Méďa, Darzí, Koště, Vlnka, Digi, Hejkal, Pejťa, Petr, Míla; Jana, Zuzka) 17.10. – kmenovka + polostředisko (Hejkal, Vlnka, Liman, Milan, Méďa, Chosé, Katka, Digi, Přeslička, Pejťa, Darzí) 20.10. – Zavírání zahrady v 90. MŠ s naší účastí (Katka, Smrček, Uzlinka, Bína, Markýza, Drobek, Přeslička, Vlnka, Liman, Pejťa) 22.10. – brigáda u Edity 26.-27.10. – výprava Káňat a Rysů (Podzimky) 28.10. – čestná stráž u pomníku 29.10. – Koštěkino (Koště, Darzí, Pejťa) 4.-6.11. – Rover Connection v Praze (Darzí, Koště, Hejkal), sraz MOA 2004 v Hradci Králové (Digi, Pejťa, Vlnka, Lukáš)
10
Brigáda Tatry aneb Dovolená na Slovensku – část druhá 20. – 31. dne měsíce bouří a 1. dne měsíce zrní, zapsala Pejťa Možná chcete vědět víc, ale určitě nechcete vědět všechno a zažívat všechna dobrodružství... Jenže příští díl je tohle... Tak se pohodlně usaďte a začtěte se do několika řádek rozšiřujících vaše vědomosti o první části dění Expedice Sakura. Už ve vagónku na nás čekalo několik zádrhelů: úzké dveře, spolucestující cestující až do Košic v našem kupé, nedostatečná ventilace plynu vycházejícího z opuštěných bot, gravitace, ... Nemluvě o příhodě, kdy jedete, jedete, jedete, stojíte, jedete, jedete, ale čtvrté a páté jedete je najednou proti směru jedete předchozích... Dokonce jsme zjistili, že Digi není rosnička! A taky je sranda, jak často se v takovém rychlíku mění průvodčí. Ještě, že jsou mezi námi lidi, co nespí. Ale ty pasy jsme si stejně museli vyndat všichni a zájemci dokonce dostali i razítko! S půl hodinou po sedmé a přiblížením k státním hranicím jsme začali zpochybňovat naše nastavení roamingu, tak jsme se ještě ozvali rodinám, kdyby to potom už nešlo. A v tom to začaly rušit tunely (je jich tu fakt mračno) a SMS vítající nás v síti SK. Tak jsme se aspoň seznámili s Vlnkovým opelichaným a lety poněkud sešlým kamarádem. Jmenuje se Packa Rafal. Od nádraží jsme dolezli poháněni větrem, kopci, únavou a zrazováni horkem a tíhou batohů snad až na místo. Chvíli jsme nebyli schopni nic dělat, ale zabydleli jsme se opravdu rychle. Velmi brzy nebylo kam šlápnout. První procházka byla velmi poučná – víme, kde jsme, kam se tu dá jít a s kým bydlíme. Ta banda francouzských skautů bydlí totiž hned na louce pod námi. Ani jsme netušili, když jsme je prvně potkali v Hypernově ve Spišské, že se budeme potkávat tak často. Stravování jsme si zařídili velmi pestré. Po kofole a nanuku, které nás potkaly cestou, jsme si uvařili záchodovou vodu na dobrou toxickou čínskou polévčičku. Tenhle večer přišla únava velmi brzy. Jakoby těch třináct hodin ve vlaku nebylo dostatečně výživných… V dopoledních hodinách nás přitáhla magická síla cedule Kláštiersko. Přes Čingov a mostík, pátým stupněm národního parku, kolem nádherného meziskalního Bieleho potoka, vrcholem Čertova Sihoť za lesní vstupné 20 SKK až do kláštierské reštaurácie k šošovicové polievce. Zde jsme ještě pořídli vodu a lehčí o několik SKK dorazili k vracečce na Veliký vodopád. Ten nás svou nádherou, důmyslnými žebříčky a cestičkami z mříží v proměnné výšce nad skálou či vodou zaměstnal opravdu na dlouho. Pak jsme bohužel minuli jednosměrku k vodopádu, který měl podle výpovědi přísedících v Sokolie Doline tak 75 m. Mrzelo nás to, ale taková lesní turistická jednosměrka se prostě musí přijmout. Další větší zastávka se uskutečnila na hrázi velké zelené průzračné nádrže. Pastva pro oči... Poblíž našeho bydliště došlo ještě k přeskupení batožin na lavičkách z lisovaného plastu (perfektní materiál!) a část se vydala do Hypernovy. Přišli dlouho, přišli zničený. Neozvali se ani na vysílačce. A přinesli dvě kila párků (další část naší pestré a promyšlené stravy). V sobotu bylo na programu Štrbské pleso. Vláček nevláček (takovýmu luxusu se u nás neříká vlak) nás dovez do Štrby a odtud zubačkou až nahoru. Šli jsme kolem pidi jezírka s nádhernou vodičkou a s okolím padlých stromů. A stalo se, co nikdo nečekal. Další kroky se zastavili až před cedulí začínající stezku na Popradské pleso. Řekli jsme si, že je znamení, když můžeme minout něco tak velkého v něčem tak malém, a vyrazili nahoru.
11
Mezi spoustou výletujících jeptišek jsme ve skautských krojích, které jsme se rozhodli dnes vzít na procházku, vypadali asi nějak exoticky či co, protože obsluha restauračky, kde jsme pojedli a popili, z nás byla nadmíru vysmátá. Na zpáteční cestě jsme navštívili i Pleso štrbské a na nádraží při čekání jsme pořídli nějaké suvenýry. Električka nás vezla krajinou, která jakoby už nedýchala. Pláně s pahýly trčícími i ležícími, obrovské pruhy míst, kde se život zastavil, kde nezbývalo než zatajit dech a zamáčknout slzu. Z Popradu jsme odjeli vlakem, ze Spišské aspoň kousek autobusem (zde jsme si ještě zamávali s odjíždějícími Francouzi) a rychle do Tatranu. Trochu jsme se zkulturnili a navštívili místní Reštaurácii. Bohužel již nevařili. Na poslední přesun z Tatranu jsme si vyhlédli autobus. Daň za to byly dvě hodiny na spišském nádraží s příšernou uvozovací melodií a hlášení každého vlaku na čtyřikrát (vlak přijede, přijel, odjede, odjel). V Popradu se pohybovalo moc skautíků od lokálky a moc moc skautíků k lokálce do Tatranské Lomnice. Rozhodně jsme se do ní nevešli. Do té další skoro také ne. Ale předsíňka přeplněná lidmi, skauty a batohy s pípajícími dveřmi nás pohostila. Cesta za prací ubíhala svižně, dokud nás ze svižnosti nevyrušilo zastavení. Nebylo to totiž ledajaké zastavení. Stáli jsme a stáli, prošli se, pípali dveřmi,... Ale nejzajímavější je důvod, proč jsme se zastavili. A to se dozvíte příště ...
Malé datumové info Výhledové akce 9.-11.12. 23.12.-2.1. 7.1. Rokycan 3.2. 20.-26.2. 13.-14.4.
Zálesácké vánoce v Sušici vánoční prázdniny Cesta na Vrchol (3. ročník open akce pro členy oddílu, rodiče, kamarády) – Žďár u pololetní prázdniny jarní prázdniny – lyžařské „Valšovky“, tentokrát v Jeseníkách (Poštolky, Krtci) Velikonoční prázdniny
Blížící se výročí Prosinec 13. 19. 24.
se narodila Jana (1989) a Darzí (1990) 19. se narodila Zuzka (1989) 21. má svátek Adam 23.
Únor 19. 22.
12
Leden
se narodil Pavel (1998) má svátek Petr
se narodil Zdenda/Pišta (1996) se narodil Adam (1993) má svátek Zdenda
