parlament
s y n z y b &
parlament & byznys >
Snižování spotřeby energií ve veřejných budovách skýtá obrovský potenciál úspor > Ušetříte téměř 50 milionů korun v rozmezí deseti let a nemusíte investovat ani korunu. Zní to téměř jako
pohádka, ale přesně tolik zůstane v kase státem vlastněného Národního divadla díky technickým úpravám, které z něj udělaly energeticky
Z
ačalo to jako můj koníček, až později se z toho stala společensky přínosná činnost, popisuje svůj zápal pro šetření energiemi zástupce provozního ředitele Národního divadla Miroslav Růžička v rozhovoru pro připravovanou knihu Zelené památky, kterou má E15 exkluzivně k dispozici. Byl to on, kdo inicioval rekonstrukci a dotáhl ji do zdárného konce, i když se zpočátku zdálo, že by projekt mohl ztroskotat na nedostatku peněz. „Pro financování jsme se rozhodli použít metodu EPC neboli Energy Performance Contracting, která stojí na principu financování energeticky úsporných opatření z budoucích úspor,“ říká Růžička. Volbu Národního divadla schvalují i odborníci serveru TZB-info, kteří tuto metodu považují v případě veřejných budov, kde nikdy není financí nazbyt, za vůbec nejvhodnější. Metoda funguje na základě uzavření smlouvy o energetických službách v rozmezí čtyř až deseti let v závislosti na budově. Firma poskytující energetické služby se zavazuje na své náklady nejen provést rekonstrukci, ale garantuje i dosažení navržené výše úspor.
Pozitivní dopad krize >
Opravám Národního divadla předcházely čtyři roky konzultací a příprav, na jejichž konci byla metr a půl vysoká hora dokumentace s třiceti sedmi přílohami. Jsou to právě komplexní a obsáhlé přípravy, které řadu lidí, zejména ve veřejném sektoru, od použití metody EPC a následné rekonstrukce odradí. Především proto, že jim z toho většinou plyne více práce a zodpovědnosti bez nároku na odměnu. „Hospodárné zacházení s energiemi by přitom mělo být důležitým tématem státní správy, je tu obrovský potenciál k úsporám. Naštěstí se dnes lidé
o úspory začínají více zajímat zejména kvůli krácení dotací ze státní kasy,“ říká Miroslav Růžička. Jeho slova potvrzuje také Ivo Slavotínek, ředitel a předseda
26,7
veřejné budovy energeticky úsporné. Bohužel zdání klame. Jednou z objektivních příčin nevyužití tohoto systému může podle Iva Slavotínka být fakt, že
procenta původních energetických nákladů představují úspory, kterých bylo dosaženo díky zdařilým technickým úpravám Národního divadla
představenstva společnosti Enesa, která energetické služby poskytuje. „Finanční krize, respektive restrikce, které dopadly na všechny rozpočty od státního přes krajské až po obecní, zvýšila zájem o EPC.“ Základem energetických úspor jsou opatření na systémech vytápění, chlazení, větrání a zásobování vodou. V případě Národního divadla tato opatření začala záhy nést ovoce. Jak uvádí autoři knihy Zelené památky, například rekuperační jednotky na vzduchotechnice Národního divadla šetří ročně až 60 tisíc metrů krychlových zemního plynu. Hydraulický systém jevištní technologie pak vyrobí tolik odpadního tepla, že prostřednictvím tepelného čerpadla a další vhodné technologie velkou měrou pokryje potřebu tepla na přípravu teplé vody. Díky fotovoltaické elektrárně na střeše Nové scény teď Národní divadlo oproti původnímu stavu šetří až 22 tun CO2 ročně. Celkově dosažené úspory představují 26,7 procenta původních energetických nákladů Zlaté kapličky. Před úpravami divadlo na energie vynakládalo přes 22 milionů korun ročně. Po rekonstrukci jen v roce 2009 ušetřilo více než 6,5 milionu korun.
Všichni chtějí šetřit, ale... Mohlo by se zdát, že systém ECP je natolik dostupný a dokonalý, že by v blízké budoucnosti měly být všechny
EPC není schopno rekonstruovat celou budovu, ale obvykle jen energetické hospodářství. Hlavně proto, že ekonomická návratnost zateplení budov je příliš dlouhá a nedá se zaplatit pouze z úspor. Jiná objektivní příčina ale není, zásadní roli pak podle odborníků
Naše energetické skóre
hraje už jen motivace. „Dá se říct, že ředitele veřejných institucí toto téma zajímá stále více, ale v realizacích je to pořád bída,“ říká Petr Vogel, předseda představenstva České rady pro šetrné budovy, neziskové organizace s cílem proměnit stavební byznys směrem k šetrnosti. Podobně hovoří i ředitel Národní technické knihovny, která je jednou z nejlépe hodnocených energeticky úsporných budov u nás, Martin Svoboda. „Mnozí naši knihovnu velmi obdivují, ale tím to obvykle končí. Neznám bohužel zatím žádný případ, kdy by se námi zástupci státní instituce inspirovali a snažení dotáhli do konce.“ Petr Vogel také zdůrazňuje nedostatek metodik na ministerstvech a úřadech, kterými by se mohli úředníci řídit například při zpracovávání úsporných
První projekty energetických služeb se v ČR začaly rozvíjet kolem roku 1993 a v současnosti je jich u nás evidováno přes 150. Podle Asociace poskytovatelů energetických služeb ČR představovaly začátkem tohoto roku celkové úspory ve spotřebě energie, dosažené díky energetickým službám, miliardu korun a ročně naskakují přibližně o 300 milionů korun. I přes tento pozitivní trend asociace důrazně upozorňuje na nedostatečnou motivaci ze strany veřejného sektoru a nevyhovující legislativu, která značně komplikuje provádění energeticky úsporných projektů u budov ve vlastnictví státu, měst či obcí. „Úspěch metody EPC do značné míry závisí na tom, zda je na druhém konci člověk, kterému na projektu záleží a který si jej vezme za svůj,“ říká Ivo Slavotínek. U managementu státních institucí je motivace nízká. Jak už bylo výše zmíněno, smlouva o EPC je totiž poměrně komplikovaná a přesvědčit úředníky, aby se tématu věnovali, když to pro ně znamená více práce a žádné vyšší ohodnocení, je těžké. Pro některé budovy, které spadají pod organizační složky státu jako věznice či armádní budovy, existuje dokonce i přímé legislativní omezení, které jim zakazuje brát si úvěr, a do této kategorie spadá i EPC. Asociace poskytovatelů energetických služeb plánuje oficiálně oslovit českou vládu s výzvou, která by měla upozornit na hlavní překážky v rozvoji energetických služeb na českém trhu. Zahrnut by do něj měl být například návrh standardizovaného postupu uplatnění energetických služeb ve veřejném sektoru.
Kresba na titilní straně Filip Škoda, foto čtk, nd
úspornou budovu. Bohužel, jde o příklad spíše ojedinělý.
>
Povedená novinka i předělávka. Jednou z nejlépe hodnocených energeticky úsporných budov v ČR je Národní technická knihovna (vlevo). Národní divadlo díky technickým úpravám zase šetří ročně miliony korun za energie
projektů metodou EPC. „Ve veřejném sektoru chybí promyšlená politika úspor,“ doplňuje. Zákon zatím nařizuje některým budovám provádět energetický audit, který může předcházet provedení metody EPC. Jeho kvalita se ale různí a není spolehlivá, protože na rozdíl od EPC auditor nenese žádná rizika. „Doporučení, která vycházejí z energetického auditu u veřejných budov, většinou nepoužíváme a orientujeme se podle vlastních závěrů,“ říká Ivo Slavotínek. Podle něj také 80 procent energetických auditů končí v zásuvkách a jsou zbytečné. Za poměrně přínosný naopak považuje energetický štítek, který musí mít od roku 2009 všechny nově postavené budovy nad tisíc metrů čtverečních či ty, které projdou zásadními energetickými přestavbami. Štítek ukazuje na energetickou náročnost budovy a naznačuje finanční náročnost jejího provozu. Určuje do jisté míry i její cenu na realitním trhu.
Soukromý sektor o délku napřed >
V Česku jde prozatím příkladem soukromý sektor, kde je trend snižovat spotřebu energie zcela zřejmý. To po-
tvrzuje i majitel společnosti CTP, která vlastní největší síť průmyslových parků u nás, Remon Vos. „V našem byznysu jsou energie nesmírně důležité a pro klienty prioritní. Proto jsme podnikli řadu opatření ke snížení energetické náročnosti našich budov. Čím dál častěji se setkáváme i se specifickým požadavkem, zejména od zahraničních klientů, aby budova, kterou chtějí pronajímat, byla energeticky úsporná.“ Ukázkovým příkladem, kdy soukromý byznys investoval do „zelené budovy“, je nové hlavní sídlo ČSOB v Praze. Společnost Siemens dokonce získala ocenění Nejlepší evropský projekt energetických služeb v soukromém sektoru za projekt areálu společnosti Elektromotory Mohelnice.
Již brzy na nule? >
Podmínky hry na poli energeticky úsporných budov v blízké budoucnosti nemalou měrou ovlivní směrnice EU o energetické náročnosti budov, která byla schválena loni v květnu a nyní je v procesu přejímání do naší legislativy. Ta požaduje, aby do konce roku 2020 byly všechny nové budovy budovami s „téměř nulovou spotřebou energie“. V případě budov užívaných a vlastně-
ných státem je termín zkrácen dokonce do roku 2018 a směrnice specificky apeluje na veřejný sektor, který by měl podle mínění evropských zákonodárců hrát v oblasti energetických úspor primární úlohu. Pro budovy vlastněné veřejnou správou by tedy měl nastavit ještě náročnější cíle než pro budovy soukromé. O tom, zda lze cíle směrnice
naplnit, či ne, vedou odborníci debaty. Nelze ale v žádném případě říct, že by šlo o blesk z čistého nebe, a ví to i Česká republika. Zajímavé jsou v tomto kontextu závěry „Nezávislé odborné komise pro posouzení energetických potřeb České republiky v dlouhodobém časovém horizontu“, která byla vedena biochemikem Václavem Pačesem a výsledky svých rešerší publikovala v září 2008. Komise mimo jiné doporučila okamžité zavedení nízkoenergetického standardu pro stavby financované z veřejných prostředků a pro ostatní stavby do roku 2010. Pasivní standard by měl být zaveden do roku 2015. Požadavky evropské směrnice tedy nejsou z říše snů. Podle Jana Bárty jde o požadavek reálný technicky i technologicky, neznámou ovšem zůstává politická vůle. Deník E15 adresoval dotaz ohledně postoje české politické elity k problematice snižování energetické náročnosti veřejných budov na vládu, jenže ta ho postoupila ministerstvu pro životní prostředí. A ministerstvo ústy své mluvčí Michaely Jendekové uvedlo, že opatření ke snižování energetické náročnosti budov jsou pro ně prioritou. Zatím prý ale neví, jak se budou vyvíjet dotační tituly, a žádná konkrétní dohoda a nastavení dosud nebyly projednány. < Hana Kůrová
Dotace nejsou vždy použity ideálně
Způsobů financování energeticky úsporné rekonstrukce či výstavby je více. Mimo systém EPC může rekonstrukci realizovat instituce samotná tím, že si zpracuje potenciál úspor a vezme úvěr nebo dostane dotaci z fondů EU, což se týká především zateplování škol. Státní fond životního prostředí v rámci Operačního programu Životní prostředí několikrát vyhlásil výzvu na zateplení veřejných budov. V současnosti je schválených 1591 projektů v celkovém objemu 22,9 miliardy korun, které získají podporu ve výši 12 miliard korun. Podle Jana Bárty, ředitele Centra pasivního domu, neziskového sdružení, které vzniklo za účelem podpory a propagace standardu pasivního domu, ale dotace nejsou vždy použity k energeticky nejideálnějšímu řešení. „Problémem je, že při čerpání dotací získávají nejlepší hodnocení, a tedy i peníze, projekty, které naplní kritéria dotace za nejnižší cenu. Takže každé další zlepšení parametrů, byť nepatrné a dlouhodobě ekonomické, které samozřejmě znamená i zvýšení ceny, vede ke zvýšení pravděpodobnosti, že projekt bude odmítnut celý,“ vysvětluje Bárta.
parlament & byznys >
Pasivní stavby Anketa: Stát a úspory energií ve veřejných budovách u našich sousedů > > I. Měl by se stát více snažit o to, aby ve veřejných bu dovách docházelo k úpravám s cílem snížit jejich energetickou náročnost?
Z
atímco ČR nyní bojuje s neexistujícími metodikami, jež by usnadnily rekonstrukce a výstavbu energeticky šetrných veřejných budov a také s nízkou motivací zodpovědných osob, naši sousedé doslova a do písmene surfují na zelené vlně. „S každou budovou, která je energeticky úsporná, se za hranicemi všichni chlubí,“ popisuje své zkušenosti z konference zástupců národních knihoven ředitel Národní technické knihovny Martin Svoboda. Mimo jiné tam zjistil, že ze všech evropských účastníků pouze dvě knihovny nejsou postaveny ve standardu energeticky úsporných budov. Ta česká naštěstí ano, ale je v tuzemsku mezi veřejnými budovami bohužel výjimkou. Přitom se nedá říct, že bychom neměli potřebné know-how. Ivo Slavotínek, ředitel a předseda představenstva společnost Enesa, jako příklad uvádí zahraniční spolupráci na projektu pro Evropskou banku pro regionální rozvoj, v jejímž rámci jeho firma připravuje prostředí pro projekty EPC (Energy Performance Contracting) v Bulharsku a na Ukrajině.
Pouze pasivně >
Pes je zakopaný někde jinde. V politické vůli a obecném společenském klimatu. „Zažitý přístup, že energiemi je nutno šetřit, který je velmi běžný v Německu či Rakousku, u nás bohužel nefunguje. Lidé takto zatím ještě nepřemýšlejí,“ říká Jan Bárta, ředitel Centra pasivního domu, neziskového sdružení, které vzniklo za účelem podpory a propagace standardu pasivního domu a pravidelně na tato témata pořádá konference. Rakouští a němečtí regionální politici tak mají v prosazování pasivních či nízkonákladových standardů u veřejných budov poměrně mocnou páku. V obou zemích se snaží jít veřejná správa příkladem a v řadě měst se veřejné budovy již staví pouze jako pasivní. Příkladem může být německý Frankfurt na Mohanem, kde se zastupitelé rozhodli prosadit nařízení o výstavbě pouze pasivních budov.
Propočty sice ukázaly ekonomickou návratnost daleko za jedno volební období, v horizontu deseti až 15 let, ale i přesto byla iniciativa podpořena. Zákonodárci dokonce šli tak daleko, že v případě, kdy by mělo dojít ke stavbě budovy mimo pasivní standard, vyžadovali, aby bylo prokázáno, že by se její výstavba v pasivním standardu ani v dlouhodobém horizontu nevyplatila. K tomuto modelu nyní směřuje řada dalších měst, mezi jinými i Vídeň, která je v této oblasti velmi ambiciózní. V současné době zde běží několik programů na podporu energeticky úsporné výstavby či rekonstrukce. Veřejných budov se týkají programy ÖkoKauf a PUMA (Programový management životního prostředí magistrátu města Vídně), které dokonce správu města výslovně zavazují k energetické úspornosti. „S energetickou úsporností a rekonstrukcí je vždy navíc spojen komfort,“ říká Michael Burggraf z oddělení managementu staveb a budov na vídeňském magistrátu a dodává, že u novostaveb je provedení podle moderních a energetických úsporných standardů samozřejmostí.
A jste obecně s tím, jak se v ČR tato oblast rozvíjí, „erárních“ peněz; snaha něco dělat mu naopak přidělává starosti.
Marta Bayerová, senátorka (KSČM), členka Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí Jsem přesvědčena, že se energiemi nemá šetřit jenom ve veřejných budovách. Vzhledem ke způsobu života je nárůst spotřeby energií i vody stále vyšší a vyšší a zdroje nejsou bezedné. Bohužel ve veřejných objektech bývá často přetopeno, celý den jsou rozsvícená světla. Dost často záleží na správci objektu, jak se chová ke svěřenému majetku. Například po ukončení jednání Senátu se temperuje budova podle toho, které místnosti se užívají. Existuje odhad, podle nějž při nezměněném stavu v roce 2038 budeme muset elektrickou energii nakupovat, otázka zní od koho. Takže shrnuto, jsem pro úspory.
Když vyhrává nejlepší >
Odlišná situace v zahraničí panuje i při udělování dotací z evropských fondů. Zatímco u nás ve většině případů získá prostředky projekt, který dokáže kritéria dotací naplnit za co možnou nejnižší cenu, což často automaticky vyřazuje ty, které cílí na energetickou úspornost, v Německu či Rakousku je situace přesně opačná. Platí zde, že čím lepší energetický standard projekt nabídne, tím více dostane dotací. Výše získaných financí je tedy přímo úměrná tomu, nakolik bude budova energeticky úsporná. Také nejnižší standardy výstavby jsou zde nastaveny mnohem přísněji než u nás. „Municipality chtějí těmito opatřeními dávat veřejnosti i soukromým investorům najevo, že stavět či rekonstruovat energeticky úsporně je úplně normální, a nikoli výjimečné, jak je to bohužel bráno u nás,“ uzavírá Jan Bárta. < Hana Kůrová
Karel Srdečný, Ekowatt Zákon o hospodaření energií již v roce 2000 zavedl pro velkou část veřejných budov povinnost energetického auditu. Audit navrhl možnosti úspor a doporučil ty ekonomicky efektivní. Pokud provozovatel budovy měl a má zájem spotřebu a náklady na energii snížit, byl audit velmi užitečný nástroj. V mnoha případech se podařilo snížit náklady na energie velmi výrazně. Bohužel některé osoby zodpovědné za provoz veřejných budov o skutečné úspory zájem neměly a nemají. Požadovaly proto zpracování auditu čistě formálně a jeho výsledky ignorovaly. Nezájem o šetření veřejných rozpočtů může pramenit i z toho, že správce budovy často nemá žádný osobní prospěch z šetření
Tomáš Kupsa, Dekprojekt Stát by o snižování energetické náročnosti svých budov obecně usilovat určitě měl a vidím k tomu dva základní důvody. Prvním z nich je prosté snižování provozních nákladů, které by měl řešit každý hospodář. Energie se zdražuje a ekonomická náročnost provozů se zvyšuje. Některá opatření mají velmi nízkou dobu návratnosti, to znamená prostředky vynaložené na rekonstrukci se rychle vrátí v podobě nižší platby za energie. Druhým důvodem, proč by měl stát usilovat o snižování energetické náročnosti, je právo. V roce 2010 byla například schválena směrnice EPBD, tedy směrnice Evropského parlamentu a rady, jež říká, že od roku 2019 by se měly stavět jen domy s téměř nulovou spotřebou energie. Skokové zavedení tohoto požadavku není možné, stát by tedy měl postupným zpřísňováním požadavků na energetickou náročnost zajistit splnění požadavku EPBD u všech novostaveb a obnov staveb stávajících. A měl by tedy jít příkladem u obnov svých budov. Pokud jde o celkový stav, myslím si, že stát poměrně využívá možnosti energetických úspor u svých budov při jejich obnovách. Když už se rozhodne pro rekonstrukci, pak je asi zpravidla prováděna v energetických souvislostech. Často jsou u státních budov využívány i dotační prostředky. Neumím ale komplexně posoudit, zda by pro úspory nemohl udělat více. Nejsem zatím spokojen s legislativní stránkou věci. Například EPBD chápu jako nástroj pro efektivní snižování energetické, a tedy i finanční náročnosti sektoru budov. Záleží na každé zemi EU, jak se k tomu postaví. V ČR to zatím vypadá na
spokojen(a)? řešení „aby se vlk nažral a koza zůstala celá“, tedy zavést legislativní změny jen takové, aby se toho moc nezměnilo a moc to nebolelo – mluví se například o omezení požadavku EPBD v ČR jen na budovy nad tisíc metrů čtverečních. To mi nepřijde moc prozíravé a věřím, že bude přístup státu zodpovědnější.
Eva Richtrová, senátorka (ČSSD), členka Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí Mám zkušenosti jako primátorka statutárního města Frýdek-Místek, že se určitě dá snížit energetická náročnost budov. V našem městě jsme získali dotace na zateplení škol. Zateplovány jsou nejen budovy základních, ale i mateřských škol. Z obytných domů v našem městě v majetku města jsou zatepleny slovy tři výškové panelové domy, včetně výměny oken. Ostatní
veřejné budovy, jako jsou hasičské zbrojnice či kulturní domy a také obytné domy na rozhodnutí, a především uvolnění finančních prostředků, ještě čekají. Samozřejmostí je výměna oken, které jsou největším zdrojem úniků tepla. Vysoutěžili jsme však i cenu elektrické energie a plynu, ušetřili jsme při nezměněné spotřebě 13,75 procenta, u plynu 32,71 procenta. Moje odpověď je tedy jednoznačná – stát by se měl tomuto problému věnovat podstatně více, v konečném důsledku bychom ušetřili všichni.
Václav Horáček, poslanec (TOP 09), předseda Podvýboru pro územní rozvoj a financování státní správy Dobře vím, že zákon 406/2000 mluví o energetickém auditu ve státních budovách, který by měl být prvním předpokladem při stanovení postupu obce,
kraje či státu ke snižování energetické náročnosti. Konkrétně to řeší paragraf 9 zmiňovaného zákona. Myslím, že nejlépe se k tomu postavily obce, o čemž svědčí mnohé zateplené školky a školy. Příklad Národního divadla je jasným signálem, že při citlivosti k historické památce lze provést úpravy, které snižují energetickou zatíženost. Výborný příklad kvalitní práce stavbařů je zase Tančící dům. Neřekl bych, že jde jen o krok správným směrem. Dle mého názoru je to totiž i jediná alternativa, jak ušetřit nejen v budovách, ale i jak šetřit celou přírodu. Je také třeba nastavit další programy, které by řešily tuto problematiku, ale tak, aby zdroj nevyschl a nemusely se například zastavovat příjmy žádostí na „Zelenou energii“. Alternativní zdroje, zateplení budov, výměna oken – to je cesta, kterou mnozí cítíme, musí být však nastaveny standardní podmínky a legislativa, tak, aby občan, město či kraj získali jistotu v návratnost investice v neměnných podmínkách.
Petr Kynštetr, vedoucí Kanceláře Poslanecké sněmovny Jsem přesvědčen, že všichni provozovatelé budov využívaných pro administrativní účely jsou povinni přemýšlet o snižování energetické náročnosti. Ať už se to týká spotřeby energie na vytápění, chlazení, výroby teplé vody, osvětlení, větrání nebo třeba typu používaných spotřebičů. Při modernizaci jakékoliv části z vyjmenovaných technologických zařízení dbáme na to, aby energetická úspora byla jedním z hlavních kritérií. Máme to o to těžší, že PS sídlí v památkově chráněných budovách, takže nemůžeme realizovat klasické kroky, jako je zateplení fasád či osazení dobře těsnících plastových oken, ale lze ušetřit i jinak – včasnými opravami omítek poškozených zimou, regulovatelnými tepelnými tělesy, lepší izolací teplovodů či používáním úsporných svítidel. <
A110000986
i n ze rce
1. výroční konference České rady pro šetrné budovy
Šetrné budovy 2011 Nové energetické trendy 12. května 2011, hotel Aquapalace Praha Registrujte se na www.setrnebudovy.cz Generální partner
PROFILOVÁ TÉMATA KONFERENCE: zŠetrné budovy: Trendy, legislativa a makroekonomika zVliv technologií na energetickou náročnost budov zNáklady a benefity šetrných budov - zaostřeno na úspory zNové projekty šetrných budov - případové studie a jejich pozadí
Organizátor
Hlavní partneři
Partner
parlament & byznys >
Mahulena Svobodová: Zateplení fasády a nová okna nemusí přinést žádoucí úspory > Architektka Mahulena Svobodová se v současnosti zabývá snižováním energetické náročnosti u specifického druhu sta
E15: Jak to myslíte? U biopotravin je nutné klást si otázky typu, zda je biomrkev vypěstovaná v Chile a dovezená do ČR ekologičtější než mrkev tuzemská, která ale nemá příslušný certifikát. Analogicky to platí i pro stavební materiály. Mimo jejich výrobu je důležitý i způsob a vzdálenost dopravy na stavbu nebo to, zda ve chvíli, kdy doslouží, přírodě uškodí, nebo naopak. Zároveň je možné uvažovat o míře ekologičnosti ve smyslu společenském či kulturním. Například rekonstrukci ve stávající zástavbě či novostavbu v existující struktuře města v principu považuji za ekologičtější než ekologickou stavbu na nově zabraném pozemku nebo mimo existující strukturu. E15: V poslední době se specializujete na takzvané zelené památky. O co jde? Náš projekt Zelené památky vznikl jako zakázka Státního fondu život-
ního prostředí. Jeho smyslem bylo hledat příklady staveb, které byly obnoveny s ohledem na šetrné využívání zdrojů energie, a jejich památková hodnota nebyla touto úpravou ohrožena. Naopak lze říct, že dala stavbě perspektivu budoucí existence a je příkladem kvalitní architektury. Zelená památka ovšem může být rovněž stavba, která není památkově chráněna podle zákona. Pokud jde o samotný termín zelené památky,
>
Na rozdíl od většiny soukromých investorů má stát prostředky na to, aby opravil a užíval také památkově cenné stavby
vymysleli jsme si ho sami právě pro potřeby zmíněného projektu, byť podobné iniciativy existují i v zahraničí. Například v USA se tomu věnuje organizace Historic Green. E15: V čem spočívají hlavní rozdíly při rekonstrukci s cílem snížit energetickou náročnost běžné stavby a stavby, která má určitou historickou, kulturní či společenskou hodnotu? Pro oba typy staveb platí, že je potřeba postupovat maximálně uvážlivě a konzultovat všechno s odborníky, protože jakékoli úpravy, jako je například zateplení fasády stávající stavby, vždycky znamenají změnu jejího chování. To může přinést různé nežádoucí efekty, jako vznik plísní, takže je potřeba naučit se jinak budovu užívat, třeba změnit způsob větrání a tak dále. A tím spíš je opatrnost na místě u staveb, jejichž charakter chcete, nebo musíte zachovat. Takové stavby by nemělo být možné –
zjednodušeně řečeno – dokola obalit polystyrenem a vyměnit všechna okna. U památkově cenných staveb je nutné brát zvláštní ohled na jejich původní charakter, avšak ze zkušeností nabytých v průběhu projektu víme, že je možné i památkově hodnotnou stavbu upravit tak, aby byla úspornější, a přitom ji nezničit. E15: Co se tedy dá u těchto budov dělat jiného? Často bývá levnější, a z hlediska životnosti a celkové kvality stavby také udržitelnější, zvolit kombinaci menších opatření. Například pouze zateplení fasády směrem do dvora, popřípadě vůbec žádné fasády, ale jen vodorovných konstrukcí, třeba stropu nad vrchním patrem nebo půdy. Výrazně zlepšit tepelné vlastnosti oken lze často, nejsou-li úplně zničená, kvalitní opravou či přidáním těsnění. Výrazně pomoci ale může obyčejné vysušení spodní stavby a sklepů, což by měl být jeden z prvních kroků. Všechny tyto úpravy je pak dobré kombinovat s moderními technologiemi. Využít solární kolektory na ohřev teplé užitkové vody, dešťovou vodu ke splachování nebo osadit střechu fotovoltaickými články, a získat tak vlastní elektřinu alespoň pro osvětlení společných prostor a podobně. Velké úspory zpravidla přinese také výměna nebo úprava systému vytápění, kvalitní centrální zdroj vytápění s možností individuální regulace pro jednotlivé části stavby, například byty. Případně pomůže využití systému inteligentního řízení budov. Rozhodně u těchto staveb platí, že je každá jiná a pro každou z nich je nutné vymyslet komplex úprav takzvaně na míru. E15: Takže nelze říct, že by rekonstrukce památkově cenné stavby musela být nutně dražší? Myslím si, že ne, záleží na každé jednotlivé stavbě. U památek je sice, jak už bylo řečeno, potřeba klást důraz
jevo, že je to správné. Stačí si totiž uvědomit to, co se píše v evropské směrnici o energetické náročnosti staveb: podíl „obyčejných“ budov, tedy bez vlivu průmyslu, na spotřebě energie v EU je 40 procent. Celková spotřeba energií po dobu životnosti stavby by se tedy měla stát důležitým hodnotícím kritériem při soutěžích na stavbu či rekonstrukci státem vlastněných staveb.
Foto E15 Robert Zlatohlávek
E15: Při seznamování s vaší prací jsem narazil na pojem zelená architektura. Můžete ho vysvětlit? V první řadě je třeba říct, že asi ne všichni tento pojem chápou stejně. Já ho chápu obecněji ve smyslu nejen zdravého životního prostředí, podpory obnovitelných zdrojů energie a udržitelné užívání těch primárních, ale také jako krásné a podnětné prostředí pro život. Je to tedy architektura určitým způsobem ekologická, což lze ale také chápat různě. Samozřejmě sem patří problematika spotřeby energie staveb, která je dána českými normami. Například, co to je nízkoenergetický či pasivní dům, je přesně dané. Zelená architektura má ale několik dalších aspektů. Třeba jaké materiály se při stavbě používají, respektive zda jsou ekologické, přičemž je v této věci třeba zvažovat prakticky totéž, co u biopotravin.
veb – památkově a kulturně cenných budov. A mimo jiné tvrdí, že by veřejné instituce měly sídlit v „zelených budovách“, stát by měl jít v tomto příkladem.
i na zachování jejich hodnoty či charakteru, ale mnohé historické stavby mají velmi dobré přirozené vlastnosti, které je možné citlivě a efektivně doplnit podle dnešních představ. E15: Je správná domněnka, že kdyby stát více tlačil na proměnu památkových staveb na zelené památky, mohlo by to
přinést nezanedbatelnou úsporu státnímu rozpočtu? Především si myslím, že by stát měl jít v tomto směru příkladem. Veřejné instituce by měly sídlit v zelených budovách, novostavby rozhodně. Na rozdíl od většiny soukromých investorů má stát prostředky na to, aby opravil a užíval také památkově cenné stavby. Navíc by tak dal na-
E15: Mohla byste uvést příklad úspory energie, jaké lze při rekonstrukci dosáhnout, na konkrétní zelené památce? Napadá mě rekonstrukce dvou sousedících činžovních domů z konce 19. století v Praze na Janáčkově nábřeží. Byly obnoveny v mnohém nad možnosti běžného stavebníka, ale princip jejich renovace je z hlediska snižování energetické náročnosti u památkově cenných staveb příkladný a široce použitelný. Domy stojí na území Pražské památkové rezervace, jeden z nich je kulturní památkou. Cílem bylo vybudovat zde byty v luxusním standardu. Výhodou bylo, že se domy opravovaly v celku, ne byt po bytě. Fasády zůstaly nezatepleny, byla posílena tepelná izolace stropů, okna byla opravena nebo vyměněna za přesné kopie, byl instalován centrální zdroj vytápění a tak dále. Díky všem provedeným opatřením dnes jeden dům dosahuje úspor na spotřebě energií o 34 procent oproti původnímu stavu, druhý pak o zhruba 20 procent. E15: Jaká je obecně v ČR v oblasti zelených památek situace? Kolik existuje příkladů, jaký jste právě uvedla. Jaká je ochota institucí dělat podobné projekty? Příkladů je zatím velmi málo. Rakouský architekt Georg Reinberg v publikaci, kterou připravujeme, píše, že i když je v jeho zemi spousta novostaveb v pasivním standardu, tak chráněných staveb, jež by byly rekonstruovány byť do nízkoener-
getického standardu, je velice málo. A když si uvědomíme, že Rakousko je v oblasti zeleného stavění oproti Česku hodně napřed, je jasné, že u nás je situace v oblasti zelených památek ještě horší. E15: Čím to je? Obecně lze říct, že téma zeleného stavění je u nás stále hodně nové a v případě památek není žádná ucelená strategie. Rekonstrukce těchto budov, i když není cílem dosáhnout třeba nízkoenergetického standardu, je totiž mnohem komplexnější, než když se staví dům takzvaně na zelené louce. Situaci v této oblasti rozvířil program Zelená úsporám, protože nijak nezohledňoval, jestli je stavba památkově chráněná nebo cenná, či ne. E15: K tomu se vyjadřovali také památkáři, říkali, že Zelená úsporám může situaci negativně ovlivnit. V čem je podle nich problém? Měli oprávněnou obavu, že spousta domů, které nejsou památkově chráněné, ale přitom jsou nějakým způsobem cenné, bude zničena. Často je totiž snižování energetické náročnosti chápáno pouze jako zateplení fasády a výměna oken. Jenže tenhle model je pro stavby, které si mají zachovat nějaký charakter, nepoužitelný. Proto Státní fond životního prostředí později přišel s projektem, který jsme nazvali Zelené památky. A jak už jsem zmínila, programy na podporu snižování energetické náročnosti typu
Mahulena Svobodová
Zelená úsporám by měly být mnohem komplexnější a určité věci neumožnit. Například v Rakousku nelze po získání dotace na snížení spotřeby energie při rekonstrukci použít plastová okna, protože je stát nepovažuje za ekologická ani vhodná. E15: A došlo k poškození, nebo dokonce zničení kulturní nebo historické hodnoty nějaké takové stavby? Nevím, jestli se to stalo u nějaké národní kulturní památky. Ale u budov, které my považujeme za kulturně cenné, což je třeba i běžná výstavba v centrech měst, dochází k masivnímu ničení. Stačí se projít po kterémkoliv českém městě nebo vesnici a uvidíte spoustu polystyrenem obložených fasád do ulice a plastových oken. E15: Jak tomu předcházet? Chybí jasně nastavená komplexní pravidla, která by koordinovala všechna relevantní hlediska, to znamená ochranu památkového fondu, územní rozvoj, energetickou náročnost budov či strategii hospodaření s energiemi. To všechno by mělo být zvažováno při povolování rekonstrukcí stavebními úřady a pak by také měli mít památkáři jasno a důrazně trvat na tom, co všechno se bude chránit. Zároveň by měla existovat dlouhodobá strategie osvěty, aby co nejvíc lidí chápalo, že zdravé a krásné prostředí pro život je v jejich vlastním zájmu. < Martin Zika
Vystudovala Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy, obor politologie, mezinárodní a teritoriální studia, a Fakultu architektury Technické univerzity v Liberci, obor architektura a urbanismus. Získala také postgraduální Fulbrightovo stipendium na newyorské Kolumbijské univerzitě Graduate School of Architecture. Byla členkou studia Olgoj Chorchoj, spolupracovala s Útvarem rozvoje hlavního města Prahy a v současnosti působí jako odborná koordinátorka projektu Zelené památky.
Úvahy o chytřejší planetě. Kapitola 8.
Chytřejší samospráva pro chytřejší planetu Místní samosprávy i centrální vlády se většinou snaží, aby doprava, energetika, vodní hospodářství či telekomunikace stimulovaly ekonomiku a fungovaly co nejchytřejším způsobem. To je jistě správná cesta, ale nabízí se otázka, jestli fungování vlády a samosprávy může být ještě chytřejší. Chytřejší vláda řeší víc než pouhou regulaci výsledků ekonomiky a společenských systémů. Je dynamicky propojená s občany, sdruženími a firmami a podporuje rozvoj na všech úrovních. Stále toho zbývá ještě mnoho ke zlepšení: ministerstva jsou příliš uzavřená, vyřizování na úřadech vleklá, transparentnost a osobní odpovědnost nedostatečná. Ale vlády po celém světě vykazují skutečný pokrok. Chytřejší vláda je taková, ve které spolupracují ministerstva mezi sebou i s občany. Jednání je transparentnější, odpovědnost adresnější a správa efektivnější. Poskytuje občanům přístup k informacím o usneseních, jež mají vliv na jejich životy. Britská společnost Southwest One propojuje okresní zastupitelstvo Somersetu, obvodní zastupitelstvo Taunton Deane a avonskou a somersetskou policii. A ve městě Albuquerque v USA zavedli řešení založené na podnikové inteligenci. Systém informování občanů je nyní efektivnější o 2 000 %. Chytřejší vláda podporuje hospodářský růst zjednodušením nutných procesů a požadavků na vykazování údajů. Ví, že tím ulehčí všem, zejména malým firmám. Například Ministerstvo práce v Marylandu, jednom ze států USA, umožnilo prodlužování platnosti živnostenských listů a ověřování jejich platnosti přes internet. A belgická banka Crossroads Bank for Social Security zautomatizovala 42 služeb pro zaměstnavatele. Odstranila tak 50 druhů formulářů, sloužících jako přehled o sociálním pojištění. Přehledy jsou nyní v elektronické podobě – jen v roce 2008 jich bylo
23 milionů. Pro belgické firmy a společnosti to znamená úsporu zhruba 1,7 miliardy eur ročně. V České republice lze jako příklad efektivního fungování státní správy uvést tzv. „Automatizovaný daňový informační systém – ADIS“. Finanční ředitelství s finančními úřady (česká daňová správa) jakožto organizační složky státu spadající pod Ministerstvo financí České republiky jsou zodpovědné za výběr daní v celé zemi. ADIS zajišťuje podporu průběhu celého procesu výběru daní, a to od registrace daňových subjektů přes zpracování daňových přiznání, vyměřovací řízení a kontroly až po evidenci, účtování a převody vybraných daní oprávněným příjemcům podle rozpočtového určení daní. Ministerstvo financí také nabízí plně elektronické služby na Daňovém portálu (podání daňového přiznání i sledování daňového řízení), zefektivňuje komunikaci finančních úřadů mezi sebou a propojuje svou agendu s ostatními orgány státní správy, jako jsou např. MPSV, MV, MMR, ČSÚ a další. Významnou součástí Automatizovaného daňového systému je i mezinárodní výměna informací zejména se systémy EU, jako je např. VIES (výměna dat o DPH) či právě do provozu uváděný systém vracení DPH z jiných států EU (VAT Refund). V centru činnosti chytřejší samosprávy stojí vždy občan. Progresivní samospráva integruje své služby a umožňuje občanům vyřizovat úřední záležitosti přes internet. Příkladem je australský Centrelink, který pomáhá samosprávě oslovovat občany v souvislosti s jejich životními událostmi, jako je sňatek, narození dětí a péče o starší občany. Pojďme vytvářet chytřejší planetu. Připojte se k nám a nahlédněte, co si myslí představitelé „chytřejších měst“ o chytré zdravotní péči, dopravě, vodohospodářství, energetice a dalších tématech, která uplatnili ve vlastní samosprávě, na ibm.com/cz/government
IBM, logo IBM a ibm.com jsou ochranné známky nebo registrované ochranné známky společnosti International Business Machines Corporation v USA a dalších zemích. Aktuální seznam ochranných známek IBM k dispozici na internetu na www.ibm.com/legal/copytrade.shtml, v sekci „Copyright and trademark information“.
