Zpravodaj Brněnské misie č.119 Zpravodaj Brněnské tiskové tiskové misie č.140
25. výročí TWR
Z Šavla se stal Pavel
Vyhodnocení kvízu
Vánoce
NOVINKA
Kniha Návraty 2
Na úvod…
Jak jen toužím… Jak jen toužím, abys prožil Advent. Jak jen toužím u tebe bydlet, žít důvěrně s tebou a sdílet všechna tvá břemena. Jak jen toužím znovu se narodit ve tvém městě, tvé ulici, ve tvém domě a ve tvém srdci. Vždyť ti jdu vstříc od věčnosti k věčnosti. Otevři mi dveře, chtěl bych vejít. Já, tvůj Bůh.
Vážení přátelé, tak je tu zase Advent a Vánoce jsou přede dveřmi. Je to čas zázraků. A tady nemluvím o malých dětech, které se těší na své vysněné dárky pod stromečkem a možná tak trochu čekají na ten svůj vánoční „zázrak“. Mám na mysli jiný zázrak. Tajemství, které nelze vysvětlit lidským rozumem. Bůh se stal člověkem. Ať už si to budeme vysvětlovat jakkoli, zůstane pro nás zázrakem, že se nekonečný a transcendentní Bůh vzdal své velikosti a „zmenšil“ se až do jedné buňky v těle Marie, jeho matky, aby v ní rostl, kopal ji do bříška a potom se normální porodní cestou dostal ven. V Betlémské stáji přišlo na svět novorozeně, které stejně jako vy a já zalapalo poprvé po dechu, nabralo vzduch do plic a začalo křičet. Bůh se stal tak bezbranným a zranitelným, jako je bezbranné a zranitelné každé miminko. Odložil svou slávu a stal se členem chudé lidské rodiny. Odešel z místa, kde se mu klaněly nespočetné armády andělů, a stal se obyčejným člověkem, který si musí v potu tváře vydělávat tvrdou prací na to, aby měl co do úst… Celé by to mohlo mít až jakýsi nádech pohádky o princi, který šel jako obyčejný člověk na zapřenou do cizí země. Jenže my známe celou pravdu. Nejde o vánoční pohádku. Bůh se stal v Kristu jedním z lidí proto, aby nás vykoupil z naší ztracenosti, z našeho otroctví hříchu a smrti. Na konci jeho pozemské cesty byla Golgota, kde položil svůj život jako oběť smíření za naše viny. Nyní je opět po Boží pravici a připravuje den, kdy nás vezme k sobě do své slávy. Takže to celé je o té největší záchranné akci ve prospěch lidstva. A kdo se nechá zachránit, kdo přijme Boží dar odpuštění a spásy skrze víru v Pána Ježíše, ten prožije jiný zázrak, a to sám na sobě: zázrak nového života, který mu je dán. Ať se tuto dobrou zprávu od nás dozví i letos mnoho lidí! Pavel Coufal kazatel Bratrské jednoty baptistů, člen rady BTM
Poděkování všem dárcům
Blíží se advent, blíží se závěr kalendářního roku 2015, kdy si budeme vděčně připomínat „nevystižitelný Boží dar“, kterým jsme byli obdarováni – příchod Spasitele, Ježíše Krista. Celý svůj život žijeme ve znamení Božích darů, projevů Boží lásky a milosti. To jsme plně prožívali a stále prožíváme i v Brněnské tiskové misii. Děkujeme Vám, kteří jste nás zase po celý rok obdarovávali. Jen díky tomu můžeme hledět nadějně vstříc roku 2016. Opět však budeme řešit nutnost dalších úsporných opatření. I stotisícová položka za celoroční nájem v pronajatých prostorách nás velmi zaměstnává. V této souvislosti začínáme „snít“ o tom, jaký by to byl Boží zázrak, být jednou ve vlastním. V rámci našeho rozpočtu je to nerealizovatelné. Možná, že však mezi Vámi je někdo, kdo nemá dědice, a přitom má nezměrnou lásku k Božímu dílu, k misii, a chtěl by odkázat svoji nemovitost třeba i naší BTM. Budeme se za to modlit. Děkujeme za pochopení i shovívavost k takové myšlence – snu. Bůh vám bohatě žehnej! Za BTM Jan Titěra
Zdroj: Advent a Vánoce – www.centrumprorodinu.cz
3
Výročí…
Výročí…
25. výročí založení České redakce TWR
+ V září t. r. oslavila česká redakce Trans World Rádia (TWR) již 25 let svého trvání – tedy čtvrt století svobodného hlásání evangelia v naší zemi. A vzhledem k tomu, že od vzniku české rozhlasové misie TWR se také odvíjí i založení BTM, rádi Vám o této společnosti přinášíme aktuální informace. Připojujeme i poutavé svědectví z počátků jejího vzniku. Česká redakce TWR je součástí stejnojmenné celosvětové organizace, kterou založil Dr. Paul Freed. Ta začala od roku 1960 šířit z vysílače v Monte Carlu evangelium do celého světa. První relace v českém (a zanedlouho i slovenském) jazyce vznikaly koncem šedesátých let. V roce 1970 pak v Monte Carlu vzniká samostatné oddělení pro pořady vysílané v českém jazyce. Za práci v Monaku byl v té době zodpovědný Otakar Vožeh, který se hlásil z rádia pod pseudonymem Václav Novák. Pro přípravu pořadů se podařilo zorganizovat také ilegální síť, která dodávala materiály z Československa. Klíčovou roli při nahrávání pořadů měl Jiří Dedecius z Brna, který je tajně nahrával v improvizovaném studiu svého domu. Z dalších zmiňme alespoň hudební skupinu bratří Pospíšilových a Luboše Hlavsy, v oblasti textů Jiřího Hurtu nebo Marii Frydrychovou. Do Monte Carla přicházely dopisy posluchačů z Československa, mnoho jich bylo zabaveno státní bezpečností (STB). Kolik, to už se nezjistí. Korespondenci s posluchači a zasílání Biblí a křesťanských spisků převzal Josef Sečka (pseud. Pavel Bolar). Jeho vyprávění o práci v TWR a kroky vedoucí k založení tiskové misie si můžete přečíst na našich stránkách (na www.btm.cz). Politická změna po r. 1989 umožnila přenést práci TWR do České republiky. Na podzim r. 1990 (10. září) byla česká redakce TWR oficiálně registrována pod názvem Trans World Radio, českomoravská křesťanská rozhlasová misie, zkráceně TWR-CZ. Od té doby prošla TWR-CZ s Boží pomocí mnoha proměnami a má pevné místo v celosvětové síti rozhlasových misií. Česká redakce TWR připravuje programovou náplň pro vysílání na středních a krátkých vlnách, dále programy pro Radio Proglas a programy pro Český rozhlas Plzeň. Od roku 2006 vlastní stanici Rádio 7 (spolu se slovenským partnerem), tuto stanici celodenního vysílání křesťanské rozhlasové misie TWR-CZ a TWR-Slovakia je možné poslouchat na internetu nebo na satelitu Astra, případně v některých kabelových sítích. Více informací na: www.twr.cz.
4
Uvedených oslav, které se konaly v Brně, se osobně účastnil i jeden z prvních redaktorů v Monte Carlu – Jozef Gábor. Už jako mladý muž cítil, že jej Bůh volá do služby rozhlasového redaktora. Jeho cesta z bývalého, ostnatými dráty obehnaného Československa, byla následně nesmírně dramatická. Rádi bychom Vám alespoň zkráceně přiblížili jeho příběh – svědectví o neuvěřitelném Božím vedení, tak jak jej zachytila v rozhovoru pro TWR redaktorka Kateřina Hodecová. Byla to dlouhá cesta, rád na ni vzpomínám. Byla to cesta, kterou Pán Bůh požehnal, a na které jsem se toho hodně naučil. Zpočátku jsem byl jen posluchačem TWR. To jsem byl ještě v Československu, student medicíny. V té době jsem se dozvěděl, že se v Monte Carlu modlí za nové spolupracovníky, za lidi, kteří by jim mohli pomoci. Zaujalo mě to. Tedy trochu podivné: student medicíny, který uvažuje o práci v rádiu. Medicínu jsem však stejně nemohl dostudovat, neboť když jsem uvěřil a začal být na Slovensku aktivní, tak mě ve třetím ročníku medicíny vyhodili. Věděli, že mám na internátě Bibli, že stále někam chodím: do skupiny mládeže. V té době se formovala Charta 77, rozšiřovaly se letáky, tak si to spojili a namočili mě do toho. Ale nebyla to pravda, já jsem byl aktivní v křesťanství, nikoli v politice. I přes tuto situaci jsem věděl, že Pán Bůh má pro mě připravenou budoucnost o mnoho lepší, než jsem si představoval – být lékařem a pomáhat lidem. Žil jsem v očekávání, co to bude. Věděl jsem, že Bohu mohu na 100% důvěřovat, a také, že to bude něco velmi zajímavého. Tehdy mně ani na mysl nepřišlo, že když jsem v mé pozici za železnou oponou uvažoval pouze o externí spolupráci, že se dveře otevřou a já osobně přijdu do Monte Carla a budu vysílat, že budu mít dokonce svoji vlastní relaci, a ne jednu, ale dokonce tři. Ale nepředbíhejme. O potřebách TWR jsem se dozvěděl od dvou kazatelů – Františka Ciesara z CB a Janka Krišky z BJB, kteří měli ilegální kontakty s Monte Carlem. Říkali mi: Jožko, ty bys jim mohl pomoci, když jsi jako nevěřící dělal diskotéky, tak máš alespoň trochu průpravu. Ale byly to jen úvahy, věděl jsem, že nemohu napsat dopis z Československo, neboť byla cenzura. Ale modlil jsem se, aby Bůh otevřel dveře, abych jim mohl nějak o mém zájmu dát vědět. To jsem netušil, že Bůh nejen pootevře dveře pro moji zprávu, ale že otevře dveře dokořán, a že dokonce budu pozván ke spolupráci přímo v Monte Carlu. Následoval sled velmi zvláštních událostí a okolností. Tehdy za totality bylo vše velmi komplikované, nedalo se nikde cestovat. Jediná možnost byla dostat se alespoň do Jugoslávie, kde bych se možná mohl s někým zkontaktovat a předat zprávu do TWR o mém zájmu spolupracovat, nahrávat rozhovory a připravovat i další pořady. Začal jsem se za to modlit.
Prezentace TWR v Brně v r. 1990
5
Výročí… V Jugoslávii se konaly křesťanské letní tábory – byly to biblické kurzy pro mládež. Ale neměl jsem pas, získat jej a dostat povolení vycestovat bylo velmi složité. Ale nakonec se to podařilo, byl to Boží zázrak. Věděl jsem, že je to důkaz toho, že Pán Bůh má plán s mým životem. To jsem netušil, že právě v tom čase přijedou do Jugoslávie tři mladé Švédky, křesťanky, které misijně cestovaly po Evropě. Dozvěděly se o mně, o mých plánech od kuchařky v táboře, která slyšela moje svědectví při večerním ztišení den předtím. Tyto dívky se chtěly co nejdříve se mnou setkat, protože se mohly zdržet jen tři dny. Domluvili jsme si setkání, kde jsem jim pověděl o svých záměrech. Pomodlili jsme se a já jsem je pak požádal, zda by nemohli ze Švédska poslat nějakou zprávu do Monte Carla. Jedna z těchto sester se najednou postavila a řekla: „Josefe, jsi připravený odjet s námi? Já to tak cítím, že ty bys měl jít do Monte Carla osobně a pomáhat tam přímo.“ Byl jsem zaskočený, horko těžko jsem jim vysvětloval, že už to, že jsem dostal pas do Jugoslávie, byl velký zázrak. Ale ona mi sebejistě odpověděla, že zítra odjíždějí, že jedou přes Rakousko, a že mě mohou vzít alespoň tam. Opět jsem jim vysvětloval, že mám pas pouze na jednu cestu – do Jugoslávie tam a zpět, že nemám pas jako oni, abych mohl jet legálně kam chci. Pak jsme se opět modlili. A jedna z nich opět dostala nápad od Boha a říkala mi: „Josefe, my tě prostě ukryjeme v autě a převezeme přes hranice jako kontraband.“ Já jsem se tomu při této představě zasmál, vysvětloval jsem jim, že se tak někdy podaří převést Bible a knihy. Nikdy Manželé Gáborovi a sestra Sečková v Monte Carlu v roce 1988 jsem však neslyšel, že by se přes tyto přísně střežené hranice se západem podařilo převést člověka. Bylo opět zajímavé, jak jedna z nich zareagovala. Podívala se na mě a řekla: „Důvěřuješ Bohu, Josefe?“ „Ano, já se za tuto možnost spolupráce s TWR modlím už rok.“ „Tak proč váháš, vždyť se modlíme za to, aby nám Bůh ukázal, zda tě máme vzít a ta možnost tu je. Jsi tedy ochotný vycestovat s námi?“ Měl jsem před sebou ještě týden pobytu v kempu, a náhle taková nabídka. Modlil jsem se, zápasil a přemýšlel jak odpovědět. Cítil jsem se tak trochu zbaběle – odmítnout, když jsem se rok za tuto práci modlil? Za otevřené dveře? Zaskočila mě ta neskutečná nabídka, nejenom předat zprávu, ale mě samotného chtějí vzít! Nakonec jsem souhlasil. Nebylo to jednoduché rozhodnutí pro nás všechny. Tři švédské sestry a jeden Slovák. To jsem ještě nevěděl, že to pro ně vůbec nebylo lehké, že tyto věřící sestry měly předtím velký strach, když se rozhodly převést z křesťanské misie do Jugoslávie Bible. A nyní byly na zpáteční cestě a měly převést chlapa, který chtěl být misionářem. Osobní věci jsem nechal u jedné věřící rodiny, s tím, že pokud se pro ně nevrátím, aby je předali mým rodičům. Pak jsme s obavami jeli k hranicím s Rakouskem. Tam už nás přibrzdily kilometrové řady aut. Každé auto před námi bylo pečlivě kontrolováno, uplynulo mnoho hodin, než přišla řada na nás. Napětí narůstalo. Těsně před hranicí mi sestry řekly, abych se ukryl a vlezl do spacáku, kde jsem měl jen malý otvor na dýchání. Bylo léto, bylo horko, s sebou jsem si vzal jen Bibli, věřil jsem, že pokud je to Boží vůle, tak nepotřebuji vůbec nic. Ležel jsem
6
Výročí… uprostřed auta, žlutého s modrými záclonkami, typicky švédsky vyhlížejícího dívčího hippiesáckého minibusu. Ležel jsem u nohou sestry, která seděla na zadním sedadle. Celou cestu jsme se modlili a postupně se posouvali blíž a blíž k hranici. Modlil jsem se: „Pane nechci mít dobrodružství, ale požehnání. Není-li to Tvá vůle, a chytí mě, jsem smířený jít do vězení.“ Když jsme přijeli na hranice, stalo se něco zvláštního. Všichni před námi se museli podrobit prohlídce, vytahovat kufry a otvírat je. Když přišly sestry na řadu, nemusely ukazovat ani pasy. Za pár vteřin byly odbavené a mohly jet. V Rakousku jsem skončil v utečeneckém táboře v Traiskirchenu. Sestry odjely do Švédska, měly civilní zaměstnání, braly tuto cestu jako misijní. Vždy si ušetřily nějaké peníze a pak vykonávaly různou misijní kurýrskou službu po Evropě. Myslel jsem, že už je nikdy neuvidím. Z tábora jsem se dostal do USA, do státu New Jersey. Vůbec jsem netušil, že hlavní vedení TWR je právě v tomto státě, dokonce jen 20 minut od místa, kde jsem bydlel. Když se to vedení TWR v dopise z Monte Carla dozvědělo, že kousek od nich bydlí mladý muž, který chce s nimi spolupracovat, tak byli překvapeni a duchovně povzbuzeni. Dlouhé roky se modlili za spolupracovníky a najednou se dovídají, že bydlí kousek od nich. Také pro mě to bylo potvrzení, že Bůh skutečně vyslyšel moje modlitby, že mě opravdu dovedl ke službě v TWR. A navíc jsem ani netušil, že za dva roky se setkám s jednou z těch třech Švédek, která se nakonec stane mojí manželkou. Boží slovo se naplnilo do detailu. Já jsem se modlil za práci na Boží vinici, a Bůh mě vyslyšel, požehnal mi, dal mi i manželství a rodinu, tzn. že mně mnohonásobně požehnal. Pán Bůh mně i nadále žehnal, již za několik měsíců jsem našel sponzory pro práci v Monte Carlu, kam jsem brzy mohl odjet. Během dvou týdnů jsem se již naplno podílel na tvorbě relací, i když jsem se ostýchal, a žádal více času. Ale nebylo vyhnutí. Týdně se muselo připravit 22 programů, na které byli v té době 3–4 pracovníci. Se mnou tu byl ještě Ota Vožeh, Robert Poloha a Josef Abrman. Přesto bylo nejtěžší přinášet živé Boží poselství o záchraně, které by zasáhlo co nejvíce lidí. Modlili jsme se za každou relaci, aby přinesla požehnání. Prožívali jsme velkou radost, když k nám přicházelo 300–400 dopisů měsíčně od lidí z Československa. V té době TWR dostávalo kolem milionu dopisů z rozvojových a komunistických zemí. Podle materiálů TWR sestavil Petr Kolek. Foto archiv J. Sečky, P. Kolek.
Josef Gábor pracoval v této redakci 15 let. Po roce 1989 se věnuje odborné přípravě nových redaktorů ve střední Evropě. Absolvoval filozofickou fakultu, kde získal doktorát v oblasti žurnalistiky. Dnes externě učí na univerzitě Mateja Bela, a také spolupracuje se školou TCM International (Heiligenkreuz). Do budoucna chce pracovat tam, kde mu Pán Bůh otevře dveře. Říká: „Nechám se překvapit. Chci, abych měl vždy jistotu, že je to Boží vůle, neboť úspěch křesťana se dostaví tehdy, když pochopí, co je Boží vůle pro jeho život. Pak se dostaví požehnání, naplnění a pokoj.“
Manželé Gáborovi na oslavě 20. výročí založení TWR v roce 2000
7
Adventní zamyšlení…
J AK SE SLOVO STALO TĚLEM
Panna Maria je nám blízká. Učí nás jít životem s důvěrou v Boha. Ano, bylo to tak. Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova, jméno té panny bylo Maria. Přistoupil k ní a řekl: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.” Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího…” Maria řekla andělovi: „Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?” Anděl jí odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní.” Umíte si to představit, jak to tehdy bylo? Celé nebe jistě s napětím čekalo, jak se k tomu Maria postaví. Co odpoví? ANO? Nebo snad řekne NE, já se na to necítím? Maria řekla: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.” Jak by se asi zachovala dnešní věřící dívka? Snad by si myslela, že se zbláznila, když se jí zdálo, že vidí anděla, a šla by nejdříve k psychiatrovi… Maria po andělově zprávě nešla do chrámu, ani ji později neovládla pýcha. Sbalila si věci a šla k Alžbětě. Maria se prostě podrobila oznámení, které bylo nepochopitelné i pro ni. Věděla, že nežila s mužem. Ale jak odůvodní své těhotenství Josefovi a lidem? Maria byla odvážná. Jenom víra jí mohla dodat odvahu i před hrozícím případným ukamenováním. Když těhotná Maria navštívila svou sestřenici Alžbětu, velebila Boha: „Duše má velebí Pána a můj Duch jásá v Bohu mém Spasiteli, že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení, že se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný. Svaté jest jeho jméno.“ Nikdo nemůže vysvětlit, jak Duch svatý oplodnil Marii. Vždyť ani jeden lékař nerozumí tajemství vzniku života, který může jen odpozorovat a popsat. To, že se Ježíš narodil z panny, že neměl lidského otce, je zásadní pro celou křesťanskou biblickou víru. Matouš otevírá celý Nový zákon ve druhé kapitole touto pravdou: Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. To všechno, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: „Hle, panna počne.” A jak to bylo s jejím zasnoubením s Josefem? Maria byla zasnoubena Josefovi. Je zajímavé, že už tehdy je Josef nazván Mariiným mužem. V židovské tradici bylo totiž zvykem, že svatba měla dvě fáze. První „kiddušin” byla zkušební smlouva, během které se manželé nesměli
8
Adventní zamyšlení… stýkat a byli pod přísným rodičovským dohledem. Pár byl už právoplatně oddaný. „Kiddušin” trval 12 měsíců, aby bylo zaručeno panenství nevěsty a vyloučeno narození nemanželského dítěte. Kdyby byla smlouva během „kiddušinu” porušena, následoval by rozvod. Druhá fáze svatby byla „huppa”. To byla oslava konce „kiddušinu”, my bychom řekli vlastní svatba, která obyčejně trvala sedm dnů, po níž se manželé tělesně sblížili. Marie byla zastíněna Nejvyšším v první fázi manželství, v „kiddušinu”. Proto byla Marie Josefovou manželkou a Josef jejím právoplatným mužem, přestože se ještě tělesně nepoznali, jak potvrzuje verš: Ale nežili spolu, dokud neporodila syna a dala mu jméno Ježíš. Maria porozuměla, co se jí přihodilo. Ale co chudák Josef? Když přišel na to, že je Marie těhotná, musel být šokován. Vždyť ji znal jako čestnou dívku a nevěrnost byla určitě to poslední, co by od ní očekával. Oba museli být rozrušeni, určitě znali zákon a trest za smilnění: ukamenování. Maria otěhotněla ve společnosti, která neměla pochopení pro prohřešky mládí či vášně. Vyprávějte lidem, že je dívka těhotná, aniž by poznala muže. Kdo z nás by neměl pochybnosti? Vžijme se i do situace Marie. Mladá, zasnoubená dívka otěhotní. Jak vysvětlí těhotenství svému snoubenci a příbuzným? I když svému snoubenci věří, že bude následovat svatba, dítě může být překážkou. Ekonomická a bytová situace snoubenců byla neradostná. Maria neměla pro dítě zajištěny ani základní životní potřeby. Neměla dětskou výbavičku, neměla podporu okolí, zdravotní péči ani dětské přídavky. Maria neměla nic, co by jí v dané těžké situaci pomohlo. Zvyky a zákony byly proti dvojici. Ale Duch svatý, který započal život Ježíše v Marii, ji neopustil. Její muž byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě, proto se rozhodl propustit ji potají. Ale jak víme, všechno dopadlo jinak. Maria a Josef měli to nejdůležitější, co potřebuje každá žena, každý muž, každá dvojice. Měli naprostou poslušnost a neochvějnou víru v Boží vedení. Krátce po narození dítěte se dostávají do situace emigrantů a uprchlíků. Nepodceňovali žádné nebezpečí, které jim i dítěti hrozilo. Přijali dítě a bez váhání opustili domov. …anděl Hospodinův se ukázal Josefovi ve snu a řekl: „Vstaň. vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil.” Herodes se rozlítil natolik, že dal povraždit všecky chlapce v Betlémě a v celém okolí ve stáří do dvou let. Teprve až Herodes zemřel, vrátil se Josef a Maria s dítětem do Nazaretu. Josef a Maria ani jednou neřešili komplikovanou situaci svým rozumem. Jejich víra a důvěra v Boží řízení vytvořila bezpečný domov pro dítě, Spasitele světa. Zpracováno podle přednášky V. Řehulky a HCJB (www.centrumprorodinu)
9
Svědectví…
Svědectví…
Z Šavla se stal Pavel Jako malý chodil pravidelně do kostela, ale pak přišla studia a s nimi i vliv materialismu, související z přírodními vědami. Stal se naprostým ateistou. Díky tomu pak z pozic vědy téměř celý život mistrně vyvracel existenci Boha. Na druhé straně intenzivně hledal pravdu a neustále se zajímal o základní existenciální otázky.
Život pro něho ztratil smysl. Uvěřil, že smrt je definitivní konec všeho. A když ho léta pronásledovalo několik závažných chorob viděl řešení vlastního konce v tom, že pokud by měl zbytečně trpět, tak život raději předčasně skončí sám. Ale stalo se něco, co nikdy nepředpokládal. Díky dvěma hlubokým zážitkům, v nichž prožil mimo jiné i svůj poslední soud, se stal nejen věřícím, ale byl také zcela proměněn... Doc. Ing. Miloslav Král, CSc. přednáší o svých zkušenostech pod hlavičkou České křesťanské akademie. Místo toho, aby mu věda sloužila k odmítnutí Boha, otevírá pomocí ní obzor i těm, kteří si již myslí, že mají „ve všem jasno“. Miroslavu Královi se po jeho zážitcích vrátila radost, viditelně omládl, byl zbaven řady těžkých nemocí a poznal s jistotou, že smrtí život vlastně začíná. Těsně před svými šedesátými narozeninami jsem seděl u psacího stolu a přemýšlel, zda má otázka dobra a zla nějaký objektivní smysl. Náhle se mi intuitivně vynořilo zvláštní sdělení: „Podívej se do Bible!“ Tehdy jsem jako ateista neměl Bibli po ruce, ale protože výzva byla velice intenzivní, šel jsem a Bibli jsem si koupil. Začal jsem ji číst od začátku – od Genesis. Přečetl jsem asi dvě stránky a uvědomil si, že začínám její obsah nově chápat, a že velice přesně odpovídá tomu, co znám z vědeckého vědění. Poznal jsem, že něco takového Mojžíš ve své době nemohl sám vymyslet. Musí tedy jít o „pravdu zjevenou“. A existuje-li zjevená pravda, musí existovat i Bůh.
Boží doteky
Prožil jsem hlubokou vnitřní katarzi, v níž jsem zakusil dosud nepoznanou lásku a vděčnost k Bohu za to, že mně, ateistovi, umožnil něco takového pochopit. Zároveň jsem prožíval upřímnou lítost nad svým dosavadním životem. Najednou jsem byl plný nesmírného štěstí ze zjištění, že Bůh existuje, protože pak existuje i skutečný smysl života. Odešel jsem ze své pracovny přímo do kostela
10
svaté Markéty v Praze a po mnoha letech se zde zúčastnil mše. Byl jsem jako ve snách a když jsem se vracel domů, střídavě jsem se smál štěstím a zároveň mi tekly slzy z lítosti nad svým dosavadním životem. Šel jsem toho dne spát něco po půl jedenácté a ve spánku jsem prožil vizi svého vlastního posledního soudu, kterou mám nesmazatelně v živé paměti.
Obstojím na posledním soudu?
Osobní poslední soud prožije každý člověk při své smrti, ale já ho zakusil při svém prvním setkání s Bohem již nyní. Před mým duchovním zrakem – na pozadí mého svědomí – začal probíhat děj, který by mne, přírodovědecky vzdělaného ateistu, nikdy nenapadl. Směrem od přítomnosti k minulosti jsem byl postupně seznamován se zlem, které jsem spáchal. Všiml jsem si, že nic není zapomenuto. Podstatné bylo, že jsem při tom věděl, že jsem souzen, a že výsledek bude mít vliv na to, zda se vrátím k Bohu. Prožíval jsem veliký strach. Cítil jsem, že jde o vše! Nevěděl jsem předem, zda obstojím! Byl to velmi těžký děj, v němž jsem dospěl až za svůj individuální život, podivuhodným způsobem jsem prošel historii lidstva a celého kosmu. Uvědomil jsem si, že bych byl ochoten přijmout jakékoli utrpení, které míváme v našem pozemském životě, jen kdybych věděl, že bude dočasné a budu se pak moci vrátit k Bohu. Hrůza, že bych se s Bohem mohl minout, byla šílená. Na konci procesu se mi však ozřejmilo, že se k němu vrátit mohu. Myslím, že to bylo i tím, že moje touha usmířit se s Bohem byla již předtím nepopsatelně silná.
Dříve ateista – dnes horlivý křesťan
Tento zážitek, doplněný o vhled do Božího jsoucna, který mi byl umožněn o devět let později, totálně změnil celý můj život. Od té doby jsem vnitřně vyrovnaný a nemohu nikomu vědomě ubližovat, neboť jsem poznal, co bych ztratil, kdybych šel svou dřívější cestou. Nyní se již necítím unavený, náhle mohu přednášet bez přípravy, obnovila se mi znalost několika jazyků, náhle se mi – k údivu lékařů – naprosto vrátilo zdraví. Nechci se nikdy zpronevěřit úkolu, který jsem zcela vědomě přijal: tak, jak jsem kdysi Boha vyvracel, tak se dnes snažím jeho existenci vědecky prokazovat. Rád rozprávím s lidmi, rozhovory mne vždy inspirují k dalším vnitřním otázkám, na které mi přicházejí odpovědi. Chodí mi stovky dopisů od lidí, kteří se mi svěřují se svými životními osudy, a já jim chci pomáhat. Kdyby mně dříve někdo vyprávěl podobný zážitek, neuvěřil bych mu. Musel jsem vše sám prožít a sám se přesvědčit… Zdroj: www.katyd.cz, www.phil.muni.cz, www.vedaavira.cz
Doc. Ing. Miloslav Král, CSc., narozen 5. dubna 1930 ve Starém Samechově, Vystudoval Vysokou školu inženýrského stavitelství ČVUT v Praze, později filozofii na FF UK a Matematicko-fyzikální fakultu UK. Po období Pražského jara, ve kterém patřil k předním aktivistům, byl propuštěn a pracoval jako bagrista a technik Státního rybářství. Po r. 1990 se vrátil na VŠE a o několik měsíců později přestoupil do Akademie věd ČR, do Kabinetu pro výzkum vědy, techniky a společnosti.
11
Vyhodnocení kvízu…
Vyhodnocení kvízu…
Vyhodnocení dětského kvízu Opět přinášíme ukázky odpovědí a kreseb od dětí na naše soutěžní kvízy. Na jaře to byl velikonoční kvíz se samolepkami (1), prázdninový kvíz (Marnotratný syn) se samolepkami (2), kvíz Mistr Jan Hus (3), průběžně vyhodnocujeme i zaslané starší kvízy (4). Následujícím výhercům zasíláme malou odměnu.
Jednotlivci 7-15 let:
Král Ríša, Praha, 9 let, (2) Skripnikovi sour. , Řevnice (3) Literová Markéta, Ústí n/L, 12 let (4) Tužičin Ronald, Držková, 12 let (3) Doubkovi sour., Most (4) Kukučka Jan, Řepiště, 8 let (3) Vývodová Kristýna, Ženklava (3) Červená Maruška, Všekary, 9 let (4) Zikmundovi sour., Přerov, 10 let (3) Komárkovi sour., Třinec (1) Mrázek Aleš, Roudnice n/L, 10 let (2) Helešicovi sour., Břeclav (1) Vrabcovi sour., Brno (4) Knödlovi sour., Jevíčko (2) Šams Marek, Chabařovice, 13 let (4) Kubiczková Justýna, Havířov, 8 let (3) Oudovi sour., Dambořice, (3)
Jednotlivci do 7 let: Dvořáková Anička, Telecí, 6 let (2) Janda Dominiček, Trutnov, 3 roky (1) Matuška Patrik, Kondrac, 5 roky (3)
Skupiny dětí a ostatní: Vybíralová Barbora, Plzeň (3) Fusková Kristina, Brno, 9 let (3) Kolouchová Klára, Plzeň, 11 let (4) Sladká Eliška, Lipůvka, 11 let (3)
Tužičin Ronald, Držková, 12 let (3)
Skripnik Nikola, Řevnice, 8 let (3)
Komárková Anna, Třinec, 10 let (1)
Červená Maruška, Všekary, 9 let (4)
Helešic Daniel, Břeclav, 12 let (1)
Kukučka Jan, Řepiště, 8 let (3)
Knödlová Alena, Jevíčko, 7 let (2)
12
Kubiczková Justýna, Havířov - Bludovice, 8 let (3)
13
Vánoční fejeton…
Knižní novinka BTM…
Časy se mění… Před nějakými sto lety psal básník Jaroslav Vrchlický v předvánočním čase báseň:
„Hlas zvonů táhne nad závějí – kdes v dáli tiše zaniká... Dnes všechny zvony v srdci znějí, neb mladost se jich dotýká.“ Dnešního básníka inspirovala předvánoční doba jinak – Miloslav Švandrlík: Předvánoce:
„Hlas zvonů táhne nad závějí, – kdes v dáli tiše zaniká ... A lidé do obchodů spějí, – zmocňuje se jich panika. Ten pro triko, ten pro košili, – ten zase pro kus flákoty. Před pulty chtivé davy šílí – čeká se na rum, na boty. Stařík se prudce hádá s pannou – pro cosi v pestrém balení. Co když to, probůh, nedostanou? – To by byl důvod k zhroucení! Zdalipak ještě vytrubují – z jasného nebe andělé? Zbyla jen vřava. Vášně bují –tak tedy šťastné, veselé! Vánoce jsou svátky dárků, v tom jsou všichni lidé na světě zajedno, ti věřící i nevěřící, křesťané i ateisté. Rozdíl je jen v tom, že křesťané vědí proč. Křesťané vědí, že proto si o Vánocích dáváme navzájem dárky, že se nám dala darem Láska největší, Láska sama – Bůh. Křesťané vědí, že hodnota daru není v penězích, ale je v lásce, se kterou jej dáváš. Že dárkem dáváš sám sebe. V tom je krása a velikost dárku. Michel Quoist říká: „Kdybys přestal obdarovávat, přestal bys milovat. Kdybys přestal milovat, přestaneš růst. Když přestaneš růst, přestaneš i žít – stáváš se mrtvolou.“ Po sehnání a zabalení dárků nám zbývá ještě jedno důležité, totiž prožít hezky a křesťansky vánoční dny. Nepokazit je nervozitou, honěním, zlostností, náladovostí. To je snad největší dar celé rodině. A každý by se měl snažit jej cele darovat: Dobrou náladu, pohodu, vlídnost. O Vánocích by maminka neměla mít nouzi o pomocníky – a to nejen při loupání mandlí a míchání rozinek. Všichni by měli přiložit ruku pod vedením vrchního generála maminky, aby vše bylo včas připraveno a maminka mohla neutahaná sedět pěkně v kruhu ostatních. O Vánocích by ti, co jsou zvyklí být obvykle vlídní, měli být ještě vlídnější. Ti, co jsou zvyklí být zlobiví a bručiví, ti by toho bručení měli na dobu vánoční vůbec zanechat. Ti, co rádi pořád komandují, vychovávají, polepšují a kárají jiné, by měli své bližní nechat o svátcích na pokoji. Nedělat z vánočního domova polepšovnu. „Zdalipak ještě vytrubují z jasného nebe andělé?“ ptá se teskně dnešní básník. – Odpovídám: „Vytrubují.“ – Jen se musíme ztišit, abychom je uslyšeli. Jen musíme svá srdce naladit na příjem nebeské vlny – na vlnu lásky a dobré vůle. www. centrumprorodinu.webgarden.cz
14
Bylo těsně před Vánocemi… Úryvek z knihy vzpomínek MUDr. Jána Sirackého Čas předvánoční, čas téměř sváteční… Již na nás dýchá slavnostní nálada Vánoc a těšíme se na společenství s těmi, koho máme rádi. Ne všichni však mají toto štěstí – někteří rodinu nemají, jiní jsou od ní na čas vzdáleni. Jako MUDr. Ján Siracký, který to ve své knize Návraty 2 popsal následovně: Před několika lety jsem pracoval čtyři měsíce v jednom onkologickém ústavu v Buffalu v USA. Bylo těsně před Vánocemi a byl jsem nachlazený. Cítil jsem se „strašně sám“. Velice jsem se potřeboval dostat z pocitu samoty a smutku. Po obědě jsem si každý den odskočil na kávu do bufetu v nemocniční hale. Obsluhoval tam sympatický a sdílný prodavač, s nímž jsem si často povídal. Po čase jsem se s radostí vydal do bufetu a těšil se na kávu a rozhovor s ním. Jmenoval se Chat. Když jsem toho svého „smutného a osamoceného“ dne přišel na kávu, k horkému šálku kávy mi dodal: „Jane, prosím tě, dávej si pozor, až půjdeš domů, protože sněží a dělá se ledovka, aby se ti nestalo nic zlého.“ Víte, bylo to zvláštní, neboť Chat byl od narození slepý. Z jeho slov jsem měl krásný a jemný, slovy obtížně definovatelný pocit Boží přítomnosti. Najednou jsem nebyl tak sám. Opakovaně si uvědomuji, že mými přáteli bylo mnoho lidí. Před nedávnem jsem se setkal s jedním svým známým, protestantským pastorem. Stereotypně jsem se ho zeptal: „Jak se máte?“ – „Lépe, než bych si zasloužil,“ zněla odpověď. V komunikaci stačí někdy milé slovo anebo malé zaváhání, malý chlad, a výsledkem je malá radost, nebo i velký smutek. Mám odložený krásný dopis od vzácné ženy, která celý svůj život věnovala dětským domovům a humanistickým ideám skautingu. Je to dopis o andělech s lidskou tváří. Vzácně působivá jsou pro mne biblická slova o pohostinnosti a andělech: S láskou přijímejte i ty, kdo přicházejí odjinud - tak někteří, aniž to tušili, měli za hosty anděly. (list Židům 13, 2). „Andělé, kteří jsou mezi námi a kterých je málo. Jejich poznávacím znamením nejsou bílá křídla, ale plnost lásky. Hledají se andělé pro zodpovědnou práci při rozhojňování ušlechtilých lidských citů a dobrých skutků. Hledají se andělé – poslové doručující radostnou zvěst evangelia. Hledají se andělé, kteří by prozářili osamělost starých a opuštěných a svým milosrdenstvím mírnili bolest nemocných a umírajících. Hledají se andělé, kteří by stáli na křižovatkách životních cest lidí a všem potřebným a toužícím by pomáhali najít správný směr. Hledají se andělé. Přihlaste se do jejich neviditelných seznamů! Volná místa pro anděly jsou všude tam, kde žijí lidé… I tam, kde bydlíte vy, kde chodíte do práce, kde trávíte svůj volný čas. Všude tam je třeba přinášet lidem lásku, útěchu, posilu, povzbuzení, slova života.“ Evangelista Matouš cituje slova Pána Ježíše o všech, kteří jsou v nouzi a někoho potřebují – možná právě mne: Neboť jsem hladověl a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň a dali jste mi napít, byl jsem cizincem a přijali jste mě, byl jsem nahý a oblékli jste mě, byl jsem nemocný a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení a přišli jste za mnou (Mt 25, 35–36). Všude jsou lidé, kteří někoho potřebují a možná potřebují právě vás. Zastavte se, prosím, na chvíli a dívejte se, určitě je uvidíte! Věříme, že tato slova budou pro vás nadčasovou inspirací nejen v předvánoční době. Knihu Návraty 2 – Čas k zamyšlení – Návraty MUDr. Jána Sirackého, která právě vyšla, si můžete objednat na naší adrese. Více informací na poslední straně Zpravodaje.
15
Knižní novinky… Vzpomínky MUDr. Jána Sirackého
KA Návraty 2 – Čas k zamyšlení IN
V Po úspěchu knihy Návraty vám nabízíme další kniNO hu krátkých zamyšlení a postřehů slovenského lékaře-onkologa MUDr. Jána Sirackého, DrSc. Úvahy publikované v této knize byly většinou zveřejněny v Evangelickém týdeníku nebo zazněly v Slovenském rozhlase v relaci Živé slová. Nyní vycházejí knižně i v českém jazyce. Naší touhou je, aby cenné životní zkušenosti autora přinesly povzbuzení i vám. Formát 136 × 198 mm, brožovaná, 80 stran. Cena: 72 Kč
POSLEDNÍ KUSY SKLADEM!
Návraty – Vzpomínky MUDr. Jána Sirackého MUDr. Ján Siracký je významný slovenský lékař-onkolog. Kniha Návraty sestává z krátkých příběhů a úvah, ve kterých nahlíží na naše každodenní problémy z pohledu své profese. Vyzývá k zamyšlení a zároveň povzbuzuje a přináší svědectí o Boží lásce a naději. Formát 136 × 198 mm, brožovaná, 94 stran. Cena: 79 Kč + poštovné.
VÝHODNÁ NABÍDKA – CENA PŘI ZAKOUPENÍ OBOU KNIH POUZE 130 KČ! Knihy objednávejte e-mailem:
[email protected], telefonicky: 545 224 253, nebo písemně: Brněnská tisková misie, Smetanova 9, 602 00 BRNO. Na této adrese můžete knihy také přímo zakoupit (Po–Pá, 8–17 hod.)
Všem čtenářům přejeme pokojné a požehnané Vánoce a mnoho sil, moudrosti a zdraví v novém roce!
Nové perspektivy – Zpravodaj BTM č. 140. Vydává BRNĚNSKÁ TISKOVÁ MISIE, z.s., křesťanská ekumenická nezisková společnost. Vychází 7x ročně. Toto číslo vyšlo v říjnu 2015. Počet příloh variabilní. Adresa redakce: BTM, Smetanova 9, 602 00 BRNO, tel: 545 224 222, e-mail:
[email protected], internet: www.btm.cz. Telefon pro objednávky: 545 224 253. Odpovědný redaktor: Bc. Jan Titěra. Bankovní spojení: KB Brno-Černá Pole, č.ú. 94532621/0100. Jako variabilní symbol uveďte svoje evidenční číslo. Tisk: Jaroslav Olejko – OLPRINT, Šlapanice u Brna. Distribuce: firma Vlastislav Dvořák, PP 601-115/97, 621 00 Brno 21. (Obchodní psaní).
16
