23 Baskové ve Španělsku

19. 09. 2016 07:46

1/23

Baskové ve Španělsku


Úvod Tento výzkum se týká Basků ve Španělsku. Je rozdělen na dvě části - teoretický a vlastní výzkum. Teoretická část je zaměřena na geografické vymezení Basků, jejich historii, kulturu, tradice, jazyk, literaturu a vše je vázáno ke vztahu Basků k jejich autonomii. Ve vlastním výzkumu jsme se věnovaly tomu, jakým způsobem se dnes žije Baskům ve Španělsku, jaký mají vztah ke své etnické identitě a do jaké míry jim vyhovuje dnešní autonomie. Zároveň jsme se zabývaly tím, jak nahlíží na Basky zbylí Španělé.

Cíl práce Cílem práce je zodpovězení následujících výzkumných otázek, na kterých se shodli posluchači kurzu etnické minority v Evropě a seznámení posluchačů kurzu se zvolenou minoritou. Výzkumné otázky na minoritu : Vyhovuje vám současná míra autonomie (status), popř. jakého stavu byste v tomto ohledu chtěli dosáhnout? ¿Está Ud. contento/a con el actual nivel de autonomía? Respectivamente, ¿qué estado desearía lograr? Jste nějakým způsobem diskriminováni – pozitivně (zvýhodnění) či negativně? V případě, že ano, jakým způsobem? Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Last update: 06. 06. 2016 10:26

baskove_ve_spanelksu http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/doku.php?id=baskove_ve_spanelksu

¿Ud. se siente discriminado de alguna manera - positivo o negativo? En caso afirmativo, ¿cómo? Jak sami sebe, jako Baska, vidíte? Pokuste se charakterizovat baskický národ. ¿Cómo se ve a sí mismo como vasco? Trata de caracterizar la nación vasca. Jak myslíte, že vás vidí majoritní společnost a proč? ¿Cómo cree que es la imagen de la la nación vasca entre la mayoría de la sociedad y por qué? Co považujete za hlavní atribut své etnicity a proč? ¿Cuál es el principal atributo de su origen étnico, y por qué? Výzkumné otázky pro majoritní společnost Co si myslíte o Bascích, jací jsou (jak je vnímáte)? ¿Cuál es su opinión sobre los vascos? ¿Cómo son (según Ud.)? Myslíte si, že jsou Baskové nějak diskriminováni či zvýhodňováni oproti majoritní společnosti? Pokud ano, napište nějaké příklady. ¿Cree que de alguna manera los vascos son objeto de discriminación o favoritismo en contraposición a la mayoría de la sociedad? Si la respuesta es sí, escriba algunos ejemplos.

Metodika práce Práce je rozdělená do dvou částí a těm také odpovídá její metodika. Při teoretickém výzkumu jsme použily literární rešerši a sběr dat z různých zdrojů. Vlastní výzkum byl proveden pomocí emailů (Baskové ve Španělsku) a polostandardizovaného rozhovoru (Španělé na výměnné stáži a lektoři španělského jazyka). Korespondence pomocí emailů probíhala celá ve španělštině, polostandardizovaný rozhovor jsme vedli v angličtině. Dlouho jsme se potýkaly s problémem nedostku kontaktů na Basky žijící ve Španělsku. Problém nám nakonec pomohl vyřešit pan Prof. PhDr. Bohumil Zavadil, CSc., působící na UK v ústavu románských studií, na oddělení hispanistiky, který nám poskytl několik kontaktů. Celý výzkumný vzorek je příliš malý na to, abychom z něho mohly vyvodit všeobecné výsledky. Názory respondentů také jistě ovlivnilo to, že všichni jsou z měst. Výzkum je rozdělen generačně na dvě skupiny. První skupina je ve věku 20-30 let, druhá skupina je ve věku 45-50 let.

Literární rešerše Maxmilián Strmiska se ve své knize Smrtonostné vlastenectví věnuje etnicko - politickému terorismu v Baskicku. Představuje zde historii teroristické organizace ETA, od jejího počátku v 50. letech 20. století do roku 2000. Ukazuje zde, jakým způsobem se z diskuzního kroužku (jehož hlavní náplní byla www.hks.re

Tisk 19. 09. 2016 07:46

19. 09. 2016 07:46

3/23


baskičtina) stala teroristická organizace. Stručně zde rozebírá stěžejní dílo baskického nacionalismu knihu Vasconia (autorem byl pod pseudonymem Fernando Sarrailh de Ihartza baskický intelektuál Federico Krutwig). Tato kniha přímo vyzývá ke gerillistickým operacím a k osvobozenecké válce. Autor zde ukazuje vliv tohoto díla v 60. letech 20. století na organizaci ETA. Dále dopodrobna rozebírá vnitřní strukturu a mnohé štěpení organizace, k němuž během let docházelo velmi často. Jako nejdůležitější „odštěp“ je zde uvedena skupina Bereziak, která měla být zaměřena na vojenské operace. Tato skupina se ovšem velmi rychle vymkla jakékoli kontrole a začala sama podnikat akce, které nešly nijak politicky zdůvodnit. Autor také rozebírá organizaci na poli politickém, její snahu o integraci do politických stran v Baskicku. A opět ukazuje nejednotu této organizace a vnitřní roztržky mezi militárními a politickými skupinami. Roger Collins se ve své knize Baskové zabývá historií a původem Basků. Popisuje jejich předpokládaný původ, jazyk a historii spojenou s Římany, Germány, Franky až do vlády Anjouovců. Rozebírá ve svém díle i zánik fueros (vyzískaných autonomních práv), Basky v zámoří a dostane se i k současným problémům, které jsou spojené s organizací ETA.

Teoretická část výzkumu Geografické vymezení Lidé, kteří se hlásí k baskické národnosti, dnes žijí na území dvou států, Francie a Španělska, a zároveň ve třech administrativních celcích. Na španělském území se jedná o Baskické autonomní společenství neboli Euskadi, které je tvořeno třemi provinciemi: Álava, Guipúzcoa a Biscaia, a dále pak Autonomní společenství Navarra, které je zároveň jedinou provincií s hlavním městem Pamplonou. Na francouzské straně Pyrenejí obývají Baskové tři okresy v departementu Pyrénées-Atlantique: Labourd, Basse-Navarre a Soule. 1)

Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Last update: 06. 06. 2016 10:26


Klima Baskicko leží u Biskajského zálivu v západním podhůří Pyrenejí na 43 stupni severní šířky (podobně jako Boston, Alma Ata nebo Sapporo) a na 2 stupni západní délky (jako Liverpool nebo Pobřeží Slonoviny). Rozlohu má Baskicko 2665 km². Klima je mírné, určující vliv má samozřejmě Atlantický oceán, který na rozdíl od španělského vnitrozemí zmírňuje teplotní výkyvy v zimě a v létě. V Baskicku samotném jsou výrazné klimatické rozdíly mezi pobřežními oblastmi a horskými údolími.2)

Obyvatelstvo V Baskicku žije přibližně 2 100 000 obyvatel. V důsledku rozsáhlé migrace za prací do baskických průmyslových měst na konci 19. a na začátku 20. století na straně jedné, a díky pozvolnému vytrácení se baskičtiny v jižních oblastech provincie na straně druhé, může být pouze přibližně polovina považována za opravdové Basky. Ve francouzské části Baskicka žije kolem 120 000 Basků. Baskové tvoří etnicky velmi specifickou skupinu, což se podařilo prokázat díky četnosti příslušenství k www.hks.re

Tisk 19. 09. 2016 07:46

19. 09. 2016 07:46

5/23


různým krevním skupinám. U Basků je velmi rozšířená krevní skupina 0, naopak se téměř nevyskytuje krevní skupina B. Také relativní četnost negativního Rh faktoru je extrémně nízká. Tyto údaje mimo jiné svědčí o nízkém počtu sňatků Basků s jinými národy v minulosti. Jakkoliv obtížné je vystihnout obecně charakter nějakého národa, v literatuře jsou Baskové charakterizováni jako veselí, čilí, sebevědomí a odvážní, ale také pilní a svědomití. Už Hannibal si cenil jejich statečnost, vytrvalost a otužilost. 3) Co se týče náboženství, jsou Baskové v drtivé většině katolíci a jejich náboženské přesvědčení je velice silné, na což odkazoval i jeden z našich respondentů. (viz vlastní výzkum)

Historie Starověk O původu Basků se dodnes neví nic určitého. Rozhodně se na Pyrenejském poloostrově usadili již v šerém dávnověku a vydrželi tam dodnes. Na Bascích je pozoruhodné právě to, že si přes mnohočetné invaze různých kmenů z bouřlivé španělské minulosti dokázali uchovat původní jazyk a vlastní identitu. Baskové měli dlouho pověst zuřivých bojovníků s Římany, které si Řím nikdy nedokázal plně podrobit. Nejnovější výzkumy však prokázaly, že nelze v pramenech zmiňované Kantabry stotožňovat s Basky. Na jejich území, které bylo strategicky velmi důležité kvůli přechodům přes Pyreneje, Římané rozmístili jen minimum posádek. Naopak, dochovaly se zprávy o baskických kohortách římských legií.

Středověk Baskové začali působit problémy až o něco později, o čemž svědčí několik trestných výprav Franků a Vizigótů na území Baskicka. V přímých střetnutích Baskové většinou prohrávali a nebo se rovnou stahovali do hor. O tom, že ale dovedli být velmi nebezpeční, se přesvědčil při svém tažení do Pamplony a Zaragozy zejména Karel Veliký. Při návratu zpět do Francie byl jeho zadní voj v Roncesvalském průsmyku odříznut od zbytku vojska a poté zmasakrován lehce vyzbrojenými a pouze volně organizovanými Basky. Tuto událost popisuje známý epos Píseň o Rolandovi z pozdější doby, který však zaměnil z ideologických důvodů Basky za pro příběh atraktivnější Maury. V sedmém a osmém století dochází k největšímu rozšíření Basků. Jejich prastará tradice nedělitelného dědictví žene mladší syny do světa. Ti se usazují v bývalé římské provinici Aquitania, kde díky přílivu baskického obyvatelstva vzniká nové jméno pro tento kraj, a to Gaskoňsko. Baskové se kromě toho usazují také čím dál tím více na jihu, v údolí Ebra, takže postupně obývají celý dnešní autonomní region Navarra a některé přilehlé kraje. V průběhu dobytí poloostrova Araby v letech 711–714 nebylo Baskicko obsazeno, ani v pozdějších stoletích se Baskové nikdy nedostali pod přímou arabskou vládu. Naopak bylo utvořeno malé nezávislé Pamplonské království, o kterém můžeme prohlásit, že bylo čistě baskické. Po jeho rozpadu bylo území Basků rozděleno mezi Francii, Kastilii a Navarru. Poté, co se Aragonské království zmocnilo Navarry a následně se spojilo s Kastilii známým sňatkem Ferdinanda a Isabely, ocitli se Baskové ve sjednoceném Španělsku. Zůstaly jim však tzv. fureros, sepsané tradiční výsady a privilegia. Obrana Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Last update: 06. 06. 2016 10:26


těchto fueros proti centrální moci pak tvoří hlavní osu baskicko-španělských vztahů.

Novověk Baskové byli zdatní velrybáři, z čehož vyplynul mýtus, který se dotýká přímo začátku novověku. Baskové ve své pýše tvrdí, že jejich velrybářské lodě přistály na Americkém kontinentu dávno před Kolumbem, přesvědčivé důkazy však chybí. Obrana fueros byla dlouhou dobu úspěšná, na francouzské straně byly zrušeny až za Velké francouzské buržoazní revoluce, ve Španělsku vydržely ještě o něco déle, a to do roku 1876. V tu dobu probíhaly ve Španělsku tzv. karlistické války o následnictví na trůně. Don Carlos slíbil Baskům, že se nepokusí omezovat jejich fueros, a proto bojovali Baskové na jeho straně, která však nakonec v roce 1876 prohrála, v důsledku čehož byla všechna fueros zrušena. Baskové se přidali na špatnou stranu i ve španělské občanské válce v letech 1936 až 1939. Protože republikánská vláda přislíbila Baskicku autonomii, která trvala všehovšudy osm měsíců, přidali se jinak tradicionalističtí katoličtí Baskové (baskický původ měli např. jezuité Ignác z Loyoly nebo František Xaver) na její stranu. To se jim opět nevyplatilo, jednak byla německou legií Condor vybombardována Guernica. Ta byla kromě průmyslového centra také důležitým symbolem Basků, protože zde bylo v minulosti tradiční místo pro shromáždnění baskických velmožů (pod dubem). Kromě Guernicy si však Baskové odnesli z války také nedůvěru vítězného Franca, a podobně jako katalánci byli národnostně utlačováni po celou jeho éru. Reakcí na to byl pak vznik teroristické organizace ETA (Euskadi Ta Aztakazuna – Baskicko a jeho svoboda), která se v roce 1959 odštěpila od umírněné Partido Nacional Vasco (PNV). ETA usiluje o politickou nezávislost Baskicka, což je dost obtížné i vzhledem k velkému počtu nebaskických obyvatel na baskickém území. Asi nejznámější akcí ETA byla „operace Tyran“, úspěšný atentát na Carrera Blanca, předsedu španělské vlády, který byl proveden 20. prosince 1973. Autonomie Basků byla obnovena až po Francově smrti v roce 1975. Baskický regionální parlament se poprvé sešel v roce 1980. Příslušníci ETA dostali amnestii, přesto však ETA nepřestala ve svých teroristických akcích. 4)

Nacionální hnutí www.hks.re

Tisk 19. 09. 2016 07:46

19. 09. 2016 07:46

7/23


Kořeny baskického nacionalismu Počátky baskické otázky nalezneme již ve středověku, kdy provincie Álava (1132), Guipúzcoa (1200) a Biscaia (1379) vytvořily dobrovolnou unii se Španělskou korunou. Odměnou za to jim byla obrana individuálních práv a ochrana lokální kultury. Nedá se ovšem říci, že by Baskové někdy v minulosti tvořili jednotný politický útvar. Samostatnému národnímu celku se ve středověku nejvíce blížilo království Navarra, které však postupně odevzdalo své baskické provincie Kastilii a v roce 1512 bylo formálně připojeno ke Španělsku. Přesto mezi Basky vždy existovalo silné povědomí sounáležitosti, které bylo založeno nejen na společném jazyku a etnické příbuznosti, ale bylo také zakotveno ve sdílení společného kulturního prostředí. Přibližně od druhé poloviny 19. století docházelo k jisté diferenciaci Baskicka a také Katalánska od zbylé části Španělska. Dominantní postavení měl ve Španělském království Madrid, ale průmyslová revoluce postavila především tyto dvě země na vlastní nohy a ty získaly jistou hospodářskou převahu. Rychlý vývoj na konci 19. a počátkem 20. století způsobil, že se z Baskicka, kdysi chudé provincie na severu Španělska, stal velmi bohatý region. Baskové byli od dob habsburské monarchie až po vládu Bourbonů zvyklí na to, že jim panovnická moc v Madridu zaručovala určitou suverenitu. O tento privilegovaný status začali ale v 19. století pomalu přicházet. Snažili se udržet si svou nadřazenost v tzv. karlistických válkách, podporovali karlisty (podle dona Carlose), protože byli proti proudu politického liberalismu, který neuznával žádná výjimečná postavení. Zvítězit se jim však nepodařilo. To zapříčilo, že Baskové museli odvádět velké daně Madridu, narukovat do španělské armády či zavést ve svých školách vyučování ve španělštině místo původní baskičtiny.

Počátky organizovaného separatismu Po mnoho let svůj vzdor k těmto změnám vyjadřovali jen umělci a baskičtí národní myslitelé, ale nebyl prezentován na politické úrovni. Až v roce 1895 vznikla Baskická nacionalistická strana (PNV - Partido nacional Vasco). PNV se snažila uchovat národní cítění Basků, byla katolická, konzervativní a radikálně protišpanělská. První tři roky existence strany byly velmi skromné. Počet členů a příznivců PNV nepřesáhl dvě stovky. Ani v politických jednáních s Madridem strana úspěšná nebyla. Obrat se dostavil v roce 1898, kdy do strany vstoupila liberální a autonomistická skupina Euskalerria (Baskická země), PNV tak získala nejen silné finanční zázemí a nové členy z jiných sociálních vrstev baskické společnosti, ale zejména zmírnila svůj dosavadní radikální independantismus a přísný konfesionalismus. Jestliže šíření hnutí na venkově bylo dosud velmi pozvolné, začala strana o to víc získávat nové voličské hlasy v městském prostředí. Její úspěch tak byl v industrializovaném Baskicku předem zaručen.

Vývoj ve 20. století po občanskou válku První světová válka znamenala pro baskické provincie a nacionální hnutí další rozvoj. Neutrální Španělsko totiž získávalo pro strojírenské závody na severu země obrovské zakázky vojenského charakteru. Přesto bylo Španělsko v první čtvrtině 20. století poměrně chudou evropskou zemí a přidala-li se k tomu velká nestabilita vlád a separatistické snahy Baskicka a Katalánska, bylo jasné, že situace je dále neudržitelná a je nutné provést změny. V roce 1931 byla ve Španělsku vyhlášena Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Last update: 06. 06. 2016 10:26


republika. Ve snaze rychle vyřešit mnoho problémů udělila nová vláda vypočítavě Katalánsku i Baskicku autonomní status, přesto však Španělsko zůstalo unitárním státem. Narozdíl od Katalánska v Baskicku poté separatistické snahy spíše utichaly. V roce 1933 vyhrála ve Španělsku volby pravice, která pro autonomistickou politiku neměla žádné pochopení. To vyvolalo u separatistů velký odpor a v Katalánsku byl dokonce na čas vyhlášen Katalánský stát. Nové volby v roce 1936 situaci neuklidnily, naopak byla vyvolána krvavá občanská válka, kterou nakonec v roce 1939 s pomocí totalitních režimů Itálie a Německa vyhrál generál don Francisco Franco.

Frankův režim; radikální ETA Franco se přes významnou pomoc nenechal Osou strhnout do druhé světové války. Po jejím skončení se naopak sblížil se Spojenými státy, zapojil zemi do mezinárodního obchodu a zajistil jí také vstup do OSN. Francův režim chtěl zemi zajistit celistvost a nedělitelnost a tak od počátku odmítal jakékoli autonomní statuty. Svým neutuchajícím patriotismem poštval proti separatistům i své příznivce. Na opačnou stranu se zase přiklonili Francovi odpůrci. Baskové, kteří zůstali ve své vlasti (do Francie nebo jižní Ameriky jich uprchlo přes 150 tisíc), se stali snadným cílem diktátorského režimu. Represe byly velmi kruté a postihly mnoho osob z PNV. Uvádí se, že během Frankovy éry bylo zabito 50 000 Basků, 10 tisíc jich bylo uvězněno (z nich přes 1000 popraveno). Autonomie byla zrušena, všechny politické strany byly zakázány. Baskická kultura byla tvrdě potlačována, zejména bylo zakázáno užívání baskického jazyka (a to i v soukromém styku) a používání baskických jmen. Vedení Baskické nacionalistické strany bylo donuceno uchýlit se do exilu a jen odtud udržovat a podporovat vědomí baskické soudržnosti. Naproti tomu uvnitř země se baskický nacionalismus zradikalizoval a vzniklo Hnutí za národní osvobození Baskicka (Movimiento de Liberacion Nacional Vasco - MLNV) a nedlouho poté, v roce 1959, se na scéně poprvé objevuje ETA (Euskadi ta Askatasuna - Baskicko a jeho svoboda), do dnešních dnů velmi výrazný subjekt separatistických snah. Původně byla ETA jen sRpením studentů, kteří považovali PNV za málo efektivní v boji proti diktatuře. Zprvu ETA se svou radikálně levicovou ideologií o třídním boji, nacionalismu, marxismu a maoismu nenašla mnoho příznivců. Ještě několik let po svém vzniku se příliš neprojevovala atentáty a násilnými činy, ale poté, co byl v roce 1968 v přestřelce s policií na ulici zastřelen její aktivista Txabi Etxebarrieta, změnila rozhodujícím způsobem svou strategii a vyzývala k pomstě. Francův režim podrobil rebely tvrdé represi, ale nikdy se mu nepodařilo je zcela zlikvidovat. Naopak mnozí lidé se obrátili proti němu samotnému a ETA získala uznání i v zahraničí. ETA tedy dala (v Bascích již dávno zakořeněnému) nacionalismu nový prostor. Chtěla si nezávislost vydobýt v otevřeném boji. Nelze ovšem říci, že by někdy byla podporována všemi Basky, to zdaleka ne. Nikdy s ní nesympatizovalo víc než 18 procent obyvatel Baskicka a téměř se neprosazovala jinde než ve velkých městech. Venkovské obyvatelstvo nemělo o takový radikalismus zájem. Na počátku 70. let rozpoutala ETA velkou vlnu terorismu. V letech 1972 a 1973 provedla ohromující únosy baskických průmyslníků a výrazně zvýšila počet provedených atentátů. Při „operaci Tyran“, kterou ETA zosnovala, byl ve svém služebním voze zastřelen admirál Carrero, když cestoval z jezuitského kostela v Madridu zpátky do své soukromé rezidence.

Nástup Juana Carlose - transformační období Krátce nato, v roce 1975, zemřel i Franco. Ještě před svou smrtí tehdy za svého nástupce určil Juana www.hks.re

Tisk 19. 09. 2016 07:46

19. 09. 2016 07:46

9/23


Carlose. Spolu s vládou, jejímž předsedou jmenoval Adolfa Suaréze, provedl naprostou transformaci státních orgánů a připravil nové svobodné volby. V prvních letech vlády Juana Carlose docházelo k fragmentalizaci nacionalistických sil do různých politických směrů a ideologií. Až v roce 1977 projevila opět iniciativu Baskická nacionalistická strana a představila v Pamploně veřejnosti svůj nový program, kterým chtěla reagovat na nové poměry ve Španělsku. PNV postupně získala v Baskicku výsadní postavení. Důsledkem velkých změn v Madridu bylo, že se v Baskicku začalo otevřeně hovořit o šanci na získání nezávislosti. V této době dosáhlo v jednáních s vládou o autonomii velkých úspěchů Katalánsko a polepšila si také Galicie. V roce 1978 byl zvolen nový parlament. Nový ústavní text, který vláda sepsala, skutečně přiznával autonomiím větší pravomoci a Španělsko tak dovršilo svou proměnu a stalo se ze státu unitárního státem složeným. Navzdory ústupkům madridské vlády nebyla PNV s pozicí Baskicka příliš spokojena a požadovala ještě decentralizaci orgánů státní moci a zejména navrácení všech starých práv. V roce 1979 předkládá vlastní návrh na řešení baskické autonomie. Tento návrh se stal podnětem pro setkání mezi předsedou Generální rady Baskicka se španělským premiérem Adolfem Suarézem. Výsledkem jednání byl příznivější náhled Madridu na Baskicko, které si vydobylo výsadní postavení mezi autonomiemi na Iberském poloostrově. Adolfo Suaréz tak významně ustoupil ze svých pozic, protože předpokládal, že tím na dlouhou dobu vyřeší „baskický problém“. Jenže to se nestalo, separatisté (a to nejen baskičtí) chtěli stále víc.

Léta 80. - budování demokracie Konec 70. a začátek 80. let znamenal pro Španělsko počátky budování demokracie. Lidé byli nespokojení s vládnoucí středovou vládou a ve velkém se přikláněli na stranu levice nebo pravice. Ve volbách, které se konaly roku 1982, totálně propadla do té doby vládnoucí UCD (Svaz demokratického středu) a k moci se tak dostala PSOE (Dělnická socialistická strana). Ta řídila politiku ve Španělsku velmi úspěšně, schválila mnoho hospodářských i sociálních opatření a připravila zemi na vstup do Evropského společenství v roce 1986. Není divu, že se jí ještě třikrát podařilo vyhrát volby.

ETA od konce 80.let do současnosti Pokud jde o ETA, ta začíná být od poloviny 80. let kritizována a krize této organizace dosahuje vrcholu v roce 1988. Představitelé baskických politických stran její praktiky odsoudili sepsáním tzv. Pakt Ajuria Enea, ve kterém ji označili za překážku rozvoje baskického lidu a vyjádřili také ochotu proti ní bojovat. ETA i Hnutí za národní osvobození Baskicka (MLNV) si sice zachovaly své přesvědčení, že jediným řešením problémů Basků je boj s Madridem, své stoupence nicméně začaly ztrácet a zapadly do pozadí dění. Sami Baskové je v této době začínají považovat za negativní a rušivý element v regionu. Toto distancování se od teroristů dalo Baskicku novou příležitost k rozvoji. Díky aktivitě baskické vlády se tato země zakrátko stala jednou z nejvyspělejších částí Španělska. Terorismus, atentáty a násilí vůbec se však ani se začátkem 90. let z ulic odstranit nepodařilo. Opak byl pravdou, agresivita sílila a počet útoků se zvyšoval. Násilí a strach už v Baskicku takřka zdomácněly. Jak MLNV, tak ETA byly sice rozdrobeny a ztratily jakoukoli politickou koncepci, nad činy těchto malých skupin mladíků - teroristů však zůstává rozum stát. Jejich útoky už dnes nelze Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Last update: 06. 06. 2016 10:26


považovat za nacionalistickou snahu získat zpět ukradená práva, ale spíše za hrozivé výstřelky mladých, navzájem se trumfujících chuligánů. Aktivisté z ETA se rádi přirovnávají k Irské republikánské armádě (IRA) a často používají její strategii vydírání za zastavení útoků. Již několik let se politici v Baskicku i v Madridu snaží nabídnout teroristům politický rozhovor a napomoci tak mírovému procesu s cílem zamezit násilí ETA. V roce 1998 vyšly do španělských ulic tisíce lidí demonstrovat proti únosu a vraždě Miguela Angela Blanca, radního z městečka Ermua. Téhož roku se na popud PNV sešli zástupci Herri Batasuna (Lidová jednota), regionální nacionalistické Eusko Alkartasuna, celostátní Spojené levice a samozřejmě PNV. Výsledkem jednání bylo tzv. Prohlášení z Lizzary, ve kterém se signatáři zavazují k pokračování v jednáních. Podmínka klidu zbraní zde však vyřčena nebyla. Když si ETA uvědomila, že její agresivní snažení nevede k jednotnému odporu Basků vůči madridským represáliím, ale k izolaci ETA samotné (a to dokonce i v Baskicku), vyhlásila 16. září 1998 neomezené příměří násilných aktivit a v prosinci 1998 dokonce poprvé uznala výsledky baskických regionálních voleb. V reakci na to ustoupil španělský premiér José Maria Aznar od své populistické rétoriky a vyjádřil ochotu k rozhovorům s politickým křídlem ETA - Euskal Herritarrok (Baskičtí občané). Ti mimo jiné navrhovali, aby bylo utvořeno jakési Baskické ústavní shromáždění, jehož činnost měla směřovat k nezávislosti a do něhož se mělo volit ve všech baskických teritoriích, tedy i v Navaře a ve francouzských Lapurdi a Zuberoa. Tento návrh ovšem dosáhl ve zmiňovaných regionech sotva 20 % podpory obyvatelstva. V srpnu 1999 však ETA pozastavila jednání se španělskou vládou a v roce 2000 teroristické útoky opět začaly. „Pravice nebo levice, republikáni nebo monarchisté, fašisté nebo demokraté, všichni mají stejný cíl: udržet Baskicko pod nadvládou. Španělský stát se zrodil proto, aby se stal vězením národů, a vždy hledá nejlepší způsob, jak v rukavičkách nebo železnou rukou Baskicko přiškrtit,“ prohlásila ETA.

Souhrn čísel a faktů Při atentátech, jež nesly nálepku ETA, zahynulo dosud asi 800 lidí. Od roku 1968 padla za oběť baskických teroristů každý rok minimálně jedna osoba, výjimkou byly pouze roky 1970, 1971 a rok 1999, v němž trvalo příměří. Nejkrvavějším rokem ETA byl rok 1980, kdy po jejích akcích zahynulo 91 osob. Nejvíce lidí při jednom atentátu, 21 civilistů, zahynulo 19. června 1987, kdy vybuchla nálož v supermarketu v Barceloně; ETA se za masakr omluvila s tím, že šlo o „omyl“. Nejvíce obětí si atentáty teroristů z ETA vyžádaly v Baskicku 536, v autonomní oblasti Madrid zavraždila ETA 118 lidí, v Katalánsku 54 a v Navaře 36. Více než polovina obětí byli příslušníci policie či ozbrojených sil, při atentátech zahynulo také 19 dětí. Cílem útoků jsou nejčastěji politici, soudci či příslušníci armády a Civilní gardy (četnictvo). Nejvýše postaveným politikem mezi oběťmi atentátů se stal v prosinci 1973 v Madridu předseda španělské vlády Luis Carrero Blanco. Ani známé kulturní osobnosti nezůstaly ušetřeny, v lednu 1982 policie po dvaceti dnech osvobodila uneseného otce španělského zpěváka Julia Iglesiase. Na svém kontě mají baskičtí teroristé i přípravu dvou atentátů na krále Juana Carlose (v srpnu 1977 a v srpnu 1995, oba na Mallorce), pokus zabít premiéra Adolfa Suaréze v srpnu 1977 či nezdařený atentát na tehdejšího vůdce opozice a dnešního premiéra Josého Maríu Aznara v dubnu 1995. 5)

www.hks.re

Tisk 19. 09. 2016 07:46

19. 09. 2016 07:46

11/23


Jazyk Původ baskičtiny je dodnes nejasný. Existuje několik hypotéz, ale žádná ještě nerozluštila záhadu do jaké jazykové skupiny baskičtina (euskara) spadá. Rozhodně se však nejedná o indoevropský jazyk. Tato otázka je pro Basky velmi důležitá a má i výrazně politický podtext, protože přímo souvisí s původem samotných Basků. Podle jedné z teorií představuje baskičtina původní jazyk, kterým se mluvilo na Pyrenejském poloostrově před příchodem Keltů. Tím by se Baskové nenápadně stylizovali do role původních obyvatel, kteří po celou dlouhou historii odolávali různým vetřelcům. Jiná teorie říká, že Baskové přišli do Španělska z kavkazské oblasti spolu s indoevropskými kmeny. Filologové tvrdí, že objevili některé příbuznosti mezi baskičtinou a arménštinou. Přání však v tomto případě může být otcem myšlenky. 6) Snahy regionální nacionalistické vlády (Baskická autonomní komunita) o prosazení baskičtiny jako jediného jazyka stojí v protikladu založení Platformy pro svobodnou jazykovou volbu, která se snaží zachovat vyučování ve španělštině, případně vyučování dvojjazyčné. Zastánci baskičtiny však říkají, že jazyková rozmanitost je více výhodou než vadou, a tak se snaží svůj jazyk zviditelnit všemi způsoby. Místní obyvatelé si tak mohou naladit vlastní televizní a rozhlasovou stanici, či pravidelně číst noviny psané v baskičtině. Dnes se tímto jazykem mluví - s různým stupněm znalosti a užívání - v Euskal Herria, oblasti kolem Pyrenejí, zahrnující sedm provincií, z nichž tři (Soule, Labourd a Basse-Navarre) tvoří francouzské Baskicko (Iparralde). Baskická autonomní komunita (Euskadi - provincie Alava, Guipúzcoa a Vizcaya) a Autonomní komunita Navarra tvoří španělské Baskicko (Hegoalde). Evropská unie se několikrát setkala s žádostí o uznání baskičtiny jako oficiálního jazyka EU, ale iniciativě nebylo vyhověno. (Pro zajímavost: irština či maltština uznány byly). O tomto faktu se zmiňuje i jedna naše respondentka a postoj EU v této věci přímo označila za diskriminaci vůči Baskům. (viz Vlastní výzkum)

Nejstarší doklady Nejstarším psaným záznamem jazyka je listina z 11. stol. zaznamenávající darování ollazabalského kláštera (Guipúzcoa) Garcíou Azenárizem a jeho ženou San Juanu de la Peña. Listina obsahuje latinské formule, ale podrobnosti o hranicích jsou psány baskicky. Některé stopy baskičtiny se dají najít v Glosas Emilianenses z kláštera San Millán de la Cogolla (pravděpodobně 11. stol.); poutnický průvodce do Santiaga de Compostela z 12. stol., připisovaný Aimeriku Picaudovi, obsahuje malý baskický vokabulář. První dílo napsané celé baskicky, sbírka básní Linguae Vasconum Primitiae, sepsaná knězem Mosénem Bernartem Dechepare, byla vydána v Bordeaux roku 1545.

Vznik standardní spisovné řeči Hlavní baskické literární dialekty (guipuzcoano, vizcaíno a labortano) byly do jisté míry standardizovány předtím, než se staly základním předmětem zájmu Akademie baskického jazyka, založené roku 1919 (Euskaltzaindia). Po vášnivých sporech o nejvhodnější způsob standardizace byly položeny základy euskara batua v roce 1968; tato oficiální norma se nejblíže podobá dialektu Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Last update: 06. 06. 2016 10:26


guipuzcoano, třebaže v ní lze objevit i některé rysy labortano. Stanovení normy a prosazení jejího užívání vedlo k bouřlivé debatě přinejmenším mezi mluvčími dialektu vizcaíno, kteří měli pocit, že jejich dialekt byl opominut. Euskara batua či batua je pokusem eliminovat nářeční varianty a racionalizovat kromě jiných rysů i složitý slovesný systém, a současně obohatit jazyk o nové lexikální jednotky a pojmy spjaté s oblastmi, z nichž byla baskičtina před dosažením statusu oficiálního jazyka vylučována.

Geografické rozšíření a ústup Všeobecně se uznává, že oblasti, v nichž se v současné době baskicky mluví, jsou jen malou částí uzemí, na němž se tohoto jazyka užívalo kdysi. Toponymika 7) skýtá nejpřesvědčivější svědectví o přítomnosti Basků na velké rozloze Pyrenejského poloostrova před jeho romanizací. Byl vysloven názor, že se přibližně před třemi tisíci lety baskicky nebo nějakým velmi podobným jazykem mluvilo i na západ od údolí Santander a Asturie. Severní hranice rozšíření baskičtiny se od 12. stol. ustálila v Bayonne. Vymizení baskičtiny z centrálních Pyrenejí a z rovin Navarry bylo zřejmě důsledkem romanizace; značný vliv latiny se projevuje ve slovní zásobě. Rozpad římského impéria napomohl podle některých autorů k uchování baskičtiny: nepřítomnost velkých měst skýtala latině málo možností a baskičtina naopak expandovala. Rozšíření baskičtiny v La Rioja, Burgosu a Sorii se vykládalo jako výsledek znovuosídlení baskicky hovořící populací mezi 9. a 11. stol. Od 11. stol. ztratila baskičtina své pozice v jižních rovinách vystavených maurskému vpádu a expanze baskičtiny ve středověku neměla dlouhého trvání. Poutnické cesty do Santiaga de Compostela zvýšily působení cizího vlivu; baskičtina byla nahrazena latinou a posléze románštinou. Když se románština začala přednostně užívat v církevním kontextu a mezi šlechtou, začala být baskičtina spojována se selským životem; v druhé polovině 18. století byla do značné míry zatlačena v Alavě a v menší míře v Navaře. V přímořských provinciích byly jedinými dvojjazyčnými oblastmi velká města Bilbao, San Sebastián a Bayonne, třebaže industrializace a zlepšená komunikace brzy přivedly do menších míst kastilštinu. Od poloviny 80. let 20. století se projevuje snaha oživit, uchovat a rozšířit baskičtinu ve španělských baskických provinciích a prosadit jazykové zákony, platné od počátku 80. let.

Baskické dialekty Navzdory tomu, že baskičtinou mluví po celém světě zhruba 650 tisíc obyvatel (během druhé světové války jich přes 150 tisíc uprchlo do Francie či jižní Ameriky), existuje několik dialektů tohoto jazyka. Pokusy klasifikovat početné dialekty, nářeční podskupiny a místní varianty baskičtiny a názory na jejich počet se rozcházejí. Dovršením výzkumů Louise-Luciena Bonaparta, prováděných během pěti výzkumných cest v různých částech oblasti Euskal Herria mezi lety 1856 a 1869, byla dialektologická mapa Carte des Sept Provinces Basques montrant la délimitation actuelle de l'Euskara et sa division en dialectes, sousdialectes et variétés (1863, vydáno v Londýně 1866). V ní Bonaparte rozlišuje tři skupiny dialektů: vizcaíno (1.skupina); guipuzcoano, labortano, dialekt hornonavarrský severní, hornonavarrský jižní (2.skupina); suletino, dolnonavarrský východní, dolnonavarrský západní (3.skupina), 25 podskupin a 50 variant. Mezi hlavní z nich patří biskajský, gipuzkoanský a hornonavarrský (používaný ve Španělsku) a dolnonavarrský, lapurdianský, zuberoanský (Francie). Další modifikace vedly k předefinování některých variant v samostatné dialekty a k jinému zařazení jiných. „Baskologové“ se však snaží o jazykovou unifikaci tzv. euskara batua (sjednocená baskičtina). Základy byly položeny v r. 1968.

www.hks.re

Tisk 19. 09. 2016 07:46

19. 09. 2016 07:46

13/23


Baskicko-islandský pidžin Malou zajímavostí je vznik baskicko-islandského pidžinu, který se vyvinul během spolupráce baskických velrybářů a Islanďanů v okolí Islandu. Pidžin nese kromě baskičtiny a islandštiny také anglické a románské prvky. Existence pidžinu je doložená několika větami v jednom ze tří baskicko-islandských soupisů slov. Jazyk si svou jedinečnost pro cizince zachovává i proto, že jeho výuka je velmi složitá (až 216 časování a přes 50 tisíc slovesných tvarů). 8)

Současný stav


Last update: 06. 06. 2016 10:26


Euskadi = Baskické autonomní společenství Euskal Herria = Baskicko

Oficiální postavení Právní status baskičtiny se značně liší podle jednotlivých krajů. V Baskické autonomní oblasti má oficiální status vedle kastilštiny (tj.španělštiny) od schválení autonomního statusu v roce 1979. Zákon o jazykové normalizaci z roku 1982 určuje postavení baskičtiny jako druhého oficiálního jazyka ve vyučování, v administrativě a ve sdělovacích prostředcích. Uplatnění baskičtiny ve školském systému kolísá od vyučování baskičtiny jako druhého jazyka v jinak kastilských školách, po její užívání jako vyučovacího jazyka v jiných předmětech. Každému občanu je zajištěno právo používání kteréhokoli z obou jazyků v ústním i písemném styku ve všech veřejných institucích. Funguje zvláštní televizní kanál (ETB1) a jedna veřejná (státní) rozhlasová stanice (Euskadi Irratia) vysílající výhradně v baskičtině. Řada soukromých rozhlasových stanic používá baskičtiny v různém rozsahu. V současné době je k dostání jeden deník (Euskaldunon Egunkaria, od r. 1990). V Navaře platný zákon Ley de Reintegración y Amejoramiento del Régimen Foral z roku 1982 praví, že úředním jazykem oblasti je kastilština, třebaže baskičtina se těší rovnému oficiálnímu postavení v baskicky hovořících oblastech. Ve Francii baskičtina úředně uznávána není a její užívání záleží na iniciativě jednotlivců nebo organizací v jednotlivých místech. 9)

Literatura www.hks.re

Tisk 19. 09. 2016 07:46

19. 09. 2016 07:46

15/23


První baskicky psané knihy se objevily na francouzském území. V roce 1571 vydává Joannes de Leizarraga svůj překlad Nového zákona a kalvínského katechismu a roku 1643 vychází Gero faráře Pedra de Axular, považovaný za nejzdařilejší příklad klasicky psané prózy. Jsou vydávána díla mravoučná i překlady. V 18. století se dostávají ke slovu autoři ze španělského území. Roku 1765 je založena Královská baskická společnost přátel Baskicka a královský seminář v Bengaře, což dokumentuje všeobecné oživení kulturního života v době osvícenství. O šíření osvícenských myšlenek v Baskicku se zasloužil především Federico Javier Maria Munibe, hrabě z Peńafloridy. Na přelomu 18. a 19. století sílí zájem o jazyk. Tehdy navštěvuje Baskicko německý jazykovědec Wilhelm von Humboldt, jenž se stane jedním z propagátorů baskického jazyka v Evropě. O Baskicko a jeho starobylý jazyk se rovněž zajímají romantičtí spisovatelé, jako například anglický básník William Wordsworth či francouzský spisovatel Prosper Mérimée, jehož Carmen je Baska.

Renesance baskické literatury V první třetině 20. století je literatura ovlivňována mimoliterárními zájmy, především národnostními. Tím se vzdaluje evropskému modernistickému hnutí, jež usilovalo rozvrátit beztak již ztrouchnivělé formy a jazyk moderní doby. Baskický román, jenž se poprvé objevuje v díle Dominga Agirreho, zobrazuje idealizovaný, bezproblémový svět, vzdálený průmyslovým městům tehdejšího Baskicka. Jedná se o tezovitý román vystavěný na třech pilířích: víře, vlastenectví a baskictví. V základech tento typ románu přetrvá až do let padesátých. Z ostatních žánrů prožívá rozkvět v první polovině 20. století především poezie. Postsymbolistní poezie navazovala na dlouholetou básnickou tradici, jejímiž hlavními představiteli byli Jose María Lizardi, Lauaxeta a Orixe. Svými básněmi obohatili výrazové možnosti baskičtiny. Španělská občanská válka (1936-1939) měla zdrcující dopad na baskickou literaturu. Vítězové rozpoutali pronásledování, mnoho lidí bylo zabito nebo muselo emigrovat. V té době byla zakázána i baskická jména, dokonce byly z náhrobků odstraňovány baskické nápisy, fašismus uplatňoval svou cenzuru v kultuře, na úřadech i v ulicích. Úloha poválečné generace byla bezpochyby klíčová, protože se jí podařilo uchovat kontinuitu baskické literatury. Nejvíce se pěstovala poezie, už proto, že bylo snadnější uveřejňovat samostatné básně než celé knihy, a navíc bylo prakticky nemožné v letech 1940-1950 v baskičtině publikovat. Události, k nimž došlo v Baskicku v letech šedesátých (hospodářský a průmyslový rozvoj, posílení baskických škol, tzv. ikastolak, vytvoření jednotného jazyka, silná angažovanost v boji proti frankistickému režimu, jenž cenzuroval veškeré práce psané v baskičtině, alfabetizační kampaň v baskičtině…), to vše vytvořilo vhodné podhoubí pro nové literární směry. Proti vládnoucí kulturní ortodoxii se postavila kulturní a politická heterodoxie, v jejímž čele stáli lidé jako už zmíněný Gabriel Aresti, význačný filozof Koldo Mitxelena (1915-1987) a sochař J. Oteiza (1908).

Současný literární život Začátek demokratické éry v roce 1975 ve Španělsku znamenal sice zásadní zlom v dosavadních postupech baskické literatury, ale na druhou stranu umožnil baskické literatuře zbavit se mimoliterárních vlivů a naplno se rozvinout. Údaje hovoří samy za sebe: ročně se vydává 1 500 nových titulů, na území Baskicka pracuje zhruba stovka nakladatelství, je tu asi tři sta spisovatelů, z nichž pouze deset procent tvoří ženy, převládá próza, oblíbeným žánrem je román. Počínaje rokem 1981 byla na univerzitě otevřena katedra baskického jazyka, došlo tak k prohloubení akademické literární kritiky a ke zvýšení počtu badatelů v oboru. V Durangu je každým rokem pořádán knižní veletrh. Co do množství i do kvality se zvyšuje počet přeložených děl do baskičtiny. V současnosti lze Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Last update: 06. 06. 2016 10:26


v tomto jazyce číst autory jako Faulkner, Joyce, Kundera, Musil, Hašek, Škvorecký… To všechno vypovídá o již konsolidovaném vydavatelském zázemí. V baskičtině se vydává jako nikdy předtím. 10)

Kultura a zvyky

Baskická kuchyně Ze všech regionálních kuchyní stojí baskická kuchyně na pomyslném gastronomickém žebříčku nejvýše. Pro mnohé Basky je jejich kuchyně jeden ze znaků jejich národní identity, což dokládá i existence prvních gastronomicých spolků ve Španělsku. Dnešní kuchyně je kombinací tradice a moderních trendů. Hlavní surovinou je tu trR (bacalao), která se připravuje na nejrůznější způsoby. El bacalao al pil-pil čili trR se zvláštní jemnou omáčkou je opravdovou lahůdkou. Tato omáčka je baskickou specialitou a dodává pokrmům nezaměnitelnou chuť. Lidovým jídlem je marmitako, kotlík s tuňákem a brambory. Místo tuňáka mohou být i sardinky, pokud se ovšem toto jídlo připravuje venku. K rybám se dobře hodí zdejší bílé víno txacoli. Typický je také pro Baskicko králík na lískových oříšcích, hořké čokoládě a houbách, dušený na červeném víně. Tři jídla, která se dají považovat za baskická národní: ●

Eltsekaria - polévka se zeleninou,

●

Louquenqua - omeleta se zvláštní baskickou klobásou,

●

Bouroussou-Kopila - koláč připravovaný ve sváteční dny.

Baskické gastronomické spolky Baskická kuchyně se všeobecně považuje za nejlepší ve Španělsku. Zdejší vynalézaví šéfkuchaři v čele s Juanem Marim Arzakem si už dávno vydobyli renomé doma i v zahraničí a „nová baskická kuchyně“ se stala v gastromomickém světě pojmem. Baskové pokládají kuchyni za skutečnou uměleckou dílnu, kde vznikají pokrmy neobyčejné a nevšední, připravené z těch nejlepších surovin, které jim štědře nabízí moře i vnitrozemí. To je nejspíše i důvodem toho, že jsou zde tolik rozšířeny gastronomické spolky. Jejich původ je nejasný. Ty první vznikly někdy v druhé polovině 19. století v San Sebastiánu jako uzavřené společenské kluby mužů, kam ženy neměly přístup. Hrály se tu karty a jiné stolní hry, organizovaly se nejrůznější kulturní akce a hlavně se dobře jedlo. Jídlo, které připravovali samotní členové, bylo vždy nejdůležitějším bodem každého setkání. Tyto spolky se postupně rozšířily po celém Baskicku a dnes jsou jich stovky. Nejstarší Unión Artesana byla založena v San Sebastiánu v roce 1870. 11)

www.hks.re

Tisk 19. 09. 2016 07:46

19. 09. 2016 07:46

17/23


Baskové v současném Španělsku Baskická autonomie Podle ústavy z roku 1978 mají právo utvořit autonomní region provincie, jež spolu vzájemně sousedí a mají společné historické, kulturní či ekonomické prvky. Autonomním regionem se také mohou stát ostrovní provincie a historická území. Každá samosprávná jednotka disponuje základní institucionální normou, tzv. statutem, jenž musí zřizovat zákonodárný sbor volený poměrným systémem, vládu a prezidenta regionu. Španělská ústava však výslovně zakazuje federalizaci země. Dále jsou v ústavě autonomním regionům věnovány články, které se obecně zabývají jejich pravomocemi, povinnostmi a kontrolou (Constitución Espaňola: Artículo 143-Artículo 158). 12)


Last update: 06. 06. 2016 10:26


Španělský politický systém

Základní charakteristiky

Ústava přijatá ve Španělsku roku 1978 zřídila demokratický stát ve formě konstituční monarchie. Španělský stát je státem územních autonomií. Politický systém má celkem 4 úrovně.

Národní úroveň Hierarchicky nejvyšší úrovní je samozřejmě úroveň národní, státní.

Hlava státu Hlavou Španělského království je král (Rey), kterým se stal roku 1975 Juan Carlos I de Bourbon.

Národní vláda Moc výkonnou ve státě představuje Národní vláda. Zabývá se záležitostmi vnitřní a vnější politiky, občanské a vojenské správy a záležitostmi týkající se obrany. Vládě předsedá premiér (presidente) jmenovaný králem po té, co ho parlament vybere. Zbývající členy vlády, ministry (los ministros) dosadí sám premiér.

Národní parlament Zákonodárnou moc zastává dvoukomorový parlament (Cortes generales). Dolní komorou je sněmovna poslanců (Congreso de Diputados), která sestává ze 350 poslanců (jde o průměrný počet ježto díky specifičnosti volebního systému se celkový počet pohybuje od 300 do 400 poslanců). Horní komorou je senát.

Regionální úroveň - Autonomní Komunity Správní územní rozdělení Španělska se dělí do 17 Autonomních komunit (Comunidades Autónomas) a dvou měst (Ceuta a Melilla s autonomním statutem). Každá Autonomní komunita má vlastní parlament, který tvoří prezident komunity (Presidente de la comunidad) a členi rady (Consejeros), kteří jsou voleni na dobu 4 lel.

www.hks.re

Tisk 19. 09. 2016 07:46

19. 09. 2016 07:46

19/23


Provinční úroveň Autonomní komunity se dále dělí na provincie. Nejvyšším orgánem provincie je Provinční Zemská rada (Diputación Provincial) vybraná radnicemi provincie, a které předsedá Prezident Zemské rady (Presidente de la Diputación). Tento orgán neexistuje v jednoprovinčních regionech jako je například Madrid, Asturias, Murcia, Navarra a La Rioja.

Místní úroveň Nejnižší úrovní administrativní dělby území jsou obce. Obci řídí starosta (Alcalde) spolu se skupinou radních (Concejales). 13)

Rozhodovací pravomoc Autonomní komunity mají právo na samosprávu a vydávání zákonů, ale pouze jen v okruzích daných jejich kompetencemi. Nejčastěji se jedná o zdravotnictví, vzdělání a výchovu, okruh veřejných prací atd. Stát si ponechává rozhodování v záležitostech zahraničních vztahů, obrany a vojenských sil, správy soudů, daní, měnového systému, a dalších. Baskicko užívá vysokého stupně politické autonomie, která poskytuje jeho vládě pravomoci v oblasti veřejných záležitostí, jako např. vzdělání, kultura, zdravotnictví, zaměstnanost, životní prostředí nebo průmysl. Kromě toho má Baskicko historické oprávnění určovat a vybírat velkou část daní na území, které mu náleží.

Vlastní výzkum Baskové ve Španělsku 1. věková kategorie (20 - 30 let) Rozhovor proběhl na základě emailové korespondence na začátku dubna 2009. Náš respondent pan Javier X. žije ve městě Pamplona a uvedl, že mu plně vyhovuje současná míra autonomie, je spokojen se současnou situací. Nedokáže si představit, že by Baskicko získalo samostatnost. Podle jeho názoru ani většina jeho blízkého okolí nemá zájem o samostatný stát a s mírou autonomie jsou spokojeni. V této souvislosti se zmínil i o organizaci ETA, kterou pokládá za ostudnou skvrnu na baskickém jméně. Vadí mu, že Baskicko je v zahraničních médiích spojováno pouze s teroristickými činy této organizace. Respondent se necítí žádným způsobem negativně diskriminován. Ve škole se mohl učit v baskičtině a nikdy nenarazil na žádný problém se svou identitou ze strany ostatních Španělů. Naopak si Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Last update: 06. 06. 2016 10:26


uvědomuje, že některé minority ve Španělsku nemají taková práva a privilegia jako Baskové (v této souvislosti uvádí daňový systém ve Španělsku, ve kterém Baskové užívají zvláštních privilegií). Javier X. se považuje za Baska, ale nevadí mu ani označení Španěl. O Bascích napsal, že je to starobylý národ se svými zvyky a neobvyklou kulturou. Myslí si, že většina Španělů má Basky spojené hlavně s jejich zvláštním jazykem a jejich neznámým původem. Za hlavní atribut své identity považuje pan Javier X. svůj jazyk. Jeho rodiče na něj mluvili baskicky a on chodil do baskických škol. Vzhledem k tomu, že pan Javier pracuje jako kuchař, považuje baskickou kuchyni za důležitý prvek identity. Naše další respondentka, slečna Andrea X., vítá všechny změny, které se udály po roce 1979 (nová španělská ústava) a je ráda, že Baskicko má konečně svoji vlastní vládu. Slečna Andrea X. si myslí, že další kroky k větší autonomii by byly protiústavní, a že Baskicko je a vždy bude integrální součástí Španělska. Zároveň si myslí, že není nutná úplná autonomie k tomu, aby si Baskové udrželi svoji jedinečnou kulturu, k tomu postačí, když Baskové budou mít svoje vlastní instituce, které budou rozhodovat nezávisle. Diskriminaci vidí naše respondentka spíše v sociální a globální sféře, než v přímé diskriminaci jedince. Myslí si, že hodně lidí (a to nejen v rámci Španělska) vidí v Bascích teroristy, protože si je spojují s organizací ETA. Tato diskriminace je podle ní založena hlavně na nevzdělanosti a neznalosti Baskické země. Ze strany španělské vlády vidí diskriminaci v častém zakazování baskických nacionalistických stran, které ale nemají s teroristy nic společného. Španělská vláda také zakázala některé baskické noviny (Ardi Beltza, Gara a Egin), což považuje naše respondentka za jasnou diskriminaci, protože bez ohledu na jejich ideologii, v demokratické společnosti má každý právo na vyjádření svých myšlenek a názorů. Zákaz vycházení těchto novin vnímá naše respondentka jako útok na její jazyk, na právo mluvit svým mateřským jazykem a v neposlední řadě jako útok na baskické žurnalisty. Sama sebe vidí jako člověka otevřeného a tolerantního vůči ostatním národům. Je hrdá na svoji kulturu a historii a doufá, že i ostatní Španělé ocení přínos baskické kultury do kultury celého Španělska. Charakterizovat baskický národ je podle ní obtížné, vzhledem k různorodosti baskických provincií. To, co podle ní vystihuje a spojuje všechny Basky je jazyk a kultura. Jako pozoruhodnou vlastnost Baskicka uvádí současnou úroveň sociálního a ekonomického rozvoje, který čerpá z výhodné polohy a přírodního bohatství tohoto území. Obraz Baskicka ve Španělsku je podle slečny Andrei X. závislý na úrovni otevřenosti, tolerance a vzdělanosti každého člověka. Zároveň si ale uvědomuje, že ETA a její příznivci vyvolávají chmurný obraz o baskickém území. Podle naší respondentky jen málo lidí dokáže pochopit, že největšími nepřáteli teroristické organizace jsou Baskové sami, a její přítomnost je pro Basky zdrojem problémů a v neposlední řadě také studu. Za hlavní etnický atribut považuje naše respondentka jazyk, který podle ní charakterizuje Baskicko jako takové.

2. věková kategorie (45 - 50 let) Paní Lurdes X. žije ve městě San Sebastian a náš rozhovor proběhl na konci dubna 2009. V současnosti je spokojená s mírou autonomie a nechtěla by samostatné Baskicko. Uvádí ale, že v minulosti Baskové diskriminováni byli, a pamatuje doby, kdy nesměla ve škole používat baskičtinu. Sama sebe vidí spíše jako Španělku, která žije v baskické oblasti. Baskicky umí už jen pasivně, ve škole se učila ve španělštině a doma na ní baskicky mluvila pouze babička. Basky nám popsala jako pracovitý národ, jehož obyvatelé ve velké míře vyznávají katolickou víru. Respondentka si nemyslí, že by ostatní Španělé pohlíželi na Basky nějak špatně. Stejně jako první respondent, i ona si myslí, že většina lidí si Basky spojuje s organizací ETA a s baskičtinou. Paní Lurdes se považuje spíše za Španělku, ale má velmi kladný vztah k oblasti, ve které žije a kterou považuje za svůj domov.

www.hks.re

Tisk 19. 09. 2016 07:46

19. 09. 2016 07:46

21/23


Paní Ainara X. je lektorkou na Masarykově univerzitě v Brně a náš rozhovor proběhl v květnu. Paní Ainara si myslí, že za posledních 30. let, kdy je Španělsko demokratickou zemí, se situace Basků o mnoho zlepšila. Za jednu z příčin vyššího autonomního statutu považuje to, že se do španělského parlamentu dostala baskická nacionalistická strana. Ovšem ani se současnou mírou autonomie paní Ainara spokojena není. Vadí ji, že jejich získána práva budou vždy závislá na libosti španělské vlády. Dále si myslí, že, jestliže se jim nedostane práva na sebeurčení (svobodné a demokratické rozhodování), budou se muset Baskové dále považovat za Španěly a Francouze, což ale nejsou. Jejím velkým snem je dožít se samostatného státu Baskicko, ve kterém by byla jejich starobylá kultura a jazyk uznány a oficiálně ceněny (čehož není dodneška dosaženo). Jako hlavní překážku uvádí španělskou suverenitu a francouzské jakobínství (čímž asi odkazuje na fakt, že Francie neuznává minority). Jako Bask se cítí diskriminována, i když nedokáže přesně určit, jestli pozitivně, nebo negativně. Nejvíce jí vadí to, že jako Bask je ignorována. Mrzí ji, že i když je baskičtina jeden z nejstarších jazyků v Evropě, nestal se jedním z jazyků Evropské unie. Jako evropská Baska se cítí nedoceněná a cítí, že jí v EU dostatečně nenaslouchají. Na otázku, jak sama sebe jako Baska vidí, paní Ainara odpověděla, že se vidí jako Bask. Nic víc a nic míň. Být Baskem podle ní znamená milovat svůj lid, svoji zemi a tuto lásku šířit po celém světě. Svůj národ nám vylíčila jako po tisíciletí utlačovaný lid, který nikdy nepřestane bojovat za svoji svobodu. Za typický charakterní rys Basků uvádí to, že radši mluví o sobě, jako kolektivu, než sami o sobě jako jedinci. Velký nos, malý krk, vyčnívající brada a čelo. Takto podle naší respondentky vidí Basky ostatní Španělé. Hlavním etnickým atributem Basků je podle naší respondentky jejich otevřenost a vřelost s jakou vítají cizince, což odhaluje přátelskou povahu Basků. Jako další etnický znak uvádí jazyk, podle kterého se Bask hned pozná.

Španělská majorita 1. věková skupina Studentka madridské univerzity Maria X. si nemyslí, že by Baskové byli v rámci Španělska výjimečnou minoritou. Staví je na stejnou úroveň jako jsou Galicijci a Katalánci, tudíž je vnímá jako ostatní obyvatele současného Španělska. Nemyslí si, že by Baskové byli nějak diskriminováni.

2. věková skupina Paní Lucia X. pochází ze Sevilli a Basky si spojuje hlavně s jejich jazykem a neznámým původem. V našem rozhovoru také zmínila organizaci ETA, ale spíše v souvislosti s její aktuální působností ve Španělsku. Podle paní Lucii v současnosti tato organizace pouze zneužívá baskickou smutnou historii z dob Frankovi diktatury ke svým teroristickým činům.


Last update: 06. 06. 2016 10:26


Shrnutí Při výzkumu jsme oslovily respondenty ze dvou věkových skupin (1. věková skupina 20 - 30 let, druhá věková skupina 45 - 50 let). Z jejich odpovědí jde jasně vidět, že názory obou věkových skupin se liší pouze minimálně. Naši respondenti jsou ve většině případů spokojeni se současnou mírou autonomie. Za jednoznačný atribut své identity lze u Basků považovat jejich jazyk, na kterém se shodli všichni dotazovaní, a území, ke kterému mají velmi silný vztah. Diskriminaci uváděli naši respondenti hlavně v souvislosti s historií, kdy Baskové byli persekuováni ze strany Francovy diktatury. V této souvislosti také často padala zmínka o organizaci ETA. Baskové mají pocit, že jsou často spojováni pouze (hlavně co se zahraničí týče) s touto organizací a tím pádem je na ně negativně nahlíženo. Sami sebe vidí jako přátelský, pohostinný a pracovitý národ s tisíciletou tradicí a neznámým původem. Vzhledem k tomu, že Španělsko rozhodně není homogenní země, nelze o majoritě v podstatě hovořit. Spíše se jedná o pohled jedné minority na druhou. Žádný z dotazovaných si nemyslí, že by byli Baskové nějakým způsobem diskriminováni a většina si je spojuje s baskičtinou, jako neznámým a jedinečným jazykem a s jejich neznámým původem. Dotazovaní pohlíží na Basky jako na všechny ostatní obyvatele Španělska.

Závěr Baskové jsou národ s tisíciletou tradicí a jedinečným jazykem, jehož původ je do dnešních dnů záhadou. A jsou na to náležitě hrdí. Co se týče jejich života ve Španělsku v dnešní době, jsou na tom nejlépe za celou svoji historii. Míra autonomie je v podstatě nejvyšší, jakou mohou v rámci jednotného Španělska dosáhnout. Mají svoji vládu, školy, noviny, televizní stanice, internetové servery, dokonce i daně. Na první pohled se zdá, že ze strany španělské vlády a veřejnosti nedochází k žádným diskriminacím. Přesto z našeho výzkumu vyplývá, že určitá míra diskriminace zde panuje. A to hlavně v myslích Španělů, kteří celý jeden národ spojují s malou skupinou jedinců, která nenachází obhajobu svých činnů ani u baskické společnosti. To, že není něco v pořádku ukazuje i fakt, že v roce 2003 byly zrušeny baskické noviny, které jako jediné vycházely celé v baskičtině. Tato událost vyvolala silné sociální nepokoje a proti tomuto kroku španělské vlády se postavila jak široká veřejnost, tak intelektuální elita Španělska. Podle našeho názoru je vytvoření samostatného Baskicka pouhým snem, lépe řečeno utopií. Kdyby španělská vláda podlehla a dala souhlas k samostatnému státu, musela by zároveň uznat samostatný stát pro Galicijce nebo Katalánce, čímž by Španělsko v podstatě přestalo existovat. Nehledě na to, že Francie neuznává Basky ani jako minoritu, natož aby jim umožnila samostatnost. Baskové sami sebe vidí jako přátelský, pohostinný a otevřený národ, se silným vztahem ke své zemi. Jednoznačným etnickým atributem Basků je jejich jazyk.

Použitá literatura Glanville Price a kol., Encyklopedie jazyků Evropy, Praha: Volvox Globator 2002, edice Litera Collins Roger, Baskové, Praha: NLN, s. r. o. 1997 www.hks.re

Tisk 19. 09. 2016 07:46

19. 09. 2016 07:46

23/23


Strmiska Maxmilián, Smrtonostné vlastenectví - Etnicko politický terorismus v Baskicku a Quebeku, Brno: Masarykova univerzita v Brně 2001, Mezinárodní politologický ústav , 2) , 3) , 6) Smiga, Jan. Baskicko a jeho svoboda [online]. Euweb, 2001 [citováno 01.03.2009]. Dostupný z WWW: http://policy.euweb.cz/view.php?id=50 4) Kozák, K. Baskicko, referát na historickou geografi západní Evropy [online]. skola v pohodě 1998 [citováno 01.03.09]. Dostupný z WWW: http://www.skolavpohode.cz/novinky/index.php?title=Text:Baskicko&startletter=B&category=D%C4% 9Bjepis 5) Šimek, Jan. Baskicko [online]. seminarky, 2002 [citováno 01.03.09]. Dostupný z WWW: http://www.seminarky.cz/Baskicko-2919 7) místní název, místní jméno; zeměpisné 8) Žvátorová, V. Jazyky Španělska: baskičtina [online]. Jazykové školy, vzdělávací a jazykové agentury, studium a práce v zaharaničí, 2009 [citováno 01.03.09]. Dostupný z WWW: http://www.jazyky.com/content/view/523/0/ 9) Glanville Price a kol., Encyklopedie jazyků Evropy, Praha: Volvox Globator 2002, edice Litera, str. 38-41 10) Janda, Luděk. Baskicko [online]. Iliteratura - o literatuře v celém světě a doma [2003], [citováno 15.05.2009]. Dostupný z WWW.http://www.iliteratura.cz/clanek.asp?polozkaID=11159 11) Válková, Miluše. Baskické gastronomické spolky [online]. Internetový portál o Španělsku, 2002 2009, [citováno 05.03.09]. Dostupný z WWW:http://www.spanelsko.info/baskicke-spolky.htm 12) Kouřil, Jan. Regionální volební systém Španělského království [online]. Internetový politologický časopis E - polis, 2009, [citováno 01.03.09]. Dostupný z WWW: http://www.e-polis.cz/komparace/346-regionalni-volebni-system-spanelskeho-kralovstvi.html 13) Bubeníček, Vašek. Jérica [ Online]. Vaškova web stránka, 2001 [citováno 23.06.09]. Dostupný z WWW: http://vasek.mysteria.cz/soubory/Jerica.pdf 1)

From: http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/ - Hospodářská a kulturní studia (HKS) Permanent link: http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/doku.php?id=baskove_ve_spanelksu Last update: 06. 06. 2016 10:26


23 Baskové ve Španělsku

Recommend Documents