2.2.3 Školské fundace 16. a raného 17. století

kapitola 2

2.2.3 Školské fundace 16. a raného 17. století Mecenát panovníka (na příkladu Ferdinanda I.)

Podobně jako ve středověku sehrával také v raném novověku při zakládání nových a reformování starších škol klíčovou úlohu mecenát panovníka. Vzhledem k vyznání Ferdinanda I. není nijak překvapivé, že se přitom soustředil především na podporu katolických vzdělávacích institucí. Jak ovšem uvidíme níže, byly zeměpánovy subvence nezřídka doprovázeny také mecenátem šlechtickým, zejména v případě nově zakládaných kolejí a škol Tovaryšstva Ježíšova. Panovník ovšem podporoval školství ještě před příchodem jezuitů do českých zemí. Dokumentovat to lze například na fundaci takzvané litoměřické koleje založené „pro obecní tohoto království dobré a poctivé, potom pro vzdělání a vyzdvižení toho města Litoměřic […] k učení mládeže dobrým, pobožným a potřebným mravuom“ listinou Ferdinanda I. z 11. prosince 1549. Fungovat měla jako škola „obzvláštní“ mimo standardní městskou školu, která se zde nalézala již ve starší době. Panovníkem byla zároveň nadána některými privilegii a platy.147 Litoměřické městské radě udělil zeměpán právo výběru vhodné osoby s magisterským titulem, která by se zároveň příkladně chovala a byla náboženství katolického či utrakvistického. Výslovně zakázal přijímat jej z jakékoli jiné církve, doslova „sekty“. Jeho jmenování do úřadu se mohlo stát pouze se souhlasem panovníka, případně radů české komory jako jeho zástupců. K ubytování představeného školy a zároveň pro výuku daroval zeměpán dům sloužící dříve jako špitál. Své žáky měl rektor učit a starat se o ně co nejlépe. K jeho zajištění, stejně jako i pro „opravy té školy“ Ferdinand I. určil roční plat ve výši 30 kop grošů českých pojištěný

147

Jeho text přináší F. DVORSKÝ (ed.), Paměti o školách českých, s. 49n. Srov. také Julius LIPPERT, Geschichte der Stadt Leitmeritz, Leitmeritz 1871, s. 461nn.; Z. WINTER, Život a učení, s. 40; Oldřich KOTYZA – Jan SMETANA – Jindřich TOMAS, Dějiny města Litoměřic, Litoměřice 1997, s. 179n.

70

Vzdelanostni mecenat - 2016.indd 70

25.5.2016 6:22:30

školské fundace

S

mL

%

S

mL

%

Mapa 2. Školy v Čechách v 16. a raném 17. století

71


25.5.2016 6:22:30

kapitola 2

Obr. 6 Portrét Ferdinanda I. na mědirytině Barthela Behama (1531)

na vsi Zahořanech zemskými deskami. Povinnost vybírat jej a předávat uvedenému mistrovi měli litoměřičtí radní.148 Zároveň panovník v privilegiu výslovně stanovil, aby v budoucnu kdokoli mohl ve prospěch školy i jejích dalších učitelů, kteří by byli přijati podle aktuální potřeby, a také „na pomoc chudším žákuom“, svobodně darovat jakýkoli statek, aniž by o to musel speciálně žádat. Do činnosti školy nesměla výslovně zasahovat pražská utrakvistická univerzita. Dohled nad celou nadací měla vykonávat litoměřická městská rada jako řádný správce. V případě žádosti měla být kdykoli schopna vydat počet z hospodaření s uvedenými penězi. V roce 1559 panovník dále rozšířil hmotné zajištění litoměřické koleje o příjmy z labského cla a mostního mýta. V šedesátých letech 16. století byla na žádost města s litoměřickou kolejí s panovníkovým povolením, vydaným původně jen na 148

F. DVORSKÝ (ed.), Paměti o školách českých, s. 50.

72


25.5.2016 6:22:34

školské fundace

pět let, sloučena i starší zde existující škola. Ač Ferdinand I. preferoval katolický charakter jím nově založené vzdělávací instituce, byla litoměřická kolej po většinu sledované doby podle dochovaných pramenů nekatolická. Protestanty byla pravděpodobně i většina jejích vyučujících. Řada z nich, včetně rektorů školy, byla absolventy pražské utrakvistické univerzity, jako například známý autor latinského pojednání o českém předbělohorském státě Respublica Bojema (Leiden 1634) nekatolík a pobělohorský exulant Pavel Stránský (1583–1657).149 Litoměřická městská rada ostatně i přes výše uvedené ustanovení Ferdinandova privilegia o „nezasahování“ ze strany Karolina žádala o dosazování učitelů právě pražské vysoké učení, podobně jako řada jiných českých latinských škol.150 Co se týče podpory jezuitských vzdělávacích institucí, byl to právě Ferdinand I., který Tovaryšstvo Ježíšovo do Čech v roce 1556 povolal. Pro založení jeho první české koleje daroval řádu někdejší klášter dominikánů u sv. Klimenta na Starém Městě pražském se vším příslušenstvím. K vydržování koleje navíc určil roční důchody ve výši 2 150 kop grošů míšeňských. Ty se přitom měli scházet z několika zdrojů. Klíčové byly především příjmy ze sekularizovaného kláštera v Ojvíně, který připadl Žitavě (ovšem za nedoplacenou sumu českým panovníkům ve výši 23 000 kop míšeňských bylo město povinno odvádět Klementinu 1 400 kop míšeňských), dále 300 kop míšeňských z královské komory (později za to přenechán jezuitům komorní statek Kopanina) a konečně 450 kop míšeňských z dolnolužického kláštera Dobrilugk.151 149

150

151

K Pavlovi Stránskému srov. alespoň Bohumil RYBA (ed.), Pavel Stránský ze Zápské Stránky. Český stát. Okřik, Praha 1953, s. 426–436; František MAREK, Pavel Stránský, Ústí nad Labem 1983; Jaroslav PÁNEK, Pavel Stránský, obhájce českého státu a národa, in: Duchem, ne mečem. Fakta, úvahy, souvislosti, Praha 2003 s. 133–142. Dosvědčuje to řada dokumentů vydaných in: F. DVORSKÝ (ed.), Paměti o školách českých, passim (dle rejstříku, s. 571n. zde seznam více než dvou desítek vyučujících na litoměřické koleji). Poslední z odvodů nahrazen za Rudolfa II. jednorázovou donací ve výši 15 000 kop míšeňských, které Tovaryšstvo dostalo od královského rentmistrovského úřadu a mohlo si za ně koupit samo vhodné statky. Tomáš V. BÍLEK, Statky

73


25.5.2016 6:22:34

kapitola 2

Později byla donace, opakovaně potvrzená několika panovnickými privilegii (1562, 1567, 1573, 1581 ad.), v nichž císař klementinskou kolej také osvobodil od všech daní, ještě rozšířena. A to jak pravidelnými příjmy, kdy například Matyáš I. v roce 1616 daroval klementinské koleji dalších 2 000 kop míšeňských pravidelného ročního příjmu z chlumeckého panství, tak také jednorázovými dary. Na druhou stranu odvody vytčených peněz někdy vázly, zejména těch z královské komory, a musely být jezuity urgovány.152 Celkem získala klementinská kolej podle Tomáše Václava Bílka od Rudolfa II. a řady katolických šlechticů jen do roku 1618 na hotovosti vysokou sumu více než 80 tisíc zlatých. Z velkých šlechtických donací předbělohorské doby lze uvést alespoň odkaz Markéty z Lobkovic z roku 1600 (1 000 kop míšeňských), Marie z Martinic z roku 1601 (7 600 kop míšeňských, vyplaceny ovšem až 1667) či Oldřicha Felixe z Lobkovic ze stejného roku (4 000 kop míšeňských).153 I z uvedených peněz byla jezuity postupně skoupena celá série domů. Řada nemovitostí byla svatoklimentské koleji také darována, kromě jiného právě panovníkem, vedle něj pak opět především katolickou šlechtou. Co se týče zeměpána, již v roce 1562 koupil Ferdinand I. dům pro založení konviktu i s farním kostelem sv. Bartoloměje. Celkem se jednalo o 32 domů, tři kostely a další prostranství, kde postupně vznikal komplex Klementina (první část dostavena již roku 1577). Koupí a dary získali klementinští jezuité

152 153

a jmění kolejí jesuitských, klášterů, kostelů, bratrstev a jiných ústavů v království Českém od císaře Josefa II. zrušených, Praha 1893, s. 7n.; Z. WINTER, Děje vysokých škol pražských, s. 46n.; TÝŽ, O životě na vysokých školách, s. 116–121. Z další literatury ke klementinské fundaci srov. kromě příslušných pasáží chronologicky stavěných děl Millera a Schmidla – Joannes MILLER, Historia provinciae Bohemiae Societatis Iesu ab anno 1555 usque ad annum 1723, sv. I–XII (rkp. v NK ČR Praha, sign. XXIII.C.104; část tohoto díla je zpřístupněna v rámci projektu Manuscriptorium: srov. www.manuscriptorium.com); Ioannes SCHMIDL, Historia Societatis Jesu provinciae Bohemiae I–IV, Pragae 1747–1759 – především A. KROESS, Geschichte der böhmischen Provinz I, s. 13–70. Viz též novější literaturu citovanou níže v poznámkách. Z. WINTER, Děje vysokých škol pražských, s. 47. T. V. BÍLEK, Statky a jmění, s. 8.

74


25.5.2016 6:22:34

školské fundace

také řadu dalších nemovitostí v Praze i mimo ni, a to opět i díky podpoře zeměpána. Počet jejich statků pak výrazně narostl zejména po Bílé hoře, a to donacemi ze strany panovníka (ze zabavených konfiskátů), stejně jako i díky přízni nobility.154 Podobně jako později i v jiných městech v českých zemích otevřeli jezuité u sv. Klimenta již v roce svého příchodu první gymnaziální třídy. Počet jejich žáků, zvláště v nižších třídách, rychle narůstal. Byli mezi nimi i chlapci z nekatolických rodin. Detailní analýza studentů je však možná teprve pro období od roku 1573, pro nějž máme dochovanou první matriku školy. Evidováni v ní byli ti, kteří prošli rituálem zvaným beánie. Byla-li pro všechny žáky včetně nobility povinná, není možné s definitivní platností říci. Spíše nikoli.155 Na rozdíl od ostatních českých kolejí Tovaryšstva Ježíšova bylo možné v Klementinu kromě gymnázia absolvovat také filozofická a teologická studia a získat dle privilegia panovníka příslušné tituly. Zatímco bakalářské a magisterské grady svobodných umění udělovali jezuité poměrně často (první magisterský titul filozofie přiznán 1565), vyšší tituly v oboru teologie, tedy doktoráty, s mnohem menší frekvencí (první udělen 1575). Za jejich získáním mířili jezuitští studenti v předbělohorské době častěji spíše do zahraničí. Právě nabídka jezuitského vyššího vzdělávání vyvolala obavy utrakvistické univerzity o odliv studujících. Vzájemné soutěžení obou akademií bylo však pro jejich rozvoj spíše pozitivní.156 Nemalou výhodou studia u pražských jezuitů, stejně jako i v dalších kolejích Tovaryšstva Ježíšova bylo kromě jiného výrazné úsilí tohoto řádu a jeho příznivců o budování i další se školami spjaté 154 155

156

Tamtéž, s. 10n. Z. WINTER, Děje vysokých škol pražských, s. 43nn.; TÝŽ, O životě na vysokých školách, s. 269n.; Miroslav TRUC (ed.), Album academiae Pragensis Societatis Jesu 1573–1617 (1565–1624), Praha 1968. O filozofických a teologických studiích v Klementinu v 16. a raném 17. století srov. Z. WINTER, Děje vysokých škol pražských, s. 49nn. K zápasu Klementina s Karolinem viz také některé studie Ivany Čornejové, zejména TÁŽ, Karolinum a Klementinum. Zápas o výchovu mládeže na počátku 17. století, AUC– HUCP 36–38, 1996–1998, č. 1–2, s. 41–47.

75


25.5.2016 6:22:34

kapitola 2

infrastruktury, což se pochopitelně dařilo zejména díky masivní podpoře ze strany papeže, panovníka, katolické šlechty a případně dalších katolických sil. Jednalo se zejména o studentské konvikty, jež se spíše řidčeji vyskytovaly i u některých nekatolických partikulárních škol (viz dále). V Praze byl první alumnát založen v letech 1559–1560. Jako klíčová se zde ukázala nejen podpora zeměpána, který pro účely ubytování chlapců zakoupil za 1 200 zlatých jeden z domů v sousedství svatoklimentské koleje (patřící předtím Elišce Uzdařce) a zároveň na stavbu přispěl z královské komory, ale také jeho místodržitele v Čechách Ferdinanda Tyrolského, stejně jako i české šlechty a části duchovenstva (např. Jan ml. Popel z Lobkovic, Jindřich Scribonius ad.). K podpoře nového semináře se přihlásil rovněž bavorský vévoda.157 Přesnou skladbu obyvatel konviktu z této doby sice neznáme, ale je evidentní, že nesloužil pouze chudým studentům, jak bylo zřejmě zpočátku především zamýšleno, nýbrž byl v hojné míře využíván také nobilitou, respektive příslušníky zahraničních knížecích rodin. Víme tak například že zde pobývali nejen potomci nejvyššího písaře Království českého nekatolíka Volfganga z Vřesovic či pozdější pražský arcibiskup Zbyněk Berka z Dubé (1551–1607), ale také synové bavorského vévody Arnošta Wittelsbašského. Pro 157

Nejpodrobněji se alumnáty pražských jezuitů zabývala na základě rozsáhlého pramenného studia Eva Doležalová. Převážně z jejích zjištění čerpám v následujícím textu. Srov. především Eva DOLEŽALOVÁ, Konvikt svatého Bartoloměje a seminář svatého Václava v Praze na Starém Městě – dějiny, hospodaření a studijní nadace, in: Ivan Hlaváček – Jan Hrdina – Jan Kahuda – Eva Doležalová (ed.), Facta probant homines. Sborník příspěvků k životnímu jubileu Prof. Dr. Zdeňky Hledíkové, Praha 1998, s. 135–148; TÁŽ, Seminář sv. Václava a konvikt sv. Bartoloměje na Starém Městě pražském, PSH 31, 2000, s. 186–261. Ze starší literatury srov. také Z. WINTER, Děje na vysokých školách pražských, s. 47n.; A. KROESS, Geschichte der böhmischen Provinz I, s. 101nn. a 516–523; Isidor ZAHRADNÍK, Chudí scholárové a studenti koleje u sv. Klimenta S. J. v Praze, Věstník ČAVU 13, 1904, s. 233–246; Josef VRAŠTIL, Začátky svatováclavského semináře za rektora klementinského P. Alexandra Vojta SJ (1580–1592), Praha 1929 (zde je též vydána řada soudobých dokumentů, vztahujících se nejen k nadaci, ale i některým současným či bývalým alumnům).

76


25.5.2016 6:22:34

školské fundace

konvikt se ostatně do roku 1574 používal i sociální skladbě příznačný název „convictus seu contubernium nobilium“. Od roku 1574, kdy byla získána nová budova někdejšího jezuitského noviciátu přesunutého do Brna, byl pak alumnát nazýván jako konvikt sv. Bartoloměje (podle kostela situovaného v jeho blízkosti).158 Z uvedeného konviktu se však na konci sedmdesátých let 16. století díky zakoupení domu (dnes Platnéřská ulice) Janem st. Popelem z Lobkovic a jeho donaci klementinské koleji, vydělil nový seminář nazývaný nejprve jako seminarium pauperum, později, oficiálně od roku 1622, jako seminář sv. Václava. Ten byl schopen pojmout již podstatně více nemajetných studentů, roku 1581 jich mělo být již šedesát. Počet chovanců byl závislý rovněž na aktuální situaci v Praze, respektive v českých zemích. Klesal například za morových epidemií.159 Součástí semináře sv. Václava, pro který se v osmdesátých letech 16. století podařilo získat také prostředky z někdejšího českého špitálu v Římě zřízeného Karlem IV. a dále plat ze švédského hospitálu sv. Brigity tamtéž, se následně stal i takzvaný papežský seminář založený roku 1575 – za prostřednictví apoštolského nuncia u císařského dvora Giovanniho Delfina – pontifikem Řehořem XIII. (papežem v letech 1572–1585). Ten měl sloužit k zaopatření a ubytování 40 alumnů, kteří studovali bohosloví a měli se později ujmout uprázdněných far v pražské arcidiecézi. Prezentační právo k části míst (v počtu 12) bylo svěřeno předním katolickým magnátům v Čechách, totiž Vilémovi z Rožmberka a Vratislavu z Pernštejna.160 Pokud jde o ubytování a stravu v uvedených zařízeních, část alumnů za ně platila, část nikoli. Někteří si na živobytí přivydělávali také účastí na chrámové hudbě, stejně jako i na některých pohřbech realizovaných v pražských městech. Zejména po Bílé hoře mohla řada chovanců využít podpory studijních nadací, 158

159 160

A, KROESS, Geschichte der böhmischen Provinz I, s. 109; I. SCHMIDL, Historia Societatis Jesu I, s. 140 a 148; T. V. BÍLEK, Tovaryšstvo Ježíšovo a působení jeho, s. 9; E. DOLEŽALOVÁ, Seminář sv. Václava, s. 188; M. HOLÝ, Zrození renesančního kavalíra, s. 162nn. E. DOLEŽALOVÁ, Seminář sv. Václava, s. 189 a 219n. Tamtéž.

77


25.5.2016 6:22:34

kapitola 2

Obr. 7 Budova semináře sv. Václava (nynější stav, Husova ulice, na starších základech postavena kol. 1700)

kterých při pražských seminářích Tovaryšstva vznikla celá řada. V případě platících alumnů záležela výše poplatků kromě jiného na poskytované stravě (lišila se kvalitou potravin i počtem podávaných chodů). Zároveň z nadací či ze soukromých zdrojů mohly být hrazeny i další poplatky, například za praní prádla, za lepší ubytování (v soukromém pokoji či alespoň dvou- či třílůžkovém) apod. Částečně specifická situace nastávala pravděpodobně u alumnů výše uvedené papežské fundace. Každodenní život všech obyvatel svatobartolomějského konviktu i semináře sv. Václava pak upravovaly domácí řády, které podrobně analyzovala Eva Doležalová. Pro fungování obou institucí byl důležitý rovněž majetek, s nímž mohly se souhlasem rektora klementinské koleje volně disponovat a který byl podstatně rozšířen zejména po Bílé hoře, především Ferdinandem II. ve dvacátých letech 17. století.161 161

E. DOLEŽALOVÁ, Seminář sv. Václava, s. 192nn. a 209nn. K majetku obou alumnátů, respektive svatoklimentské koleje, srov. také T. V. BÍLEK, Statky a jmění, s. 7–34.

78


25.5.2016 6:22:34

školské fundace

Panovníkova podpora jezuitských škol není v souladu s tradičně prokatolickým postojem Habsburků nijak překvapující, zdánlivě nelogické se ovšem mohou zdát naopak některé doklady o subvenci nekatolických škol u Ferdinanda I., i když ve srovnání s jejich katolickými obdobami nebyla zdaleka tak výrazná. Tak například v listopadu 1553 přenechal městu Hornímu Slavkovu, celoevropsky významnému především těžbou cínu, ročně 40 tolarů z hornictví k vyživení školmistra a k výchově mládeže. V důsledku tohoto ustanovení došlo ve městě ke zřízení nové latinské školy, a to luterské. Toto ustanovení později změnil jeho nástupce a syn Maxmilián II. v roce 1565 na 50 zlatých. Tuto výši pak potvrdil ještě Matyáš I. v červenci 1613.162 Ferdinand I. si byl jistě vědom toho, že město je protestantské, což potvrdila i hornoslavkovská rada tím, že se vzápětí po panovníkově donaci na začátku roku 1554 obrátila s prosbou o pomoc se založením nové školy na slavného německého reformátora a praeceptora Germaniae Filipa Melanchtona. Požádala jej o doporučení vhodného vzdělance na funkci rektora školy, který by se ujal jejího založení a dalšího řízení, a také další osoby, totiž dobrého kantora, který by mohl převzít městský kůr. Nastoupit měli na jaře 1554. Jak jednání s Melanchtonem dopadlo, není bohužel známo. S jistotou však můžeme říci, že došlo k samotnému založení školy. Měla dokonce šest tříd a byla podle Adalberta Horčičky již brzy po svém otevření hojně navštěvovaná. Vedle rektora, jehož funkci zastávaly ve sledované době i význačné osobnosti, jako byl například lutersky orientovaný historik a teolog Zacharias Theobald (1584–1627, rektorem slavkovské školy 1608–1610),163 na ní působili další 162

163

F. DVORSKÝ (ed.), Paměti o školách českých, s. 457; Adalbert HORČIČKA, Die Lateinschule in Schlaggenwald (1554–1624). Ein Beitrag zur Geschichte der Reformation, in: Jahresbericht des k.k. Neustädter deutschen Staats-Ober-Gymnasiums in Prag am Graben am Schlusse des Schuljahres 1894, Prag 1894, s. 5n.; Z. WINTER, Život a učení, s. 40. K tomuto význačnému vzdělanci a autorovi řady děl srov. alespoň ZEDLER 43, s. 661; Constantin von WURZBACH, Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich 44, Wien 1882, s. 205–207; ADB 37, 1894, s. 682–684; Richard

79


25.5.2016 6:22:35

kapitola 2

čtyři vyučující. Kromě městské rady, zastoupené vždy dvěma inspektory (inspectores scholae), měl na novou vzdělávací instituci dohlížet zdejší farář.164 Podobných příkladů panovníkovy přímé i nepřímé podpory latinských preuniverzitních vzdělávacích institucí v protestantských královských městech, včetně měst horních (například v Jáchymově), stejně jako i v několika poddanských lokalitách (kupříkladu v Ostrově nad Ohří či v Rokycanech – v šedesátých letech 16. století povýšených na královské město) bychom v pramenech našli vícero. Týkají se přitom jak Ferdinanda I., tak rovněž jeho nástupců na českém královském trůně, Maxmiliána II. i Rudolfa II.165 Mecenát předbělohorské nobility

Šlechtickou podporu školství lze v Čechách dobře ilustrovat zejména na některých předních rodech z panského stavu, a to jak katolíků, tak také protestantů různého konfesního zaměření (utrakvisté, luteráni, příslušníci Jednoty bratrské). Právě význam nobility pro rozvoj školství si uvědomovali i někteří vzdělanci. Vyzývali ji proto k aktivitě v tomto směru. Stačí zde uvést například jáchymovského rodáka a pozdějšího českobudějovického lékaře Mathaea Cerva (Hirsche) či Jana Campana Vodňanského.166

164 165

166

KLIER, Mag. Zacharias Theobald, der Verfasser des „Hussitenkrieges“. Ein Krafthofer Exulantenpfarrer, Mitteilungen des Vereins für Geschichte der Stadt Nürnberg 49, 1959, s. 246–273; H. KUNSTMANN, Die Nürnberger Universität Altdorf, s. 150, 155nn. a 161 (Kunstmann na rozdíl od Horčičky uvádí, že Theobald byl konrektorem slavkovské školy, nikoli rektorem, liší se částečně i v časovém horizontu jeho zdejšího působení). A. HORČIČKA, Die Lateinschule in Schlaggenwald, s. 6–19. F. DVORSKÝ (ed.), Paměti o školách českých, s. 423, 457 a 459; Z. WINTER, Život a učení, s. 40. Matthaeus CERVUS, Elegiarum liber, Viennae Austriae excudebat Michael Zimmermann 1557, zde zejména oddíl „De utilitate scholae bene constitutae et de ordine studiorum“ (Knihovna kláštera premonstrátů na Strahově FK V 11); Ioannes CAMPANUS, Mecoenatum encomium patronis et amicis academiae Pragensis […] missum, Pragae typis haeredum M. Danielis Adami 1605

80


25.5.2016 6:22:35

2.2.3 Školské fundace 16. a raného 17. století

Recommend Documents