2.2 SILOVÉ ROZVODY VE SPOLEČNÝCH ČÁSTECH BYTOVÉHO DOMU

ELEKTROTECHNICKÉ A TELEKOMUNIKAČNÍ INSTALACE

část 15, díl 2, kapitola 2, str. 1 díl 2, Elektrické rozvody bytových domů

15/2.2 SILOVÉ ROZVODY VE SPOLEČNÝCH ČÁSTECH BYTOVÉHO DOMU Pro kompletní vnitřní sítě byl používán systém TN–C (sdružená funkce vodiče ochranného a středního – toto řešení bylo ve 30. letech zavedeno jako přechodné na dobu 20 ÷ 30 let) v normované napěťové soustavě AC 380/220 V, 50 Hz.

Silové rozvody – minulost a současnost

V současnosti je zásadně pro novostavby (a rekonstrukce) nutno v souladu s požadavky ČSN 33 2000–5–54 nutno používat síť TN–C–S, kde posledním místem pro přechod ze sítě TN–C na TN–S v bytě je bytová rozvodnice. U ostatních rozvodů lze analogicky odvodit, že toto rozdělení je třeba provést v rozvodnici, z níž jsou napájeny jednotlivé obvody a jejíž přívodní vedení nemá žíly vodičů (Cu) o menším průřezu než 6 mm2. Současně užívaná distribuční síť je provozována v napěťové soustavě AC 400/230 V, 50 Hz. Vedení byla prováděna jednožilovými vodiči AG (hliníkové jádro s pryžovou izolací a napuštěným bavlněným či umělostřižním opletením), uloženými zpočátku v trubkách, zabudovanými do stěnových či stropních panelů (stavební soustava G 40). Později byly užívány můstkové vodiče (například AYKYL) a pro vedení v elektroinstalačních lištách či na povrchu (na lištách NIEDAX) kabely AYKY. V současnosti se používají pro obvody v bytové výstavbě zásadně vodiče s jádry z Cu, a to především z důvodů jednodušší montáže a následné stabilnosti rozvodů. Jednotlivé vodiče obvodů se u zděných objektů kladou pod omítku, u obytných místností zásadně do instalačních zón (viz ČSN 33 2130, změna 2), u ostatních prostor se tyto zóny rovněž využijí v maximální možné míře. PŘIPOJENÍ HLAVNÍHO DOMOVNÍHO VEDENÍ BYTOVÉHO DOMU K DISTRIBUČNÍ SÍTI DODAVATELE ELEKTŘINY A JEHO PROVEDENÍ Hlavní domovní vedení a jeho systém Hlavní domovní vedení je vedení od přípojkové skříně až k odbočce k poslednímu elektroměru. Jeho svislá část, procházející dvěma nebo více podlažími, se nazývá hlavním stoupacím vedením. Rozděluje-li se hlavní domovní vedení na více odboček, nazývá se ta část, ze které větve odbočují, hlavní kmenové vedení a odbočující větve se nazývají větve hlavního domovního vedení.

Hlavní domovní vedení – základní požadavky

Systém hlavního domovního vedení a jeho provedení se volí podle dispozice budovy.

červenec 2006

část 15, díl 2, kapitola 2, str. 2


díl 2, Elektrické rozvody bytových domů

V budovách s více než třemi odběrateli se zřizuje od přípojkové skříně jedno nebo podle potřeby i více domovních vedení. Rozvětvuje-li se hlavní domovní vedení na dvě nebo více větví, provede se odbočení v odbočovacích rozvodnicích. Každé hlavní domovní vedení se jistí v přípojkové skříni příslušně dimenzovanou pojistkou. Je-li v objektu více hlavních domovních vedení, lze jako přípojkovou skříň použít rozpojovací jisticí skříň. Hlavní domovní vedení má obvykle stejný počet pracovních vodičů jako domovní přípojka. Vodiče musí mít stejný průřez po celé délce vedení. Výjimku tvoří místa, kde jsou odbočky k větším spotřebičům (např. dílny, kotelny, strojovny, výtahy apod.), kde z hlavního kmenového domovního vedení odbočují jednotlivé větve hlavního domovního vedení nebo kde je část hlavního domovního vedení od přípojkové skříně k prvnímu odbočení k elektroměrům vytvořena vodiči jiné konstrukce (např. z kabelů) než hlavní stoupací vedení (např. z jednožilových izolovaných vodičů v trubkách nebo z holých vodičů uložených v prefabrikovaných soupravách). V těchto případech se mohou pro část hlavního domovního vedení (od přípojkové skříně až po odbočení k větším spotřebičům) nebo hlavního kmenového vedení použít vodiče o větším průřezu. Od místa odbočení v odbočovacích skříních pak můžeme pro hlavní stoupací vedení nebo větve hlavního domovního vedení použít vodiče slabší, avšak s průřezem odpovídajícím zatížení. Hlavní stoupací vedení nebo jednotlivá větev hlavního domovního vedení se jistí v místě změny průřezu. Toto jištění odpadá, je-li již slabší průřez hlavního domovního vedení jištěn odpovídající pojistkou v přípojkové skříni (např. má-li část hlavního domovního vedení větší průřez vzhledem k dovolenému úbytku napětí). Měnit průřez hlavního domovního vedení v jiných případech není dovoleno. Elektrická zařízení, která jsou nutná při evakuaci obyvatel nebo při hašení požáru, musí být připojena tak, aby při odpojení ostatních elektrických zařízení v přípojkové skříni nebo v hlavním rozváděči zůstala pod napětím. Jsou to zejména evakuační výtahy, pohon čerpadel na zvýšení tlaku pro požární hydranty, napájení rozhlasového a dorozumívacího zařízení, překážková návěstidla apod. Výtahy se připojují buď samostatným přívodem z přípojkové skříně, nebo k hlavnímu vedení co nejblíže k přípojkové skříni (např. v prvním nadzemním podlaží anebo v hlavním rozváděči). Vedení pro výtahy musí být odpínatelná v prvním nadzemním nebo podzemním podlaží s označením, že jde o přívod k výtahu nebo výtahům. Přívody pro výtahy mohou být ve výtahové šachtě. V budovách s nejvýše třemi odběrateli lze odbočky k elektroměrům provést přímo z přípojkové skříně. Ochranný vodič se musí vést po celé délce hlavního domovního vedení společně s fázovými vodiči. Hlavní domovní vedení musí být umístěno a provedeno tak, aby byl co nejvíce ztížen nedovolený odběr. K elektroměru lze z hlavního domovního vedení odbočovat elektroměrovými rozváděči nebo odbočnými rozvodnicemi. Odbočuje-li se k elektroměru odbočnými rozvodnicemi, je zapotřebí umístit rozvodnici tak, aby její spodní okraj byl ve výši 1,8 až 2,5 m nad podlahou. Tyto rozvodnice se nesmí umísťovat nad schody, ani nemají být umístěny v jiném prostředí než normálním. Odbočné rozvodnice umístěné v uzavřených místnostech (bytech apod.) musí být upraveny tak, aby je bylo možné zaplombovat. červenec 2006



Pro barevné označení kabelů platí ČSN 34 0165, ČSN EN 60446, a podrobně je bude řešit i nová, připravovaná ČSN 33 2000–5–51. Doporučuje se, aby fázové vodiče hlavních (stoupacích) vedení byly rozlišeny barvou izolace nebo jiným spolehlivým označením. Barvy odboček k elektroměrům musí přitom souhlasit s barvou vodičů stoupacího vedení, z kterého odbočuje.

Barevné označení kabelů dle norem

Pouze v mizivém procentu bytových domů se v ČR používal způsob provedení elektrických rozvodů s hlavním domovním vedením ukončeným v místnosti, kde jsou soustředěny elektroměry, jističe před nimi a relé HDO všech bytů. Tento způsob provedení je používán jako základní např. v SRN, neboť snižuje riziko v případě požáru a neodborných zásahů. Napojení hlavního domovního vedení a základní provedení Distribuční síť v oblasti s výstavbou bytových domů (v nichž není elektřiny užíváno pro vytápění) byla a je zásadně řešena jako kabelová s připojením objektu smyčkou. Připojení objektu k distribuční síti je zásadně řešeno kabelem. Na počátku je toto hlavní domovní vedení (HDV) připojeno v hlavní domovní skříni (HDS), přístupné z veřejného vnějšího prostoru. Z HDS je vedena vodorovná část HDV do prostoru uvnitř objektu, kde se mění na svislou část jedním z těchto způsobů: • na povrchu uložená v technických chodbách nepřístupných veřejnosti, • volně uložená v prostorech pouze k tomu určených, nepřístupných veřejnosti (uzavřené prostory pod schodišti apod.), • v kabelové trase pod podlahou suterénu tvořené betonovými tvárnicemi.

Napojení hlavního domovního vedení

Svislá část HDV je vedena ve svislé trase probíhající jednotlivými podestami, kde jsou umístěny elektroměrové rozváděče obsahující v typických podlažích elektroměry jednotlivých bytů a jištění před nimi. V této trase jsou rovněž stoupací vedení pro elektrická zařízení umístěná na střeše a některá vedení sdělovací (státní telefon, vedení dorozumívací, zvonková signalizace, rozhlas po drátě, výjimečně STA). Dále jsou zde uložena stoupací vedení společné spotřeby domu – umělé osvětlení komunikací v domě atd. Pro tyto rozváděče se pro některé starší stavební soustavy panelových bytových domů (například G57) na stavbě připravoval výklenek s úpravami nebo výklenek na výšku podlaží. U později užívaných typů panelových bytových domů byly užívány prefabrikovaná elektroměrová jádra (elektroměrové rozváděče), vyráběná zásadně na výšku podlaží, určená buďto pro montáž do výklenku, s povrchovým pláštěm pouze v přední části (například JOZ) nebo do prostoru podesty, s pláštěm z čelní a obou bočních stran (například JOP). Tato jádra již z dnešních požadavků na bezpečnost nevyhovují (pro schodiště a podesty bytového domu je třeba uvažovat s vnějším vlivem obvykle BD3) a je třeba při rekonstrukci je nahradit například rozvodnicemi RPE, viz obrázky 2 a 3, nebo u novostaveb je dobré prostorově pamatovat na místnost (u vícepodlažních objektů s místnostmi) pro umístění elektroměrových rozváděčů. V rozvodnici v 1. P.P. případně i v 1. N.P. jsou u stávajících elektroměrových jader umístěny vkládací konstrukce s jištěním jednotlivých společných obvodů, případně i podružných rozvodnic silnoproudých či sdělovacích. V současnosti jsou zásadně užívány samostatné rozvodnice.

červenec 2006




Svislá část HDV se prováděla jednožilovými vodiči v trubkách, později kabelem. U objektů s centrálními ventilátory vzduchotechniky jsou často tyto vkládací konstrukce pro napájení vzduchotechniky namontovány v elektroměrovém rozváděči na posledním nadzemním podlaží. Počet a minimální průřezy vodičů HDV v bytových domech se stupněm elektrizace A a B Počty a minimální průřezy vodičů HDV

V následující tabulce 1 uvedený počet vodičů a jejich průřez platí pro jednožilové vodiče (například AY, CY) v trubkách, pro proudovou soustavu sítě TN, AC 230/400 V, 50 Hz, přičemž část vedení od přípojkové skříně k první odbočce k elektroměru není delší než 20 m. Dalším předpokladem je, že úbytek napětí u připojení jednoho bytu je nižší než 2 %, u připojení dvou a více bytů v jednom podlaží nižší než 1 % (ČSN 33 2130 stanoví tento požadavek u domů do 18 podlaží). Dále uvedené průřezy vodičů platí za předpokladu nepřekročení jmenovitých proudů jističů před elektroměrem uvedených v tabulce 2. Za jiných podmínek je třeba stanovit průřezy vodičů výpočtem dle podkladů uvedených v ČSN 33 2130 a s pomocí ČSN 33 2000–5–523. ČSN 33 2000–5–523 rovněž doporučujeme při výběru jiného typu vodičů či jejich uložení pro srovnání s vodiči uvedenými v tabulce. Uvedené hodnoty průřezu žil hlavního domovního vodiče v tabulce 1 vycházejí z relativně stejného způsobu života obyvatel domu, který je typický pro firemní obytné domy. Doporučujeme však tuto hodnotu nepodkračovat z důvodu zachování dostatečné rezervy pro další období. Tabulka 1: Počet a minimální průřezy vodičů hlavního domovního vedení v bytových domech se stupněm elektrizace A a B Stupeň elektrizace bytu Materiál jader vodičů, počet a průřez hlavního domovního vedení v mm2 A B Al Cu Počet bytů připojených na hlavní domovní vedení 4x16 4x10 do 7 do 3 4x25 4x16 8 až 10 4 až 5 3x35+25 3x25+16 11 až 14 6 až 7 3x50+35 3x35+25 15 až 19 8 až 10 3x70+50 3x50+35 20 až 26 11 až 14 3x95+70 3x70+50 27 až 32 15 až 19 3x95+50 33 až 46 20 až 27 Poznámka: Pro byty stupně elektrizace C je hodnoty nutno určit výpočtem.

Roztřídění bytů podle stupně elektrizace Třídění bytů podle stupně elektrizace

červenec 2006

Se zřetelem k rozsahu elektrického zařízení v bytech a k rozsahu použití elektřiny se rozlišují tyto tři stupně elektrizace bytů: • stupeň A – byty, v nichž se elektřiny používá k osvětlení a pro domácí elektrické spotřebiče připojované k rozvodu pohyblivým přívodem (na zásuvky) nebo pevně připojené, přičemž příkon žádného spotřebiče nepřesahuje 3,5 kVA, • stupeň B – byty s elektrickým vybavením jako mají byty stupně A a v nichž se k vaření a pečení používají elektrické spotřebiče o příkonu nad 3,5 kVA,



•

stupeň C – byty s elektrickým vybavením jako mají byty stupně elektrizace A nebo B a v nichž se pro vytápění nebo klimatizaci používají elektrické spotřebiče, jejichž spotřeba je měřena u jednotlivých odběratelů.

Odbočky od elektroměrů k bytovým rozvodnicím Odbočky od elektroměrů k bytovým rozvodnicím se prováděly převážně jednožilovými vodiči uloženými v trubkách zalitých do podlahy a stěnových dílců, nebo později kabely AYKY u typů s nenulovou podlahou uloženými v této podlaze, u pozdějších typů objektů s nulovou podlahou do protahovacích lišt L70, nebo do oceloplechových žlabů umístěných na podestách pod stropem.

Odbočky od elektroměrů k bytovým rozvodnicím

Minimální průřezy vodičů odboček od HDV k elektroměrům bytů, respektive k bytovým rozvodnicím bytů stupně elektrizace A a B je uveden v tabulce 2. Tabulka 2: Minimální průřezy vodičů odboček od hlavního domovního vedení k elektroměrům bytů, respektive k bytovým rozvodnicím a jmenovitý proud jističe před elektroměrem bytů stupně elektrizace A a B Stupeň elektrizace bytu Maximální soudobý příkon bytu Pb (kW) Trojfázová odbočka k elektroměru, bytové rozvodnici

A 7 Al 10

B 11 Průřez vodičů v mm2 Cu Al 6 16

Cu 10

Jmenovitá hodnota jističe před elektroměrem (A) 25 25 Poznámky: 1. Pro byty stupně elektrizace C je hodnoty nutno určit výpočtem. 2. Existence elektrické přípravy teplé užitkové vody v elektrickém akumulačním ohřívači vody o jmenovitém příkonu do 3 kW se nepovažuje za důvod změny elektrizace bytu.

Úbytek napětí v HDV a odbočkách do bytů Důležitým parametrem určujícím funkčnost elektrických zařízení je úbytek napětí vznikající v napájecích rozvodech. Pro názornost je dále vyjádřen způsob určení úbytku napětí v bytových domech a objektech občanské výstavby. U ostatních objektů se k určení úbytku napětí přistupuje obdobně.

Úbytek napětí v HDV

Úbytek napětí v rozvodu za přípojkovou skříní u bytových domů a objektů občanské výstavby lze rozdělit na jednotlivé úseky rozvodu takto: a) úbytek napětí v rozvodu mezi přípojkovou skříní a rozváděčem (rozvodnicí) za elektroměrem (např. bytovou rozvodnicí) nemá přesáhnout: – u světelného a smíšeného (tj. světelného a jiného než světelného) odběru 2 %, – u odběru jiného než světelného 3 %, b) úbytek napětí od rozváděče (rozvodnice) za elektroměrem ke spotřebičům nemá přesáhnout u světelných vývodů 2 %. U budov, kde je rozvod uspořádán jinak než u bytových domů, se při určení úbytku napětí v jednotlivých úsecích postupuje obdobně. Pokud by při dimenzování vedení s ohledem na ostatní požadavky určující průřezy vedení v některém úseku rozvodu vznikly větší úbytky napětí, než je uvedeno

červenec 2006



v bodech a) a b), lze to připustit, nesmí se však překročit ve vedení od přípojkové skříně až ke spotřebiči tyto úbytky napětí: – u vývodů světelných 4 %, – u vývodů pro otopná a varná zařízení 6 %, – u ostatních vývodů 8 %. Výpočet úbytku napětí Výpočet úbytku napětí

Při výpočtu úbytku napětí v odbočce od hlavního domovního vedení se vychází ze soudobého příkonu bytu Pb. U trojfázových odboček s nerovnoměrným zatížením fází se počítá s maximálním zatížením odpovídajícím jmenovitému proudu jističe před elektroměrem. Úbytek napětí se počítá pro jednofázovou odbočku ze vzorce:

ΔU f =

2.l.Pb .1000 ζ .s.U f

(V)

a pro trojfázovou odbočku ze vzorce:

ΔU s = kde: ΔUs l Pb ζ s Uf Us

l.Pb .1000 ζ .s.U s

(V)

úbytek napětí (V), jednoduchá délka vedení (m), soudobý příkon bytu (kW), konduktivita – měrná elektrická vodivost jádra vodiče (S . m . mm–2), průřez vodiče (mm2), jmenovité napětí fázové (V), jmenovité napětí sdružené (V).

Při výpočtu úbytku napětí v trojfázovém hlavním domovním vedení se vychází z výpočtového proudu Ip a jeho podílu v jednotlivých místech odbočení k bytovým rozvodnicím podle vzorce: m

ΔUs = kde: ΔUs

3. ∑ I i .l1 . cos ϕ i =1

ζ .s

(V)

úbytek napětí (V),

m

∑I l

součet proudových momentů,

cos φ

účiník.

i =1

červenec 2006

i. 1



PROVEDENÍ ROZVODŮ VE SPOLEČNÝCH ČÁSTECH DOMU Umělé osvětlení veřejně přístupných komunikací U stávajících objektů jsou elektrické rozvody na veřejně přístupných komunika- Provedení umělého osvětlení veřejně cích uloženy buďto do podlah komunikací – to je systém používaný u starších přístupných typů objektů s nenulovou podlahou, u novějších objektů je vesměs užíváno lištokomunikací vých rozvodů pod stropem. Ovládací spínače jsou umístěny na elektroměrových jádrech, či jsou namontovány v povrchových krabicích s přívodem uloženým v liště (obvykle L 40). U současně stavěných objektů – převážně vyzdívaných skeletů lze veškeré elektrické rozvody ukládat pod omítku. Užitá svítidla na komunikacích stávajících bytových domů byla původně s porcelánovým základovým tělesem a kulovým skleněným světelně činným krytem (nevhodná pro osazení úsporným světelným zdrojem), později byla užívána svítidla lištová. Užitá svítidla byla převážně určená pro žárovkový světelný zdroj 60 W. U objektů s vnitřním schodištěm (bez denního osvětlení) byla osazována i zářivková svítidla 1(2)x 40W, nebo 2x 20W. U novostaveb a rekonstrukcí se zásadně k osvětlení frekventovaných společných komunikací použijí svítidla s úspornými světelnými zdroji. Z důvodu omezení možnosti zcizování světelných zdrojů se doporučuje použít svítidla s jinou objímkou než je E27 (E14). Elektrické rozvody zázemí domu V hospodářském zázemí panelových bytových domů jsou provedeny pomocí kabelů uložených na příchytkách či NIDAX lištách. Elektrické rozvody pro prádelnu, sušárnu byly řešeny zásadně napájením ze samostatné rozvodnice „pro prádelnu“, kde bylo jištění pro pračku (pračky), ždímačku a elektrický mandl. Prádelny jsou již v převážné míře zrušeny a ojediněle zůstává pouze funkční elektrický mandl.

Řešení elektrických rozvodů zázemí domu

U nových objektů se zřizuje minimum společného vybavení domu. Prádelny jsou v podstatě již zcela nahrazeny automatickými pračkami v bytech, centrální vzduchotechnické jednotky jsou nahrazovány bytovými ventilátory, atd. Zůstávají pouze výtahy, respektive napájení elektrických rozvodů kotelen. Pro tyto se zřizují samostatné rozvodnice, obvykle i s vlastním fakturačním měřením. Pro zázemí přiřazené k jednotlivým bytům, například garáže, se doporučuje elektrické rozvody těchto prostor připojit k bytovým rozvodům. HLAVNÍ ZÁVADY ELEKTRICKÝCH ROZVODŮ VE SPOLEČNÝCH PROSTORÁCH STÁVAJÍCÍCH DOMŮ Hlavní závady Hlavní závady elektrických rozvodů a zařízení ve společných prostorách stávajících domů jsou uvedeny v tabulce 3. V této tabulce nelze postihnout všechny vari- elektrických rozvodů ve společných anty možných rizik vzniklých různými zásahy do elektrických rozvodů, jejichž odprostorách bornost byla problematická (jako příklad uveďme zvýšení hodnoty jističe před stávajících domů bytovým elektroměrem bez ověření stavu rozvodů za tímto jističem). Za kritickou situaci v ohrožení je nutno považovat zvýšení hodnoty jištění hlavního domovního vedení v HDS, bez ověření existující rezervy.

červenec 2006




Tabulka 3: Problematika elektrických rozvodů v panelových bytových domech – společné prostory Příčina Užití vodičů s jádry z Al s průřezem menším než 10 mm2 v podmínkách bez periodických kontrol Užití vodičů s izolací z PVC v místech s nebezpečím zahoření Provedení dispozičních změn na podestě, přičemž elektroměrové jádro zůstalo uvnitř bytu Poškození elektrické instalace neoprávněným zásahem Značné množství „mrtvých“ vedení ve společných trasách se „živými“ bez označení Poškozená svítidla, zcizená či rozbitá krycí skla Jednofázové připojení bytů s elektrickým sporákem

Důsledek –“tečení“ jader vodičů ve spojích mající za důsledek: a) sníženou spolehlivost a vysoké množství závad b) zvýšené nebezpečí úrazu osob c) iniciaci požáru –vznik škodlivých produktů hoření (Cl) a jejich šíření na únikových komunikacích –nepřístupnost v případech kontroly či potřeby manipulace s hlavním jističem ostatních bytů a) vysoké riziko úrazu elektrickým proudem b) vznik místa možné iniciace požáru a) riziko úrazu při záměně b) zvýšení požárního rizika c) nepřehlednost rozvodů –riziko úrazu elektrickým proudem –s růstem příkonu pro domácí spotřebiče dochází k přetěžování rozvodů a často k neoprávněnému zvyšování jištění pro vedení (včetně HDV)

OBECNÁ OPATŘENÍ PŘI NÁVRHU ČI REKONSTRUKCI ELEKTRICKÝCH ROZVODŮ Hlavní ochranné přípojnice

Zřízení hlavní ochranné přípojnice (dále jen HOP). V domě (obvykle ve vybrané místnosti v suterénu) se zřídí HOP a provede její spojení s elektricky vodivými předměty. Při této příležitosti se rovněž zkontroluje zemnící soustava hromosvodu a zjistí, zda vyhoví i pro uzemnění HOP. K HOP se připojí: • všechny vodivé části objektu schopné přenést cizí potenciál (potrubní systémy, atd.), • velké vodivé hmoty objektu (kovové konstrukce šachty výtahu, kotelny, a pod.), • všechna místa rozdělení vodiče PEN na PE a N, • ochranné vodiče dodatečně zřízené pro více bytů (například ochranné vodiče protažené instalačním jádrem).

Opatření pro HDV

červenec 2006

Je-li HDV spolu s měřením uloženo v elektroměrových jádrech na podestách, je nutno zachovat následující opatření. Základní je především požadavek dodržení bezpečnosti osob v případě požáru (třída vnějšího vlivu na komunikaci bytového domu je minimálně BD2 – nejčastěji BD 3 – velká hustota osob, snadný únik). To znamená, že je nutno zajistit, aby zařízení bylo vyrobeno z materiálu, který zpomaluje šíření plamene a není příčinou vytváření kouře a jedovatých plynů. HDV se provádí v systému TN–C. Schéma HDV je na následujícím obrázku 1.



Měření odběrů elektřiny, odbočky do bytu. Měření odběrů elektřiny se provádí pomocí elektroměrů, které se osadí po dohodě s dodavatelem elektřiny na veřejně přístupném místě nebo v k tomu účelu vyhrazené místnosti (u stávajících objektů například v kočárkárně). Jištění před bytovými elektroměry se provádí zásadně jističi s charakteristikou B. Při návrhu HDV a odboček do bytů je nutno zohlednit, zda není navržen přechod bytů ze stupně elektrizace A do stupně elektrizace B, případně zda bude zachována či zřízena lokální příprava TUV pomocí elektrických ohřívačů v bytě.

Měření odběrů elektřiny

Vhodné náhrady stávajících elektroměrových (elektrorozvodných) jader Původně byly používány v bytových domech různé typy elektroměrových jader, nejznámější jsou typy JOP a PEJ. Tato jádra – rozváděče nevyhovují v současnosti dle současných norem, především dle ČSN 33 2000–3, kapitoly 32 Vnější vlivy, neboť dle názoru ČÚBP je prostor schodiště a podest v bytovém domě nutno charakterizovat z hlediska podmínek úniku v případě nebezpečí minimálně v třídě BD2 (obvykle BD 3), což znamená požadavek na zajištění prostoru před vytvářením kouře a jedovatých plynů se zpomalením šíření plamene. Z tohoto důvodu je třeba elektroměrové rozváděče z chodeb přemístit do určené místnosti nebo je nutno použít rozváděče, které tyto bezpečnostní požadavky zajistí. Příklad těchto nových elektrorozvodných jader je na obrázku 2. Na obrázku 3 je jejich způsob osazení na komunikaci tak, aby vyhověly současným požadavkům.

Původní typy elektroměrových jader

Obrázek 1: Schéma HDV s vedením pro připojení bodu rozdělení vodiče PEN na PE a N

červenec 2006




Obrázek 2: Elektrorozvodné jádro vyhovující požadavkům ČSN 33 2000–3, kapitole 32 a ČSN 33 2000–5–51

červenec 2006



Obrázek 3: Osazení elektrorozvodného rozváděče vyhovujícího současným požadavkům na komunikaci bytového domu

SVĚTELNÉ OBVODY VE SPOLEČNÝCH PROSTORÁCH Světelné obvody na domovních veřejných komunikacích se zásadně osadí energeticky úspornými světelnými zdroji a provede se exaktní nastavení časových spínačů. U objektů vícepodlažních a chodbových se osvětlení společných prostor rozdělí do samostatně ovládaných úseků. U objektů se společnými komunikacemi, na nichž je vyšší frekvence osob, případně komunikace jsou bez denního osvětlení, se použije k ovládání osvětlení čidel reagujících na výskyt osob a intenzitu osvětlení denním světlem.

Osvětlení na domovních veřejných komunikacích

Vnitřní společné komunikace se z hlediska jejich osvětlení rozdělují na: • schodiště (svislé komunikace), • chodby (vodorovné komunikace), • vstupy do výtahů, • vstupy do bytů, • technické chodby (např. chodby v suterénní části objektu, které jsou součástí přístupu k domovní vybavenosti), • vchod do domu. Osvětlení schodiště musí umožňovat bezpečnou chůzi, hlavně ze schodů, má co nejméně oslňovat a světlo má dopadat na stupně tak, aby se na vodorovných plochách stupňů nevytvořily tmavé stíny vržené vyššími stupni a aby si vystupující osoba nestínila. Proto má být každý úsek schodů osvětlen proti směru sestupu neoslňujícím svítidlem mimo osu schodů. Často jsou nejvhodnější svítidla nástěnná. Důležité je dobře osvětlit první stupeň každého úseku schodiště. Schodiště objektu musí být osvětleno po celé délce průběžně s možností ovládání v každém podlaží s ohledem na bezpečnost pohybu osob na tomto schodišti ve zvláště mimořádných situacích.

červenec 2006




Požadavek připojení svítidel na dva obvody lze bez podstatného zvýšení nákladů splnit použitím svítidel se dvěma světelnými zdroji, z nichž každý je připojen na jiný obvod. Pro osvětlení chodeb se použijí nástěnná, stropní nebo závěsná svítidla. Při umisťování svítidel na chodbách je nutno dbát na dobré osvětlení vstupů do bytů (bytových dveří). Prostor před vstupem do výtahu musí být osvětlen alespoň současně s osvětlením příslušného podlaží, aby byl umožněn bezpečný vstup, čtení pokynů a správná obsluha. U vstupu do výtahu na té straně, kde se dveře do šachty otevírají, se umístí ovládač, kterým se zapíná osvětlení příslušné chodby. Při osvětlení vstupů do bytů je nutno zajistit dostatečné osvětlení: • jmenovky na vstupních bytových dveřích, • osoby na chodbě před bytovými dveřmi. Jsou-li zvonková tlačítka soustředěna v podlažích na elektroměrovém jádru, je nutno osvětlením zajistit čitelnost štítků těchto tlačítek. Technické chodby – tj. komunikace k prádelnám, sušárnám, sklípkům a ostatnímu technickému vybavení budovy se osvětlují svítidly nástěnnými nebo stropními. Tato svítidla se ovládají vypínači, střídavými a křížovými přepínači, pouze v odůvodněných případech samočinnými spínači s čidlem výskytu osob. Osvětlení technických chodeb se sklepy je nutno vždy řešit s ohledem na osvětlení v těchto sklípcích, avšak svítidla zapojená na společné osvětlení těchto chodeb a přívodní vedení k nim se ukládají vždy vně těchto sklípků. Svítidlo před vstupem do domu musí dobře osvětlit všechny překážky, schody atd., dále zámek, tlačítkové tablo s elektrickým vrátným, škrabák na obuv atd. Domovní číslo je osvětlené zepředu nebo je z průsvitné hmoty a prosvětleno. Pro rozvodnice výtahu a měření a regulace je nutno dodržet intenzity osvětlení určené pro prostory, v nichž jsou umístěny (tj. ve strojovně výtahu, místnosti měření a regulace atd.). Napájení obvodů osvětlení místností technického vybavení domu (např. prádelny, sušárny, mandlovny, společenské místnosti, místnosti regulace topení atd.) se provede z rozvodnice (nebo vkládací konstrukce elektroměrového jádra) společné spotřeby domu nebo z rozvodnice pro prádelnu. Spínače se přednostně umisťují na straně kliky u vchodových dveří v místnosti ovládaného světelného obvodu. Pouze nedovolují-li takovéto umístění provozní nebo bezpečnostní podmínky, mohou být umístěny jinde (např. vně místnosti, na rozváděči apod.).

červenec 2006



Jsou-li do objektu vestavěny řadové garáže, lze jejich osvětlení řešit takto: a) Obvod pro osvětlení garáží je připojen v rozvodnici společné spotřeby domu a je měřen stejným elektroměrem.

Řešení osvětlení garáží

U tohoto způsobu lze alternativně osadit podružné elektroměry pro jednotlivé garáže – tyto přístroje však příslušný dodavatel elektřiny neregistruje ani neudržuje. b) Obvody pro osvětlení garáží připojit k rozvodům v bytech. Tento způsob vyžaduje atypické úpravy elektrických rozvodů v objektu (nelze využít elektrorozvodná jádra typu PEJ nebo JOP) a zároveň to, aby všichni uživatelé garáží bydleli v objektu. Provozní osvětlení v těchto garážích se však vždy napájí ze samostatného rozváděče a i měření odběru se zpravidla odděluje od společné spotřeby domu. Určení minimální doby osvětlení domovních komunikací Pro zajištění hospodárného a bezpečného provozu je nutno zajistit nastavení časových intervalů osvětlení na časových spínačích. Základní hodnoty pro výpočet doby osvětlení jsou tyto: a) průměrná rychlost pohybu osob po vodorovné komunikaci – 1 m/s, b) doba potřebná k vyhledání klíčů od bytu – 30 s, c) doba potřebná k odemknutí, vstupu do bytu, rozsvícení v předsíni – 10 s, d) průměrný čas potřebný na překonání schodiště mezi dvěma podlažími (konstrukční výška podlaží do 3 m) – 35 s.

Nastavení časových intervalů osvětlení

Pro určení doby osvětlení chodby se vychází z její skutečné maximální délky. V případě, že v objektu jsou chodby různých délek, je nutno určit dobu osvětlení pro každou z nich dle jejich skutečné délky. K času takto získanému dle bodu a) se připočte údaj dle bodu b) a c). V případě, že na chodbě (např. vstupní komunikaci do domu) nejsou byty, odpadají časové úseky bodu b) a c). Doby osvětlení schodiště se určí násobkem hodnoty dle bodu d) a součtu nadzemních podlaží budovy. K tomu se přičte doba potřebná k dosažení nejbližšího východu z domu od schodiště. Doby osvětlení vstupů do výtahu a vstupů do bytu se zvlášť neurčují a jsou součástí doby osvětlení chodby. Má-li být určena doba osvětlení komunikací v objektu pro osoby se sníženou pohybovou schopností, je nutno upravit základní hodnoty dohodou s hygienikem a investorem. V domech pečovatelské služby a v pensionech s intenzivní péčí se chodby i schodiště osvětlují nepřerušovaně. Ovládání osvětlení vnitřních komunikací se umisťuje ve vrátnici a v dosahu stanoviště ošetřujícího personálu.

červenec 2006




Umísťování spínačů ovládání umělého osvětlení Umísťování spínačů ovládání umělého osvětlení

Pro ovládání umělého osvětlení na schodištích a chodbách bytových domů se užívá spínačů s orientační doutnavkou, resp. schodišťového elektronického časového spínače kumulujícího funkci ovládače a časového spínače. Spínače se na komunikacích osazují tak, aby jejich horní okraj byl cca 1,2 m, avšak ne výše než 1,4 m nad podlahou. U objektů s rozdělením obvodů osvětlení na vodorovné a svislé komunikace se ovládací spínače umísťují: • spínače pro osvětlení schodiště vždy tak, aby jejich použití bylo možné až po vstupu do prostoru schodiště (resp. ramena schodiště), • spínače pro osvětlení chodeb se umisťují tak, aby byly vždy snadno dosažitelné při výstupu z výtahu (tj. v prostoru vstupu do výtahu v místě osvětleném vnitřním osvětlením nebo jeho dostatečným odrazem kabiny z výtahu), u vstupu do bytů – zejména u bytů v blízkosti schodiště musí být vždy tento spínač blíže (snadněji přístupný) než spínač pro osvětlení schodiště – a u vstupu do domu. V odůvodněných případech (např. v chodbových domech, v objektech pro osoby s omezenou schopností pohybu) je možno umisťovat další spínače v délce chodby. V technických chodbách se doporučuje využít k ovládání vypínače, křížové a střídavé přepínače. Při jejich umisťování musí být dbáno na návaznost a snadnou dosažitelnost ovládačů při přechodu osob z technických chodeb na schodiště (chodbu) a naopak. Spínače umožňující trvalé osvětlení všech chodeb a schodišť, kromě technických, jsou soustředěny v rozvodnici (nebo na vkládací konstrukci) společné spotřeby domu v suterénu nebo v přízemí. Tato rozvodnice bude označena nápisem „Osvětlení domu“.

červenec 2006

2.2 SILOVÉ ROZVODY VE SPOLEČNÝCH ČÁSTECH BYTOVÉHO DOMU

Recommend Documents