2.2 KRAJINÁŘSKÉ HODNOTY ÚZEMÍ

Územně analytické podklady Český Těšín Aktualizace č.1

2.2 KRAJINÁŘSKÉ HODNOTY ÚZEMÍ Charakter krajiny je předurčen geologickým podložím, od kterého se odvíjí tvář krajiny –reliéf. Ten, v kombinaci s dalšími složkami – vegetací a vodstvem – určuje základní charakter krajiny. 2.2.1 Přírodní podmínky 2.2.1.1 Geologické a geomorfologické poměry Řešené území je z hlediska geomorfologické regionalizace řazeno do provincie Západní Karpaty, subprovincie Vnější Západní Karpaty, celku Podbeskydská pahorkatina. V oblasti Českého Těšína se jedná o podcelek Těšínská pahorkatina, která vystupuje jako ostrov členitého, erozně denudačního reliéfu nad úroveň mladokvartérních akumulačních plošin Třinecké brázdy a Ostravské pánve. Na jihu a východě se noří její mírně skloněné svahy bez výrazné úpatnice pod pleistocenní sedimenty Třinecké brázdy. Erozně denudační reliéf pahorkatiny je soustavou plochých táhlých hřbetů s nevysokými návršími, navzájem oddělených nevysokými sedly a nehlubokými údolími Chotěbuzky, Sadového potoka a dalších. Hřbet pahorkatiny v oblasti Dolního a Horního Žukova nese na svých vrcholech ve výšce 385 – 395 m n.m. výrazně sečné plošiny, na kterých se vyskytují ojedinělé říční štěrky. Na jihu území je souvrství hornin spodní křídy deformováno rozsáhlou brachysynklinálou. Reliéf Těšínské pahorkatiny se rozvíjel z převážné části působením eroze a denudace v horninách souvrství spodní křídy. Toto souvrství bylo do oblasti Těšínské pahorkatiny nasunuto jako součást slezského příkrovu směrem od jihu k severu. Koncem miocénu podlehl povrch slezského příkrovu značné subaerické destrukci, podporované intenzivním zvětráním hornin. Nejpozději v pliocénu se zde prostíral zarovnaný destrukční povrch. V době před náporem pevninského ledovce byla oblast postižena tektonickým pohybem a rozrušena hloubkovou erozí předchůdců dnešní Olše, Stonávky a Chotěbuzky. V období zalednění a ústupu ledovce došlo k rozsáhlému zarovnání rozvodních hřbetů pahorkatiny ve výškách 320 – 350 m n.m. Sedimenty glaciální formace byly po ústupu ledovce silně rozrušeny erozí, jejíž účinnost byla podpořena mírným zdvihem území. Vodní toky později vyplnily údolí sedimenty fluviatilními. Tyto sedimenty tvoří v průlomových údolích zřetelný systém akumulačních teras. Hlubší vrstvy těšínského území patří k druhohornímu křídovému útvaru, jehož podložím je prvohorní produktivní karbon a nadložím třetihorní paleogénové – eocénové vrstvy (flyš), prostoupené vyvřelými druhohorními těšínity. Souhrn : Řešené území přísluší do následujících geomorfologických jednotek: Systém: Provincie: Subprovincie: Oblast: Celek:

Alpsko-himalájský Západní Karpaty Vnější Západní Karpaty Západobeskydské podhůří Podbeskydská pahorkatina

Podcelek: Okrsek:

Těšínská pahorkatina Hornožukovská pahorkatina

Krajinářské hodnoty

- 55 -


2.2.1.2 Půdní poměry V údolní nivě řeky Olše jsou zastoupeny nivní a lužní půdy [místy oglejené]. Rovněž v úzkých nivách výše položených malých vodních toků se vyskytují nivní půdy. Hladina podzemní vody je zde nejčastěji v hloubce 1-3 m pod povrchem a stále či periodicky ovlivňuje půdy. V místech výskytu glejové lužní půdy je hladina podzemní vody v hloubce 0,5-1 m. Půdotvorným substrátem jsou aluviální sedimenty, společně nasycené, především štěrkopísky. Svrchní humusový horizont je mocný, vždy hlubší než 30 cm. Na lužní půdy navazují v prostoru přilehlých pahorkatin hnědozemě, degradované černozemě a ilimerizované půdy, v nejvyšších polohách hnědé půdy. Hnědé lesní půdy jsou většinou hluboké, na různých stanovištích je různá minerální bohatost půd a tím je podmíněna nasycenost či nenasycenost půd. Proměnlivá je taky jejich odolnost vůči okyselení a podzolizaci. Pro velkou část území je charakteristická změna přirozeného hydrického režimu půd (zejména v biochoře širokých říčních niv) a také vysoká eroze půdy v důsledku nevhodné činnosti člověka.

2.2.1.3 Klimatické poměry Klimatická oblast Řešené území je součástí mírně teplé, velmi vlhké klimatické oblasti, pahorkatinového okrsku. Teploty Roční průměrná teplota se pohybuje okolo 8°C. Ro ční počet mrazových dnů (méně než 0,1°C) je v pr ůměru 100 – 120, počet letních dnů (nad 25°C) v roce se pohybuje v rozmezí 40 – 50. Délka slunečního svitu je v průměru 1800 – 2000 hodin ročně. Srážky Celkový úhrn srážek činí 800 – 1000 mm, v zimním období je to 200 – 300 mm, v letním období 600 – 700 mm. Celkový počet dní během roku se srážkami 1 mm a více je 120 – 140. Roční počet dnů se sněhovou pokrývkou odpovídá intervalu 60-80 dnů, přičemž maximum sněhové pokrývky dosahuje obvykle 20-30 cm. Proudění vzduchu Převládající směry větrů jsou jižní (30%), západní (21,3%), severní (14,6%) a východní (14,6%) a východní (7%). Přirozené klimatické podmínky jsou narušovány vysokým stupněm znečištění ovzduší. 2.2.1.4 Hydrologické poměry Sídelní útvar Český Těšín patří v celém rozsahu k povodí řeky Odry. Hlavním vodním tokem je řeka Olše, která v Českém Těšíně dosahuje délky téměř 5 km, roční průtok v řece činí průměrně 18 m3/s, hloubka tekoucí vody dosahuje průměrně 10-30 cm. Koryto Olše je směrově i výškově stabilizováno. Regulace toku a úprava břehů je místy provedena velmi necitlivě, neekologicky a neumožňuje přirozenou sukcesi břehových porostů. Druhým největším vodním tokem v sídelním útvaru je řeka Ropičanka, která však zasahuje do sídelního útvaru jen okrajově. Na celém úseku Českého Těšína je tok zregulován, vč. vybudování ochranných hrází. Krajinářské hodnoty

- 56 -


Ostatní vodní toky v řešeném území mají charakter potoků. K levostranným přítokům Olše patří Loucký náhon, Kyšinec, bezejmenný potok, Hrabinka, Sadový potok s Mlýnkou, Ropičanka s Vělopolkou. V západní části sídelního útvaru se nachází drobné povodí Stonávky s přítokem Chotěbuzkou. K ekologicky nejhodnotnějším tokům se řadí nezregulované úseky Hrabinky, Chotěbuzky a Sadového potoka s přirozenou doprovodnou zelení. 2.2.1.5 Biogeografické poměry Podle Biogeografického členění České republiky (M. Culek, 1996, 2005) se zájmové území nachází v západokarpatské podprovincii biogeografické provincie středoevropských listnatých lesů, na pomezí dvou biogeografických regionů (neboli bioregionů) – převažujícího Podbeskydského a Ostravského, zasahujícího okrajově do severní části území. Ostravský bioregion (republikový kód 2.3, rozloha na území České republiky 779 km², 39. místo) vytváří na našem území tři vzájemně územně oddělené územní celky podél nivy řeky Odry od hranic s Polskem (kde území bioregionu zjevně pokračuje) po kontaktní oblast Moravskoslezského a Olomouckého kraje (v Moravskoslezském kraji na Karvinsku, Orlovsku, Havířovsku, Bohumínsku, Ostravsku, Frýdeckomístecku, Kopřivnicku, Bílovecku, Odersku, Novojičínsku a nepatrně i Českotěšínsku). Charakteristickou biotu bioregionu tvoří směs polonských, hercynských i splavených horských karpatských druhů. Pro severovýchodní část je typický antropogenní reliéf těžebního území. Podbeskydský bioregion (republikový kód 3.5, rozloha na území České republiky 873 km², 33. místo) zaujímá souvislé plochy v jižní až jihovýchodní části Moravskoslezského kraje (na Novojičínsku, Kopřivnicku, Frenštátsku, Frýdlantsku, Frýdeckomístecku, nepatrně Ostravsku, Havířovsku, nepatrně Karvinsku, Českotěšínsku, Třinecku, Jablunkovsku a spíše okrajově též v CHKO Beskydy), s malým přesahem do Zlínského kraje a se zjevným částečným pokračováním v Polsku. Biota je zde dosti pestrá, s převažujícími hájovými karpatskými i hercynskými prvky a prvky karpatského bukového lesa a se splavenými horskými druhy a vlivy polonské podprovincie. Bioregiony se dále člení v nejvyšší typologické biogeografické jednotky - biochory. Podle nového biochorického členění zasahují do řešeného území následující čtyři typy biochor z Podbeskydského bioregionu: • 4PC Pahorkatiny na vápnitém flyši 4. vegetačního stupně Rozloha v bioregionu: 180 km² (nejvíce ze 3 bioregionů se zastoupením typu), • 4Ro Vlhké plošiny na kyselých horninách 4. vegetačního stupně Rozloha v bioregionu: 144 km² (3.největší z 9 bioregionů se zastoupením typu), • 4Nk Široké kamenité nivy 4. v.s. – extrémní typ Rozloha v bioregionu: 58 km² (nejvíce z 5 bioregionů se zastoupením typu), • 4RN Plošiny na zahliněných štěrcích 4. v.s. Rozloha v bioregionu: 57 km² (2. největší ze 6 bioregionů se zastoupením typu). Z Ostravského bioregionu do řešeného území dále zasahuje biochora • 3Ro Vlhké plošiny na kyselých horninách 3. v.s. Rozloha v bioregionu: 195 km² (2.největší ze 14 bioregionů se zastoupením typu).


- 57 -


2.2.2 Aktuální stav krajiny, vegetační kryt Řešené území má charakter kulturní krajiny s poměrně pestrou strukturou využití danou především relativně členitým reliéfem (západní část). Rozmanitý obraz krajiny zde vytvářejí především systémy hřbetů, oddělených od sebe rozevřenými údolími vodních toků s břehovými porosty, loukami a drobnými lesíky. Plošší východní část území má poměrně vysoký podíl orné půdy a antropogenizovaných ploch. V území jsou zastoupeny jak biocenózy relativně přirozené, tak i umělé – vytvořené a udržované člověkem. 2.2.2.1 Ekologická stabilita Ekologická stabilita území se vyjadřuje tzv. koeficientem ekologické stability (KES). Koeficient ekologické stability je poměrové číslo a stanovuje poměr ploch tzv. stabilních a nestabilních krajinotvorných prvků v řešeném území podle vzorce :

LP +VP + TTP + Pa + Mo + Sa + Vi stabilní ekosystémy KES = -------------------------------------------- = --------------------------OP + AP + Ch nestabilní ekosystémy

Tabulka č.1 - Stabilita krajinotvorných prvků stabilní prvky nestabilní prvky LP – lesní půda OP – orná půda VP – vodní plochy a tok AP – antropogenizované plochy TTP – trvalý travní porost Ch – chmelnice Pa – pastviny Mo– mokřady Sa – sady Vi – vinice

Metoda výpočtu KES je založena na jednoznačném a konečném zařazení krajinného prvku do skupiny stabilní nebo nestabilní a neumožňuje hodnocení konkrétního stavu těchto prvků. Hodnoty uvedeného koeficientu jsou obecně klasifikovány takto: Tabulka č.2 – Hodnoty koeficentu ekologické stability Hodnota KES Charakteristika KES < 0,10 Území s maximálním narušením přírosních struktur, základní ekologické funkce musí být intenzivně a trvale nahrazovány technickými zásahy 0,10 < KES < 0,30 Území nadprůměrně využívané, se zřetelným narušením přírodních struktur, základní ekologické funkce musí být soustavně nahrazovány technickými zásahy 0,30 < KES < 1,00 Území intenzívně využívané, zjm. zemědělskou velkovýrobou, oslabení autoregulačních pochodů v ekosystémech způsobuje jejich značnou ekologickou labilitu a vyžaduje vysoké vklady dodatkové eneregie Krajinářské hodnoty

- 58 -


Hodnota KES 1,0 < KES < 3,00

KES > 0,30

Charakteristika Vcelku vyvážená krajina, v níž jsou technické objekty relativně v souladu s dochovanými přírodními strukturami, důsledkem je i nižší potřeba energo-materiálových vkladů Přírodní a přírodě blízká krajina s výraznou převahou ekologicky stabilních struktur a nízkou intenzitou využívání krajiny člověkem

Nejdostupnějším zdrojem pro získání hodnot KES jsou webové stránky Českého statistického úřadu http://www.czso.cz , resp. jejich sekce : http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/csu_a_uzemne_analyticke_podklady_za_obce_ceske_r epubliky. Údaje jsou na stránkách řazeny dle jednotlivých obcí. Výběrem dat pro obce Český Těšín a Chotěbuz, agregací dle kategorií uvedených v tabulce č. 1 byly získány následující hodnoty Tabulka č. 3 Koeficient ekologické stability (KES) dle ČSÚ – období 31.12.2009 Krajinotvorný prvek Výměra (ha) LP – lesní půda 731 VP – vodní plochy a tok 89 TTP – trvalý travní porost 673 Pa – pastviny 0 Mo– mokřady 0 Sa – sady 414 Vi – vinice 0 OP – orná půda 1641 AP – antropogenizované 893 plochy Ch – chmelnice 0 KES 0,75 Území je podle údajů ČSÚ tvořeno z 61,4% zemědělskou půdou z celkové výměry území (60,2% z tohoto podílu je zorněno, 24,7% tvoří trvalé travní porosty, 15,1% ostatní), lesy zaujímají 16,5% rozlohy území, vodní plochy 2%, zastavěné plochy a ostatní plochy 20,1% celkové výměry území. Koeficient ekologické stability (dle ČSÚ) je 0,75, což znamená, že se jedná o území intenzívně využívané, zjm. zemědělskou velkovýrobou, oslabení autoregulačních pochodů v ekosystémech způsobuje jejich značnou ekologickou labilitu a vyžaduje vysoké vklady dodatkové energie. Pro srovnání relevantnosti hodnot jsme s využitím nástrojů GIS provedli vlastní výpočet KES. Vstupní data byla převzata z vektorové katastrální mapy. Rozdíl mezi KES a KESKM je nevýznamný (cca 5%), což je dáno tím, že jednak oba postupy vycházely v podstatě ze shodných dat, druha z možných chyb v katastrální mapě (propojení grafické a popisné části). Zdroj použitých dat je ovšem zcela zásadní pro stanovení koeficientu ekologické stability. Katastr nemovitostí eviduje především vlastnické vztahy a teprve „druhoplánově“ skutečný stav využití pozemku. Realita je dnes taková, že zatímco změna vlastnických vztahů je v katastru podchycena okamžitě při změně vlastnictví, způsob využívání pozemků mnohdy odpovídá stavu před několika desítkami let. Krajinářské hodnoty

- 59 -


Nejmarkantněji se to projevuje při hodnocení rozsahu rozptýlené krajinné zeleně – kategorie využití krajiny kterou katastr nerozlišuje. Rozptýlenou krajinou zelení rozumíme pozemky porostlé vzrostlou zelení, které přitom nejsou určeny k plnění funkce lesa. Tyto pozemky jsou často zahrnovány do kategorie „ostatní plochy“ nebo „orná půda“ a chybně tak při výpočtu KES zařazeny mezi nestabilní ekosystémy. Druhým zdrojem chyb je evidence pozemků na kterých leží vodní toky a plochy. Katastr eviduje pozemky, na kterých protéká např. drobný vodní tok. Vlastní vodní tok má šířku běžně 0,5 – 2 m, ale šířka pozemku je několikanásobně větší. Jako vodní toky jsou tedy vykazovány de facto pozemky se zcela jiným způsobem využití. Nehledě na fakt, že drobné toky pravidelně mění své koryto (meandry apod.) a ve skutečnosti tečou běžně zcela jinde než jsou evidovány v katastru. Obdobná situace je při vymezení vodních ploch, katastr někdy k vodním plochám přiřazuje i široké pásy břehových porostů. Třetím výrazným zdrojem chyb je poměr ploch orné půdy / trvalých travních porostů. Chceme-li zjistit (alespoň přibližně) skutečnou hodnotu koeficientu ekologické stability pro účely územního plánování, je nutné provést korekce dat poskytnutých katastrem nemovitostí. Rozptýlená krajinná zeleň • zjistit skutečný rozsah rozptýlené krajinné zeleně (ortofoto, terénní průzkumy), • stanovit výměry ploch rozptýlené krajinné zeleně v rozlišení dle druhů pozemků, • dle zjištěných hodnot upravit údaje katastru. Vodní toky a plochy • jako základní podklad použít data ZABAGED, ortofoto, teréní průzkumy, • data z katastru nemovitostí používat jen po kritickém zvážení jejich věrohodnosti, • využívat další dostupné podklady (např. zaměření státní hranice poskytnuté MV ČR). Poměr orná půda / trvalé travní porosty • poměr dle katastru je běžně v příkrém rozporu se skutečností, • využití ploch (orná půda / trvalé travní porosty) se často mění v řádu roků, klasifikace konkrétního pozemku na základě terénních průzkumů do kategorie stabilní / nestabilní, se tím – z hlediska ekologické stability - stává velice diskutabilní.

Tabulka č. 4 Přehled redukovaných výměr kategorií pozemků Kategorie Popis Výměra(ha) Redukce(ha) 1 Hospodářská půda 1662 53 2 Lesy 732 0 3 Zahrady - sady 414 14 4 Louky 668 55 5 Vodní plochy 92 25 6 Zástavba - bydlení 109 0 7 Zástavba - občanská vyb. 26 0 8 Zástavba - průmysl 6 0 9 Zástavba - ostatní 34 0 10 Průjezdní komunikace 71 1 11 Ostatní komunikace 170 6 12 Veřejná zeleň 52 1 Krajinářské hodnoty

Stabilita OP LP Sa TTP VP AP AP AP AP AP AP ZO - 60 -


Kategorie Popis 13 Sportovní a plochy 14 Železnice 16 Ostatní plochy

Výměra(ha) Redukce(ha) Stabilita rekreační 20 4 AP 56 329

1 120

AP AP

Vzorec pro výpočet koeficientu ekologické stability byl upraven přidáním kategorie „ZK – rozptýlená krajinná zeleň“ mezi stabilní ekosystémy.

LP +VP + TTP + Pa + Mo + Sa + Vi + ZV + ZK stabilní ekosystémy KESKO = ----------------------------------------------------------- = --------------------------OP + AP + Ch nestabilní ekosystémy

Tabulka č. 5 Upravený koeficient ekologické stability (KESKO)dle katastrální mapy Výsledná Krajinotvorný prvek Výměra (ha) Redukce výměra (ha) LP – lesní půda 732 0 732 VP – vodní plochy a tok 92 -32*/ 60 TTP – trvalý travní porost 668 -55 613 Pa – pastviny 0 0 0 Mo– mokřady 0 0 0 Sa – sady 414 -14 400 Vi – vinice 0 0 0 ZV – zeleň veřejná 52 0 52 ZK – rozptýlená krajinná 0 +287 287 zeleň OP – orná půda 1662 -53 1609 AP – antropogenizované 821 -133 688 plochy Ch – chmelnice 0 0 0 KESKO 0,93 */ korekce upravena kvalifikovaným odhadem dle dat ZABAGED Řešené území je podle námi upravených údajů tvořeno z 59,05% zemědělskou půdou, 36,24% území je zorněno, 13,80% tvoří trvalé travní porosty a 9,01% zahrady a sady. Lesy zaujímají 16,48% rozlohy území, rozptýlená krajinná zeleň a veřejná zeleň 7,63%, vodní plochy 1,35%, zastavěné plochy a ostatní plochy 15,49%. Souhrn Koeficient ekologické stability (dle námi upravených dat) je 0,93, což znamená, že se sice jedná, jak již bylo výše uvedeno, o území intenzívně využívané, nicméně část řešeného území (zjm. jeho hornatější západní a severní část) lze považovat za vcelku vyváženou krajinu, v níž jsou technické objekty relativně v souladu s dochovanými přírodními strukturami.


- 61 -


2.2.2.2 Zemědělská půda Pro vyjádření kvality zemědělských půd jsme zvolili kombinaci dvou kritérií • technická charakteristika • přírodní charakteristika Technická charakteristika K vyjádření technické kvality půdy jsme jako indikátor použili realizované investice do půdy (rozsah podrobných odvoďnovacích zařízení). Potřebné údaje byly získány z Výzkumného ústavu meliorací a půd. Přírodní charakteristika Výchozím podkladem pro ochranu zemědělského půdního fondu při územně plánovací činnosti jsou bonitované půdně ekologické jednotky (BPEJ). Pětimístný kód půdně ekologických jednotek vyjadřuje: 1. místo 2. a 3. místo

4. místo 5. místo

klimatický region. hlavní půdní jednotka - je syntetická agronomická jednotka charakterizovaná půdním typem, subtypem, substrátem a zrnitostí včetně charakteru skeletovitosti, hloubky půdního profilu a vláhového režimu v půdě. kód kombinace sklonitosti a expozice. kód kombinace skeletovitosti a hloubky půdy.

Pomocí tohoto pětimístného kódu se přiřazuje jednotlivým BPEJ třída ochrany zemědělské půdy (I - V) dle Metodického pokynu odboru ochrany lesa a půdy MŽP ČR ze dne 1.10.1996 č.j. OOLP/1067/96 k odnímání půdy ze zemědělského půdního fondu podle zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu ve znění zákona ČNR č. 110/1993 Sb.. Podle klimatického regionu a hlavní půdní jednotky je rovněž stanovena základní sazba odvodů při záboru zemědělské půdy ve smyslu přílohy A zákona ČNR č. 334/1992 Sb. Do I. třídy ochrany jsou zařazeny půdy vysoce chráněné, jen výjimečně odnímatelné, a vzhledem k územnímu plánování jen výjimečně zastavitelné. Do II. třídy ochrany jsou zařazeny půdy vysoce chráněné, jen podmíněně odnímatelné a vzhledem k územnímu plánování jen podmíněně zastavitelné. Do III. třídy ochrany jsou zařazeny půdy s převážně průměrnou produkční schopností v rámci příslušného klimatického regionu. Do IV. třídy ochrany jsou zařazeny pozemky s převážně podprůměrnou kvalitou, s jen omezenou ochranou, využitelné pro výstavbu. Do V. třídy ochrany jsou zařazeny půdy s velmi nízkou produkční schopností, u nichž lze předpokládat efektivnější nezemědělské využití. Řešené území leží v klimatickém regionu MT4 – mírně teplém, vlhkém, v kódu BPEJ označeném číslicí 7. Malá část při severním okraji území (údolní niva Olše v Chotěbuzi) leží klimatickém regionu MT3 – mírně teplém (až teplém), vlhkém, v kódu BPEJ označeném číslicí 6. Pouze malá část půd v Chotěbuzi (údolní niva Olše) je vysoce produkční, zařazená do I. třídy ochrany. Do II. třídy ochrany je zařazena východní třetina řešeného území a izolované rozsáhlejší plochy v severní části Stanislavic a na rozhraní Koňákova a Horního Žukova.


- 62 -


Vstupním podkladem pro zpracování byly data BPEJ (bonitovaných půdně ekologických jednotek) poskytnutá Výzkumným ústavem meliorací a ochrany půdy. Ve vstupních datech jsou do BPEJ zahrnuty mj. i hustě zastavěné plochy obcí. Plochy, na kterých stojí stavby, ulice, náměstí apod. a kde tedy žádná zemědělská půda ve skutečnosti není viz. Výkres limitů využití území (aktualizace ÚAP č.1) - 1.2 Limity přírodní! Bylo tedy nutné data BPEJ upravit tak, aby se vztahovala opravdu jen na zemědělskou půdu. Proto byl rozsah vrstvy BPEJ oříznut pouze na plochy orné půdy a trvalých travních pozemků (dle evidence katastru nemovitostí). Záměrně byly také vyloučeny pozemky sadů a zahrad v zastavěném území obcí, které v podstatě neplní funkci klasické zemědělské výroby a slouží spíše jako zázemí k obytným domům. Půdy zařazené do prvních dvou tříd ochrany a investice do půdy jsou znázorněny ve Výkrese hodnot území (aktualizace ÚAP č.1). 2.2.2.3 Lesy Zastoupení lesů v řešeném území je podprůměrné. Lesní porosty, které zaujímají plochu 731 ha, což je 16,5% řešeného území, jsou soustředěny do několika různě velkých celků. Nejrozsáhlejším komplexem je Obora a Loucký les na severu řešeného území, v k.ú. Podobora. Další větší lesní celky se nachází v k.ú. Chotěbuz (Sosny), Stanislavice (Bučina) a Koňákov (Koňákovský les). V řešeném území se nacházejí také lesy zvláštního určení, jejichž rozsah je vymezen ve Výkrese hodnot (aktualizace ÚAP č.1). 2.2.2.4 Ostatní hodnotná zeleň Nelesní porosty dřevin zaujímají v řešeném území poměrně velké plochy, 287 ha (7,63%). Jejich největší výměra je zahrnuta do druhu pozemků „ostatní plochy“, vyskytují se však i jako součást vodních ploch, případně nejsou katastrálně vylišeny (některé břehové porosty). Ostatní plochy dřevin rostoucích mimo les jsou výrazně menší, mají však podstatný význam pro ekologii a estetiku krajiny. Představují je zejména doprovodné porosty velké části vodních toků, vyznačující se proměnlivou, většinou však přirozenou až přírodě blízkou druhovou skladbou s dominancí vrb a olše lepkavé, případně kříženců topolů. Významným krajinotvorným prvkem je také liniová krajinná zeleň, ať už se jedná o aleje ovocných stromů podél silnic ve volné krajině či uliční stromořadí v zastavěném území. Dalším krajinotvorným prvkem s výraznou ekologickou funkcí jsou meze. Tyto liniové útvary rozptýlené zeleně jsou v řešeném území zastoupeny poměrně často a ve většině případů se jedná o vyspělá společenstva řádu Prunetalia – keřové porosty s občasným výskytem dřevin (třešeň ptačí, jasan ztepilý, ovocné dřeviny). Zvláště cennými jsou zapojené linie keřů mezi loukami a pastvinami. Druhová skladba je většinou velmi pestrá – trnka obecná, kalina obecná, hloh obecný, růže šípková, bez černý, líska obecná, svída krvavá, ostružiník křovitý atd. Tyto formace jsou vyhledávaným stanovištěm velkého množství zejména drobných pěvců, ale i motýlů a ostatních druhů hmyzu.


- 63 -


Tvář krajiny výrazně dotvářejí osaměle rostoucí stromy (solitery), u nichž kromě dominující estetické funkce, je důležitá také funkce ekologická, jedná se mnohdy o jediné útočiště živočichů v intenzívně využívané zemědělské krajině. Z existujících informačních zdrojů lze údaje o rozptýlené krajinné zeleni získat jen ve velmi omezené míře. Hlavním zdrojem informací byly tedy vlastní průzkumy terénu. Při vymezení plošné, liniové zeleně a soliterů byl jako základní podklad použita práce „Mapování významných krajinných prvků okresů Karviná“ z r. 1995, autoři RNDr. Jaroslav Kotík, RNDr. Šárka Kotíková. Vymezení krajinné zeleně v této práci bylo aktualizováno porovnáním s ortofoto, územním plánem a výsledky vlastních terénních průzkumů. Parky, veřejná zeleň Prvkem nezbytným zjm. pro fungování městského organismu jsou plochy veřejné zeleně, které v řešeném území nabývají rozmanitých forem. Setkáme se s plochami s převažujícím estetickým významem, kdy zeleň vhodně doplňuje okolí veřejných staveb (např. parčík u Těšínského divadla), méně důležité jsou zde ostatní funkce, jako je např. rekreační. Ta naopak nabývá významu u větších parkově upravených ploch se vzrostlými stromy, tyto plochy zeleně také velmi výrazně pozitivně ovlivňují mikroklima (stín, vyšší vlhkost apod.). Význam parkových ploch vzrůstá v horkých letních den, kontrast mezi rozpálenou plochou nám. ČSA a příjemným prostředím blízkého parku na ul. Smetanova ocení mnoho obyvatel i návštěvníků města. 2.2.3 Ochrana přírody a krajiny V úvodu této kapitoly považujeme za nezbytné zdůraznit, že jevy v kapitole uvedené nemají charakter přírodních hodnot, tak jako tomu bylo v předchozích kapitolách. Až na výjimky se jedná spíše o indikátory zvýšených krajinářských hodnot. Hodnotou není např. registrovaný významný krajinný prvek. Je to administrativně stanovená hranice, pouhý indikátor signalizující zvýšené hodnoty území. Skutečnou hodnotou jsou organismy, resp. společenstva, která se ve významném krajinném prvku nacházejí. Rozdíl mezi hodnotou a indikátorem je markantnější při pohledu na územní systém ekologické stability, který obsahuje jak prvky ekologicky stabilní, tak zahrnuje území nestabilní (plánované, zatím ještě nefunkční prvky ÚSES). 2.2.3.1 Zvláště chráněná území Do jižní části řešeného území zasahuje zvláště chráněné území – přírodní rezervace Velké doly, pro kterou je charakteristický lesní porost blízký přirozené skladbě smíšených lesů Těšínské pahorkatiny – formace lipových habřin s chráněnými druhy rostlin. Katastrální území: Český Těšín, (Konská, Český Puncov – mimo řešené území) Výměra: 36,50 ha Nadmořská výška: 282 – 356 m Vyhlášeno: 1990 Rezervace leží nad nivou řeky Olše, na západních svazích protáhlého hřbetu budovaného těšínskými vápenci (z přelomu jury a křídy). Místy je nalezneme ve výchozech v opuštěných lomech. Původní dubové bučiny byly v 18.stolení zasaženy těžbou vápence a těžbou buku na palivo pro blízké železárny. Díky svým zmlazovacím schopnostem převládají v současnosti v celém komplexu přírodní rezervace lipové habřiny Tilio-Carpinetum s dominujícím habrem obecným (Carpinus betulus), přimíšenou lípou malolistou (Tilia cordata) a velkolistou (Tilia Krajinářské hodnoty

- 64 -


platyphyllos), vzácněji s javorem babykou (Acer campestre) a klenem (Acer pseudoplatanus). Keřové patro tvoří líska obecná (Corylus avellana), svída krvavá (Cornus sanguinea), krušina olšová (Frangula alnus), hloh jednosemenný (Crataegus monogyna) a bez černý (Sambucus nigra). Na zásaditém podloží se vyvinulo bylinné patro, které je zejména v jarním období souvisle zapojeno. Zpestřuje ho řada vzácných a chráněných druhů. Rostou zde ohrožené druhy okrotice bílá (Cephalanthera damasonicum) a lilie zlatohlávek (Lilium martagon), dále jaterník podléška (Hepatica nobilis), áron karpatský (Arum alpinum), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), česnek medvědí (Alium ursinum), dymnivka dutá (Corydalis cava) a hvězdnatec zubatý (Hacquetia epipactis). V lesních porostech byly pozorovány více než čtyři desítky druhů ptáků. Hnízdí tu mimo jiné lejsek šedý (Muscicapa striata) a sluka lesní (Scolopax rusticola). 2.2.3.2 Územní systém ekologické stability Územní systém ekologické stability krajiny (ÚSES) je v § 3 odst. 1), písm. a) zákona č. 114/1992 Sb. definován jako vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Rozlišuje se místní (lokální), regionální a nadregionální systém ekologické stability, přičemž • místní systém zahrnuje vždy prvky systému regionálního a nadregionálního (není bez nich funkční), • regionální systém zahrnuje vždy prvky systému nadregionálního (není bez nich funkční). Základními skladebnými částmi (prvky) ÚSES, definovanými v § 1 vyhlášky č. 395/1992 Sb., jsou biocentra a biokoridory. Navíc, kromě uvedených skladebných prvků zmíněných ve vyhlášce, se také vymezují interakční prvky.

Limitem využití území se ÚSES obvykle stává po schválení územně plánovací dokumentace, do které je zapracován. Pro řešené území je zpracována nasledující územně plánovací dokumentace a územně plánovací podklady • Územní plán velkého územního celku Ostrava – Karviná, • Územní plán sídelního útvaru Český Těšín po změně č. 11 pro obec Chotěbuz, • Územní plán Český Těšín, • Územně technický podklad nadregionálního a regionálního ÚSES ČR. • Studie „Nové vymezení ÚSES a posouzení krajinného rázu obce s rozšířenou působností Český Těšín“, (RNDr. Jaroslav Kotík, 2009) Vymezení ÚSES dále řeší • Generel nadregionálních a regionálních ÚSES na území Moravskoslezského kraje. Územní plán velkého územního celku Ostrava - Karviná • vymezuje nadregionální a regionální ÚSES, návrh vychází z Územně technického podkladu nadregionálního a regionálního ÚSES ČR. Krajinářské hodnoty

- 65 -


Nadregionální ÚSES Nadregionální ÚSES není podle ÚPN VÚC v řešeném území navržen. Regionální ÚSES Podle ÚPN VÚC se v řešeném území nacházejí dva tahy regionálního ÚSES • regionální biokoridor řeky Olše (č. RK 962) s regionálními biocentry Lužní lesy u Olše (č. 318) a Koňský les (č. 315), • regionální biokoridor jdoucí z Českého Těšína jihozápadním směrem, tvořený regionálními biokoridory č. RK 970 a RK 971 a regionálním biocentrem Koňákovský les (č. 316). Regionální ÚSES je v ÚPN VÚC vymezen v souladu s ÚTP nadregionálního a regionálního ÚSES ČR. Územní plán sídelního útvaru Český Těšín po změně č. 11 pro obec Chotěbuz a Územní plán Český Těšín • vymezují místní ÚSES, tzn. navrhuíí umístění místních biocenter a biokoridorů a upřesňují vymezení nadregionálního a regionálního ÚSES (v souladu s ÚPN VÚC Ostrava – Karviná). Vymezení bylo převzato ze studie „Nové vymezení ÚSES a posouzení krajinného rázu obce s rozšířenou působností Český Těšín“, (RNDr. Jaroslav Kotík, 2009). V rámci problémů určeným k řešení v rámci ÚPD, které byly součástí Rozboru udržitelného rozvoje územně analytických podkladů z roku 2008, bylo stanoveno, že vymezení značné části územního systému ekologické stability v řešeném území je nevyhovující a to z důvodu nedodržení minimálních prostorových parametrů místních biocenter. Funkčnost ÚSES byla tedy vážně narušena a bylo nezbytné provést nové vymezení ÚSES, které odstraní výše popsané chyby. U nového vymezení ÚSES, podle studie RNDr. Kotíka, došlo k prostorovým změnám prvků ÚSES vůči původnímu ÚPNSÚ Český Těšín, zejména u řešení návaznosti ÚSES na území okolních obcí - v několika případech bylo nutno upravit trasování ÚSES v rámci řešeného území, místy dokonce navrhnout a vymezit novou trasu. Dále došlo k dílčím změnám vymezení prvků ÚSES - v rámci dodržení trasy zpřesnění hranic biocenter a biokoridorů, úprava jejich rozlohy (především biocenter) a v odůvodněných případech výběr příhodnější trasy či plochy pro prvek ÚSES s ohledem na další zájmy v území, parcelaci nebo aktuální stav biocenóz. Generel nadregionálních a regionálních ÚSES na území Moravskoslezského kraje Odbor životního prostředí a zemědělství MSKÚ nechal zpracovat „Generel nadregionálních a regionálních ÚSES na území Moravskoslezského kraje“. Návrh nadregionálního a regionálního ÚSES obsahuje závaznou a směrnou část, přičemž v závazné části se rozlišuje základní a variatní řešení. Vymezení ÚSES je v Generelu zcela odlišné od vymezení v platném ÚPN VÚC Ostrava Karviná. Rozhodnout o případné změně vymezení nadregionálního a regionálního ÚSES je v kompetenci Moravskoslezského kraje, tento úkol je obsažen v zadání Zásad územního rozvoje. Zadání požaduje koordinovat nadregionální a regionální ÚSES z „Vyhodnocení územních plánů velkých územních celků Moravskoslezského kraje“ s „Generelem nadregionálních a regionálních ÚSES na území Moravskoslezského kraje“. Po schválení zásad bude nové vymezení ÚSES formou změny vloženo do ÚPD obcí v řešeném území. Krajinářské hodnoty

- 66 -


2.2.3.3 Významné krajinné prvky V území se nacházejí následující významné krajinné prvky (VKP) taxativně vyjmenované v § 3 odst. (1) písm. b) zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, v platném znění – lesy, vodní toky, rybníky, jezera a údolní nivy. Možnost přesné identifikace těchto obecně vyjmenovaných VKP ztěžuje absence jednoznačného legislativního výkladu pojmů les, vodní tok, rybník. Významné krajinné prvky jsou zakresleny ve výkresu hodnot. a) VKP - lesy Významné krajinné prvky – lesy – jsou zakresleny dle údajů katastrů nemovitostí (pozemky určené k plnění funkce lesa), bez rozlišení toho, zda jsou pozemky v současné době odlesněné či nikoliv. b) VKP – vodní toky, rybníky, jezera Neexistuje korektní podklad pro vymezení VKP, proto bylo nutno přistoupit k výběru ze stávajících podkladů • jako základní podklad pro vymezení vodních ploch a širších toků byla použita polygonová data ZABAGED, ortofoto a teréní průzkumy, • pro vymezení menších vodních toků byly použita liniová data ZABAGED, • dále byly použity další dostupné podklady (např. zaměření státní hranice poskytnuté MV ČR), • v závěru data byla upravena dle vlastních terénních průzkumů. c) VKP – údolní nivy Vymezení této kategorie VKP bylo nejsložitější, neboť bylo nejprve nutné: 1) stanovit kritéria pro vymezení údolních niv, 2) shromáždit veškeré dostupné relevantní podklady, 3) vyhodnotit podklady a vymezit údolní nivy. Ad 1) Kritéria Pro vymezení údolních niv byly použity následující kritéria • geomorfologie, • kvalita půd, • aktuální stav využití krajiny, • plánované záměry. ad 2 ) Podklady • geologická mapa – výskyt sedimentů, • BPEJ (resp. hlavní půdní jednotky), • „Mapování významných krajinných prvků okresů Karviná“ z r. 1995, autoři RNDr. Jaroslav Kotík a RNDr. Šárka Kotíková, • výškopis (ZABAGED, krok vrstevnic 2 m), • ortofoto, stav 2003 a 2007, • územně plánovací dokumentace, • terénní průzkumy. ad) 3 Vymezení údolních niv Definic údolní nivy existuje celá řada, např.


- 67 -


-

-

údolní (říční) niva je chápána jako území přilehlé k vodnímu toku, které je při vyšších průtocích periodicky zaplavováno (BREN, L.J. 1993. Riparian zone, stream and floodplain issues: a review. Journal of Hydrology, 150: 277-299.), preciznějším vyjádřením téhož je definice nivy jako území opakovaně zaplavovaného průtoky stoleté vody. (NANSON, G.C., CROKE, J.C. 1992. A genetic classification of floodplain. Geomorphology, 4: 459-486) – ing. Sklenička, ČZU Suchdol.

Za jednodušší a srozumitelnější považujeme formulaci, která údolní nivu definuje jako akumulační rovinu podél vodního toku, tvořenou nezpevněnými sedimenty (Horník S. a kol., 1982, Základy fyzické geografie). Považujeme za vhodné zdůraznit, že při vymezování údolních niv je nezbytné přihlédnout také k biologickým kvalitám území (výskytu typických druhů a společenstev). Jako základ pro vymezení údolních niv byla použita práce „Mapování významných krajinných prvků okresů Karviná“. V rámci zmíněné práce byly mj. vymezeny také údolní nivy, vymezení niv vycházelo z výše uvedených kriterií. Hranice údolních niv byly převedeny do digitální podoby a s využitím nástrojů GIS byla provedena korekce jejich hranic. Při korekci bylo přihlédnuto především k následujícím podkladům. GEOLOGICKÁ MAPA (výskyt sedimentů) Podklad v měř. 1: 25 000 (resp. 1:50 000) je indikátorem historických naplavenin a tedy zátopy v území. Slouží pro prvotní informaci o prostoru, kde se údolní niva bude vymezovat. KVALITA PŮD Bylo provedeno posouzení BPEJ (resp. hlavní půdní jednotky – HPJ). Pro údolní nivy v řešeném území jsou typické např. následující hlavní půdní jednotky • HPJ 56 - nivní půdy na nivních uloženinách, středně těžké, s příznivými vláhovými poměry, • HPJ 58 - nivní půdy glejové na nivních uloženinách , středně těžké, vláhové poměry méně příznivé, po odvodnění příznivé, • HPJ 59 - nivní půdy glejové na nivních uloženinách, těžké až velmi těžké, vláhové poměry nepříznivé, po odvodnění příznivější. AKTUÁLNÍ STAV KRAJINY Významným kritériem pro vymezování hranic údolních niv je aktuální stav využití krajiny, což budeme demonstrovat na příkladu údolní nivy Olše v k.ú. Podobora. Vymezení údolní nivy z hlediska reliéfu (geomorfologie) je jednoznačné. Údolní niva na českém území sahá od hraniční řeky Olše až po úpatí Louckého lesa, zahrnuje tedy i zastavěné území. Posuzujeme-li nivu z hlediska biologického, tak naopak její hranice se výrazně zúží pouze na porosty lemující tok řeky. S přihlédnutím k aktuálnímu stavu krajiny jako vhodný kompromis považujeme vymezení údolní nivy jako prostoru mezi řekou Olší a výraznou antropogenní hranicí zastavěného území (bariérou) – tratí Českých drah č. 320. Prostor mezi tratí a řekou tedy vymezujeme jako údolní nivu – s výjimkou stávajících objektů individálního bydlení, fixovaných v platné územně plánovací dokumentaci (kritérium plánované záměry). Údolní nivy tvoří v krajině výrazný fenomén, pro využívání území údolních niv doporučujeme následující regulativy : Krajinářské hodnoty

- 68 -


Charakteristika území Esteticky hodnotná část krajiny, zásadně významná pro ekologii a vodní režim povrchových vod. Cílem ochrany je zajistit dlouhodobý, relativně nerušený vývoj přírodních společenstev, obnovu luk a pastvin a zachování inundační funkce v území. Jejich zachování podmiňuje stabilizaci a obnovu retenční schopnosti krajiny. Na území platí zároveň všechny limity využití území, vyplývající z obecně platných předpisů a limity stanovené v závazné části územního plánu. Přípustné využití území, činnosti a stavby - údržba a ochrana chráněných prvků přírody, - údržba a ochrana chráněných kulturních a technických památek, - údržba a ochrana technického zařízení (např. vysokého vedení, ČOV, čerpacích stanic), - stavby na vodních tocích a stavby technického infrastruktury, - výstavba účelových a turistických pěších cest; bez umělého zvyšování terénu nebo jiných překážek odtoku vody, - revitalizace říčních toků. Nepřípustné využití území, činnosti a stavby - nové stavby pro bydlení, výrobu, rekreaci, dopravu, těžbu, - úpravy terénu, které mohou ovlivnit vodní režim území nebo zvyšují uměle terén, - oplocování pozemků. K zpracování této kapitoly byl využit dokument „Rozbor pro vymezení údolní nivy“, autor neznámý, přístupný na http://www.obecradim.cz/file.php?nid=545&oid=805829. d) VKP - registrované V řešeném území se nachází pět významných krajinných prvků, registrovaných podle § 6 zákona č. 114/1992 Sb. • pozemek parc.č. 302/1, k.ú. Český Těšín, (registrace rok 1994) • pozemky parc.č. 2861/1, 2861/3, 2862/2, 2862/3, 2952/1, 2985, 2986, 2989/1, 2989/2, k.ú. Český Těšín, (registrace rok 2000) • pozemky parc.č. 2329, 2411, 2412/1, 2413, 2414/1, 2415/5, 3333, k.ú. Český Těšín, park A. Sikory (registrace rok 2004) • pozemek parc. č. 1244/1 k.ú. Český Těšín, javor klen , ul. Komorní (registrace rok 2009) • pozemek parc. č. 2003 k.ú. Český Těšín, dub letní, ul. Žukovská (registrace rok 2009) Je překvapující, že v řešeném území se nachází pouhých pět registrovaných významných krajinných prvků. Krajinných prvků vhodných pro registraci je v řešeném území minimálně několik desítek. 2.2.3.4 Přírodní parky K ochraně krajinného rázu s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami se ve smyslu § 12 odst. 3) zákona č. 114/1992 Sb. zřizují přírodní parky. V řešeném území není vyhlášen přírodní park.


- 69 -


2.2.3.5 Přechodně chráněné plochy Území s dočasným nebo nepředvídaným výskytem významných rostlinných nebo živočišných druhů, nerostů nebo paleontologických nálezů může orgán ochrany přírody svým rozhodnutím vyhlásit za přechodně chráněnou plochu. Přechodně chráněnou plochu lze vyhlásit též z jiných vážných důvodů, zejména vědeckých, studijních či informačních. V území není vyhlášena žádná přechodně chráněná plocha ve smyslu § 13 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, v platném znění. 2.2.3.6 Památné stromy Mimořádně významné stromy, jejich skupiny a stromořadí lze vyhlásit rozhodnutím orgánu ochrany přírody za památné stromy (§ 46 zákona č. 114/1992 Sb.). V řešeném území jsou vyhlášeny památné stromy Kód ÚSOP 349 350 351 352 354 355 356 357 358 359 360 361 373 374 4375

Název

Druh

Číslo parcely Dub v Chotěbuzi Dub letní 12 Jasan v Českém Těšíně Jasan ztepilý 447 Buk v Komenského parku Buk lesní 1318 Buky na Hradisku Buk lesní (7 ks) 236/2 Dub v Horním Žukově 2 Dub letní 951 Dub v Horním Žukově Dub letní 957 Lípy v Horním Žukově Lípa velkolistá (2 77, 78 ks) Lípa v Chotěbuzi Lípa velkolistá 293 Dub v Chotěbuzi Dub letní 1187/1 Jasan v Českém Těšíně Jasan ztepilý 1249 Jinan v Českém Těšíně Jinan dvoulaločný 255/2 Buk v Českém Těšíně Buk lesní 281 Turecká líska v Českém Turecká líska 302/1 Těšíně Stromy v parku Smetanova Buk lesní (2 ks) 302/1 Lípa velkolistá Lípa velkolistá 3066/1

Katastrální území Chotěbuz Český Těšín Český Těšín Chotěbuz Horní Žukov Horní Žukov Horní Žukov Chotěbuz Chotěbuz Český Těšín Český Těšín Český Těšín Český Těšín Český Těšín Český Těšín

2.2.3.7 Krajinný ráz Na území obce s rozšířenou působností Český Těšín byly v rámci „Nového vymezení ÚSES a posouzení krajinného rázu obce s rozšířenou působností Český Těšín“ vymezeny tyto oblasti a místa krajinného rázu: Oblasti krajinného rázu

A – Koridor řeky Olše

Místa krajinného rázu A.1 – Loucký les A.2 - Podobora A.3 - Zpupná Lhota A.4 - Český Těšín A.5 - Velké doly


- 70 -


B – Těšínská pahorkatina

B.1 - Chotěbuz B.2 - Stanislavice B.3 - Koňákovský hřbet B.4 - Žukovský hřbet

Při jakékoliv stavební činnosti a při změnách využití území v rámci schválené koncepce ploch s rozdílným způsobem využití je nutno respektovat schválená „Doporučení k ochraně krajinného rázu ORP Český Těšín“ (dále jen doporučení), která jsou rozdělena do tří kategorií lokalit se zástavbou, jak jsou územně vymezeny ve studii „Nové vymezení ÚSES a posouzení krajinného rázu obce s rozšířenou působností Český Těšín“, (RNDr. Jaroslav Kotík, 2009). Ochranné podmínky pro jednotlivé lokality (kategorie) členěné dle úrovně urbanizace na tři kategorie: - kategorie I. rozptýlená slezská zástavba, - kategorie II. soustředěná venkovská zástavba a - kategorie III. silně urbanizovaná krajina, jsou stanoveny následovně: LoSZ kategorie I. - rozptýlená slezská zástavba ZMĚNY STAVEB Budovy pro bydlení • respektovat stávající objem stavby, • střechy sedlové nebo valbové (nebo jejich obdoby), sklon v rozmezí 30 – 50°, • max. výška střešní římsy 5 m od nejnižší úrovně navazujícího terénu, • zastavěná plocha max. 20% z celkové výměry stavebního pozemku (index zastavění), • max. zastavěná plocha 200 m2 Budovy ostatní (např. pro výrobu, skladování, služby) • zastavěná plocha 300 m2 • střechy sedlové nebo valbové (nebo jejich obdoby), sklon v rozmezí 30 – 50°, • max. výška střešní římsy 5 m, • max. výška hřebene střechy 8 m. NOVOSTAVBY Budovy pro bydlení • střechy sedlové nebo valbové (nebo jejich obdoby), sklon v rozmezí 30 – 50°, • max. výška střešní římsy 5 m od nejnižší úrovně navazujícího terénu, • zastavěná plocha max. 20% z celkové výměry stavebního pozemku (index zastavění), • max. zastavěná plocha 200 m2 • šířka štítové zdi max. 11 m, • minimální výměra stavebního pozemku 1000 m2 Budovy ostatní (např. pro výrobu, skladování, služby) • zastavěná plocha 300 m2 • střechy sedlové nebo valbové (nebo jejich obdoby), sklon v rozmezí 30 – 50°, • max. výška střešní římsy 5 m, • max. výška hřebene střechy 8 m. Vertikální technické stavby a zařízení (např. vysílač, komín, věžový vodojem, stožár apod.) • max. výška od terénu 20 m. Krajinářské hodnoty

- 71 -


LoSZ kategorie II. - soustředěná venkovská zástavba Budovy • max. výška střešní římsy 7,5 m od nejnižší úrovně navazujícího terénu, • střechy šikmé, sklon v rozmezí 30 – 50°, • max. zastavěná plocha 200 m2 • zastavěná plocha bude max. 25% z celkové výměry stavebního pozemku (index zastavění). Vertikální technické stavby a zařízení (např. vysílač, komín, věžový vodojem, stožár apod.) • max. výška od terénu 20 m. LoSZ kategorie III. - silně urbanizovaná krajina Budovy • max. výška 18 m, • max. zastavěná plocha 500 m2 Vertikální technické stavby a zařízení (např. vysílač, komín, věžový vodojem, stožár apod.) max. výška od terénu 30 m. Záměry (stavby, zařízení, činnosti a využití území), které překračují kritéria uvedená v těchto doporučeních je nezbytné vždy posoudit z hlediska jejich vlivu na krajinný ráz. Grafické zobrazení rozdělení na lokality se zástavbou a hranice oblastí a míst krajinného rázu je součástí Přílohy č.3 Územně analytických podkladů – Aktualizace č.1: Rozbor udržitelného rozvoje území a Výkresu hodnot. 2.2.3.8 Lokality s výskytem zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů Podle informací příslušných orgánů ochrany přírody nejsou v řešeném území evidovány lokality s výskytem zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů ve smyslu ust. § 48, zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Odbor výstavby a životního prostředí MěÚ Český Těšín poskytl zpracovateli tři dokumenty zabývající se tímto tématem. Prvním dokumentem je „Ochranná hráz toku Olše, km 39,500 – 40,500 Český Těšín, Přírodovědný průzkum se zaměřením na zoologii“, zpracovaný v roce 2006, zpracovatel Zdeněk Polášek, objednatel Povodí Odry, s.p. Dokument mapuje prostor hrází v oblasti regionálního biocentra č. 315 (Koňský les - lokalita č.1), dle pozorování autora se zde vyskytuje řada druhů v kategorii ohrožené (např. otakárek fenyklový, ropucha obecná, užovka obojková, jestřáb lesní, rorýs obecný) a silně ohrožené (např. kuňka žlutobřichá, krahujec obecný, pisík obecný, ledňáček říční). Druhým dokumentem je „Revitalizace vodní nádrže Hrabinka, biologické hodnocení dle § 67 zákona č. 114/1992 Sb. a § 18 vyhlášky č. 395/1992 Sb.“, zpracovaný v roce 2005, zpracovatel RNDr. Věra Koutecká, objednatel ARKAL, s.r.o. Dokument mapuje prostor vodní nádrže Hrabinka (lokalita č.2), dle pozorování autorky se zde vyskytuje 7 druhů v kategorii ohrožené (rak bahenní, čmelák, batolec duhový, pískoř pruhovaný, ropucha obecná, užovka obojková, lejsek šedý), 6 druhů v kategorii silně ohrožené (leknín bílý – uměle vysazený, kuňka žlutobřichá, rosnička zelená, skokan zelený,


- 72 -


čolek obecný, ještěrka obecná, holub doupňák) a 1 druh v kategorii kriticky ohrožený (velevrub malířský). Zatímco uvedené dva dokumenty jsou zpracovány velmi profesionálně, na vysoké úrovni, třetí dokument má podobu pouhých zákresů míst pozorování do ortofotomapy, bez doprovodného textu. Zpracovatelem třetího dokumentu je pan Daniel Křenek z odboru výstavby a životního prostředí MěÚ Český Těšín, který zaznamenal na území obce s rozšířenou působností Český Těšín výskyt následujících druhů: • • • • • • • • • • • • • • • •

skokan zelený, (lokality č. 3, 5, 6, 23, 24), lejsek šedý, (lokality č. 4, 5, 8, 16, 17, 18), kuňka žlutobřichá (lokality č. 5, 6, 24) užovka obojková (lokalita č. 5) bramborníček hnědý (lokality č. 7, 9, 12, 14, 20, 35, 36), bramborníček černohlavý (lokality č. 10, 13, 19, 21, 26, 27), ťuhýk obecný (lokality č. 11, 13, 34, 38, 39), morčák velký (lokalita č. 15), krutihlav obecný (lokalita č. 17), ještěrka obecná (lokalita č. 22), ledňáček říční (lokalita č. 25), chřástal polní (lokality č. 30, 35), křepelka polní (lokality č. 31, 37), krahujec obecný (lokalita č. 33), vodní tok Chotěbuzka (lokalita č. 32) – v celém úseku až do Albrechtic – rak říční, ledňáček říční, rybníky Kyšinec (lokalita č. 40) – v celém úseku – skokan zelený, rosnička zelená, užovka obojková, ledňáček říční, ropucha obecná

Uvedená pozorování dosud nebyla potvrzena orgány ochrany přírody, proto je nutné je přijímat jako nepotvrzenou, signální informaci. V rámci přírodovědného průzkumu lokality plánovaného Multiparku Olza (spadají zde výše jmenované lokality 9, 10, 20 a 21), zpracovaného v roce 2008, zpracovatel RNDr. Věra Koutecká, Zdeněk Polášek, objednatel Multipark Olza, a.s., byl zaznamenán výskyt těchto druhů zvláště chráněných druhů (čmelák, krajujec velký) a předpokládá se výskyt druhů (krahujec obecný, jestřáb lesní a několik druhů letounů). Zákres všech lokalit je uveden ve Výkrese hodnot. 2.2.3.9 Natura 2000 V řešeném území se nenachází žádná evropsky významná lokalita (EVL) ani ptačí oblasti ze soustavy Natura 2000 ve smyslu §§ 45a-45d zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, v platném znění.


- 73 -

2.2 KRAJINÁŘSKÉ HODNOTY ÚZEMÍ

Recommend Documents