2016. Zdena Bittlová se loučí s Winnie. Simona Nyitrayová pošle divákům Polibek

Květen

Divadelní zpravodaj >>>

106. sezóna 2015/2016

Zdena Bittlová se loučí s Winnie Simona Nyitrayová pošle divákům Polibek Dramaturgický plán nad cházející sezóny

Na představení označená abonentní skupinou (např. A, B, C) rovněž nabízíme volné vstupenky k doprodeji! Neoznačená představení nejsou obsazována předplatiteli, vstupenky jsou po vyřízení hromadných objednávek určeny k volnému prodeji. uvádí agentura kometa l�l hrajeme bez přestávky

Květen Městské divadlo neděle

1. 16:00

K. Poláček – V. Peška / Bylo nás pět Scénická adaptace známé humoristické knihy. Režie V. Peška. Divadlo Radost, Brno Sleva 30 % pro děti do 15 let!

pondělí

2. 10:00 19:00

Bylo nás pět ŠK V. Schulczová – R. Olekšák / Leni Q Hra o fiktivním setkání legendárního moderátora J. Carsona a kontroverzní L. Riefenstahl, „dvorní režisérky“ A. Hitlera. Hrají V. Cibulková (za Leni získala Cenu Thálie 2014), O. Kavan, D. Syslová a D. Krejčík. Režie V. Polesný. Divadlo v Řeznické, Praha

úterý středa čtvrtek

3. 10:00 19:00 4. 19:00 5. 19:00

Bílá nemoc

4. repríza ŠK

M Limonádový Joe konec 21:30 29. repríza R P. Khek – L. Smrčková / Chaplin C Limonádový Joe

konec 21:30 28. repríza

Směšně neveselý a nevesele směšný příběh krále komiků. V titulní roli M. Ruml. Režie P. Khek. Městské divadlo Mladá Boleslav pátek

6. 19:00

Zpívání v dešti

str. 18 konec 21:40 53. repríza

Benefiční představení Národní rady osob se zdravotním postižením ČR. sobota pondělí

7. 18:00 9. 19:00

Bílá nemoc

T

5. repríza

Puccini Gala str. 23 Operní představení studentů Konzervatoře Pardubice. Láska, radost a smrt v nejkrásněj ších melodiích a scénách italské opery. Režie M. Tarant.

úterý

10. 17:00

G. B. Shaw / Pygmalion L Brilantní komedie o holce z ulice, která se přes noc stane dámou. V hlavních rolích L. Matoušková, R. Teprt a M. Hrubý. Režie P. Mikeska. Městské divadlo Mladá Boleslav

středa čtvrtek

11. 18:00 12. 10:00 19:00

Z

Hej, Mistře!


Cabaret

konec 12:45 38. repríza ŠK

Jistě, pane ministře


K

neděle

15. 15:00

B. Němcová – D. Bartůňková / Čertův švagr Pn Muzikálová pohádka o hodném mládenci Petrovi a jeho zlé a vypočítavé maceše. Režie D. Pražáková. Divadelní společnost Julie Jurištové, Praha

pondělí středa pátek sobota neděle

16. 8:30 10:30 17:00 18. 18:00 20. 19:00 21. 18:00 22. 11:00

Čertův švagr ŠK Čertův švagr ŠK

Čertův švagr Pp Rodinný podnik


Bílá nemoc Hej, Mistře!

6. repríza


N E U

Hejblata Taneční představení školy InDance, vystoupí i soubor Pop Balet.

19:00

F. Veber / Chlap na zabití Francouzská komedie o tom, jak se profesionální zabiják stane obětí sebevraha. Hrají F. Blažek, M. Vladyka a další. Režie J. Nvota. Pantheon production, Praha

pondělí

23. 17:00

Závěrečný taneční koncert Vystoupení žáků tanečního oboru ZUŠ Pardubice, Havlíčkova.

úterý středa sobota

19:00 24. 17:30 25. 18:00 28. 13:00

Závěrečný taneční koncert Rodinný podnik


Konec masopustu


Dětský den otevřených dveří

J X

str. 9

Prožijte se svými dětmi odpoledne plné zábavy a aktivit spojených s kouzelným světem divadla. neděle

29. 19:00

K. Huff / Deštivé dny Drama o síle přátelství a zároveň kriminální příběh. Hrají R. Krajčo (za roli získal Cenu Thálie 2012) a D. Švehlík (v širší nominaci na tutéž cenu). Režie J. Klimsza. Divadlo Ungelt, Praha

úterý

31. 19:00

Jistě, pane ministře


F

Malá scéna ve dvoře neděle pondělí úterý

1. 19:00 2. 17:00 3. 9:15

Bláznivé nůžky Tučňáci na arše

konec 21:45 132. repríza konec 18:10 23. repríza

J. Hanzelka – M. Zikmund / Legenda Z + H

ŠK

Scénické čtení knihy, která dnešním generacím přiblíží legendární cestovatele – vše s humo rem a nadsázkou. Účinkují P. Oubram a T. Drápela. LiStOVáNí

úterý čtvrtek

3. 10:30 5. 19:00

Legenda Z + H

ŠK

Kdo se bojí Virginie Woolfové?


J. Janoušková za ztvárnění role Marthy nominována na Cenu Thálie 2015! sobota pondělí

7. 19:00 9. 19:00

Sexy prádlo


G. Thijs / Polibek

str. 10–11

P1c

PREMIÉRA

Smutně veselá komedie o náhodném setkání dvou nechtěných turistů. Hrají L. Mecerodová a J. Kalužný. Režie S. Nyitrayová j. h. První české uvedení hry v rámci cyklu INprojekty. úterý středa

10. 19:00 11. 18:00

Jeptišky


M. Doležalová / Kafe a cigárko 3D verze úspěšného blogu ověnčeného cenou Magnesia Litera, který vyšel i knižně s podti tulem Historky z hereckého podsvětí. Účinkují B. Jánová a G. Hašek. LiStOVáNí

čtvrtek středa

12. 19:00 18. 10:00

Sexy prádlo

C1


F. Carter – I. Dušková / Škola Malého stromu

ŠK

Příběh malého indiána z kmene Čerokí. Představení je tlumočeno pro neslyšící. Hrají P. Bílková a I. Dušková. Divadelní soubor Cylindr, Praha

19:00

Děkuju za optání str. 24 V souvislosti s jistým letopočtem Pavel Novotný vítá své hosty.

čtvrtek

19.

9:00

B. Zelenka – E. Zámiš / Elce, Pelce do pekelce

ŠK

Zábavná pohádka o chytrém Honzovi. Režie Z. Rumpík. Mladé divadelní studio LAIK pátek sobota čtvrtek

10:30 20. 19:00 21. 19:00 26. 19:00

Elce, Pelce do pekelce Sexy prádlo

konec 20:00

Šťastné dny

konec 20:45

Po proudu i vlastní cestou

ŠK

H1 18. repríza C 2 8. repríza

str. 19

Další díl cyklu hudebních pořadů, který tentokrát představí kapelu NuBa a známou revivalo vou skupinu JetBeat zaměřující se na 60. a 70. roky. Pardubický bigbeat včera a dnes pátek

27. 19:00

Šťastné dny

DERNIÉRA konec 20:45 19. repríza

E2+H2

Kunětická hora čtvrtek pátek sobota

26. 20:30 27. 20:30 28. 20:30

Limonádový Joe


Limonádový Joe


Limonádový Joe


G

změna programu vyhrazena

K. Čapek / BÍLÁ NEMOC

Varování před hrozbou války i námi samotnými. Na zemi vládne touha po válce, zemi však sužuje i prudce nakažlivá bílá nemoc. Lék objeví doktor Galén, který ho ale odmítá vydat všem, pokud se nepřičiní o konec vá lečných plánů... V hlavních rolích M. Němec, T. Lněnička, M. Mejzlík a R. Žák. Režie M. Tyc j. h.

A. Ayckbourn / RODINNÝ PODNIK

Dynamická ostrá komedie klasika svého žánru, který umí tnout do živého! Podnikatel Jack McCracken se drží pev ných zásad v korumpovaném systému a světě. Jenže ne nadlouho… Hrají J. Kalužný, L. Mecerodová, P. Janečková, J. Pejchal a další. Režie R. Bellan j. h.

E. Albee / KDO SE BOJÍ V. WOOLFOVÉ?

Dráždivá sonda do manželských vztahů plná dějových zvratů, smutku i humoru. Hrají J. Janoušková (nomi nace na Cenu Thálie 2015), J. Kalužný, J. Ondrušková a J. Pejchal. Režie P. Novotný.

M. Riml / SEXY PRÁDLO str. 12 –15 Manželství ve hře na pomezí sitcomu a vztahové kome die. Alice a Henry spolu žijí pětadvacet let. Jiskra v jejich manželském krbu skomírá. Alice se s tím nechce smířit, a proto zakoupí knihu Sex pro trumbery a naplánuje víkend v luxusním hotelu. Hrají R. Chvalová a A. Postler. Režie A. Doležal j. h. J. Topol / Konec masopustu

J. Lynn – A. Jay – K. Žantovská JISTĚ, PANE MINISTŘE

Básnické drama odehrávající se na konci masopust ního veselí v době dokončování kolektivizace vesnic. Poslední, kdo vzdoruje, je rolník Král. Nejde však jen o něj, ale o tradiční hodnoty jako takové! V hlavních rolích M. Mejzlík, M. Němec, P. Borovec, J. Ondrušková, J. Pejchal a masopustní maškary. Režie B. Rychlík j. h.

D. Goggin / JEPTIŠKY

J. Brdečka – J. Rychlík – V. Hála LIMONÁDOVÝ JOE

Divadelní verze kultovního britského televizního sitcomu o tom, jak se dělá vysoká politika. V hlavních rolích P. Dohnal, P. Kostka j. h. a M. Němec. Režie P. Novotný.

Muzikálová komedie za branami kláštera… Hrají J. Janouš ková, P. Janečková, D. Novotná, M. Sikorová a J. Ondrušková. Režie L. Olšovský j. h.

A. Schnitzler / DUŠE – KRAJINA ŠIRÁ

Tragikomedie o partnerských vztazích muže a ženy, o manželství, lásce a nevěře, ale především o duši, která je nám často neznámou pevninou. V hlavních rolích M. Němec a P. Janečková. Režie R. Lipus j. h.

V. Mašková / HEJ, MISTŘE!

Životní pouť významného českého skladatele J. J. Ryby ve scénických obrazech s hudebními ukázkami jeho skladeb. V hlavní roli T. Lněnička. Režie M. Tarant j. h.

P. Valentine / MEZI NEBEM A ZEMÍ

str. 9

Česká hudební parodie westernů z Divokého západu. V titulní roli J. Pejchal. Režie M. Schejbal j. h.

B. Comden – A. Green – N. H. Brown – A. Freed / ZPÍVÁNÍ V DEŠTI

Slavné muzikálové melodie, skvělá taneční čísla a zábava. V hlavních rolích J. Pejchal, J. Musil, M. Sikorová a P. Ja nečková. Režie P. Novotný.

J. Kander – F. Ebb – J. Masteroff / CABARET Milostný příběh a zábavná kabaretní čísla v jednom z nejúspěšnějších muzikálů všech dob. V hlavních rolích M. Sikorová, L. Špiner a J. Pejchal. Režie P. Novotný.

Romantická komedie o soužití dvou světů. V hlavních rolích P. Janečková, P. Dohnal, M. Sikorová a P. Borovec. Režie K. Dušková j. h.

S. Beckett / ŠŤASTNÉ DNY str. 20 –22 Bizarní groteska z konce světa i života jednoho páru. Hrají Z. Bittlová a M. Mejzlík. Režie J. Augustín j. h.

P. Pörtner / BLÁZNIVÉ NŮŽKY

M. McDonagh / MRZÁK INISHMAANSKÝ

Kriminální interaktivní komedie z prostředí kadeřnického salónu. Hrají P. Janečková, D. Novotná, P. Dohnal, A. Postler, L. Špiner a M. Němec. Režie P. Novotný.

U. Hub / TUČŇÁCI NA ARŠE

Úsměvný biblický příběh v klauniádě o třech tučňácích. Hrají V. Macková, J. Ondrušková, P. Borovec a L. Špiner. Režie M. Pecko j. h.

Melancholická tragikomedie o překračování vlastních hra nic. V titulní roli P. Borovec. Režie L. Špiner j. h.

D. Seidler / KRÁLOVA ŘEČ

Dramatický příběh státníka, který překonal hendikep a nedůvěru v sebe sama, aby se postavil do čela národa v jeho těžké chvíli. V hlavních rolích M. Mejzlík a J. Kaluž ný. Režie P. Novotný.

Z. Rumpík, R. Chvalová a L. Mecerodová v Mrzáku inishmaanském, foto L. Skokan

VČD v květnu na zájezdech 5. 19:00 úterý 17. 19:00 19:00 čtvrtek 19. 19:00 pondělí 23. 19:00 čtvrtek

Duše – krajina širá M ladá Boleslav Mrzák inishmaanský Chrudim (Divadlo K. Pippicha)

CH

Králova řeč P olice nad Metují Mezi nebem a zemí J ihlava Rodinný podnik M ladá Boleslav

Připravujeme na červen Městské divadlo pátek

24. 15:30

45 kROKŮ ZE SKLEPA Divadlo Sklep slaví své jubileum v Pardubicích! Více než šest hodin zábavy a vzpomínek…

Kunětická hora neděle

19. 16:00

Z. Svěrák - J. Melíšek / Ať žijí duchové Známý filmový příběh ve zcela novém kabátě. Režie J. Kraus. Divadlo rozmanitostí, Most

pondělí

20. 20:00

František Nedvěd a Tiebreak Koncert oblíbeného zpěváka a kytaristy. Tentokrát bez bratra Jana, ale s kapelou Tiebreak. ZMĚNA PROGRAMU VYHRAZENA

7 Využijte předplatné i na příští divadelní sezónu V pondělí 16. května zahájíme obnovu abonentních vstupenek na nadcházející sezónu 2016/2017. Jedná se o premiérové předplatné P1 a P2, předplatné na veřejné generální zkoušky VG, juniorské abonentky J, L, S, Z, K, M, N, R a vysokoškolské abonmá skupiny V. O předplatné, které majitelům přináší tradiční výhody a slevy, je velký zájem, proto prosíme, abyste si své abonmá obnovili včas. Stávajícím premiérovým a generálkovým abonentům budou místa rezervována do pátku 17. června, po tomto termínu budou neobnovené abonentky

prodávány novým zájemcům! Juniorským a vysokoškolským předplatitelům místa držíme do pátku 16. září. Vedle sezónních abonentních cyklů nabízíme i populární Kupónové předplatné, jehož koupí získáte 8 kupónů, které můžete vyměnit za vstupenky na 8 vámi vybraných představení z repertoáru VČD. Velmi oblíbené jsou také dárkové poukázky. Více informací o jednotlivých typech předplatného i o připravovaných titulech se dozvíte v předprodeji VČD, níže ve Zpravodaji, v katalogu předplatného nebo na www.vcd.cz.RaS

Předplatné

2016/17 >>> abonentní skupiny P1, P2, J, K, L, M, N, R, S, Z, V, VG

ás dlo v se!

Diva

e

n povz

107.

na

Sezó

Divadelní sezóna 2016/2017 Sezóna zábavy i dramatu Východočeské divadlo tradičně myslí na všechny své diváky, a to nejen na ty stávající, ale také na diváky potenciální, kteří by se v budoucnu mohli stát jeho novými předplatiteli, stálými návštěvníky. Hodlá proto v co nejvyšší míře vyslyšet jejich tužby a přání, co by na pardubických divadelních prknech rádi viděli. Vedení divadla proto bedlivě sleduje, co diváky láká, přitahuje, po čem touží především! K takovému zjišťování zájmů našich diváků slouží například četné ankety, ve kterých nám sdělujete svoje připomínky, ale podstatným ukazatelem jsou též přirozené ohlasy po každém divadelním představení, váš potlesk, potažmo diskuse v kuloárech. Je samozřejmě v Pardubicích znatelné, co se říká, co se šeptá – tedy které inscenace rezonují, které se líbí, případně které vzbuzují kontroverze i mírné pohoršení, i takové reakce samozřejmě k divadlu patří. A nejsou ihned známkou problému, ale živosti tématu, živosti inscenace. Vždyť k čemu by bylo divadlo, kdyby bylo mrtvé a nikdo o něm nemluvil? Na první pohled by se mohlo zdát, že největší ohlas a zájem budí náš komediální a muzikálový repertoár. Samozřejmě, tento druh repertoáru vždy přitahoval nejširší a nejpočetnější obecenstvo – vždy tomu tak bylo a jistě bude. Ale při podrobnějším pohledu zjistíme, že v nemenší oblibě jsou tituly tzv. vážnější, které v kontextu celého dramaturgického plánu sezóny

stejně svým počtem převažují. Nutno totiž podotknout, že tento dramatičtější repertoár zvláště v poslední době zaznamenal mnoho kladných reakcí i adekvátní návštěvnost, která nás těší, ať již jde o Schnitzlerovu Duši – krajinu širou v režii Radovana Lipuse, Topolův Konec masopustu režiséra Břetislava Rychlíka, Tarantův opus Hej, Mistře! nebo o hru Edwarda Albeeho Kdo se bojí Virginie Woolfové? na Malé scéně ve dvoře, za kterou si letos Jindra Janoušková dokonce vysloužila nominaci na prestižní Cenu Thálie. Snažíme se tedy oba směry – komediálnější a dramatičtější – držet co nejvíce v rovnováze. A proto také příští divadelní sezóna bude průsečíkem obou těchto tendencí, zábava i poučení a společensko-kritický pohled se tak potkají v jednom divadelním domě. Východočeské divadlo totiž chce i nadále být divadlem pro všechny obyvatele Pardubic, z nichž každý má přeci svůj odlišný vkus i jiné zájmy. Zachováváme samozřejmě také zvýšenou pozornost na diváky dětské či dospívající a na druhé straně na seniory. Tedy zjednodušeně řečeno: Chceme hrát přeci pro vás pro všechny! První premiéru příští sezóny uvidíte na Malé scéně ve dvoře – bude jí velmi hravý titul pro celou rodinu, včetně dětského a dospívajícího publika, s názvem Normální debil. Hru napsal podle své povídkové knížky režisér Robert Bellan a inspiroval se v ní �

8 tohoto scénáře doslova nešetří nikoho a nic, je přímou sondou do naší všednosti a obyčejnosti, extraktem lidských povah, v nichž se možná i sami poznáme. Poprvé bude v Pardubicích hostovat mladý a talentovaný režisér David Šiktanc. Na Malé scéně ve dvoře vytvoří moderní činohru, když v české premiéře uvede mimořádně zdařilou novinku jednoho z nejvýraznějších evropských dramatiků současnosti, a sice Maria von Mayenburga. Jeho Živý obraz nás zavede do života jednoho manželského páru – anebo spíše do života jejich uklízečky? Kdo koho pozoruje, kdo komu vstupuje do života? Uvidíte tedy kvalitní hru z dnešní společnosti, kterou na Malé scéně chceme dále pokračovat v objevování klenotů současné dramatiky. Zmíněné čtyři tituly budou mít svoji premiéru ještě do konce roku 2016. Je mezi nimi velká klasika (Othello), filmová (Hoří, má panenko!) i komorní (Normální debil) komedie a současná hra (Živý obraz). A co vás čeká v roce 2017? Komedie (Třikrát život), muzikál (Kiss me, Kate), drama (Lovecké scény z Dolního Bavorska) i původní česká hra (Rasputin)! Tedy si představme ještě tyto zbývající čtyři tituly… Onu slíbenou komedii bude režírovat Milan Schejbal. Po jeho režiích situační komedie Charleyova teta a komediálního muzikálu Dramaturg Z. Janál, foto J. Sejkora

vlastními zážitky z mládí v době socialismu. Zábavně nás provede nejen touto dobou, ale především zákrutami dospívání. Autor se samozřejmě sám chopí i režie, což bude v našem divadle již potřetí, dokonce v poměrně rychlém sledu (po inscenacích A je to v pytli! a Rodinný podnik). Někteří z vás již měli možnost tuto hru vidět v květnu 2015 formou scénického čtení v našem cyklu INprojekty. Plejádu celkových šesti nových inscenací v Městském divadle krátce nato zahájíme s klasikem všech klasiků, a sice s Williamem Shakespearem. Jeho Othella, věčně aktuálního, jako jsou věčné naše vnitřní temné pudy, bude režírovat Petr Kracik, jehož pardubické inscenace se pravidelně setkávají s velkou oblibou. Z poslední doby jmenujme například jeho režie Dvanácti rozhněvaných mužů nebo Jména růže. Othellem se připojíme k připomínce Shakespearova velkého výročí, v jehož duchu se v mnoha divadlech nese celý rok 2016, neboť 23. dubna právě tohoto roku uplynulo přesně 400 let od úmrtí tohoto nezastupitelného autora. Kmenový režisér pardubického divadla Petr Novotný následně na divadelní jeviště převede scénář slavného Formanova filmu Hoří, má panenko! Od prosince tedy uvidíte komedii, která se odehrává na jednom nepovedeném hasičském bále. Sarkastický humor

Limonádový Joe se režisér tentokrát pustí do žánru komorní konverzační komedie, do brilantně vystavěné hry Třikrát život oblíbené Yasminy Rezy. Reza vynalézavě předvádí tři možné varianty jednoho zpackaného večera dvou manželských párů. V žánru muzikálu se znovu objeví i již zmíněný „otec všech klasiků“ William Shakespeare, neboť americký muzikál Kiss me, Kate je přímo inspirován jeho komedií Zkrocení zlé ženy. V obou hrách vystupuje nezkrotná Kateřina, kterou přeci jen nakonec někdo zkrotí. Její příběh nebude režírovat nikdo jiný než také jedna Kateřina – Kateřina Dušková, která byla za loňskou sezónu ověnčena pardubickou diváckou cenou za komedii Mezi nebem a zemí. Můžete se tedy již nyní těšit na oblíbený a energický muzikál, který jste dosud v Pardubicích neměli možnost vidět! Druhým režisérem, který do Pardubic v této sezóně zavítá pracovně poprvé, bude Filip Nuckolls. Pustí se do poměrně náročného režijního úkolu, když na jeviště přivede jednu z nejlepších německých her 20. století, opus Martina Sperra Lovecké scény z Dolního Bavorska. Titul dnes aktuálně ožívá především pro své dnes velmi živé téma vrozené xenofobie v nás a pro téma jinakosti, odlišnosti menšiny od mocné většiny. Divadelní sezóna pak vyvrcholí na scéně Městského divadla novou původní hrou režiséra Petra Novotného Rasputin. Osud této významné postavy nejen ruských dějin Petra Novotného uhranul natolik, že několik let nosil v hlavě tento námět, až nakonec nazrála správná doba k tomu, aby o ní skutečně napsal divadelní hru a pokusil se skrze ni magický svět Rasputina převést na jeviště. Po tomto přiblížení celkových osmi inscenací mám v sobě nyní živý pocit, doslova „živý obraz“, že se máte skutečně na co těšit, neboť vás čeká především pestrá a atraktivní divadelní sezóna! Užijte si ji! ZdJ

9

Na konci května se herci opět po roce přestěhují na víkendy na vyhlídku pod hradem, kde letos odehrají reprízy kultovní westernové parodie Limonádový Joe a novinku v podobě romantického pohádkového příběhu o lásce Kráska a zvíře. Při této příležitosti jsme se opět po čase rozhodli uspořádat soutěž Najdi pět rozdílů, jejíž vylosovaný výherce získá dvě vstupenky na pardubickou plenérovou verzi Limonádníka ve čtvrtek 26. května od 20.30 hodin.

Pokud máte rádi známé songy jako Whisky, to je moje gusto či Když v báru houstne dým a chcete se dosyta nasmát, zajděte si do předprodeje pro vstupenky (místa velmi rychle mizí), anebo navštivte naše internetové stránky www.vcd.cz, kde pod ikonou SOUTĚŽ naleznete dvě téměř identické fotografie, na nichž najděte pět rozdílů. Ze správných odpovědí vylosujeme jednoho šťastného, který od nás získá dvě slibované vstupenky. Hodně štěstí! RaS

J. ondrušková jako tornádo lou, foto J. Faukner

Vyhrajte vstupenky na Limonádníka na Kuňce

Podruhé otevřeme zákulisí našim nejmladším divákům

Zatímco náš Limonádový Joe bude odpoledne v sobotu 28. května odpočívat, popíjet Kolaloku a ladit svůj tenorový hlas na večerní představení na Kunětické hoře, Městské divadlo se ve 13.00 hodin otevře dětem, pro které připravujeme mimořádný Dětský den otevřených dveří, v rámci něhož budou mít malí divadelní nadšenci možnost prožít odpoledne plné zábavy a aktivit spojených s kouzelným světem divadla. „Pro naše nejmladší diváky jsme přichystali zajímavou a také trochu dobrodružnou trasu divadlem s několika stanovišti, na nichž budou plnit úkoly, které jim nenucenou formou představí jednotlivé divadelní profese.

Celá prohlídka zákulisí bude zakončena u fotokoutku, kde si naši dětští návštěvníci budou moci pořídit malou vzpomínku v podobě veselé fotky s rekvizitou či v kostýmu. Během tohoto zábavného odpoledne se také děti dozvědí, co pro ně divadlo na podzim plánuje a na které konkrétní pohádky se mohou těšit, pokud si pořídí Pohádkové předplatné na nadcházející sezónu,“ láká Iva Králová z obchodního oddělení. Z organizačních důvodů zájemce prosíme o včasné za jištění vstupenek v předprodeji divadla. Cena vstupenky činí 40 Kč. Prohlídky budou začínat po 20 minutách ve foyer divadla, kapacita skupin bude 20 osob. RaS

Při loňském Dětském dni otevřených dveří se ředitelský salónek změnil v ráj rekvizit.

dětmi Nejoblíbenější byl a asi i bude fotokoutek s připravenými kostýmy na vyzkoušení. Foto J. Sejkora

10

Režisérka

Simona Nyitrayová Režisérka S. Nyitrayová

pošle divákům Polibek

Poslední letošní scénické čtení z cyklu INprojekty (Malé inscenační projekty světových novinek) představí v pondělí 9. května vůbec poprvé českému publiku současného nizozemského herce, režiséra, překladatele, prozaika a především úspěšného dramatika Gera Thijse. Českou premié ru autorovy nejnovější hry Polibek z roku 2011, která byla uvedena nejen v několika evropských zemích, ale například i v Argentině, pro vás spolu s herci připraví mladá slovenská režisérka SIMONA NYITRAYOVÁ. Nejen jí, ale i další sympatické mladé dámě – překladatelce Lucii Gajdošové – budete moci po představení během tradiční besedy klást svoje dotazy, ale ještě před tím nabízím ty naše… Simono, obligátní otázka: Proč právě Polibek Gera Thijse? Čím může být hra přitažlivá pro diváky? Súčasných skvelých hier je veľa, mám pocit, že je

dnes pôvodná dráma dobre podporovaná. A i keď Ger Thijs nepatrí už k najmladším autorom, je hra Polibek napísaná sviežo a ponúka nový pohľad na aktuálne, ale tiež stále sa vracajúce témy. Verím, že divákov zaujme striedmy a zrozumiteľný jazyk hry, citlivé podanie bolestivých i groteskných situácií, ktorým sa zrejme v živote nevyhne žiadny človek. Ve hře Polibek dochází k setkání dvou lidí – Muže a Ženy. Proč působí toto nečekané setkání dvou neznámých téměř osudově? Postavy tejto hry majú vyše 50 rokov, akoby už všetko podstatné zažili a netušia, kam teraz nasmerovať svoj život. Čomu sa venovať. Na čom ešte záleží. Čo je to láska. Aký je zmysel života. Aký je zmysel ich života. Týchto dvoch ľudí, naše postavy bez mena, vidím pred sebou z mäsa a kostí. Chápem ich a držím im palce. Stretli sa náhodou v lese, zistili, že sa majú

o čom porozprávať a že sa obaja veľmi potrebujú rozprávať. Ale čo im ich rozhovor prinesie? Hľadajú niekde spásu, ale ako bude vyzerať, až nastane? A dokážu ju prijať? Držím im palce. Najťažšie v živote je podľa mňa zmieriť sa sám so sebou, odpustiť si a mať sa rád. Jak ses k holandskému autorovi, potažmo přímo k jeho hře, dostala? Znáš současnou nizozemskou dramatiku? Holandskú drámu bohužiaľ nepoznám tak, ako by som chcela. Hru Polibek mi odporučil Zdeněk Janál a som mu veľmi vďačná za zoznámenie s textom Gera Thijsa. Máš zkušenosti s divadelní formou scénického čtení? Režírovala som niekoľko scénických čítaní, naposledy to bola hra od maďarskej autorky Katalin Thuróczy s názvom Cimrman v Maďarsku. Toto čítanie prebehlo v Mestskom divadle v Zlíne. Forma scénického čítania má pre mňa veľké čaro predovšetkým z hľadiska oboznamovania sa s novými autormi, novými kontextami a v mojom prípade i s novými hereckými súbormi. Divák má možnosť spoznať nové hry a autorov, ktorí sú v našich krajinách zatiaľ menej známi. Jaká témata jsou ti jako režisérce a autorce blízká? Zaujal mě například tvůj zájem o anglickou spisovatelku Charlotte Brontëovou – pro Český rozhlas jsi napsala hru o životě této spisovatelky Vítr ze Slatin a v Těšínském divadle režírovala svoji adaptaci Jany Eyrové. Veľmi rada pracujem na adaptáciách románov či poviedok – rada tieto adaptácie píšem a následne prevádzam do scénickej podoby. Oslovujú ma témy nečakaných hrdinov a vyrovnávanie sa so sebou samým, so svojimi schopnosťami i chybami – ako v prípade Jane Eyrovej v Těšínskom divadle, hry Istvána Tasnádiho s názvom Cyber Cyrano (režírovala som ju v Bratislave v Divadle Aréna) alebo Štúdie v červenej v Divadle Polárka v Brne (s výsledným názvom Sherlock Holmes Explosion). Na čem a kde pracuješ nyní? Jaké máš plány do budoucna? Práve v tejto chvíli režírujem v Divadle Šumperk adaptáciu rozprávky od Winsora McCaya Malý Nemo v Krajině snů a píšem pôvodnú rozprávku pre Český rozhlas Brno. Do budúcnosti mám zatiaľ viac plánov, uvidím, ktorý napokon bude ten pravý. Režii a dramaturgii jsi studovala jednak „doma“ v Bratislavě, ale také u nás na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Co tě přivedlo do ČR? Na JAMU som prišla ako študentka bratislavskej Vysokej školy múzických umení v rámci výmenného

programu Erazmus. Po úspešnej študentskej inscenácii Všechny hranice (adaptácia poviedky Leopolda Laholu) som sa rozhodla skúsiť prijímacie konanie na magisterský stupeň v odbore činoherná réžia, ktoré pre mňa dopadlo úspešne. Práve vďaka štúdiu na JAMU sa dnes zrejme lepšie orientujem i pohybujem v kontexte českého divadla.

INprojekt

11

Dočetla jsem se, že se věnuješ práci s dětmi a dramaterapii s mentálně postiženými. Krom toho jsi spoluzakladatelkou občanského sdružení Angelikum v Brně, které se mimo jiné zabývá bezdomoveckým divadlem. Můžeš o tom říct něco bližšího? Vždy ma zaujímali presahy divadla – na gymnáziu sme s kamarátmi založili študentský divadelný spolok, dramaterapiu robím s mentálne postihnutými mladými ľuďmi v Komárne, mojom domovskom meste, v rámci miestnej charity. V literárno-dramatických odboroch základných umeleckých škôl som začala vyučovať už v Bratislave a rada sa tejto činnosti venujem dodnes. Deti majú nádhernú predstavivosť, práca s nimi je radosť. Divadlo s ľuďmi bez domova bolo pre mňa obrovskou a neoceniteľnou skúsenosťou, spoznala som pri ňom ľudí, ktorí sa stali mojimi priateľmi. Napriek ich zlej sociálnej situá cii sú ochotní nevzdať sa a bojovať. Popri týchto aktivitách ešte prekladám z anglického jazyka (v nakladateľstve JAMU mi vyšli dve publikácie: Teória adaptácie a Blízkost performance), venujem sa ochotníckemu divadlu pre dospelých (Divadlo SCHOD) a vediem herecké workshopy pre dospelých. V našom povolaní sa musí človek obracať! (smích) A hlavne, sú to všetko nádherné tvorivé činnosti, ktoré ma neustále posúvajú dopredu, a som vďačná za možnosť venovať sa im. AnH

sponzor pořadu:

12

premiérové momentky Říká se, že dvakrát nevstoupíš do téže řeky, ale u divadla je všechno možné. Romana Chvalová s Alexandrem Postlerem tak učinili při zkoušení komedie kanadské autorky Michele Riml Sexy prádlo, neboť hru pod režijním vedením Adama Doležala nejprve nastudovali jako scénické čtení, po dvou letech se k textu vrátili a v sobotu 9. dubna ho na Malé scéně znovu uvedli už jako plnohodnotnou inscenaci. A návrat to byl povedený, premiéroví diváci se náramně bavili a představení, v němž se většina přítomných určitě našla, jen chválili! Na Malé scéně vznikl divácký hit, který byste si neměli nechat ujít… RaS

A. Postler a R. Chvalová jako manželský pár Henry a Alice, foto J. Faukner

13

Spokojení Alexandr Postler a Romana Chvalová při závěrečné děkovačce.

S nadšením tleskaly i překladatelka hry Jitka Sloupová a Lída Mecerodová, matka dramaturgyně anny hlaváčkové.

Premiérovou nervozitu režiséra Adama Doležala odvály až kladné reakce diváků a pochvala partnerky.

Romaně Chvalové v divadelním klubu gratulovali ekonomický náměstek divadla Bohumil Kos i Jindra Janoušková.

Také Anička Hlaváčková si v klubu vyslechla slova chvály, která v případě renomované překladatelky Jitky Sloupové těšila o to víc!

Lexa Postler si komorní, téměř rodinnou oslavu užíval s manželkou Markétou a Láďou Špinerem. Foto Jiří Sejkora

14

Romana Chvalová a Lexa Postler

v Sexy prádle foto j. faukner

Většinou se mi nepovede udělat exkluzivní rozhovor přímo po premiéře. Ani tentokrát se mi to nepovedlo. S ROMANOU, LEXOU a diktafonem jsme si totiž nakonec povídali až během oslav po druhé premiéře, která byla vlastně první reprízou. Nejdřív jsme si říkali, že si pomalu už ani nemáme co říct a že to snad za nás řekly ty premiéry, ale nakonec jsme přeci jen našli společnou řeč… Necítíte se po šesti týdnech intenzivního zkoušení už jako manželé po pětadvaceti letech? Lexa: Po šesti týdnech? Tss! My už se tak cítíme dávno, viď, Romano? (smích) Hrajeme spolu v jednom divadle už roky! A kromě toho, když jsem před jednadvaceti lety přišel sem do angažmá, Romana se mi moc líbila. I teď je mi s ní dobře, a když tak nad tím přemýšlím, klidně by mohla být mojí manželkou! (smích)

Romana: (smích) S Lexou máme takový rodinný vztah už léta a těch šest týdnů na tom vůbec nic nezměnilo. A co vaši partneři? Jak snášeli zkoušení Sexy prádla? Lexa: Můj partner to kvitoval! (smích) Romana: (smích) Na to nemůžu nic říct. Lexa: Chtěl jsem, aby mi manželka četla Romaninu roli. Ale to samozřejmě nešlo bez toho, aby nezjistila,

oč ve hře jde. Ty problémy, které se v ní řeší… Romana: (skočí Lexovi do řeči) Vy nemáte sex?! (smích) Lexa: (smích) Néé, víš, jak to myslím! Najednou jsem se učil něco, co je živé. Lekl jsem se toho a nechtěl jsem, aby mi to četla. Mít to na talíři v divadle i doma! Hrůza! (smích) Romana: Člověk nemusí stát nutně před rozvodem, aby pochopil, o čem hrajeme. Ve hře je spousta situací, které v partnerském vztahu většina z nás běžně zažívá a řeší. Jak se vám pak hraje, když víte, že váš protějšek sedí v hledišti? Lexa: Dobře, protože vím, že moje žena je inteligentní a navíc mi fandí. Romana: Lexa má výhodu, já mám totiž trauma z každého rodinného příslušníka. Když tam někdo z nich je, jsem vždycky hrozně nervózní.

15 Když jste před dvěma lety zkoušeli Sexy prádlo jako scénické čtení, napadlo vás tenkrát, že by z něj později mohla vzniknout plnohodnotná inscenace? Lexa: Já osobně jsem po tom toužil. Přál jsem si, abychom si to ještě zahráli. Romana: Napadlo mě, že by to bylo pěkné, ale jak jsem většinou velký optimista, tentokrát jsem si říkala, že možná není dobré dvakrát vstoupit do jedné řeky. Scénické čtení jsme tehdy nazkoušeli během čtyř zkoušek s takovou lehkostí a uvolňujícím pocitem „že o nic nejde“. A teď najednou přišla velká zodpovědnost… Co pro vás bylo na celé práci nejtěžší? Není nepříjemné sdělovat na scéně některé takřka intimní věci? Romana: S tím bych měla asi problém ve dvaceti. Ve svém věku už se tím spíš bavím, možná je to i malá „psychoterapie“. (smích) Na zkouškách byla bezvadná atmosféra, nemusela jsem mít v hlavě takovou tu kontrolku – jsem trapná – a to bylo krásně osvobozující. Nejtěžší teď asi bude vylézt před diváky a mít tu spontánnost, co byla na zkouškách. To bude ještě běh na dlouhou trať! (smích) Lexa: Ano, souhlasím s Romanou, tohle představení totiž hodně dotváří sám divák. Přestože tuším, jaká bude odpověď, chci se zeptat: Jak se vám pracovalo s režisérem foto j. faukner

Adamem Doležalem? Lexa: Mně se s Adamem pracovalo moc dobře. Hlavně protože jeho vždy zajímalo, co můžeme k tématu říct my – interpreti. Ne s každým režisérem vzniká takový dialog. Romana: Jsem ve věku, kdy už potřebuji laskavé a hodné režiséry, a proto jsem byla moc ráda, že můžu pracovat právě s Adamem. Třeba někdy přišel s určitou představou o tom, jak by daná situace měla vypadat. Když ale zjistil, že máme jiný názor, dokázal na něj přistoupit a respektoval nás. Věděl, že to z naší pozice – věku a životních zkušeností – můžeme cítit jinak. Spoustu let jsem se necítila během zkoušení takhle svobodně. A i kdyby byly názory na představení záporné, budu na tuhle práci vždycky ráda vzpomínat. Jaké jsou vaše „popremiérové“ pocity? Je to trošku úleva, když jste si už několikrát mohli vyzkoušet, jak funguje Sexy prádlo s diváky? Lexa: Pro nás teď začíná další etapa práce na inscenaci, takže žádnou velkou úlevu necítím. Romana: Úleva přišla, obrovská!!! Ale jen na pár hodin. (smích) Ráno zase nastoupí zodpovědnost, obava, jak to půjde dál. Dneska byli perfektní diváci, ale příště se můžeme třeba dočkat hrobového ticha. A mimochodem – vy dva s Adamem jste nás na zkouškách pěkně zmlsali, byli jste skvělé publikum! AnH

16 Jejich podporu potřebujeme a děkujeme za ni! Velice nás těší, že se už delší dobu můžeme opírat o tak silnou a významnou společnost, která stejně jako Východočeské divadlo přesahuje hranice našeho regionu. Dalším společným jmenovatelem, byť v přeneseném slova smyslu, je, že jak divadlo, tak náš štědrý donátor rozdávají lidem ve svém okolí tolik potřebnou energii. Společností, které bychom tentokrát chtěli vyjádřit dík, jsou ELEKTRÁRNY OPATOVICE, v jejímž čele stojí výkonný ředitel ING. VÁCLAV PAŠEK, PH.D. Pane řediteli, mohl byste blíže představit společnost Elektrárny Opatovice? Naše společnost patří mezi přední dodavatele energií v ČR. Kogeneračně u nás vyrábíme elektřinu a teplo, v přímé souvislosti s nimi pak ještě takzvané vedlejší energetické produkty, které jsou využívány při stavbách cest, protipovodňových hrází apod. Díky ideálnímu postavení mezi dvěma krajskými městy dodáváme teplo 60 tisícům domácností v Hradci Králové, Pardubicích, Chrudimi a dalším okolním obcím. Tím patříme mezi nejvýznamnější energetické společnosti v ČR. Jakou má opatovická elektrárna historii? A jak hledí do budoucnosti?

Historii má dlouhou a pestrou. Základní stavební kámen byl položen v létě 1957 a po 3 letech, v roce 1960 bylo v provozu všech 6 bloků. Důležitým milníkem byla teplofikace Hradce Králové v roce 1974 a následně i Pardubic v roce 1977. Do budoucnosti hledíme s péčí řádného hospodáře. Vzhledem k tomu, že letos dokončujeme Ekologický program, který díky investici 2,7 mld. korun zásadně sníží emise a zefektivní výrobu, dá se říci, že jdeme budoucnosti naproti. Chceme tu být i pro další generace našich odběratelů, a to jako ekonomicky i ekologicky nejvýhodnější dodavatel. Divadlo podporujete už více než deset let. Co vás k tomuto rozhodnutí vedlo? Dlouhodobě se snažíme profilovat jako sociálně odpovědná firma, ročně rozdělujeme miliony korun na podporu projektů v různých oblastech, kulturu nevyjímaje. Partnerství s VČD je historické, zpětně jsme rádi, že jsme v dobách, kdy VČD potřebovalo silného partnera, mohli pomoci. Divadlo má v Pardubicích dlouhou tradici a byla by škoda ji neposouvat dále. Co za svou pomoc na oplátku získáváte od Východočeského divadla? Především toto partnerství naplňuje sociální odpovědnost, o které jsem mluvil. Kromě toho máme možnost využívat reklamní prostor a samozřejmě i navštěvovat vaše představení. Kromě toho je samo o sobě prestižní být hlavním partnerem takové instituce, jakou VČD bezpochyby je. Předpokládám tedy, že máte kladný vztah ke kultuře. Co obecně vás z kultury v poslední době nadchlo? V letošním roce jsem zvědavý především na 700. výročí narození Karla IV., respektive akce s tímto jubileem spojené. Když se podíváte na repertoár Východočeského divadla, co by vás lákalo ke zhlédnutí? Nabídka je zajímavá a pestrá, ale říct jen jedno představení mi nepřijde fér. Určitě by to ale byla některá z komedií. Nemalou částkou přispíváte i na GRAND Festival smíchu. Je místo pro legraci a zábavu i ve vaší společnosti? Určitě ano. Jak je známo, smích léčí a věřte mi, že i v našem odvětví je prostor na smích a legraci. Doufám, že nám společné úsměvy na tváři vydrží ještě hodně dlouho. Děkuji za rozhovor. RaS

17

Herec herci

aneb Všechno, co jste kdy chtěli vědět, ale báli jste se zeptat… Jindra Janoušková si ke svému rozhovoru vybrala dlouholetého kolegu MARTINA MEJZLÍKA. Zatímco na jevišti si ti dva řekli už ledacos, v civilu spolu za čtvrt století prohodili sotva jednu větu ročně. Co na sebe prozradí jeden z nejoblíbenějších a zároveň nejmlčenlivějších pardubických herců?AnH M. Mejzlík s J. Janouškovou v Zojčině bytě, foto R. Šťastný

dost dbáš na životosprávu, chodíš do zdravé jídelny, kde jsem já v životě nebyla… (smích) Martin: To mě tak spíš donutily okolnosti a zdravotní problémy. V určitém věku si prostě člověk uvědomí, že už nejde všechno jen samo a že musí udělat něco proto, aby se cítil dobře. Jindra: Takže ti to chutná? Martin: No, jasně že ne úplně vždycky. (smích) Ale většinou ano, a hlavně mi pak není těžko a cítím se celkově líp. Sportovat ani hrát divadlo se totiž s plným žaludkem nedá.

Jindra: Martine, víš, co jsem si uvědomila? Už tolik let jsme kolegové a nikdy jsme si pořádně nepopovídali. Za celých pětadvacet let jsme si řekli možná tak dvacet vět! (smích) Martin: Vždyť víš, že já toho moc nenamluvím. (smích) Jindra: Jak ty ses vůbec dostal k divadlu? Martin: Vlastně ani nevím, jak to přišlo. Nejspíš na popud maminky, která mě k němu vedla už odmala. Když jsme byli s bráchou na základce, přihlásila nás oba do dramaťáku. Po střední škole – stavební průmyslovce – jsem moc nevěděl, co se sebou. Během studia jsem totiž zjistil, že to nebude „to pravý vořechový“… A tak jsem po maturitě z betonu zkusil uměleckou školu. (smích) Jindra: Dostal ses napoprvé?

Martin: Ne, až napotřetí. To jsem ještě nikam nechvátal, rodiče mě živili, takže nebylo kam spěchat. (smích) I když – na svou obhajobu – už tehdy jsem chodil do práce a přispíval na domácnost. Jindra: Původně jsi byl ale spíš sportovec, ne? Martin: Sportem bych se neuživil. Zas tak výjimečný jsem nebyl, abych se mohl stát vrcholovým sportovcem. Jindra: A jak sportuješ teď? Martin: Teď se tak nějak udržuju, úplně bez pohybu bych asi být nemohl. Samozřejmě už to nejde v takové míře jako dřív, což mě trošku mrzí, ale to se nedá nic dělat. Jindra: Rozhodně jsi na tom mnohem líp než většina lidí. Navíc bych řekla, že třeba na rozdíl ode mě

Jindra: Máš během dne nějaký rituál? Třeba šlofíka po obědě nebo něco takového? Martin: Ani ne. Člověk se většinou musí přizpůsobit rytmu rodiny, však to znáš. Ale je pravda, že i doktorka mi radí, abych si vždycky našel nějakou chvilku jen pro sebe – šel si zaběhat nebo se jen projít, projet na kole. Pak si dám sprchu a třeba pivo. Párkrát do týdne si takhle dopřeju chvíli sám na sebe, vyčistím si hlavu. Jindra: Je potřeba sem tam nechat vyplavit hormony štěstí… Martin: Když mluvíš o tom štěstí, někde jsem slyšel, že štěstí je vlastně čas. Tvůj čas, který nějak trávíš. A pokud máš všechny ty věci, které dnes považujeme za samozřejmost – práci, rodinu, kde bydlet, co jíst, nejsi vážně nemocná – máš čas, který nějak naplňuješ. Já jsem těch posledních 17 let času, co jsem ženatý, nejvíc věnoval rodině a myslím, že to tak bylo správně a mělo to pro mě největší smysl. Samozřejmě že šťastnější chvilka se najde i v práci, �

J. Janoušková s M. Mejzlíkem v Mefistovi, foto L. Formánek

18 když je tvůrčí, smysluplná a zároveň poho dová jako třeba nedávno s režisérem Břeti slavem Rychlíkem při přípravě Konce masopustu. Vždy jde zkrátka o to, aby ses právě v tom daném čase ty sama cítila dobře. Jindra: Mně se poslední dobou zdá, že ten čas hrozně utíká. A čím dál častěji mívám pocit, že jím mrhám – třeba jedu nakoupit a strávím tam tři hodiny svého života, které jsem mohla věnovat něčemu užitečnějšímu. Martin: Lidi dělají i větší blbosti – prosedí ten čas v hospodě nebo u počítače. Já se teď snažím být co nejvíc s rodinou a se svými dětmi, dokud mě ještě aspoň trochu potřebují. Jindra: Oni ti to potom vrátí! Martin: No, to už není tak jistý… (smích)

Zpívání v dešti pro Eričku Beranovou Východočeské divadlo se znovu spojilo s Národní radou osob se zdravotním postižením ČR, na jejíž popud pořádá benefiční představení muzikálu Zpívání v dešti, které se uskuteční v pátek 6. května od 19.00 hodin v Městském divadle. „Záštitu nad představením, konaným v rámci

III. ročníku akce s názvem Přístupné divadlo, převzal Pavel Šotola, člen Rady Pardubického kraje zodpovědný za sociální věci a neziskový sektor, který charitativní večer zahájí spolu s předsedou NRZP ČR Václavem Krásou,“ říká Radka Svatošová, vedoucí Poradny NRZP ČR v Pardubicích.

Výtěžek z představení, po jehož skončení proběhne ve foyer krátké společenské setkání, bude v plné výši poskytnut na léčbu, léky a terapie pro tříletou Eričku Beranovou, která je postižena postvakcinační encefalopatií. Muzikál Zpívání v dešti vychází z hollywoodské klasiky – filmu Singin’ in the Rain z roku 1952 s Debbie Reynoldsovou, Donaldem O’Connorem a Genem Kellym. Kromě známé písně Singin’ in the Rain nabízí další skvělé melodie a především úchvatné stepařské kreace. Je typickým rodinným muzikálem, který potěší a pobaví diváky všech věkových kategorií. Pardubická verze světoznámého muzikálu s Martinou Sikorovou, Josefem Pejchalem a Janem Musilem v hlavních rolích se dvakrát stala divácky nejúspěšnější inscenací roku, a přestože premiéra „Zpívání“ v režii Petra Novotného se v Pardubicích konala už v roce 2012, na nezájem diváků si stále nemůže stěžovat! RaS M. Sikorová a taneční company ve Zpívání v dešti, foto M. Klíma

19 Navždy nás opustil Jan Vocásek V neděli 10. dubna jsme se vzbudili s příjemným pocitem po zdařilé premiéře na komorní scéně, ten však nevydržel dlouho, neboť nás hluboce zasáhla zpráva o úmrtí dlouholetého člena Východočeského divadla Jana Vocáska.

Honza se narodil v roce 1953 v Praze do rodiny provozovatelů pouťových atrakcí, rodinné tradici se ale věnoval jen velmi krátce a hned po škole v roce 1970 nastoupil jako technik do Východočeského divadla. Během let se vypracoval na vedoucího jevištní techniky. Nezůstal však jen za divadelní oponou, pro svou muzikálnost, výřečnost a přirozený projev byl často obsazován do malých hereckých rolí. Při příležitosti 100. výročí otevření historické budovy divadla obdržel stříbrnou pamětní medaili. Divadlo, kterému věnoval celý svůj život, opustil až kvůli vážnému úrazu v roce 2011. Honzo, budeš nám chybět!

RaS

J. Vocásek (vpravo) s A. Postlerem a Z. Rumpíkem v My Fair Lady, foto M. Klíma

Za bigbeatem na Malou scénu Druhý večer letošního cyklu hudebních pořadů agentury Pardubický bigbeat včera a dnes, který se uskuteční 26. května na Malé scéně, organizátoři nazvali Po proudu i vlastní cestou, tak se totiž rozhodly jít kapely NuBa a JetBeat. NuBa je východočeská skupina, která vznikla na podzim roku 2014. Repertoár má postaven na vlastní tvorbě plné neotřelých hudebních nápadů, její alternativní přístup k muzice s trochou nadsázky a humoru dokáže vždy vytvořit dobrou náladu. Muzikanti sami o sobě říkají: „Naše hudba je reálná a nesnaží se být dokonalá, protože je živá. Co dodat? NuBa není NuDa!“ Druhá část večera bude patřit známé pardubické revivalové sestavě JetBeat zaměřující se na období 60. a 70. let minulého století. V klasickém obsazení kytara, basová kytara, klávesy a bicí se hudebníci vydají proti běhu času a zahrají rockové hity Beatles, Rolling Stones, Who, Kinks a C.C.R. A poprvé zde představí také vlastní tvorbu. RaS

nuba

Jako Winnie ve Šťastných dnech, foto J. Vostárek

20

Ničeho nelituji,

říká Zdena Bittlová

Blíží se derniéra Šťastných dnů, absurdní grotesky, v níž je představitelka hlavní role ZDENA BITTLOVÁ znehybněna a „vsazena“ do stolu, přesto musí upoutat a hodinu a půl udržet pozornost diváků, kteří sedí na Malé scéně takzvaně na dotek. A při této příležitosti jsem poprosila Zdenu o rozhovor. Zašly jsme do nově otevřené kavárny poblíž divadla a povídaly si nejen o této hře, ale i o stárnutí, o věcech, které ji zajímají, o lidech, kteří ji nejvíce ovlivnili. A i když se známe dlouho a často si spolu povídáme, tentokrát mě odzbrojila upřímností a otevřeností… Před premiérou jste zápasila s obrovským množstvím textu, ale nedávno jste říkala, že kdyby vás někdo v noci probudil a hodil repliku ze hry, hned budete vědět a navážete… Ano, budu, ale fakt je, že před každým představením si to ještě dvakrát třikrát projdu, protože ten text je mimořádně složitý, neobyčejně komplikovaný a těžký. Někdy zdánlivě nemá logiku, opakuje se s jemnými nuancemi, takže je těžké vědět přesně, v jaké části hry se herec nachází. Ale při představení už mi nedělá žádný problém, už si s tím hraju, už si dokonce můžu hrát i s lidmi. Stalo se, že jste se takzvaně zacyklila? Ano, párkrát, ale byly to jenom drobnosti. Jednou jsem vypustila kousek textu, pak jsem si na to vzpomněla, ale už jsem se nevracela, abych nepopletla partnera Martina Mejzlíka, který tam měl mezitím akce. Ale teď se mi to vůbec nestává. A jak reagují diváci? Jsou vnímaví a jdou s tím textem, nebo ho odmítají? Z některých představení občas i odejdou… Od začátku jsme počítali s tím, že to nebude pro širokou diváckou veřejnost. Myslím, že dnes na to jdou lidi,

kteří to chtějí vidět. A to je tam pak ticho jako v kostele a při děkovačce mám pocit, že jsou spokojení. Cítím vstřícnost a mám neskromný pocit, že mě mají rádi. Byla jsem ráda, když jsme se s ředitelem domluvili, že se hra nebude přenášet do další sezóny. Chtěla jsem, aby se to nasazovalo aspoň třikrát v měsíci a odehrálo v rámci této sezóny. Asi na třetí repríze byla mladá dívka, která mi poslala kytku, při děkovačce stála a byla dojatá. Záleží na každém, do jaké míry je citlivý nebo jak si k textu najde cestu. A jak je ochotný se tím zabývat, zamyslet se nad životem. Cítíte, že se diváci v tématu hry nacházejí? Cítím. Stalo se mi, že jsem šla v zimě ráno na procházku se psem a vyběhla za mnou paní v noční košili, přes kterou si dala bundu, a říkala: „Nezlobte se, že vás obtěžuju, ale musím vám říct, že s manželem jsme byli hrou velmi zasaženi…“ Takových ohlasů jsem zaznamenala několik, občas mi diváci říkají, že podobný problém prožívají. A pak mi jedna paní třeba řekla: „Já to žiju, proč bych na to chodila do divadla?“ Záleží na každém divákovi. Není to snadno stravitelný text a vím, že pardubický divák má raději lehčí žánr, chce si v divadle spíš odpočinout. A nikomu to samozřejmě nevyčítám. Já jsem s tím do toho

21

Když jste zkoušela hru s režisérem, který byl mnohem mladší než vy… … o dvě generace mladší… … měli jste na něco diametrálně odlišné názory? Ne. Nikdy. Nechyběla mu životní zkušenost, že si ty věci neodžil? To nevím. Ale byl velmi připravený, a dokonce mi vysvětlil některé věci, kterým jsem nerozuměla. Je tam jedna taková pasáž, o stárnutí. I když není rozdílu mezi tímto okamžikem a následujícím, přece jenom ubíhá čas. Všem. Já si uvědomuji, že jsem si jako mladá vůbec nepřipouštěla, že zestárnu. Taky cítíte, že se rok stále víc zkracuje?

A jak! A počkejte, až budete v mém věku! To je takový fofr! Někde jsem četla, že je to tím, že jsme pomalejší a všechno nám déle trvá, tak za stejný čas je i méně zážitků… Je to samozřejmě relativní, protože čas je stále stejný… (smích) Pamatuju se jako dítě, co to bylo za dobu, než přijdou prázdniny nebo než budou Vánoce. To se nedalo vydržet. Co to trvalo, než mi bylo patnáct a já jsem dostala legitku a mohla chodit na všechny filmy. A teď… Je to velký dar, když se člověk dočká stáří v relativním zdraví. Když mi to ještě jakžtakž pálí a třeba si zapamatuju text, i tak obtížný jako Šťastné dny. Zatím mi stáří nevadí. Neříkám, že bych nechtěla být o dvacet let mladší. Ale hrozné je, když je člověk nemohoucí, bezmocný. Kdyby přišel Alzheimer… no, ten člověk je šťastný, ale všichni kolem zoufalí… (smích) Nechtěla bych to, toho se bojím strašně. Šťastné dny jsou o partnerech, kteří spolu žijí už dlouho a mají na světě jenom jeden druhého. Využila jste vlastní zkušenost ze soužití se svým partnerem Petrem Hübnerem? Taky. I ty hádky mezi Winnie a Williem znám. Ale to se stává snad u všech párů, je minimum těch, co jsou bez konfliktů. Taky jsme se s Petrem hádali, o maličkostech, kvůli malichernostem, o tom většina partnerských hádek přece je… Ale na stáří to bylo jiné. Člověk se zklidnil, zmírnil… a říkal si, proč se hádat kvůli maličkostem. Bohužel nám ten klid nebyl dopřán nadlouho. A postavy ve hře se taky měly moc rády. S Petrem jsme se dostali do takové sounáležitosti, jako bychom byli rodní. On ke mně takovým způsobem patřil. Po jeho smrti… vůbec si neumím představit, že by ho nahradil někdo jiný. Neodsuzuju, že si lidé najdou dalšího partnera, třeba i v tomto věku, ale já bych to nemohla. � foto J. Vostárek

šla, že se to nebude líbit všem, a je to v pořádku. Možná mi to nebudete věřit, ale já divadlo nehraju, abych lidi ohromila nebo abych byla v Pardubicích populární. Hraju ho pro svou terapii, což mi tahle inscenace bohatě dopřává. A ráda zkouším nové věci. Ráda se pouštím do projektů, pokud za to stojí, i když vím, že budou mít krátký život jako teď Šťastné dny. Podobný případ byly Trójanky nebo třeba i Medea, i když zde byl jiný důvod, že se to hrálo málo, stála za tím spolupráce s Komorní filharmonií Pardubice, která měla jiné závazky. Na začátku jsem na to ale byla upozorněná, že to bude mít šest repríz, s tím jsem do toho šla a stálo mi to za to. A vidíte, jak je osud nespravedlivý, kdo dnes zná skladatele Bendu, autora hudby? Jenom úzký okruh lidí, co se tím zabývají. A přitom je to tak nádherná hudba, já jsem byla vysloveně unešená.

22 Po čem toužíte? Co byste ráda dělala? Co chcete zažít, vidět, ochutnat…? Moje největší touha je přečíst všechny ty knížky, co mám. Obohacuje mě to a přináší potěšení. Dokážu se strašně radovat, když je knížka dobrá. Knížka je opravdu můj nejlepší kamarád. Pamatuju si jedny prázdniny, kdy neustále pršelo. Byli jsme na chalupě, Petr ve stodole zalezlý pod autem a já s knížkou. Pro mě to byly nejkrásnější prázdniny! Tak takhle žiju. A co bych si přála? Abych nebyla nemohoucí a nebyla nikomu na obtíž a aby i ten konec byl milosrdný. A v divadle? Jsou role, které vás minuly, anebo takové, na které čekáte? Měla jsem ráda dvě role, ani jednu jsem nedostala, když se to tady hrálo. Ale naučila jsem se, že nemá smysl se kvůli rolím trápit. Já chci dělat s lidmi, co chtějí dělat se mnou. Ničeho nelituji, protože o co jsem přišla, to jsem si všechno zavinila sama, svou povahou, tím, že říkám věci, jak si myslím. Nesnažím se nikomu dostat do přízně. Proč litovat? Takhle to bylo, takhle jsem ten život prožila a takhle jsem si zahrála. Něco bylo bezvadné. Jsem moc ráda, že jsem zkoušela s Michaelem Tarantem, musím říct, že mě vždy posunul ještě dál. My jsme si v něčem velmi podobní, on říká, že jsme jakoby z jednoho hnízda… A další režiséři, kteří pro vás hodně znamenali? Abych byla spravedlivá, tak František Laurin mi dal krásné role, pěkné příležitosti. Ale především musím vzpo-

menout na tátu (Zdeněk Bittl, dlouholetý režisér a ředitel VČD – pozn. red.), protože jestli něco umím, tak jeho zásluhou. Nikdy mě nechválil, byl na mě vždycky strašně tvrdý, v životě jsem se nedočkala pochvaly. Ale díky tomu jsem vždy šla dál, nikdy jsem si neříkala, to už umím, jsem dobrá. Protože vždycky začínáte znova. S každou rolí můžete na všechno zapomenout a začínáte znova. Jistěže, s technikou po tolika letech už nemám problémy, ale stejně vždy stojíte na začátku… S tátou to nebylo lehké zkoušení, asi jsem si na něj víc dovolovala, protože u nás byla velmi liberální výchova, neměla jsem před rodiči velký respekt. Byli jsme jakoby rovnocenní. Moje máma byla ztělesněním jemnosti, křehkosti, té se velmi nepodobám. Asi mám gen po nějakém dávném předkovi. Táta někdy žertoval, že kdyby maminka nerodila doma, věřil by, že mě v porodnici vyměnili. A často mi vytýkal, že neumím jednat s lidmi diplomaticky, že všem řeknu naplno, co si myslím. Jsem si vědomá, že někdy ublížím lidem, jsem i nespravedlivá, to o sobě vím, ale nejsem zákeřná. Neposílám anonymy, nedonáším a nikdy jsem anonymně nenapadla kolegy třeba na internetu! To o sobě taky vím. Čas plynul, vypily jsme kávu, do kavárny vstupovali další lidé, hudba zesílila, přiblížil se čas oběda. A my si povídaly ještě dlouho o všem možném. Ale cítila jsem, že v několika okamžicích, které uplynuly, se stalo cosi zvláštního, dotkly jsme se pravdy, některé vzpomínky vehnaly slzy do očí. Pro mě to byla zvláštní, neopakovatelná chvíle.JaU

Ivo Žídek navrhl na Kuňku zámeckou zahradu Na Malé scéně ve dvoře v pátek 8. dubna právě začínala veřejná generální zkouška komedie Sexy prádlo, když vedle v čalounické dílně režisér Petr Novotný zahajoval předávací poradu nad návrhy scény do pohádkové inscenace Kráska a zvíře, kterou v červnu uvedeme na

Kunětické hoře. Scénografii připravil dvorní scénograf Petra Novotného Ivo Žídek, jenž poté s technickými složkami divadla detailně probral fungování navržené scény. Už samotné návrhy slibují velkolepou podívanou, takže na Kuňce na viděnou… RaS

Výklad I. Žídka pozorně sledovali ředitel divadla P. Dohnal i jevištní mistr J. Vaníček.

Scénografický návrh pro amfiteátr na Kunětické hoře. Foto R. Smetana

23

Láska, radost a smrt

v nejkrásnějších melodiích italské opery Představení doprovodí Symfonický orchestr Konzervatoře Pardubice pod taktovkou Tomáše Židka. Scénu a kostýmy vytvořil Tomáš Moravec, režie se ujal Michael Tarant. Hana Medková

P. Nekoranec, foto J. Šetlík Foto M. Fic

9. května se v Městském divadle uskuteční slavnostní operní představení nejlepších studentů a absolventů Konzervatoře Pardubice Puccini Gala. Z díla Giacoma Pucciniho zazní nejprve lyricky laděná jednoaktová opera Sestra Angelika. Její děj nás seznámí s osudem Angeliky, mladé ženy vznešeného původu, která byla na popud rodiny umístěna do kláštera, aby zbavila rodinu hanby za to, že porodila nemanželské dítě. Představí se v ní současné i bývalé posluchačky pěveckého oddělení konzervatoře, z nichž mnohé jsou laureátkami cen domácích i mezinárodních soutěží a některé již hostujícími sólistkami profesionálních divadel (Lucie Vagenknechtová, Kristýna Kůstková, Nikola Uramová, Jana Prouzová, Tereza Štěpánková, Eliška Hájková a další). Ve druhé půli představení zazní orchestrální Capriccio Sinfonico pod taktovkou absolventky Jany Mimrové a závěr večera bude patřit nejznámějším a jímavým scénám z Pucciniho slavné opery Bohéma. V roli Marcella se představí pedagog konzervatoře a sólista opery v Liberci Jaroslav Patočka a role Rudolfa se zhostí nejúspěšnější absolvent v historii Konzervatoře Pardubice, sólista Operních studií Metropolitní opery v New Yorku a Mnichovské opery, tenorista Petr Nekoranec, který patří k největším talentům světové mladé pěvecké generace.

Když němé tváře promlouvají A máme tu dalšího mazlíčka! Tentokrát kočičí slečnu, která nyní oblažuje svoji adoptivní rodinu JOSEFA LÁSKU a Elišku Dohnalovou kouzlem svého pubertálního věku. AnH Summer: Jmenuju se Summer. To zní světově, co? Ale vzniklo to úplně jednoduše – „páníčci“ mě totiž našli v létě. Někdo mě nechal na parkovišti u restaurace v tom největším vedru. Pepa a Eliška si mě vzali domů a pomohli mi do začátků, za což jim teda děkuju, no. Když jsem se trochu rozkoukala, začala jsem s výchovou svých lidských otroků. Je to teda dřina, ale zatím vše zvládají, řekla bych, celkem dobře. Občas je musím trochu usměrnit, protože se chtějí až moc mazlit a já na něžnosti zrovna nejsem. Mám taky dost důležitou práci, ráno když slyším budík, jdu „páníčky“ osobně vytáhnout z postele, aby nepřišli pozdě do divadla na zkoušku. Když odejdou z bytu, většinou spím, abych měla dost síly na blbnutí, až se vrátí. I když jim to asi nedávám moc najevo, mám je ráda, jsou to docela hodní lidští otroci.

24

Děkuju za optání Já vlastně ani nějak nevím… nedělává mi potíže napsat kamkoli cokoli o čemkoli; tentokrát jsem ale vedle. Když přijde na to obhájit nějaký svůj počin anebo pochválit počin někoho jiného, když je třeba zprostředkovat laskavému a pozornému čtenáři, potažmo divákovi, svůj osobní postoj a nenápadně mu naznačit, jaký názor je třeba zaujmout, když nezbývá než v zájmu vyšších principů povýšit

náhodu na záměr, anebo naopak, to všecko se dá okecat. Ale jak prosím pěkně odargumentovat věk? Jak to navlíknout, aby to všecko vypadalo jako umělecký záměr? Těžko. Zejména když se to jednoho dotýká osobně. Tak osobně, až už to ani osobnější nemůže být. Nezbývá, než nechat to tak a tvářit se jakoby nic. A říkat si, že je to ta jediná spravedlnost.

Anebo si s Jardou Jágrem dokola opakovat, že věk je jenom číslo. Anebo věřit tomu, co mi pravidelně říkávala jedna dívka – to nejlepší teprve přijde. Protože nemá cenu říkat si, co by, kdyby. Tak přijďte za mnou na malou scénu té velké scény, na které jsem devětadvacet let skotačil. Posedíme. Pokecáme. Zazpíváme si. A přijde i pár kamarádů. Váš Pavel Novotný Jo a napsal jsem k tomu básničku:

D e fac to De facto jsem celej

jak ta zlutá kecka. V oslapanym tele

tajím dusi decka. Rozum casto ztratím jak ponornou reku, neblízím se zatím dospelymu veku.

Co je „Carpe diem“? A co je to svet?

Vseho vsudy mi je

jedenáct krát pet! � Ačkoli foto není právě z nejaktuál nějších, nejlépe vystihuje moje rozpoložení, způsobené zmiňovanými okolnostmi…

Východočeské divadlo Pardubice Středa 1. 6. 2016 –úterý 7. 6. 2016

VÝSTAVY | EXHIBITIONS XIII. ročník festivalu otevře výstava Evy Tomkové – „VERŠOKRESBY“. Výstava vítězných prací dětské výtvarné soutěže „Kreslíme a malujeme s festivalem 2016“. Foyer divadla, přízemí. Sobota 4. 6. 2016, 19.00

GALAVEČER | GALAEVENING Fotografie Evy Stanovské. Mistr světa JAZZ BALLET VALERY, choreografie Valeriy Tereshkin (RU, SIBERIA) a Helena Machová (CR) TANEČNÍ DIVADLO HELENY MACHOVÉ (CR) BIJOU CAMARA £ GUINEE TOUMBOUI (AFRICA) DANCE GROUP LÈFAMM (NL) DANCE GROUP BEATSLIDERS (NL) THE OGAWA SCHOOL OF JAPANESE TRADITIONAL DANCE (JAP) Neděle 5. 6. 2016, 17.00

SOUTĚŽNÍ DEN | COMPETITION DAY Fotografie Evy Stanovské. Udílení Cen mezinárodní poroty a diváků. Dekorování vítězů soutěže „Kreslíme a malujeme s festivalem 2016“. Show Mistra světa JAZZ BALLET VALERY, choreografie Valeriy Tereshkin (RU, SIBERIA) a Helena Machová (CR) TANEČNÍ DIVADLO HELENY MACHOVÉ (CR) DANCE GROUP LÈFAMM (NL) DANCE GROUP BEATSLIDERS (NL) SAINT PETERSBURG CONTEMPORARY DANCE THEATRE (RU) Pondělí 6. 6. 2016, 10.00

DANCESHOW Zadáno pro školy. Fotografie Evy Stanovské. Mistr světa JAZZ BALLET VALERY, choreografie Valeriy Tereshkin (RU, SIBERIA) a Helena Machová (CR) TANEČNÍ DIVADLO HELENY MACHOVÉ (CR) DANCE GROUP LÈFAMM (NL) DANCE GROUP BEATSLIDERS (NL)

Taneční sál Konzervatoře Pardubice Pondělí 6. 6. 2016, od 14.00

DÍLNY | WORKSHOPS PŘEDPRODEJ VSTUPENEK: VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE +420 466 616 432 [email protected] JAZZTANGENS CLUB Jindřišská 698 [email protected]

Výuka pro všechny zájemce bez rozdílu věku a taneční zdatnosti. Lekce lze sledovat jako divák. Rezervace: +420 776 088 093 14.00–15.10 SARA ELMANITI (NL) – AFRO DANCE | 15.20–16.30 TERU OGAWA (JAP) – JAPANESE TRADITIONAL DANCE | 16.40–17.50 BORIS TERESHKIN (RU, SIBERIA) – URBO JAZZ | 18.00–19.10 ANDREY MAMAEV (RU, SIBERIA) – BROADWAY JAZZ | 19.20–21.30 MARINA ZAPESOCKAYA, VALENTINA VAMBOLT (RU) – DRAMA ACTING IN DANCE PERFORMANCE

TICKETPORTAL

Úterý 7. 6. 2016, 20.00

www.machovadance.cz www.vcd.cz

OLGA SERGEYEVA £ BORIS TERESHKIN ZPÍVAJÍ JAZZ (RU, SIBERIA). Večer se koná ve spolupráci festivalu s Jazztangens Club

Jazztangens Club

VÝCHODOČESKÉ DIVADLO u divadla 50, 531 62 pardubice telefon: 466 616 411 fwww.vcd.cz www.facebook.com/vcd.pardubice PŘEDPRODEJ VSTUPENEK telefon: 466 616 432 466 616 402 pondělí - čtvrtek 10:00 - 18:00 pátek 10:00 - 15:30 e-mail: [email protected]

HLAVNÍ partner VČD první HLAVNÍ partner VČD

VEČERNÍ POKLADNA telefon: 466 616 430 PŮJČOVNA KOSTÝMŮ jaroslava krejčová čtvrtek 15:00 - 17:00 telefon: 466 616 423 602 405 379 Restaurace DIVADELNÍ KLUB pondělí - čtvrtek 10:00 - 23:00 pátek 10:00 - 24:00 sobota 16:00 - 24:00 neděle 16:00 - 22:00 parkovací dům centrum ulice karla iv., pardubice 2 hodiny parkování zdarma po předložení vstupenky do včd

ZŘIZOVATELEM VČD JE STATUTÁRNÍ MĚSTO PARDUBICE ZA FINANČNÍ PODPORY MINISTERSTVA KULTURY ČR A PARDUBICKÉHO KRAJE

GENERÁLNí partner VČD

VÝZNAMNÍ PARTNEŘI VČD

MEDIÁLNÍ PARTNEŘI včd

Divadelní zpravodaj květen 2016 připravil: radek smetana design: alžběta harvanová foto na titulní straně: A. Postler a R. Chvalová, Sexy prádlo, foto J. Faukner

2016. Zdena Bittlová se loučí s Winnie. Simona Nyitrayová pošle divákům Polibek

Recommend Documents