2016. Prohlubování spolupráce mezi českými a americkými výsadkáři. strana 10 11

10/2016

Kaskáda různých přemostění

2

Ample Strike 2016

6

Záložníci nejsou jen pěšáci

8

Cvičení Engineer Rescuers 2016 probíhalo nejen ve vojenském výcvikovém prostoru Březina, ale i na slovenském Váhu Největší mnohonárodní cvičení na našem území Budování a další rozvoj aktivní zálohy se netýká pouze Armády České republiky, ale všech členských zemí NATO

Sky Soldier 2016 Prohlubování spolupráce mezi českými a americkými výsadkáři strana 10–11

Vojáci, policisté a celníci se připravovali na migrační vlnu velkého rozsahu přes české území

Aktuální téma:

MIGRACE

obsah Kaskáda různých přemostění

2

Spojila je povodeň

4

Ample Strike 2016

6

Záložníci nejsou jen pěšáci

8

Cvičení Engineer Rescuers 2016 probíhalo nejen ve vojen­ském výcvikovém prostoru Březina, ale i na slovenském Váhu Cvičení Engineer Rescuers 2016 potvrdilo připravenost českých a slovenských ženistů pro humanitární operace Největší mnohonárodní cvičení na našem území Budování a další rozvoj aktivní zálohy se netýká pouze Armády České republiky, ale všech členských zemí NATO

Sky Soldier 2016

10

Rovný přístup, ne diskriminace

12

Tobruq Legacy

16

Clean Care 2016

18

Používat vlastní mozek

20

Šest tun humanitární pomoci pro Sýrii – letouny CASA pomáhají

22

DOMINO

24

Teroristé u Dukovan

26

Záložníci u výsadkářů

27

Osobní ochránce Vojenské policie

28

Nejlepší řidič

30

Český bezpilotní CQ-100 představen

32

Letištní oko

34

Aligator 4x4 Master II

38

Čtyřiadvacítky nad Libavou

40

Kalendář

41

Ve znamení několika nej

42

Svaz vojenských veteránů ČR (SvVV ČR)

44

Vyzkoušej svůj postřeh

45

Prohlubování spolupráce mezi českými a americkými výsadkáři Zamyšlení nad některými případy, které musí řešit hlavní inspektorka ochrany lidských práv Protiletadlovci z osmi států NATO chránili společně vzdušný prostor nad slovenskou Leští

Shield

Certifikační cvičení na misi v Afghánistánu prověřilo schopnosti vojáků

Scénář s řadou incidentů a vypjatých chvil znamenal pro vojáky náročnou přípravu na skutečné situace, které je mohou v misi Resolute Support v Afghánistánu potkat. Úkolem 7. SR BAF bude zejména ochrana severní části základny Bagrám.

C

ílem letošního odborně-taktického a zároveň certifikačního cvičení Shield bylo prověřit schopnosti jednotky sedmé strážní roty k zahájení plnění úkolů v této misi. Jedná se především o činnosti spojené s ochranou základny, s prováděním bezpečnostních opatření zamezujících nepřátelskou činnost a v patrolách jak pěších, tak i  za  pomocí vozů. ­Jádro roty pod vedením kapitána Petra ­Vítka tvoří příslušníci 73. tankového praporu z Přáslavic a 74. lehkého motorizovaného praporu z  Bučovic. Ty  dále doplňují příslušníci 53.  pluku průzkumu, 22. základny vrtulníkového letectva, 103. centra CIMIC/PSYOPS, 7. mechanizované brigády a 72. mechanizovaného praporu. Celkově jde o 168 vojáků.

Reálné náměty

Námět cvičení vychází vždy z aktuální situace v místě nasazení, je postaven i na čerstvých zkušenostech příslušníků předchozích jednotek. Základem je přitom připravit vojáky na  všechny situace, které mohou nastat. Příslušníci 7. strážní roty řešili 54 incidentů a  to od  obyčejné dopravní nehody, najetí vozidla na  nástražné výbušné zařízení až po  nástřely patrol z  ručních

A fakta 73. tankový prapor se účastní pravidelně zahraničních operací jak v Evropě, tak i jinde ve světě. Do dnešních dnů šlo o tato nasazení: 4. kontingent MNF – I, Irák 12. kontingent KFOR, Kosovo 5. kontingent MNF – I, Irák 2. kontingent PRT Logar, Afghánistán 2. kontingent OMLT ISAF, Afghánistán 10. jednotka NSE ISAF, Afghánistán 2. ÚU EU TM, Mali 1. SR BAF, Afghánistán 11. jednotka NSE ISAF, Afghánistán 9. HQ ISAF, Afghánistán 3. SR BAF ISAF, Afghánistán Současná mise, tedy 7. SR BAF, Afghánistán zbraní či útoky sebevražedných atentátníků. Součástí testování byla i schopnost čet navázat kontakt s  místním obyvatelstvem ve vlastním prostoru odpovědnosti, jednat s  hlavními představiteli vesnic a  také doprovázet VIP osoby.  Příprava trvala téměř sedm měsíců a byla rozdělena do čtyř etap:

od zajištění personálního obsazení, přípravě jednotlivců – specialistů, obsluhy zbraní, až po sladění družstev, čet a následné roty jako celku.

Znalost tamních zvyků

Vojáci musí vědět nejen, jak se chovat v odlišném podnebí, kde teplotní rozdíly mezi dnem a nocí mohou být až několik desítek stupňů, ale také musí znát kulturu místních obyvatel. Velikou roli hrají kmenoví vůdci, jenž jsou do  určité míry, zejména v  očích tamních obyvatel, nad zákony Afghánistánu. Důležité je i znát tamní náboženství, kde je z 99 % zastoupen islám. Kapitán Petr Vítek, pro kterého půjde již o  čtvrté zahraniční nasazení, nešetřil chválou. „Chtěl bych vám všem poděkovat za vaši ochotu, ­pomoc a  užitečné rady, které nás budou doprovázet v  průběhu celé mise. Zároveň bych chtěl vyjádřit velké díky mým vojákům. Viděl jsem, že jste do  toho dali vše a  to je nejdůležitější. Pevně věřím v  to, že úkoly, které před nás budou postaveny, zvládneme splnit se  ctí,“ pronesl na  závěr certifikace.

Předávání zkušeností

Na  samotném řízení cvičení se podílelo nejen několik desítek příslušníků Velitelství výcviku – Vojenské akademie, včetně Praporu zabezpečení Vyškov, ale hlavně příslušníci 5. strážní roty BAF, kteří výrazně přispěli svými zkušenostmi z místa nasazení (z Afghánistánu se vrátili letos v dubnu). Celkově bylo nasazeno v zahraničních operacích 52 % příslušníků jednotky, což dává tušit, o jak zkušený tým se jedná. Nejstaršímu příslušníkovi jednotky je 44 let, naopak nejmladšímu 21. Text a foto: Michal Voska

Alianční jednotky chemiků a zdravotníků ladily ve výcvikovém prostoru Tisá připravenost pro zahraniční operace

Situace kolem nelegálních uprchlíků se v sousedních státech vyhrocuje. Českému státu hrozí příliv velkého počtu migrantů. Vláda na mimořádném zasedání vyhlašuje první, tedy nejvyšší stupeň kontrol. Policie v součinnosti s armádou a celní správou míří na vnitřní hranice se Slovenskem.

V

  souladu s  přípravou České republiky na zvláštní problematiku migrační vlny velkého rozsahu přes české území nacvičovala Policie ČR společně s Armádou ČR střežení a monitorování česko-slovenské hranice. Jednodenní cvičení bylo zahájeno koncem září v  pět hodin ráno a trvalo až do pozdního odpoledne.

„Sedmička“ na hranicích

Cvičení probíhalo po  celé hranici a  dotklo se Jihomoravského, Zlínského a Moravskoslezského kraje. Téměř sto padesát vojáků 7. mechanizované brigády doplnilo tři stovky policistů a  celníků. Armáda operovala pouze na  hranici se Slovenskem. K  dispozici měli čtyřiadvacet vozidel. Na hraničním přechodu v Lanžhotě operovalo 29 vojáků. Jejich úkolem bylo plnit úkoly Policie ČR silami a  prostředky Armády ČR na  stanovených úsecích hranice ve společných hlídkách s policií. Současně prováděli i kontrolu podél tzv. zelené hranice. Vojáci ve dvoučlenných hlídkách vyrážejí střežit dané území. Další vojáci s páskou na rukávu s označením „Policie“ plní úkoly policistů. S  dalekohledy monitorují okolí,

pomáhají s  prohlídkou při namátkových kontrolách projíždějících vozidel.

Nelegální migraci nelze podceňovat „Pro vojáky je toto cvičení další výbornou příležitostí zdokonalit si přímo v terénu součinnost s  Policií České republiky i  všechny postupy, pokud by nastala mimořádná situace s přílivem nelegálních migrantů,“ řekl ministr obrany Martin Stropnický na  jednom z  hraničních přechodů v  Lanžhotě na Břeclavsku. „Je to ale také důležitý vzkaz naší veřejnosti, že jsme na tyto mimořádné události připraveni. V  tuto chvíli nečelíme žádnému náporu, neřešíme žádnou akutní situaci, ale velmi bedlivě sledujeme vývoj ohledně migrační krize.“ Ministr obrany také dodal, že bez ohledu na  situaci má armáda permanentně v  pohotovosti 600 vojáků pro případ, že by bylo nutné čelit většímu přílivu migrantů do naší republiky.

Generál Bečvář: cvičení splnilo účel „Armáda ve  spolupráci s  Policií ČR během součinnostního cvičení prověřila reálnost zpracovaného operačního plánu. Zejména dojezdové časy do  určených příjmových míst policie a poté zaujetí jednotlivých stanovišť na  státní hranici se Slovenskou republikou,“ konstatoval náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Josef Bečvář a dodal, že armáda si také vyzkoušela systém velení a řízení a aktivaci vyčleněných sil a prostředků, čímž cvičení splnilo svůj účel. Text a foto: Jana Deckerová

Dělám v oboru, v němž objevujeme stále něco nového, nestačí na něj jeden lidský život, říká profesor Vladimír Beneš

Zaujalo nás v poslední době Příslušníci 44. lehkého motorizovaného praporu a 191. pěší roty aktivní zálohy se účastnili cvičení SAFEGUARD Dukovany 2016 Postřehy z historicky prvního výběrového řízení k 4. výsadkové rotě Představujeme vojenské profese

Armádní řidiči se ve Vyškově opět utkali v řadě náročných disciplín Technika a výzbroj

Armádní letiště se dočkají nových radiolokátorů od firmy Eldis Představujeme exponáty letošního ročníku Mezinárodního veletrhu obranné techniky IDEB, které získaly cenu Grand Prix Přesné navedení na cíl je otázkou zkušeností Nezištná podpora Vojenského fondu solidarity Dny NATO a Dny Vzdušných sil AČR se i přes nepřízeň počasí těšily velkému diváckému zájmu Představujeme spolky a organizace spolupracující s Ministerstvem obrany ČR Naleznete na fotografii čtyři rozdíly?

Seznamte se s vojenskými hodnostmi armád NATO 46 Francie

Hrozba válkou

Od první mobilizace naší armády uplynulo v těchto dnech devadesát pět let

48

2



A report 10/2016

Na slovenském Váhu i ve výcvikovém prostoru Březina probíhalo ženijní cvičení Engineer Rescuers 2016

Kaskáda různých přemostění Jako první byly nahlášeny rozsáhlé průsaky vody na ochranné hrázi v délce jednoho kilometru. Klimatické podmínky se nadále zhoršovaly. Hrozilo nejen protržení ochranné hráze, ale především zaplavení rozsáhlých území ve fiktivních sousedních státech. Tento černý scénář se záhy začal naplňovat. Byl vyhlášen nouzový stav a k ochraně obyvatelstva a likvidací povodní povolány armády obou zemí.

T

akový byl scénář česko-slovenského ženijního cvičení Engineer Rescuers 2016, které se v  září letošního roku uskutečnilo ve vojenském výcvikovém prostoru Březina a na řece Váh v oblasti obce Králová nad Váhom. V tomto případě jsme se zaměřili především na  slovenskou část cvičení. Za  českou stranu se do  tohoto cvičení zapojily jednotky 15. ženijního pluku z Bechyně a Olomouce, za slovenskou pak jednotky ženijního praporu 1. mechanizované brigády ze Seredě. Celkově se do  cvičení zapojilo 550 příslušníků ženijních praporů a  bylo nasazeno více než dvě stě kusů ženijní techniky. Z toho na Slovensku cvičilo 143 slovenských a 47 českých ženistů.

Společné brigádní úkolové uskupení „Hlavním cílem cvičení bylo sladit činnosti jednotlivých štábů ženijních praporů, a  to jak Armády České republiky, tak i Ozbrojených sil Slovenské republiky při řízení činností humanitární operace na  území dvou sousedních států. Za  tímto účelem bylo vytvořeno brigádní úkolové uskupení ženijních vojsk,“ zdůraznil velitel slovenského ženijního praporu podplukovník Ladislav Kisel. „Naše jednotky vytvořily v  průběhu

cvičení jednotný tým, který výborně splnil všechny úlohy, a tím prokázal požadované působnosti. Společný výcvik mezi našimi armádami není jen příležitostí ke zdokonalení připravenosti jednotek na nasazení, ale zároveň slouží k  vzájemnému obohacování a  prohlubování spolupráce mezi našimi ozbrojenými silami.“

Podstatně složitější rozehra To už je tady ale hlášení a  s  ním i  příkazy k plnění dalších úkolů. Vysoká hladina řeky Váh poškodila most. Je potřeba zajistit prozkoumání poškození a  v  případě nutnosti připravit most na  zničení. Zároveň navrhnout náhradní přemostění. Zatímco se část ženistů zabývá splněním tohoto úkolu, přichází další závažná informace. Část obce Králová nad Váhom je již zaplavená. Místní obyvatelé jsou odříznuti od okolního světa. Je třeba urychleně zajistit jejich evakuaci. Podobné zprávy hlásí i  další místa. V  důsledku stoupající hladiny Váhu dochází rovněž k  poškození několika mostů, případně sesuvům půdy a  neprůjezdnosti cest. Je potřeba co nejrychleji obnovit trasy především pro průjezd humanitárních pomocí a záchranných jednotek.

„Obdobné česko-slovenské cvičení se uskutečnilo již v  loňském roce. Letos ale veškeré plánování a  řídící činnost probíhá v  anglickém jazyce. To se týká i  veškerých nařízení a  operačních rozkazů. Jako podstatně složitější vnímám i  rozehru. Během tohoto cvičení bylo postupně rozehráno více než padesát situací. Od  samého začátku měla tato záležitost charakter vyšší operace. Velení praporu ji celou zplánovalo a pak provádělo doklad. A to z toho důvodu, že se připravujeme na příští rok, kdy chceme toto cvičení zaměřit na  operaci vyšší intenzity,“ vysvětluje velitel 15. ženijního pluku a  zároveň řídící cvičení plukovník Robert Bielený. „To se uskuteční na  jaře 2017 na simulátorech ve Vyškově. Průběžně ale bude probíhat celá řada společných praktických akcí na  nižších stupních. Bude se jednat například o jednotky zabývající se odminováním, pontonové jednotky, skupiny potápěčů a další.“

Multifunkční dřevozávod

Ke břehu Váhu přijíždějí tatrovky a na vodě se jako lotosové květy rozevírají spuštěné pontony. Jako první varianta nouzového překonání řeky vzniká s využitím pontonové mostní soupravy přívozové přepraviště. Na  boku se k  němu připojují vlečné čluny MO 634 (slovenští ženisté) a  MO 2000 ­Veronika (čeští ženisté). Velitel natáčí soulodí ke břehu takovým způsobem, aby na něj mohla bez problému najet tatra s humanitární pomocí. To už na  druhé straně řeky vzniká mobilní multifukční dřevozávod, jehož obsluha má vybudovat přes překážku nízkovodní dřevěný most a  zprovoznit tak další část životně důležité trasy. Dřevo získané přímo na  místě rozřezává na  trámy a  fošny

A report 10/2016 rámová pila DTJA-60 se slovenskou obsluhou. Drobnější dřevěné prvky připravuje česká pojízdná dřevařská dílna umístěná na  podvozku Tatra 810. Most o  jednom nosném poli unese techniku o váze do šedesáti tun. „Zkušenosti s  výstavbou nízkovodního dřevěného mostu jsme v  minulosti ztratili. Nyní je díky spolupráci se slovenskou stra­ nou opět získáváme. V říjnu bychom si tuto stavbu měli vyzkoušet již samostatně ve  vojenském výcvikovém prostoru Bole­ tice. Protože ne­máme rámovou pilu, tak ho  budeme sta­vět přímo z  kulatiny. Což je také možné. Tato stavba tam zůstane a budeme ji využívat pro další nácviky,“ upozorňuje rotný Milan Vránek z bechyňského praporu. Spolupráce se Slováky je prý bezproblémová. Obě armády jsou hodně podobné. Starší technika je prakticky totožná. Lišíme se jen v  nově nakoupených věcech. Například naše dřevodílna jde trochu jiným směrem, než nové stroje slovenské armády. Jsme schopni dělat s ní přesnější práce.

Raketový zatarasovací prostředek „Výhodou je, že mezi našimi armádami neexistuje jazyková bariéra. Když cvičí dvě jednotky z  různých zemí společně, mohou se, co se týče operačních postupů,

3 vzájemně doplňovat. V  devadesátých letech byla absence velkých praporních a  brigádních cvičení. Ty začaly až později kolem roku 2004. V  důsledku toho jsme ztratili některé znalosti a  schopnosti,“ vysvětluje plukovník Robert Bielený. „Tím, že spolu cvičíme, ověřujeme si standardní operační postupy. Potřebujeme získat zpět některé schopnosti, na  které jsme rezignovali. Na rozdíl od Slováků nemáme například raketový zatarasovací prostředek. Neděláme ani výstavbu nízkého dřevěného mostu. K  dispozici sice máme pouze dřevodílnu, ale přesto se nyní snažíme tuto schopnost opět získat. Naopak Slovákům pomáháme získat zpět schopnost stavět těžké logistické mosty. Oni je mají v hmotných rezervách, ale ztratili schopnost je projektovat a stavět.“

Mostní prostředky jsou nadčasové Další problémové místo na  trase pomáhá překonat mostní tank MT-55. Úplné zprovoznění tohoto úseku zajišťuje buldozer Caterpillar českého 15. ženijního pluku. Během několika minut rozhrnuje nahromaděnou hlínu a  upravuje další část cesty. Aby vozidla s  humanitární pomocí mohla ještě jednou překonat rozvodněný Váh, budují zde čeští a  slovenští ženisté pontonový most. Naši ženisté pod vedením

poručíka Josefa Kurfiřta staví část mostu na  bližším břehu. Slovenští pod vedením poručíka Matúša Daňa pak na vzdálenějším břehu. Prostřední část mostu má vytvořit přívozové přepraviště, které do těchto míst tlačí po  řece čluny. Ve  chvíli jsou všechny tři části spojeny a po mostu přejíždí mostní tank. Zatěžkávací zkouška dopadla na jedničku a vozidla s humanitární pomocí mohu dorazit ke strádajícím lidem. „Naše mostní prostředky jsou nadčasové. Jejich únosnost je šedesát tun. Letos v červnu jsme cvičili s Američany, kteří měli k dispozici most Ribenbridge. Jeho nosnost byla sice sedmdesát tun, naše souprava je ale mnohem jednodušší. Ani váha nepředstavuje nějaký problém. Pro vojáka je to mnohem lépe uchopitelný materiál. Navíc je tzv. vojákuvzdorný,“ upozorňuje plukovník Bielený. Pokud by nás něco mělo v  budoucnu posunout dopředu, tak to jsou mosty na vozidlech. Asi by bylo dobré modernizovat podvozky a  svršky podle projektů, které jsou připraveny. ­Pokud bychom AM 50 doplnili soupravami AM 70, tak by to bylo vynikající. Vhodná by byla i modernizace mostních tanků. Potřebujeme rovněž raketové odminovače, ať již přenosné či  tažené. Ty jsou velmi důležité při budování průchodů pro techniku či pro lidi. Kromě toho se jedná již jen o drobnosti v oblasti ničení nalezené munice, odtarasování cest atd.,“ uzavírá řídící cvičení. Text a foto: Vladimír Marek

4



A report 10/2016

Cvičení Engineer Rescuers 2016 potvrdilo připravenost českých a slovenských ženistů pro humanitární operace

Spojila je povodeň

Do míst, jež jsou zasaženy velkou povodní, nastupují v první fázi síly Integrovaného záchranného systému. Ženisté se svou těžkou technikou jsou obvykle aktivováni po několika dnech záchranných prací, kdy voda opadla a řeky se vrátily zpět do svých koryt. Jejich hlavním úkolem je nejen odstranit ničivé následky vodního živlu, ale pomoci zejména s obnovou zničených pozemních komunikací a výstavbou náhradních přemostění v postižených oblastech. Mimo to pak ženisté ve spolupráci s krizovým štábem pomáhají i s evakuací obyvatel, kteří zůstali v zaplavených částech území.

N

a  rozvodněných územích bylo potřeba jednak evakuovat obyvatelstvo, vystavět nové mosty, ale i provést dekontaminaci lidí. Smíšené jednotky obou armád dokonale zvládly společné postupy a  ověřily si tak, že jsou schopni v mezinárodním ženijním úkolovém uskupení českých a  slovenských záchranných ženijních jednotek v  rámci humanitárních operací pracovat jednotně.

Evakuace osob prvořadá

Obyvatelstvo dvou států, které postihla velká povodeň, zůstalo uvězněno v  zasažené oblasti. Na  místo přijíždí ženisté s  obojživelnými vodními transportéry a osoby evakuují na druhý břeh. V polovině rozbouřeného vodního živlu však dochází na tomto vozidle k závadě a obojživelník zůstává stát. Vzniklou nárazovou vlnou přepadává jedna osoba do řeky a bojuje s vlnami.

Do  akce je okamžitě vysláno záchranné plavidlo a  potápěči tonoucího zachraňují. Ihned po  záchraně je tonoucí převezen na  břeh, kde je předán rychlé záchranné službě, která byla kontaktována a povolána na místo. Člun se vrací a nakládá další osoby z  transportéru. Mezitím je simulovaná závada na  poškozeném vozidle ohlášena a  k  transportéru připlouvá vyprošťovací ženijní obojživelný prostředek PTS-10, ­který provádí boční vyvázání tak, aby zachytil poškozené vozidlo. „Procvičení daných postupů přímo v  akci, to je to nejdůležitější a  nejcennější na  dnešním výcviku ženistů,“ komentuje výcvik na  vodním cvičišti Myslejovice nadporučík Petr Mužík, vedoucí výcviku překonávání vodní překážky plavbou. „Důsledně se  procvičila záchrana osob

A report 10/2016 na  vodní hladině, vyproštění poškozeného transportéru včetně vybudování ženijních přepravišť. Při záchraně osob je vždy velmi nutná rychlá komunikace s  rychlou záchrannou službou, a i to jsme si v rámci cvičení vy­zkou­šeli.“ Důležitá je i  komunikace mezi každým vozidlem. „V době povodní nelze spoléhat jen na radiostanice, proto využíváme i další vizuální komunikaci, a  to jednak praporků v případě dobré viditelnosti, nebo i pomocí signální pistole s kombinací světlic,“ vysvětluje nadporučík Mužík.

Pytle s pískem – základ hrází Vybudovat protipovodňovou hráz o  šířce 37 metrů. V  první fázi je nutné připravit pytle s  pískem. Pytlování probíhá pomocí násypníku. Pytle se dělí na  několik druhů, jsou jednokomorové nebo dvoukomorové. Ty jednokomorové se pak dělí ještě podle velikosti, a to do 25 kilogramů nebo pytle od 25 do 50 kilogramů. „S  násypníky a  se skupinou dvaceti lidí jsme schopni za  hodinu připravit osm set pytlů,“ informuje nadporučík Petr ­Motlíček, velitel opevňovacího odřadu. „Při dostatku lidí může být už během samotného pytlování zahájena výstavba protipovodňové hráze, případně se pytluje a výstavba je zahájena posléze.“ Co se týká samotných hrází, tak se vazby dělí podle potřeby použití na několik druhů. Je to jednořadá vazba podélná, ta se využívá při menším rozlití vody ze svého koryta tak do  20 centimetrů, potom je jednořadá příčná, používá se při větším množství vody, hráz se staví do výšky jednoho metru. Pak jsou víceřadé vazby, které se používají při větší rychlosti proudu a  větším množství vody. „Tady je doporučená výška hráze jeden a  půl metru,“ pokračuje nadporučík Motlíček. „Nejčastěji jsou využívané kombinované, víceřadé vazby, a ty se staví do výšky dvou metrů.

Stavba hráze je namáhavá

Pro další zpevnění hráze se mohou pytle prokládat speciálními fóliemi, které se zabudovávají do  stavěné hráze. „Tyto pytle mají hmotnost 15 kilogramů, takže na tuto hráz při šířce 37 metrů a výšce jeden a půl metru bylo použito dva tisíce tři sta pytlů,“ konstatuje velitel odřadu. „Tato činnost je  pro  vojáky nesmírně fyzicky namáhavá, proto je nutné je při jednotlivých činnostech obměňovat. Někdo je vyčleněn jako ukladač, někdo jako nosič, sypač písku, ­vazač, některé činnosti jsou namáhavé více, některé méně.“ Při stavění hráze pomáhalo českým ženistům i deset vojáků ze ženijního praporu ze Seredi. „Při stavění této hráze jsme si potvrdili, že jsme schopni fungovat společně a  žádné rozdílné postupy nebylo nutné ­řešit,“ dodává závěrem nadporučík Motlíček.

5

Mostní provizoria fungují desítky let V případě, kdy je nutné zřídit mostové přepraviště přes zničené území, nastupují opět ženisté. Jejich úkolem byla výstavba mostu přes suchou překážku. Projekt ke  stavbě dostávají ženisté v rámci tzv. Reach ­Backu, kdy ho zpracovává Katedra ženijních technologií z  Univerzity obrany v  Brně. Ti jsou také jedni z prvních, kteří vyrážejí do oblastí postižených povodněmi. „Ten projekt je nezbytnou součástí a  prvotním předpokladem k  tomu, aby stavba vůbec mohla začít,“ vysvětluje nadporučík Michal Kopuletý, řídící výcviku výstavby mostního provizoria. „Samotná výstavba mostu je poměrně jednoduchá, v  tom také tkví síla těchto mostů. Nicméně ta prvotní organizační činnost je poměrně náročná.“ V první fázi se musí do dané lokality dopravit mostní součásti, je třeba kompletně připravit staveniště a  následně se  musí všichni vojáci zacvičit. Musí proběhnout školení na  bezpečnost, včetně strojníků a montážníků, zkrátka veškerého personálu, což někdy trvá i několik dnů. Pak se teprve přistupuje k samotné stavbě. Toto konkrétní provizorium má celkovou délku 21  ­metrů, překážka má 17,5 metru.

Ženisté ze Seredi sbírali zkušenosti „Nejdůležitější na  výcviku je plynulost, rychlost, ale za  dodržení přísně bez­peč­ nostních opatření na to kladu vždy největší důraz,“ přibližuje svou práci nadporučík ­Kopuletý. „Velmi významná je i komunikace, ta je hned na druhém místě. Součástí naší jednotky jsou i  ženisté ze  ­Seredi, ti  si  podobnou stavbu mostového provizoria v reálu nikdy nevyzkoušeli. ­Proto mě ­velmi těší, že právě při tomto výcviku od  nás převzali zkušenosti, výstavbu si  vyzkoušeli a  nyní mohu prohlásit, že  jsou schopni si tuto stavbu nejen postavit, ale celou řídit a organizovat.“

Ženisté ze Seredi s českými společně Na tomto cvičení působí na třicet příslušníků ženijního praporu ze Seredi. Jsou zařazeni do jednotlivých jednotek a pracují pod českým velením. „Naopak naším přínosem byla praktická ukázka výstavby dřevěného mostu, tedy činnost, kterou česká armáda už téměř nepoužívá,“ říká nadporučík Michal Halas ze ženijního praporu ze Seredi. „Oživení si postupů výstavby tohoto druhu mostu však čeští ženisté velmi uvítali.“ Výstavba dřevěného mostu není náročná a dá se postavit i bez pomoci jeřábu, pouze za  pomoci rukou a  spojovacího materiálu.

Není tu zapotřebí speciální manipulační techniky. Stavba začíná vytyčením osy mostu s následným vyměřením. Je možné využít podpěry rámové nebo také podpěry pilotové. Ty se vtloukají do země pomocí beranidla, které je umístěno na plovoucím plavidle.

Slovenské zkušenosti s dřevěnými mosty „Tento most slouží k  přepravě živé síly a techniky, jeho nosnost je 60 tun, při zpevnění může unést až 80 tun zátěže,“ komentuje stavbu mostu nadporučík Michal ­Halas. „Jsou zřizovány na  krátkou dobu a  není možné, aby pod nimi projížděly lodě, je tam také omezení na rychlost vodního toku.“ Celá výstavba se zaměřením a  zakreslením polohy podpěr probíhá tak, že se položí břehový trám, následně se pokládají podpěry. Na  ty se pak pokládají jednotlivé trámy v  podobě hranolů. „Může to být i kulatina, ale lepší jsou hranoly, které jsou pak na  koncích zaostřené a  jsou ukládány v mírném sklonu,“ vysvětluje slovenský ženista. „Je to kvůli tomu, aby most ne­vy­bočil ze  své osy, pokud na  něj vjede vozidlo. Po  položení trámů pak následuje položení fošen, které se ukládají kolmo na trámy. Pak se na okraje mostů připevní obrubníky, a pokud by most v rámci humanitární pomoci sloužil i k přepravě osob, přidalo by se i zábradlí kvůli bezpečnosti.“ Vojáci se neustále točí, dva přináší trámy, dva ukládají. Dvojice přinášející trámy dupnutím oznamuje těm, kteří trámy ukládají, že  jsou na místě, a mohou si od nich převzít náklad trámů. „Tento zavedený postup je zejména kvůli možnému hluku, kdy nemusí být kvůli rozbouřenému vodnímu živlu slyšet, dupnutí vojáků vibruje podložku, na níž se  pohybují dva vojáci, kteří trámy kladou,“ komentuje ukázku nadporučík Halas. „Působil jsem i na operační skupině, odnáším si nové poznatky, respektive některé drobnosti v řízení cvičení,“ konstatuje nadporučík Halas. „Byly to třeba postupy při zakreslování do map. Ale celkově to bylo velkým přínosem a odnášíme si řadu cenných zkušeností pro případ, kdy bychom působili při  společném nasazení v  humanitární operaci.“ Text a foto: Jana Deckerová

6



A report 10/2016

Ample Strike 2016

Největší mnohonárodní cvičení na našem území

Letošní české cvičení s mezinárodní účastí Ample Strike 2016 se sice konalo teprve potřetí, ale svým námětem navazuje na tradici úspěšných a velmi oceňovaných mezinárodních cvičení Flying Rhino a Ramstein Rover, jež byla u 22. základny vrtulníkového letectva Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou organizována v letech 2003 až 2015. Zároveň jde o první mezinárodní cvičení s účastí záložníků.

M

ezinárodní cvičení ­Ample  ­Strike 2016 se konalo od  30. srpna do  20.  září 2016, za  účasti celkem 16 zahraničních armád aliančních a  partnerských zemí. Cílem výcviku bylo sladění činnosti předsunutých návodčích s  leteckými osádkami a veliteli pozemních jednotek. Cvičení se konalo na základě usnesení Vlády ČR číslo 1074 ze dne 21.  prosince 2015. Letošního ročníku se zúčastní okolo 1 300 cvičících, z toho jsou necelé tři stovky ze zahraničních armád, konkrétně z 16 zemí (Belgie, Estonsko, Finsko, ­Francie, Chorvatsko, Kanada, ­Litva, Lotyšsko, Maďar­sko, Německo, Nizozemsko, Polsko, Řecko, Slovinsko, Spojené státy americké, Velká Británie). Leteckou podporu vojákům poskytovali například české letouny L-159 Alca, L-39 Albatros a  JAS-39 Gripen, vrtulníky Mil  ­Mi-24/35 a  Mi-171, litevské L-39, německé PC-9, LearJet a  Tornado, polské Su-22, maďarské JAS-39 a  slovinské ­PC-9. Spojené státy americké zapojily vrtulníky AH-64 Apache a letouny B-1 a B-52, s působností ze základny ve Velké Británii. Palivo z amerického tankeru KC-135R doplňovalo nádrže nejen německým strojům Tornado, českým a maďarským Gripenům, ale právě i  letounu B-1. Stejně jako v  loňském roce bylo cvičení plně v gesci ­Armády České republiky, řídícím prvkem se stalo Velitelství Vzdušných sil. Komplexní logistické zabezpečení poskytovaly téměř všechny složky Armády ČR, koordinací byla pověřena 22. základna vrtulníkového letectva Sedlec,

A fakta Účast členských států NATO na cvičení: Belgie Estonsko zz Finsko zz Francie zz Chorvatsko zz Litva zz Lotyšsko zz Maďarsko

Německo Nizozemsko zz Řecko zz Slovinsko zz Spojené státy americké zz Velká Británie

zz

zz

zz

zz

Vícenice u  Náměště nad Oslavou. Právě schopnost hostitelské země poskytnout podporu zahraničním jednotkám se stalo dalším z cílů cvičení.

České velení

Řídící štáb letošního AMSE byl tentokrát složen výhradně z  českých příslušníků. „Armáda ČR se aktivně podílí na  rozvíjení schopností našich a  koaličních vojáků. ­Právě efektivní spolupráce leteckých a pozemních sil je jednou z  odpovědí na  současné ozbrojené konflikty,“ řekl v  úvodu zahajovací tiskové konference velitel Vzdušných sil ­Armády České republiky brigádní generál Jaromír Šebesta a  dodal:

„Jako plnohodnotný člen Severoatlantické aliance tak již třetím rokem navazujeme na  cvičení ­Ramstein Rover, které byly organizovány z úrovně NATO. Dnes je Ample Strike plně v  gesci Armády České republiky, která zabezpečuje kromě výcviku také logistické zázemí zahraničním vojákům.“ Denní program ­štábu začínal v sedm hodin poradou a  končil po  23.  hodině vyhodnocením celého dne, statistikou navedení FAC a zhodnocením letového úsilí, vlivu počasí a  výhledu na  další den. Cvičení mělo celkem šest operačních prostorů (­Operational Posts, OPs), ve  kterých bylo denně naplánováno od  9:00  hodin do  23:00  hodin celkem osm scénářů. Operační prostory, kde probíhaly scénáře s cvičnou municí, byly ve VVP Boletice a Libavá, dále ve Vícenicích a  Bechyni. Scénáře za  použití ostré munice jak letecké, tak pozemní techniky byly soustředěny do  vojenských výcvikových prostorů Bole­tice a Libavá. Ideálně se tedy denně konalo několik desítek rozeher. Podle počasí se pak výcvik pružně upravoval v jednotlivých prostorech tak, aby bylo dosaženo maximálních výsledků. Obecně však bylo denně plněno okolo 45 scénářů. V  roce 2015 bylo v  průběhu cvičení realizováno rekordních 1 600 navedení, v letošním roce nebylo cílem toto číslo překonat z  důvodu větší komplexnosti a  složitosti scénářů. „Sladění výcviku předsunutých návodčích s  leteckými osádkami a  veliteli pozemních jednotek bylo hlavním tématem cvičení Ample Strike. V letošním roce došlo k doplnění například o zapojení prostředků protivzdušné obrany, ve  prospěch jednotek, ale i proti pilotům letounů a vrtulníků, kteří se zdokonalovali v taktice překonávání protivzdušné obrany,“ uvedl řídící cvičení plukovník Zdeněk Bauer z Velitelství vzdušných sil. Další novinkou, která byla součástí cvičení, se stalo doplňování paliva ve vzduchu během misí taktického letectva i bombardérů.

A report 9/2016

Demonstrace síly

Koordinace návodčích a  pilotů byla klíčová. Pro mnohé byl zážitek spatřit a hlavně na cíl navést devadesátitunový kolos B-1 nad nepřátelské území s  cílem zastrašit nepřítele takzvanou „demonstrací síly“ v podobě průletu v pouhých 400 metrech. „Původně jsme s nízkým průletem strategického bombardéru nepočítali, ale nejednalo by se o cvičení, kdyby vše probíhalo podle dlouhodobého plánu. Musíme pracovat s  nově vzniklými scénáři tak, jak si to vyžadují reálné ­situace,“ vysvětlil řídící cvičení plukovník ­Zdeněk Bauer. „V  průběhu zahraniční operace v Afghá­nis­tá­nu jsme demonstraci síly používali často, když náš konvoj napadli povstalci. Cílem bylo, aby letoun povstalce vystrašil a  odradil je od  dalšího útočení. Pokaždé to zabralo, když jim nad hlavami v nízké výšce zaburácely vojenské stíhačky nebo bojové vrtulníky. Prostě se  rozutekli,“ objasnil účel

7

demonstrace síly zkušený letecký návodčí z  řídícího štábu cvičení. Ve  vojenství a  po­ li­tice je souslovím demonstrace síly po­pi­ sována ukázka vojenské síly. Formou může být například vojenská přehlídka nebo za­ stra­šení nepřítele způsobením rozsáhlých škod na životech a majetku.

ničení vzdušných cílů, piloti letadel zase procvičovali taktiku překonávání protivzdušné obrany. „Velkým přínosem pro nás byla účast amerických bitevních vrtulníků AH-64 Apache, které nám simulovaly vzdušného protivníka. S americkou jednotkou jsme navázali úzkou spolupráci, prospěšnou pro obě strany,“ uvedl nadporučík Milan Mašát, který řídil výcvik strakonických vojáků na Libavé. Protiletadlovci zachytávali také české letouny L-159 Alca a další letadla. Během cvičení byla také prověřována funkčnost celého systému velení a  řízení vzdušných sil. Především schopnost místa velení letecké základny (tzv. WOC – Wing Operation Centre) přijmout do  své podřízenosti, připojit do systému a efektivně řídit jednotku pozemní protivzdušné obrany. V neposlední řadě se protiletadlovci podíleli i  na  zdravotnickém výcviku příslušníků aktivní zálohy, jež se letos poprvé zapojili tohoto mezinárodního cvičení. Strakoničtí vojáci plnili úkoly také v  Boleticích, vojenském prostoru na  jihu Čech. Poskytovali zde logistickou podporu cvičícím jednotkám. „Připravujeme stravu pro více než dvě stovky vojáků, zodpovídáme za provoz polního parku na  Podvoří, máme na  starosti doplňování pohonných hmot a  technické zabezpečení cvičících jednotek,“ uzavírá velitel prvku podpory nadporučík Jiří Urban.

Protiletadlovci ze Strakonic

První mezinárodní zapojení záložníků

Zapojení prostředků pozemní protivzdušné obrany výrazně přispělo k  větší komplexnosti scénářů cvičení. Tuto techniku vyčlenili příslušníci 25. protiletadlového raketového pluku ze Strakonic. Ve  vojenském výcvikovém prostoru Libavá byla zapojena raketová baterie vyzbrojená systémem 2K12 KUB, posílená o místo velení a  řízení palby. Zatímco její příslušníci se  zdokonalovali v  zachytávání a  fiktivním

Vedle 16 armád aliančních a  partnerských zemí se poprvé zapojili i  příslušníci aktivní zálohy. Jejich úkolem byla především ochrana základny a plnění přidělených úkolů. „Toto významné mezinárodní, součinnostní cvičení, kde cvičí stovky zahraničních účastníků a  prakticky všechny složky AČR je  pro  nás velice důležité. Jsou zde naši letečtí návodčí, kteří mají na  bojišti důležitou úlohu, ale i  příslušníci zálohy. S  jejich prací jsem nadmíru spokojen. Jsou to srdcaři, kteří výraznou měrou přispívají k  plnění důležitých úkolů. Za  zmínku stojí i  zapojení starostů a obyvatel okolních obcí, kterým patří velký dík, jelikož si cvičení žádá i zvýšený letecký provoz,“ uvedl generál Bečvář při své návštěvě cvičení. Prvního týdne hlavní části cvičení se účastnilo celkem sto šedesát šest záložníků ze čtyř Krajských vojenských velitelství – Ostrava, Olomouc, Zlín a Liberec. Následně je vystřídala další rotace záložníků z pěších rot z  Prahy, Plzně, Karlových Varů, Hradce Králové a  Českých Budějovic. Pro některé záložníky šlo o první zkušenost s podobným nasazením, ale výjimkou nebyla ani předešlá, dlouholetá armádní praxe. Velitel pěší roty aktivní zálohy v Olomouci, major Jozef Randiak, sloužil dvacet čtyři let v  Přáslavicích. V civilu je od roku 2003 a o rok později vstoupil do aktivní zálohy. Jde tedy o zkušeného vojáka a velitele. Text: Michal Voska, Foto: autor, AMSE

8



A report 10/2016

Budování a další rozvoj aktivní zálohy se netýká pouze Armády České republiky, ale všech členských zemí NATO

A report 10/2016 Předsednictví NRFC nefunguje jako v EU, kdy předsednická země na dané období vyhlašuje svůj program, kterým se všichni řídí. Roli navrhovací a schvalovací mají zástupci jednotlivých států, role předsedy je pouze koordinační.

Česká legislativa se bude měnit

Záložníci nejsou

jen pěšáci

Aktivní záloha Armády České republiky už dávno nepředstavuje partu nadšenců, kteří si chtějí hrát na vojáky. Příslušníci aktivní zálohy v současnosti slouží i u takových elitních bojových jednotek, jako je například 601. skupina speciálních sil v Prostějově. S dramaticky se měnící bezpečnostní situací ve světě význam záložáků pro obranu státu nadále poroste, uvedl v rozhovoru zástupce ředitele Sekce rozvoje a plánování schopností MO plukovník gšt. Jaromír Alan. Ten v červenci oficiálně převzal dvouleté předsednictví České republiky ve výboru NRFC (National Reserve Forces Committee) při NATO.

T

ak jako donedávna Česká republika, ani NATO nemá žádnou koncepci záložních sil a  organizování záloh je ponecháno v  kompetenci jednotlivých

členských států. Logicky to přináší roztříštěný přístup, který se snaží koordinovat právě mezinárodní výbor NRFC, jehož se  Česká republika stala letos v  červenci

předsedající zemí. „Zkratka NRFC neznamená NATO Reserve Forces Committee, ale National Reserve Forces Committee. Už název naznačuje, že NATO jako takové žádné společné záložní síly nemá. Každá členská země NATO řeší záložní síly ve své legislativě ­jinak. NRFC se proto snaží být v rámci NATO fórem pro výměnu zkušeností a  informací o  tom, jak jednotlivé země přistupují k  této problematice, co by se dalo změnit a co je potřeba v této oblasti zlepšit,“ popsal plukovník Alan smysl výboru. NRFC se schází minimálně dvakrát do roka. Na  předsednické zemi je pak detailní sestavení programu zasedání. „Smyslem NRFC není sjednotit postup států NATO a  partnerských zemí, které se také těchto zasedání účastní, ale vytvořit prostor k diskusi, hledat cesty spolupráce a  případně připravit doporučení pro Vojenský výbor NATO v této oblasti,“ podotkl Alan.

Česká republika využila informace získané členstvím v  NRFC při tvorbě nové branné legislativy, jež platí od 1. července letošního roku, a  která změnila řadu důležitých pravidel pro nasazení aktivní zálohy. „Čerpali jsme ze zkušeností jiných zemí a  modifikovali je na  české prostředí – tedy jakým způsobem řešit otázku aktivní zálohy, účasti příslušníků zálohy na  výcviku, na  cvičeních v  zahraničí a  i  případy jejich nasazení do  operací. S  tím souvisí také kompenzace ‚ztrát‘ zaměstnavatelů z  důvodu uvolnění jejich zaměstnanců (záložáků) pro plnění těchto úkolů,“ vysvětluje plukovník Alan. Problematiku aktivní zálohy v  české armá­dě zastřešuje Sekce rozvoje a  plánování schopností Ministerstva obrany. „Ta má ve své podřízenosti krajská vojenská velitelství a jeden z odborů sekce se zabývá povoláním a přípravou vojáků v záloze a další odbor jejich výcvikem. I s ohledem na tyto skutečnosti náčelník Generálního štábu Armády České republiky rozhodl, že budu z  titulu zástupce ředitele sekce plnit roli předsedy výboru NRFC,“ připomenul nový předseda.

Jednotlivci i jednotky specialistů V  roce 2002 vznikla v  České republice dobrovolná aktivní záloha. Postupně bylo vytvořeno 25 takovýchto jednotek. Na  základě získaných zkušeností byla provedena optimalizace celé struktury. Dnes existuje několik dobře připravených a  vycvičených jednotek aktivní zálohy, například u  601.  skupiny speciálních sil v  Prostějově nebo u  tankového praporu v Přáslavicích. „Chtěli bychom jejich počet zvýšit a  vytvořit je i  u  jiných útvarů, kde se budou pravidelně účastnit výcviku, cvičení i  případného nasazení. Nejedná se ale o budování žádné stínové struktury – získáváme tím pro armádu schopnosti navíc i  možnost mít kam ‚sáhnout‘ v případě potřeby. Potřebujeme mít připravené vojáky, kteří vědí, co  se  od  nich očekává a  co mají dělat a  ­které budeme moci kdykoliv nasadit dle  aktuálních potřeb,“ nastínil plukovník Alan plány do  budoucna a  dodal, že koncepce počítá i  se vznikem míst pro vojáky v  záloze na  štábech jednotlivých brigád nebo praporů, kde budou součástí operační skupiny a budou se podílet na plánování a nasazení vojsk.

9 Tak jako se postupně mění koncepce aktivní zálohy, vyvíjí se i profil zájemců. „Dnes tito lidé chápou, že nestačí ‚hrát si na ­vojáky‘, ale že z nich musí být skuteční vojáci. Uvědomují si to nejen muži, ale i  ženy, které se dobrovolně stávají vojákyněmi v  záloze, i  když předtím nikdy nebyly v  aktivní službě,“ poznamenal s tím, že civilisty k armádě přivádí nejen zájem o  výcvik a  vojenskou techniku, ale i vlastenectví. „Cítí se být součástí společnosti a chtějí se podílet na tom, co je pro stát důležité,“ vysvětlil.

A fakta NRFC National Reserve Forces Committee je poradní orgán NATO složený z  národních zástupců zodpovědných za záložní síly jednotlivých členských států. Vznikl v  roce 1981 a  jeho cílem je posílit připravenost a  efektivitu záložních sil. NRFC úzce spolupracuje se styčnými důstojníky Mezinárodního vojenského štábu NATO, Velitelství spojeneckých sil pro transformaci (ACT), Velitelství spojeneckých sil pro operace (ACO), s  národními vojenskými představiteli NATO, ale i  s  asociacemi záložních sil jednotlivých zemí. Česká republika je členem NRFC od roku 1999.

České předsednictví v NRFC 2016–2018 Předseda výboru: plk. gšt. Jaromír Alan, MSc Generální sekretář: plk. v. v. Mária Gedayová Sekretariát:  plk. v. v. Pavel Ťulák plk. Milan Sklenář mjr. Daniela Sedliaková nprap. Petr Solár

Spolupráce záloh s aktivními jednotkami Česká republika je podle Alana na počátku cesty budování aktivní zálohy. „Je potřeba se dále věnovat problematice kompenzací pro zaměstnavatele tak, aby se nestávalo, že se zaměstnavatel bude snažit svého zaměstnance – záložáka, zbavit. Rozvoj aktivní zálohy bude záviset především na financích. Jestliže plánujeme, že do  roku 2025 budeme mít 5 000 příslušníků aktivní zálohy, tak to bude znamenat investice do  jejich přípravy, výcviku, výstroje i  techniky,“ doplnil. Zvýšení počtu vojáků v aktivní záloze plukovník Alan vítá. „Aktivní záloha hraje důležitou roli zejména v případě ohrožení státu. Dokud ke  stavu ohrožení státu nedojde, společnost roli záložních sil nemusí takto vnímat a ani nemusí zcela chápat potřebu zálohu vytvářet. Záložní síly musí být etablovány ve společenském povědomí. K jeho zlepšení mohou svým dílem přispět i bývalí

vojáci z  povolání, kteří působí v  celé řadě oborů lidské činnosti. Mohou vysvětlovat, proč armádu i  aktivní zálohu budujeme,“ poznamenal s  dodatkem, že armáda tak může přilákat z civilního sektoru odborníky, kteří jí jinak chybí. Řevnivost nebo soupeření mezi vojáky v  činné službě a  záložníky podle plukovníka Alana není patrná. „Když jsme začínali s koncepcí aktivní zálohy, konkrétně s tím, že budeme mít vojáky v  aktivní záloze u jednotlivých útvarů, které měly nést zodpovědnost za jejich výcvik, vznikly pochybnosti u  velitelů všech stupňů velení a  řízení, zda lze vše v daném čase s ohledem na podmínky zvládnout. První velké cvičení aktivní zálohy Hradba 2016 prokázalo, že spolupráce může fungovat a je prospěšná pro obě strany.“

Bez rezerv se žádný stát neobejde Že se na záložní jednotky bude upírat čím dál větší pozornost, vyplývá podle plukovníka Alana právě z  aktuálních mezinárodních zkušeností. „Svět se hodně změnil, politicko-vojenská situace je dnes zcela jiná než před třemi, čtyřmi lety. Už v době summitu ve  Walesu se v  reakci na  anexi ukrajinského Krymu Ruskem hovořilo o  tom, že je třeba směřovat NATO jiným směrem. Varšavský summit potvrdil tento trend. To  bude ale pochopitelně představovat určité změny v koncepcích jednotlivých členských zemí NATO. Proto už dnes některé země daleko více zahrnují zálohy do svých kalkulací. Například Francie nebo ­Německo budou nasazovat zálohu v  obrovském počtu do operací, ať už na svém území nebo v zahraničí,“ uvedl Alan s dodatkem, že právě Francie má z evropských zemí nejdelší zkušenost s  využíváním záloh: „Když se v  polovině července konala v  Paříži vojenská přehlídka u  příležitosti výročí dobytí Bastily, pochodující jednotky, kterých bylo několik tisíc, zahrnovaly více než padesát procent záložních sil.“ V současnosti právě Francie, v  důsledku teroristických útoků na  civilní obyvatelstvo, nasazuje na  svém území desítky tisíc vojáků a policistů v záloze a plánuje i zřízení další záložní armády – tzv. Národní gardy. „Ačkoliv NATO nemá jednotnou koncepci pro vytváření, budování a  použití záloh, přesto očekává, že každá země má svůj systém záloh, které by mohly být mobilizovány. Standardy NATO přímo předpokládají, že pokud dojde k nasazení záloh, jednotlivci i jednotky musí mít stejné schopnosti jako profesionální vojáci,“ upozornil plk.  Alan. S tím souvisí i rozšíření pravomoci příslušníků aktivní zálohy, kteří jsou v běžném životě civilisty. „Jakmile je záloha aktivována, stává se řádnou součástí ozbrojených sil se všemi právy i povinnostmi. Text a foto: Michal Hrbek

10



A report 10/2016

Nové vybavení a návrat ke kořenům

Prohlubování spolupráce mezi českými a americkými výsadkáři

Sky Soldier 2016 Čeští výsadkáři ze 43. výsadkového praporu již podruhé nacvičovali obsazení letiště padákovým výsadkem ve spolupráci se svými americkými kolegy z 1/91. jízdní eskadry. Po nacvičení postupů a jejich prověření v polních podmínkách při cvičení Sky Soldier II v září 2015 přijali čeští výsadkáři o stupeň aktivnější roli.

C

vičení Sky Soldier 2015 a 2016 se vyznačují řadou společných znaků – ­cvičí se na  území  České republiky, jedná se o  cvičení výsadkových jednotek AČR a  U. S. Army a  cvičení se účastní 43. výsadkový prapor posílený o specialisty a  jednotky z  ostatních útvarů AČR a  také americká 1/91. jízdní eskadra. Sky Soldier 2016 se od  svého loňského předchůdce odlišuje místem, kde se cvičící jednotky působí, rozsahem zapojení AČR a  také novým vybavením, které příslušníci 43. výsadkového praporu využili. Tyto všechny body zahrnul do  svého úvodního brífingu náčelníku Generálního štábu velitel 43. výsadkového praporu, podplukovník Jiří Adamec. ­Podle podplukovníka Adamce se do cvičení také zapojily jednotky 44. lehkého motorizovaného praporu z  Jindřichova Hradce, dělostřelecké pozorovatele poskytl 13. dělostřelecký pluk z Jínic, předsunuté letecké návodčí poskytla 22. letecká základna Náměšť nad Oslavou a prvek bezpilotních letounů Raven 102. průzkumný prapor Prostějov. Prohloubení vzájemné spolupráce a  interoperability bylo dosaženo výměnou

čet, kdy jedna americká četa byla přidělena do  sestavy 1. rotního úkolového uskupení a  jedna česká výsadková četa do  sestavy roty B 1/91. jízdní eskadry.

Soupravy NSV-12

Před zraky náčelníka Generálního štábu, velitele 4. brigády rychlého nasazení, ostatních hostů a zástupci médií byly z letounů C-295 CASA vysazeny dvě posílené výsadkové čety na padácích OVP-12SL s novými nákladními soupravami výsadkáře NSV-12, které umožňují výsadkářům seskakovat na  cíl se svou osobní výzbrojí a  osobním vybavením. Ihned po  seskoku se výsadkáři začali přesouvat na  určené shromaždiště, kde se přeskupili do  družstev a  čet a  vyzvedli si vybavení, se  kterým nemohli pro jeho rozměry nebo hmotnost seskočit. Přeskupení výsadkářů je standardní procedurou při výsadkových operacích, kdy jsou jednotlivé čety a  družstva rozdělena do  různých letounů, aby v  případě sestřelení jednoho z  nich mohl zbytek jednotky stále splnit svůj úkol. Použití prostoru

A report 10/2016

bývalého vojenského letiště Ralsko byl pro  toto cvičení zvolen záměrně, aby byly cvičící jednotky nuceny působit v  neznámém prostředí. Výsadkáři po  intenzivní spolupráci s Libereckým krajem a místní samosprávou mohli využít prostory nejen letiště, ale i jeho blízkého okolí. Přímo v areálu letiště se nacházely dva objekty, které výsadkové čety dobyly v průběhu několika hodin po vysazení. V noci z 27. na 28. září poté jednotky 1. rotního úkolového uskupení konsolidovaly své pozice a  v  ranních hodinách byly posíleny dvěma četami 1. roty 44. lehkého motorizovaného praporu, které do prostoru letiště dorazily na palubě letounu C-295 CASA. Další fází celého cvičení byl výsadek amerických jednotek doplněných o  českou výsadkovou četu z paluby letounu C-17 Globemaster letícího z letiště v Norimberku. Ten proběhl krátce po  poledni 28. září a  signalizoval začátek čtvrté fáze operace. V té zamířily americké jednotky k  cílovému objektu, jímž byl silniční most s  krycím označením „Asfalt“ a  zároveň jedna česká výsadková četa zaútočila na  železniční most s  označením „Steel“. Obsazením obou těchto objektů splnily cvičící jednotky cíle pro třetí den cvičení. Ve čtvrtý den cvičení se poté čeští a  američtí výsadkáři přesunuli k  soustavě lehkého opevnění z  dob meziválečného období. Jejich cílem bylo společně vytlačit jednotky protivníka z  tohoto prostoru a  umožnit tak jejich bezpečné vystřídání jednotkami nadřízeného stupně.

Ihned po seskoku výsadkářů měli shromáždění novináři možnost si vyslechnout reakci náčelníka Generálního štábu, generála ­Bečváře, k  tomuto cvičení. Ten před nimi prohlásil: „Máme tady už vojáky s  novou zbraní Bren. Mají nové pistole a padáky jsou v užívání dva roky.” Tyto slova doplňuje major Ivo Zelinka, zástupce velitele 43. výsadkového praporu, výčtem dalších důležitých aspektů. Všichni výsadkáři 43. výsadkového praporu účastnící se tohoto cvičení byli vybaveni novým přístrojem nočního vidění MUM-14. Stejně tak byly pro komunikaci od  úrovně družstev výše použity poprvé radiostanice Harris, které operovaly dle standard U. S. Army v  šifrovaném módu. Jako krátkou poznámku pod čarou je možno doplnit výčet vybavení, které příslušníci 43. výsadkového praporu při tomto cvičení použili. Krom již zmíněných útočných pušek CZ 805 Bren a pistol Glock 17 se jedná zejména o střední kulomety Minimi, tarasnice Carl Gustav M3, 60mm minomety ­Antos-LR a  také automatické granátomety AGS-17. O tom, že 43. výsadkový prapor udělal další významný krok kupředu při zlepšování svých schopností vést výsadkové operace, není pochyb. Výsadkový prapor, stejně jako každá jednotka pěchoty, klade velký důraz na tři klíčové schopnosti: pohyb, komunikaci a střelbu. Každá z těchto tří oblastí byla nacvičena a  prověřena v  průběhu cvičení Sky Soldier 2016. Staré noktovizory Klára, které sloužily výsadkářům ještě v  předchozím roku při cvičení Sky Soldier II, byly letos nahrazeny o  generaci výkonnějšími monokuláry MUM-14. Tím byla posílena

11

schopnost výsadkových družstev a čet vést bojové operace v  noci a  za  snížené viditelnosti. Použití radiostanic Harris, které používá taktéž například U. S. Army pod označením AN/PRC-152, napomohlo sjednotit komunikaci mezi českými a americkými prvky společného výsadkového úkolového uskupení. A v oblasti pohybu, přesunu a  dopravy výsadkářů, do  které neodmyslitelně patří schopnost vést výsadkové operace, nastal významný posun kupředu díky zavedení nákladních souprav výsadkáře NSV-12, které jsou kompatibilní s  padáky OVP-12SL, jež výsadkový prapor používá dva roky. Systém NSV-12 při cvičení Sky Soldier 2016 umožnil výsadkářům 1. rotního úkolového uskupení seskočit z letounu C-295 CASA a nést s sebou své osobní vybavení, taktickou výstroj i zbraň. Schopnost provádět seskoky se zbraní a  vybavením získal 43. výsadkový prapor po  několika letech, kdy kvůli zastaralé výstroji touto schopností nemohl disponovat.

Nasazení v Afghánistánu

I  když jsou v  současné době příslušníci 43. výsadkového praporu nasazeni v operaci Resolute Support v Afghánistánu, je možné pozorovat dopad umenšujícího se operačního tempa v této krajině i na výsadkovém praporu. Od roku 2006 do současnosti byly jednotky 43. výsadkového praporu nasazeny v rámci sil ISAF anebo operace Resolute Support celkem dvanáctkrát. Snižující se nároky operací v  Afghánistánu způsobily, že se prapor mohl vrátit k přípravě na vedení těch operací, které odpovídají jeho doktrinálnímu zařazení – padákových, vrtulníkových a přistávacích výsadkových operací.

A fakta Časová linie cvičení Sky Soldier 2016 26. září 2016 Vysazení dvou průzkumných týmů a týmu ostřelovačů 43. vpr letounem L-410 27. září 2016 Vysazení 1. rotního úkolového uskupení 43. výsadkového praporu letouny C-295 CASA s leteckou podporou bitevníku L-159 Alca Zteč a dobytí klíčových bodů na perimetru letiště výsadkovými četami 28. září 2016 Zasazení dvou pěších čet 44. lehkého motorizovaného praporu přistávacím výsadkem letounu C-295 CASA a dozásobení jednotek municí Výsadek amerických jednotek a jedné výsadkové čety 43. výsadkového praporu letounem C-17 Globemaster Zteč a dobytí klíčových přístupových bodů k perimetru letiště – silničního a železničního mostu 29. září 2016 Přesun a útok na linii lehkého opevnění severozápadně od perimetru letiště 30. září 2016 Ukončení cvičení

Náčelník štábu 43. výsadkového praporu kapitán Robert Šiška pro novináře tento trend nepřímo potvrdil. „Tento druh operací v podstatě začínáme cvičit po dlouhé době, loni byl první ročník, ­letos máme druhý a zase je to o úroveň výš.“ Při nastavení pomyslné laťky cvičení Sky Soldier, která je každým rokem posouvána výš a výš, můžeme jen s napětím očekávat další ročník tohoto cvičení. Text: Ondrej Rajkovič, foto: autor, Jan Kouba

12



A report 10/2016

Zamyšlení nad některými případy, které musí řešit hlavní inspektorka ochrany lidských práv

Rovný přístup, ne diskriminace Na linku hlavní inspektorky ochrany lidských práv jsou doru­čo­ vána různá podání. Někdy to jsou jenom žádosti o radu nebo konzultaci, mnohdy přijdou stížnosti, které se po prošetření ukáží být neopodstatněné, ať pro to, že za nimi stojí jen subjektivní pocity a emoce, anebo z důvodu důkazní nouze. Často je tomu ale i naopak. Nejčastějším předmětem řady stížností bývá porušení povinnosti rovného přístupu, například při rozhodování o prodloužení služebního závazku.

S

etkávám se s názorem, že na prodloužení služebního závazku není právní nárok a  voják tedy neprodloužení služebního poměru nemůže nijak napadnout a domáhat se změny. Samotné „neprodloužení služebního závazku“ skutečně napadnout nelze, každý voják však má právo na to, aby byla, při veškerém rozhodování týkajícím se služebního poměru, dodržena povinnost rovného přístupu a zákaz diskriminace. Vzhledem k  opakujícím se pochybením v  naplňování povinnosti rovného přístupu může být užitečné je na  pozadí šetřených stížností vysvětlit a ukázat.

ZÁKLADNÍM PODKLADEM PRO ROZHODOVÁNÍ VE VĚCECH SLUŽEBNÍHO POMĚRU JE SLUŽEBNÍ HODNOCENÍ Podle § 17 zák. č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání (dále jen „zák. č. 221/1999 Sb.“), je podkladem pro rozhodování o  služebním poměru vojáka služební hodnocení.

V jednom ze šetřených případů měl voják velmi dobré služební hodnocení. Jeho přímý nadřízený ve  služebním hodnocení za  rok 2015 doporučil prodloužit služební závazek vojáka a zároveň jej doporučil i k dalšímu kariérnímu růstu. Tento návrh i  závěry služebního hodnocení, jako zákonného relevantního podkladu, nadřízené služební orgány však ignorovaly. Jakkoli nemá nadřízený služební orgán povinnost řídit se doporučením nižšího stupně, je zároveň nutné říci, že zákon č. 221/1999 Sb., podobně jako právní pořádek České republiky obecně, mu neumožňuje chovat se svévolně.

SLUŽEBNÍ HODNOCENÍ MUSÍ BÝT OBJEKTIVNÍ A VŠE, CO JE VOJÁKOVI VYTÝKÁNO, MUSÍ MÍT REÁLNÝ ZÁKLAD V další stížnosti voják poukazoval na zaujatost svého nadřízeného a osobní averzi, která vyvrcholila zpracováním neobjektivního

A report 10/2016 a  věcně nepodloženého služebního hodnocení s  cílem neprodloužení doby trvání služebního poměru. Proti hodnocení podal námitky, ty však nebyly vypořádány. I  tomuto vojákovi jsem musela dát zapravdu. Pro žádné z negativních tvrzení neměl hodnotitel důkazní prostředky a věcně je nebyl schopen doložit, šetřením však vyšlo najevo i  to, že některá z  nich nejsou pravdivá. Vady bylo možno zhojit na  vyšším stupni, avšak služební orgán se s  věcným obsahem námitek nevypořádal, a  postupoval tak stejně jako hodnotitel v  rozporu s  vyhláškou č. 189/2015 Sb., o postupu při služebním hodnocení vojáků a jeho hlediscích, zejména s § 3 vyhlášky, a s Metodikou služebního hodnocení vojáků z povolání vydané Sekcí státního tajemníka MO. Vyhláška i  metodika upravuje postup služebních orgánů tak, aby byl zajištěn jak zájem armády, tak i chráněna práva vojáků, tj. aby závěry služebních hodnocení byly objektivní a podložené a aby se případně proti závěrům hodnocení, které by považovali za neobjektivní, mohli bránit, a upravuje postup a stanoví povinnosti služebních orgánů. Pozornost věnovaná postupu při služebním hodnocení tak, aby nemohlo docházet ke  klientelismu anebo uplatňování jiných osobních hledisek, tedy, aby bylo v  plné míře zajištěno plnění povinnosti rovného přístupu, zákazu diskriminace a  zneužívání postavení služebního orgánu má bránit tomu, aby rozhodování ve  věcech služebního poměru bylo svévolné, voják byl znevýhodněn nebo naopak zvýhodňován z  důvodu osobní předpojatosti nebo subjektivního nepodloženého hodnocení. Všemi těmito opatřeními se zajišťuje nestrannost a  objektivita hodnocení, tj. aby – zejména při rozhodování o  tak zásadních otázkách služebního poměru, jakým je doba trvání služebního závazku, případně kariérní postup – bylo v plné míře zajištěno plnění povinnosti rovného přístupu, zákazu diskriminace a  zneužívání postavení služebního orgánu, a  nedocházelo ani jiným zásahům do práv vojáka a jednání v rozporu se zájmy armády. Tato opatření byla novou právní úpravou ještě posílena.

DŮVODY NEPRODLOUŽENÍ SLUŽEBNÍHO ZÁVAZKU Šetřením se předně ukázalo, že tvrzení, kterými byl odůvodňován návrh neprodloužit služební závazek vojáka s  velmi dobrým služebním hodnocením, se nezakládala na  pravdě nebo byla z  právního hlediska irelevantní. Služebně vyšší nadřízení vojáka odůvodnili návrh na neprodloužení služebního závazku délkou zařazení vojáka na  funkci a na jednom systemizovaném místě, navíc bez zjevné snahy posunout se na jinou pozici, a tím, že neusiloval o zvýšení své kvalifikace. Absolvoval několik výběrových řízení, avšak ani u jednoho neuspěl. Jako starší

13 voják stojí v cestě mladým a novým důstojníkům, které jeho velitel nemá kam zařadit, nebo jim blokuje postup. Jako nepravdivá se ukázala tvrzení o absenci snahy vojáka zvýšit si vzdělání a kvalifikaci a postoupit na vyšší pozici; šetřením byl prokázán opak. Při výběrech personálu byla detekována korupční rizika a  zjištěna pochybení. Pokud jde o  hledisko délky zařazení na  jednom systemizovaném místě, jde o  nový institut, který dřívější právní úprava nezná a  nelze jej uplatňovat zpětně. Dobu, po  kterou může voják setrvat v konkrétním služebním zařazení, upravuje §  6a  zák. č.  221/1999 Sb., ve  znění, platném od  1.  července 2015. Podle tohoto ustanovení je služební orgán povinen rozhodnout, zda po  uplynutí tzv. rozhodné doby, upravené podrobněji vyhláškou č. 153/2015 Sb., o  stanovení typových zařazení s  rozhodnou dobou, bude voják služebně zařazen na  služební místo

se  stanovenou vyšší hodností, rozhodná doba výkonu služby ve služebním zařazení se prodlouží, voják bude služebně zařazen na jiné služební místo se stanovenou stejnou hodností nebo bude voják propuštěn ze služebního poměru. Tyto doby počínají běžet od  1. července 2015. Zákon neobsahuje retroaktivní ustanovení, které by bylo v daném kontextu v  rozporu s  požadavkem právní jistoty, a daný případ na něj tak nelze vztahovat. Samo o  sobě opět ani setrvání na  jedné funkci nemůže být přičítáno vojákovi nijak k  tíži. I  nová právní úprava počítá s  prodloužením setrvání v  jedné funkci i  po  uplynutí doby rozhodné – pokud tak rozhodne po posouzení všech relevantních skutečností služební orgán. V  daném případě však nešlo a z výše uvedených důvodů ani nemohlo jít o posouzení ve smyslu § 6a zák. č. 221/1999 Sb., neboť tato doba neuplynula, blížil se pouze konec služebního závazku vojáka.

14



A report 10/2016

HODNOTITEL

V  jiném případě rozhodl ředitel organizační složky, že hodnotitelem stěžovatele, zařazeného v  rámci tabulkové nekázně na  jiném oddělení, bude jeho formální nadřízený, který však vojáka z jeho každodenní práce nezná, neúkoluje ho a nemůže jej tedy ani hodnotit. Kromě toho, že i zde bylo zjištěno rovněž porušení povinnosti rovného přístupu, muselo být služební hodnocení, na  jehož podkladě již byl připravován výnos o  zániku služebního poměru, zrušeno, protože tento postup byl v  rozporu s  vyhláškou č. 189/2015 Sb., o postupu při služebním hodnocení vojáků a jeho hlediscích, podle níž „služební hodnocení zpracuje hodnotitel, kterým je přímý nadřízený vojáka, v  jehož podřízenosti je  hodnocený voják nepřetržitě nejméně 3  měsíce.“ Voják tedy musí být hodnocen výlučně takovým nadřízeným, který jej z výkonu služby zná a ví, jakým způsobem služební úkoly plní a jak k nim přistupuje, jako základním východiskem proto, aby hodnocení bylo (mohlo být) objektivní, spravedlivé a  vycházelo ze znalosti konkrétního vojáka po delší období z jeho výkonu, práce (které vyhláška stanoví jako „nejméně tři měsíce“). Tabulkovou nekázeň vyhláška nepřipouští, a  proto ani situaci, kdy je voják po dobu několika let v podřízenosti jiného velitele, než kam je tabulkově zařazen, výslovně neřeší. Jak však již bylo shora uvedeno, v  intencích citovaného ustanovení může být hodnotitelem ­jedině ten velitel, který má vojáka pod dobu tří měsíců v  podřízenosti skutečně, nikoli pouze formálně. Zcela jasně se vyjadřuje Základní řád ozbrojených sil, podle jehož čl. 44 „Přímými nadřízenými jsou ti, kterým jsou vojáci služebně podřízeni, byť jen dočasně. Přímý nadřízený, nejbližší k  podřízenému, se nazývá nejbližší nadřízený.

PORUŠENÍ POVINNOSTI ROVNÉHO PŘÍSTUPU Podle § 2 odst. 3 zák. č. 221/1999 Sb., jsou služební orgány povinny zajišťovat rovný přístup a  rovné zacházení se všemi uchazeči o  povolání do  služebního poměru a  se  všemi vojáky při vytváření podmínek výkonu služby, zejména pokud jde o  odbornou přípravu a  dosažení služebního postupu, odměňování, jiná peněžitá plnění a plnění peněžité hodnoty. Kdo je služebním orgánem určuje §  2 odst. 5 zák. č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky („služebním orgánem v ozbrojených silách jsou prezident republiky, ministr obrany a  v  rozsahu určeném rozkazem prezidenta nebo rozkazem ministra velitelé, náčelníci a  jiní vedoucí pracovníci“), a § 2 odst. 2 zák. č. 221/1999 Sb. („Právní úkony ve věcech služebního poměru jménem České republiky činí služební orgány, kterými jsou prezident republiky,

ministr obrany a  v  rozsahu určeném rozkazem prezidenta nebo rozkazem ministra velitelé, náčelníci, ředitelé a  jiní vedoucí zaměstnanci“). Z  uvedených ustanovení je zjevné, že jakýkoli velitel, náčelník nebo jiný vedoucí zaměstnance (nemusí jít ani o vojáka z povolání), kterého určí prezident nebo ministr jako oprávněného k  jakémukoli právnímu úkonu vůči vojákovi (např. oprávnění určení do  služby ve  směně, ale i stanovením nadřízenosti a podřízenosti v Základním řádu ozbrojených sil) je služebním orgánem. Povinnost dodržovat ustanovení § 2 odst. 3 zák. č. 221/1999 Sb. má služební orgán a tedy každý velitel, náčelník nebo jiný vedoucí zaměstnanec při jemu svěřené činnosti. Za účelem zjištění, zda došlo v daném případě k  porušení povinnosti rovného přístupu, jsme se zaměřili na rozhodování (podání návrhu na  prodloužení) u  všech vojáků útvaru, kde byl zařazen. Z  šetření vyplynulo, že v  roce 2016 nebylo velitelem útvaru doporučeno prodloužení služebního závazku pouze dvěma vojákům, kteří měli zájem o prodloužení, přičemž jeden byl v roce 2014 a v roce 2015 hodnocen výrazně (asi o  polovinu) nižší známkou nebo bodovým ohodnocením, než stěžovatel, a  druhým byl právě on. Služební závazek byl oproti tomu prodloužen všem vojákům, kteří o  prodloužení projevili zájem, a  jejichž celkové hodnocení v  roce 2014 dosáhlo celkové známky 2 a  vyšší, a  v  roce 2015 známky 58 a  vyšší, s  výjimkou stěžovatele. Porušení povinnosti rovného přístupu podle § 2 odst. 3 zák. č. 221/1999 Sb., tak bylo doloženo nejen poskytnutými vysvětleními a  jejich porovnáním s  relevantními důkazními prostředky, ale i  vyplynulo z tohoto srovnání.

ZÁKAZ DISKRIMINACE Z DŮVODU VĚKU Ustanovení § 2 odst. 3 zák. č. 221/1999 Sb., stanoví vedle povinnosti rovného přístupu i  zákaz diskriminace, a  to diskriminace uchazečů a  vojáků z  důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, sexuální orientace, víry a náboženství, národnosti, etnického nebo sociálního původu, majetku, rodu, manželského a rodinného stavu a povinností k rodině, těhotenství nebo mateřství anebo proto, že vojákyně kojí. Věk je diskriminačním hlediskem, které zákon o  vojácích z  povolání výslovně neuvádí, je zde však striktně stanovena povinnost rovného zacházení, vyplývající z našeho ústavního pořádku, která jej plně pokrývá (muselo by být zákonem vyloučeno, pokud by pro takové ustanovení bylo možno najít legitimní důvod). Zároveň je věk uveden výslovně jako dis­ kriminační hledisko v § 2 zák. č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací (antidiskriminační zákon), který se vztahuje na všechny druhy pracovně a  služebně právních vztahů (§ 1 antidiskriminačního zákona). V § 2 odst. 3 se následně hledisko věku mezi zakázanými diskriminačními důvody výslovně objevuje.

VĚK PŘI ROZHODOVÁNÍ O PRODLOUŽENÍ SLUŽEBNÍHO ZÁVAZKU NESMÍ HRÁT ROLI Tvrzení, že, byť i  jen profesně, „starší musí uvolnit místo mladším“, je právně naprosto

A report 10/2016 nepřípustný. Požadovaného výsledku, tj.  akceschopné armády a  fyzicky i  profesně zdatných vojáků, lze přitom dosahovat nenapadnutelnými prostředky: zatímco požadavky na splnění kritérií potřebné fyzické zdatnosti a zdravotní způsobilosti jsou v daném kontextu zcela legitimní, věk jím není a být ze shora uvedených důvodů nemůže. Pokud by se hledisko věku, třeba i ve spojitosti s praktickými důvody (nárůst mandatorních výdajů nebo nákladů na  zdravotní péči) jakkoli promítalo do  rozhodování služebních orgánů ve  věcech služebního poměru, mohla by tato praxe být označena za diskriminaci z důvodu věku, a pokud by šlo o  tyto praktické důvody, šlo by nadto i o postup v rozporu s dobrými mravy. Podobný přístup, obdobně jako porušování rovného přístupu jakýmkoli způsobem, by mohl být i úspěšným žalobním důvodem, a  vést tak k  majetkovým, ale i  dalším škodám. Škoda na  majetku státu, v  důsledku zbytečných soudních řízení, je  totiž vždy alespoň částečně vymahatelná. Škody na právním vědomí, k němuž nerespektováním platných právních předpisů dochází, jsou neodčinitelné. Stejně tak snížení přirozené autority služebních orgánů, důvěryhodnosti nebo poškození dobrého jména resortu nebo ozbrojených sil, k nimž v této souvislosti dochází, se napravuje jen těžko a dlouhodobě. Základním požadavkem právního státu je  zákonnost. V  primárním zájmu všech organizačních složek právního státu je tak na  prvním místě především dbát

15

na  dodržování zákonnosti. Zájem ozbrojených sil v  demokratické zemi nikdy nesmí a  nemůže být vykládán jako něco, co je nebo by mohlo být v rozporu s Ústavou a  ústavními zákony – základy státu, obsahující hodnoty, které bráníme. Při rozhodování o  prodloužení služebního závazku nemůže být tento pojem zástěrkou pro žádné zakázané jednání včetně osobních preferencí nebo projevu nelibosti vůči kterémukoliv vojákovi. Ve  všech popisovaných případech byla zjednána náprava v  meritu věci: v  prvním

případě byl vojákovi prodloužen služební závazek a  byl zařazen na  nové systemizované místo, ve věci zjištění korupčních rizik při výběrech byl podán podnět ke  změně právní úpravy. V dalších popisovaných případech byla zrušena vadná služební hodnocení, zpracována nová a  rovněž řešeno další služební zařazení vojáků. Text: Lenka Marečková, hlavní inspektorka ochrany lidských práv, foto: Vladimír Marek

16



A report 10/2016

A report 10/2016

Široké spektrum protiletadlových systémů

Protiletadlovci z osmi států NATO chránili společně vzdušný prostor nad slovenskou Leští

Tobruq Legacy

Armády osmi aliančních států vyčlenily pro cvičení široké spektrum protiletadlových raketových systémů. Jmenovat lze například protiletadlový komplex 2K12 KUB, se kterým cvičili Češi, Slováci a Maďaři, americké systémy Patriot a Avenger, či protiletadlový systém S300 PMU z  výzbroje slovenských ozbrojených sil. Na  ochraně vzdušného prostoru se ovšem podílely i  další zbraňové systémy. Češi a  Lotyši používali také protiletadlové komplety RBS-70, Slováci a Slovinci komplety Igla, Maďaři komplety Mistral a  Litevci cvičili se systémy Stinger. Poláci se do cvičení zapojili s protiletadlovým systémem Grom. Vzdušného nepřítele jednotkám simulovaly letouny JAS-39 Gripen, L-159 Alca, MiG-29, L-39 Albatros a řada dalších. Američané vyčlenili vrtulníky ­UH-60 Black Hawk, které byly v rámci rozehry využívány například k leteckému transportu raněných.

17

A fakta 25. protiletadlový raketový pluk je součástí Vzdušných sil Armády České republiky. Počátek existence útvaru v  dnešní podobě je spjat s  datem 1. ­ledna 2000, kdy útvary protiletadlové raketové obrany přešly po  řadě reorganizačních a  redislokačních změn na  brigádní systém velení. K  1. prosinci 2013 přešla brigáda na  plukovní systém. Z  organizačního hlediska se  25.  plrp člení na  velení a  štáb, dva protiletadlové raketové oddíly a  prapor podpory. Celý pluk je v  současné době dislokován v posádce ­Strakonice. Prioritním úkolem 25. plrp je zabezpečení protivzdušné obrany České republiky a  objektů státního významu (tj.  jaderných elektráren, leteckých zá­k­la­den, průmyslových aglomerací a dopravních uzlů) před vojenským i  nevojenským napadením ze vzdušného prostoru ČR. Pluk rovněž zabezpečuje protivzdušnou obranu jednotek, plnících bojové úkoly.

Inzerce

Spolupráce Čechů a Maďarů Strakonický útvar se do cvičení zapojil s protiletadlovou raketovou baterií vyzbrojenou systémem 2K12 KUB, která byla posílena o místo velení a řízení palby a četu s protiletadlovými raketovými komplety RBS-70. ­Čeští vojáci tvořili společně s ­Maďary jedno ze tří smíšených úkolových uskupení, jež na cvičení plnilo úkoly pozemní protivzdušné obrany. Hlavním zbraňovým systémem maďarských vojáků byl protiletadlový komplex 2K12 KUB, posílen o místo velení a řízení palby a četu s protiletadlovými komplety Mistral.

Mezinárodní cvičení probíhalo ve vojenském výcvikovém prostoru Lešť na středním Slovensku za účasti celkem 1 100 vojáků z osmi aliančních států – České republiky, Litvy, Lotyšska, Maďarska, Polska, Slovenska, Slovinska a Spojených států amerických. V rámci scénáře byla ochráněna fiktivní země Mendoria před útokem sousední Karpatie.

D

o  společného výcviku jednotek pozemní protivzdušné obrany se zapojilo také 180 příslušníků Armády České republiky. Převážně se jednalo o  vojáky z 25. protiletadlového raketového pluku, které doplnili jejich kolegové z velitelství Vzdušných sil Armády ČR, Centra operačně taktických systémů velení a řízení, 26. pluku velení, řízení a průzkumu a Univerzity obrany. 21. základna taktického letectva vyčlenila pro  potřeby cvičení dva letouny L-159 Alca a dva letouny JAS-39 Gripen. „Hlavním cílem cvičení bylo prověřit a zvýšit úroveň interoperability jednotek pozemní protivzdušné obrany dle standardů NATO,“ uvedl plukovník Vladimír Barca, velitel 25. protiletadlového raketového pluku ze Strakonic, a pokračoval: „Cvičení prověřilo schopnost našich vojáků spolupracovat s  ostatními koaličními jednotkami

v reakci na široké spektrum vzdušného a pozemního ohrožení. Přínos společného výcviku spočívá dále v tom, že se vojáci na všech stupních velení zdokonalili v plánování a provádění obranných a útočných operací v mezinárodním prostředí.“

Navazuje na loňské cvičení v České republice Na  úplném začátku byla myšlenka zrealizovat společné česko-slovenské cvičení. Zájem však projevily i další národy. Do prvního podobného cvičení s  názvem Tobruq Legacy 2015, jež proběhlo vloni v  červnu v  České republice, se zapojily jednotky z pěti členských států NATO (České republiky, Litvy, Maďarska, Slovenska a Spojených

Připomíná hrdiny od Tobruku států amerických). V letošním roce se nově přidali ještě vojáci z Lotyšska, Polska a Slovinska. „Tradici společného výcviku s našimi aliančními partnery v oblasti pozemní protivzdušné obrany bychom chtěli i  nadále rozvíjet,“ doplnil plukovník Barca. Největší letošní cvičení na  Slovensku probíhalo pod taktickým námětem. Podle něj fiktivní země Karpatia požádala Severoatlantickou alianci o  pomoc před sousedním státem ­Mendoria, který nerespektoval její státní suverenitu a  opakovaně narušoval karpatijský vzdušný prostor. Úkolem států, jež se zapojily do  operace Tobruq Legacy, bylo chránit bezletovou zónu, jež Aliance vyhlásila nad Karpatií.

Název cvičení Tobruq Legacy lze do češtiny přeložit jako Tobrucký odkaz či ­Tobrucké dědictví a připomíná hrdinské skutky vojáků 200. čs. lehkého protiletadlového pluku, kteří za druhé světové války bojovali u strategického přístavu Tobruk na severu ­Afriky. Strakonický 25. protiletadlový raketový pluk i  protiletadlová raketová brigáda v  ­Nitře na Slovensku se hlásí k jejich odkazu. Čestné názvy obou útvarů (v  případě českého „Tobrucký“, u  slovenského „­Obráncov Tobruku“) byly rovněž inspirací pro pojmenování cvičení. Text: kpt. Jana Samcová, Michal Voska, foto: Michal Voska

18



A report 10/2016

A report 10/2016

19

Alianční jednotky chemiků a zdravotníků ladily ve výcvikovém prostoru Tisá připravenost pro zahraniční operace

Clean Care 2016

Ve vojenském výcvikovém prostoru Tisá proběhlo mezinárodní cvičení Clean Care 2016. Český tým zdravotníků a chemiků tu zdokonaloval společné postupy s aliančními jednotkami Francie, Velké Británie, Německa, Spojených států amerických a Kanady v případě použití zbraní hromadného ničení nebo incidentů radiačního, chemického nebo biologického charakteru.

Š

pinavá bomba, nervový plyn sarin, vysoce nakažlivá nemoc, ale i  oběti postižené radiací. To jsou jen některé incidenty, se kterými si museli vojáci v  rámci společných mezinárodních týmů chemických a  zdravotnických jednotek poradit. Ladily se nejen standardní operační postupy, ale vyzkoušela se například i  komunikace mezi velícím stanovištěm a personálem v ochranných pomůckách uvnitř izolačních stanů.

Chirurgický tým v zahraničních operacích „S  vysíláním českých zdravotnických týmů do zahraničních operací máme dlouholeté zkušenosti a  toto cvičení je pro nás výjimečné právě v tom, že nám umožňuje cvičit situace, které nejsou tak časté a pro nás obvyklé,“ říká plukovník Jiří Zetocha, zástupce ředitele – hlavní lékař Agentury vojenského zdravotnictví. Polní nemocnice v  současné době není nikde nasazena, zato český chirurgický tým působí v Afghánistánu, kde nejenom získává zkušenosti z válečné oblasti, ale je také

A fakta

SAR I N

Sarin je jedním nervových plynů, které byly opakovaně použity ve  válečných konfliktech i proti civilistům. Přes zákaz použití byl několikrát nasazen zejména na Blízkém východě. Naposled byl použit opakovaně v Sýrii. Jeho použití potvrdily testy provedené v březnu 2013. Do  těla se tyto láky dostávají všemi vstupními branami přes plíce, sliznice a  kůži. Z  těla se špatně odstraňují a vydrží působit v organismu poměrně dlouhou dobu. Obvykle mají kumulativní vlastnosti: do  určité koncentrace v těle zasažený téměř nic nepociťuje – organismus je ještě schopný autoregulace – a až po jejím překročení se rychle rozvíjí příznaky zasažení a  nastává rychlá smrt. U  všech látek je patrné zúžení zornic, tlak v  očích, zvýšená sekrece hlenu a  slin, kašel, dušnost, nevolnost přecházející ve  zvracení. Při silnější dávce dochází ke  křečím. Smrt nastává následkem obrny dýchacích nervů nebo zástavy srdce.

velkým přínosem pro tamní obyvatelstvo a další alianční jednotky. V  rámci tohoto cvičení si čeští zdravotníci vyzkoušeli především příjem pacientů a jejich léčbu v podmínkách použití zbraní hromadného ničení. Procvičení si interoperability s ostatními aliančními jednotkami je velmi přínosné pro společné působení českých jednotek ve smíšených týmech v rámci zahraničních operací. „Pro nás jsou to nesmírně cenné zkušenosti a i na tyto bezpečnostní hrozby musíme být při zhoršující se bezpečnostní situaci ve světě připraveni, i když si je nikdo nepřejeme,“ dodává plukovník Zetocha.

Mobilní izolační jednotka za osm a půl hodiny Incidenty spojené s  únikem chemických látek, škodlivin nebo radiologických látek. To jsou scénáře, kdy si čeští lékaři vyzkoušeli postupy spojené s  transportem a  manipulací osob s vysoce nakažlivou nemocí, a  to od  příjmu, přes umístění do  mobilní izolační jednotky, zjišťování diagnózy, odběru vzorků pro laboratoř až po  dekontaminaci přepravního bioboxu a osob opouštějící mobilní izolační jednotku. „Naším úkolem bylo i  rozvinutí mobilní izolační jednotky a od aktivace k dosáhnutí plných operačních schopností jsme byli připraveni za osm a půl hodiny,“ konstatuje podplukovník Aleš Rybka, velitel mobilní izolační jednotky. „Poprvé jsme tu také použili inovované rozestavení této izolační

jednotky a testovali jsme také nový biobox, který slouží k odvozu pacientů s vysoce nakažlivou nemocí.“

Britská dekontaminační jednotka V  rámci cvičení předvedla britská armáda dekontaminaci osob zasažených bojovým plynem sarin. Postižené osoby převzali

od české jednotky, která byla na místo incidentu vyslána. Čeští chemici zasahovali přímo v  postižené oblasti a  jejich úkolem byl rychlý transport raněných k  britské dekontaminační jednotce. Po  dekontaminaci a  vyšetření pacientů britskými chemiky a  zdravotníky byli ranění předáni už  se  svojí zdravotní kartou českým zdravotníkům, kteří zajišťovali transport sanitními vozy k poskytnutí následné zdravotní péče. Komunikace mezi oběma aliančními

Inzerce

NÁČELNÍK STŘEDISKA OBSLUHY VÝCVIKOVÉHO ZAŘÍZENÍ BOLETICE nabízí volná služební místa:

Se stanovenou hodností četaře – starší mechanik

Požadujeme: technickou odbornost, zkušenosti s řízením a údržbou osobních i nákladních vozidel.

Se stanovenou hodností poručíka – velitel čety UVZ

Požadujeme: zkušenosti s řízením osob a využíváním výcvikových zařízení, základní znalost práce na PC, zkušenosti z hospodaření s materiálem, dobrá znalost anglického jazyka. Průběh výběru osob: Registrace uchazečů do 3. 11. 2016 formou zaslání profesních životopisů s kontaktem na uchazeče a souhlasným stanoviskem velitele útvaru s přeložením. Výběr osob proběhne 7. 11. 2016 u SOVZ Boletice. V případě zájmu kontaktujte personalistku: o. z. Jana Herbstová, alc.: 326 866, fax: 326 801, ŠIS: [email protected]

jednotkami v předávání raněných byla také jedním ze scénářů cvičení. Oba týmy, český i  britský, předvedly dokonalou souhru a rychlost při řešení této krizové situace.

Cenné zkušenosti pro společné nasazení „Cvičení Clean Care 2016, které tu proběhlo, je pro nás cenné v tom, že tu cvičí spolu jednotky ochrany proti zbraním hromadného ničení a zdravotnické jednotky při řešení incidentů spojených s  radiologickým, biologickým a  chemickým útokem z  celkem sedmi zemí, včetně Armády České republiky,“ informuje plukovník Vratislav Osvald, ředitel odboru výcviku a vzdělávání JCBRN Defence COE ve Vyškově. „Největší zastoupení tu má Agentura vojenského zdravotnictví z  Hradce Králové, která je podporována chemickou jednotkou z  Liberce. Interoperabilita mezi jednotkami v  rámci armád NATO a sladění jednotných postupů jsou pro všechny účastníky velmi cennou zkušeností, kterou určitě v budoucnu využijí v rámci společného působení v zahraničních operacích.“ Brigádní generál Zoltán Bubeník, ředitel Agentury vojenského zdravotnictví, vyzdvihl význam takového výcviku i z pohledu přínosu pro veřejnost. „Je nutné si uvědomit, že činnosti, které zde vojenské jednotky cvičí, se  netýkají pouze zbraní hromadného ničení, nebo biologického ohrožení. Nebezpečné chemické látky nás obklopují i  v  běžném životě a  kdykoliv může dojít k  situacím, kdy budou ohroženy životy a  zdraví civilní populace. A  i  na  takovéto situace se armády intenzivně připravují,“ dodává generál Bubeník. Text a foto: Jana Deckerová

Lidé kolem nás

21

Dělám v oboru, v němž objevujeme stále něco nového, nestačí na něj jeden lidský život, říká profesor Vladimír Beneš

Používat vlastní

mozek

Přednosta Neurochirurgické a neuroonkologické kliniky 1. LF UK a ÚVN profesor MUDr. Vladimír Beneš, DrSc., je celosvětově uznávanou kapacitou. Byl také předsedou České neurochirurgické společnosti a prezidentem Evropské asociace neurochirurgických společností. Od roku 1998 zároveň vede subkatedru neurochirurgie na Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (IPVZ). Má za sebou dvouleté prezidentování v Evropské společnosti pro chirurgii báze lební. V současné době je předsedou komise neurochirurgické anatomie Světové asociace neurochirurgických společností.

P

římo se nabízí otázka, kde na  to vše profesor Vladimír Beneš bere čas? „Čas je velmi vzácná komodita, ale člověk, když se do něčeho pustí, zjistí, že je neuvěřitelně výkonný a  za  relativně krátkou dobu toho stihne vcelku hodně,“ odpoví skromně a  dodá, že má jediné místo, kde se nudí a  tím jsou prostoje při cestování letadlem – tedy onen čas při přestupech. To ho prý vyloženě otravuje. Do  nemocnice, v  níž pracuje už hezkou řádku let a  ve  které se také před 63 roky narodil, prý chodí rád. Jeho práce je mu koníčkem, stejně jako jeho otci i synovi. Ostatně klan tří neurochirurgů Vladimírů Benešů je toho důkazem, a to aniž by rodič nutil svého potomka ke stejnému povolání a volbě oboru. Zřejmě v sobě mají identické geny, které je táhnou k tomu jedinému a vždy témuž, v čem nacházejí uspokojení. „Neurochirurgie se do  mě určitě podvědomě prosakovala, protože se o  ní doma stále mluvilo. Navíc většinu času jsem jako student strávil na  neurochirurgickém oddělení v  Plzni coby pomocná vědecká síla. Primář tehdy neměl sekundáře, takže jsem byl prakticky u  všeho. Bylo to

zajímavější a zábavnější než vlastní studium. No a po roce jsem už přednášel na plzeňské ‚Purkyňce‘. Primář Mraček mě tak vlastně naučil systematice při vědecké práci,“ rozhovořil se o svých začátcích profesor Beneš. „Každý den se těším na to, že se setkám stále s  něčím novým, že budu moci být u  toho, až budeme s  týmem mých spolupracovníků řešit případ, který jsme ještě neměli,“ přizná profesor a naráží tak vlastně na  skutečnost, kterou před lety zmínil zakladatel neurochirurgie v Ústřední vojenské nemocnici v  Praze generálmajor profesor Zdeněk Kunc, jenž přirovnával lidský mozek k vesmíru. K neprobádanému vesmíru. Když se dotkneme otázky jeho působení právě ve  střešovické vojenské nemocnici, přizná, že je stejně jako jeho táta pacifista. Vzápětí ale podtrhne, že v této nemocnici jsou pracovní pozice, v nichž musí být habilitovaný voják, tedy lékař, který má docenturu nebo profesuru a zároveň je v armádě. „Po  roční vojně jsem skončil v  záloze jako četař. Pak jsem byl povoláván na  cvičení a  po  něm mě vždy povýšili. Vojenská správa sídlila v Ústí v krásné vile, kam jsem vždy chodil k  jednomu podplukovníkovi.

Když  na  mě zařval: „Pozor!“, chytal jsem za  sebou kachlová kamna, aby se nesesunula,“ říká s úsměvem profesor a pokračuje: „On mě pokaždé povýšil o šarži výš a já mu místo „Sloužím socialistické vlasti!“ odpovídal: „Děkuji!“. A  tak mě za  mého působení v  Ústí nad Labem nakonec povýšil až na  kapitána. Poté jsem vyhrál konkurz do  vojenské nemocnice a  ze záložníka se stal aktivním vojákem. Když mobilizujete, postoupíte o  dvě hodnosti. Nad kapitánem je major, tuhle hodnost jsem ale přeskočil a  dostal rovnou podplukovníka. No a  po  pěti letech u  ­armády ze mě udělali plukovníka a  tím jsem skončil,“ vysvětlí svou vojenskou kariéru profesor Beneš. Přizná, že jeho profesní život je velmi úzce spojen s  Ústřední vojenskou nemocnicí, kde se dělaly a  dělají ty nejsložitější neurochirurgické operace a  že z  ­Kuncova původního týmu neurochirurgů zůstali ­ještě dva lékaři. Zdůrazní, že Střešovice patřily a měly by patřit mezi nejlepší pracoviště nejen v  republice. Chceme, tedy nejsme-li už, být nejlepší. To je moje vize a v takovém stavu to chci jednou tady předat. Střešovice

to mají v  sobě geneticky zakódované, už  z  historie, je tady duch a  povědomí. ­Každý, kdo chtěl atestovat z neurochirurgie, musel tímto pracovištěm projít,“ připomene a  vzápětí si posteskne, že se sem, na  toto špičkové pracoviště, nepodařilo před lety dostat také špičkovou radiochirurgii, tedy Leksellův gama nůž, což je lékařský přístroj, který se používá pro ozařování lézí v mozku. Vrátím se k  jeho účasti v  mezinárodních společenstvích. Profesor s  vážností poznamená, že hlavním smyslem tohoto je být in – získávat od  druhých informace hned a  z  první ruky a  vzájemně si předávat zkušenosti. Jde o  něco jiného než to, co si lze přečíst v  odborných publikacích. Uvede příklad změny operativy nádorů hypofýzy:  „Jako všude na  světě jsme operovali mikrochirurgicky transsfenoidálně, ale  po tom, co jsme viděli na kongresech, tedy endoskopický postup, jsme tuto metodu velmi rychle zavedli i u nás. Nás zajímá kvalita života. V  mozku dokážeme lokalizovat fokální funkce. Hybnost, řeč, zrak, sluch… Víme, kde jsou jejich centra, při operaci je monitorujeme, umíme se jim vyhnout a nepoškodit je. V případě řeči, kterou monitorovat nelze, pacienta neuspíme a on si s námi při operaci povídá. Když to shrnu, v nedávné minulosti šlo o  zachování života, za  mě o  uchování fokálních funkcí a kvality života a v éře mého syna se budou neurochirurgové zabývat určitě mnohem subtilnějšími a  detailnějšími neuropsychologickými následky,“ hovoří o budoucnosti. Svěří se, že vždy měl nejradši cerebrovaskulární neurochirurgii. „Ta nedestruuje, rekonstruuje. Ale operuji i dost nádorů, nejraději míšní a  v  oblasti pinealis, podotkne přednosta střešovické neurochirurgie. Ten je znám také tím, že si umí najít čas na to, aby svému pacientovi populárně vysvětlil, jaké se nabízejí možnosti řešení jeho nemoci. „Víte ono je to někdy docela rychlé. Lidé jsou překvapiví v  tom, že dokáží někdy i složitou věc, kterou vysvětluji člověku, do  něhož byste to neřekl, pochopit velmi rychle. Samozřejmě, když se jim to podá velmi srozumitelně. Většina našich případů je ale přímočará a mě to vysvětlení mnohdy nezabere více jak pět minut. Půlhodina je ojedinělá,“ odpoví na  mou otázku práce s pacienty a na doplnění druhé stránky

mince, tedy když něco dopadne špatně, okamžitě zareaguje: „Když se něco stane a je to špatně, tak se to musí řešit pravdou. Jiné řešení není!

A fakta Plk.  prof.  MUDr.  Vladimír Beneš, DrSc., se narodil 30. července 1953 v ­Praze. Na  Lékařské fakultě UK promoval v roce 1978 a poté pracoval na neurochirurgickém oddělení Krajské (později Masarykovy) nemocnice v  Ústí nad ­Labem. Nejprve jako mladší, později starší sekundář, od  roku 1988 jako zástupce přednosty oddělení a  od  roku 1996 jako přednosta oddělení. Od roku 1997 působí jako přednosta Neurochirurgické kliniky 1. LF UK a  ÚVN a  od  února 1998 je vedoucím subkatedry neurochirurgie IPVZ. Profesorem neurochirurgie byl jmenován v  roce 2002 (s prací „Chirurgické a intervenční léčení ischemie mozku“). Je prezidentem a členem mnoha našich i zahraničních společností a  redakčních rad odborných časopisů. Publikuje a přednáší. Neurochirurgie je o zkušenosti, kdy člověk ví, co ještě může, co už by neměl a kdy zabrzdit a  nechat třeba kousek toho nádoru na místě. Takové zkušenosti se získávají těžko a dlouho. To trvá léta. Chirurg může být sebešikovnější, ale stejně potřebuje ony zkušenosti. Dobrý neurochirurg do  pětačtyřiceti let zraje. Vlastní provedení operace je totiž vždy o  zkušenosti a  o  určité

získané jistotě, o tom, že člověk ví přesně, co dělá a  co může očekávat,“ zdůrazňuje profesor Beneš. „Mou univerzální radou pro začínající lékaře je: Používat vlastní mozek, protože nic dokonalejšího a  lepšího nemají. Tohle povolání je také o pokoře a určitě sebereflexi. Sebekritičnosti,“ uvede profesor Beneš. Náročnost své profese, napětí z  každodenní práce si kompenzuje svou zálibou v  entomologii, která pro něj představuje, jak sám uvádí, jakýsi čundr s kamarádem. „Vystoupím v Mexico City nebo v ­Pekingu na  letišti, okamžitě úplně na  všechno zapomenu, mám najednou jiné starosti a  to je  na  tom vlastně to hezké. Entomologie je má mnohem starší záliba než medicína. Je na ní výborné i to, že na suché brouky už nemusíte nikdy sáhnout. Chleba nežerou, moc místa taky nezaberou, a když mám náhodou čas a  chuť, vezmu si ty krabice a chvíli na ně koukám. Samotná entomologická věda mě zas tak moc nezajímá, mám dost své opravdové vědy. Nemám ambici brouky popisovat ani si je sám nepreparuji. Nejvíce mne baví onen atavistický lov,“ uzavře naše povídání o  svém druhém velkém koníčku neurochirurg, pokračovatel odkazu zakladatele střešovické Mekky neurochirurgů profesora Zdeňka Kunce – plukovník profesor Vladimír Beneš. Text: Miroslav Šindelář, foto: archiv Vladimíra Beneše

22



A report 10/2016

Šest tun humanitární pomoci

pro Sýrii

– letouny CASA pomáhají Česká republika každý rok poskytuje humanitární pomoc v místech potřeby. Pro rok 2016 bylo vyčleněno celkem 73 miliónů Kč z rozpočtu ČR za účelem zmírnění akutních, ale i dlouhodobě trvajících následků mimořádných událostí, jakými jsou přírodní katastrofy nebo ozbrojený konflikt. Tyto prostředky jsou na základě rozhodnutí Ministerstva zahraničních věcí v průběhu roku 2016 čerpány jak na podporu řešení uprchlické krize (např. v Řecku, Turecku nebo Libanonu), tak pro akutní pomoc obětem ozbrojeného konfliktu zejména v Sýrii a Iráku.

V

 Sýrii vrcholí humanitární krize. I když Česká republika finančně pomáhá Sýrii od  začátku konfliktu, po  šesti letech ozbrojených střetů v zemi začaly docházet základní potřeby. Na  základě rozhodnutí Ministerstva zahraničních věcí o  uvolnění finančních prostředků právě pro oběti ozbrojeného konfliktu v  Sýrii realizoval Český červený kříž v  červnu i  materiální humanitární pomoc České republiky. Na  jejím převozu do  syrského Damašku se významně podílela AČR, neboť k  zabezpečení letecké dopravy humanitární a  zdravotnické pomoci poskytla své letouny CASA C-295. Jaké jsou zásady poskytování humanitární pomoci, jak tato pomoc probíhá, co bylo jejím obsahem, ale i jak dlouho trvá příprava takové náročné akce, o tom hovoří prezident Českého červeného kříže Marek Jukl.

Následkem válečného konfliktu už zahynuly statisíce lidí, miliony Syřanů uteklo za hranice a ještě větší počet jich uprchl z domova a ve své vlastní zemi žijí jako uprchlíci. Většina nemocnic byla vážně poškozena a čtyřicet procent jich nefunguje vůbec. V souladu se svými základními principy lidskosti, nestrannosti, neutrality a nezávislosti poskytuje Český červený kříž pomoc všem lidem v  nouzi – bez ohledu na náboženství nebo politiku. Jeho partnerem v Sýrii je ­Syrský arabský červený půlměsíc, který působí na více než dvou třetinách syrského území a  ze své podstaty není spjat s  žádnou válčící stranou. Syrský arabský červený půlměsíc je, stejně jako Český červený kříž, národní společností Mezinárodního Červeného kříže.

Plynové mobilní kuchyně

„Se Syrským arabským červeným půlměsícem velmi úzce spolupracujeme již více než dvacet let, takže je pro nás osvědčeným partnerem,“ konstatuje Marek Jukl. „Od vypuknutí občanské války byla naše pomoc pouze finanční, ale nyní dochází k  situaci, kdy se poskytnutí přímé materiální pomoci v Sýrii pro místní obyvatele ukázalo jako opravdu nutné, protože na Blízkém východě již zkrátka není kde nakoupit určité nezbytné komodity.“ V této situaci je právě spolupráce s místním partnerem zásadní, neboť jeho zástupci mají přesný přehled o tom, jaký materiál

A report 10/2016 co nejvíce pomůže obětem postiženým válkou a  v  jakých oblastech je třeba. Zástupci Českého červeného kříže zároveň mají přesný přehled, kam tato pomoc zamířila. Ze syrské strany byly velmi žádané plynové mobilní kuchyně, invalidní vozíky, chodítka, berle, ale například i speciální uhlíkové obvazy. „Humanitární materiál nalezl uplatnění v  postižených oblastech Homs, Idlib, ­Quinatra, Foaa, Kefraya, Saydeh ­Zenab, ­Tartous a  Banias Camp,“ upřesňuje cílová místa prezident ČČK a  dodává, že zejména dodávka mobilních plynových kuchyní umožnila rozšíření výdeje teplých jídel strádajícímu obyvatelstvu. Za velmi důležité považuje představitel české humanitární organizace i  fakt, že Česko v  zemi ponechalo funkční velvyslanectví, protože disponuje kontakty, kterými umožňuje působit na  představitele syrských institucí v  zájmu naplňování rezolucí Rady bezpečnosti OSN a umožňuje tím přístup humanitární pomoci do všech oblastí syrského konfliktu.

Do posledního volného místa Sýrie je dlouhodobě územím se zhoršenou bezpečnostní situací. I  z  tohoto důvodu se AČR Ministerstvu zahraničních věcí a  ČČK nabídla, že zajistí přepravu humanitární pomoci do konfliktem zasažené oblasti svými vojenskými transportními letouny CASA. „Po tomto rozhodnutí pro nás bylo prioritou naplnit daný prostor přepravních letounů do  posledního centimetru, samozřejmě s ohledem na hmotnostní možnosti letounu,“ zdůrazňuje Marek Jukl. „Syrská strana sice velmi žádala ambulance, ale ty se, bohužel, co CASY nevejdou, takže druhou žádanou prioritou byly plynové mobilní kuchyně.“ Potraviny se v  postižených místech ještě dají sehnat, ale vytvořit záchytná místa, kde by lidem bez domova mohla být připravena teplá strava, to už v silách tamních humanitárních organizací není. Takové, které by syrským podmínkám vyhovovaly, vyrábí takřka jeden výrobce, a  to ve  Finsku. „Objednali jsme čtyři kusy a  nechali jsme je dopravit do  Česka,“ informuje Jukl. „Spolu s  nimi jsme pak naložili téměř 200 invalidních vozíků, přes 160 chodítek a  300 berlí spolu s  tisícem speciálních uhlíkových obvazů, v celkové hodnotě téměř tří milionů korun.“ Invalidní vozíky však nejsou primárně určeny k  běžnému použití nepohyblivým ­lidem, ale slouží v případě evakuace, protože mnoho lidí není z důvodu zranění či stáří schopných přesunu. A právě proto si je syrská humanitární organizace velmi cení. V  těžce dostupných oblastech žije přes čtyři a půl milionu lidí, na šest set tisíc je pak přímo v obležení některou z válčících stran. Humanitární pomoc, která byla do  Sýrie dopravena, měla v  této válkou postižené zemi velký ohlas. Už jen proto, že se jednalo o  vůbec první faktickou materiální pomoc ze zemí Evropské unie od roku 2011.

23

„Byli jsme překvapeni, jak pozitivně a  hlavně emotivně byla naše pomoc přijata,“ pokračuje Marek Jukl, který se osobně předání humanitární pomoci zúčastnil. „­Zástupci Syrského červeného arabského půlměsíce zdůraznili, že tuto pomoc velmi oceňují s vědomím, že česká strana má o  osud jejich země skutečný zájem a  poskytnutím pomoci pomůže zlepšit život mnoha lidem trpícím válečným konfliktem.

14 hodin tam a zpět

Naplnění dvou letounů CASA není zase tak úplně jednoduchá záležitost. „Samozřejmě jsme znali kubaturu i  možnou zátěž obou letadel, ale představit si v  reálu umístění toho či onoho materiálu umí jen málokdo,“ vzpomíná Marek Jukl. „Proto velký dík patří zástupcům 24. základny dopravního letectva Kbely, kteří s námi spolupracovali a pomohli nám v tom, že letouny byly opravdu efektivně naloženy takřka do posledního místečka.“ Samotná cesta do  syrského Damašku trvá sedm hodin, na  vyložení matriálu pak byly přibližně tři hodiny. Předání samotné pomoci pak probíhalo díky několikaměsíční komunikaci se syrskou stranou velmi rychle přímo do  šesti připravených kamionů ­Syrského červeného půlměsíce. Přestože okolí samotného letiště se nachází převážně pod kontrolou vládních jednotek, přece jen se jedná o krizovou oblast s bezpečnostními

riziky. „Samozřejmě, že člověk určitou nejistotu cítí, ale u mě i mého kolegy dr. Konečného převládalo to, že se nám tuto pomoc podařilo ve spolupráci s našimi ministerstvy zahraničí i  obrany dojednat a  uskutečnit,“ dodává prezident Jukl. Tím, že s  humanitární pomocí pak letěl hlavní představitel Českého červeného kříže, dokázala naše země, jakou vážnost situaci v této zemi přikládá. „Byl bych velmi rád, kdyby tato humanitární pomoc Sýrii nebyla poslední a pokračovala i v budoucnu,“ dodává závěrem prezident ČČK Marek Jukl. AČR plní celou řadu úkolů, které primárně směřují k  přípravě obrany ČR a  plnění mezinárodních smluvních závazků o společné obraně proti napadení. Zabezpečení letecké dopravy humanitární a  zdravotnické pomoci vojenskými letouny CASA však představuje nejen další možné zákonné uplatnění AČR, ale zejména i možnost jak lidsky přispět ke zmírnění utrpení a obnově základních životních podmínek lidí zasažených ozbrojeným konfliktem. „Pro nás bylo velmi významné, že jsme si mohli vyzkoušet spolupráci s Armádou České republiky a zejména s piloty a všemi, kteří se na této akci podíleli. Na tom, že naše pomoc mohla najít své adresáty, má velkou zásluhu i Armáda České republiky.“ Text: Jana Deckerová, foto: autorka a archiv Marka Jukla

domino

25

Zaujalo nás v poslední době Ve  Vyškově v  areálu kasáren Dědice bylo slavnostně vyřazeno šedesát sedm nových příslušníků aktivní zálohy a  padesát pět nových vojáků složilo slavnostní slib. Slavnostní vojenské přísahy se zúčastnili ministr obrany Martin Stropnický a  generálmajor Štefan Kaleta.

Na  Univerzitě obrany zahájili studium budoucí důstojníci generálního štábu. Za  účasti prvního zástupce náčelníka GŠ AČR generálporučíka Jiřího Balouna byl slavnostně zahájen nový běh kariérových kurzů, které jsou součástí programů celoživotního vzdělávání důstojníků Armády České republiky. Studium v rámci 31. kurzu Generálního štábu a  Kurzu pro vyšší důstojníky zahájilo celkem 53 příslušníků důstojnického kurzu.

Činnost vyškovského centra excelence podpoří první nealianční země. ­Rakousko, jako první z  řady „partnerských zemí“ NATO, přistoupilo k mezinárodní vojenské organizaci Centrum ochrany proti zbraním hromadného ničení (JCBRN ­Defence COE).

Ve  středočeském Kolíně se uskutečnila tradiční vzpomínka na  slavného rodáka, štábního kapitána Václava ­Morávka. Ten  patřil do  zpravodajské skupiny Tří ­králů a už během svého života se stal legendou. V  nerovném zápase s  gestapem podlehl v Praze 21. března 1942 smrtelnému zranění. V  Kolíně byly při příležitosti slavnostní vzpomínky příslušníkům aktivní zálohy předány pamětní odznaky štábního kapitána Václava Morávka. Akce se zúčastnili náměstek ministra obrany Pavel Beran a ředitel odboru pro válečné veterány plukovník gšt. Eduard Stehlík.

Ministři obrany zemí OSN jednali v  Londýně o  reformě mírových operací. Jednání se zúčastnil ministr obrany Martin Stropnický. Zasedání se účastnilo 79 zemí a jednalo se o  teprve druhé takové jednání ministrů obrany. Cílem bylo projednat reformní kroky, které mají přispět ke  zvýšení efektivity mírových misí OSN a  kvality sil, které do nich poskytují jednotlivé státy.

V  pražském parku Na  Pankráci se uskutečnila prezentace složek Integrovaného záchranného systému. Veřejnosti se tu představila Vojenská policie a Posádkové velitelství Praha. Vojenští policisté prezentovali zbraně a doprovodný motocykl BMW, který policisté používají při zabezpečování průjezdu kolon nebo při doprovodu různých delegací. Pražská posádka zaujala veřejnost laserovou střelnicí a velký úspěch mělo exhibiční vystoupení vojáků Čestné stráže.

Další z  pravidelných výstav na  Vítězném náměstí před budovou Generálního ­štábu slavnostně otevřel náčelník GŠ AČR armádní generál Josef Bečvář. Tentokrát se jednalo o  výstavu věnovanou historii tanků s  názvem „100 let tanků“. První tanky vyjely do  boje během bitvy na ­Sommě dne 15. září 1916.

První náčelník Generálního štábu v  novodobé historii Armády armádní ­generál Karel Pezl oslavil 89. narozeniny. Ve  funkci náčelníka Generálního štábu Československé armády a  později ­Armády České republiky působil v ­letech 1991 až 1993. Podílel se na  zpracování Koncepce výstavby ­Armády České republiky do roku 1996 a zahájil transformaci armády. V  Severních arkádách Starého Královského paláce Pražského hradu byla slavnostně otevřena výstava fotografií z  vojenských misí „Ten druhý život“. Výstavu slavnostně zahájil ministr obrany ­Martin Stropnický. Pražský hrad byl šestým a  posledním místem, kde byly fotografie vystaveny. Začátkem října proběhla slavnostní dražba vybraných fotografií, jejíž výtěžek je určen na podporu činnosti Komunitního centra pro válečné veterány a jejich rodinné příslušníky pod patronací Vojenské nemocnice v Brně.

Posádky 243. vrtulníkové letky 24. základny dopravního letectva Praha-Kbely a  letečtí záchranáři Hasičského záchranného sboru ­Plzeňského kraje nacvičovali jednu z  nejnáročnějších činností záchranných prací, záchranu z vodní hladiny pomocí vrtulníku.

V  salonku Praha Ministerstva obrany ocenil ministr obrany Martin Stropnický další účastníky protikomunistického odboje. Šestnáct z  nich převzalo pamětní dekrety a  odznaky za  účast v  odboji a  odporu proti komunismu, z  toho šest in memoriam. Slavnostního aktu se kromě dalších významných hostů zůčastnila náměstkyně ministra obrany Alena Netolická, předsedkyně Konfederace politických vězňů Naděžda Kavalírová a ředitel odboru pro válečné veterány plukovník gšt. Eduard Stehlík.

Akci „Šikovné ruce“ připravila ­VOLAREZA v  rámci dalšího zpestření programů pro děti rekreantů v  hotelu VZ Bedřichov ve  Špindlerově Mlýně. Během letních měsíců si děti příslušníků resortu měly možnost vyzkoušet malování na  sklo a na látku, práci s kožešinou a s papírem, vytvářely si i  vlastní přívěsky s  korálky. Akce se zúčastnilo přes dvě stě dětí. U  71. mechanizovaného praporu v  Hranicích působí od  roku 2011 akreditované výukové centrum CLS (Combat Live Saver), které cvičí vojáky k  poskytování první pomoci v  polních podmínkách. O  kurzy je mimořádný zájem, aktualizovaly se výukové materiály a  instruktoři tu  využívají poznatky nabyté v  zahraničních operacích.

Své operační působení zahájila skupina čtvrtého zastoupení na  mezinárodním velitelství mise Resolute Support v  Afghá­nistánu. Plní úkoly na  pracovištích v  centru Kábulu, na  letecké základně HKIA v  rámci amerického úkolového uskupení na základně Bagrám. Ve Slavnostní síni Národního památníku na ­Vítkově se uskutečnil slavnostní nástup vojáků, kteří se vrátili ze zahraničních misí. Vojáci 7. úkolového uskupení výcvikové mise v Mali, 18. jednotky leteckého poradního týmu a velitelství mise Resolute Support v Afghánistánu, mise EU NAVFOR Atalanta ve ­Velké Británii a  NAVFOR-MED v  Itálii, mise v  Kosovu a 1. skupiny mise UNDOF z izraelsko-syrské hranice tu převzali Záslužné kříže ministra obrany ČR, ­čestné odznaky AČR Za zásluhy a věcné dary.

26



A report 10/2016

Příslušníci 44. lehkého motorizovaného praporu a 191. pěší roty aktivní zálohy se účastnili cvičení SAFEGUARD Dukovany 2016

Teroristé u Dukovan

A report 10/2016

27

Úspěšné zájemce dělilo třicet let

Záložníci u výsadkářů

Postřehy z historicky prvního výběrového řízení k 4. výsadkové rotě, 43. výsadkového praporu nám představí zástupce velitele praporu major Ivo Zelinka.

T Přímé ohrožení jaderné elektrárny v podobě koordinovaného útoku teroristů a vybuchující vozidla napěchovaná výbušninou. Tak vypadalo cvičení, které se odehrálo u elektrárny v Dukovanech. Cíl byl jednoznačný – prověřit připravenost příslušníků záloh a jejich koordinaci s integrovaným záchranným systémem v praxi.

N

a  konci září nastoupili příslušníci 191.  pěší roty aktivní zálohy Jana ­Kubiše při Krajském vojenském velitelství Jihlava na  cvičení SAFEGUARD Dukovany 2016. Při nástupu byli podle služebního zařazení někteří záložníci jmenováni do  vojenských hodností podle zákona o  službě vojáků v  záloze platného od 1. července 2016. Ihned poté se s vojáky KVV přesunuli do  prostoru jaderné elektrárny Dukovany, kde cvičili týden zajištění vnější ochrany tohoto objektu společně s  příslušníky 44. lehkého motorizovaného praporu Jindřichův Hradec, 22. základny vrtulníkového letectva Sedlec-Vícenice, policisty Krajského ředitelství policie Kraje Vysočina a  pracovníky jaderné elektrárny. Za Armádu ČR se cvičení zúčastnilo celkem 140 osob, policistů bylo 25 a pracovníků jaderné elektrárny 50.

Teroristé zneškodněni

Cvičení SAFEGUARD se u  Dukovan koná podruhé. Vojáci mají u  přístupových cest do elektrárny strážní stanoviště vybudovaná z pytlů s pískem. „Toto je cvičení stupně tři, což je národní cvičení,“ uvedl ­Roman Havlín, který v  elektrárně vede útvar bezpečnosti. Stejným způsobem by podle něj armáda musela okolí Dukovan střežit, kdyby česká vláda vyhlásila krizovou situaci. Reálně taková situace zatím nenastala, ale scénář cvičení byl neúprosný. Reál­ ný nácvik možného ohrožení v  podobě

atentátníků a  vozů napěchovaných výbušninou. Příslušníci stráže se chystají před vjezdem do  ochranného prostoru zastavit přijíždějící osobní automobil. Dochází k  zastavení vozidla a  prohledání řidiče. Ten  ovšem dálkovou spouští aktivuje výbušninu ve  vozidle. Nastává mohutná exploze, která zabije pachatele a těžce poraní zasahující vojáky. Okamžitě jsou aktivovány všechny složky, nicméně koordinovaný teroristický útok právě začal. Do chráněného prostoru se pokouší dostat teroristé, kteří využívají momentu překvapení, nastalého zmatku a  následků exploze. Příslušníci záloh okamžitě odráží jejich útok a  letecký návodčí určuje nepřátelské pozice k  možnému leteckému útoku. Ten je proveden za  pomocí vrtulníku Mi-24 „Hind“, který za koordinované pozemní podpory rozpráší agresory a útok odvrátí. Ranění jsou ošetřeni a odvezeni do bezpečí, vojáci již pouze opatrně ohledají těla zneškodněných teroristů, která následně naloží na vozy a odvezou k dalšímu ohledání.

Autobus v akci

Jedním ze scénářů byl zmíněný útok za pomocí vozidla napěchovaného výbušninou. V druhém případě šlo o autobus, ve kterém teroristé zadržovali rukojmí. A to až do chvíle příjezdu příslušníků Policie České republiky. Ti pachatele vyzvali k  zanechání protiprávního jednání. Samozřejmě se tak nestalo a následoval koordinovaný útok na autobus.

Zásahová jednotka rozbila okna, v  mžiku došlo k  eliminaci teroristů, či  k  jejich zadržení a zajištění. Následné ohledání autobusu ukázalo podezřelý předmět v zavazadlovém prostoru. Jednotka proto povolala policejního pyrotechnika, protože je zde velké riziko, že zavazadlový prostor může obsahovat výbušninu. Pyrotechnik v  doprovodu zása­ hové jednotky provádí ohledání. Z  jeho gest vyplývá, že se jedná o  nástražné zařízení. Stahuje se a na místo je vyslán policejní pyrotechnický robot. Ten  podezřelý předmět, kterým je tlakový hrnec, opatrně svírá ve  svých mechanických čelistech a  pomalu jej odváží do  bezpečí, k  pyrotechnikovi. V případě reálného nasazení by poté následovalo bezpečné zneškodnění.

Armáda a policie na jedné vlně „Mohu konstatovat, že cíle cvičení byly naplněny, ověřili jsme funkčnost spolupráce a koordinace se všemi zapojenými složkami. Tímto všem děkuji za aktivní přístup k průběhu celého cvičení,“ řekl po jeho ukončení plukovník Jan Ňachaj, ředitel Krajského vojenského velitelství Jihlava. Energetici cvičí s policisty dvakrát ročně, vojáci k elektrárně zamíří jednou za dva roky. Teroristická hrozba může vyústit v  přijetí dodatečných bezpečnostních opatření a  v  takovém případě by byl postup vyhodnocován dle potřeb zajištění bezpečnosti. Elektrárna Dukovany má instalovaný výkon 2 040 MW. Při plném provozu pokrývá pětinu spotřeby elektřiny v  ­Česku, jde tak o  důležitý prvek, který je třeba ochránit a kde budou cvičení probíhat i v budoucnu. Text a foto: Michal Voska

řetí zářijový víkend se konalo historicky první výběrové řízení k  nově založené 4. výsadkové rotě (aktivní zálohy), 43.  výsadkového praporu v  Chrudimi. 43. vpr má mnohaleté zkušenosti s pořádáním výběrových řízení ke  své profesionální části, ale první výběrové řízení pro záložníky pro nás bylo nevyhnutelně takovým průzkumem bojem. Hned po jeho skončení jsem si sám pro sebe do  zápisníku začal psát postřehy k jeho přípravě, průběhu i činnosti. zz Výběrové řízení si může teoreticky pořádat každá jednotka – musí na  něj ale někdo přijít. I když 43. výsadkový prapor, podobě jako 601. skss, má komparativní výhodu oproti jiným jednotkám v  tom, že je ve struktuře AČR jedinečný a svým určením potenciálně přitažlivý pro relativně hodně zájemců, samo o  sobě to nestačí. Je třeba mít zpracovanou komunikační strategii pro útvar jako takový, přičemž komunikační strategie pro AZ je  jeho přirozenou součástí. Je třeba ji šít na míru těm, kteří jsou jejími příjemci, přičemž jako rozhodující se nám ukázaly sociální sítě, a to zejména Facebook. zz Je třeba počítat s relativně velkým odpadem na cestě: prvotní zájem o AZ – zaslaná přihláška – potvrzení účasti na výběrovém

řízení – dostavení se na  výběrové řízení – úspěšný absolvent výběrového řízení. V případě záložníků 43. vpr činí tento poměr řádově 2:1, přičemž největší „ztráty“ jsou na  začátku procesu. Pokud chcete, aby se vám na  výběrové řízení dostavilo 50–60 uchazečů, musíte mít v  databázi 2x tolik zájemců. zz Zájemcům o  výběrové řízení je třeba dát k dispozici v ucelené podobě a včas co nejpodrobnější informace o  výběrovém řízení i  samotné službě u  jednotky. A poté zavčas odpovídat na jejich dotazy – stojí to spoustu času, ale jinak to zkrátka nejde. zz Náš původní předpoklad na  ideální složení 4. výsadkové roty (AZ) se nevyplnil. Vzájemný poměr třech kategorií uchazečů o službu („bývalí výsadkáři“ – „současní AZ“ – „civilisté“) je výrazně nachýlen na stranu „civilistů“. Nese to s sebou jak výhody (obecně nižší věkový průměr a možnost využití jejich civilních znalostí), tak nevýhody (delší výcviková křivka). Není v  našich silách jej změnit, je třeba tomu přizpůsobit ostatní předpoklady. zz Samotné výběrové řízení jsme stavěli jako modifikovaný obraz výběrového řízení pro profesionální výsadkáře. Důvodem je skutečnost, že záložníci 4. vr (AZ) budou plnit ty samé úkoly jako profesionální výsadkáři 43. vpr – jen ne všechny. Požadavky na  jejich výběr tedy logicky nemohou být výrazně odlišné. Rozdílem je pořádání výběrového řízení o  víkendu, což s sebou nese jeho zkrácení třech na  dva dny a  marginální modifikaci některých disciplín. zz Fyzická připravenost budoucích záložníků je v případě uchazečů o službu u 4. vr (AZ) zcela srovnatelná s  uchazeči o  službu u profesionální části 43. vpr. Naše obavy z  jejich fyzické nepřipravenosti se  absolutně nepotvrdily.

Naprosto nás zaskočila vysoká motivace našich budoucích záložníků. Odhlédnuto od toho, že si dobrovolně zvolili poněkud netradiční trávení víkendu, jejich motivace při plnění náročných disciplín i  ve stavu blízkému absolutnímu vyčerpání byla příkladná. Obavy z  možného „švejkování“ se ukázaly jako liché. zz Výběrovým řízením cesta budoucího záložníka k  4. vr (AZ) zdaleka nekončí. Je třeba jim v jejich cestě: Krajské vojenské velitelství – Ústřední vojenská nemocnice – podepsání kontraktu na konkrétní místo u 4. vr (AZ), maximálně pomoci. zz Je třeba se dívat za další zatáčku – zajistit výzbroj, výstroj, ubytovací a  pracovní prostory pro záložníky – a  s  mnohaměsíčním předstihem tyto otázky vyřešit. A  samozřejmě ihned připravovat další výběrové řízení. I přes vynikající výsledek prvního výběrového řízení, 33 přijatých, bude třeba ještě mnoho výběrových řízení k naplnění 4. vr (AZ). zz Práce s potenciálními záložníky je v mnohém inspirující. Jejich motivace je zpravidla přímočará a čistá a jejich vztah k vlastenectví jako by snad ani nepatřil do naší doby. Přichází z civilního prostředí a mají tak na armádní problematiku zkušenostmi nezatížený pohled. Kladou praktické otáz­ ky a očekávají jasné odpovědi. Práce s nimi je v  mnohém jiná než s  profesionály, ale přinejmenším stejně tak obohacující. zz Zajímavostí prvního výběrového řízení byl věkový rozdíl 30 let mezi těmi, co výběrem úspěšně prošli. Štěpánu ­Kasáčkovi je 17 let a teprve příští léto může nastoupit do Kurzu základní přípravy AZ ve Vyškově. Poradci NGŠ AČR pro AZ ­Ludvíku ­Cimburkovi je 47 let. zz

Text: mjr. Ivo Zelinka, redakčně upraveno, foto: autor

Představujeme vojenské profese

Osobní ochránce Vojenské policie Rozsáhlý souhrn nejen vlastností, ale i schopností a dovedností, které v celku vytvářejí profil kvalitního ochránce. Nestačí mít totiž jen výbornou fyzičku a být excelentní střelec, ale osobní ochránce se musí umět přizpůsobit prostředí, musí se perfektně orientovat, vystupovat s přirozeným respektem, umět minimálně jeden cizí jazyk, ovládat základy diplomatického protokolu, ale hlavně – musí to být týmový hráč.

„O

sobní ochránce u  lidí evokuje akční scény, adrenalin a střílečky. Tohle je ale přesně ten zkreslený pohled na naši práci,“ říká jeden z osobních ochránců Vojenské policie. „Naším nejdůležitějším úkolem je, aby k něčemu takovému vůbec nedocházelo. Pokud se totiž útočník dostane až k chráněné osobě, muselo předtím selhat několik bezpečnostních opatření.“

Pravomoc daná zákonem

Mnozí ani nevědí, že příslušníci Vojenské policie činnost osobních ochránců vykonávají. Činnost vojenských policistů, tedy i  ochranu určených osob upravuje zákon č. 300/2013 Sb., o Vojenské policii. Základním cílem osobní ochrany je zabránit útoku na  život, zdraví, čest a  lidskou důstojnost určené osoby (VIP). Aby bylo možné tuto ochranu zajistit, je nutné disponovat zákonnými oprávněními, jež jsou při ochraně osob uplatňovány. Z  tohoto důvodu provádí plnohodnotnou ochranu občanů České republiky a  hlavních představitelů

zahraničních států na našem území a za určitých okolností i na území cizích států, zejména příslušníci Policie ČR nebo Vojenské policie. V  právní rovině se jedná zejména o rozsah oprávnění k použití zbraně, k prohlídce osob, vozidel a  objektů, k  zakázání vstupu na určená místa, k prokázání totožnosti, použití celé škály donucovacích prostředků, využívání práva přednostní jízdy a další řada zákonných oprávnění.

Fyzička a morální bezúhonnost Cesta za touto profesí k Vojenské policii má však svá pravidla a vůbec není jednoduchá. Tak jako ke  každému policejnímu sboru, tak  i  pro přijetí k  Vojenské policii je  zapotřebí úspěšně absolvovat fyzické testy, psychologické vyšetření, mít zdravotní klasifikaci „A“ a být morálně a trestně bezúhonný. Pro přijetí k osobní ochraně je navíc požadována praxe v  ozbrojených silách či  bezpečnostních sborech, znalosti v  taktické,

střelecké a řidičské přípravě, nadstandardní fyzická kondice a  psychická odolnost, znalost cizích jazyků a  další řada schopností, znalostí a osobnostních předpokladů. „Já osobně jsem vystudoval FTVS, tudíž mi fyzická zátěž při výběrovém řízení nedělala žádný problém,“ vzpomíná na  své začátky jeden z členů ochranného týmu. „Kde jsem si však sáhl na dno, to byla psychická zátěž a  odborná náročnost výběru. Výběrové řízení je postavené a připravené tak, aby odhalilo jakékoliv problémy, ať už se týkají schopností, znalostí, psychické odolnosti, ale třeba i to, jestli jste schopen být součástí týmu. Po  přijetí jsem začínal na  základních pozicích ochranného týmu. Zkušenosti jsem dále sbíral při výcviku, na  specializačních a  zahraničních kurzech, při nasazení v  zahraniční operaci. Pod vedením svých kolegů jsem se postupně propracoval až na pozici osobního ochránce,“ dodává policista. Je pravdou, že přijímacími testy projdou jen ti nejlepší, dva, tři, v  některých případech i  nikdo. Dalším kritériem, které rozhoduje o  budoucím členovi ochranného týmu, jsou jeho další specifické znalosti a dovednosti. „Angličtina je dnes už téměř samozřejmostí, ale pokud člověk umí další jazyky, je to pro něj plus,“ konstatuje jeden z  příslušníků ochranného týmu. „Stává se, že plníme úkoly ochrany osob i z jiných států při státních návštěvách nebo v rámci zahraničních delegací. Naše práce nespočívá jen v samotné ochraně, ale také v komunikaci s danou osobou.“

29

Sehranost týmu podmínkou Program chráněné osoby je zpravidla znám ochráncům a  celému týmu několik dnů dopředu. Na splnění úkolu se pak tým připravuje tak, aby vše proběhlo hladce. Může se však stát, že se v programu chráněné osoby objeví něco neplánovaně a náhle, a  je potřeba flexibilně reagovat. Není jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát, chránit někoho 24 hodin 7 dní v týdnu. „V této práci musí rutina stranou, sebemenší zaváhání nebo výpadek ostražitosti mohou způsobit velký problém v celém složitém soukolí,“ informuje vojenský policista. „­Každý úkol jedeme na  sto procent, nejen já, ale i celý ochranný tým. Jedinec nezmůže vůbec nic, proto je důležitá sehranost týmu, a proto každé akci předchází tak velmi důležitá a  propracovaná příprava. Náš řetěz je tak silný, jak silný je jeho nejslabší článek.“ I ochránce je jenom člověk, není to robot, který je o hladu a žízni, nebo nevykonává své potřeby. Opět jsme u  přípravy, organizace a týmové práce, kdy se členové ochranného týmu musí být schopni vzájemně zastoupit nejen v pokrytí svých základních potřeb. Sehranost je nutná rovněž při náhlých událostech. I  členům ochranného týmu se  může stát, že se u  nich vyskytne nenadálý zdravotní problém. „Tady si člověk nesmí hrát na  hrdinu, a  říct si, že to zvládne. Základní pravidlo je ihned problém ohlásit, protože pokud nejsem na  sto procent fit, riskuji svůj kolaps a  tím mohu ohrozit nejen chráněnou osobu, ale i celou akci,“ říká s vážnou tváří.

Akce nebo výcvik

Jedno střídá druhé. Pokud příslušníci ochranné služby Vojenské policie neplní úkoly osobní ochrany, probíhá u  nich výcvik. Je to soubor neustálého zdokonalování, a  už fyzického, střeleckého, ale i psychologického nebo získávání znalostí v nových technologiích.

„Důležité je i  sebevzdělávání v  jazykových dovednostech nebo v  oblasti nových technologií, které jdou velmi rychle kupředu. Nezbytností je povědomí o  domácí i  zahraniční situaci. I  na  to je potřeba si najít čas v  době svého volna,“ zdůrazňuje ochránce. „Mnoho z  nás má rodiny, děti, a ty nesmíme na úkor pracovních povinností dávat do pozadí. Jde to těžce, ale snažím se po skončení služby zavřít za prací dveře. Dnes se  mi  to  daří podstatně lépe, nicméně některé reflexy z  hlavy nevymažete, ani kdybyste chtěli. Může se například jednat o  opuštěný batoh na  zastávce autobusu, nebo o podezřele vypadající osobu. V takových chvílích dopředu tušíte problém.“

Osobní ochrana a osobní ochránce Dostáváme se ještě k  pojmům „osobní ochrana“ jako úkol Vojenské policie a „osobní ochránce“ jako příslušník Vojenské policie. Osobní ochrana je soubor činností vykonávaných za účelem maximálního eliminování rizik pro chráněné osoby, zatímco osobní ochránce je jen jedním článkem uceleného řetězce. Osobní ochrana je vždy týmovou

prací osobního ochránce, předsunutých a doprovodných ochránců, řidičů-ochránců, counter assault týmu (skupina pro odražení útoku), týmu obrany proti sledování, týmu ochrany místa ubytování a  velitele týmu podpořena činností dalších odborností jako pyrotechnickou službou, odstřelovači, psy pro speciální práce, hygienicko-toxikologickými pracovníky a  v  posledních letech se rozšiřuje informačně-technická podpora se sofistikovanými systémy lokalizace osob a  vozidel, technickými prostředky střežení, kamerovými systémy, online vstupy do databází apod. K  tomu je nutné přičíst využívání celé škály moderních zbraní, vozidel s balistickou ochranou a dalších technických a technologických prostředků.

Zpětná analýza – základ pro budoucí akce Není toho málo, co všechno musí příslušníci ochranné služby Vojenské policie při plnění svých úkolů obsáhnout. Pokud by se jejich činnost měla definovat jediným slovem, byla by to „všestrannost“ nebo „univerzálnost“. Zkrátka umět všechno a perfektně. „Každá akce se zpětně podrobně analyzuje a všechny zkušenosti a případná zaváhání se okamžitě vyhodnotí,“ vysvětluje ochránce. „Každá zkušenost má svůj význam. Z  těch špatných je ponaučení, z  těch dobrých pak pocit uspokojení.“ Jaké vlastnosti by tedy měl mít zájemce o  tuto službu? „Perfektní fyzickou kondici, trpělivost, učenlivost a  schopnost zdokonalovat se,“ vypočítává ochránce, který už na první pohled vzbuzuje respekt. „Musí být komunikativní, sebejistý ve svém vystupování, ale hlavně si hned na začátku musí uvědomit, že si vybírá práci, která je nesmírně psychicky i fyzicky náročná, ale já dodávám – která ho také bude bavit, není stereotypní a stane se i jeho koníčkem.“ Text: Jana Deckerová ve spolupráci s VP, foto: archiv VP a A report

30



A report 10/2016

A report 10/2016

31

Nejlepší řidič Armádní řidiči se ve Vyškově opět utkali v řadě náročných disciplín

Pod záštitou náčelníka Generálního štábu Armády České republiky a v organizaci Centra dopravní výchovy Velitelství výcviku – Vojenské akademie (VeV-VA), se uskutečnil již třetí ročník celoarmádní profesní soutěže „Nejlepší řidič AČR“.

„S

outěž probíhala stejně jako v  loňském roce v kategoriích zabezpečovacích i bojových vozidel, přičemž se soutěžilo v  šesti katego­riích: UAZ  469B, Landrover 90, Tatra 810, ­Tatra  815  8x8, Pandur II a  BVP-2,“ přiblížil soutěž její organizátor podplukovník ­Radoslav Mareček, náčelník Centra dopravní výchovy (CDV). Soutěžilo 57 nejlepších řidičů armády, mezi nimi jedna žena a také obhájce titulu. Ti se ve většině případů probojovali do této soutěže z předkol u brigád či pluků, přičemž poprvé se účastnili také příslušníci Hradní stráže. Být nejlepším armád­ním řidičem však neznamená jen nejlépe řídit. Soutěžící tak musí každoročně prokázat kromě svého řidičského umění celou řadu dalších znalostí a dovedností. Je tedy potřeba počítat například s prověřením znalostí formou testu na  čas, z  praktické údržby vozidel či  praktických znalostí v  poskytnutí první pomoci při dopravní nehodě.

Utajeno do poslední chvíle Co na  armádní řidiče vyškovské centrum dopravní výchovy připravilo je vždy utajeno až do  posledních okamžiků. Řidiči zabezpečovacích vozidel tak letos předvedli své schopnosti a  dovednosti v  přepravě materiálu a  přípravě na  extrémní terén, jízdu terénem, ranžírování, či zastavení na  přesnost. Na regulérnost soutěže dohlížela jak soutěžní jury se zástupci ­VeV-VA, Sekce rozvoje plánování schopnosti MO a  velitelství Pozemních i  Vzdušných sil, tak více než desítka rozhodčích z  CDV. Na  startu nechyběl ani četař ­Roman Ferfecký z 73. tankového praporu, který si titul Nejlepšího řidiče spolu s  putovním pohárem odvezl v  loňském roce do  Přáslavic. Letos měl na  obhajobu velmi dobře nakročeno, ale problémy s  nasazováním řetězů na  kola při jedné z disciplín druhého dne ho stály penalizaci,

která ho odsunula až na třetí místo ve své kategorii UAZ, tedy bez ­šance bojovat o ­titul v Superfinále. Do něho se totiž nominuje vždy jen vítěz každé kategorie.

Jízda s vozíkem

Do  superfinále se jako vítězové svých kategorií nominovalo šest řidičů: BVP-2 – četař Martin Nesét (73. tankový prapor), Pandur II – četař Ivo Charous (Prapor zabezpečení Vyškov), LR – rotný Daniel Konečný (14.  pluk logistické podpory), UAZ – ­četař Václav Justych (13. dělostřelecký pluk), T-810 – desátník Petr Šopinec (25. protiletadlový pluk), T-815 – rotmistr Jozef Seč

(13.  dělostřelecký pluk). A  pořadatelé připravili opravdu akční disciplínu a  podívanou. Před zraky vyškovských, ostatních soutěžících a také hostů, mezi nimiž nechyběli vrchní praporčík AČR štábní praporčík Petr Seifert, zástupce ředitele SRPS MO plukovník gšt. Jaromír Alan, velitel Hradní stráže plukovník Petr Prskavec či velitel 13.  dělostřeleckého pluku plukovník Ivan Mráz, se postupně předvedlo všech šest finalistů.

Nerozhoduje pouze čas

Prokličkovat slalom s  vozíkem, připojit jej za  auto, naložit palety a  projet vytyčenou náročnou trasu včetně otevření a  zavření

hned dvou bran, to předpokládalo také velkou zručnost a dobrou fyzičku. Výsledný čas však neznamenal, že je vyhráno. O tom se přesvědčil například rotný Konečný, kterého následná penalizace za nenaložení palet stála stupně vítězů a  skončil na nepopulárním 4. místě. Ani bravurní jízda nejstaršího účastníka dvaapadesátiletého četaře Václava Justycha nakonec nestačila na  vítězství. Dostal penalizaci za  shození jednoho kuželu a umístil se tak na 3. místě v  celkovém pořadí, o  necelé dvě sekundy za druhým četařem Martinem Nesétem. Prven­ství a  titul „Nejlepší řidič roku 2016“ si  nakonec odvezl do  Strakonic desátník Petr Šopinec.

Napoprvé a zvítězil

„Nijak zvlášť jsem se na soutěž nepřipravoval,“ říká desátník Šopinec, který se soutěže účastnil letos poprvé a kromě diplomu a  poháru si navíc odvezl putovní pohár NGŠ AČR, pamětní minci velitele VeV-VA a  také dárkový koš od  VLRZ Vojenského klubu Vyškov. „Jako řidič působím již 11 let. Žádné soutěže jsem se ještě nikdy neúčastnil, ale nic mě výrazně nezaskočilo, i  když u takové jízdy v plynové masce, která není až tak běžnou záležitostí, jsem se modlil, aby se mi nezamlžila,“ říká čerstvý vítěz, kterého by lákalo vyzkoušet si takovou soutěž s motorkou. „Zajímavostí letošního ročníku bylo, že se hned dvěma řidičům podařilo obhájit vítězství ve  své kategorii, a  to rotmistru Jozefu Sečovi (Tatra 815) a  četaři Martinu Nesétovi (BVP-2),“ hodnotí podplukovník Radoslav Mareček, přičemž vyzdvihl také fakt, že armádní řidiči bravurně zvládají poskytnutí první pomoci. V závěru pak ještě dodává: „Příprava takovéto soutěže je velmi náročná a bez pomoci rozhodčích na  jednotlivých disciplínách a  překážkách bychom ji jen stěží dokázali zvládnout. Všem tak patří velké poděkování. Přesto bychom do  příštího ročníku rádi připravili zase něco nového. Nechme se překvapit. Třeba to budou právě již zmíněné motorky,“ dodal za organizátory podplukovník Mareček. Text: kpt. Monika Nováková, Michal Voska Foto: Hana Jurčová

A fakta „NEJLEPŠÍ ŘIDIČ AČR 2016“ Bojová vozidla: BVP-2 – 6 soutěžících, PANDUR – 7 soutěžících Zabezpečovací vozidla: LR – 11 soutěžících, UAZ – 12 soutěžících, T-810 – 11 soutěžících a T-815 – 10 soutěžích Účast: 4. brn, 7. mb, przab, SOVZ Libavá, SOVZ Hradiště, SOVZ Boletice, Hradní stráž, 13. dp, 31. prchbo, 26. pVřPz, 25. plrp, 14. plogp, 15. žp, 53. pPzB, AKIS, AVZdr, 21. zVrtl, 21. zTL

32

Připraveno ve spolupráci s redakcí ATM

A report 10/2016

Český bezpilotní CQ-100 představen Bezpilotní letadla tvoří již mnoho let celkem běžnou součást většiny vyspělých ozbrojených sil. Možnosti jejich využití ovšem zdaleka ještě nebyly vyčerpány, o čemž svědčí další nové projekty. Jako jedni z prvních jsme dostali příležitost představit poměrně unikátní koncept efektivního nákladního a zásobovacího bezpilotního letounu CQ-100 Courier, za jehož vznikem stojí brněnská společnost Ardent a na jehož vývoji se podílejí i další české subjekty.

D

oménou největšího počtu bezpilotních letadel využívaných dnes v rámci ozbrojených a  bezpečnostních složek je především vzdušný dohled a průzkum, k němuž lze díky miniaturizaci elektrooptických systémů a dalších senzorů využívat i velmi malé stroje. Naopak stranou jakéhosi „hlavního proudu“ stojí bezpilotní systémy určené primárně k  přepravě materiálu, třebaže i  v  této kategorii už vzniklo několik operačně způsobilých letadel. Ve většině případů šlo ale o technologicky složité prostředky, v důsledku čehož se náklady na  vývoj i  případná pořizovací cena často vyšplhaly na  úroveň, která by byla neadekvátní plánovanému způsobu využití. Určité mezery na  trhu si zhruba před dvěma roky všimli v  malé české společnosti Ardent, která se až dosud zabývala především obchodem s  pozemním logistickým vybavením pro letadla a  letištními bezpečnostními prostředky. Asi největším impulzem k  zahájení vlastního projektu se pak stal ozbrojený konflikt na  východě Ukrajiny. Malé pozemní jednotky se tam v nepřehledné bojové situaci často ocitaly

Základní TTD CQ-100 Courier Rozpětí

4,60 m

Délka

5,30 m

Hmotnost prázdného stroje

230 kg

Max. vzletová hmotnost

540 kg

Nosnost nákladu

200 kg

Cestovní rychlost

400 km/h

Max. rychlost

480 km/h

Pádová rychlost

109 km/h

Stoupavost

3,9 m/s

Akční rádius

180 km

v  obklíčení protivníkem, který ale disponoval dostatečně účinnou protiletadlovou obranou, výrazně omezující možnosti jejich leteckého zásobování. Řada jednotek se přitom musela vzdávat jen proto, že jim došlo střelivo. Pokud by se jej podařilo bojujícím jednotkám včas a bezpečně doručit, mohly by i  nadále držet své pozice a  vést bojovou činnost. A  právě k  tomuto

účelu a za podobných bojových podmínek by  mohl podle společnosti Ardent nejlépe posloužit vhodně navržený bezpilotní letoun. Ještě než byl celý projekt českého bezpilotního nákladního letounu zahájen, provedla si společnost Ardent důkladnou analýzu zaměřenou jednak na  možnosti a schopnosti českého průmyslu a výzkumných institucí a  také na  reálnou využitelnost zvažovaného prostředku. Primárním zadáním sice bylo vytvořit cenově dostupný systém, zároveň ale musel být skutečně uplatnitelný v praxi. Konzultace proto byly vedeny i  s  řadou příslušníků ozbrojených sil se zkušenostmi z vojenských zahraničních misí, a to včetně jednotek speciálních sil. Výsledkem pak bylo stanovení základních technických požadavků, zejména na nosnost a přepravní schopnosti. Projekt dostal označení CQ-100 Courier a  za  cíl si dal schopnost dopravit až 200 kg materiálu, což představuje například zhruba 10 000 kusů střeliva ráže 7,62 mm. Zatímco řízení a financování celého projektu se i nadále věnuje společnost Ardent,

A report 10/2016 technické řešení je dílem dalších, převážně českých subjektů. Samotný návrh konstrukce draku letounu a  uspořádání jeho vnitřních systémů včetně nákladového kontejneru pak zajišťuje soukromá česká společnost Inter-Informatics, která rovněž působí v sektoru letectví a je například i dodavatelem konstrukčních prací pro konsorcium Airbus. Významnou roli má v projektu také Univerzita obrany Brno (katedra taktiky), jejímž úkolem bude příprava softwaru pro plánování letů a postupů a opatření pro vyhýbání se prostředkům protivzdušné obrany protivníka. Do  programu CQ-100 se chystá zapojit také Vojenský technický ústav Praha, s. p., a jeho závod ­VTÚLaPVO Praha, který bude primárně zodpovědný za  integraci řídicího systému a  avioniky, stavbu prototypů, zkoušky a certifikaci dle normy STANAG 2671, či Výzkumný a zkušební letecký ústav, a. s., jehož hlavní rolí jsou náročné aerodynamické a  pevnostní výpočty a zkoušky a který se bude významnou měrou podílet také na výrobě a testování plnorozměrového prototypu. Jedním z  naprosto klíčových subjektů v programu je také společnost PBS (­První brněnská strojírna) Velká Bíteš, která je  dodavatelem pohonného a  palivového systému. Právě kolem jejího proudového motoru je vlastně celý letoun CQ-100 postaven. Jde  o  malou pohonnou jednotku TJ100 s  jednostupňovým radiálním kompresorem, radiálním a  axiálním difuzorem, prstencovou spalovací komorou a  axiální turbínou, která má hmotnost pouhých

TECHNIKA A VÝZBROJ 19,5 kg a  poskytuje maximální tah 1,3 kN, přičemž pro CQ-100 by měla být k dispozici i varianta se zvýšeným tahem. Motor TJ100 byl od  roku 2008 vyroben už ve  více než 600 kusech a  je hojně využíván například k pohonu ultralehkých sportovních a experimentálních letounů či jako pomocná jednotka pro kluzáky. Díky svým kompaktním rozměrům je velice vhodný rovněž pro bezpilotní stroje – navrhovanému letounu CQ-100 má umožnit dosažení maximální rychlosti až 480 km/h. Právě vysoká rychlost bude totiž jednou z hlavních předností Courieru, neboť výrazně eliminuje riziko zasažení střelbou ze země a zároveň umožní dopravit náklad na relativně velkou vzdálenost ve velice krátkém čase. A  jak tedy bude CQ-100 v  reálu vypadat? Samotný drak letounu bude vyroben z lehkých kompozitních materiálů a půjde o  hornoplošník s  rozpětím křídla 4,60  m a  se svislými ocasními plochami uspořádanými do V, křídlo bude z důvodu pozemní přepravy snadno demontovatelné. Trup s délkou 5,30 m bude mít obdélníkový průřez, bude vybaven jednoduchými zasunovatelnými podvozkovými nohami (bez kol, přistávat bude na  padáku), proudový motor bude instalován na  horní části trupu nad úrovní křídla. Největší část trupu bude představovat nákladový prostor o  rozměrech přibližně 160 x 60 x 60  cm, do  něhož se bude přepravovaný materiál vždy umisťovat uzavřený v  lehkém kontejneru vybaveném automaticky otevíraným padákem. Není bez zajímavosti, že  výpočty

33

pro letoun před shozem nákladu a po něm představovaly jeden z  nejtěžších úkolů pro  vývojáře. Hmotnost prázdného ­CQ-100 totiž bude činit jen asi 230 kg, zatímco maximální vzletová hmotnost přibližně 540 kg. V  praxi to znamená, že letoun po odhození nákladu „ztratí“ téměř polovinu své aktuální hmotnosti a z hlediska výpočtů letových výkonů tak půjde s trochou nadsázky o dva odlišné stroje. Podstatnou součástí každého moderního bezpilotního systému je pochopitelně také jeho avionika a řídicí systémy. Jak již bylo řečeno, společnost Ardent koncipuje svůj CQ-100 jako efektivní prostředek, který tedy musí být konstrukčně co nejjednodušší. I proto se rozhodla nevyvíjet vlastní avioniku, ale využít již existující a ověřené komponenty. Jejich integraci se nakonec podařilo dohodnout s jednou z izraelských společností, která dnes patří mezi celosvětově významné firmy v oblasti bezpilotních strojů. Zájem předního izraelského výrobce o český projekt tak lze považovat i za určitý důkaz „správného“ směřování programu CQ-100. Pokud jde o  koncept operačního nasazení Courieru, počítají jeho tvůrci s  tím, že  systém bude tvořit jedno nákladní vozidlo s dvoučlennou posádkou, které bude přepravovat minimálně jeden složený letoun CQ-100 a bude vybaveno také pneumatickým startovacím katapultem, v tomto případě rovněž zahraniční výroby. Obsluha bude mít k  dispozici jednoduchou řídicí konzoli v podobě zodolněného přenosného

34

Připraveno ve spolupráci s redakcí ATM

počítače, jehož prostřednictvím bude naprogramována trať letu. Ta bude moci být stanovena s  ohledem na  aktuální taktickou situaci tak, aby se vyhýbala oblastem s  prostředky protivzdušné obrany. Letoun by se měl při přeletu pohybovat ve  výšce cca do 1 000 m cestovní rychlostí do zhruba 400 km/h, pro samotný shoz nákladu se  počítá se s  klesáním do  výšky řádově kolem 300 m. Náklad umístěný v  kontejneru pak bude odhazován v  rychlostech nižších než 200 km/h (pádová rychlost letounu je  vypočtena na  109 km/h), což má  s  využitím automaticky vytahovaného padáku umožnit přesnost shozu do 150 m. Zvažována byla pochopitelně také možnost použití řiditelných, přesně naváděných padáků, podle tvůrců letounu by ale zvýšení přesnosti nebylo takovým přínosem, který by vyvážil zvýšenou cenu a  snížení

přepravní kapacity. Podle současného návrhu bude Courier schopen dopravit maximální náklad do  vzdálenosti až 180 km a poté se bezpečně vrátit k opakovanému vzletu. Co nás při představení letounu CQ-100 poněkud překvapilo, je fakt, že let po předem naprogramované trati bude jediným způsobem řízení. Jinak řečeno, po  vzletu už nebude mít obsluha možnost do profilu tratě a  řízení nijak zasáhnout. V  podmínkách civilního letového provozu tak bude Courier jen těžko použitelný. Na  druhou stranu, při vojenských operacích, jako byla ta na Ukrajině, ale takové omezení nemusí v zásadě nijak vadit. Díky vysoké rychlosti bude letoun schopen dosáhnout svého cíle zhruba za  25 minut, což  je doba, během níž by se  taktická situace na  trati a  v  oblasti shozu neměla nijak zásadně měnit,

A report 10/2016

A report 10/2016 míněno ve vztahu k ohrožení stroje palbou ze země. Navíc díky tomu, že  letoun nebude sám nic vysílat a nebude ani závislý na  žádných řídicích signálech (k  navigaci bude použit inerciální systém INS s korekcí pomocí satelitní navigace GPS), nebude v zásadě nijak ohrožen prostředky elektronického boje. Absence systému pro přímé řízení navíc výrazně zjednodušuje vývoj a  konstrukci a  tím pádem také pořizovací cenu. Program CQ-100 je v současnosti ve fázi ověřování konceptu, které již prokázalo, že  výkonové parametry jsou dosažitelné, nicméně se samozřejmě mohou v průběhu dalšího vývoje měnit. Vzlet prvního prototypu lze očekávat do tří let. Text: Tomáš SOUŠEK, kresby: Ardent

35

Letištní oko

Armádní letiště se dočkají nových radiolokátorů od firmy Eldis

Dlouho očekávaná zakázka pro AČR zahrnuje čtyři sady radarů pro umístění na čtyřech letištích. Každá tato sada se má skládat z primárního přehledového radaru RL-2000, sekundárního přehledového radaru ­­MSSR-1 a přesného přistávacího radaru PAR-E. Všechny tyto radary utváří moderní celek, který nabídne obsluze cenné informace o vzdušném prostoru.

F

irma ELDIS Pardubice, s. r. o., tedy výherce vypsaného tendru na dodávku radiolokátorů, byla založena v červenci roku 1991 se záměrem zajistit komplexní řešení náročných požadavků zákazníků z  oblastí řízení letového provozu  a  protivzdušné obrany. Od svého vzniku směřuje své aktivity především do oblasti vývoje

a výroby radarové techniky a systémů pro řízení letového provozu. Zkušený tým specialistů provádí analýzy problémů, realizační ­studie, řízení projektů, vývoj obvodů  a  programového vybavení, elektrické  i  mechanické konstrukční řešení až po  funkční zkoušky a instalaci zařízení.

Jednotlivé radary tvořící celek MONOPULSNÍ SEKUNDÁRNÍ PŘEHLEDOVÝ RADAR S PODPOROU MÓDU S Monopulsní sekundární přehledový radar je plně modulární systém odpovídající doporučením standardů ICAO a MARK X. Systém také dovoluje rozšíření v závislosti na vývoji požadavků zákazníka. Jednotlivé moduly zařízení mohou být použity jak v nových systémech, tak u starších systémů sekundárních radarů. Konfigurace radaru: Anténní jednotka (ASSR) „„ Anténní přepínač „„ Duální jednotka dotazovač-přijímač „„ (MSSR-1 A, B) „„ Duální extraktor A, B „„ Zobrazovací jednotka „„ Řídící a monitorovací systém „„

Anténní jednotka ASSR je tvořena anténním stožárem, strojní částí, rámem antény a  anténou. Strojní část otáčí nosným rámem s anténou. Jednotka je osazena dvěma asynchronními elektromotory, převodovkou, dvou nebo tříkanálovou rotační spojkou a dvěma snímači úhlové informace.

Jednotka dotazovač – přijímač je hlavním komponentem sekundárního radaru. Obsahuje všechny obvody nutné pro generování dotazu, příjmu a zpracování odpovědi jednotlivých dotazovacích módů. Koncepce je navržena s  minimalizací propojení s  ostatními subsystémy a závislostí na nich. Zvolená koncepce zvyšuje systémovou dostupnost.

36



A report 10/2016

Vysílač (dotazovač) Vysílač MSSR-1 dotazovače je vyvinut na generování dotazů, které jsou vysílány do prostoru za pomocí anténního systému, kde jsou zachycovány palubními odpovídači. Vysílač dotazovače je dvoukanálový vysílač, se stejnou konstrukcí pro oba kanály.

Zpracování dat Jednotka post-processingu provádí korelaci mezi cíli v jednotlivých módech a slučuje je do hlášení nejpravděpodobnější polohy cíle, provádí analýzu na  základě interní databáze, potlačuje zarušené a špatně detekované odpovědi a do nadřízeného systému podává dodatečná hlášení o kvalitě detekovaných informací a kódů. Data­ báze je periodicky obměňována z  několika otáček antény. Statistickou analýzou kódů dochází k  jejich validaci, případně k  filtraci nekvalitních odpovědí. Jednotka ovládání a diagnostiky plní řadu funkcí. Ovládá a  on-line monitoruje výkonnostní parametry přijímacího a vysílacího řetězce, obvodů extraktoru a komunikuje s jednotlivými subsystémy.

Přijímač Extraktor přijímá signály ze systému úhlové informace a  provádí vyhodnocení přijatých signálů, zpracovaných přijímačem a z analýzy těchto signálů provádí detekce jednotlivých kódů odpovědí a  vzdušných objektů. Skládá se z  jednotky detekce a  zpracování odpovědí v jednotlivých módech a jednotky korelace cílů.

Zobrazovací jednotka Zobrazuje analogový radarový signál sekundárního radaru, číslicové informace a ostatní doplňkové informace na monitoru s vysokým rozlišením. Ovládání základních funkcí radaru je možné přímo ze stanoviště radaru, či ze vzdálených pracovišť technické obsluhy.

Jednotka obsahuje následující funkční celky: dvoukanálový vysílač „„ tříkanálový přijímač „„ extraktor „„ post-processing „„ ovládání a diagnostiku „„

PAR-E – PŘESNÝ PŘISTÁVACÍ RADAR

RF generátor RF generátor je určen pro generování polyfázového kódu pro vysílaný impuls vysílače. Polyfázový kód musí odpovídat systémovým požadavkům dané radarové aplikace.

Filozofie radaru PAR-E je založena na vytvoření modulárního řešení s  maximální možnou vzájemnou nezávislostí systémových jednotek. Takto vytvořený radar se dokáže flexibilně přizpůsobit požadavkům a potřebám zákazníka. Charakteristické vlastnosti PAR-E je plně polovodičový (včetně vysílacích obvodů). Každá anténní jednotka (azimutová i  elevační) obsahuje digitální moduly přijímače a vysílače zaručující jejich vysokou spolehlivost. „„ Radar může být přepravován standardními dopravními prostředky určenými pro dopravu ISO kontejnerů. „„ PAR-E je plně duplicitní radar, včetně systému komunikace se vzdáleným stanovištěm. „„ Hodnota střední doby mezi kritickými poruchami (MTBCF) je minimálně 13 400 hodin. Kontejner „kabiny s radarovým zařízením“ obsahuje skříň s náhradními díly a prostředky pro jejich montáž, což umožňuje snížit střední dobu obnovy chodu radaru (MTTR) pod hodnotu 30 minut. Parametry systému PAR-E Kmitočtové pásmo X-band „„ Použitý princip elektronického skenování AESA „„ Dosah 40 km (21,6 NM) „„ Úhel skenování v azimutu -15° až +15° „„ Úhel skenování v elevaci -1° až +14° „„ Rychlost obnovení dat < 1 s „„ Maximální vertikální náklon antény azimutu -2° až +3° od optimálního nastavení „„

RL-2000 je primární přehledový radar nové generace, určený pro aplikaci v rámci letového provozu v letištním prostoru. ­Systém ­RL-2000 vychází z  dlouhodobých zkušeností s  mnoha typy civilních a  vojenských radarů. Tento systém vyhovuje a  v  některých případech převyšuje doporučení a normy ICAO a EUROCONTROL. ­RL-2000 se vyznačuje plně polovodičovou, vysoce modulární konfigurací, systémem rezistentním vůči poruchám a nízkými náklady na údržbu. Radar disponuje zvýšenou systémovou stabilitou a účinným potlačením nežádoucích ozvů a falešných hlášení při zachovávání vynikající detekce cíle až do vzdálenosti 60 NM, včetně zvýšené validity cíle. Konfigurace RL-2000 obsahuje meteokanál pro hlášení aktuálního stavu počasí v leteckém prostoru. Konfigurace systému zahrnuje operační a  záložní kanály s  automatickým přepínáním systémových úrovní zpracování. Výstupní data jsou ve  formátu ­ASTERIX, na přání uživatele je možné instalovat formáty jiné.

Vysílač Modulární polovodičový systém, chlazený vzduchem, vytvořený ze  16 nebo 32 identických modulů, s  kmitočtovou diverzitou krátkého a  dlouhého pulsu. Použití nízkonapěťového napájecího zdroje zvyšuje rezistenci vůči poruchám a umožňuje trvalý provoz během údržby. Jednotka vysílače může mít na základě požadavků zákazníka výkon 14 kW nebo zvýšený na hodnotu 25 kW.

Konfigurace radaru Radar PAR-E se skládá z následujících základních částí: „„ Anténního systému (AESA) „„ Radarové kabiny „„ Napájecí jednotky – dieselového generátoru, UPS jednotky „„ Protipožárního systému „„ Elektronického zabezpečovacího systému

Vychylovací mechanismus antény elevace -10° až +10° kolem osy azimutálního skenu „„ Typ zpracování signálu Adaptivní MTD „„ V základní konfiguraci je radar nezávislý na veřejné napájecí síti; součástí konfigurace je i  generátor elektrické energie. V  případě stacionárního stanoviště může být sestava radaru doplněna o jednotku UPS zajišťující chod radaru při krátkodobém výpadku dodávky elektřiny. „„ Součástí radarového systému PAR-E je i  vestavěná diagnostika BITE, která umožňuje rychle a přesně určit, který z modulů radaru vykazuje závadu. „„

Funkce radaru Přesný přistávací radar PAR-E je určen pro zjišťování cílů, tj. letadel, pozemních objektů a  meteorologických útvarů, zobrazování zjištěných informací na  pracovních monitorech operátorů stanovišť a přenos radarových informací na odloučená pracoviště řízení letového provozu (ŘLP). Radar má význam zvláště v situacích, kdy má pilot omezený výhled (kvůli mlze, dešti, apod.). Radar PAR-E obsahuje obvody pro přenos dat na  místní nebo vzdálená pracoviště řízení letového provozu a stanoviště přibližovacích pozemních radiolokátorů (GCA – Ground Control Approach). Konzole pracovníků řídících přiblížení mohou být umístěny ve středisku řízení letového provozu, v řídící věži nebo v kontejneru.

37

PRIMÁRNÍ PŘEHLEDOVÝ RADAR RL-2000 s možností integrace s ELDIS MSSR-1 radarem

Anténní systém Anténní systém vytváří diagram krytí ve  tvaru cosec2. Systém ovládání a  diagnostiky radaru přepíná lineární nebo kruhovou polarizaci a tím podstatně zlepšuje potlačení nežádoucích odrazů od meteoútvarů.

Polovodičový přistávací radar PAR-E je navržen pro skenování a kontrolu oblasti, která je určena pro přiblížení a přistání různých druhů letadel. Řízení směru vyzařování antén azimutu a  elevace je  realizováno prostřednictvím systému aktivního elektronického skenování (AESA). Filozofie konečného řešení radaru PAR-E je založena na vytvoření modulárního systému s co největší vzájemnou nezávislostí vertikální a horizontální jednotky.

„„

A report 10/2016

Přijímač Přijímač je na  principu superheterodyn s  dvojím směšováním. ­Vysoký dynamický rozsah je zajištěn přímým A/D převodem mezi­ frekvenčního signálu IF. Přijímač disponuje číslicovou automatickou regulací zisku a  jeho kalibrací, což progresivně zvyšuje jeho stabilitu. Rozvinutá BITE diagnostika monitoruje parametry přijímače včetně šumového čísla. Signálový procesor Signálový procesor je realizován 64-bitovým procesorem typu MTD a zajišťuje tyto funkce zpracování detekovaných dat: „„ digitální komprese přijatého signálu „„ Dopplerovskou filtraci pomocí databáze Dopplerovských filtrů „„ detekce a extrakce užitečných ozvů „„ adaptivní filtraci CFAR zahrnující vyhodnocení filtračního kritéria mezi jednotlivými otáčkami antény „„ meteomonitoring „„ filtrace dat v azimutu „„ filtrace dat v dálce Systém ovládání a diagnostiky (CMS) Každé zařízení nebo jednotka systému jsou vybaveny nezávislou BITE diagnostikou umožňující kontrolu funkce a automatickou rekonfiguraci na systémové úrovni. CMS má dvě části – systém lokálního ovládání a diagnostiky (LCMS) a systém dálkového ovládání a diagnostiky (RCMS). LCMS je umístěn na stanovišti radaru, RCMS může být umístěn na technickém sále letištní věže atd. Oba systémy komunikují prostřednictvím modemu, např. sítí LAN nebo přes optický kabel. CMS trvale monitoruje stav a funkci radaru a umožňuje dálkové ovládání a konfiguraci parametrů. Uvedené konfigurace se mohou mírně lišit v závislosti na po­ třebách AČR Text: Michal Voska, ELDIS, foto: ELDIS

38



A report 10/2016

Představujeme exponáty letošního ročníku Mezinárodního veletrhu obranné techniky IDEB, které získaly cenu Grand Prix

Aligator 4x4 Master II

V první den Mezinárodního veletrhu obranné techniky IDEB v Bratislavě byl slavnostně odhalen kolový obrněný automobil Aligator 4x4 Master II. Toto nově vyvinuté obrněné vozidlo následně získalo cenu Grand Prix. Název Aligator samozřejmě není odborné veřejnosti neznámý. Vozidlo s takovýmto označením je již od poloviny devadesátých let minulého století součástí výzbroje slovenské armády.

V

erze, kterou výrobce představil při její premiéře na  letošním ročníku mezinárodního veletrhu, se však zásadním způsobem liší od  svých předchůdců. A  to nejen váhou (dosahuje dvanáct tun), ale i  velikostí a  především variabilitou. Jen pro srovnání: délka vozidla se prodloužila o více než jeden metr, přepravní kapacita se zvýšila ze čtyř na  devět až deset osob a  nosnost dosahuje namísto sedmi set padesáti kilogramů více než tři tuny (3  130 kilogramů). Master II působí celkově velice robustním dojmem, který připomíná americká vozidla MRAP. Přesto je schopen na dálnici dosáhnout rychlosti sto ­třiceti kilometrů v hodině. V nouzových a  urgentních situacích podle výrobce dokonce až sto čtyřiceti pěti kilometrů v hodině. „Reago­vali jsme tak na trendy v současném světě. Roste totiž zájem o  větší a  výkonnější vozidla, která jsou schopna přepravit víc lidí a  techniky,“ vysvětlil nám generální ředitel výrobce, společnosti ­Kerametal, s. r. o., Igor Junas. Konstrukce vozidla rovněž zajišťuje prů­­ chodnost velice náročným terénem. Je scho­ pné přebrodit jeden a půl metrový sloupec vody. V případě požadavku zákazníka může překonávat vodní překážky také plaváním. Pohon přitom zajišťují kola vozidla. Obratně se dokáže proplést i  v  ­husté městské zástavbě. K  lepší průchodnosti v  terénu přispívá nadprůměrná světlá výška, která dosahuje 400 mm a  také zcela nové podvozkové řešení a zabudovaná V konstrukce spodku vozidla, která zvyšuje jeho ochranu proti minám a  nástražným výbušným systémům.

A fakta

Aligator 4x4 Master II – technické údaje Osádka

2–9 osob + výbava

Výkon motoru (značka Cummins)

185 kW při 2 500 ot., obsah 6 700 cm3, krouticí moment 925 Nm/1 500 ot.

Převodovka (značka Allison)

šestistupňová, automatická

Celková hmotnost

12 000kg

Max. rychlost na cestě

130 km/h, v urgentních případech krátkodobě až 145 km/h

Max. rychlost na vodě

5,5 km/h, v případě požadavku na integraci kitu pro obojživelný režim

Pohon

4x4

Měrný výkon

22 kW/t

Spotřeba

25 litrů/100km – podle terénu

Dojezd

min. 700 km – podle terénu

Boční náklon

40%

Šířka příkopu

0,85 m

Kolmý stupeň

0,45 m

Přední nájezdový úhel

70°

Zadní nájezdový úhel

42°

Brodění bez přípravy

1,5 m

Světlá výška

400 mm

Stoupavost

100%

DxŠxV

5 500(s navijákem 5 800)x2 499x2 054 mm

A report 10/2016 Vozidlo je postavené na  hliníkových dvacetipalcových kolech. K  lepší ochraně posádky přispívá i  zvýšená pancéřová odolnost, a to až do úrovně NATO ­Stanag Level III. Odnímatelný pancíř přitom zvyšuje ekonomiku provozu v oblastech s menšími bezpečnostními riziky. Novinkou je řešení podvozku s  ochranou proti minám a  improvizovaným výbušným systémům, a to až do úrovně NATO Stanag IIA. Vozidlo je rovněž vybavené automatickým dofukovacím systémem kol s  dojezdovými vložkami a  speciálně navrženou protipožární ochranou. Obrněnec je vybaven velice výkonným šestiválcovým motorem třídy EURO III. Nový je i  průtokový systém chlazení motoru. Jízdní vlastnosti vozidla zvyšuje automatická převodovka, posilovač řízení a  brzd, ABS systém, účinný air condition systém, dojezdové run flaty, kamera a další technické vymoženosti, mezi nimiž nechybí ani elektronický a  diagnostický systém CAN  BUS. Ke  komfortu posádky přispívají pneumatická, výškově nastavitelná sedadla, která jsou vybavena protiminovou ochranou a také velké čelní sklo. Pří výběru komponentů a agregátů kladl výrobce důraz na použití takových výrobků, které se produkují ve velkých sériích, nejsou příliš drahé a jsou dostupné ve většině částí světa. To všechno usnadňuje rychlost a dostupnost případného servisu. Obrněnec je možné vybavit různými zbraňovými stanicemi s  kulomety ráže 7,62  mm a  12,7  mm, případně s  automatickým granátometem. Na  střechu vozidla je možné umístit další doplňkovou výbavu se stanicí o celkové váze až do pěti set kilogramů. Výrobce do budoucna již nepočítá s dodávkami starého typu vozidla Aligator Ozbrojeným silám Slovenské republiky. A to z toho důvodu, že na rozdíl od novinky neumožňuje takovou variabilitu. Nový typ je možné podle potřeby zkrátit či naopak prodloužit. Je rovněž vhodnější pro nejrůznější speciální úpravy. Firma Kerametal se netají nemalými ambicemi, na které tento pancéřovaný prostředek aspiruje. „Vývojem tohoto obrněného automobilu se nám otevřel prostor pro mezinárodní spolupráci především s  Českou republikou a  dalšími zeměmi skupiny V4. Tento potenciál podporuje i vývoj ve světě. Za  posledních deset let se totiž segment obrněných vozidel 4x4 více než ztrojnásobil. V  současné době již máme prvního zákazníka. Vyrobené kusy jsou již na  cestě k  objednateli, kterým je jedna z  ­armád. Smlouva nám neumožňuje prozradit její totožnost. Mnohé ale naznačí, když prozradím, že řízení této techniky je na pravé straně,“ dodává Igor Juna. Vozidlo by mělo být prioritně určené pro armádní jednotky rychlého nasazení, Vojenskou policii a speciální policejní jednotky. Text a foto: Vladimír Marek

39

40



A report 10/2016

Přesné navedení na cíl je otázkou zkušeností

A report 10/2016

41

Nezištná podpora Vojenského fondu solidarity

Kalendář pro dobrou věc Není model jako model

Čtyřiadvacítky

ve vzduchu

Bojové střelby osádek bitevních vrtulníků ­­Mi-24V na pozemní cíle ve vojenském újezdu Boletice za podpory leteckých návodčích z USA. Tak vypadala nedílná součást cvičení Ample Strike 2016. Američtí návodčí skvěle doplňují své české kolegy s jediným cílem. Přesné a rychlé eliminaci nepřátelských sil.

P

řesně v  osm hodin zahajuje vedoucí letové směny předletový brífink k  leteckým střelbám 221. „tygří“ vrtulníkové letky. Po  krátkém úvodu postupně předává slovo všem zainteresovaným, kteří jak jemu, tak letovým osádkám bitevních vrtulníků Mi-24V dokladují potřebné informace. Standardně se začíná počasím. Meteorolog se zaměřuje na  dohlednost, proměnlivou oblačnost a  vítr v  zájmových lokalitách, vedoucí starší inženýr upřesňuje přistavenou vrtulníkovou techniku, včetně výzbroje v jednotlivých strojích, a zopakuje bezpečnostní pravidla. Odborní náčelníci zkonstatují, že řízení letového provozu, letištní prostředky a radiotechnické zabezpečení jsou na  akci připraveny. Ve  stejnou dobu finišuje technický personál s  přípravou vrtulníků k letu. Specialisté odborností drak-motor, elektrického a  rádiového vybavení dokončují stanovené práce a uvolňují místo specialistům letecké výzbroje, slangově zbrojířům. Červené praporky, pět metrů před a za vrtul­ níky, jsou nadmíru vypovídajícím znamením, že od  této chvíle je pro nepovolané osoby okolí strojů zakázanou ­zónou. Zbrojíři nabijí

ostrou municí kanónové kontejnery a  předávají „­čtyřiadvacítky“ zpět technikům.

Několik ztečí denně

Kapitán bitevního vrtulníku Mi-24V vystoupá do  požadované a  povolené výšky a  provede poslední kontrolu. Vše je tak, jak  má být. Záhy začíná „čtyřiadvacítka“ nabírat rychlost a  výšku. Zasvěcení vědí, že  tentokrát nejde o  standardní letovou akci, ale o bojové střelby 221. „tygří“ vrtulníkové letky. Po tři zářijové dny, konkrétně ve třech takzvaných zaprávkách neboli letových oknech denně likvidují na střelnici pozemní cíle. Po  zhruba dvacetiminutovém přízemním letu je  vrtul­ník Mi-24V u  určeného kontaktního bodu. Kapitán bitevníku navazuje rádiové spojení s řídícím střelby a  žádá ho o  povolení pokračovat do výchozího bodu zteče. Současně mu upřesňuje svoji výzbroj. Vše je samozřejmě vedeno v anglickém jazyce. O pár minut později se  jde do  finále. ­Kapitán vrtul­níku žádá o přesné určení cíle letecké návodčí a  záhy se  mu dostává odpovědi v podobě určení souřadnic a vzhledu cíle.

„­Čtyřiadvacítka“ nasazuje kurz a  rychlostí necelých dvě stě kilometrů za hodinu nalétává do cílové plochy s cílem v podobě vyřazené vojenské techniky. Když se  čtyřiadvacítka ocitne půldruhého kilometru od cíle, dostává se do akce pilot-operátor. „Kulomet pal!“, zaznívá v jeho sluchátkách a on stiskne červená tlačítka na bocích zaměřovače. Z kulometu je vystřelena první krátká dávka zhruba dvaceti nábojů.

Bezpečně zpět

V  bezpečné vzdálenosti od  ostřelovaných pozemních cílů provádí vrtulník Mi-24V odval a  prudce klesá dolů, aby se dostal z  dosahu nepřátelských prostředků protivzdušné obrany. Přesněji řečeno, jde asi do  patnácti metrů nad terénem. Na  vydechnutí není čas. Bojová činnost posádky vrtulníku pokračuje dál, a  to ve  dvou následujících ztečích. Zhruba po  dvaceti minutách nasazení odlétá bitevní stroj z prostoru střelnice a vrací se zpět na mateřskou základnu. Klid na bojišti však netrvá dlouho. O pár minut později již předsunutí letečtí návodčí vedou na  pozemní cíl ­další stroj. Jejich úkolem je zničit nepřátelská vojenská vozidla. Každý vrtulník, respektive osádka má určený svůj sektor, ve  kterém se nachází pozemní cíle. Operační úkol je  třeba plnit v maximálně možné rychlosti. Vrtulník nemůže působit v krizové oblasti déle, než je nezbytně nutné. Text: Michal Voska, foto: Jan Kouba

Výsadkáři 43. výsadkového praporu nafotili spolu s uměleckým fotografem Stanislavem Peterou charitativní kalendář na rok 2017 k 70. výročí výsadkového vojska. Veškerý výtěžek z prodeje kalendáře půjde ve prospěch Vojenského fondu solidarity.

S

tanislav Petera je mezi fotografy pojmem, a  když minulý rok nafotil bez nároku na honorář mimořádně úspěšný kalendář pro Národní protidrogovou centrálu, přičemž výtěžek z  jeho prodeje byl poukázán na Nadaci policistů a hasičů, nemohl tento počin uniknout pozornosti chrudimských výsadkářů. Vzhledem k  blížícímu se 70. výročí výsadkového vojska se příležitost přímo nabízela a  tak ­vznikl plán na  charitativní příběhový kalendář pro Vojenský fond solidarity s  tématikou operace výsadkové jednotky. „Focení bylo rozsáhlé, výsadkáři jsou univerzální bojovníci, takže fotky vznikaly na souši, na vodě, pod vodou. Fotili jsme z vojenského letadla i dronu, a to v průběhu několika dní. S průzkumem lokací a  postprodukcí mi projekt, spolu s retušérem Jiřím Kubíkem, zabral víc než půl roku. Ale stálo to za to. Jak říkám, kalendář jsem fotil jako poděkování a vyjádření obdivu všem vojákům, kteří nasazují životy a zdraví, abychom my ostatní nemuseli,“ říká fotograf Stanislav Petera.

Focení na skalách, přehradě i z letounu C-295M CASA Kalendář se fotil od února do června tohoto roku, a to, ač to podle některých fotografií nevypadá, celý na Chrudimsku. Je až neuvěřitelné, jaké lokace se dají najít na tak malém prostoru – letecký hangár 43. výsadkového praporu, skály na  Škrovádu, bažiny a  lesy

na Podhůře, přehradní nádrž Seč, pardubické vojenské letiště – nic nebylo dál než půl hodiny cesty od kasáren chrudimských výsadkářů. A přece kalendář působí, jak z jiného světa. Je to samozřejmě dáno i tím, čím je Stanislav Petera ve fotografické komunitě proslulý – extenzivní postprodukcí, která zabere víc času než samotné focení. „Z pohledu organizace bylo pro mne nejtěžší vytvořit podmínky pro pořizování fotografií z letové části operace, tedy na palubě letounu C-295M CASA. Jelikož je Standa civilista, tak pro vstup na  palubu letícího letounu, ze kterého se provádějí padákové výsadky, musí dát souhlas samotný ministr obrany. Když se mi podařilo sehnat ten, tak  jsem si řekl, že vše ostatní již zvládneme. Přeci jen kalendář k  70. výročí výsadkového vojska bez seskoků by vyzněl dost naprázdno,“ vysvětluje zástupce velitele 43.  výsadkového praporu major Ivo Zelinka.

V  kalendáři jsou zachyceni chrudimští výsadkáři a  vzhledem k  příběhu jsou hned z několika jednotek. Většinu tvoří výsadkáři 1. výsadkové roty, ale jsou doplněni o dvojici odstřelovačů ze skupiny odstřelovačů a  dvojici potápěčů z  průzkumného týmu. Fotograf se spolu se zástupcem velitele praporu snažili, aby zachycoval co možná nejširší paletu výzbroje a  výstroje používanou výsadkáři, kterou civilní veřejnost zpravidla nezná a  při plnění taktických činností, jež  jsou pro výsadkáře typické. „­Nejvíc vzpomínám na focení vůbec první fotografie kalendáře. Tu jsme fotili v polovině února v  bažině na  Podhůře. Ono se to nezdá, ale ta fotografie se fotila za rozbřesku skoro hodinu a půl. Což nebyl vzhledem k teplotě vody zrovna nejpříjemnější zážitek,“ směje se nadporučík Karel Karel, zástupce velitele 1. výsadkové roty. „Když mi bylo řečeno, že se budou fotit i podvodní fotky, tak jsem si v duchu řekl, že to asi těžko. Naštěstí se ukázalo, že Standa je sám aktivní potápěč, takže pro něj nebyl problém nás při plnění úkolu fotit i v hloubce,“ říká uznale jeden z potápěčů Průzkumného týmu.

Výtěžek putuje do fondu

Kromě kalendáře se příslušníci 43. výsadkového praporu rozhodli ve spolupráci s tvůrčím týmem ve svém volném čase i k dalším aktivitám na podporu Vojenského fondu solidarity. Pro zájemce tak nabízí v civilním prostředí realizované tandemové seskoky či tělesnou přípravu formou CrossFit tréninku. Z nich výtěžek také poputuje do zmíněného fondu. Kalendář je možné zakoupit na stránce http://www.lightgarden.cz/­a cademy/ kalendare/43-vysadkovy-prapor-chrudim za cenu 390,- Kč + poštovné. Text: kpt. Milan Němec, Michal Voska, foto: Stanislav Petera

42



A report 10/2016

Dny NATO a Dny Vzdušných sil AČR se i přes nepřízeň počasí těšily velkému diváckému zájmu

A report 10/2016 útoků a  další možná ohrožení. Právě takovéto akce názorně ukazují obyvatelům, že se na tato rizika důsledně připravujeme,“ řekl Bohuslav Sobotka a  zároveň ocenil profesionalitu naší armády a  její úspěchy dosažené během nasazení v misích. „Když tato akce před šestnácti lety začínala, navštívilo ji deset tisíc lidí. Vloni to bylo již přes dvě stě tisíc lidí. Jedná se o  dlouhodobě úspěšnou záležitost, ­která se setkává s  mimořádným zájmem lidí. V letošním roce je rekordní i tím, že je zde nejvíce zahraničních účastníků, a  to z  jednadvaceti zemí. Nejvýznamnějším partnerem je v  tomto směru Spolková republika Německo reprezentovaná státním tajemníkem. Říkali jsme si s  panem premiérem, že této akci skutečně přikládáme velký význam. V  poslední době zaznívají otázky, jak  je naše republika připravena na  určité krizové situace. O to důležitější je, aby občané viděli, jakou mají naši vojáci techniku, jak s ní zacházejí a jak ji umí používat,“ doplnil ho Martin Stropnický. V  dalších částech programu se naše ­armáda prezentovala při dynamických a statických ukázkách pilotáže letounu ­JAS-39 Gripen, vrtulníku Mi-24/35, W3  ­Sokol, dopravních letounů CASA ­C-295M, Airbusu A-319, Jak-40 a L-410FG. Vojáci demonstrovali rovněž přepadení objektu a  osvobození rukojmích. Z  vojenské pozemní techniky měli návštěvníci možnost vidět kolová obrněná vozidla Pandur II, ­Iveco a Dingo.

Ve znamení několika

nej

Vojáci 102. průzkumného praporu na vozidlech Kajman obsadili po krátkém boji klíčový most. Protože hrozilo zničení tohoto strategického místa protivníkem, okamžitě v jeho blízkosti zaujal protivzdušnou obranu komplet S-10. Teď už zbývalo jen rozkrýt obranná postavení protivníka.

P

řesně mířené údery vzdušných sil provedené bitevníky L-159 Alca a  vrtul­ níky vyřadily jeho hlavní opěrné body. Následně se do  boje o  osadu zapojila těžší technika 7. mechanizované brigády a  německého Bundeswehru. Střelba tanků T-72  M4CZ, Leopard a  120mm samohybných minometů PRAM zlomila poslední odpor. Vše dokončil rychlý útok osádek bojových vozidel pěchoty BVP-2, které obec „vyčistily“ od  protivníka. Takovouto podobu měla společná ukázka Armády České

republiky a  Bundeswehru na  Dnech NATO a Dnech Vzdušných sil AČR, které se konaly 17. a 18. září 2016 na letišti Leoše Janáčka v Ostravě Mošnově. Akci pořádanou nejen pro příznivce vojenství, ale i pro širokou veřejnost zahájil za přítomnosti premiéra Bohumila Sobotky, ministra obrany ČR Martina Stropnického a dalších

čestných hostů povelem k  výstřelu tanku T-72 M4CZ 1. zástupce náčelníka Generálního štábu AČR generálporučík Jiří Baloun. „Česká republika je šestá nejbezpečnější země na světě. Budeme dělat všechno proto, aby to tak zůstalo. V posledních letech se bezpečnostní situace v  Evropě výrazně zhoršila, máme zde nebezpečí teroristických

Nemalému zájmu diváků se těšilo vystoupení akrobatické skupiny Frecce ­Tricolori italských vzdušných sil. Právě ono vyhrálo cenu primátora Ostravy o  nejúspěšnější diváckou leteckou ukázku. Desítka cvičných proudových letounů ­Aermacchi ­MB-339 se  rozdělila na  devítičlennou skupinu a sólistu. Velká formace se během

43

další akrobacie rozpadala na  menší skupiny. Vše  doprovázela italská hymna a  nepřehlédnutelné kouřové efekty v  barvách italské vlajky. Německo, coby hlavní partnerská země letošního ročníku, samozřejmě nemohlo zůstat stranou. Představilo například obří transportní letoun A  400M či vrtulník ­Bo-105. Právě s  ním mohou německé vzdušné síly jako jediné létat akrobacii. Při té se navíc divákům doslova zatajoval dech. Na Dnech NATO představila Spolková republika ­Německo patnáct kusů letecké a padesát kusů pozemní techniky. Stíhačky Eurofighter Typhoon předvedly vzdušné síly všech pěti evropských zemí, které je mají ve  výzbroji. Vše pak doplnily francouzské stroje Rafale a  čtyři generace švédských stíhaček od  J-29 až po  JAS-39 Gripen v českých barvách. Mimořádné bylo rovněž vystavení dvou amerických bombardérů B-1B (ten si odbyl v Ostravě premiéru) a B-52 prakticky vedle sebe. Nechyběl ani americký konvertoplán CV-22B Osprey. Do Ostravy opět zavítala speciální ženská jednotka jordánské armády. Ta tentokrát spolupracovala s  jednotkou Policie České republiky při ukázce osvobození rukojmích v uneseném letadle. Vojenský historický ústav Praha se představil dynamickou ukázkou zrekonstruovaného prvorepublikového tanku LT vz. 38.

Celkově se do Dnů NATO a Dnů vzdušných sil AČR zapojilo zhruba tisíc příslušníků naší armády, dvacet kusů letecké a  tři  sta  kusů pozemní techniky. Představily se zde téměř veškeré útvary jak pozemních, tak i  vzdušných sil, prvky logistické a zdravotnické podpory a také příslušníci aktivní zálohy Krajského vojenského velitelství ­Ostrava, Vojenské policie a  motocyklové čety Hradní stráže, která se prezentovala ukázkou doprovodu chráněné osoby. Jako součást Dnů NATO a Dnů vzdušných sil AČR se 16. 9. 2016 v Ostravě konala konference Český průmysl jako nástroj zajištění obrany státu. Za resort obrany se této akce účastnil náměstek pro řízení sekce vyzbrojování a akvizic MO Daniel Koštoval, 1. zástupce náčelníka Generálního štábu AČR generálporučík Jiří Baloun a  řada dalších významných hostů. Text a foto: Vladimír Marek

Představujeme spolky a organizace spolupracující s Ministerstvem obrany ČR

Svaz vojenských veteránů ČR

recenze

Vyzkoušej svůj postřeh Naleznete na historické fotografii z obrany severoafrického přístavu Tobrúk v době druhé světové války čtyři rozdíly?

SvVV ČR

V

je spolek sdružující bývalé vojáky z  povolání a  občanské zaměstnance resortu Ministerstva obrany, kteří splňují podmínky Rozkazu ministra obrany č. 60. Těchto osob je asi 20 tisíc. Existující kluby vojenských důchodců, sdružující se při krajských vojenských velitelstvích, se mohou u  SvVV ČR (IČ  28557913) zaregistrovat jako nezávislé pobočné spolky s  vlastní právní a  účetní subjektivitou a  získají tak možnost žádat o  dotace či dary od  MO ČR, města, kraje, výrobního závodu a  právnických i  fyzických osob. Získají tím prostředky pro svou činnost, neboť Ministerstvo obrany vypisuje dotační programy pouze pro spolky, které mají IČ. SvVV ČR vznikl v  roce 2007, kdy krajská vojenská velitelství začala (alespoň v  Praze) důsledně prosazovat, že nárok na  příspěvek z  fondu FKSP na občerstvení mají pouze oprávněné osoby.

Narodili se aby přežili

Činnost SvVV ČR:

  těchto dnech uplyne sedmdesát pět let od  zařazení čs. pěšího praporu 11 – východního do obrany Němci a Italy obléhaného Tobrúku. Tento severoafrický přístav se dostal do obklíčení již v první polovině dubna 1941, když se ocitl více než sto kilometrů za frontovými liniemi. Naše jednotka na blízkém východě vznikla původně jako čs. pěší pluk 4 v roce 1940. V říjnu stejného roku byla reorganizovaná na prapor. Po střežení vojenských objektů poblíž Alexandrie a v Západní poušti došlo k jejímu nasazení v Sýrii. Do Tobrúku dorazila po poměrně dobrodružné plavbě 21. října 1941 (předsunutá skupina ubytovatelů pod velením majora Karla Střelky zde byla již od 12. října). Téměř šest set padesát vojáků našeho praporu se okamžitě začlenilo do obrany města, kterou tvořily britské, australské a polské jednotky. Vojáci dostali svěřený téměř šestikilometrový úsek obrany, na němž se nacházelo třináct pevnůstek, které původně vybudovali Italové. Každodenní realitou bylo letecké, dělostřelecké a minometné ostřelování. Rutinní obrannou činnost si vojáci zpestřovali bojovými průzkumy do nepřátelských linií. Kromě nepřítele je sužoval nedostatek vody, špatné zásobování, pouštní blechy, spalující slunce a zároveň zima a chlad v zákopech. V druhé polovině listopadu zahájila britská 8. armáda útočnou operaci „Crusader“. Ta počítala s tím, že obránci Tobrúku, včetně naší jednotky, provedou ve vhodném okamžiku výpad z jihovýchodní části perimetru a spojí se s hlavními silami. Tento plán se nakonec podařilo uskutečnit. Počátkem prosince 1941 se Tobrúk vymanil z obklíčení. Operace Crusader skončila definitivně 10. prosince 1941. V bojích o severoafrický přístav padlo 14 příslušníků našeho praporu, 26 jich bylo zraněno těžce a 55 lehce. Připravil: Michal Voska a Vladimír Marek

Wendy Holden

zz

do  rekreačního střediska polské armády. Během dvou návštěv Itálie v Mugii u Terstu podnikli členové výlet do Benátek a největší krápníkové jeskyně na světě Postojanské jamy. Na Slovensku si vybrali Zemplínskou Šíravu s návštěvou Užhorodu. Všechny zahraniční zájezdy byly cenově velice dostupné. Například letošní šestidenní zájezd do Balatonkenese s polopenzí přišel účastníky na  5  000 Kč. Od  letošního roku mohou dostávat členové svazu od Ministerstva obrany na tyto zájezdy příspěvek ve výši 4 000 Kč. Každý, kdo se stane individuálním členem svazu, může tyto výhody využívat, organizace je schopna zájezdy ještě rozšířit. Nedaří se jí ale sjednotit Kluby vojenských důchodců, tak, jak by si to členové představovali. Mnohé kluby ukončují svou činnost vzhledem k  nedostatečné spolupráci s  krajskými vojenskými velitelstvími a  MO.

Mohly by však pokračovat ve své nezávislé činnosti jako pobočné kluby SvVV ČR. Kontakty: WEB: svazvojenskýchveteranu.net E-mail: [email protected] Předsedou Svazu vojenských veteránů ČR je plk. v. v. Ing. Jiří Pešta Připravil: Vladimír Marek, foto: archiv SvVV ČR

Tři mladé matky a  jejich neobyčejné příběhy odvahy, utrpení a  přežití. Mezi milionem obětí holokaustu, které byly v roce 1944 poslány do koncentračního tábora Osvětim-Birkenau, prošly Priska, Rachel i Anka jeho branami s tajemstvím – všechny tři právě otěhotněly, a svému osudu musely čelit samy, bez manžela. S  obrovským strachem z  budoucnosti, poté, co už ztratily tolik svých blízkých, se tyto mladé ženy upnuly k tomu jedinému, co jim v  životě zbylo: zachránit sebe a své nenarozené dítě. Jedna z  matek pocházela z  Třebechovic pod Orebem, druhá z Bratislavy a třetí z polské Lodže. Kniha mapuje neuvěřitelné příběhy těchto tří žen – nejdříve do Osvětimi, pak do německého pracovního tábora, kde, polomrtvé ­hlady a udřené z nelidské práce, se snažily zakrýt svůj zdravotní stav. A nakonec je čekala pekelná sedmnáctidenní cesta vlakem s  tisíci dalšími vězni přes západní a jižní Čechy do tábora smrti v rakouském ­Mauthausenu. A když už se zdálo, že tuto cestu nepřežijí, podařilo se několika hrdinům z Horní Břízy dát potřebným trochu jídla a vody. Počet stran: 312, vydalo Nakladatelství MF Text: Michal Voska, foto: Nakladatelství MF

Rozdíly: chybějící voják, stín, nábojový pás a hadr na pytlích

Propagovat slavné vojensko-historické tra­ di­ce AČR. zz Umožnit svým členům pravidelná setkání. zz Veřejně prosazovat a hájit sociální a kulturní a zájmy svých členů. zz Pořádat tuzemské i  zahraniční zájezdy pro své členy. Největší společenskou akcí v  uplynulém období bylo uspořádání oslav k  70. výročí ukončení druhé světové války, které proběhly v Ostravě a Brně na náměstích. Svaz se dále zaměřuje na  pořádání setkávání svých členů k různým výročím, jimiž si připomíná tradice AČR a ČR. Svaz pořádá rovněž setkávání bývalých absolventů Vojenské akademie v Hranicích na Moravě, kteří tuto akademii absolvovali v letech 1945–1950. Při 65. výročí v roce 2012 se setkání zúčastnil i tehdejší náčelník GŠ AČR generálporučík Ing. Petr Pavel. Na  jaře a  v  listopadu každého roku pořádá svaz společenská setkání s  tancem. Poslední roky vždy v Domě armády Praha. Tato setkání jsou mezi členy SvVV ČR velmi oblíbená. SvVV ČR pořádá ve  spolupráci s  VLRZ několikadenní zahraniční zájezdy do rekreačních objektů okolních států NATO. ­Každý rok organizuje dva zahraniční zájezdy. Jeho členové již třikrát navštívili Maďarsko (Bala­ton­kenese, Buják a  Badačon), třikrát Rakousko (Vídeň a  Bad Ischl), v  Německu navštívili Berlín, největší umělý tropický ráj v Evropě Tropical Islands, třikrát zavítali

45

manuál profesionálního vojáka

A report 10/2016

Interní komunikační portál

Francie

Francie (oficiální název Francouzská republika) je stát, jehož metropolitní část se nachází v západní Evropě. Součástí Francouzské republiky jsou také zámořské departementy a zámořská území v ­Karibiku, Severní a Jižní Americe, v Indickém oceánu a Oceánii. Pevninská část Francie zaujímá plochu 545  630 kilometrů čtverečních. Ve  Francii žije přes 60 000 000 obyvatel, z toho téměř 12 000 000 lidí v aglomeraci hlavního města Paříže. V čele Francie stojí prezident, který je volen přímo. Prezident jmenuje předsedu vlády, předsedá kabinetu, velí ozbrojeným silám a uzavírá smlouvy. Hlavní součástí legislativy je dvoukomorový parlament – Národní shromáždění (577 členů) a Senát (321 členů). Francie je jedním ze zakládajících členů Spojených národů – je jedním z pěti stálých členů Rady bezpečnosti OSN s právem veta, a také jednou z osmi uznávaných nukleárních mocností. Ve Francii sídlí Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) a UNESCO. Dále zde sídlí Mezinárodní úřad pro váhy a míry a Interpol. Francie je členskou zemí Severoatlantické aliance a jedním ze zakládajících členů Evropské unie. Úředním představitelem francouzské armády je v roli hlavního velitele prezident. Francouzské ozbrojené síly tvoří pozemní síly, námořnictvo, letectvo a četnictvo, které plní nejen roli Vojenské policie, ale má na starosti i civilní oblast. Součástí pozemních sil je nejen pěchota a horská pěchota, ale i obrněné jednotky, výsadkové vojsko, dělostřelectvo, některé letecké jednotky, námořní pěchota, cizinecká legie a také tzv. Génie, jejíž součástí je i pařížský požární sbor. Také námořnictvo má k dispozici své letectvo, ponorkovou flotilu, složku, která se zabývá ochranou námořních objektů na zemi, pobřežní stráž a Commandos Marines, jejíž součástí je i požární prapor města Marseille. Francie je jednou z mála zemí, které disponují jadernými zbraněmi.

OR1

OR2

OR3

OR4

OR5

Soldat Soldat de 2ème classe de 1ère classe

Caporal

Caporal-chef

Sergent

OF1

OF2

OF3

OF4

SousLieutenant

Lieutenant

OR1

OR2

Capitaine

OR3

Commandant

OR6

Sergent-chef Sergent-chef

OF5

Lieutenant colonel

OR4

OR7

Colonel

OR5

OF6

OR8

OR9

Adjudant

Adjudant chef

Major

OF7

OF8

OF9

Général de brigade

Général de division

Général de corps d’Armée

OR6

OR7

OR8

OF10

Général d’Armée

Maréchal de France

OR9

BEZ OZNAČENÍ

BEZ OZNAČENÍ

Matelot

Matelot brevete

OF1

QuartierQuartiermaître maître de 2ème classe de 1ère classe

OF2

OF3

Conscript second maitre

Career second maitre

Maître

OF4

OF5

OF6

OF7

Premier Maître

Maître principal

Major

OF8

OF9

OF10

Enseigne de Vaisseau 1ère classe

OR1

OR2

Lieutenant de Vaisseau

Capitaine de Corvette

Capitaine de Frégate

Capitaine de Vaisseau

OR5

Contre Amiral

OR3

OR4

OR6

Soldat Soldat de 2ème classe de 1ère classe

Caporal

Caporal-Chef

Conscript Sergent

Career Sergent

OF1

OF2

OF3

OF4

OF5

OF6

Capitaine

Commandant

Lieutenant Colonel

Colonel

Général de Brigade Aerienne

Vice-Amiral

OR7

Vice-Amiral d’Escadre

Amiral

OR8

Amiral de France

OR9

BEZ OZNAČENÍ

SousLieutenant

Lieutenant

Sergent-Chef

Adjudant

Adjudant Chef

Adjudant Major

OF7

OF8

OF9

OF10

Général de Division Aerienne

Général de Corps Aerienne

Général d’Armée Aerienne

Maréchal de France

Vydává MO ČR Odbor komunikace Tychonova 1, 160 01 Praha 6 IČO 60162694 www.army.cz Redakce Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 553, 973 215 786 Fax: 973 215 933 E-mail: [email protected]

www.ikp.army.cz V  souvislosti s  novelizací branného zákona k  1. červenci 2016 se na  tento zákon zaměřila více také pozornost uživatelů portálu. Na IKP se tak objevují i dotazy, které se netýkají jen problematiky vlastní novely zákona, ale i  ustanovení, která platí již od  účinnosti zákona č.  585/2004. Sb., o  branné povinnosti a  jejím zajišťování (branný zákon), tedy od  1.  ­ledna  2005, ale dosud unikala pozornosti uživatelů portálu. V  článku se budeme zabývat jedním z dotazů na uvedené téma. Dotaz: Dobrý den, chci se zeptat, jak je to se službou v armádě jiného státu. Podle branného zákona může údajně občan České republiky sloužit v  jakékoliv armádě států NATO bez souhlasu prezidenta. Pokud jde ale o stát mimo alianci NATO, musí být souhlas prezidenta? Odpověď: Ano, musí… Přesnou odpověď na Váš dotaz naleznete v ustanovení § 34 zákona č. 585/2004 Sb., o  branné povinnosti a  jejím zajišťování (branný zákon), ve  znění pozdějších předpisů. Jeho znění uvádíme níže: „VSTUP OBČANA NEBO VOJÁKA V ZÁLOZE DO OZBROJENÝCH SIL JINÉHO STÁTU § 34 (1) Občan smí vstoupit do  ozbrojených sil jiných států pouze se souhlasem prezidenta republiky na základě své žádosti, nestanoví-li tento zákon jinak. (2) Občan žádost o  souhlas prezidenta republiky se vstupem do  ozbrojených sil jiného ­státu podává ministerstvu, které ji se svým vyjádřením a po projednání s Ministerstvem vnitra a  Ministerstvem zahraničních věcí předloží prezidentovi republiky. Občan v  žádosti uvede kromě obecných náležitostí podání podle správního řádu také rodné číslo. (3) Souhlas prezidenta republiky pozbývá platnosti dnem účinnosti vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu. Na udělení souhlasu není právní nárok. (4) Občan, který má více státních občanství, může vstoupit do  ozbrojených sil jiného ­státu, jehož je také státním občanem, bez souhlasu prezidenta republiky. Bez souhlasu prezidenta republiky může vstoupit do ozbrojených sil jiného státu též občan za předpokladu, že tento stát je členem mezinárodní organizace zajišťující společnou obranu proti napadení, jíž je  Česká republika členem. (5) Prezident republiky může za  stavu ohrožení státu nebo za  válečného stavu vyzvat vojáky v záloze, kteří jsou v zahraničí, aby vstoupili do ozbrojených sil spojeneckého státu, na jehož území se nacházejí nebo do něhož se mohou dostat. Vojenská služba takto vykonaná se považuje za mimořádnou službu.“ Redakce IKP

Enseigne de Vaisseau 2ème classe

47

Šéfredaktor: Vladimír Marek Grafická úprava: Libora Schulzová Jazyková korektura: Tomáš Xaver V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje VHÚ Praha – produkční oddělení Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Oľga Endlová, tel. 973 215 563 Tisk: Profi-tisk group s.r.o. Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Uzávěrka čísla: 11. 10. 2016 Toto číslo vyšlo dne: 17. 10. 2016 Foto na titulní straně: Jan Kouba

kontakty do redakce Vladimír Marek (šéfredaktor) telefon: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail: [email protected] Jana Deckerová (redaktorka) mobil: 606 604 733 e-mail: [email protected] Michal Voska (redaktor) telefon: 973 215 868 mobil: 724 850 598 e-mail: [email protected] Libora Schulzová (grafička) telefon: 973 215 595

redakční rada Jan Pejšek, plk. Jan Šulc, Vladimír Lukovský, Olga Haladová

V příštím čísle se podíváme na další zajímavosti z provozu portálu informace pro autory K tomu, abyste mohli na svém mobilním telefonu či tabletu číst QR kódy, musí mít vaše zařízení fotoaparát a nainstalovanou čtečku čárových kódů. Pro prohlížení QR kódů s webovou adresou je nutné mít aktivované datové připojení k internetu (buď jako mobilní data, nebo připojení přes Wi-Fi). Načtení QR kódu je opravdu velmi snadné...  Spustit aplikaci čtečka QR kódů ve vašem smartphonu.  Zaměřit na obrázek QR kódu a počkat, než jej čtečka zaostří a naskenuje.  Zvolit akci, kterou vám čtečka nabídne. Např. když se jedná o webovou adresu, nabídne vám otevření webu v internetovém prohlížeči vašeho mobilu. Aktuální číslo A reportu ve formátu PDF naleznete po načtení QR kódu na obálce. Multimediální obsah článku naleznete po načtení QR kódu u článku.

Aby mohla redakce proplatit honorář za zveřejněný příspěvek, musí jí autor zaslat tyto údaje:  jméno a příjmení, d  atum narození (NE rodné číslo!), ú  daj, zda jde o VZP, o. z., AZ, anebo osobu mimo resort,  a dresu bydliště. V případě VZP, o. z. i přísl. AZ dále:  č íslo VÚ či VZ a město posádky,  č íslo RFO, který je vyplácí. V případě osoby mimo resort:  č íslo účtu, na který má být poslán honorář, n  ázev a číslo banky, n  a faxové č. 973 215 933 poslat kopii průkazního lístku k tomuto účtu. Tyto údaje je účelné uvádět současně se zasílaným článkem. Není v silách redakce je zpětně zjišťovat.

historie

Od první mobilizace naší armády uplynulo v těchto dnech devadesát pět let

Hrozba válkou

Na podzim letošního roku by si naše armáda měla po dlouhých letech prověřit některá mobilizační opatření. Nejedná se samozřejmě o nic nového pod sluncem. Historie československých a českých ozbrojených sil zaznamenala celou řadu mobilizací. Asi nejznámější je legendární mobilizace ze září 1938. Do čtyřiadvaceti hodin po jejím vyhlášení nastoupily tehdy ke svým útvarům tři čtvrtiny záložníků. V květnu 1938 jí předcházela stejně úspěšná částečná mobilizace několika ročníků vojáků v záloze. Mobilizační opatření byly prověřovány i v letech po druhé světové válce. Mnohdy byly z cvičných důvodů mobilizovány celé divize. K mobilizacím, na které se poněkud zapomnělo, patří ta z října roku 1921. Jednalo se tehdy o vůbec první mobilizaci čs. branné moci v její historii.

O

d jejího vyhlášení uplynulo v těchto dnech devadesát pět let. Důvodem k  jejímu vyhlášení byla skutečnost, že 20. října 1921 přistálo v  západní části Maďar­ska poblíž Šoproně letadlo s  posledním rakouským císařem a  maďarským a českým králem Karlem Habsburským. Maďarsko mělo v  té době za  sebou porážku republiky rad a podpis Triatronské smlouvy s  vítěznými mocnostmi. Ale také již jeden pokus Karla Habsburského o státní převrat v této zemi z března 1921.

Počítal s nespokojeností Maďarů Maďarsko bylo v té době královstvím, které spravoval admirál Horty. V  celé zemi panovala výrazná nespokojenost, že území ­Maďarska se ztenčilo na  pouhý zlomek Uherska, které existovalo do  konce první světové války. Karel Habsburský byl ­ještě za  války korunován na  uherského krále. ­Nikdy se také oficiálně nezřekl svých nároků na trůn. A právě s těmito faktory mimo jiné kalkuloval při svém návratu do země.

Ve švýcarském azylu si pronajal soukromý letoun a 20. října 1921 přistál poblíž Šoproně v  maďarském Burgenlandu. Tuto destinaci si nevybral náhodou. Dopředu byl informován o  výrazné podpoře zdejšího obyvatelstva. Okamžitě po přistání se mu dal dispozici pluk majora Gyuly ­Osztenburga. Podpořili ho i zdejší příslušníci mysliveckých a povstaleckých oddílů. Ze všeho nejdříve jmenoval povstaleckou vládu a  povýšil některé věrné důstojníky. Pak se se svými oddíly vydal po  železnici směrem na  Budapešť. Poté, co se po cestě na jeho stranu přidaly jednotky v  Szombathely, Györu, Komáromu a  Tatě, rozrostla se jeho armáda na pět tisíc mužů. To rozhodně nebyla zanedbatelná vojenská síla. Obzvlášť když si uvědomíme, že celé Maďarsko mělo v  té době povoleno pouze třicet tisíc vojáků.

Ostrá reakce Malé dohody Československo, existující v  této době pouhé tři roky, se cítilo událostmi v  sousedním Maďarsku bezprostředně ohroženo. Podobně reagovalo i  Rumunsko a  Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Tedy země Malé dohody.

Situace se vyostřovala. Malá dohoda včetně Československa prohlásila, že přítomnost bývalého habsburského panovníka v Maďar­ sku je důvodem k  válce. Žádala Karlovo zadržení a  okamžité odstranění nebezpečí obnovení habsburské dynastie ve  střední Evropě. Velká Británie a  Itálie varovaly před vojenským zásahem těchto zemí bez souhlasu států Velké dohody. Francie vyslovila s ohledem na své spojenecké závazky s československým požadavkem souhlas. Československá vláda a  prezident Masaryk oficiálně potvrdil 23. října  1921 své stanovisko, podle kterého byla přítomnost Habsburků v Uhrách důvodem k válce s touto zemí. Následujícího dne se na ulicích našich měst objevily mobilizační vyhlášky. Do  ­armády byly povolány ročníky 1895 až 1898 vojáků v  záloze, pěchoty, dělostřelectva, jezdectva, letectva a  ročníky 1890 až 1898 ostatních zbraní a  všech služeb. K  telegrafnímu a  železničnímu vojsku byly povoláni zvláštními určovacími lístky i  starší vojáci v  záloze a  to až do  ročníku 1869. Všichni povolaní měli do  čtyřiadvaceti hodin opustit bydliště a co nejrychleji se dostavit ke svému náhradnímu tělesu. Kdo nevěděl, kam se má dostavit, měl se hlásit u nejbližšího okresního doplňovacího velitelství. Každý si měl s  sebou

vzít jídlo na  dva dny a  základní vybavení. Mobilizace se tedy týkala více než čtvrt milionu vojáků v záloze, nemalého množství automobilů, koní, povozů a dalšího materiálu tolik potřebného pro chod armády.

Někde se i střílelo Československá armáda v té době měla počáteční porodní bolesti spojené se vznikem republiky již za sebou. Ze zahraničí se vrátily všechny legionářské jednotky. V  roce  1920 prošla procesem unifikace. Definitivně skončila doba improvizace, ­armádu v té době tvořilo dvanáct pěších divizí, dvě horské brigády a tři jezdecké brigády. Navíc byl přijat nový branný zákon, podle kterého byli na podzim roku 1920 odvedeni již první vojáci. Především ale obyvatelstvo ve  velké míře poměrně nadšeně podporovalo mobilizační opatření. I  přes mnohé nepopulární kroky s  nimi spojené převládalo přesvědčení, že republiku si musíme chránit. Z některých okresů odcházeli dokonce záložníci pod prapory a za zpěvu vlasteneckých písní. Na  druhou stranu na  to, aby mohly být vybudovány skutečně kvalitní a plně stabilizované ozbrojené síly uplynulo od vzniku republiky příliš málo času. Problém s podporou mobilizace měly především německé, rusínské a zejména maďarské menšiny. Docházelo dokonce ke  krvavým incidentům. Například v  Kraslicích po  zveřejnění mobilizační vyhlášky zastavilo německé obyvatelstvo práci a  začalo zvonit na  kostelní zvony. Poté se shromáždilo na náměstí, aby zabránilo odchodu záložníků z jejich

města. Situaci mělo zklidnit přivolání vojenského jednotky do  Kraslic. Ta ale byla německými demonstranty napadena, a tak nakonec došlo ke střelbě, v jejímž důsledku zahynulo čtrnáct kraslických občanů. ­Teprve poté byl v obci obnoven pořádek. Ještě dramatičtější průběh měla mobilizace v obci Vyškovo na Podkarpatské Rusi v  bezprostřední blízkosti rumunských hranic. Zdejší záložníci odmítli rukovat a  vyzbrojeni asi osmdesáti puškami se postavili na  odpor jednotkám, které zde měly navodit pořádek. Navíc se neúspěšně pokusili rozšířit povstání i  do  Chustu, ­Tiačova a  Buštiny. V  bojích s  vojenským asistenčním oddílem posíleným Finanční stráží a  četníky padli tři povstalci včetně jejich vůdce. Zabit byl i voják Kratina. V obci byl ale velice rychle nastolen pořádek. Nejenže jí byla uložena válečná kontribuce ve  výši 50  000 Kč, ale usadil se zde i  asistenční oddíl. Nejspíš z těchto důvodů doprovázelo mobilizaci na  východě republiky vyhlášení stanného práva.

Významná prověrka Dne 25. října vydal hlavní štáb rozkaz zemským vojenským velitelstvím v  Bratislavě a Užhorodě k provedení krytu hranic podle plánu H k datu 28. října 1921. To bylo také následně realizováno. Karel Habsburský se svým povstaleckým vojskem úspěšně pokračoval v  cestě až  na  předměstí Budapešti. Zde se měl spojit s  jednotkami velitele budapešťské posádky. Ten však nejspíš diplomaticky

onemocněl a jeho zástupce o ničem nevěděl. Kalkulace se vstřícným postojem admirála Hortyho k předání moci se záhy ukázala jako neopodstatněná. Naopak tento námořní velitel se rozhodl proti snahám Karla Habsburského velice tvrdě zakročit. V Buda­ pešti navíc povstalce uvítaly velice rychle zorganizované ozbrojené studentské oddíly, jejich příslušníci rozhodně nebyli nakloněni monarchistickému zřízení. Vše nakonec ukončila tříhodinová bitva s nasazením děl a  kulometů, po  které se musely jednotky Karla Habsburského stáhnout. V  následujících dnech byly obklíčeny a rozprášeny. Tato první mobilizace naší armády trpěla mnohými neduhy. V každém případě se ale stala důležitou prověrkou mobilizačního rozšíření ozbrojených sil. Mnohé z  nedostatků, na které upozornila, mohly být následně odstraněny. Představovala i  významný signál pro zahraniční diplomacii. Součástí mobilizačních opatření bylo doplnění skladů municí, zbraněmi a dalším materiálem, na jehož nákup neměla armáda až do té doby potřebné prostředky. Nic na  nesporném významu této mobilizace nemohla změnit ani skutečnost, že škody na mobilizovaném materiálu a jeho případné ztráty se řešily ještě dlouhá léta po skončení této akce. Text: Vladimír Marek, foto:VÚA-VHA