Příloha k časopisu Z ráje do ráje
2/2016
ODOLAT POKUŠENÍ
Pixabay.Com
podle listu Jakuba
MUDr. Horst Müller
IMPRESUM Příloha k časopisu Z ráje do ráje 2 2016 Adresa redakce:
Vydavatelství a nakladatelství Ráj - Juřicová Marcela Lubenská 630 73911 Frýdlant n. Ostr.
Tel.: 0049 8031-9412291 E-mail:
[email protected]
[email protected]
IČ: 02291959 MK ČR E 15637; ISSN 1801-0059 Layout: Petr Poslušný
Odolat pokušení.
S
rdečně Vás vítám na naší třetí hodině studia Jakubova listu. Viděli jsme, že Jakubův list přichází velice rychle do praktické úrovně. Ve svém druhém verši hned říká: „Pokládejte za velikou radost, moji bratři, když upadnete do rozličných pokušení, víte, že zkoušení vaší víry působí vytrvalost. A vytrvalost ať má dokonalý výsledek, abyste byli dokonalí a úplní a aby vám v ničem nic nescházelo.“ V této třetí lekci se chceme obzvláště zabývat tímto tématem pokušení. Název našeho zamyšlení je Pokušení – odolávat pokušení, vydržet je, snést je. Ve spojení s textem v Jakubovi 1,12: „Blahoslavený muž, který snáší zkoušku, neboť když se osvědčí, dostane věnec života, jejž [Pán] zaslíbil těm, kdo ho milují.“ Pokušení musíme tedy překonat. Musíme v pokušení stát, aniž bychom padli. To je ten cíl, protože jedině tehdy, když je naše víra opravdová a když se v tomto boji s pokušením osvědčíme, jedině pak obdržíme korunu života, kterou Hospodin zaslíbil těm, kteří Ho milují.
Nyní pokračuje Jakub dál a něco říká: „Ať nikdo, kdo je pokoušen, neříká: „Jsem pokoušen od Boha.“ Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší. Každý, kdo je pokoušen, je strháván a váben svou vlastní žádostivostí. Žádostivost pak počne a rodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt. Nemylte se, moji milovaní bratři. Každé dobré dání a každý dokonalý dar je shůry, sestupuje od Otce světel, u něhož není proměny ani zatmění z odvrácení.“
Apoštol Jakub, služebník Páně, zde chce jasně zdůraznit něco, co mnozí lidé pletou páté přes deváté, když bych to tak řekl, a mají s tím mnoho těžkostí – totiž od koho pokušení přichází. Čí je to dílo? V první nebo druhé lekci jsme viděli a také četli, že bychom měli pokušení přijímat s radostí, protože díky tomu je naše víra vyzkoušena. V knize Myšlenky z hory blahoslavenství jsme četli a asi to ještě jednou budu
5
citovat: „Životní zkoušky jsou Božími spolupracovníky, které z našeho charakteru odstraní všechny hrubé rysy a nečistoty“. Odkud tedy pochází pokušení?
Bude to ještě napínavější, když půjdeme do Matouše, 4. kapitoly a zde čteme ve verši 1: „Tehdy Duch Ježíše vyvedl do pustiny, aby byl pokoušen od ďábla.“ Kdo ho zavedl do pouště? Je asi zřejmé, že to byl Duch, který na něj sestoupil při křtu. Ale proč ho vedl na poušť? Aby byl pokoušen od ďábla. Spolupracuje Bůh a ďábel na pokoušení lidí? Mnozí si to myslí a neumí přitom oddělit od sebe, proč ho Duch přivedl na poušť a proč byl na poušti pokoušen ďáblem. Dovolte mi tedy, abychom si to pro sebe, a vždy říkám také, abychom si to jednou provždy, vyjasnili. Zamysleme se nad tím, jak zde Jakub zkouší vysvětlit, jak pokušení funguje. Ve funkci pokušení můžeme rozpoznat, co přichází od Boha a co nepřichází od Boha. Jakým způsobem se vůbec Bůh podílí na pokušení lidí. Myslím, že zde potřebujeme stoprocentní jistotu v tom, co je pokušení, kde vzniká a jak v něm padneme nebo jak v něm obstojíme.
Dovolte mi zde ještě jednou přečíst verš 13 a 14: „Ať nikdo, kdo je pokoušen, neříká: „Jsem pokoušen od Boha.“ Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší. Každý, kdo je pokoušen, je strháván a váben svou vlastní žádostivostí.“ Tedy, nepatřím mezi ty, kdo rádi rozebírají jednotlivá slova, ale zajímalo mě, jak se slovo “žádostivost“ v Bibli používá, a tak jsem se na to mohl trochu podívat a zjistit, že slovo “žádostivost“ nebo “touha“ není samo o sobě negativní, tzn. že je v Bibli sice na třech místech použito, jak jsem se tam dočetl, v pozitivním smyslu, tzn. že je člověk váben k něčemu dobrému, člověk touží po něčem dobrém, ale častěji je to používáno, když se jedná o touhu po něčem zlém. Žádostivost sama o sobě není problém, nýbrž problém je, po čem toužím, jakým způsobem, čím ji ukojím. Žádostivost byla do člověka vložena. Je součástí Božího stvoření. Jen způsob, jakým je používána, je pak to, co je zde v Jakubovi řečeno „žádostivost pak počne“, tzn., když se spojila se špatnou věcí, pak porodí hřích a hřích vede k smrti. Abychom porozuměli pokušení, abychom porozuměli, co je tím myšleno, že není nějakou vnější věcí, nýbrž vnitřním procesem, který
6
Příloha Z ráje do ráje 2/2016
může vábit a pokoušet člověka k dobrému, ale i ke zlému, když to tak člověk chce, musíme jít na úplný začátek a podívat se na první pokušení. Na základě tohoto prvního pokušení vidíme typ, tzn., vidíme, jak pokušení funguje, jak je vůbec možné, že se objeví a že nás zavede špatným směrem. Podívejme se tedy zpět na začátek. Co je pokušení? Pokušení přichází skrze podnět, který se vytvoří v lidech samotných. Ti, kteří znají mé přednášky, vědí, co pokušení v konečném důsledku vytváří v lidském srdci. Vědí, že jsme nastaveni tak, že musíme jít směrem k zisku. Pro zisk máme v sobě zabudované ANO. Musíme jít proti ztrátě. Pro ztrátu máme v sobě zabudované NE. Člověk je tedy učiněn tak, že na zisk říká ANO a na ztrátu NE.
Teď se podíváme na první pokušení. Bůh řekl Adamovi a Evě, že nemají jíst ze stromu poznání dobrého a zlého. Určil jim tedy místo, na kterém neměli co dělat. Nyní byste mohli říct: „Ano, Bůh je ten, kdo tam ten strom dal. Kdyby ho tam nedal, nemohl by satan pokoušet a tím by pokušení nemohlo ani přijít.“ Když člověk trošku přemýšlí, pak se zdá tento způsob myšlení sice logický, přesto je to výraz toho, že člověk neví, o čem mluví.
Pojďme se tedy podívat ještě o jeden malý krok zpět, když byl člověk stvořen. Co to bylo za situaci? Při stvoření člověka už byl v Božím vesmíru jeden otazník. Byl to otazník o Bohu. Je Bůh spravedlivý? Nebo chcete-li: je Bůh láska? Spravedlnost a láska je vlastně to samé. Nyní už je prakticky v celém vesmíru semeno zla a to je ten otazník o Božím charakteru. Když byl člověk stvořen a učiněn na zemi, pak se do tohoto konfliktu takřka narodil. Člověk ale nebyl s to, tyto věci tak prohlédnout a nebyl v takové situaci jako satan a nemá takovou inteligenci a přehled, protože je právě nově narozenou bytostí. Nemohl by se orientovat na základě těchto skutečností, protože je tu teď nově. Přišel do nějaké situace a Bůh mu chtěl dát šanci, odpovídající zde jeho schopnostem jednat, a tak jej takřka obehnal kolem dokola ohrádkou, aby ho satan nemohl pokoušet svými sofistikovanými čistě duchovními záležitostmi. A tak ho Bůh uvedl a řekl: „Ano, narodil se do konfliktu, je čerstvě zde, neví ještě nic o tom, o co tu jde, tak zredukuji možnosti, jak by mohl být pokoušen. Postavím zlu bariéru tím, že mu dám pouze jeden bod, kde může být řekněme napaden.“
7
Bůh to musel učinit, protože musel lidi a svá stvoření, která mají morální schopnost, když už přišli do onoho konfliktu, postavit do situace, v které se musí v tomto konfliktu osvědčit. Mají právo si v tomto konfliktu mezi dobrem a zlem vybrat to zlé. To by se nestalo v případě, kdyby už zlo nebylo tu. To znamená, před tím než vůbec skrze satana přišel hřích (na zem), byla tu někde možnost osvědčit se pro každého. Ale protože se člověk narodil uprostřed konfliktu, byl stvořen, musel být vystaven tomuto testu osvědčení. Adam, to je zajímavá věc, které musíme porozumět, byl zde postaven před volbu mezi životem a smrtí. Přemýšlejme nad tím trochu. Bůh řekl Adamovi: „Když z toho stromu budeš jíst, umřeš. Když z toho stromu nebudeš jíst, pak budeš žít.“ Měl Adam věčný život, když byl stvořen, nebo byl vůbec jeho věčný život jeho životem? Protože Bůh tvoří v konečném důsledku pro věčnost. Ale měl Adam věčný život nebo neměl? Když přišel do situace, v které se musel osvědčit, pak se musel nejdřív osvědčit předtím, než mu Bůh v tomto boji mezi dobrem a zlem mohl říct: „OK, Adam si zvolil to dobré a teď je schopen mít věčný život.“ Vidíte zaslíbení Boží, ale ve svatém Písmu Ježíš říká: „Kdo ve mě věří, ten má život věčný.“ Znamená to, že vykoupení mají život pod podmínkou, že se osvědčí nebo ne? Bude někde dána po ukončení boje ještě nějaká věc, v které by se měli osvědčit nebo ne? Víme ze svatého Písma, že už nebude. Otazník, který nad Bohem visel, bude vyřešen. Když dojde na to, zda je Bůh láska, zda je Bůh spravedlivý, když je toto vyřešeno, pak už nebude žádná další zkouška.
Přemýšlejme nad tím ještě jednou, abychom si udělali jasno v tom, o co tu jde. Když byl Adam stvořen, byl jeho věčný život nejistý, protože Bůh sám mu řekl: „Zemřeš, když budeš jíst z toho stromu.“ Jaký je náš život, po té, co se osvědčíme, jak zde Jakub říká? Ten přijme korunu života, a tím už se nejedná o bytost, která je smrtelná. Tím už se nejedná o bytost, která by vůbec měla nějak možnost znovu hřešit a zemřít, protože když otevřu 1. List Korinstkým 15, 42: „Tak je tomu i při vzkříšení mrtvých: Zasévá se v porušitelnosti, vstává v neporušitelnosti; zasévá se v potupě, vstává ve slávě; zasévá se v slabosti, vstává v moci. Zasévá se tělo duševní, vstává tělo duchovní. Jeli tělo duševní, je také tělo duchovní. Tak je
8
Příloha Z ráje do ráje 2/2016
i napsáno: První člověk, Adam, se stal duší živou, poslední Adam Duchem oživujícím.“ Přeskočím teď pár věcí. Verš 50: „Toto vám říkám, bratři, že tělo a krev nemůže být dědicem Božího království ani porušitelné nebude dědicem neporušitelného. Hle, říkám vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, naráz, v okamžiku, při zvuku poslední polnice. Zazní polnice, a mrtví vstanou jako neporušitelní a my budeme proměněni. Neboť toto porušitelné tělo musí obléci neporušitelnost a toto smrtelné musí obléci nesmrtelnost. Když toto porušitelné tělo oblékne neporušitelnost a toto smrtelné oblékne nesmrtelnost, tehdy se uskuteční slovo, které je napsáno: „Smrt byla pohlcena ve vítězství.“ Chápeme to teď? To znamená, že při vzkříšení, při druhém příchodu Ježíše Krista už člověk nebude postaven před žádnou další zkoušku, nepotřebuje ji, protože už zcela naplnil předpoklady pro věčný život. Proto obdrží neporušitelnost, proto se Ježíš stane Duchem oživujícím a každý, kdo je v Kristu, má věčný život, protože skrze víru naplnil podmínku věčného života. Adam a Eva ji museli nejdřív ještě naplnit, ačkoliv byli bezhříšní, protože se narodili do velkého sporu. Pro ty, kteří trochu četli spisy Ellen G. White a její zkušenosti, které měla s Bohem, a vidění, která měla, když byla v nebi, ti mohou uznat, že psala, když byla na jiných planetách, že tam byli lidé nebo podobné bytosti jako my lidé, přičemž některé z nich byli větší jiné zase menší, a anděl jí vysvětlil, že oni tam také měli strom, ale nejedli z toho zakázaného ovoce. Proto mají život. Dokud tam byl strom, mohli samozřejmě proti Bohu rebelovat tím, že by snědli to ovoce, ale zůstali věrní v té dané oblasti či časovém rámci, kde se osvědčili, pak mohl být strom odstraněn, a tak budou žít navěky po všechny časy. To jsou lidé, kteří nikdy nepadli do Adamova hříchu, tak jako náš praotec. Osvědčili se, ačkoliv se narodili do konfliktu, nevyhověli hříchu, pokušení k hříchu.
To, co nyní řeknu, je můj osobní předpoklad, moje osobní přesvědčení a nechtěl bych jej zde postavit jako dogma. Vycházím z jednoho podobenství, v kterém Ježíš vypráví, že má sto ovcí a když se jedna ztratí, tak se vrátí zpět a hledá tu jednu. Opustí těch 99 a jde a hledá tu jednu. Domnívám se, že Bůh skutečně, a dobře by se to hodilo k jeho charakteru, stvořil sto planet a ty bytosti, které učinil, aby jednali morálně, stokrát vystavil té samé věci. A z těch sto světů je pouze jeden, který naletí na
9
ty geniální sanatovy výmysly, tzn., když mám 99 ku 1, je docela jasné, jak možné bylo pro Adama s Evou nehřešit. Oni nemuseli reagovat na pokušení, mohli ho prohlédnout, dorostli by do plnosti, protože to bylo docela jednoduché. Jíst znamená být mrtvý, nejíst znamená být živý.
Ale teď jděme zpět k pokušení. Doufám, že jsme této jedné myšlence porozuměli, když byli Adam a Eva stvořeni, ještě neměli věčný život. Museli se nejdřív osvědčit. Mohli by obdržet život, který měli, aniž by zemřeli a pokračovalo by se dál do věčnosti, ale oni se neosvědčili. Byli postaveni do zkoušky na základě toho konfliktu. Bůh musí, myslím, vůči všem Jeho stvořením být férový, ne proto, že by musel, ale protože takový je. On říká: „Když už něco uprostřed tohoto boje dělám a visí tu ten otazník, pak to chci udělat tak, aby to bylo pro lidi jednoduché, aby to každý mohl překonat. Proto musíme porozumět tomu, proč Bůh dovolil ten strom, tento jediný útočný bod. On ho nevysadil proto, aby Adam a Eva padli, ne, 99, abych zůstal v analogii toho podobenství, 99 světů nepadlo. Jen jeden padl. Není tedy otázkou, jestli Bůh lidi nějak nepřetížil? To dokazuje skutečnost, že pouze jedna ovce je ztracena. Také tato ovce je ztracená, ne proto, že by to nemohla překonat, ale protože se nechala lehce oklamat. Bůh nechtěl ztratit ani ty oklamané. On nechtěl ani ty oklamané nadobro ztratit. Proto vymyslel plán pro případ, když jedna ze sta chtě nechtě zbloudí, neodolá pokušení, a přesto padne, aby pak přesto ještě mohla být odoperována, vyproštěna a znovuobnovena. To abychom rozuměli, jak je to s tou spoluprácí. Proč Bůh učinil ten strom? Aby člověk padl? Je už skrze vytvoření stromu vytvořeno i pokušení? Odpověď je: Ne. Bůh to učinil, protože je ve sporu a učinil to tak, aby člověku dal najevo svou přízeň, aby nemohl být pokoušen skrze jiné možnosti kromě tohoto případu. Ale tuto možnost musel dovolit kvůli tomu zlému, protože kdyby teď lidi zcela ohraničil, řekl by (ten zlý): „No tak to je otrok.“ Pak by se Bůh stal právě takovým, jakým byl obviněn, že je. „Ty tvoříš všechno jen podle své vůle, tvoříš to jen sám pro sebe.“ Tím by Bůh ospravedlnil obvinění toho zlého. Ale Bůh se nemusí skrývat, On nemusí na svém bytí nic změnit, jen chce, aby všichni ostatní porozuměli, jaký je, protože oni mu nemají sloužit, nemají vedle něho být ze strachu nebo protože by pak zemřeli, když by byli proti jeho způsobu myšlení, nýbrž měli by s ním být, protože milují to, co miluje On, protože
10
Příloha Z ráje do ráje 2/2016
mají rádi to, co má rád On. Proto neměl problém tam postavit ten strom a říct, ty jsi moje stvoření. Narodil ses do tohoto sporu a musíš si teď vybrat, jestli se mnou skutečně souhlasíš nebo jestli si myslíš, že jsem se zmýlil. Protože člověk o Bohu moc nevěděl, učinil Bůh to pokušení tak malé, jak jen to bylo možné, aby bylo jisté, že nemusel padnout nebo že by nepochopil celou tu věc. To by bylo něco málo k tomu stromu poznání dobrého a zlého. Byl tedy dán pro ochranu člověka, ale zároveň i jako zkouška jako obrana, aby satan, který mu byl nadřazený, na něj nemohl zaútočit nikde jinde mimo tuto oblast, na kterou už člověk dostatečně dozrál. Proto tam byl dán. Strom sám o sobě nepředstavuje žádné pokušení. Pokušení přichází z jiné situace – z žádostí člověka.
Chtěli bychom se teď podívat, jak byla Eva a potom také Adam pokoušeni, jakým způsobem padli a jestli vůbec museli padnout. Nalistujme si tedy zpátky a podívejme se na to pokušení. Bůh nás stvořil tak, že ve svém podvědomí máme ANO a NE, můžeme se rozhodnout jen mezi ziskem a ztrátou, vítězstvím a prohrou. Bůh dal Adamovi a Evě jasně najevo, že vítězství je nejíst. Prohra je jíst. To bylo plus pro Boha, dal jim to jasně najevo. Teď přichází satan a říká: „Vítězství je jíst. Přichází kvůli jídlu, ale ve skutečnosti ne kvůli jídlu. Přichází s něčím, co člověka přirozeně přitahuje. Přichází a slibuje člověku: „Budete mít moudrost. Budete jako Bůh.“ Když se člověk na Boha podívá, musí na Něm být něco, o co se zajímáme, o co usilujeme – být jako Bůh ne ve špatném slova smyslu. Nic špatného. My chceme být přece Bohu podobnými bytostmi, chceme přece být takovými, jakým je Bůh, protože je tak milující a moudrý a my se do takového stavu taky chceme dostat. A teď je satan svedl ne špatnou žádostí, protože v sobě neměli žádné zlé žádosti, jak je tomu po pádu do hříchu. Člověk neměl před pádem do hříchu žádné zlé žádosti. Mohl být sveden k tomu udělat něco zlého jedině skrze touhu po něčem dobrém. Satan teď k lidem přichází s překrouceným prohlášením. Jíst je zisk, a když nebudete jíst, pak zůstanete ve ztrátě. Teď si musí Eva vybrat, protože jídlo je pouze podnětem, v konečném důsledku jde o moudrost, o to být Bohu podobní. Jde o něco, co do nás Bůh vložil, abychom o to usilovali.
11
Po celou věčnost budeme usilovat o to, být Bohu stále více podobní. Celou věčnost se budeme učit moudrosti, učit, učit, učit. Samozřejmě Boha nikdy nedostihneme, protože je vyšší bytostí než my, ale my lidé jako jeho stvoření budeme neustále růst a celou věčnost budeme usilovat o to, se stále učit být moudřejší, chytřejší, rozumnější, lépe chápat věci. Kdyby byla někde dána hranice pro zisk v moudrosti, pak bychom v našem úsilí někdy došli ke konci a řekli bychom: „Zde je konec.“ Ale pro zisk neexistuje žádný limit. Proto je člověk Bohem stvořen tak, že o to usiluje, že po tom neustále jde. Je výstižné, jak o tom Ellen G. White píše v knize Patriarchové a proroci, na straně 31, druhý odstavec: „Satan svatému páru předstíral, že přestoupením Božího zákona mohou jenom získat.“. Je jasné, že člověk ti nemůže prodat nic, z čeho bys neměl zisk. Neudělal bys to. Víš, že jíst je ztrátou, už to neuděláš. Přemýšlej ale, snad by to přece jen mohlo být ziskem, pak ochutnáš. Satan svatému páru předstíral, že přestoupením Božího zákona mohou jenom získat.
Neslyšíme v dnešní době podobná odůvodnění? Mnozí mluví o úzkoprsosti těch, kteří následují Boží přikázání, zatímco oni sami následují své velkorysé představy, aby v důsledku toho měli větší svobodu. Nezní to jako ozvěna hlasu z Edenu: „V den, kdy z něho budete jíst, tzn., kdy přestoupíte Boží přikázání, budete jako Bůh“? Satan tvrdil, že jíst ze zakázaného stromu mu bude velmi užitečné, přitom však zatajil, že kvůli přestoupení byl vyhoštěn z nebe. Zde vidíte, že Adam a Eva byli pokoušeni přirozenou touhou, ale pokušení nevedlo k uspokojení této touhy, nýbrž k pravému opaku, tzn., měli skrze to, že budou jíst, získat, ale skrze to, že jedli, byli ztraceni. Satan jim něco slíbil a oni mu věřili více než Bohu. Ellen G. White to dále popisuje takto: „Eva skutečně věřila satanovým slovům.“ O víře budeme ještě v Jakubově listu mluvit, ale tato víra ji neochránila před pokutou hříchu. Nedůvěřovala Božím slovům a skrze to padla. Na soudu nebudou lidé odsouzeni, protože považovali nějakou lež za věrohodnou, ale protože odmítli pravdu a nechtěli se učit, z čeho se pravda skládá. Přečtu ještě poslední větu: „Ať už nám satan navrhuje jakékoliv klamy, je vždy osudné Boha neposlechnout. Proto se musíme ze srdce snažit rozpoznat pravdu, všechna učení, která Bůh ve svém Slově nechal zaznamenat, jsou nám dána jako varování, aby nás chránila před
12
Příloha Z ráje do ráje 2/2016
podvodem. Jejich nerespektování povede k našemu zatracení, neboť všechno, co odporuje Božímu slovu, pochází od protivníka.“
Zkusme to trochu strávit a znovu prožvýkat. Pokušení nepřichází skrze strom. Přichází skrze to, že satan, ďábel mluví k Evě a říká: „Jez z tohoto stromu, protože tento strom ti daruje moudrost. Budeš jako Bůh znát dobré i zlé. Bůh ti upírá jenom to dobré, protože je žárlivý. On nechce, aby byl někdo jako on, a tak vám tímto pouze stanovil hranice.“ Protože už v nebi narazil na tyto hranice, tak chtěl teď lidi znovu přivést k tomu, aby šli proti těmto hranicím. Tak padla Eva a také Adam. Ne proto, že by v sobě měla zlé touhy, ne, satan ji pokoušel tím dobrým. Využil toho, co do nás Bůh vložil k dobrému, aby nás na tom dobrém svedl, ale dává nám prostředek k uspokojení, který učiní pravý opak, totiž že uspokojíme úplný protiklad. Slibuje nám, že je něco výhra, ale ve skutečnosti je to prohra a tím jdeme, když mu věříme, na zatracení a je úplně jedno, čím nás pokouší. Pokušení ke zlému není od Boha možné, protože On je pravda a nemůže lhát, nemůže tě přivést k tomu, aby si uvěřil lži, protože On není tím, kdo by měl co dočinění se lží. On je pravda a On řekl Adamovi a Evě pravdu, ale Adam a Eva nevěřili Bohu, věřili, že pravdu má ten zlý, ten had.
Zkusme si to ještě jednou namalovat na tabuli. To zde je pravda. To je to dobré oko, to zdravé oko srdce, o kterém mluví Ježíš v Mt 6,22. To je to zdravé oko. Říká nám pravdu. Nejíst je život, jíst má za následek smrt. V novém zákoně Ježíš říká, že zisk je dát svůj život a zachovat si život je ztrátou. Lidé si chtějí svůj život zachovat, chtějí si svůj život zachovat pro sebe a přitom neví, že ho ztratí. Proto Ježíš říká, že každý, kdo dá svůj život ve prospěch evangelia, ten získá, tzn. je to vždy výkaz zisku a ztráty, jen potřebuji tu správnou míru. Pokušení ke zlému ti přináší špatnou míru k uspokojení tvých žádostí, které do tebe Bůh vložil, protože tě musel stvořit s nějakým cílem. Tato touha není špatná, touha jít směrem k moudrosti. Bible říká, že moudrost je cennější než cokoliv, co existuje na tomto světě a právě to je to, co jim satan popisuje, co jim nabízí, jen špatným způsobem. Pokušení ke hříchu je geniálně a lstivě vymyšlená věc, která použije něco dobrého a dá ti špatný prostředek a přitom pak dojdete k pravému opaku, než tam, kam chcete dojít. My chceme získávat, říkáme zisku ano. Eva satanovi uvěřila, řekla zisku ano a myslela si,
13
že jíst je zisk, jíst je lež, je to to zlé oko, to zlé oko, které jsme zdědili po Adamovi a Evě. Vidíme, jak je celý svět vzhůru nohama, vidíme špatně, jak se dostat k moudrosti. Lidé dnes vidí moudrost v tom, že hodně čtou. Myslí si, čím víc čtou, tím moudřejší budou. Co říká Bible? Co říká velký moudrý Šalomoun? Co je sumou veškerého učení? Kolik musím studovat, co musím vědět? Kazatel, poslední kapitola. Přečtu to, protože to je tak pěkné. Kazatel 12, od verše 10. „Kazatel se snažil nalézt žádoucí slova; je zapsáno to, co je přímé, pravdivá slova. Slova moudrých jsou jako bodce a jako hřebíky zatlučené sběrateli. Byla vydána jedním pastýřem. A dodatek: Můj synu, nech se jimi varovat. Tvořit mnohé knihy, to nemá konce, a mnohé dumání působí únavu těla. Slovo na závěr všeho, co bylo řečeno: Boha se boj a jeho příkazy zachovávej, protože toto se týká každého člověka. Vždyť Bůh každé dílo přivede na soud se vším, co je skryto, ať dobrým nebo zlým.“ Máme zde množství toho, co se člověku nabízí ke čtení, k studování atd. A Šalomoun říká, zredukuj to, můj chlapče. Zredukuj to až k tomuto bodu. Vše, co potřebujeme, všechno, co nás z tohoto světa vede do věčnosti je, abychom poznali Boží zákon, abychom se Boha báli a abychom viděli, že naše volba bude mít důsledky, nastane soud a každý dostane to, co si vybral – nechal se svést zlým, nechal se oklamat lží, pak je za to sám zodpovědný, protože já jsem mu dal pravdu, jsou tu ona moudrá slova pravdy, psal jsem ti, můj synu. A vidím přicházet od Boha kazatele, kteří nám psali tak jako Jakub, abys věděl pravdu – boj mezi pravdou a lží, světlem a temnotou a pouze, když se to obrátí, je to ztráta. Nemůžeme jinak fungovat, než abychom šli směrem k vítězství, protože nás Bůh takto stvořil. A to není špatně. Pokušení přichází a nabízí nám něco, co se vydává za zisk, ale je ztrátou. A tady můžeme obstát jedině se Zákonem, který je prostředkem proti pokušení. Když neberu všech 10 přikázání, když neberu celé Boží slovo. A mnozí říkají: „Ano, celé Boží slovo, celé Boží slovo, Bible je celé Boží slovo.“ Ale existuje tu tolik rozdílných věcí, které člověk může tak či tak interpretovat, zatímco Boží zákon takový není, zákon je pevný. Proto jeden přichází a opírá se o Boží slovo a jiný se opírá o jiné Boží slovo, ale naši duchové jsou protichůdní, protože si nerozumíme v tom základě, co je Zákon, o co se musím opírat, abych měl moudrost a věděl, co je správné a co je špatné, protože potřebuji moudrost. Šalomoun prosil o moudrost a Bůh mu ji dal a píše fenomenální věci o moudrosti. Píše jako ten, který upadl do pokušení, uvěřil lži, myslel si, že mít více žen je lepší než jednu a hodně
14
Příloha Z ráje do ráje 2/2016
tím ztratil a z této ztráty jej mohl Bůh vykoupit, když si uvědomil svou nouzi.
Dotáhněme tedy tyto myšlenky ke konci. Pokušení může být k dobrému, tedy pokušení použije to dobré, co do nás Bůh vložil, ale dá nám falešnou míru, jak má být naplněno. Nedal nám Bůh sexualitu? Je sexuální touha něčím špatným? Sama o sobě ne, ale není-li v rámci věrnosti, uvnitř manželství, nýbrž v nějakém jiném vztahu, pak je sexuální touha špatná. Vyžívat se v ní, její uspokojování je hřích. Zatímco v manželství, pokud je v souladu s láskou, opět to musíme ohraničit, pokud je to ve prospěch druhého, pak splňuje svůj účel, jaký ji Bůh dal, ale pokud je to naopak a jde o mě, pak nesplňuje svůj účel, pro který ji Bůh dal.
Vraťme se zpět k našemu textu. Chceme odolat pokušení. Moje pozorování – pokušení Božích dětí není o pokušení ke zlému. To znamená, že není zjevné, že by nám ten zlý nabízel, abychom dělali něco zlého. Existuje pokušení ke zlu jako takové, abych činil zlé, ale o to zde nejde, je využito sklonu ke zlému, který v znovuzrozených Božích dětech není tak skutečný. Podíváme se proto na pokušení Ježíše, jak odolal, k čemu byl pak pokoušen. V jaké zkoušce se musel osvědčit? Musel být Ježíš pokoušen? Ano, musel být pokoušen, aby nás mohl vykoupit, tak byl po křtu také vzat Duchem Božím na poušť a připraven na útok nepřítele. A ten zlý nepřichází k Ježíši a neříká: Poruš manželský slib. Nepřichází a neříká: Jaké by to bylo, kdybychom šli trochu krást? Nebo jaké by to bylo, kdybychom rozšířili lež? S tímto by ten zlý u Ježíše neměl žádnou šanci. Měl jen jedinou možnou šanci, když přišel k Ježíši právě tak, jako přišel k Adamovi a Evě, s něčím přirozeným, s něčím, co je přirozené uspokojit. S žádostí, s chutí, která je do nás Bohem přirozeně vložena. Tak ani Ježíš nemohl, jak jsme naposledy viděli, rozeznat satana, jak k němu přišel v lidské podobě, protože přišel jako anděl světla. Přišel jako vysvoboditel po těch čtyřiceti dnech půstu a řekl: Teď je čas zase jíst. Ale on přišel a mluvil jazykem, který napadal Boží zákon, který Zákon překrucoval, právě tak jako v případě Evy a satana. To znamená, že přichází v ten pravý moment a doslova jej převrací. Bůh říká, že jíst je ztráta a nejíst je zisk, a on příchází a říká, že jíst je zisk a nejíst je ztráta. A teď přichází k Ježíši a říká: Podívej, jsi skoro na pokraji smrti. Řeknu to svými slovy. Ty jsi přece Boží Syn, nebo ne? Byl jsi přece Bohem stvořen nebo jsi
15
Boží Syn? Ty jsi přece Boží Syn, nemůžeš si pomoci sám? Nemůžeš něco málo udělat, když jsi Boží Syn? Tak promluv, aby se tyto kameny staly chlebem, jinak umřeš, jinak tvoje práce skončí dřív, než vůbec začala. Jak Ježíš rozpoznal tento pokus? Na čem rozpoznal, že sice navenek přichází s chutí, s něčím dobrým, s nutností výživy, jak to rozpoznal? Rozpoznal to velice jasně. Podle napadání Božího přikázání. Zde cituji Ježíše: „On však na to řekl: “Je napsáno: „Člověk nebude živ jen chlebem, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.“ A toto Slovo je Boží zákon. Ellen G. White to ve svých spisech také jasně cituje a najdeme to i v 5. M 8,2.3: „Pamatuj na celou cestu, kterou tě Hospodin, tvůj Bůh, vedl těchto čtyřicet let pustinou, aby tě pokořil, vyzkoušel“. Kdo ho vedl, kdo ho zkoušel? „a poznal, co je ve tvém srdci, jestli budeš zachovávat jeho příkazy, nebo ne.“. Bůh připravil tuto zkoušku, On připravil tuto situaci, musíme se před ním osvědčit, ale nikdy nepokouší ke zlému, nýbrž říká: Zde postavím tento strom, nejez z něho a bude to OK. Zde tě povedu přes poušť, jsem s tebou, neodchyluj se z cesty, prostě mě následuj a vše bude dobré. „Pokořil tě, nechal tě hladovět, a pak tě krmil manou, kterou jsi neznal a kterou neznali tvoji otcové, aby tě přivedl k poznání, že člověk nežije jenom chlebem, ale že člověk žije vším, co vychází z Hospodinových úst.“ To je to, co Ježíš cituje tomu zlému, protože věděl, že šli pouští, kde nic neroste. Nebyla tam také žádná voda a on jim dal vodu ze skály. Chtěl jim dát ponaučení, vedl je skrze těžké okolnosti, ne aby je pokoušel ke zlému, ne aby je provokoval ke hříchu, ne, to Bůh nemůže udělat, nýbrž aby posílil jejich důvěru a naučil je Mu důvěrovat.
Vyjasněme si to. Satan přichází k Ježíši a pokouší jej na té nejnormálnější věci, která existuje, na jídle, právě tak, jako to satan udělal v Edenu. Vy víte, že se Ježíš musel osvědčit v tom bodě, kde Adam padl, musel se osvědčit v této zkoušce, ale musel jít ještě dál. Musel rozvinout dokonalý zcela osvědčený charakter, takový charakter, jaký je hoden věčného života. Proto říká list Židům, že se skrze utrpení stal dokonalým, a proto se stal všem, kteří v Něho věří a Jej následují, původcem věčného vykoupení. To je dílo vykoupení skrze Krista. Kristus splnil podmínky a nyní je opět možné pro každého člověka, který jde skrze víru v Kristových stopách, překonat zkoušky svého života, když vejde do pokušení.
16
Příloha Z ráje do ráje 2/2016
Skrze Něho samotného můžeme zvítězit, protože On zvítězil, ale vězte, že On nezvítězil v pokušení k něčemu zlému. Satan nemohl, jak už jsem předtím řekl, pokoušet Ježíše tím, že by řekl: OK, pojď Ježíši, půjdeme krást nebo lhát, nebo cokoli, co děláváme, hloupé srandičky. Něco takového by se Ježíše nedotklo. Ale on přišel, a když si čtete ten příběh v knize Touha věků, kapitola Ježíšovo pokušení, uvidíte, že když jste už skoro na pokraji smrti hladem, přichází někdo a nabízí vám řešení vašeho hladu, možná byste přemýšleli: Měl bych přistoupit na toto řešení nebo raději zemřít? Ježíš říká: Aha, když přistoupím na toto řešení, zemřu. Když ale nepřistoupím na toto řešení, protože na poušti ho zkoušel a pokořil se a ukázal jim, že člověk není živ jenom chlebem, nýbrž tímto Božím slovem, pravdou. Duch musel jíst pravdu, nepotřeboval chleba. Proto je zde Ježíš pokoušen v otázce víry, dobrou věcí.
Druhé pokušení bylo právě tak pokušením k dobrému. Říká teď: Vyzkoušej svou víru. Stojíš tu na vrcholu chrámu, spadni dolů a pak bude vše dobré. Dokážeš, že Bůh je tvůj Otec, bude tě chránit. A jaká je Ježíšova odpověď? „Ježíš mu řekl: “Je také napsáno: „Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha.“ Mt 4,7. Satan chtěl, aby se Ježíš sice opíral o Boží slovo, ale opět ho špatně použil. Podívejte se, zneužití moci je také nečím, co se může opřít o Boží slovo, ale podmínka pro dané slovo není splněna a to je špatně. Vypadá to jako víra, ale není to víra. Když neoprávněně vezmeme Boží slovo, používáme ho špatně. Takový je ten, kdo si myslí, že je přece plně ve víře, opírá se o Boží slovo, bere Boží zaslíbení a říká: To Bůh zaslíbil. Ano, Bůh to zaslíbil, ale podívej se také na tu podmínku, neexistuje žádné bez podmínky. Dívej se na to, jestli tuhle podmínku splňuješ, aby ses mohl dovolávat tohoto zaslíbení, nebo ji nemůžeš splnit? Proto Ježíš řekl zcela jasně: Nemáme Boha pokoušet. Pokoušení Boha znamená, že bych chtěl, aby své slovo splnil, zatímco já nesplnil svoji podmínku, pro kterou jsem byl učiněn. Tím Ježíš pokušiteli ukazuje, že prohlédl, co je správné a co špatné.
A když samozřejmě pokouší Ježíše, mohl by se každý z nás snad domnívat, že pro Ježíše to bylo snad lehké pokušení, ale satan před Ním nechal ukázat všechna království tohoto světa a ona musela v tehdejší době vypadat ještě nádherně. Kdybychom ta království viděli v dnešní podobě, možná bychom si takový svět ani nepřáli. Ale v Ježíšově době
17
to muselo být na tomto světě ještě krásnější. Když mu ukázal všechna království tohoto světa, všechna ta stvořená pěkná místa, nádhernou přírodu, říká: Stačí jen, když mi projevíš trochu úcty. Uznej mě jako šéfa a dostaneš to, dám ti to. Víte, kolik lidí dnes upadne do pokušení bohatství? A Jakub se k tomu znovu vrací, ještě se podíváme na pokušení bohatství. Je to špatné být bohatý? Ne, bohatství je zisk ale na co? Co je podmínkou toho, že bohatství je bohatstvím? Co je špatně, že ten bohatý mládenec měl zisk a byl bohatý? Ne, špatně bylo pouze to, že si myslel, že jeho život závisí na tomto bohatství a nevěděl, že když to bohatství bude dávat dál, pak tím získá, ne tím, když si ho nechá pro sebe. Byl pokoušen a padl, protože oko toho bohatého mládence bylo zlé. To je ono, když se pevně držíš toho, co jsi nashromáždil, protože to je tvůj život. Právě tak to není. Pokušení je obzvlášť těžké rozeznat a lidé, kterým zde psal, nejsou pohani.
Viděli jsme, že jde o 12 kmenů Izraele. Četli jsme ve verši 18: Podle jeho vůle je nám skrze slovo pravdy svědkem. Jsme tedy v pravdě, abychom byli právě tak prvotinou jeho stvoření. To znamená, že tu jsme i my, jde o znouzrozené křesťany, o znovuzrozené lidi a oni by měli obstát ve zkoušce. Říká zde: Moji bratři, projděte celou tu věc. Jistě, jsou zde míněny i sestry, to je všechno v tom, bratři a sestry. Nejedná se tedy o cizince. Jedná se o znovuzrozené křesťany. Museli se osvědčit. Právě tak jako se Adam, který byl v Edenu a nikdy nezhřešil, dokud nejedl, musel také osvědčit. Kdyby nikdy nesnědl to ovoce, pak by ta zkouška jednou skončila. Ale Adam neměl věčný život. O to méně máme věčný život my, kteří jsme znovuzrození. Jsme sice v něm, ale jako prvotiny. Jako prvotiny jeho stvoření musí být náš život ještě proměněn, aby se podobal životu Ježíše. On je prvotinou, a tak to je i s prvotinami, které dozrály, musí být obnoveny v době svého života. Proto musí projít zkouškou, musí se stát těmi, kteří přemáhají pokušení. A otázkou je, víme jak? Podívejme se ještě jednou na tabuli. Satan nás může pokoušet pouze zde mezi ziskem a ztrátou. Může nás pouze přívést do nesnází, když budeme na tomto místě svedeni. Nemůže nás žádným jiným způsobem pokoušet. Musí nám slíbit zisk. Jen má dnes oproti Adamovi v Edenu obrovskou výhodu. My všichni jsme přišli na tento svět se špatným okem. My všichni jsme skrze znovuzrození dostali dobré oko. Máme teď dobré oko, ale musíme se učit rozlišovat, protože i když jsme jednou znovuzrozeni, to špatné oko
18
Příloha Z ráje do ráje 2/2016
je stále ještě tu a viděli jsme, že trpělivost je výsledkem toho, že to zlé oko je v našem životě kompletně eliminováno. To znamená, že už více nevěříme satanovým lžím. Tam chci dojít.
Dnes má satan k nám lidem přístup, který mu zjednodušuje nás svést, protože máme mnoho sklonů ke zlému, které máme vrozené kvůli historii, kterou jsme prošli, kvůli našim předkům a to všechno máme v našem duchu, v našem srdci je zlé oko, které satanovi zjednodušuje nás svést. Ale skrze znovuzrození obdržíme pravdu. A pak začne pravda pracovat, a tak musí být jedno pokušení za druhým, kde vidíme, jak jsme oklamaní. Pak musíme přestřihnout ten kabel, tu šňůru a přimknout se k pravdě. A pak budeme skrze pokušení …, dokonce, i když padneme. Spravedlivý sedmkrát padne a zase vstane. Pád bude použit k vítězství. Pád bude použit, abychom udělali jeden krok kupředu, dokud to pokušení zcela nepřekonáme. Jak se to stane, jaký je ten způsob? Na to se chceme podívat v dalším zamyšlení. Doufám, že už je nám trochu jasnější, že pokušení k hříchu může pocházet pouze od satana, ale protože tu už existuje velký spor, musel Bůh dovolit toto místo útoku, musel ho zde dát, protože muselo vyjít najevo, co je v našem srdci, komu chceme sloužit. Proto nemůže Bůh nikoho pokoušet ke zlému, pouze ti dává ten rozhodující bod, ale dává ti jasný návod, jak tu věc splnit a jak dosáhnout té věci. Chtěl bych se stát vítězem. Chtěl bych obstát a osvědčit se v té zkoušce. Je to každodenní boj a mohu jen říct: Pokušením není udělat něco zlého, protože jsme porozuměli tomu, že je to zlé, ale těžkým pokušením je, chtít dobré a přitom činit zle. Použít špatné měřítko pro dobrou lidskou potřebu, to je to špatné na pokušení, to je to špatné, že neumíme rozeznat to správné, ale to se musíme učit, proto studujeme Jakubův list, proto jsme ve vztahu se Spasitelem a Duchem svatým, který nás krok za krokem vysvobozuje z naší bídy do té míry, jak s ním spolupracujeme. Pane, dej nám milost, abychom dosáhli vítězství. Amen █
19
MUDr. Horst Müller
Naším cílem je šířit radostnou zvěst o Pánu Ježíši a jeho brzkém příchodu, a to prostřednictvím nejrůznějších médií, včetně tisku. Společnost LIGHT CHANNEL TV připravuje každý týden studium sobotní školy pod vedením MUDr. Horsta Müllera. Předkládáme vám překlad jednoho z videozáznamů. Video přenosy v němčině můžete zhlédnout na www.lightchanneltv.de Přejeme Vám Boží vedení a požehnání při čtení tohoto textu. Prosme společně na modlitbách, aby Boží dílo postupovalo kupředu a abychom se připravili na Ježíšův příchod.
