ROČNÍK: XXV
FARNOST SVATÉHO ANTONÍNA
ČÍSLO: 9/2016
O bdělosti a naslouchání Advent nás vybízí k bdělosti, k naslouchání Božím zaslíbením a k očekávání jejich naplnění v Ježíšově příchodu. Co s tím, aby to nezůstalo jen nicneříkající zbožnou frází? Praktičtějším shrnutím by mohla být výzva „pozorně naslouchat Písmu svatému“. Dovolím si nabídnout několik tipů, jak to uskutečnit. Začněme několika otázkami k reflexi: Jak často si čtu v bibli? Jak pozorně poslouchám, když se při mši čte z Písma? Zpracovávám ještě nějak přečtené nebo vyslechnuté Boží slovo? Pokud ano, jak? Dějiny spirituality nám nabízejí řadu způsobů, jak rozjímat nad Písmem. S trochou zjednodušení si troufnu tvrdit, že ve všech se v nějaké podobě vyskytují následující tři „jednoduché“ kroky: 1) Ztišit se a pozorně naslouchat, co se v úryvku říká. Často je k tomu potřeba přečíst si text několikrát. Někdy trvá, než se naše mysl uklidní a jsme schopni se soustředit na to, čemu nasloucháme. 2) Přemýšlet (a vyprošovat si pomoc Ducha svatého, abychom pochopili), co to znamená, co z toho vyplývá. Jaká je hlavní myšlenka, poselství úryvku? V tomto kroku je důležité držet se biblického textu, snažit se porozumět tomu, co Bůh sděluje, necpat Boží slovo do vlastních myšlenkových schémat, ale naopak nechat Boha, aby rozšiřoval a obohacoval moje myšlení. 3) Až teď je na místě se ptát, jak to souvisí se mnou a s mým životem? Co tím, Bože, říkáš dnes mně? Tento krok je samozřejmě nejdůležitější, ale pokud vynecháme či ošidíme předchozí dva, budeme pouze zjišťovat, jestli bible odpovídá našim zkušenostem a tomu, co už víme. A nakonec několik nápadů k vyzkoušení třeba právě v adventu: přečíst si v rodinách nedělní texty už v sobotu večer (uvidíte, jak jinak se vám bude v neděli při mši poslouchat), vrátit se ke čtením ještě jednou v osobní modlitbě a dovstřebat je podle předchozího návodu, každý den si udělat chvilku na čtení bible (v adventu např. číst liturgická čtení z proroka Izaiáše), objednat si zasílání biblických sms na každý den… Praktickými pomůckami k návrhům mohou být listy Nedělní liturgie distribuované v kostele (opravdu jsou určeny k rozebrání a dalšímu použití doma spíš než ke sledování v průběhu bohoslužby), Katolický týdeník, kde jsou všechna čtení na daný týden uvedena, stránky www.vira.cz, nově kratičká videa s uvedením do nedělního evangelia na stránkách www.vojtechkodet.cz atd. Přeju sobě i vám všem, abychom „z Písma čerpali vytrvalost a povzbuzení, a tak abychom měli naději od Pána“ (srov. Řím 15,4-5). Požehnaný advent! Váš Pavel Semela, farář Kde máš svou královskou korunu, Maria – nejvyšší královno nebes? Zde, pohleď – trocha slámy v mých vlasech, to je moje královská koruna, mé dítě. Kde máš svůj královský plášť, Maria – nejvyšší královno nebes? Zde, pohleď, vlněná pokrývka, která mne ohřívá, to je můj královský plášť, mé dítě. A kde máš své královské žezlo, Maria – nejvyšší královno nebes? To dřevěné polínko k rozdělání ohně je moje žezlo, poněvadž je zima v betlémském chlévě, mé dítě. A jak poznáme tvé království, Maria – nejvyšší chudá královno nebes? V mém děťátku je poznáte, ale je k tomu třeba víry, naděje a hluboké lásky, mé dítě! Barbora Thielová –1–
HOLUBIČÍ PACHUŤ Když se v postní době letošního roku v nejmenovaném pražském kostele instaloval moderní obraz Miroslava Rady Velké pašije, polemika přesáhla hranice dané farnosti. Situaci tehdy komentoval náš jáhen Jiří velice trefně: „Nejhorší na tom je, že to tak rozdělilo celou farnost.“ Považuji to za moudrý názor. Ani jsme se nenadáli a podobnou kontroverzi jsme zažili i u nás. Z posledního čísla Farních listů by se sice mohlo zdát, že „kufříková holubice“ vyvolala vesměs pozitivní reakce, nicméně poměr oslavných článků vůči kritickým neodpovídá realitě, jak byl tento výtvor všeobecně přijat. Paradoxem kašírované holubice je, že na jedné straně měla v projektu Smíření 2016 napomoci k usmíření mezi národy, na druhé straně však do naší farnosti přinesla nesvár a zanechala pachuť osobních neshod. Namítneme-li, že lze instalaci jakéhokoliv díla v kostele ospravedlnit patřičným vysvětlením autorových pohnutek a úmyslů či jeho osudem (bez čehož se většina moderních děl stejně neobejde), oponuji tímto: Jsou umělecká díla, která člověka chytnou za srdce, neboť byla vytvořena v duchu Božím. Taková díla člověka pozvedají a ukazují na Tvůrce s velkým T. Umění, které toto postrádá, ukazuje pouze na tvůrce s malým t. Před takovými výtvory se člověk, i při sebelepším výkladu a vysvětlení záměrů autora, nezbaví pocitu prázdnoty nebo dokonce stísněnosti. Emauzští učedníci poté, co jim Pán po cestě vykládá Písmo, neříkají: „Ten nám to tedy parádně vysvětlil!“, ale „Což nám srdce nehořelo?“ (Lk 24, 32) Mně pod holubicí srdce nehořelo, mé myšlenky místo k Bohu od něho utíkaly. Domnívám se, že je rozumné, aby napříště o podobných nápadech rozhodovala farní rada. Ta už jistě zváží, zda nemůže umělecká instalace náš společný liturgický prožitek narušit či zda nehrozí, že takové dílo přinese do farnosti spíše jen zbytečnou kontroverzi a rozkol. Jan Bláha ROSU DEJTE, Ó NEBESA, OBLAKA DŠTĚTE SPRAVEDLIVÉHO V kostelíku svatého Klimenta se v úterý 29. listopadu rozezněly rorátní zpěvy v podání skupiny Ritornello vedené panem Michaelem Pospíšilem (lat.: Praetorius). Každý z návštěvníků dostal do ruky zpěvníček, který byl celý a beze zbytku přezpíván! V dobovém kostýmu účinkující nechali prostor i na duchovní slovo z proroka Izaiáše o neutěšeném stavu práva před očekáváním Vykupitele. Aktuální i v našem adventním čekání. Velmi sympatické je vždy upozornění pana Pospíšila, že koledy patří až k 25. prosinci! Poklad starobylých rorátních zpěvů nám byl předán v dobové podobě, zbaven tak veškerých vylepšování pozdějších. Moji radost způsobilo, že kostelík byl zaplněn do posledního místečka těmi, kdož jinak bohoslužby pravidelné navštěvovati neráčí. Pane Pospíšile, díky a budiž od dobroty té k nám opět někdy pozván panem Magistrem umění Pšeničkou zavítati! Zazněly dobové nástroje, provázející zpěv: varhanní pozitiv, violoncello, housle, cink, šalmaj a barokní klarinet. Jiří Beran, jáhen MALÉ UPOZORNĚNÍ PŘED VÁNOCI Po letech váhání odhodlávám se – především v zájmu dětí, které rády a celkem oprávněně argumentují, že to „tam a tam tak bylo napsáno“ – k drobnému upozornění z oblasti jazykové: Podle „nových“ Pravidel českého pravopisu (platných od r. 1993!!!) se Vánoce, stejně jako Velikonoce, píší pouze s velkým písmenem na začátku. Na psaní velkého/malého „n“ ve spojení „N/nový rok“ se nic nezměnilo, stejně jako na tom, že spojení „vánoční svátky“ i výraz „advent“ (obdobně opět „velikonoční svátky“ a „půst“) se píší s počátečním písmenem malým. A. L. I MODLITBA SE MUSÍ VYSEDĚT Jako každoročně prožíváme adventní dobu, kdy se snažíme víc se modlit a připravit se tak na příchod našeho Pána. Vzpomněla jsem si letos, při jednom delším „sezení“, kdy se mi chtělo spát, v kostele mi byla po dvou hodinách pěkná zima a žádné spojení nepřicházelo, na moudrá Werichova slova: „Každý den usedám na celé dopoledne k psacímu stolu, abych psal. Usedám na tak dlouhou dobu ne proto, že bych měl tolik co říct. Ale potřebuju celé dopoledne na to, abych neprošvihnul chvíli, kdy mě něco napadne.“ Něco podobného můžeme říct i o naší modlitbě. Musíme se dlouho modlit, třeba celý růženec a jiné modlitby nebo jen v tichu sedět, aby byla naše duše připravená zaslechnout Boží hlas. Je to jako s rybami. Taky musíme dlouho a tiše sedět u vody, než se nějaká chytne. Nestačí jen talent, vyvolení, štěstí. Musí přijít i trpělivost, pokora a tichost. Věra Eliášková –2–
NEZMEŠKEJME POŽEHNÁNÍ Mladý muž se připravoval ke státnicím na universitě. Mnoho měsíců obdivoval nádherné sportovní auto v prodejním autosalonu a věděl, že jeho otec by si ho mohl v pohodě dovolit. Řekl tedy otci, že to auto je všechno, co by od něj chtěl. Když nadešel den promoce, mladý muž očekával náznaky toho, že mu jeho otec auto koupil. Nakonec ráno před promocí si ho otec zavolal a řekl mu, jak je pyšný, že má takového skvělého syna, a jak moc ho miluje, a předal mu nádherně zabalenou dárkovou krabici. Zvědavý, ale trošku zklamaný mladý muž otevřel krabici a našel krásnou, v kůži vázanou Bibli, na které bylo zlatě vyryto jeho jméno. „Se všemi těmi penězi, které máš, jsi mi dal Bibli?“ rozzlobeně zvýšil mladý muž hlas na svého otce. Vyřítil se z domu a nechal Bibli tam, kde mu ji otec dal. Mnoho let uplynulo a z mladého muže se stal úspěšný obchodník. Měl nádherný dům a skvělou rodinu, ale uvědomil si, že jeho otec už je velmi starý. Napadlo ho, že by za ním možná mohl zajít, protože ho neviděl ode dne své promoce. Ale před tím, než mohl udělat jakékoliv přípravy, obdržel telegram, že jeho otec už bohužel zesnul a odkázal mu všechen svůj majetek. Musí se tedy vrátit domů, aby se postaral o všechny nezbytné věci. Když přijel k otcovu domu, zármutek a lítost zachvátily jeho srdce. Začal procházet všechny otcovy důležité dokumenty a náhle uviděl Bibli, která vypadala úplně stejně, jak ji tu před léty zanechal. Se slzami v očích ji otevřel a začal otáčet stránku za stránkou. Jeho otec pečlivě podtrhnul v Matoušově evangeliu kapitolu 7. verš 11: „Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec v nebesích dá dobré těm, kdo ho prosí!“ Jakmile přečetl tato slova, ze zadní strany Bible vypadly klíče od auta. Měly na sobě visačku se jménem prodejce, toho samého prodejce, který před lety prodával jeho vysněné auto. Na cedulce bylo datum jeho promoce se slovy: „plně uhrazeno“. Kolikrát zmeškáme Boží požehnání jen proto, že není zabaleno tak, jak bychom si přáli. Marie Kostelecká – z internetu PODOBENSTVÍ O DESETI DÍVKÁCH NA SVATBĚ (Mt 25, 1 – 13) Každá svatba je něco nádherného! V Ježíšově zemi se svatba konávala navečer. Ženich šel do domu nevěstiných rodičů. Tam na něj čekala snoubenka obklopená příbuznými. Když se ženich blížil k domu, vyšly mu naproti družičky a hlučně ho vítaly. Pak se šlo průvodem do domu, kde se pořádala svatební hostina. V Ježíšově podobenství mělo ženicha doprovázet deset družiček. Celá malá vesnice byla na nohou! Kdo bude družičkou? Byla to totiž velká čest. Proto měla Thamar velikou radost, když jí matka řekla: „ Mé dítě, naše příbuzná Zuzanka bude brzo slavit svatbu. A tebe si vybrala za družičku!“ Thamar byla šťastná: „Tolik jsem si přála jít za družičku! Jak mám Zuzaně poděkovat, že si mě vybrala?“ – „To je lehké,“ řekla maminka, „když dobře splníš svůj úkol, přispěješ k radosti při svatbě a to stačí!“ Thamar dostala krásné šaty a maminka spolu s ní koupila malou olejovou lampu. Thamar si bedlivě lampičku prohlédla. „Poslyš, mami, jak dlouho vydrží olej v téhle lampičce? Musí přece několik hodin svítit.“ – „Máš pravdu, Thamar,“ řekla maminka, „ty jsi vždycky o všem přemýšlela. Přikoupíme ještě malou nádobku s olejem. Tak budeš mít oleje dost i v případě, že by se třeba ženich opozdil.“ Večer přišlo k domu deset děvčat vybraných za družičky. Thamar viděla, že čtyři z nich byly stejně prozíravé jako ona a vzaly spolu s lampami ještě nádobku oleje. Družičky byly veselé, štěbetaly a vzájemně si obdivovaly šaty a věnce, které si vpletly do vlasů. Některé se točily, aby jim sukně vlály, ale Thamar byla jako vždy opatrná: „Mám olej v kapse. Začnu se točit a olej vyleju…“ Ale dlouho to trvalo, než ženich přišel. Dívky byly rády, že alespoň svítily do noci. Sice to nebylo velké světlo, ale zase jich bylo deset. Nakonec se všechny unavily, sedly si na cestu a začaly podřimovat. Thamar dávala pozor na svoji lampičku. Nakonec se uprostřed noci strhl pokřik: „Ženich je tady! Honem mu běžte naproti!“ Všechny dívky vstaly a viděly, že lampičky dohořívají. Jak byla Thamar ráda, že měla nádobku s olejem! Děvčata, která na olej nemyslela, začala žadonit: „Dejte nám trochu oleje, lampy nám dohasínají!“ Ale musely slyšet: „To nejde. Nestačilo by pak ani nám, ani vám. Dojděte si raději na trh a kupte si! Pospěšte si a buďte rády, že alespoň my tu můžeme zůstat a splnit náš úkol, aby ženich nezůstal potmě!“ Pět družiček tedy honem běželo na trh. Jakmile byly pryč, přišel ženich až k domu a ty prozíravé vešly spolu s ním. Ženich se trochu divil, že družiček je jenom pět, ale neřekl nic. Zbylé družičky udělaly špalír a ženich tak vešel do nevěstina domu. –3–
Dveře se zavřely. Později přišly i ostatní dívky, klepaly a volaly: „Pane, pane, otevři nám!“ On však odpověděl: „Neznám vás, protože jste nebyly na cestě do domu nevěsty. Tehdy jsem potřeboval, abyste mi svítily na cestu!“ Dívky musely uznat, že svůj úkol nesplnily. „Byly jsme opravdu lehkomyslné… Měly bychom prosit za odpuštění!“ Barbora Thielová BOŽÍČKU, BOŽÍČKU… Dostala jsem před nedávnem od kamarádky mail. Po čtyřiačtyřiceti letech manželství její muž přišel na to, že je gay, a odstěhoval se. Pronajal si nedaleko garsonku, komunikují, přátelí se, ale ona na stará kolena zůstala sama. Manžele znám dlouho, od studentských let, jenom teď se nevídáme, protože žijí na druhém konci světa. Vzpomínám, v hlavě mám poskládané společné zážitky. Naše mládí jsme prožili v době, kdy gayové byli buď vzácní, nebo svoji identitu tajili. Společně jsme znali jednoho, staršího pána s bříškem, který se tím hrdinně netajil, dokonce občas pořádal pro zájemce obojího pohlaví striptýz. Oba se šli tehdy podívat a se slzami smíchu mi o tom referovali. Uplynulo čtyřicet padesát let a náš svět se neuvěřitelně proměnil. Teď já, když takhle píšu o gayích, si připadám jako troglodyt nebo jako ten, kdo za komunistů píše pod lavicí samizdat. Člověk, který je úplně mimo, nic nechápe a měl by mlčet. Opravdu by měl mlčet? Nebo se jen tolerantně usmívat, když vyplňuje kolonky: muž, žena a další pohlaví? Když čte o tom, že muži, kteří se cítí ženami, chtějí používat dámské záchodky, kam chodí i malé holčičky? Nechci užívat spojení „zdravý rozum“, protože si každý pod tím může představit něco jiného, ale všeobecně se snad pořád ještě ví, co to znamená ztratit zdravý rozum? Úplně sejít z Božího zadání? Upřímně řečeno bych měla být poslední, kdo by se měl pozastavovat. Gayů znám dost, s mnohými jsem dokonce docela úzce spolupracovala. Byli to převážně hodní a někteří nadaní kluci. A všichni zdatně vrtali, šroubovali, nahazovali pojistky a vyznali se v počítačích. Zkrátka chlapi. Chtěla jsem přijmout premisu, že homosexualita je vrozená. Ale co si myslet o dvaasedmdesátníkovi, který po čtyřiceti letech manželství přijde na to, že je gay? A který před lety vystrojil svému synu židovskou svatbu i s rabínem? (Pokud jsem dobře porozuměla fotkám na Facebooku). Ne, nechci se pohoršovat, to už se vůbec nenosí a já to dobře vím. Znám také různé radikály, kteří, jako v Rusku, gaye napadají. To určitě není cesta a nikdo si za svůj způsob života nic podobného nezaslouží. Ale také jsem četla v Novém prostoru rozhovor s morálním teologem, který odchází od ženy a několika dětí, protože se zamiloval do muže. Prostě si nemůže pomoct. Ženil se už s tím, že je gay, a chtěl to překonat. Například tím, že spal se svou ženou a udělal jí několik dětí. A církev ho nechápe, jen několik přátel při něm stojí. Jak jsem řekla, náš svět se naprosto zásadně proměnil a já se vzdávám toho, abych mu porozuměla. Sexuální abstinenci (a to pouze jedním směrem) tento člověk líčí jako něco naprosto nepřekonatelného a nemožného. A to do očí všem kněžím, kteří tak žijí a nejsou to žádní chudáci. Žijeme ve světě, který si skutečně nic nedokáže odepřít. Pomodlete se, prosím, za moji kamarádku a za manželku onoho morálního teologa. Opustí-li muž ženu pro nějakou mladší nebo prostě jinou, je to smutné. Opustí-li však manžel svou ženu pro jiného muže, zdá se mi, že je to horší. Člověk úplně ztratí půdu pod nohama, jako by manžel svou ženou třásl až „do hloubi duše.“ (Platí to, samozřejmě, i o manželce, která opustí muže pro jinou ženu). A přece: být homosexuál je tak moderní, tak „in“. A ještě modernější je prý být podobojí! Nu, nechme zkazek, které známe jen z doslechu. Ze všeho si člověk může vzít alespoň všeobecné poučení. Být moderní a „in“ nás opravdu nespasí. Alespoň my, starší věřící, bychom měli vědět, že předpokládaný čas před smrtí (od sedmdesáti nahoru) je čas nesmírně důležitý. Není to čas na nějaké experimenty. Ďábel se všemožnými cestami snaží, abychom o život věčný přišli. I když Bůh je milosrdný. Kéž by nás při zdravém rozumu zachovati ráčil… Věra Eliášková SPOLEČENSTVÍ ŽIVÉHO RŮŽENCE Společenství živého růžence tímto zve na své poslední letošní setkání plánované na pondělí dne 12.12. 2016 po večerní mši svaté, tj. cca od 18:45h na faře. Příští naše setkání je plánováno na 9. 1. 2017. Stávající rozpisy končily, jak již bylo avizováno, sobotou 3. 12. 2016, nové rozpisy růžencových desátků pro modlitbu v období od 4. 12. 2016 do 27. 1. 2018 byly distribuovány. Ti však, kdo je ještě neobdrželi, si je mohou vyzvednout v sakristii kostela sv. Antonína. Na všechna naše setkání stejně jako k růžencové modlitbě jste všichni srdečně zváni. Za společenství živého růžence Marie Kostelecká. –4–
PŘIPRAVUJEME SE… Pětašedesátiletá žena měla infarkt. Rychlá záchranná služba ji dovezla do nemocnice. Když byla na operačním sále, měla prožitek blízké smrti. Spatřila Boha a zeptala se ho: „Nastal můj čas, Pane?“ Bůh odpověděl: „Ne, zbývá ti ještě třicet tři let, dva měsíce a osm dní.“ Když se žena zotavila z infarktu, rozhodla se ještě zůstat v nemocnici a podstoupit pár zákroků. Nechala si udělat face-lift, liposukci, prsní implantáty, břišní plastiku, dala si obarvit vlasy a vybělit zuby. Stálo to sice hodně peněz, ale nebyly to přece vyhozené peníze, měla-li tu být ještě třiatřicet let. Když ji konečně propustili z nemocnice, vešla žena do silnice a srazilo ji auto. Na místě byla mrtvá. Jakmile předstoupila před Boha, dožadovala se vysvětlení: „Pane Bože, sliboval´s mi třiatřicet let! A teď mě přejelo auto!? Proč jsi mě nezachránil?“ Bůh odpověděl: „Promiň,…nepoznal jsem tě.“ PROMLUVA SV. AUGUSTINA NA NAROZENÍ PÁNĚ Chceme-li skutečně vychválit Božího Syna jako toho, který je u Otce, Otci rovný a společně s ním věčný, chceme-li vychválit toho, v němž všechno bylo stvořeno na nebi i na zemi, věci viditelné i neviditelné, toho, jenž je Slovo Boží a Bůh, život a světlo lidí, nemůžeme se divit, že k tomu nebudou stačit lidské myšlenky ani slova. Však, jak by jej mohl dostatečně chválit náš jazyk, když jej dosud není schopno zahlédnout naše srdce, které on obdařil očima schopnýma jej spatřit, jsou-li ovšem očištěny od nepravosti a uzdraveny ze své nemoci, takže ti, kdo jsou čistého srdce, se stávají blahoslavenými, neboť oni budou vidět Boha. Jistě, Boha zrodil Bůh, avšak rodící i zrozený jsou jediný Bůh. Svět však stvořil Bůh, svět pomíjí, a Bůh trvá. A tak jako to, co bylo stvořeno, pochopitelně neučinilo sebe sama, tak také Slovo, skrze něž bylo vše učiněno, jistě nemohlo být samo nikým učiněno. Nedivme se proto, že člověk není schopen vyjádřit slovy Slovo, skrze něž bylo vše stvořeno, když byl sám stvořen jako ostatní skutečnosti. Slovo se stalo tělem – zda můžeme říci něco o tom, jak přebývalo mezi námi, zda snad lze říci něco aspoň tam, kde se chtěl stát viditelným? To je nakonec i důvod, proč slavíme tento den, kdy se Slovo rozhodlo narodit se z panny. Chtělo přitom, aby o jeho zrození lidé vyprávěli jakýmkoli dostupným způsobem. O jeho věčnosti, v níž se Bůh narodil z Boha, se pak praví: Jeho zrození, kdo vysvětlí? … Jaké chvály bychom mohli Bohu vyzpívat, jak velké díky bychom mu mohli vzdát? Vždyť on si nás zamiloval tak, že kvůli nám přišel v čase ten, skrze něhož všechen čas byl stvořen. Z lásky k nám se stal mladším než mnoho jeho služebníků ve světě, ačkoliv byl ve své věčnosti starší než sám svět. Z lásky k nám se člověkem stal ten, který člověka stvořil, a byl stvořen z matky, kterou sám stvořil. Nechal se nosit na rukou, které sám utvořil, sál z prsou, které sám naplnil. V jeslích tiše plakalo Slovo jako dítě, to slovo, bez něhož lidská výmluvnost oněmí. Člověče, pohleď, čím se pro tebe Bůh stal! Přijmi nauku o tak nevýslovné pokoře, byť pochází od Učitele, který ještě neumí mluvit. Tys byl tenkrát v ráji tak výřečný, žes dal každé živé bytosti vlastní jméno, tady však kvůli tobě ležel tvůj Stvořitel jako dítě a jménem nenazval ani vlastní matku. Ty ses ztratil uprostřed rozlehlého lesa plného ovocných stromů tím, žes zanedbal poslušnost, ale on přišel z poslušnosti jako smrtelník do přeplněného zájezdního útulku, aby svou smrtí vyhledal mrtvého. Ačkoliv jsi člověk, chtěl ses stát Bohem, abys zahynul. On – ačkoliv byl Bůh – se chtěl stát člověkem, aby nalezl to, co zahynulo. Tebe lidská pýcha přitiskla k zemi tak, že ti nemohlo pomoci nic jiného než Boží pokora. Proto slavme radostně den, kdy Maria porodila Spasitele, kdy panna porodila knížete panen. Slavme den, kdy se žena zasnoubená muži stala matkou, avšak nikoli přičiněním muže. D. Vopřada: Svatý Augustin – vánoční promluvy (Krystal OP 2015) –5–
(ADVENTNÍ) OSLAVA VÁNOC Myšlenky, které se pokusím vyjádřit v následujících řádcích, se mi hlavou honí už dlouho. Připadaly mi ale příliš „banální“, „samozřejmé“, než abych o nich psala. V posledních dnech mě ale šokovaly dvě zprávy z Francie, po nichž – ač s tématem článku na první pohled nesouvisí – jsem si řekla, že to možná jakýsi smysl mít přece jen bude. První děsivou zprávou byla informace o připravovaném zákoně, podle nějž má být ve Francii trestné odrazovat ženu od interrupce, provozovat takto zaměřené internetové stránky, ba dokonce i těhotným ženám v nouzi jakkoli oficiálně pomáhat… Druhou pak článek o nuceném odstranění sochy Panny Marie na francouzském břehu Ženevského jezera kvůli zákazu vystavování náboženských symbolů na veřejných prostranstvích (paradoxně na tom švýcarském, „Kalvínově“ břehu by taková socha asi stát směla…). Poměrně často slýcháme stesky na „komercializaci“ Vánoc, na to, jak je špatně, že už po celý advent kolem nás znějí koledy…Není pochyb o tom, že konzumu a snahy o ne vždy zcela poctivý výdělek se na tyto svátky nabalilo hříšně mnoho, a při liturgii v adventu jistě zůstaneme u – třeba i zkomolených – rorátních zpěvů (vždycky mě zarazí, když na adventním věnci v kostele, včetně svatovítské katedrály, vidím červené svíce či stuhy místo fialových). Na druhou stranu je ale advent časem mnoha benefičních akcí a o našem národě je všeobecně známo, že na pomoci potřebným nešetří. Nu a všechny ty „vánoční“ koncerty atd., koledy a stromy a betlémy na náměstích nejpozději od začátku prosince? Dříve trvala oslava Vánoc až do Hromnic, dnes, nebýt Tříkrálové sbírky, zmizely by všechny připomínky těchto nejoblíbenějších svátků hned s příchodem nového roku. Přijde mi, že se prostě slavení počátku naší spásy jen posunulo a že se všemi těmi předvánočními akcemi (stejně jako tou leckdy upachtěnou snahou připravit sváteční byt a stůl a pěkné dárky pro naše blízké) také lze na vlastní oslavu narození Ježíše připravit, byť chvíle ztišení jsou jistě potřebné. Važme si toho, že na našich náměstích stojí nejen sochy Panny Marie a dalších světců, ale v (před)vánočním čase pod nazdobenými jehličnany i jesličky, važme si toho, že všude znějí písně o radosti z Kristova narození, že je děti ve („státní“!) školce zpívají v rámci svého představení o betlémských událostech a jdou si poslechnout Rybovu mši v podání žáků školy základní. Buďme rádi plným kostelům o vánoční půlnoci a hodinové frontě na zhlédnutí slavného kapucínského betléma. Nevíme, které setkání osloví, který obraz zasáhne, která melodie zůstane v srdci, která svíčka je zapálí… Anuša Lizáková ADVENTNÍ OBNOVA A DÍLNY TVOŘIVOSTI Jak již bylo inzerováno ve Farních listech a při ohláškách na konci nedělních bohoslužeb, tuto neděli (11. 12. 2016) se na faře od 14:25 uskuteční adventní duchovní obnova, kterou povede otec Pavel Semela. Na tuto duchovní obnovu jste všichni srdečně zváni. Abychom vyšli vstříc rodičům, kteří nemají hlídání pro děti a rádi by se obnovy zúčastnili, rozhodli jsme se uspořádat paralelní dětský program. Jedná se o dílny tvořivosti – výrobu vánočních ozdob z drátků. S ohledem na náročnost výroby je doporučený věk cca od šesti let. Na akci není nutná registrace, ale byl bych rád, abychom kvůli přípravě materiálu alespoň orientačně věděli, s kolika dětmi můžeme počítat. Proto, kdo víte, že na duchovní obnovu dorazíte i s dětmi, dejte mi, prosím, s předstihem vědět. Kdybyste někdo disponoval ideálně měděným (nebo jiným měkkým) drátem o průměru cca 0,8 – 2 mm (starý transformátor, motor…), tak jím nepohrdneme, přestože nějakou zásobu máme. Děkuji a přeji v poklidu prožitý advent. Honza Rund (tel. 775167479) ADVENTNÍ ZTIŠENÍ A OČEKÁVÁNÍ Zbývající čas adventního očekávání prožijme v tichosti v sobě od ruchu světa a ve vnitřní proměně. Plněji čas od blížícího se 15. prosince můžeme s Marií, která řekla ano Božímu plánu spásy, prožít novénou. Co den, co část denní modlitby, to jeden měsíc k narození. Známá, které jsem dala původní špatně čitelnou kopii originálu ze staré ohmatané modlitební knížky, mi po Vánocích spěchala říci, jak začínala s nechutí, ale jakou radost při ní velebením Boha a vzdáváním chvály Marii pak prožívala. Novéna bude na stolečku u vchodu do kostela. V adventní době, pokud můžeme, není nad roráty (ano, Roráty, v původní nezměněné podobě), tyto radostné, po staletí při mších svatých zpívané, písně. Náš tatínek velmi rád vzpomínal, jak brzo ráno už jako –6–
malí kluci (po první světové válce) chodili na roráty za svitu svíček se svým dědečkem, který byl regenschorim v jedné obci na Klatovsku. Roráty byly také jedním z velkých vkladů do jeho víry v Boha. Hodně radosti nám všem. Irena Červenková TŘÍKRÁLOVÁ SBÍRKA Stejně jako v letech předchozích i letos budeme pořádat Tříkrálovou sbírku. A znovu si ji vzala na starost Karolína Kykalová spolu s dalšími maminkami. Prosím všechny, kteří mohou, aby s organizací a koledováním paní Kykalové pomohli. Sbírka bude probíhat od 2. 1. 2017 do 9. 1. 2017 a bude použita na: Poradnu Magdala a Azylový dům Gloria pro pomoc rodinám s dětmi. Domov pro seniory kardinála Berana v Mukařově. Vybudování komunitního centra Farní charity Kolín Charitní nemocnici v Ugandě. Pořízení kompenzačních pomůcek pro naši charitu a podporu dvou maminek s dětmi. Všechny, kteří se Tříkrálové sbírky zúčastní (vč. rodičů dětí), zveme v pátek 6. ledna 2017 v 15h na Tříkrálovou bohoslužbu slova v kostele sv. Tomáše v Praze 1 (Malá Strana), v Josefské ulici. Bohoslužbu povede kardinál Dominik Duka a požehná koledníkům. V 15.30h vyjde Tříkrálový průvod s velbloudy od kostela sv. Tomáše, půjde přes Karlův most na Staroměstské náměstí. Také děkuji všem, kteří se zúčastnili našeho dárkového projektu. Jana Fajstavrová, ředitelka FCH Holešovice
kresby P. M. Pometlo, OFM POUŤ DO SVATÉ ZEMĚ – ZMĚNA TERMÍNU Zveme vás na pouť do Izraele, kterou organizuje cestovní kancelář Palomino v novém termínu 7. – 14. března 2017. Doprava je letecky do Tel Avivu, po Izraeli potom klimatizovaným autobusem. Cena je stejná, 19 900 Kč. V programu je návštěva Betléma, hory Tábor, Kány Galilejské, okolí Galilejského jezera s plavbou po jezeře a obnovou křestního slibu. Cesta údolím Wadi Quelt k Mrtvému moři, Jericho a poslední dva dny v Jeruzalémě. Podrobné informace najdete na vyvěšeném plakátku v kostele nebo na stránkách www.palomino.cz. Zájemci hlaste se u P. Mariusze, tel. 605 911 061, e-mail:
[email protected], nebo přímo u cestovní kanceláře Palomino do konce prosince. P. Mariusz Walczak, farní vikář ZPRÁVY ZE SCHŮZKY PASTORAČNÍ RADY FARNOSTI
P. Semela poděkoval J. Šťastnému a dalším za přípravu agapé při 1. neděli adventní a svátku sv. Klimenta. Vánoce – přehled bohoslužeb, viz FL str. 8. Adventní duchovní obnova – současně tvořivá dílna pro děti, aby se jejich rodiče mohli zúčastnit obnovy. Tříkrálová sbírka – pí Fajstavrová zajistí kasičky, koledování K. Kykalová s maminkami a dětmi. Farní ples – Jan Rund informoval o organizačním zajištění s farností sv. Vojtěcha, více v příštích FL. Svátek Panny Marie Lurdské – svátost nemocných v neděli 12.2.2017 a na jaře pouť za P. Michala do Hájku. –7–
KALENDÁŘ FARNOSTI SV. ANTONÍNA PRO NEJBLIŽŠÍ OBDOBÍ: V neděli 11. prosince 2016 od 14.25h bude na faře, Dukelských hrdinů 54, adventní obnova – více o doprovodném programu pro děti viz FL str. 6. V pondělí 12. prosince 2016 v 18.45h se na faře sejde Společenství živého růžence. Ve čtvrtek 15. prosince 2016 v 17h zve Charita na besídku pro obdarované děti do školy na Strossmayerově náměstí – zváni jsou všichni, kdo zakoupili dárky pro děti ze sociálně slabých rodin. Ve čtvrtek 15. prosince 2016 v 19.30h bude v kostele sv. Antonína uvedena Rybova Česká mše vánoční. Záštitu nad koncertem převzala MČ Praha 7. V pátek 16. prosince 2016 budou děti přespávat na faře – nutno se předem přihlásit. V sobotu 17. prosince 2016 od 7.30h bude v kostele sv. Klimenta dětská mše sv. se zpěvem Rorátů. V neděli 18. prosince 2016 v 17h jsme zváni ke sv. Antonínu na druhou adventní půlhodinku. V neděli 25. prosince 2016 pořádá komunita San Egidio ve spolupráci s farností sv. Antonína na faře oběd pro bezdomovce. Kdo můžete pomoci s obsluhou, přihlaste se v sakristii. V neděli 1. ledna 2017 po mši sv. v 10h bude před kostelem sv. Antonína agapé – dobroty od farníků jsou vítány. V týdnu od 2. do 9. ledna 2017 bude probíhat Tříkrálová sbírka – více viz FL str. 7. V pátek 6. ledna 2017 od 15 do 18h bude v rámci Tříkrálové sbírky koledování s hudebním doprovodem a malým občerstvením před kostelem sv. Antonína. V pondělí 9. ledna 2017 v 18.45h se na faře sejde Společenství živého růžence V neděli 12. února 2017 při mši sv. v 10h bude udílena svátost nemocných. Pokud víte o někom, kdo by se rád zúčastnil a potřeboval by zajistit dopravu, nahlaste to v sakristii. V sobotu 25. února 2017 se bude v KD Na Maninách konat farní ples společně s dejvickými farnostmi sv. Vojtěcha a Českobratrské církve evangelické. Vstupenky v ceně 250 Kč budou v sakristii k dispozici ještě před Vánoci, pro naši farnost v počtu 50 ks.
Bohoslužby v kostele sv. Antonína ve vánočním období sobota 24. 12. 2016 neděle 25. 12. 2016 pondělí 26. 12. 2016 pátek 30. 12. 2016 sobota 31. 12. 2016 neděle
1. 1. 2017
pátek
6. 1. 2017
Vigilie Narození Páně Slavnost Narození Páně Svátek sv. Štěpána Svátek svaté Rodiny zakončení občanského roku
15.30, 24.00 – půlnoční 10.00, 18.00 10.00, 18.00 18.00 – obnova manželských slibů 15.30 – mše sv. s poděkováním za uplynulý
rok a s prosbou o ochranu v novém roce
Slavnost Matky Boží Panny Marie 10.00, 18.00 Slavnost Zjevení Páně 18.00 – svěcení vody, kadidla a křídy
Ve všední dny jsou mše sv. vždy večer v 18h a ve čtvrtek navíc v poledne ve 12h. Příležitost ke svátosti smíření bude od pondělí 19. 12. do pátku 23. 12. 2016 od 15.30 do 17.30h. Slovanský Betlém v kostele sv. Antonína bude přístupný od 24. prosince 2016 do 2. února 2017: Štědrý den 10.00 – 17.00 a 23.30 – 01.00 Silvestr 10.00 – 17.00 Ostatní dny až do 2. 2. 2017 10.00 – 19.00
Pastorační rada farnosti sv. Antonína a redakce Farních listů přeje všem farníkům a čtenářům Farních listů požehnané Vánoce a radost a pokoj v srdci. Farní listy vydává Farní rada při kostele sv. Antonína. Vycházejí pro vnitřní potřebu holešovické farnosti za dobrovolný příspěvek. Redakce: P. Pavel Semela, P. Mariusz Walczak, Marta Hrčková, Věra Eliášková. Kresba hlavičky na titul. straně – Hanka Roubalová. Tisk Ediční centrum AMU. Toto číslo vychází 11. prosince 2016. Uzávěrka příspěvků do příštího čísla FL je 9. ledna 2017. Dopisy a příspěvky zasílejte na adresu: Farnost sv. Antonína, Dukelských hrdinů 54, Praha 7, 170 00, na redakci Farních listů
[email protected] nebo je zanechte v sakristii. Obálku označte nápisem Farní listy. Redakce si vyhrazuje právo krátit příspěvky. Nevyžádané rukopisy nevracíme. Adresa webových stránek naší farnosti je www.svatyantonin.cz, kam můžete psát i své dotazy. Pro sdílení zpráv funguje ve farnosti e-mailová skupina
[email protected], Zájemci o připojení k e-mailové skupině pište na adresu:
[email protected].
