ROČNÍK: XXV
FARNOST SVATÉHO ANTONÍNA
ČÍSLO: 7/2016
Ježíšovo srdce tepe milosrdenstvím Ještě přibližně měsíc, přesně do 20. listopadu, bude trvat Svatý rok milosrdenství. Jak jsme ho prožili? Co si z něj odneseme? Pro mě do jeho závěru zcela nečekaně zapadla pouť do Číhošti. Často si opakuji slova z kázání P. Toufara, při nichž došlo k tzv. Číhošťskému zázraku: „Ježíšovo srdce tepe milosrdenstvím.“ Ve svatém roce není Ježíš milosrdnější než jindy, protože milosrdenství je jeho podstatou. Svatý rok nám má tuto základní, ale často zapomínanou křesťanskou zvěst co nejsilněji připomenout. Otevřené svaté brány představují Ježíšovu otevřenou náruč a hlásají, že se nikdo nemusí bát přijít. Ježíš chce každého přijmout a svým milosrdenstvím uzdravit. Bude to dělat i po 20. listopadu, jen to nebudeme mít tolik na očích. Ježíšovo srdce tepe milosrdenstvím. Chci tomu víc a víc rozumět, toužím to zakoušet, přál bych si, aby i moje srdce tepalo milosrdenstvím. Požehnaný závěr Svatého roku přeje Váš Pavel Semela, farář PO STOPÁCH P. JOSEFA TOUFARA V sobotu 1. října jsme vykonali farní pouť do míst, odkud pocházel a kde působil P. Josef Toufar. Jako vzpomínku na tuto společnou akci si dovolujeme předložit čtenářům FL ve střípcích několik dojmů z průběhu pouti a následně i pár myšlenek samotného P. Toufara. Naši pouť jsme zahájili na hřbitově v Praze-Ďáblicích a v modlitbě vzpomněli nejen na P. Toufara, ale na všechny zmařené životy… Místo hromadných hrobů je dnes pietně upraveno. V Arnolci nás srdečně přivítal pan starosta, přiblížil nám historii této malé obce a zpřístupnil kapli sv. Vendelína. Na závěr zmínil, jak si se svým těžce zkoušeným rodákem povídá… Na rodném domě P. Toufara jsme viděli pamětní desku s pozoruhodnou větnou stavbou. V Zahrádce, prvním působišti P. Toufara, je na jednom z kostelních oken vyobrazen sv. Antonín Paduánský. Barevná figurální okna nechal za 2. světové války P. Toufar vyrobit v Praze u firmy Jiřička, a aby urychlil jejich výrobu, slíbil panu Jiřičkovi za každé okno 5 kg mouky. Původní termín zhotovení se tímto podařilo zkrátit o více než půl roku… -1-
Velkou devizou celé pouti byla možnost setkání s básníkem, rozhlasovým redaktorem a především badatelem Milošem Doležalem, autorem knih o P. Toufarovi. Na otázku, zda pro něj v jeho dosavadní činnosti bylo nalezení ostatků P. Toufara vrcholem jeho práce, odpověděl, že nejpůsobivějším okamžikem nebylo ani tak nalezení jeho ostatků, ale jejich návrat do Číhoště. „Jednoznačně nejsilnějším momentem byla chvíle, kdy se jeho ostatky přenesly do kostela, ve kterém až do únosu agenty StB působil.“ Přestože provaz od zvonku u sakristie číhošťského kostela nepředpokládá jiné než pouze jemné zacházení, je kostel zvenku i zevnitř vzorně opraven a je důstojným místem posledního odpočinku mučedníka Toufara. Nečekané bylo setkání s P. Toufarem po návratu do Prahy, kdy autobus zastavil v Legerově ulici na červenou, přímo u bývalého Borůvkova sanatoria, kde P. Toufar zemřel.
Kněžství P. Toufara inspiruje i dnes: za farníky považoval všechny obyvatele svěřených vesnic, bez ohledu na vyznání nebo politickou příslušnost. Kromě duchovní péče jim pomáhal s pracemi na poli, materiálně podporoval potřebné, doučoval… Žil s nimi a uprostřed nich, s jejich problémy. „I na větvích našich životů ustavičně hlodají myši, bílá a černá – den a noc – a nám ubíhají hodiny, dny, měsíce, a uplynul rok… Žijme tak, jako bychom již dnes zemřít měli. Žijme pečlivě jako moudří a vykupujme si časem vezdejším život věčný.“ (z kázání na sv. Silvestra 1949) „Ať se děje co děje, ať přijdou věci dobré nebo zlé – o všem ví Bůh – bez jeho vůle ani vlas z hlavy nespadne a nám nezbývá nic jiného, než vyznat mu a říci: Otče, ne má, ale Tvá svatá vůle se staň – jen dej nám sílu a nezapomeň na nás.“ (z noční adorace 1. ledna 1950) Děkujeme otci Pavlovi za nápad a panu Beranovi za organizaci poutě. Za všechny poutníky Jan a Jitka Bláhovi -2-
FARNÍ BĚŽECKÁ POUŤ DO STARÉ BOLESLAVI V celém VI. pražském vikariátu, ba ani v celé arcidiecézi nejspíš nenajdete farnost, která by byla tak rozběhaná jako ta naše od svatého Antonína. Tvrdit něco takového před letošním 28. zářím by bylo dost možná troufalé. Od svátku svatého Václava máme jistotu. Na cestu z Prahy do Staré Boleslavi vyběhlo celkem jednadvacet poutníků. Náš farář Pavel Semela s sebou na cestu za odkazem zemského patrona bere spoluběžce tradičně už nějakou tu sezonu. Nutno ale přiznat, že počet poutníků ve startovním poli rok od roku kolísá. Vloni se po boku našeho pastora na cestu vydali jen tři běžci a bylo jasné, že má-li být příště sestava větší, je třeba něco podniknout. A tak se před rokem, přesně 28. září v ranní mlze na cestě kdesi mezi Přezleticemi a Brandýsem nad Labem, zrodila myšlenka na založení farního běžeckého klubu. V zimě 2016 si pak někteří z nás zapsali do kalendářů nový pravidelný termín: Pondělí 19:15, Stromovka, farní trénink. Počet pravidelných účastníků pomalu, ale jistě rostl, klub přestál v poměrně stabilní sestavě všechny jarní virózy, firemní školení, redakční i účetní uzávěrky, letní prázdniny i dovolené. A když se svatováclavské jubileum opět přiblížilo, byl klub připraven. Pro letošní svatováclavský běh byly stanoveny dvě výkonnostní varianty trasy, pro „drsoně“ 26 kilometrů ze Strossmayerova náměstí a pro „jasoně“ 16 kilometrů od metra v Letňanech. Vůbec poprvé měli poutníci k dispozici doprovodný vůz s občerstvením a převlečením. Krátce před šestou ranní se ještě za tmy pod schody kostela svatého Antonína schází Pavel Semela a čtyři další drsoni. Krátké díkuvzdání a přímluvy na cestu a batohy s oblečením putují do kufru poutní Fordky. O necelou hodinu později se její dvoučlenná posádka šťastně shledává se dvěma skupinami jasoňů, které postupně přibývají tak, jak do labyrintu konečné na periférii přijíždějí soupravy metra. Na start do Letňan nakonec dorazí na sedmou ráno celkem šestnáct běžkyň a běžců. Na řadu z nich čeká vzdálenost, kterou do té doby nikdy po svých nepřekonali. S východem slunce už přibíhá i parta z Holešovic a farní běžecká pouť rázem čítá více než pětkrát tolik účastníků než před rokem. Na řadě je ještě další společná modlitba a může se vyrazit. Odhodlaný a radostný duch provází poutníky i na první občerstvovací stanici u zámku Ctěnice za polovinou cesty. Podává se brazilská káva, anglický čaj a letenské muffiny, a to rovnou na parkovišti. Občerstvení střídají nejhezčí a nejpůsobivější pasáže pouti, která opouští město a vede po venkovských silnicích, cestách a polích.
foto Jáchym Bednář Předposledním zastavením je parčík a ulička u kostela Obrácení svatého Pavla v Brandýse. Na místo dorazí všichni společně. Ještě trocha čaje, vody, převléknout do suchého, vydýchat a pak čekají poslední necelé dva kilometry přes Labe do Staré Boleslavi. Před desátou dopoledne je na sluncem zalitém Mariánském náměstí o poznání víc poutníků než vloni. Jedna z dalších dobrých zpráv požehnaného dne 28. září 2016. Šťastný finiš letošní běžecké pouti samozřejmě neznamená konec běžeckého klubu. Ten vedle svatováclavské pouti 2017 diskutuje o dalších cílech, plánuje zimní přípravu a těší se na další společná setkání jak ve farnosti, tak při společných bězích Stromovkou. Možná i s vámi. Vězte, že do Staré Boleslavi může doběhnout každý. A nakonec jasoni jsou ti největší drsoni. Právě oni museli mít největší odvahu a právě oni dokazují, že to jde (běží), když se chce. Tomáš a Karla Šponarovi 28. září, svátek sv. Václava. V 5:45h mě probouzí Rafael, který se hlásí o svou ranní dávku mateřského mléka. Přivinu ho k sobě a přemýšlím o tom, co mě dnes čeká. Pouť do Staré Boleslavi, 16,5km. To je přibližně jako od nás podél Vltavy do Sedlce a zpět. Bez delších zastavení je člověk pěšky za 3 hodinky zpátky. Ale běžecky? To k ničemu ze svých běžných zkušeností přirovnat nedokážu. -3-
Pondělních výběhů s FBK (farní běžecký klub) se sice účastním pravidelně, a když je příležitost, ráda vyrazím proběhnout se i mimo ně, ale o nějaké dlouhodobé systematické přípravě se u mě hovořit nedá. Ke spánku jsem včera po celodenním kolotoči ulehla ve 23:30 a děti se během noci probudily celkem asi 4x. Co se mnou dnešní putování udělá, to netuším. S hlavou plnou obav tedy oblékám běžecký úbor a vyrážím směr Letňany. Na zastávce potkávám kamarádku Mílu se synem Josefem (10 let), ten pojede na koloběžce. Sdílíme své obavy a vzájemně se povzbuzujeme. „Však co, když tak to dojdem.“ Na konečné metra Letňany nás odchytává trenér FBK Tomáš Šponar a směruje na místo srazu. Z metra se vylouplo ještě pár dalších běžců, vypadá to na slušnou účast. Postupně dorazí další, dohromady je nás 14. Odkládáme batůžky do doprovodného vozidla a vyčkáváme. Je poměrně chladno, nad krajinou se vznáší mlhavý opar. Zahříváme se nesmělým poskakováním. „Už je vidím.“ Nebo tak nějak zněla věta, která naše pohledy nasměrovala k blížící se skupince běžců. Vyloupli se z mlhy. Sedm statečných. Startovali po šesté ráno od kostela sv. Antonína, takže už mají v nohách 10km. Po krátkém přivítání se k nim připojujeme. Ještě pár úvodních fotek a společně vyrážíme na pouť. Pocit chladna je za chvilku pryč. Běžíme mírným tempem, takže si u toho stíháme povídat, cesta příjemně ubíhá. Zabrala jsem se do rozhovoru, tak ani moc nevnímám trasu, běžím s davem. Po 5 km je naplánovaná občerstvovací zastávka. Zrovna si říkáme, že už nám nějak ztěžkly nohy, a vtom vidíme, že se čelo pelotonu zastavilo. Tomáš nás vítá širokým úsměvem. Obávám se, zda se mi po zastavení bude chtít běžet dál. Zbytečně. Teplý čaj, káva a čerstvý muffin je dokonalá vzpruha. Ještě si odskočíme na malou a opět se rozbíháme, abychom nevychladli. Krátký úsek trasy vede po čerstvě rozoraném poli, ale i to jsme překonali.
Karla a Tomáš Šponarovi: společné foto u kostela Obrácení sv. Pavla Pouštím se do dalších rozhovorů, abych nemyslela na to, kolik toho máme ještě před sebou. Funguje to. Běžící skupina se ale postupně roztahuje a chvíli běžím sama. Uvědomuji si, že jsem na pouti a tak se šeptem modlím růženec. Za všechny, kdo mě prosili o modlitbu, za naši farnost, za rodiny, za kněze, na přímluvu sv. Václava také za naše politiky a v neposlední řadě také za moje děti a manžela Davida, který se o ně dnes a každé pondělí, kdy chodím běhat, vzorně stará. „Támhle jsou věže kostela!“ zavolal někdo z davu. Chvíli jsem je hledala v dálce mezi stožáry a pak jsem ji zahlédla. Silueta baziliky sv. Václava. Vynořila se mi vzpomínka na camino de Santiago, ale to je jiný příběh. Další cesta již ubíhá rychle. Pokračujeme stejným tempem vstříc Staré Boleslavi. Věže kostela se postupně přibližují, vbíháme do města a v jedné z uliček na nás čeká doprovodné vozidlo. Jsme v cíli. Ten pocit se moc nedá popsat. Prožívám euforii. Vychutnávám si šálek kávy a sdílím své pocity s ostatními běžci. Ještě společná fotografie, převléct do suchého a společně vyrážíme na poutní mši svatou. Zuzana Hebronová -4-
REGENSCHORI V KOSTELE SV. ANTONÍNA Často se mne lidé ptají: „A co ty tam u toho Antonína vlastně děláš? To ty tam odehraješ ty mše a máš volno, co?“ Moje odpověď může být většinou pouze zkratkovitá a částečná, nevystihující plný stav věcí. A tak využívám této příležitosti, kdy jsem aktuálně na Farní radě podával zprávu o své činnosti v naší farnosti a byl jsem požádán, abych všechno přehledně sepsal. Činím tak, malinko obsáhlejším způsobem, který dává nahlédnout do toho, jak by vlastně služba regenschoriho, nejenom v naší farnosti, měla vypadat. Dokládám též, že to nekončí jen u hraní mší, ale spektrum činností je daleko pestřejší a obsáhlejší, ač hraní na mších je náplní stěžejní. První oblastí, kterou obhospodařuji, je hudba liturgická. Sem patří ono hraní při mši. Já sám hraji většinu bohoslužeb a vždy se snažím liturgii doprovázet a nechybět o nedělích a při dalších slavnostech liturgického roku. V naší farnosti dále vypomáhají tři varhaníci, kteří ve farnosti již sloužili před mým příchodem: L. Mašek, J. Škvařil, F. Lavický. Dále potom tři nové varhanice, mé žákyně: K. Červenková, M. Procházková, V. Růžičková. Do této funkce jsem nastoupil v říjnu 2012 a hned rok nato jsem spolu s Jitkou Rosypalovou, která mi laskavě s vedením souboru pomáhá dodnes, založil smíšený sbor, který stále zdárně funguje a doprovází liturgie naší farnosti. Máme cca dvacet členů, zkoušíme každou středu večer a zpíváme pravidelně každou 3. neděli v měsíci. Též o Velikonocích a Vánocích, kdy spolupracujeme i s instrumentálními soubory, žesťovými i smyčcovými. Poctivou přípravu doplňujeme soustředěními, vždy před Velikonoci a Vánoci a nově letos budeme k tomu absolvovat jedno soustředění víkendové. Repertoár pak tvoří skladby renesanční, barokní, ale i hudba současných skladatelů. Všichni zájemci o sborové zpívání jsou mezi nás srdečně zváni. Minulý rok v září jsem založil také dětský sbor. Děti mají možnost ve středu navštívit výuku náboženství a po jejím skončení bezprostředně navazuje půlhodinová zkouška. Stejně jako při výuce náboženství jsou děti rozděleny do tří skupin, podle věku. V minulém roce jsme s dětmi vystupovali při rorátní mši sv. pro děti, která se tradičně koná koncem adventu, letos 17. 12. 2016 od 7.30, u sv. Klimenta. Dále děti zpívaly při Vigilii Seslání Ducha svatého, při příležitosti první sv. zpovědi jejich spolužáků z náboženství, či při bohoslužbě na zahájení výuky náboženství na začátku školního roku. Již před více než rokem jsem založil dětský žesťový soubor. Jeho obsazení je: dvě trubky, horna a trombon. Od tohoto roku jsme začali zkoušet pravidelně, do této doby jsme připravovali repertoár nárazově, vždy před vystoupením. Toto seskupení hraje při podobných příležitostech jako dětský sbor, nyní aktuálně budeme účinkovat při poutní mši v kostele sv. Klimenta 23. 11. od 18.00. Nárazově také funguje dětský orchestr, jenž doprovází zpěv rorátů při již zmíněné rorátní mši pro děti. Má nyní toto složení: dvoje housle, tři zobcové flétny, jedna flétna příčná, basa, varhany. Pokud by se některé děti k nám chtěly připojit, jsou srdečně zvány. Pro slavnostní příležitosti se snažím též komponovat novou liturgickou hudbu. Tak vznikl např. ke stoletému výročí posvěcení kostela Hymnus k sv. Antonínu, který pravidelně zpíváme po mši každé úterý a o některých nedělích. Na jeho vzniku se po textové stránce podílely B. Thielová, M. Škarpová a K. Smyčková, které odvedly vskutku skvělou práci a daly vzniknout hodnotnému textu, jak po stránce básnické, tak i obsahové. Hudba, jež zazněla o minulých Vánocích, a letos se ji chystáme opakovat na Boží Hod, nebo skladby, které doprovázely slavnostní bohoslužbu k stoletému výročí posvěcení kostela, pocházely též z mé dílny. K liturgii patří, jako nedílná součást, zpěv žalmů. Podařilo se mi vytvořit okruh cca deseti žalmistů, kteří se při přednesu žalmů střídají a s nimiž žalmy a jejich přednes pravidelně nacvičujeme. K povinnostem varhaníka by též měla patřit kultivace zpěvu celého shromáždění. O to se snažím alespoň tím způsobem, že před nedělní mší sv. nacvičuji a snažím se poopravit některé zažité nepřesnosti ve zpěvu písní a ordinárií. Cílem společného zpěvu má být sjednocení celého shromáždění, a pokud k tomu nedochází vlivem nešťastných a nevhodných návyků, je na místě na ně upozornit a snažit se je odstranit. Další složkou mé činnosti pro farnost je organizace hudby koncertní. Domnívám se, že kultivovaná hudba koncertní může přinést mnoho zajímavých podnětů do našeho duchovního života. Aby tomu tak bylo, snažím se, aby se u akcí, které organizuji, nejednalo prvoplánově pouze o „předvádění hudby“. Dle mého názoru není hudba předně vytváření „více, či méně libých souzvuků“. Jedná se především o komunikaci. Mezi interpretem a posluchačem, mezi skladatelem a posluchačem, mezi naším Stvořitelem a posluchačem. V tento moment jsou zvuky pouze nosičem a interpret „neužitečným služebníkem“. V tomto smyslu se snažím přistupovat k službě při liturgii, ale jistě se tento moment má promítat i do interpretace hudby při příležitostech koncertních. -5-
Proto se snažím již čtvrtým rokem organizovat adventní a postní Půlhodinky. Jejich délka je skutečně pouze 30 minut, i vzhledem k chladnému počasí v těchto obdobích, a obsahují čtení z Písma a duchovní promluvu některého duchovního naší farnosti. Na tato duchovní témata potom improvizují pozvaní význační čeští varhaníci, např. doc. J. Tůma nebo J. Janšta, jejichž přetransponování duchovních témat do hudebního vyjádření jsou velmi zdařilá a slouží jako podnětný podklad k rozjímání. Jste v adventu, 4. 12. a 18. 12. vždy od 17.00, zváni přijít se přesvědčit. K akcím podobného druhu patří i koncertní provedení Rorátů a Slavnostní vánoční koncert. Roráty, jako hudebně-vokální forma, prožívají v poslední době nebývalé vzkříšení. To, co ovšem hrajeme jako roráty při liturgii, je bohužel jen odvar odvaru. Mnohokrát předělané melodie, pokřivený původní text, často unylé provedení. Roráty by měly být výrazem radosti, podobně jako celá doba adventní. A proto soubor Ritornello, letos již potřetí, bude interpretovat Roráty v jejich původní autentické podobě, plné radosti, v úterý 29. 11. v 19.00 u sv. Klimenta. Akce nemá být suchým koncertem, doprovází ji vždy krátké duchovní slovo a všichni příchozí jsou zváni zpívat s hudebníky. Též moment oživení něžného a inspirativního prostoru kostela sv. Klimenta prostřednictvím tohoto dění a preevangelizační prvek je, domnívám se, nezanedbatelný. Podobný záměr má i Slavnostní koncert, konající se odpoledne 25.12. Letos se bude konat již potřetí a vždy byl kostel naplněn posluchači. Zvláště minulý rok, kdy tento koncert provedl doc. J. Tůma. V letošním roce budou interprety zpěváci výborného smíšeného sboru Čeští Madrigalisté. Jste zváni, po svátečním obědě a odpolední procházce, navštívit na zpáteční cestě domů kostel sv. Antonína, kde od 17.00 proběhne krátký, cca čtyřicetiminutový, Sváteční vánoční koncert. Pro všechny tyto akce je třeba získat prostředky na jejich konání. Se získáváním prostředků pro konání těchto akcí z grantů a podáváním žádostí laskavě pomáhá J. Rund, za což mu velmi děkuji. Poslední, ovšem nezanedbatelnou složkou činnosti regenschoriho je péče o nástroje ve farnosti. Sleduji průběžně stav nástrojů, které jsou zde dva. Varhany v kostele sv. Antonína právě prodělávají údržbu střednědobého charakteru. Pozvaný organolog pražské diecéze vypracoval zprávu o stavu nástroje a na základě toho je proveden zákrok – výměna mníšků, jejichž špatný stav ohrožoval samotnou funkci nástroje. Dle sdělení organologa by zhruba do dvou let přestal hrát. Při generální opravě před patnácti roky tyto vyměňované součásti nebyly řešeny. Varhany v kostele sv. Klimenta jsou v současné době bohužel již v havarijním stavu a i dle odborného posudku organologa, ne jen dle mého mínění, opravu nutně vyžadují. Pokud jste dočetli až na konec této stati, jste možná překvapeni, kolik činností musí regenschori obsáhnout a zvládnout. Mne těší, že mohu tuto činnost vykonávat právě pro farnost sv. Antonína. MgA. Miroslav Pšenička, regenschori kostela sv. Antonína v Praze TAJEMSTVÍ SV. KLIMENTA (EDUARD ŠKODA, redaktor a spisovatel) Když odváželi Karla Havlíčka Borovského do Brixenu, tak s ním hovořil borovský svatovítský kostelíček, jak dosvědčují Tyrolské elegie, následovně: „…pode mnou je tvá kolébka, já tě viděl křtít, starému vikáři ministrovat, pilně se učit…vidíš, jak ty roky plynou, znám tě třicet let …“ Často jsem přemýšlel, co by asi vyprávěl bubenský svatoklimentský kostelík mně. Především, že už mě zná osmašedesát let. Zcela určitě by se pochlubil, že patří k nejstarším svatyním Čech, o čemž svědčí jeho patronium, i když jeho současná podoba je raně barokní s některým gotickými prvky. Také pod ním je moje kolébka, protože jsem se narodil v hřbitovním domku a na svět mi pomáhala porodní bába paní Františka Kirchnerová. Prozradil by, že jsem ministroval starému panu faráři Silvestru Hrnčířovi a že jsem se pilně učil dějiny kostela, Buben a letenských strání a plání, abych mohl jako student o tom vyprávět lidem, kteří přicházeli k bráně zrušeného hřbitova a žádali o prohlídku. Svatý Kliment by na mě prozradil, že jsem si za první honoráře kupoval knížky o Praze a ty pečlivě skládal do malé knihovničky, která se po letech dost rozrostla. Svatý Kliment určitě slyšel, jak jsem povídal o tom, že v kostele je pohřben baron Jakub Wimmer, zakladatel letenského libosadu, který se už v 11. století jmenoval Pole Letné nebo také Leteň a kostelík stojí na tehdejším pohanském obětišti a posvátném háji bohyně Léty. -6-
Poslední hrobnicí u sv. Klimenta byla babička Kunešová. Bydlela v domku, který byl napůl obytnou světnicí a napůl umrlčí komorou. Z bývalé márnice byla později ložnice a tam jsem poprvé zakřičel, že jsem na světě. Hřbitov zrušili v roce 1885. Ano, poslední hrobnicí byla babička Kunešová. Sama kopala hroby, zalévala, sypala cestičky pískem, vysazovala květiny a přisluhovala panu faráři. A kdyby ji bývalo na tehdejší Bělské třídě, dnes Dukelských hrdinů, nezabilo auto, které se na ni, jak psaly noviny, přiřítilo třicetikilometrovou rychlostí, žila by určitě do stovky. Když umřela, měla třiadevadesát. Moje babička Barbora Škodová po ní převzala jen údržbu hřbitova a posluhování v kostele. Kopání hrobů se už nekonalo. Josef II. to v Praze zakázal a v roce 1884 připojili Holešovice – Bubny ku Praze a mému rodišti začali říkat Praha 7. Z knihy obrazů Roberta Kessnera „Intimni doteky Prahy“, doprovázených texty známých osobností, nakladatelství Jindřich Krauss, Praha 2002, vybrala se souhlasem autora I. Červenková. PROSBA O POMOC Před časem se na nás obrátili ze spořilovské farnosti s naléhavou prosbou o finanční pomoc pro uprchlíky – křesťany, o něž se tam starají. Jde o 22 lidí – 3 čtyřčlenné rodiny, 1 pětičlennou rodinu, jeden mladý manželský pár a 3 jednotlivce. Z toho je celkem osm dětí ve věku 6 – 18 let (nyní jsou žáky a studenty např. ZŠ sv. Augustina či Křesťanského gymnázia). Prosím, přijměte potřebné bratry a sestry do svého srdce a do svých modliteb… Dana Wenkeová Vážení a milí, obracím se na Vás s prosbou o finanční pomoc pro naše irácké bratry v Kristu. Pravděpodobně si vzpomínáte, že 20. března 2016 přijela do Prahy skupina iráckých křesťanů, kterým z Islámského státu téměř zázračně pomohla Generace 21. Inspirací pro jejich záchranu byla velkorysost a odvaha Nicholase Wintona a touha několika křesťanů pomoci ve stejném duchu těm, kteří stáli tváří v tvář smrti podobně jako naše židovské děti tehdy v roce 1939. Nicméně nikdo netušil, jaké konkrétní potřeby v průběhu pomoci vyvstanou a kolik jich bude. Rozpočet, který byl na začátku byť pečlivě sestaven, nepočítal s turbulencemi, které nás potkají, a s požadavky, které na nás dnes rozšklebeně vyskakují jako čertíci z krabičky. První problém nastal, když jsme počítali se slíbenými byty od farností, sborů a městských částí za symbolické nájemné, ze kterých nakonec bohužel nevyšel ani jeden. Museli jsme se obrátit na komerční sféru a platíme tržní nájemné, které se až na dvě výjimky šplhá ke 20 000 Kč. To byla první zásadní rána do rozpočtu. Podobných smrští však přišlo v průběhu uplynulých měsíců ještě několik. V současné chvíli nutně potřebujeme finance na doučování dětí, které vesměs zápolí s latinkou, matematikou a ostatními předměty, a zároveň bychom velmi rádi v rámci procesu integrace dopřáli dětem zájmové kroužky – hru na kytaru, taneční, sportovní aktivity, kurs keramiky atd. S těmito výdaji však rozpočet nepočítal a bohužel ani počítat nemůže. Jistě mnohé z Vás napadne, že by bylo možné vše dělat jinak a lépe. Moc Vás prosím o shovívavost. Snažíme se dělat maximum, a jak nejlépe to lze. Zároveň víme, že každý z Vás má svých starostí nad hlavu a nikdo si nemůže dovolit bezmezné mecenášství. To chápeme. Proto budeme vděčni za jakýkoliv, i sebemenší příspěvek. Věříme, že se jedná o požehnanou věc. Vždyť pomáháme těm, kteří pro víru v Krista, Syna Božího a Spasitele světa, ztratili vše, a málem i své životy. Často se ptám sama sebe, byla bych já Bohu také tak věrná a ve víře neochvějná? S velkými díky Za farnost Svaté Anežky České a svatých českých patronů, Spořilov
Martina Theimer Bejšovcová
K této iniciativě se připojí i naši bratři františkáni, duchovní správci farnosti sv. Anežky, informačním mailem kněžím našeho 3. pražského vikariátu. Pro finanční dary určené na pomoc uprchlíkům v rámci spořilovské farnosti, kam mnozí již rok pravidelně přispívají, byl zřízen účet číslo: 68349399/0800 variabilní symbol: 22222 (5x dvojka, nutné uvádět)! ZAPOJTE SE DO PROJEKTU SMÍŘENÍ 2016 V posledním čísle farního zpravodaje jste se mohli dočíst o projektu Smíření 2016, který se koná i v kostele sv. Antonína a na nějž bychom vás všechny rádi pozvali. Jedná se o sérii aktivit, kterými chceme nejen reflektovat temnou kapitolu naší minulosti – poválečné vysídlení (a mnohdy vyhnání) německy mluvícího obyvatelstva – ale i poukázat na příběhy lidí, které minulost propojila a ne rozdělila, kteří sami ukazují, jak může naše soužití vypadat v budoucnu. -7-
Zveme vás tedy na diskuzi, koncert a výstavu. Všechny akce jsou zdarma. Diskuze „Vysídlení Němců po 70 letech. Vyrovnali jsme se s vlastní minulostí?“ Diskuze uskuteční ve středu 2. listopadu od 18:00 v kině BIO OKO v ulici Františka Křížka 15. Co pro české země znamenalo vysídlení Němců? Jak se o něm máme dnes ve školách učit? Lze historické trauma překonávat občanským dialogem, nebo by mělo dojít ještě k nějakému politickému gestu? A jakou budoucnost si pro česko-německé vztahy dnes přejeme? Hosté (změna programu vyhrazena): Jan Čižinský, starosta Prahy 7, dříve učitel dějepisu Matěj Spurný, historik David Vondráček, dokumentarista Koncert smíření s výtvarnou instalací Josefíny Jonášové Koncert proběhne 5. listopadu od 19:30 v kostele sv. Antonína. Hudbu doplní výtvarná instalace od akademické sochařky Josefíny Jonášové reflektující téma vyhnání a smíření, která bude v kostele k vidění pár dní před koncertem a jeden den po něm. Během koncertu premiérově zazní i skladba od soudobé skladatelky Elišky Cílkové napsaná přímo pro Koncert smíření. Program koncertu (změna vyhrazena): 1. Zahájení: pozdrav ministra kultury ČR a předsedy Sdružení Ackermann-Gemeinde Daniela Hermana 2. Slovo Martina Kastlera, vedoucího nadace Hanns-Seidel-Stiftung pro střední Evropu a bývalého europoslance 3. Slovo Dr. Arndta Freiherra Freytaga von Loringhoven, velvyslance Spolkové republiky Německo v ČR 4. Stamicovo kvarteto: výběr z díla Sedm posledních slov Ježíše Krista na kříži 5. Sbor Radost Praha: Jan Novák: Gloria Rupert Lang: CantateDomino Henry Purcell: Sound the Trumpet Xabier Sarasola: Pater noster 6. Stamicovo kvarteto a sbor Radost Praha: Eliška Cílková: Velké putování text: Christel Palme Výstava „Pod jednou střechou“ bude slavnostně zahájena při Koncertu smíření, následně bude během listopadu k vidění v Národní technické knihovně a poté bude putovat po českých městech. Více informací naleznete na facebookových stránkách: www.facebook.com/smireni2016 A na webech pořádajících organizací: Sdružení Ackermann-Gemeinde a spolku Antikomplex. www.antikomplex.cz/smireni-2016, http://www.ackermanngemeinde.cz/projektsmireni2016/ Děkujeme za finanční podporu všem dárcům, kteří projekt podpořili ve veřejné sbírce, Nadaci Hannse Seidela, Česko-německému fondu budoucnosti, Bavorskému ministerstvu práce, sociálních věcí rodiny a integrace a Praze 7. Dále děkujeme za podporu hotelu Parkhotel a kavárně Café Jedna. Akce se koná pod záštitou ministra kultury Daniela Hermana a starosty městské části Praha 7 Jana Čižinského. Mediálním partnerem akce je Český rozhlas Plus. Zapojte se.
foto: Němci shromáždění před kostelem sv. Antonína
Chtěli byste pozvat účastníky koncertu v sobotu 5. 11. na oběd? Ozvěte se, prosím, co nejdříve Vlaďce Vojtíškové, tel. 776 393 717,
[email protected]. -8-
FARNÍ CHARITA Několik zpráv z Farní charity: - Máme možnost zajistit zdarma balíček potravinové a hygienické pomoci pro ty, kteří to potřebují. Pokud o někom takovém víte, obraťte se prosím na naši charitu (www.charitap7.cz nebo tel. 731598990). - Blíží se Vánoce, a protože budeme opět pořádat akci Dárek pro každého, chtěla jsem tentokrát poprosit o pomoc s upečením vánočního cukroví. Vždycky přidáváme k dárku ještě balíček vánočního cukroví, které napečeme, ale už máme tolik balíčků (přes 150), že je pro nás napečení takového množství už obtížnější. - Založili jsme společně s MČP7 a společností Daramis nadační fond „Osvojte si stáří“. Prostřednictvím tohoto fondu poskytujeme zdarma služby seniorům P7, kteří si nemohou naše služby dovolit, a přesto je velmi potřebují (opět si dovoluji požádat o spolupráci při zjišťování, kdo by tuto pomoc potřeboval). - Chystáme se vydat kuchařku, která je složena ze starých rodinných receptů našich klientů. Aby kuchařka měla správný rozsah, uvítali bychom i recepty kohokoliv z vás, jsou-li předávány jako ,,rodinné“ z generace na generaci. Pokud byste je ještě nafotili a poslali nám recept s fotkou, příběhem a uvedením křestního jména autora (
[email protected]), stane se součástí kuchařky a samozřejmě obdržíte výtisk zdarma. Děkuji za pomoc a přeji hezký podzimní čas. Jana Fajstavrová, ředitelka FCH Holešovice CO JSME VYSEDĚLI ANEB CHVÁLA SLUCHÁTKOVÉ GENERACE „Sedíte snad na vejcích? Moje máma čeká člověka!“ Nějak tak zněl text osvětového komiksu, který jsem svého času zahlédla v tramvaji… Je pravda, že o uvolnění místa k sezení jsem si během těhotenství musela většinou říci (zaujalo mě, že dva z nemnoha případů, kdy to třeba nebylo, byli muži v lehkém až středním alkoholovém oparu), ale také je fakt, že jsem se nikdy nesetkala nejen s odmítavou, ale ani s nevlídnou reakcí. Ještě pozitivnější zkušenost mám ale s nastupováním/vystupováním do/z tramvaje či autobusu s kočárkem. Díky Bohu a Dopravním podnikům za narůstající počet nízkopodlažních vozidel, nicméně pokud takové zrovna není k dispozici, často si o pomoc ani nemusím říkat a v naprosté většině případů mě až překvapí a potěší vlídnost pomáhajících, přání hezkého dne… Kdyby mi bylo o deset-patnáct let a kilo méně, možná bych mohla u dospělých mužů jakousi „zásluhu“ připisovat i své osobě, ale takto lze uvažovat pouze o dobré vůli dotyčných – nebo o jejich soucitu … A musím říci, že je lhostejno, zda jde o „kravaťáka“, nebo ocvočkovaného týpka, kterého bych se možná na nějakém opuštěném místě i trochu bála, že ochotná a milá je i ona pověstná („doma řezali je málo“…) mládež. Ostatně když jsem jednou na své dřívější středoškolské pracoviště (proto jsem si dovolila užít v nadpisu onu 1. osobu množného čísla) s kočárkem přicházela během velké přestávky, ani jsem se nestihla rozhlédnout a studenti, kteří mě už opravdu nemohli znát, pomáhali sami od sebe do prvních i druhých schodů… A tak jediným „problémem“ většinou zůstává, jak si v případě potřeby o pomoc říci: většina mladých má totiž uši ucpané, popř. zcela zakryté sluchátky. Ale i tady mám dobrou zprávu na konec – ještě jsme neztratili schopnost domlouvat se posunky . Anuša Lizáková JÁ A MŮJ ANDĚL Já:
V Bibli stojí, že bychom se měli „stát malými jako děti“. Mělo by tedy dojít k regresi, měli bychom zakrnět? Anděl: Podobně se Pána Ježíše ptal i Nikodém. Ne, nemáme se vracet do dětství, je to jen obraz. Já: A jak tomu mám rozumět? Anděl: Musíš to chápat duchovně: Co dělá člověka na tomto světě „velkým“? Tyto věci nemají na věčnosti žádnou cenu. Bůh miluje maličké. Já: Ale když jsem byl ještě malý, nic jsem nevěděl a jen málo chápal. Anděl: Nyní se nauč, v čem můžeš být velký – ve víře, modlitbě, vděčnosti, lásce. To všechno v tobě však buduje Bůh, ty sám zůstáváš malý. Barbora Thielová -9-
PODOBENSTVÍ O HOSTINĚ (Lk 14, 15-24) „Co je s tebou, Markusi?“ zeptal se Tobiáš svého přítele. „Ty máš špatnou náladu?“ – „Mám, a mohu ti říct proč,“ odpověděl Markus. „Já jsem se dnes velmi radoval, protože táta mi slíbil, že si bude se mnou hrát. Ale najednou nemá čas…“ – „Nebuď smutný, pojď, budeme si hrát my dva spolu,“ řekl Tobiáš. „To není ono, pochop to prosím. Ale můj táta nikdy nemá čas pro mě. Máma také už řekla, že ho vidíme jen málokdy. Stále má něco důležitějšího na práci.“ Tobiáš mlčel. Přítele mu bylo líto. Jeho rodina byla sice bohatá a vznešená, ale šťastný nebyl nikdo z nich. Tu měl nápad, který mohl Markuse potěšit. Jeden bohatý člověk ve městě chystal velkou hostinu. Určitě byl pozvaný i Markusův táta. „Víš co? Popros tatínka, aby tě vzal s sebou. Když bude souhlasit, budeš ho mít alespoň pár hodin pro sebe nebo vedle sebe.“ – „Skvělé, Tobi, děkuji ti! Určitě to zkusím.“ Táta mu na to řekl: „Ano, mám pozvání k hostině už dlouho. Můžeš jít se mnou.“ Markus se zaradoval. Když byl čas k hostině, přišel služebník a vyřídil: „Pojďte, už je všechno připraveno!“ Ale teď byl Markus velmi zklamaný. „Eh, ehem…, tja…“ řekl jeho táta, „bohužel já nemohu jít. Koupil jsem pole a musím se na ně jít podívat. Prosím tě, omluv mě!“ To byla pro Markuse velká rána. Přece se tak těšil, že bude chvíli s tatínkem, ale teď… Smutný šel z domova a ponořený v myšlenkách najednou stál před domem, kde byla hostina připravena. Tam byl rámus a křik. Markus nic nerozuměl, proto se zeptal jednoho služebníka u dveří, co to znamená. „Můj pán je velmi nahněvaný,“ řekl mu. „Pozvaní hosté nemají čas! Jeden koupil pět párů volů, druhý pole, další se oženil – to je hrůza! Nyní mám přivézt žebráky a mrzáky, chudé a slepé. Hostina je připravená, a když pozvaní hosté nemají čas, slavnostní jídlo dostanou jiní, chudí!“ A už přišla skupina hostů. Nesměle vstoupili do domu. Markus viděl svého přítele Tobiáše a běžel k němu. Tobiáš mu hned řekl: „Já vím, tvůj táta patří k těm, kteří neměli čas. Služebník, který mě pozval, mi to řekl. Pojď se mnou. Místo pozvaných mohou tedy přijít všichni chudí lidé.“ „Tobi, nemáš strach, když hospodář je tak nahněvaný?“ zeptal se Markus. „Ani ne, protože k nám chudým je velmi laskavý. Pojď a uvidíš sám, jak je vlídný k nemocným, slepým a chromým. My všichni máme radost. Pojď a také se raduj!“ Byla to krásná veselá hostina. Markus si myslel: „Až já budu dospělý, svůj čas budu také věnovat těm, kteří to budou potřebovat. Chci mít radost a starat se, aby i druzí byli veselí a spokojení.“ Barbora Thielová PATNÁCTKY Dovoluji si připomenout dvě smutná výročí, o kterých, myslím, nebyli farníci dostatečně informováni. Dne 15. září uplynulo 20 let od tragické smrti našeho dlouholetého faráře P. Jaroslava Zbořila. Ten, i když byl – pro svoje aktivity s mládeží – odsunut do Brandýsa nad Labem, prakticky až do své smrti pravidelně v sobotu a v pondělí vypomáhal ve svém milovaném Antonínovi. Byl to kněz veselý, milý a vstřícný, avšak také přísný. Jeho pohřeb byl pro mne nezapomenutelným zážitkem. I když, pochopitelně, dorazilo i mnoho lovců senzací (kněz byl totiž zavražděn), byla to pod vedením kardinála Vlka opravdová manifestace a stohlavý průvod z kostela na místo věčného odpočinku zcela ochromil město. A 15. října uplynou 2 roky ode dne, kdy byl k velké zkoušce Pánem povolán P. Michal Kimák. Nevím, zda si lidský mozek dovede představit utrpení nejen Michalovo, ale i jeho blízkých – maminky a strýce. Ti oba se denně střídají u jeho lůžka a čekají na zázrak. Děkuji všem, kteří na Michala trvale myslí v modlitbách, zvláště pak dámám, které tak činí d e n n ě před večerní mší svatou. NEZAPOMÍNEJME, PROSÍM, NA SVÉ KNĚZE současné, minulé i budoucí. B. M. P.S. 31. října při večerní mši svaté vzpomeneme výročí úmrtí P. Aloise Kánského. SPOLEČENSTVÍ ŽIVÉHO RŮŽENCE Společenství živého růžence se po prázdninách sešlo v pondělí dne 12. září na svátek Jména Panny Marie, říjnové setkání je dle plánu v pondělí 10. října 2016, kdy se zahajuje distribuce nových rozpisů růžencových desátků členům společenství pro modlitbu v období od 4. 12. 2016 do 27. 1. 2018. -10-
Rozdávání nových rozpisů bude pokračovat na příštím setkání na faře, plánovaném na pondělí 14. listopadu 2016 (přesunutém ze 7. 11. 2016) po večerní mši svaté, tj. cca od 18:45hod. Od 1. listopadu 2016 budou rozpisy též k vyzvednutí v sakristii kostela sv. Antonína. Na všechna setkání, stejně jako k růžencové modlitbě, jste všichni srdečně zváni. Za společenství živého růžence Marie Kostelecká. SPOLEČENSTVÍ SCHÁZEJÍCÍ SE PRAVIDELNĚ V NAŠÍ FARNOSTI Společenství seniorů – každé úterý od 15h na faře Dukelských hrdinů 54. kontakt: Věra Eliášková: tel. 739 094 756 Biblická hodina s P. Semelou – druhý, třetí a čtvrtý čtvrtek v měsíci od 20h na faře Dukelských hrdinů 54. kontakt: P. Pavel Semela:
[email protected], tel. 777 085 705 Společenství mladší mládeže (věk 15 – 18) – každý pátek od 19h na faře Dukelských hrdinů 54. kontakt: P. Pavel Semela:
[email protected], tel. 777 085 705 Společenství maminek s malými dětmi – v rodinách, kontakt: Míla Svobodová, tel. 776 173 673 Eucharistická adorace – každou neděli od 19.15 do 20.00 v kostele sv. Klimenta Farní sbor (smíšený sbor dospělých) – každou středu v 19.15 na faře Dukelských hrdinů 54. kontakt: MgA. Miroslav Pšenička:
[email protected], tel. 777 089 932 Dětský sbor – každou středu po náboženství v 15.15 (1.,2. třída), 16.00 (3.,4. třída) a 16.45 (ostatní) na faře kontakt: MgA. Miroslav Pšenička:
[email protected], tel. 777 089 932 Běžecký klub – setkání běžců z naší farnosti každé pondělí v 19.15h před Planetáriem (za každého počasí). kontakt: P. Pavel Semela:
[email protected], tel. 777 085 705 Všechny aktivity a společenství jsou otevřené, nebojte se přijít nebo na uvedených kontaktech blíže informovat. ZPRÁVY ZE SCHŮZKY PASTORAČNÍ RADY FARNOSTI Regenschori Miroslav Pšenička přehledně seznámil PRF se svými aktivitami ve farnosti sv. Antonína. Farář P. Semela mu za všechnu práci poděkoval. Následně byly diskutovány termíny pro adventní půlhodinky a vánoční koncert – viz Kalendář na str. 12. Ve FL si můžete o činnosti našeho regenschori přečíst na str. 5, 6. Ředitelka Farní charity paní Jana Fajstavrová informovala o potravinové pomoci a chystaných dárcích na Vánoce. Požádala farnost o pomoc a spolupráci v těchto aktivitách – více viz FL str. 9. Farní pouť do Číhoště byla velmi dobrou farní akcí a vydařila se po všech stránkách – programové i počasím. P. Pavel Semela i ostatní členové PRF poděkovali Jiřímu Beranovi za její organizaci. Ohlédnutí za touto poutí viz FL str. 1,2. Běžecká pouť do Staré Boleslavi byla rovněž zdařilá a zúčastnilo se jí 21 farníků. Ohlédnutí si můžete přečíst ve FL na str. 3,4. Výročí posvěcení kostela sv. Antonína oslavíme v úterý 25. října. Základní pohoštění bude připraveno, ale uvítáme, když také farníci přinesou nějaké dobroty k agapé po mši sv. před kostelem. Spořilovská farnost požádala o podporu v jejich péči o uprchlíky. Celý dopis otiskujeme ve FL na str. 7. Bohoslužby o Slavnosti všech svatých a Dušiček budou jako vloni – viz Kalendář na str. 12. Přípravu na biřmování povede P. Mariusz Walczak každý pátek od 19h v dolním sále na faře, Dukelských hrdinů 54. Případní zájemci se ještě mohou hlásit. -11-
KHON TELEFONUJE SYNOVI Kohn telefonuje synovi z Tel Avivu do Chicaga: „Mám pro tebe velkou novinu, Davide, s matkou se budeme rozvádět.“ „Papa, to nemyslíš vážně?! Po tolika letech? Vždyť už to snad ani nemá smysl! A budou svátky!“ „Právě po tolika letech jsme se rozumně rozhodli, že vzájemného utrpení už bylo dost, aspoň na stará kolena se už nebudeme trápit. Buď tak hodný, zavolej to své sestře.“ David tedy zavolá sestře: „Ráchel, poslouchej, volal mi otec a prý se chtějí s matkou rozvést!“ „Po 45 letech manželství?! A před svátky?! To nemyslí vážně! Nech to na mně!“ Ráchel volá otci: „Tati, poslouchej, nebudete s matkou nic dělat, rozumíš, NIC, dokud s Davidem nepřijedeme!“ Kohn se spokojeně obrátí na manželku a povídá: „A je to, Rebeko, přijedou oba na svátky a letenky si zaplatí sami!“ KALENDÁŘ FARNOSTI SV. ANTONÍNA PRO NEJBLIŽŠÍ OBDOBÍ: V úterý 25. října oslavíme při mši sv. v 18h výročí posvěcení kostela sv. Antonína, celebrovat bude generální vikář P. Zdeněk Wasserbauer. Po mši sv. bude před kostelem malé pohoštění, farníci mohou též něčím přispět. Příprava na biřmování se koná každý pátek od 19h na faře Dukelských hrdinů 54, dolní sál. Povede ji P. Mariusz Walczak. V měsíci říjnu se každý den před večerní mší svatou modlíme růženec od 17.30h. Slavnost všech svatých oslavíme v úterý 1. listopadu u sv. Antonína při mši sv. v 18h. Ve středu 2. listopadu – Vzpomínka na všechny věrné zemřelé. Mše sv. budou u sv. Antonína v 7.30 a 18h a u sv. Klimenta ve 12h. V 15.30h se na hřbitově ve Strojnické ulici bude konat bohoslužba slova. Ve středu 2. listopadu od 18h se v kině BIO OKO v ulici Františka Křížka 15 koná v rámci projektu Smíření 2016 diskuze „Vysídlení Němců po 70 letech – více viz FL str. 7,8. V sobotu 5. listopadu od 19.30 bude v rámci projektu Smíření 2016 v kostele sv. Antonína Koncert smíření s výtvarnou instalací Josefíny Jonášové – blíže viz FL str. 7,8. V pondělí 14. listopadu 2016 po večerní mši svaté od 18.45h se na faře sejde Společenství živého růžence. V úterý 29. listopadu v 19h u sv. Klimenta předvede soubor Ritornello Roráty – koncertní provedení. Posluchači jsou zváni připojit se zpěvem k hudebníkům a prožít roráty v jejich autentické, nezkrácené podobě. O nedělích 4. a 18. prosince v 17h jsme zváni ke sv. Antonínu na adventní půlhodinky – viz FL str. 5,6. Každou první neděli v měsíci je v 10h mše sv. pro děti s kytarovým doprovodem skupiny KaPři. K pohoštění, které následuje před kostelem, můžete přispět svými dobrotami. Každý první čtvrtek v měsíci je kostel sv. Klimenta otevřen od 15 do 17.30h veřejnosti. Výklad a případné dotazy zodpoví jáhen Jiří Beran. Každý první pátek v měsíci je u sv. Antonína od 16h výstav Nejsvětější Svátosti ukončený požehnáním před večerní mší sv. v 18h. Farní listy vydává Farní rada při kostele sv. Antonína. Vycházejí pro vnitřní potřebu holešovické farnosti za dobrovolný příspěvek. Redakce: P. Pavel Semela, P. Mariusz Walczak, Marta Hrčková, Věra Eliášková. Kresba hlavičky na titul. straně – Hanka Roubalová. Tisk Ediční centrum AMU. Toto číslo vychází 16. října 2016. Uzávěrka příspěvků do příštího čísla FL je 7. listopadu 2016. Dopisy a příspěvky zasílejte na adresu: Farnost sv. Antonína, Dukelských hrdinů 54, Praha 7, 170 00, na redakci Farních listů
[email protected] nebo je zanechte v sakristii. Obálku označte nápisem Farní listy. Redakce si vyhrazuje právo krátit příspěvky. Nevyžádané rukopisy nevracíme. Adresa webových stránek naší farnosti je www.svatyantonin.cz, kam můžete psát i své dotazy. Pro sdílení zpráv funguje ve farnosti e-mailová skupina
[email protected], Zájemci o připojení k e-mailové skupině pište na adresu:
[email protected].
