2015. Přijď Duchu svatý

ROČNÍK: XXIV

FARNOST SVATÉHO ANTONÍNA

ČÍSLO: 5/2015

Přijď Duchu svatý. „Přijď Duchu Svatý a dej nám nové srdce, ve kterém budou žít tvé dary. Přijď Duchu Svatý a dej nám čisté srdce, které nezná zlo, a jestli ano, pak jen proto, aby ho dokázalo rozpoznat, vyhnout se mu a bojovat proti němu. Přijď Duchu Svatý, dej nám velké a silné srdce, které dokáže milovat, sloužit a radovat se z toho, že může bít pro Tebe.“ Pavel VI. Dospěli jsme k závěru velikonoční doby, kdy slavíme seslání Ducha Svatého na Ježíšovy učedníky o jeruzalémských letnicích. Oheň Ducha otevřel srdce a mysl učedníků, aby v plnosti porozuměli Ježíšovu poselství. Osvíceni světlem Ducha jsou nyní připraveni zvěstovat spásný význam jeho oběti a vzkříšení, neboť vědí, že oslavený Pán je v moci svého Ducha stále přítomen s nimi. Dobrá zpráva o spáse, která se stala v osobě Ježíšově, se apoštolským kázáním brzy šíří za hranice Jeruzaléma. Noví a noví lidé se dávají pokřtít a přijímají pečeť Ducha Svatého skrze vzkládání rukou od apoštolů. Duch Svatý si podle Ježíšova zaslíbení učinil příbytek v srdcích lidí, kteří uvěřili v Ježíšovo jméno. Tento Duch se stal jejich přímluvcem a utěšitelem, neboť, jak píše sv. Pavel, je to Duch, který v nás volá: Abba! Otče! A přimlouvá se za nás nevýslovným lkáním. Nikdo nemůže vyznat, že Ježíš je Boží Syn a Spasitel světa, než v Duchu Svatém. Nemůžeme Boha oslovovat Otče, nevyznáme-li jeho Syna, který přišel do světa jako Ježíš z Nazareta. Voláme-li tedy ke svému Bohu Otče náš, vyznáváme-li Ježíše jako Pána, je to pro nás znamením, že ani od nás není Duch Svatý vzdálen. Bez Ducha Svatého jsme vyloučeni z počtu těch, kteří slouží Hospodinu. I ten nejmoudřejší člověk bez Ducha Svatého před Bohem nic neznamená. Bohem svěřený úkol a plán pro náš život můžeme naplnit pouze s Duchem Svatým. Protože On zná Boží dílo, byl u toho, když Bůh tvořil svět. On ví, co se líbí Bohu a co je správné v Jeho očích. Jen s Duchem Svatým jsou Bohu příjemné naše kroky. Bez Něho nelze poznat Boží záměry ani Jeho Vůli. Jen Duch Svatý nás může naučit, co je správné. P. Mariusz Walczak POKRAČUJME V MODLITBÁCH ZA P. MICHALA Milí farníci, ráda bych vás vyzvala k modlitbě novény Jana Maria Vianneye za P. Michala Kimáka. Jeho stav je stále velmi vážný. Novénu jsme se již před časem modlili a na níže uvedených www stránkách je také možno si novénu stáhnout. Začali bychom na Svatodušní pondělí 25. května. Modlit se můžete kdykoliv během dne. A 10. den bychom zakončili Korunkou k Božímu Milosrdenství. Prosím dejte o této společné modlitbě vědět svým známým, aby se také mohli připojit. Více zde: http://www.svatyantonin.cz/news/pokracujme-v-modlitbach-za-p-michala/ Děkuji a přeji požehnané dny v modlitbě! Hana Šimerová

EUCHARISTIE – SMLOUVA NOVÁ A VĚČNÁ V měsíci, který je tradičně věnován mariánské úctě, se zamýšlíme nad tématem Maria a Eucharistie. V sešitku, vydaném u příležitosti Národního eucharistického kongresu, je téma zpracováno na šestnácti stránkách. Jsem rád, že se mohu s Vámi podělit o dojmy z četby a tak Vám, milí čtenáři, poskytnout pár myšlenek pro dny všední, kdy byste se třeba k četbě nedostali. Z doby působení Otce Kohlíčka jsem si odnesl jeho tvrzení, že kde je Ježíš, není Panna Maria daleko… Tato myšlenka doprovází mě i nemocné, ke kterým s Eucharistií chodím. Bůh nepřijal žádné nadpozemské tělo. Nikoli, on vstřebal a nasál její krev, její podstatu do své božské osoby. Získal od ní její rysy a znaky jako zjev a povahu…byl bezesporu znám tím, že byl Marii podoben. (blah. John Henry kardinál Newman) Písmo na první pohled o tomto tématu mlčí. Ve vyprávění o ustanovení Eucharistie, večer na Zelený čtvrtek, se o Marii vůbec nemluví! Naopak se ví, že byla přítomna mezi apoštoly, „kteří jednomyslně setrvávali v modlitbách“ (Sk 1,14) v první komunitě shromážděné po nanebevstoupení v očekávání Letnic. Tato její přítomnost nemohla jistě chybět při slavení eucharistie mezi věřícími první křesťanské generace, vytrvalými „v lámání chleba“ (Sk 2,42). A na závěr: Eucharistie odkazuje k Vtělení. Vždyť Maria předjímala v sobě to, co se uskutečňuje v každém věřícím, který přistupuje k Eucharistii! A mezi Mariiným fiat a naším amen existuje hluboká podoba! Nezapomeňme na to… Jiří Beran, jáhen K HVĚZDĚ SE DÍVEJ, MARII VZÝVEJ V měsíci máji, zasvěceném Panně Marii, si dovoluji poukázat na její velkou přímluvnou moc uvedením okolností vzniku dvou mariánských svátků. Svátkem Panny Marie Růžencové je připomínáno první vítězství nad Turky 7. 10. 1571 v bitvě u Lepanta. Turci plánovali dobýt Maltu a směřovat na Apeninský poloostrov. Ohrožení křesťané se obrátili o pomoc k Panně Marii a spojené námořní síly Svaté ligy v této velké bitvě osmansko-benátské války rozdrtily hlavní flotilu Osmanské říše. Bitva měla obrovský psychologický dopad, neboť rozbila mýtus o neporazitelnosti tureckého loďstva. Vítězství u Lepanta bylo v Evropě svorně katolíky i protestanty považováno za zázrak. Papež Pius V. ustanovil zmíněný svátek na památku tohoto vítězství, vyprošeného modlitbami růžence. V roce 1683 stáli Turci před branami Vídně. Téměř dvouměsíční obléhání Vídně bylo událostí, kterou se strachem a napětím sledovala celá křesťanská Evropa. Pokud by Vídeň padla, znamenalo by to významné posunutí hranic osmanské Turecké říše na západ a zároveň přímé ohrožení křesťanské kultury v samém srdci Evropy. Není divu, že se na obranu Vídně spojily síly křesťanských panovníků. Bitva u Vídně 11. - 12. září 1683 představuje jednu z klíčových bitev válek mezi křesťanskou Evropou a Osmanskou říší. Na pomoc vyrazil polský král Jan III. Sobieski, vítězství jeho jízdy nad velkou početní přesilou turecké armády souviselo se vzýváním jména Panny Marie. Jako památka pro celou církev vznikl svátek Jména Panny Marie. Je zároveň projevem vděčnosti a poukazem na identitu jména Mariiny vznešené, neporazitelné osobnosti a pomocnice křesťanů v nejtěsnější Boží blízkosti. Bitva znamenala ve svých důsledcích hrozící turecké hegemonie ve střední Evropě. Rakušané přímluvě Panny Marie vděčí také za to, že se – po intenzívních modlitbách stále širšího růžencového modlitebního společenství vzniklého po druhé světové válce z iniciativy františkánského kněze P. Petra Pavlíčka za mír a svobodu Rakouska a po prosebných průvodech ulicemi Vídně – vymanili v roce 1955 ze sovětské okupační moci a dosáhli neutrality. Vzniklé růžencové společenství se zapojením dalších zemí pokračuje v modlitbách za církev a svět. Ve Vídni se z vděčnosti kolem svátku Jména Panny Marie koná tradiční Růžencové slavnostní shromáždění. Sama jsem jednou měla možnost se tohoto mohutného shromáždění zúčastnit. V dnešní situaci utrpení celých národů, systematického vyvražďování křesťanů na Blízkém východě a dalších ohnisek napětí platí výzva sv. Bernarda pro lidský život při všech souženích, úzkostech a pokušeních: „K hvězdě se dívej, Marii vzývej!“ z pramenů shrnula Irena Červenková

SPOLEČENSTVÍ ŽIVÉHO RŮŽENCE Společenství živého růžence se sešlo dne 13. května, kdy si připomínáme výročí nedělního zjevení Panny Marie roku 1917 (ve 3. roce 1. sv. války) třem malým pasáčkům – Lucii, blahoslavené Hyacintě a blahoslavenému Františkovi – u vesnice Fatima v Portugalsku. Děti se právě vrátily z kostela a hnaly ovečky na pastvu do doliny Iria. V poledne najednou z jasného nebe vyšlehl blesk. Nejstarší Lucie řekla: „Poženeme raději ovečky domů, asi bude bouřka.“ Děti ušly kousek cesty k dubu a vyšlehl druhý blesk! Otřásly se a nad dubem uviděly krásnou paní celou v bílém. Lucie se ptá: „Odkud jste?“ A paní jí odpověděla: „Přišla jsem z nebe.“ – „A co chcete?“ – Krásná paní řekla: „Choďte sem šestkrát, vždycky 13. den v měsíci. A já vám povím, kdo jsem a co chci.“ Děti poslechly a dozvěděly se, že je Královnou svatého růžence a přeje si, aby se modlily růženec, a že válka už brzy skončí. Ale když se lidé nepolepší, přijde druhá válka – mnohem horší, než je tato. Předpověděla také, že Rusko se obrátí k víře a že její Neposkvrněné srdce nakonec zvítězí. Na důkaz pravdivosti svých předpovědí při poslední návštěvě 13. října učinila předpověděný „sluneční zázrak“. V poledne se začalo slunce na obloze točit, pak se blížilo k zemi jako žhavá koule. Lidé, promoklí deštěm, padli na zem. Když zjevení skončilo, lidé byli všichni úplně suší. Tento zázrak spatřilo asi 70.000 lidí v okruhu pěti kilometrů a je zachycen na fotografiích. Ve výroční den tohoto zjevení roku 1981 se stal ve 3. roce svého pontifikátu papež Karol Wojtyla – svatý Jan Pavel II. – na náměstí sv. Petra ve Vatikánu při veřejné audienci v otevřeném autě mezi davem poutníků a turistů terčem tureckého střelce, atentátníka Mehmeta Aliho Agçi. Papež padl bezmocně na sedadlo a jenom šeptal: „Maria, Maria...“. Řidič uháněl městem do římské nemocnice Gemelli, kde zjistili, že kulka mířící přímo na srdce se uhnula všem životně důležitým orgánům. Svatý otec, velký ctitel Panny Marie, zůstal naživu. Rok poté – 13. května 1982 – přijel papež do Fatimy poděkovat a do korunky Panny Marie dal vložit náboj vyjmutý z jeho těla po atentátu. Na Vánoce 1983 navštívil uvězněného atentátníka v cele a odpustil mu. Proroctví o obrácení Ruska se též pomalu naplňuje, ze socialistického bezbožeckého bloku pod jeho vedením zůstala troska, jednotlivé státy získaly svobodu, na jejímž základě je naším úkolem z trosek vystavět mravně a duchovně obrozený národ, aniž budeme spoléhat na nový zázrak z nebe, a to s obětavostí a důvěrou v Boha, v mocnou ochranu Panny Marie, v Neposkvrněné srdce Panny Marie, které nakonec slavně zvítězí! Těmto krásným myšlenkám otce Mariusze předcházela společná modlitba slavného růžence i modlitba za Dny víry, které nás na počátku letošního června čekají. Pro své příští setkání na faře jsme zvolili středu 17.6.2015 po večerní mši svaté, tj. cca od 18:45hod. Požehnané prožití závěru doby velikonoční – Slavnosti Seslání Ducha svatého přeje za společenství živého růžence Marie Kostelecká. PŘEJETE SI ZALISTOVAT V KODEXU VYŠEHRADSKÉM? O naší poutní slavnosti, na svátek svatého Antonína v sobotu 13. června, bude při bohoslužbě použita tato kniha, obsahující úryvky evangelií. Samozřejmě, její přesná kopie. Po mši svaté bych ji rád vystavil na postranním oltáři pro všechny zájemce k podrobnému prohlédnutí. Protože obsahuje texty v latině, bude v ní vložený úryvek evangelia v češtině. (Faksimile, kterou budete moci zalistovat, je tištěna šestibarevným knihtiskem a byla vydána k výročí padesáti let republiky, v pohnutém roce 1968.) Kodex vyšehradský vznikl u příležitosti korunovace prvního českého krále Vratislava v roce 1085 a je nyní uložený v Národní knihovně. Někteří si jistě vzpomenete, že byl na sklonku minulého roku vystavený v Zrcadlové síni Klementina, kde bylo možné též shlédnout jeho kopii. 6 V časopise, vydávaném Teologickou fakultou, je krásný citát: Úkolem dneška je uchopit bohatství tradice a krásné věci, které k nám doputovaly od předků, v jejich nejhlubším smyslu a najít způsob, jak je používat. A protože hlavním celebrantem poutní slavnosti bude Mons. Aleš Opatrný, probošt vyšehradské kapituly, je vhodná příležitost vnést tento Evangeliář do našeho farního společenství. Jiří Beran, jáhen

MALÁ KRÁSNÁ ZEMĚ Každý výjezd z české kotlinky je opatřen jedním kouzlem, z něhož vyplývají kouzla další. Získáte odstup: od sebe, od svých ulic, obchodů, zvyklostí a také od své země a stále se opakujících jejích nešvarů a problémů a ten odstup je pro duši blahodárný. Byli jsme s manželem ve Slovinsku. Ze začátku pořád srovnáváte. Zlobí vás, že jejich silnice nemají žádné záplaty, natož díry, tunely procházejí skalami a neteče do nich voda ani tam nejiskří elektřina, domečky všechny vzorně opravené, že chvíli váháte, nejste-li ještě v Rakousku a na trhu tolik slovinské zeleniny a jahod, které jsou sladké… Ale pak se osvobodíte od té „všeliké závisti“ a přemůže vás Boží krása: zelených kopečků, posekaných luk a listnatých hájů, nad nimiž se tyčí vysoké hory, vyšší než Tatry, se sněhem na vrcholcích. Jezero Bled je sice krásné, ale poněkud příliš známé a turistické, ale zato kousek od něj, nějakých 40 km, jezero Bohinj patří k „zemským rájům na pohled“. A všude, na každém kopečku – kostelíček. Vyšplhali jsme na tři z nich, prošli si křížovou cestu ve stráni, hledali první tři zastavení, která začínala na odvrácené straně kopce, a ze všeho toho usoudili, že tu žije zbožný a bohabojný lid. Po návštěvě nedělní bohoslužby v malé vesnici Šentrupert jsme se v tomto letmém, turistickém pohledu jen utvrdili. Místní hasiči, v počtu nejméně šedesáti, nakráčeli do kostela a k poctě sv. Floriana, patrona hasičů, se s prapory a vyznamenáními na uniformách účastnili se vší vážností a důstojností mše svaté. Trochu mi v té chvíli přišlo líto, že naši hasiči žijí teď v Čechách pouze ve Formanově podání z filmu „Hoří, má panenko!“ a navíc by žádný z nich do kostela ani nevešel. V rozhovoru s našimi nevěřícími slovinskými přáteli jsem se k hasičům s povzdechem vrátila a oni, znalí českých poměrů, hned přihodili polínko: „To my víme, že Čechy jsou nejateističtější země v Evropě!“ I když je to známý slogan, který o sobě šíříme hlavně my sami, na cizí půdě jsem měla za to, že se svých krajanů musím zastat. „No, u nás je to tak, že do kostela chodí jenom ti, kteří opravdu věří.“ Manžel se přidal: „Ani jeden z těch hasičů nešel k přijímání.“ Chvíli bylo ticho. Auto šumělo po vzorné asfaltce. „Proč ty kostely mají krytou předsíňku před vchodem?“ zeptala jsem se naivně, netušíc nic o účelu té přístavby. „Tam stávají chlapi. Nejdou většinou do kostela. Postávají venku, klábosí a jsou jako na mši.“ Pokývala jsem s úsměvem a už nepřerušovala ticho žádným dotazem. Naši přátelé nejspíš přemýšleli nejen o sobě a o tom, jak chodili jako malí do kostela, ale i o závažnějších věcech. „V téhle vesnici to bylo divoké,“ řekl nakonec náš přítel S. „Za války přišli partyzáni a ty, co chodili do kostela, postříleli. A ne jednoho, prostě celé rodiny doslova vybili! Tahle vesnice byla totiž známá svojí vírou!“ Není všechno zlato, co se třpytí, pomyslela jsem si tak trochu s úlevou, že to s tím naším ateismem nebude tak horké. Ale byla to chabá úleva. Kolik krve křesťanů bylo už v Evropě prolito! Že by byla opravdu prolitá nadarmo? Oživeni vzpomínkami na svou dětskou víru, zavezli nás naši přátelé ještě do Brezje, národní slovinské svatyně, kterou svého času navštívil sv. Jan Pavel II. (Má tady i před kostelem sochu). „To je naše Medžugorje,“ prohlásil hrdě přítel S. „Ona se tu zjevuje Panna Maria?“ vykulila jsem se, ale přítel neodpověděl. Myslím, že nerozuměl. Brezje je poutní místo, něco jako Svatá hora, s uctívaným obrazem Panny Marie v obrovském zdobném zlatém rámu. Obraz se dá obejít, a na zdi, rámem kryté, visí odshora dolů desítky poděkování Matce Boží: za uzdravení, vyslyšení prosby, šťastný porod, navrácení ztracených dětí, vše skryté obrovským pompézním rámem. Taková je Matka Boží: ve skrytosti, pro mnohé možná v nemoderním, sladkém či kýčovém obalu, a přece tvůrčí, milující, chápající, sklánějící se ke každému svému dítěti. Nikdy se mi nechce do přemlouvání nevěřících. Ale Matka Boží mě vždycky postrčí, napomene… a tak jsem z kabelky vyhrabala madonku, tu naši svatohorskou, a podala ji naší přítelkyni M. Nehodila mi ji na hlavu, ale mlčky strčila do kapsy. Teprve cestou na letiště se rozpovídala. Před dvanácti lety prodělala rakovinu a dodnes jí zůstaly potíže, protože operace se příliš nepovedla. Pak zmlkla a v tom mlčení byla nevyřčená prosba: „Pomodlete se za mě!“ Přeju všem pěkné prázdniny, a pokud se někdy vypravíte k moři do Chorvatska, vezměte to přes Rakousko a podívejte se do Slovinska. Je to malá, krásná země, ještě menší než naše, ale té naší tak nějak podobná. A mluví se tam skoro jako u nás. Tak třeba okno není ani window, ani prozor, ale prostě okno. Déšť není rain, ani kiša, ale dež. A prosím je prostě prosim. Věra Eliášková

KŘEST U JORDÁNU (MK 1,1-6; LK 3,21-22) Jednoho dne mi táta řekl: „Davide, sbal si pár věcí, půjdeme na výlet!“ „Hurá!“ zajásal jsem, protože rád chodím někam, kde to neznám. U nás doma se jeden den podobá druhému jako vejce vejci. „Vezmi si sebou něco teplého! Budeme v noci spát venku. Možná dokonce v poušti!“ Byl jsem nadšený, protože zatím jsem vždycky spal jenom ve své posteli. To bude dobrodružství! Teprve po cestě jsem se zeptal, kam to vlastně jedeme. Otec se tvářil tajuplně: „Uvidíš!“ Ale nakonec přece něco prozradil. „Jdeme k Jordánu. Přišel tam veliký prorok. Jmenuje se Jan. Je to Boží muž, víš? Chci slyšet, co říká.“ Abych řekl pravdu, byl jsem trochu zklamaný. To je pro dospělé, a ne pro děti. Ale Jordán jsem měl rád. Učili jsme se o něm ve škole, pro náš národ je to docela důležitá řeka. Noc jsme přespali venku a já z toho byl tak na větvi, že jsem usnul až k ránu. Ale sotva jsem zabral, táta se mnou zatřásl: „Vstávej, lenochu! Hodně lidí už je na cestě! Vstávej, nebo přijdeme pozdě!“ Cesta k Jordánu byla plná poutníků. Slyšeli jsme proroka už z dálky. Volal na všechny strany, skoro křičel: „Obraťte se, neboť se přiblížilo Boží království!“ Ten prorok Jan vypadal docela zvláštně. Měl na sobě šaty z velbloudí srsti a kolem boků kožený řemen. Dlouhé vlasy mu vlály ve větru, musím říct, že se mi líbil. Vypadal divoce, ale strach jsem z něho neměl. Chvíli jsme stáli ve frontě, než jsme mohli sestoupit k vodě. A v tom okamžiku se to stalo. K Janovi právě přistupoval mladý muž, vysoký, vyšší než můj táta, a taky se chtěl nechat pokřtít. Ale Jan najednou zaváhal. Couvl a po chvíli řekl: „Já bych měl být pokřtěn od tebe a ty přicházíš ke mně?“ To bylo zvláštní. Kdo to je, že k němu prorok takhle mluví? Nakonec ho Jan přece jenom pokřtil. Ale když vystupoval z vody, nebe se otevřelo a na toho muže se z nebe snesla holubice! Pak se ozval z nebe hlas: „Ty jsi můj milovaný syn, v tobě jsem nalezl zalíbení!“ Začal jsem se třást. To světlo z nebe bylo tak krásné a ten hlas zněl jako hrom… Dostal jsem strach, ale přitom to bylo krásné! Věděl jsem, že se stalo něco, co je pro mě a pro všechny lidi moc důležité. Ani si nepamatuju, jak prorok Jan mě a tátu křtil. Chtěl jsem vidět toho mladého muže, ale on najednou zmizel v davu. Naštěstí jsem ještě dobře slyšel, co prorok Jan o tom muži řekl. „Ten, který přijde po mně, je mocnější než já. Jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u opánků! On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm!“ Když jsme se vraceli domů, zeptal jsem se táty: „Nepůjdeme za tím milovaným synem? Prosím…“ Ale táta se zamračil: „Kdoví, co to bylo… Třeba to byl obyčejný hrom. Nesmíme chtít vidět jenom zázraky jako staré báby, víš? Teď jsem rád, že jsem pokřtěn jako mnoho ostatních, a víc nepotřebujem!“ Ale já cítím, že potřebuju víc, že Janův křest byl jenom začátek. Ale začátek čeho? Barbora Thielová JAK BYLO NA FARNÍM TÁBORÁKU Na fotografiích můžete vidět, že dobře.

Ten den se prostě vydařil – nebylo horko ani zima a nepršelo. Panu Beranovi se po deštivém týdnu podařilo vymámit na Pepovi suché dřevo z kostelních zásob. Sešlo se nás poměrně hodně, kolem padesáti, z toho asi polovina dětí. Děti ale rozhodně neseděly kolem ohně, většinu času se honily po vonící májové zahradě. Po úvodní modlitbě v kostele jsme zapálili oheň (tedy spíš ohýnek). Opekli jsme buřty, popili vínko (děti šťávu), společně poseděli, popovídali a pozpívali. Zkrátka – milé květnové setkání. Těšíme se na příští ročník. Míla Svobodová

POZVÁNKA NA „RODINNÝ VÝLET“ V SOBOTU 6. 6. 2015 Po dlouhé době nebudou výlet na první sobotu v měsíci znesnadňovat prázdniny, Velikonoce či květnové svátky. Proto jsme se rozhodli opět vyrazit – navíc hned v neděli mají děti první svaté přijímání, tudíž o důvod víc zůstat na víkend v Praze. Sraz: v 10 hod na konečné autobusu 147 Výhledy, autobus jede 9.51 z Dejvické. Varianta pro dolní Holešovice je vlak v 9.44 z Holešovice zastávka, do autobusu 147 přesedneme ve stanici Podbaba. Trasa ( cca 7km) povede z Výhledů po žluté do krásné únětické hospůdky U Lasíků, kde je venkovní posezení a lze poobědvat jejich výborné slané koláče. Dále budeme pokračovat po modré do Roztok údolím únětického potoka. Celou cestu je možné absolvovat s kočárkem. Z Roztok zpátky do Holešovic pojedeme vlakem. Míla a Zuzka SPOLEČENSTVÍ MAMINEK S MALÝMI DĚTMI Jsme otevřené společenství, které se schází každý čtvrtek v dopoledních hodinách vždy u některé z nás doma. Za bujarého řádění našich ratolestí se pomodlíme modlitbu matek, zazpíváme si a přečteme evangelium na budoucí neděli, nad kterým se společně zamyslíme. Nakonec se každá připojí se svými prosbami. Čas spolu strávený nás posiluje nejenom duchovně, je ale i příjemné si jen tak popovídat a podělit se o naše radosti a trápení. Na naše čtvrteční dopoledne se vždy těšíme a vřele uvítáme další maminky, které by se chtěly připojit. Kontaktní tel. 776 173 673. Zuzana Chaloupková POZVÁNKA K POUTI „PO STOPÁCH SV. JANA PAVLA II.“ Srdečně zveme na farní pouť „Po stopách sv. Jana Pavla II.“, která se bude konat ve dnech 10. – 13. 9. 2015. Program: 1. den: 10.09.2015 – odjezd v ranních hodinách Czestochowa – významné poutní místo Panny Marie, mše svatá, křížová cesta 2. den: 11.09.2015 – Czestochowa – dopoledne individuální program, Lagiewniki – odpoledne návštěva poutního místa Božího Milosrdenství, mše svatá, chrám Božího Milosrdenství konsekrován papežem Janem Pavlem II., Kalwaria Zebrzydowska 3. den: 12.09.2015 – Krakow – město zapsané v seznamu světového dědictví UNESCO, mše svatá, prohlídka města, návštěva hradu Wawel a Královské katedrály s ostatky sv. Stanislawa, biskupa a mučedníka, jednoho z hlavních patronů Polska. Kalwaria Zebrzydowska – poutní místo, od roku 1999 památka světového dědictví UNESCO 4. den: 13.09.2015 – Wadowice – po snídani návštěva rodného města papeže Jana Pavla II., prohlídka muzea, mše svatá, návrat do ČR ve večerních hodinách Cena: 3.900,- Kč (31.05 záloha 2000,- Kč, 31.07 doplatek 1900,- Kč) Cena zahrnuje: dopravu luxusním autobusem, 3x ubytování ve 2-5 lůžkových pokojích, 3x polopenze, kompletní pojištění, služby průvodce, zákonné pojištění CK č. 159/1999 Sb. Cena nezahrnuje: vstupy do navštívených objektů Pokud se do konce května nepřihlásí dostatek zájemců – v autobuse je 50 míst – budeme muset pouť zrušit! P. Mariusz Walczak

PROGRAM NOCI KOSTELŮ Kostel sv. Antonína Paduánského 18.00 – 18.45 19.00 – 23.30 19.00 – 22.00 20.00 – 20.30 21.00 – 21.30 22.00 – 22.30 23.30 – 24.00 19.00 – 23.00

Mše svatá. Příležitost k setkání a rozhovoru s knězem. Výstup do věží – vzhůru ke zvonům. Seznámení s historií – uvedení do liturgického prostoru aneb Co v kostele najdete a k čemu to je? Seznámení s historií – uvedení do liturgického prostoru aneb Co v kostele najdete a k čemu to je? Evangelium v české kultuře – komponovaný literárně hudební pořad. Modlitba pro každého – jednoduchá modlitba se zpěvy z Taizé a se ztišením. Pošta do nebe – možnost vhodit do schránky v kostele svá poděkování a prosby k Bohu.

Kostel sv. Klimenta 18.00 – 20.00 19.00 – 22.00 19.00 – 22.00 19.00 – 19.30

Vítáme vás, milé děti – program pro děti. Prodej pohledů a brožurek. Setkání s naším živým společenstvím – v případě zájmu sdílení, svědectví. Seznámení s historií – prohlídka kostela s výkladem.

RODINNÝ DEN PRAHY 7 Srdečně zveme na Rodinný den Prahy 7, kde bude mít naše farnost stánek. Akce se koná na Výstavišti dne 31. 5. 2015 od 13 do 19h. Program bude zaměřený především na děti. Ty mohou celé odpoledne plout biblickým příběhem Noemova archa. Čeká na ně například výroba papírových lodiček, shánění zvířátek do páru, bublinová bouře či hledání pevniny. Vše se budeme snažit dělat společně, neboť jsme všichni na jedné lodi :-). Simona Ježková

DNY VÍRY První týden v červnu se budou v Praze konat Dny víry. Naše farnost se na dny docela vážně připravovala, bylo několik setkání s O. Pavlem na toto téma, na tento úmysl se i modlíme. Vybrali jsme několik slov povzbuzení z apoštolské exhortace Evangelii gaudium od našeho milého papeže Františka, který umí tak přesně formulovat. Jeho výstižná a pravdivá slova nejsou povzbuzením jen pro ty, kdo budou mít odvahu a čas se na náměstí postavit, ale i pro všechny ostatní. Věra Eliášková 71. Je zajímavé, že Kniha Zjevení nám říká, že plnost lidstva a dějin se uskuteční ve městě. Potřebujeme vnímat město kontemplativním pohledem, totiž pohledem víry, která objevuje Boha, jenž přebývá v jeho domech, na jeho ulicích a náměstích. Boží přítomnost pak provází každé upřímné hledání jednotlivců i celých skupin, toužících nalézt oporu a smysl života. On žije mezi obyvateli a prosazuje solidaritu, bratrství, touhu po dobru, pravdě a spravedlnosti. 79. Mediální kultura a některá intelektuální prostředí šíří leckdy značnou nedůvěru k poselství církve i jakési zklamání. V důsledku toho mnozí pastorační pracovníci trpí, i přes aktivní život modlitby, jistým druhem komplexu méněcennosti, který je vede k relativizování a zamlžování vlastní křesťanské identity a přesvědčení. Vytváří se tak bludný kruh, neboť nejsou šťastni z toho, kým jsou a co dělají, nevnímají své ztotožnění s evangelizačním posláním. Nakonec zadusí radost z misijního poslání jakousi obsesí být jako všichni ostatní a mít vše, co mají ostatní. 84. Radost evangelia je radostí, kterou nám nic a nikdo nevezme. Nešvary našeho světa – a nešvary církve – by neměly být záminkou k oslabení našeho nasazení a naší horlivosti. Považujme je za výzvy k růstu. Pohled víry je

navíc schopen rozpoznat světlo, které Duch svatý vždycky šíří uprostřed temnot nezapomínaje, že „kde se rozmnožil hřích, tam se v míře ještě daleko štědřejší ukázala milost“ (Řím 5,20). Naše víra má být schopna zahlédnout víno, v něž se může voda proměnit, a pšenici rostoucí mezi plevelem… V tomto smyslu se můžeme vrátit ke slovům bl. Jana XXIII. z onoho pamětihodného 11. října 1962: „Při vykonávání našeho pastýřského úřadu k nám nejednou dolehnou názory některých lidí, kteří jistě planou horlivostí pro svaté náboženství, avšak nedívají se na vše s dostatečným pochopením a rozumným úsudkem. V dnešní době vidí jen zmar a zkázu… Máme za to, že musíme rezolutně nesouhlasit s těmito proroky zkázy, kteří oznamují jen neštěstí, jako by už hrozil konec světa. Na nynějším stavu věcí máme spíše vidět tajemné úradky Boží prozřetelnosti, která nás vede k novému řádu lidských vztahů… Bůh řídí všechno i přes lidské nehody a nezdary moudře k dobru církve.“ 86. Je zřejmé, že v některých místech zavládlo duchovní „zpustošení“, které je plodem společenských zřízení, jež se chtějí utvářet bez Boha anebo ničí své křesťanské kořeny. Tam se „křesťanský svět stává neplodným a jako nadměrně využívaná půda se vyčerpá a mění se v poušť.“ (J.H. Newman). V jiných zemích násilný odpor ke křesťanství nutí křesťany prožívat víru téměř skrytě – v zemi, kterou milují. To je další velmi bolestná forma pouště. „Avšak, právě vycházíme-li ze zkušenosti této pouště, této prázdnoty, můžeme nově objevit radost z víry a její životní význam pro sebe, muže i ženy. Na poušti se objevuje hodnota toho, co je pro život podstatné. V současném světě tak existuje bezpočet znamení, která nezřídka vyjadřují žízeň po Bohu, po nejzazším smyslu života. A na poušti jsou zapotřebí především lidé víry, kteří svým vlastním životem ukazují cestu k zaslíbené zemi a tak udržují naději v bdělém stavu.“ (Benedikt XVI.). V každém případě jsme v těchto okolnostech povoláni být lidskými nádobami, které dávají druhým napít. Někdy se nádoba mění na těžký kříž, ale právě na kříži se nám probodený Pán odevzdal jako pramen živé vody. Nenechme si ukrást naději! ZPRÁVY ZE SCHŮZKY PASTORAČNÍ RADY FARNOSTI  Příprava na Noc kostelů – po schůzce PRF se připojilo asi 20 farníků, Rodinný den Prahy 7 a Dny víry v Praze – program se dolaďuje. Červnový program farnosti.  Pořad bohoslužeb o prázdninách bude na vývěsce v kostele. KALENDÁŘ FARNOSTI SV. ANTONÍNA (A GOTHARDA) PRO NEJBLIŽŠÍ OBDOBÍ:  V neděli 24. května je Hod Boží svatodušní, bohoslužby v obvyklém nedělním pořádku v 8, 10 a 18h. Svatodušní vigilii oslavíme v sobotu 23. května u sv. Klimenta od 20h. Mše sv. v 18h u sv. Antonína nebude.  Od pondělí 25. května se budeme modlit za P. Michala novénu sv. J. M. Vianneye – viz FL str. 1.  V pátek 29. května bude Noc kostelů – program viz FL str. 7.  V neděli 31. května odpoledne od 13 do 19h bude na Výstavišti Rodinný den Prahy 7. Přijďte podpořit stánek farnosti, je připraven zajímavý program hlavně pro děti. Více ve FL str. 7.  Ve dnech 31. května až 6. června proběhnou v Praze Dny víry. Podpořte svojí účastí připravovaný program před kostelem, vítané bude i drobné občerstvení. Přesný program bude na vývěsce kostela.  V sobotu 6. června se koná rodinný farní výlet – podrobnosti ve FL na str. 6.  V neděli 7. června při mši sv. v 10h přijme asi 12 dětí 1. sv. přijímání. Následovat bude tradiční agapé před kostelem.  V sobotu 13. června v 18h oslavíme svátek sv. Antonína. Mši sv. bude sloužit Mons. Doc. Ing. Mgr. Aleš Opatrný, Th.D. K pohoštění, které bude následovat před kostelem, můžete přispět svými dobrotami. Spolu s těmito FL můžete získat dárek paní Barbory Thielové – nahrávku jejích biblických textů pro děti, které pravidelně uveřejňujeme ve FL. PRF Farní listy vydává Farní rada při kostele sv. Antonína. Vycházejí pro vnitřní potřebu holešovické farnosti za dobrovolný příspěvek. Redakce: P. Pavel Semela, P. Mariusz Walczak, Marta Hrčková, Věra Eliášková. Kresba hlavičky na titul. straně – Hanka Roubalová. Tisk Ediční centrum AMU. Toto číslo vychází 24. května 2015. Uzávěrka příspěvků do příštího čísla FL je 14. září 2015. Dopisy a příspěvky zasílejte na adresu: Farnost sv. Antonína, Dukelských hrdinů 54, Praha 7, 170 00, na redakci Farních listů [email protected] nebo je zanechte v sakristii. Obálku označte nápisem Farní listy. Redakce si vyhrazuje právo krátit příspěvky. Nevyžádané rukopisy nevracíme. Adresa webových stránek naší farnosti je www.svatyantonin.cz, kam můžete psát i své dotazy. Pro sdílení zpráv funguje ve farnosti e-mailová skupina [email protected], Zájemci o připojení k e-mailové skupině pište na adresu: [email protected].