Září – říjen
5/2015 Slavnost v Řepníkách
Kostel sv. Bartoloměje
Misijní štrúdlování
Farní tábor
Migrace
Svatostánek v kostele sv.Bartoloměje
Noví farníci
Dvouměsíčník farnosti Luže
Úvodní stránka poezie
CHLUMEČEK 5/2015
… K ČESKÝM PATRONŮM SV. LUDMILE A SV. VÁCLAVOVI Ještě než vzpjal se první chrám nad vrchy této země, ještě než pokoj vešel k nám a zvon se ozval temně, ty první zaslechlas horoucí Kristův hlas z úst kněze Metoděje. S námi buď, svatá Ludmilo, přímluvo naše jistá, všech srdcí věrných posilo, zvěstovatelko Krista! Tvůj život i tvůj skon, kéž znějí nám jak zvon, chval Božích každodenně. Kancionál píseň 832, sloka 1 a 7
Svatý Václave, vévodo české země, kníže náš, pros za nás Boha, svatého Ducha! Kriste, eleison. Ty jsi dědic české země, rozpomeň se na své plémě, nedej zahynouti nám ni budoucím, svatý Václave! Kriste, eleison. Kancionál, píseň 830, sloka 1,2
Chlumeček číslo 5/2015 (září-říjen) Redakce: P. J. Hubálek (oJ), Š. Kostelecká (ŠK), Lenka Rumpíková (LR), M. Doležalová (MD), T. Vostrovská (TV). P. Remeš ( PR ), Uvítáme vaše příspěvky i pomoc při tvorbě časopisu. Neprodejné. Vydává: Římskokatolická farnost Luže, Komenského 137, tel: 469671110, č.účtu 1142883309/0800, web: http://www.chlumek.net; e-mail:
[email protected] web dieceze HK: www.diecezehk.cz strana 2
Úvodník Otce Josefa
CHLUMEČEK 5/2015
Ježíš řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. /Jan 11,25/ Milí čtenáři našeho časopisu, přeji hezké čtení o dalším přikázání, které nezní příliš přívětivě, protože v něm zaznívá slovo: „Ne“. Nezabiješ. Přikázání zakazuje každé zabití člověka. Je jistě potřeba nečinit zlo, (tak to čteme u proroka Izaiáše) ale činit dobro. ( Iz. 1, 16-17). To, co je třeba na prvním místě ukázat, je vzácnost a křehkost života.1) Život je vzácný jev, protože se, pokud je známo, vyskytuje pouze na zemi. Život je křehký a pokud je pro jedince ztracen, je neobnovitelný. Vidíme to na každém kroku. Ulomená květina zvadne, nezalitá květina v okně uschne a jde to rychle. Člověk má pečovat o všechno živé, co dostal nebo co si vzal na starost. Na to také poukazuje papež František ve své poslední encyklice Laudato si´. Od toho můžeme přejít k chování v lese nebo na zahradě či v parku. Lidé po sobě dovedou zanechat neskutečné množství odpadků. Tady je úkol rodičů naučit děti chovat se citlivě k přírodě, v jejíž dlani člověk žije, která ho živí a k níž patří. Je to velký úkol stojící v základu otázek ekologie. Tady jsme u otázky bolesti. Bolest signalizuje smrt a varuje před ní. Je proto nutné učit se nepůsobit bolest. Když někdo někoho vědomě poškodí, do toho patří také trápení zvířat. Je velmi špatné, když někoho bolest a nesnáze druhého těší. Nezapomeňme, že druhého můžeme zraňovat, aniž se ho dotkneme. Druhého člověka můžeme trápit výčitkami, nezájmem, jednáním, které ho dráždí. Toto přikázání nás má vést k úctě k životu. Klíčem k pochopení je nahlédnout, jak nádherný a bohatý život je a zamilovat si ho. Pokud člověk odhalí, co je život, jaký je to dar, tím více si ho bude vážit a bude ho chránit. Není jistě náhoda, že nejvíce zabitých na silnicích a hazardních sportech jsou právě mladí lidé. I pasivita je vlastně porušením přikázání. Ne nadarmo se říká, že někdo zabíjí čas. strana 3
Úvodník Otce Josefa
CHLUMEČEK 5/2015
Říkám si, že toto přikázání by se nemělo vyčerpat jen na tématu eutanasie, potratu a trestu smrti. 2) Přesto je důležité o tom promluvit. Eutanasii myslíme ukončení života, který by ještě pokračoval, i když má pacient velké bolesti, nechce dál trpět, proto ji musíme odmítnout jako vraždu. Jiná situace vzniká, když dnešní medicína natolik pokročila, že je možné život člověka udržovat při životě v umělém spánku. Pak se medicína staví mezi smrt a pacienta. Tady stojí lékař před velkým napětím a zodpovědností, které s sebou toto povolání nese. Navzdory tomu, že zde lékař stojí před obavami, zda ho nebude rodina žalovat, zda poskytl dostatečnou péči pacientovi, aby ho udržel při životě. Dnes se mezi křesťany prosazuje názor, že křesťan, který je na smrt nemocen, má právo zemřít svou vlastní smrtí. Když umírá člověk, je to jiné, než když pojde zvíře. Pro křesťana je smrt posledním činem jeho víry. Ve smrti se křesťan odevzdává do rukou Božích. Dalším tématem je potrat. Všimněme si, jak pokrytecky o něm mluvíme. Říkáme, že jde o přerušení těhotenství. Neznám jediný případ, kdy by se těhotná žena po krátkém odpočinku k těhotenství vrátila. Jde o ukončení, nikoliv přerušení. Opět je jasné, že lékař má hájit život v jeho celistvosti. Pokud hrozí nebezpečí smrti matky či plodu, je třeba hájit to, co zachránit lze. Naše rozhodování je mnohdy v této věci riskantní a může být chybné, musí však být plně uvážené a opřené o snahu hájit život. S trestem smrti nesouhlasím. Jistěže by zde byly ještě další témata související s touto otázkou. Bůh nechce, aby v našem světě panovala smrt, ale aby se život člověka podobal jeho životu. On nezná smrt. Proto jsem začal své zamyšlení pozitivně. Myslím si, že každý člověk, pokud bude upřímný, objeví ve svém životě okamžiky, kdy život druhých ničí. Člověk může žít život v jakési pohádkové iluzi. Bůh nás ve svém milosrdenství nechává v tomto stavu a je na nás, na naší odpovědnosti, přemýšlet nad svým životem ve vztahu k evangeliu. Dnes je pro mnoho lidí těžké nelustrovat druhé, ale sebe. Necháváme se nezdravě ovlivňovat sdělovacími prostředky. Proto je dobré si to připomínat. Je to Ježíš Kristus, kdo je protikladem všech, kdo život ničí a bere druhým. On nás vede k opravdovým hodnotám. On nás povzbuzuje, podpírá, a nakonec sám sebe obětuje za život všech lidí. „Přišel jsem, abyste měli život“. On je pro nás největší výzvou a povzbuzením, abychom navzdory slabosti a ohrožení chránili život. Váš otec Josef 1) Petr Piťha – Výchova, naděje společnosti 2) Otto Pesch – Desatero božích přikázání strana 4
Otázky a odpovědi
CHLUMEČEK 5/2015
OTÁZKY A ODPOVĚDI PRO KŘESŤANA 299. Mají pokřtění zapotřebí se obrátit? Kristova výzva k obrácení stále zaznívá v životě pokřtěných. Obrácení je stálý úkol pro celou církev, která je svatá a zahrnuje ve svém klíně hříšníky. 300. Co to je vnitřní pokání? Je to dynamismus zkroušeného srdce ( Ž 51,19 ), jímž hýbe Božská milost, aby odpovědělo na milosrdnou lásku Boha. Zahrnuje upřímnou lítost a odmítnutí spáchaných hříchů, pevné předsevzetí v budoucnosti už nehřešit a důvěru v Boží pomoc. Živí se nadějí na Boží milosrdenství. 301. Jakým způsobem se koná pokání v křesťanském životě? Pokání se koná mnoha různými formami, zvláště postem, modlitbou a almužnou. Avšak existují jiné formy pokání, které mohou být vykonané ve všedním životě křesťana, zvláště v postní době a kajícím dnu – v pátek. 302. Které jsou podstatné prvky svátosti smíření? Jsou dva: skutky vykonané člověkem, který se obrátí pod vlivem Ducha svatého, a rozhřešení kněze, který jménem Krista uděluje odpuštění a stanoví způsob zadostiučinění. 303. Které jsou skutky kajícníka? Jsou to: pečlivé zpytování svědomí, zkroušenost ( nebo lítost ), jež je dokonalá, je-li zdůvodněna láskou k Bohu a po níž následuje předsevzetí už více nehřešit, dále vyznání – kajícník vyznává před knězem všechny hříchy, zadostiučinění – neboli vykonání určitých úkonů pokání, které zpovědník kajícníkovi ukládá, aby napravil škodu způsobenou hříchem. 304. Které hříchy je třeba vyznat? Je třeba vyznat všechny těžké hříchy, dosud nevyznané, na které si vzpomíná po pečlivém zpytování svědomí. Vyznání těžkých hříchů je jediný normální způsob, jak dostat odpuštění. (Pokračování příště) strana 5
Svěcení praporu v Řepníkách
CHLUMEČEK 5/2015
SLAVNOSTNÍ ŽEHNÁNÍ ZNAKU A PRAPORU OBCE ŘEPNÍKY Za hezkého slunného sobotního odpoledne dne 5. září 2015 se vydal slavnostní průvod občanů a hostů za doprovodu dechové hudby od hasičské zbrojnice ke kostelu sv. Vavřince. Zastavil se u pomníku padlých z I. světové války, kde byla uctěna jejich památka položením květiny a slavnostní fanfárou.
V kostele za účasti občanů, zastupitelů obce, hasičských sborů a myslivců požehnal Mons. Josef Kajnek znak a prapor obce.
strana 6
Svěcení praporu v Řepníkách
CHLUMEČEK 5/2015
Přítomné přivítala starostka obce Ing. Stanislava Dostálová tímto projevem: „Vážení přítomní, vážení vzácní hosté! Nejdříve mi dovolte, abych Vás všechny velice srdečně pozdravila a přivítala zde v kostele sv. Vavřince v Řepníkách, jménem svým i jménem zastupitelstva obce Řepníky. Předně vítám J.E. Mons. Josefa Kajneka, pomocného biskupa královéhradeckého, který nám prapor a znak požehná. Dále vítám pana faráře Josefa Hubálka z Lužské farnosti, která obsluhuje i náš kostel, vítám i pan doktora Andrleho, poslance Parlamentu ČR. Proč prapor a znak u tak malé obce jakou Řepníky jsou? Možná je to trochu móda mít vlastní znak a prapor. To však nebyl důvod, který nás k realizaci tohoto záměru vedl. Naší snahou bylo prezentovat jistými symboly naši obec, symboly, které pro naši obec budou originální a jedinečné, které budou chloubou obce i každého jejího občana, ke kterým se bude hrdě hlásit. A takový symbol naše obec skutečně má. 20. ledna 2014 zastupitelstvo obce Řepníky na svém veřejném zasedání schválilo vytvoření znaku obce a 28. listopadu 2014 jsme s panem místostarostou Liborem Hladíkem přebírali z rukou předsedy poslanecké sněmovny Jana Hamáčka dekret, který nás opravňuje znak a prapor používat. „ Dále paní starostka připomněla historii obce a vysvětlila jednotlivé prvky použité na praporu a znaku. „První nesporná písemná zmínka o existenci obce pochází z r.1349, kdy Řepníky připadly litomyšlskému biskupství. Falzum z r.1167 připomíná řepnický dvůr, který měl král Vladislav II. darovat nově založenému premonstrátskému klášteru v Litomyšli. V r.1398 postoupil biskup Řepníky a Boží dům (později Nový Hrad) klášteru benediktýnů v Podlažicích (mniši vlastnili tento majetek až do r.1420). V r.1436 bylo novohradské a podlažické zboží zapsáno tehdy mocným Kostkům z Postupic. Později, po krátkém mezidobí, vládli na panství opět Kostkové, až v r. 1559 prodal Bohuše Kostka z Postupic Nový Hrad s příslušenstvím (mj. též s rychtou Řepnickou, Střemošicemi a strana 7
Svěcení praporu v Řepníkách
CHLUMEČEK 5/2015
Zádolím) Janu Žateckému z Vejkrštorfu. Janův syn Vojtěch (+cca 1563) odkázal pak majetek sestrám, z nichž jedna jej přenesla na manžela Fridricha Švihovského z Rýzmberka. Od něj získal novohradské panství včetně Řepníků v r.1583 Mikuláš z Lobkovic, po jeho smrti v r.1588 pak jeho tehdy nezletilí synové Jan Viktorin a Mikuláš. Ti si dědictví v r. 1594 rozdělili tak, že rychta Řepnická s Hrochovým Týncem připadla staršímu Janu Viktorinovi. Součástí nově vzniklého týneckého panství zůstaly Řepníky až do r. 1848. Z pozdějších držitelů Hrochova Týnce připomeňme především premonstráty z kláštera Hradiska u Olomouce, posledními feudálními vlastníky byli od r.1845 Šlechtové z Hrochova). Tvůrc e návrh ů řepnic kých obecní ch symbo lů herald ik p. Mirosl av Pavlů vycházel právě z těchto informací. Upravená figura dvouramenného kříže vychází ze znaku benediktýnského řádu, který vlastnil klášter v Podlažicích, zvon je symbol zvonice, konvalinka vonná je hojně rostoucí květena v okolí Pěšic. Modro-zlatá kombinace jsou erbovní barvy Kostků z Postupic, červená barva je barva ohně se vztahem ke způsobu umučení sv. Vavřince. Někteří z vás si možná kladou otázku, proč jsme se své symboly rozhodli prezentovat právě tímto způsobem, jejich svěcením. Odpověď není až tak složitá. Jsou-li nám tyto znaky obce svým způsobem posvátné, strana 8
Svěcení praporu v Řepníkách
CHLUMEČEK 5/2015
dostanou tímto žehnáním ještě další dimenzi výjimečnosti, vzácnosti, prostě čehosi, co je nad normou věci obyčejné, denní a všední. Budou svým způsobem posvátné a jako s takovými s nimi do budoucna bude zacházeno. V tuto chvíli je jedno, zda jsme přívrženci té či oné náboženské konfese, či zda jsme nebo nejsme přesvědčeni o jsoucnosti něčeho nad námi a kolem nás. V této vzácné a jedinečné chvíli budeme přítomni okamžiku, kdy se z obyčejného vyšitého kusu látky stává symbol, symbol obce a jejich občanů. Proto jsme se po vzoru našich předků rozhodli pro svěcení obecních symbolů. Naše obec má krásnou vlajku a to by podle mne mělo znamenat, že bychom se všichni měli společně pod tímto praporem snažit, aby obec vzkvétala a rozvíjela se k lepšímu. Bylo by dobré, abychom si to všichni uvědomovali a měli na mysli společné dobro, které bude přinášet dobro i každému z nás. Nemít na mysli jen vlastní prospěch a sobeckost. To si od tohoto praporu, pod kterým budeme v naší obci dále žít a pracovat, slibuji. Ještě než dojde k požehnání praporu a znaku, chtěla bych poděkovat všem, kteří se o pořízení našich obecních symbolů zasloužili i všem těm, kteří dnešní slavnostní den připravili, na něm se podíleli nebo se ještě budou podílet. Zároveň i děkuji za krásnou výzdobu a přípravu kostela. A nyní prosím Mons. Josefa Kajneka o požehnání vlajky a znaku, ale zároveň o požehnání pro celou naší obec, zdraví a spokojenost pro všechny občany naší obce, ale i celého našeho národa.“ Dále Mons. J. Kajnek po krátkém úvodu též připomněl život sv. Vavřince, patrona kostela, a poté požehnal obecní symboly. Zvláště pak patří poděkování starostce obce paní Ing. Stanislavě Dostálové za poutavé a cenné přiblížení historie obce a všem, kteří se na této slavnosti podíleli. Tato akce byla velmi dobře připravená a nemalým úsilím dovedena do zdárného cíle. Za zmínku stojí výstava fotografií v ZŠ „JAK ŠEL ŽIVOT“, kde bylo zdokumentováno vše, co se v této obci dělo v minulých letech. Výborně se prezentoval i Dechový orchestr ZUŠ Vysoké Mýto a mažoretky z DDM Choceň. Oslava pokračovala zábavou u kabin. Anna Severová
strana 9
Historie - Kostel sv. Bartoloměje
CHLUMEČEK 5/2015
Kostel sv. Bartoloměje v Luži V roce 1881 byl požádán místní farář František Kopiště (1875 - 1885), aby v Luži, tak jako v jiných větších městech, byla zavedena májová pobožnost. Pobožnosti byly zavedeny až od roku 1888 farářem Janem Vlachem. Ten při závěrečné májové v roce 1889 vyzval věřící, aby pro kostel sv. Bartoloměje pořídili sochu Rodičky Boží. Výzva padla na úrodnou půdu a na sbírkách se získalo 188 zlatých, za které se v roce 1890 koupila socha P. Marie, nacházející se na děkanství ve Skutči, zhotovená od J. B. Purgena z Grödenu v Tyrolsku. Stála 100 zlatých. Oltářní jeskyni zhotovil Petr Musil, řezbář ze Žamberka, za 88 zlatých. Svěcení se slavilo 7. dubna 1890. Světil a kázal Jan Vlach s asistencí kaplana J. Filipa, pensisty H. Jirouška a jednoho milosrdného bratra z Nového Města na Moravě. Socha je v současné době umístěna ve výklenku po bývalém bočním vchodu do kostela. Původně byla postavena v presbytáři naproti kazatelně, kde byla též křtitelnice. Nyní je zde umístěna socha Božského Srdce Páně, s letopočtem 1914 - 1918, připomínající dobu první světové války. Původní hlavní kostelní vchod v průčelí věže je zazděn a zevnitř zakryt náhrobní deskou pana Diviše Lacemboka Slavaty z Chlumu a Košumberka (zemřel 23. února 1623), pěkně tesanou, ozdobenou postavou zvěčnělého slavné paměti příznivce Luže, v rytířském odění s odznaky a přilbou smeknutou. Tato deska původně spočívala na hrobce Slavatovské uprostřed chrámu. V druhém pololetí minulého století se počala zvedat a praskat dlažba v kostele před bočním vchodem nad kryptou. Vznikla obava, že by se krypta mohla propadat. Proto byla otevřena, prohlédnuta a vyčištěna od rozpadlých pozůstatků. Zjistilo se, že dlažbu kostela porušil prorůstající kořen lípy, stojící cca 8 metrů od bočního vchodu. (pokračování příště MD)
strana 10
Akce - Štrúdlování
CHLUMEČEK 5/2015
Aktivity Papežského misijního díla v naší farnosti Milí farníci, ráda bych vás opět pozvala na dvě akce PMD v měsíci říjnu. První akce - Misijní most modlitby se uskuteční 10. října ve 20.00 v kostele P. Marie na Chlumku, kdy se společně s ostatními lidmi z celého světa spojíme v modlitbě za misie, misionáře, chudé a trpící lidi, za šíření radosti a evangelia na celém světě. O Misijní neděli 18. října po mši sv. jste všichni zváni na misijní štrúdl a možná malé překvapení. Co je misijní štrúdl? To je ten, který je s láskou a nápadem upečený a poslouží dobré věci. Pro vysvětlení. S láskou upečený je ten štrúdl, který není zadarmo, ale je darován svobodně pro dobrou věc. Toto rozhodnutí je velký krok směrem k lásce, která je obětavá a pomáhá. A s nápadem upečený je ten, u kterého pekařka nebo pekař přemýšlí, jak vše kreativně zkombinovat, u těsta i náplně, aby výsledek byla lahodná mlska. Štrúdl patří mezi ty zdravější mlsky právě proto, že těsto je křehoučké a tenké a slouží vlastně jenom jako obal pro námi zvolenou náplň. U náplně je také možno fantazírovat. Vždyť závin, řečeno po česku, nemusí být vlastně vždy jen z ovoce, ale také z hub, masa nebo zelí. Kulinářské fantazii se meze nekladou. Těším se na přátelské setkání a předem děkuji všem, kteří se s námi spojí v modlitbě, i těm, kteří budou kreativní v pečení štrúdlu. Za PMD Lucie Motlová
strana 11
Ohlasy
– Farní tábor v Rokytnici
CHLUMEČEK 5/2015
FARNÍ TÁBOR V ROKYTNICI NAD JIZEROU
Na farní tábor jsme vyráželi v neděli 12. 7. z Chrudimi. Cesta byla pohodlná, ale dlouhá. No, jet šest hodin vlakem do Rokytnice nad Jizerou, je docela unavující. Po cestě na nás čekala večeře v jídelně U Krakonoše, kde nám vařili samé dobroty. Večer jsme se seznámili pomocí toaletního papíru. Hra byla zajímavá a občas i dosti překvapující. Každé ráno jsme vstávali do zvuků kytary. Po snídani, kterou připravovaly naše kuchařky, následovalo slovíčko na den a šlo se něco vyvádět. Celé pondělní dopoledne jsme s dětmi hráli hru Nerv. Jde o hru, kde každé dítě dostane ochranné brýle a pistolku s molitanovými střelami, rozdělíme se na dvě skupiny a dobýváme určité území. Po obědě jsme zašli do tělocvičny, kde byla pro děti připravena opičí dráha. Když jsme dostatečně unavili všechny děti, což byl opravdu nadlidský úkol, následovala večerní modlitba a pak hurá na kutě. V úterý nám počasí moc nepřálo, ale i přesto jsme vyrazili na procházku. „Vyběhli“ jsme na vyhlídku Stráž a sešli jsme přes Sacharův hřbet zpátky na faru. Večer jsme byli na mši svaté v místním kostele sv. Michaela archanděla. Po ní byla možnost se ptát p. Kvapila na různé dotazy. Vznikla krásná debata o křesťanství, do které se přidali skoro všichni. Ve středu se počasí udobřilo, a tak jsme naplánovali túru na Ručičky. Po obědě nás navštívil náš pan farář, se kterým jsme slavili mši svatou. Po večeři následovala křížová cesta, na kterou si každý vyrobil jedno zastavení. Ve čtvrtek jsme opět vyrazili do hor a naším cílem byly Dvoračky, které jsou od Rokytnice vzdálené okolo 6 km. Děti byly neuvěřitelné a i ti nejmenší všechno zvládly. Pátek jsme věnovali uklízení a ve 12:00 jsme vyráželi domů k našim rodičům, na které se všechny děti těšily. Děkujeme všem táborníkům, kteří s námi tento výlet podnikli a těšíme se na další tábor. Také nesmíme zapomenout i na Máju, Lenku, Péťu, Kiku a Lucku, kteří do tábora dali hooodně moc. Díky. Vojtěch Tesař strana 12
Ostatní
CHLUMEČEK 5/2015
Masová imigrace - výzva současné doby Téměř každodenně jsme v médiích masírovaní zprávami, kolik tisíc lidí bylo zachráněno na člunech z Libye do Itálie, z Turecka či Sýrie do Řecka, kolik se jich probilo přes hranice na Balkáně a kolik mladíků okupuje eurotunel a vyloženě dobývá oplocení u Calais. Nejsem sám, kdo nesdílí názor některých politiků, vědců a také některých představitelů církve, že se nic neděje. V posledních dnech se jedná skutečně o exodus a obrovské počty lidí, které se daly do pohybu. Věková, národnostní, pohlavní i náboženská struktura a chování imigrantů svědčí o tom, že se nejedná o něco, s čím se snadno vypořádáme. Není imigrant jako imigrant a je nutné v tomto dobře rozlišovat, mezi opravdu potřebnými, kterým je třeba pomoci a mezi ekonomickými migranty. Jen za tento rok do Německa míří 800tis. lidí, většina naprosto jiné kultury a náboženství a to není schopné vstřebat, natož integrovat a asimilovat ani veliké Německo. Proto většina populace, dle mého po právu, nad tím příliš nejásá a má obavy, co se bude dít. Také má obavy o osud a bezpečnost Evropy a našich dětí. Toto totiž není normální situace a dlouhodobě nelze v tomto trendu pokračovat, jinak je skutečně v ohrožení bezpečnost, stabilita a samotný základ Evropy a její kultury. Řeknete si, že strach má velké oči, ale podle mého není důvod si vyčítat to, že mám strach – strach je normální a mnohdy důležitý ochranný a varující instinkt člověka. Nemusím se stydět za to, že se nové situace bojím. Strach někdy bývá podložen jen nedostatkem informací, ale v současné době máme informací dostatek, jen když se budeme chtít k informacím dostat. Navíc historie nás trvale učí a poučí, budeme-li chtít se poučit. Např. ve třicátých letech 20. stol. se situace v Evropě vyvíjela také postupně, lidé se báli a stejně jako nyní před nebezpečím zavírali oči a nepřipouštěli si tvrdou realitu, byli uklidňováni politiky a neřešili dostatečně radikálně to, co měli řešit včas. Politika tzv. appeasementu ( ustupování ) vedla do pekel. A to, co pak přišlo ve formě nacismu, fašismu, holocaustu předčilo určitě všechny jejich nejčernější představy. Předně je třeba říci, že skutečně potřebným utíkajícím před válkou a hladomorem je třeba pomoci, a to nejlépe tak, aby ta pomoc byla skutečně účinná a zároveň, aby nezničila pomáhajícího. Úkolem křesťana je nejen být milosrdný, ale také nebýt hloupý a nenechat se využívat. Nemám problém se rozdělit a pomoci někomu, kdo to opravdu potřebuje, bude za to společnosti přiměřeně vděčný a bude dodržovat zákony země, kam přišel a respektovat její kulturu a po vyřešení situace ve své vlasti se tam vrátí. Ale mám problém vítat v naší zemi ty, kteří jdou jen za lepším, nemají snahu zlepšit situaci ve své zemi, nechtějí se integrovat, kteří pohrdají naší kulturou a historií a chtějí přizpůsobit původní většinové obyvatelstvo k obrazu svému nebo jen snadno žít na úkor práce nás a našich předků. Když vidím spoustu mladých, dobře živených mužů ve značkovém oblečení s chytrými telefony v rukou co se jen dožadují peněz, s pohrdáním vyhazují jim podávané jídlo, nerespektující pravidla dané země a ubytovacích zařízení, tak těžko uvěřím, že se jedná o humanitární běžence utíkající před válkou. Jsem katolík a křesťan a základ mé víry praví „ Miluj svého bližního jako sám sebe.“ Ano, jako sám sebe, ale ne víc než sebe - tedy ne za cenu sebezničení – zničení nebo ohrožení vlastní identity, kultury, ekonomiky. Poté už by nebylo ani jak pomáhat. V strana 13
Ostatní CHLUMEČEK 5/2015 současné opravdu masové imigrační vlně nelze takovému množství lidí pomoci tím, že je přesídlíme k nám. Miluji svou zem, český národ a jsem odpůrce multikulturalismu – ten nikdy v historii nefungoval a ani nebude. Národy se mají respektovat, spolu komunikovat, navštěvovat se a poznávat se, ale každý si má udržet svoje tradice, kulturu i náboženství. Tam, kde dochází k mísení ras, národů, kultur a náboženství, je vždy zárodek konfliktu. Člověk je prostě člověkem, nebuďme utopisté, a je lépe konfliktům předcházet, než je vytvářet. V naší zemi jsme s Němci žili mnohá staletí a ač stejné kultury, náboženství i rasy, přesto docházelo opakovaně od řevnivosti k nevraživosti, až následně k vyloženému konfliktu a rozpadu státu. Proto je nám nyní lépe každému ve svém státě a dobře spolu vycházíme a spolupracujeme. Pokusím se nastínit pár otázek, co mě tíží na danou problematiku. Jsou to jen mé myšlenky, mnozí s nimi nebudou souhlasit. ( pozn. - Až po napsání článku jsem našel i vyjádření pana kardinála Dominika Duky a byl jsem moc rád, že jeho vyjádření bylo ve velmi podobném tónu – viz htttp://blog.aktualne.cz/blogy/dominikduka.php?itemid=25888#utm_source=centrumHP&utm_medium=newsbox&utm_term= position-5 Moje názory plynou také z toho, že si nemyslím, že by islám byl náboženstvím míru, jak je často říkáno. A islamismus jako celosvětová světovládná ideologie, vycházející z náboženského učení a pocitu nadřazenosti nad nevěřícími, považuji za srovnatelně ďábelský program jako zločinecké ideologie fašismu a komunismu. Jaká je struktura přicházejících imigrantů? Jde opravdu o humanitární důvody? Dle dostupných informací tvoří velkou část imigrantů mladí muži. A ne ženy s malými dětmi, jak by se dalo očekávat při humanitární krizi. To ostatně potvrdil i náš europoslanec za KDU-ČSL při návštěvě několika zařízení pro imigranty na Sicílii a v západní Evropě. Bude-li mi mladý muž tvrdit, že utíká před hladomorem, válkou nebo pronásledováním, může to být pravda, bude-li ze Sýrie nebo Iráku, ale ve většině ostatních případů jde o ekonomickou migraci „ za lepším“, kdy věří nesmyslným informacím pašeráků a lidí, co imigraci řídí a na ní vydělávají „o ráji na zemi v Evropě“, kde létají pečení holubi přímo do pusy. Navíc mě stále překvapuje, kde na tu imigraci vlastně ti lidé berou dostatek financí. Podle dostupných informací platí imigranti za převoz do Evropy pašerákům okolo 4-5 tis. euro ( zhruba 100-125tis. korun ) - nemohou to tedy být žádní chudáci, co nic nemají. Takovou částku nedá mnohá česká rodina dohromady ani pro jednoho člena. Ti skuteční chudáci tedy určitě zůstávají doma nebo v utečeneckých táborech okolních států. Vždycky platilo, že první se zachraňují ženy a děti, a muži by se měli snažit ve své zemi, aby to tam vypadalo lépe a dobře se tam žilo a třeba i bojovali za svobodu a lepší zítřky své země a svých dětí - a ne předtím utíkali. Nejen, že takto se muž nechová, ale asi ani nebude přínosem pro novou zemi, kam míří. V mnoha zemích, ze kterých imigranté pocházejí, také žádná válka ani hladomor není – Senegal, Ghana, Tunis, Maroko, Alžír a další. Klasická a krutá válka probíhá pouze v Sýrii a Iráku s Islámským státem a bratrovražedný boj ve válce na Ukrajině. Ekonomické ilegální imigranty bych proto posílal okamžitě zpět. Jinak totiž takovéto množství lidí naprosto jiné kultury a náboženství nelze integrovat a z frustrace, jak imigrantů, tak místního původního obyvatelstva, vzniknou konflikty - od malých strana 14
Ostatní CHLUMEČEK 5/2015 nepokojů až k občanským válkám. O povinných kvótách přijímání imigrantů a přerozdělování v rámci EU nemá cenu vůbec hovořit – je to nesmysl - požár jedné části lesa nevyřešíme tak, že si hořící větve doneseme do své části. U ekonomických migrantů se koneckonců stále bavíme o ilegální imigraci. Jeli něco ilegální, tak je to zakázané a neměli bychom to brát jako něco normálního. Chce-li někdo legálně migrovat, musí podstoupit proceduru na velvyslanectví, obdržet vízum ev. povolení k pobytu či práci vydané státem, kde chce osoba pobývat, a tak je to správné. Proto, když se jedná o ekonomického migranta měla by procedura probíhat tak, jak má. Když tomu tak není, tak vyhoštění zpět. ( Pro srovnání - když ilegálně překročíte hranice KLDR dostanete 12 let nucených prací, při překročení hranic Iránu půjdete na neurčený čas do vězení, pokud projdete ilegálně hranice Afghánistánu můžete být zastřeleni, pokud Saudské Arábie nebo Kuby budete vězněni několik let. Samozřejmě nechceme být jako vyjmenované země. Ale zde v Evropě je druhý extrém - když zavítáte ilegálně do Německa nebo Rakouska dostanete zdarma kartu sociální pojišťovny, mobilní telefon bez smlouvy, placený nájem, bezplatnou zdravotní péči, peníze bez potřeby důkazů na jaký účel, bezplatné jazykové kurzy, volné lístky na autobusovou nebo železniční dopravu, dětské příplatky, bezplatné právní zástupce na obranu proti vykázání ze země - je to normální ??? V Itálii na každého imigranta je vypláceno 35 eur na den ( to je cca 945 Kč na den ) - bydlení, strava, kapesné - který náš důchodce a mnohdy i pracující toto má???? Naše ženy na rodičovském příspěvku dostávají denně cca 240 Kč ( 8,8 eur ) – a v tom je i částka určená pro dítě. Navíc rozdávání sociálních dávek nikdy nevedlo k motivaci lidí pracovat a začlenit se. Jedná se vůbec ještě o prostou imigraci? Nejde o invazi s určitým cílem? Podle slovníku naučného je slovo imigrace v překladu přistěhovalectví – někdo se prostě odněkud odstěhuje a přistěhuje jinam – samozřejmě po schválení hostitelským státem, kdežto invaze je naproti tomu hromadný, násilný vpád, vniknutí. Současná situace svojí masivností i provázeným násilím, kdy imigranti jsou často ozbrojení a napadají i policii , spíše připomíná invazi – a proti té je třeba se bránit. ( Jen pro přehled - podle vojenských příruček po invazi následuje okupace. ) Nikdo nezastírá, že v migrační vlně je množství džihádistů a příslušníků islámského státu. Jaká bude jejich úloha v Evropě? Určitě nás budou chtít „multikulturně obohatit“ něčím, co se nám nebude líbit. Křesťané mnohokrát v historii museli sáhnout po meči na obranu svých hranic a své kultury. I papežové, světci, kněží a řeholníci bojovali za víru i vojensky, když to nebylo možné jinak ( papež Urban II, Pius V., sv. Jan Kapistránský, sv. Marek z Aviana, sv. Bernard z Clairvaux, řád Maltézských rytířů a dříve i templářů, atd. – je zajímavé, že ve valné většině se jednalo o boj s islámem ) Opravdu potřebujeme imigranty? Podle zpráv naše ekonomika do budoucna potřebuje imigraci. To je podle selského rozumu naprostý nesmysl – budeme-li mít tolik volných pracovních míst, tak přeci zaměstnáme naše nezaměstnané nebo lidi z jiných zemí EU, kde jich je opravdu dostatek. V tom imigraci vůbec nepotřebujeme. Naše země má okolo 400 tis. nezaměstnaných práce schopných lidí, okolo 1,5 milionu lidí ( 15% obyvatelstva ) žije na samé hranici chudoby. Náš rozpočet je v trvalém deficitu a žijeme už teď na dluh našich dětí! A to jsme na tom ještě dobře s ohledem na ostatní státy EU, kde nezaměstnanost zejm. mladých lidí s nižším vzděláním je extrémní. ( Řecko, Španělsko,… ) Opravdu strana 15
Ostatní CHLUMEČEK 5/2015 máme na to přijímat další, většinou nekvalifikované a nevzdělané lidi, kteří ani neumí jazyk? Většina z nich si práci prostě bude těžko hledat a budou tedy odkázáni na sociální systém. A vše se samozřejmě platí z jednoho rozpočtu ( na který si navíc půjčujeme ). Kde najdeme příslušné zdroje – v důchodech, platech státních zaměstnanců, mateřské? Evropa není nafukovací, má dost své bídy, chudých i nezaměstnaných, nelze sem přestěhovat půl Afriky a Asie a nelze zachránit svět od chudoby tímto způsobem. A že vymíráme? Vždyť efektivně a potichu vraždíme vlastní potomstvo v lůnech pohodlných matek a provádíme genocidu celých našich dalších generací a vlastně sebevraždu národa - jak s pomocí potratů, tak i určitých druhů antikoncepce. Stačí se vrátit ke zdravému rozumu, morálce a dětí a populace bude dost. Proč neemigrují do islámských bohatých států? To je poměrně zásadní otázka. Proč o ně bohaté státy perského zálivu – Katar, Saudská Arábie, Bahrajn, Omán, Kuvajt nestojí? Proč ani imigranti tam nijak ve velkém nemíří? Protože ti první ví, že by měli jen výdaje navíc a problémy a ti druzí zase že v Evropě dostanou vše zadarmo a můžou si tady dělat relativně co chtějí. Když potřebují v Kataru dělníky, tak si najmou Indy, Filipínce, Pákistánce, Palestince, ale ti tam jsou jen na práci a nemají v arabské zemi téměř žádná práva. Jsou to astronomicky bohaté země, ale jejich imigrační politika je nesmírně přísná. A také tam platí přísné muslimské zákony a kdo tam chce pobývat, musí je respektovat, jinak riskuje vyhoštění či vězení. Státy severní Afriky spíše vydělávají na převaděčství, než aby se postaraly o lidi sice z jiných států, ale stejné kultury. Turecko a Jordánsko vedle Sýrie a Iráku se také moc nesnaží o nějakou imigrační politiku a integraci uprchlíků. Jejich pomoc končí postavením uprchlického tábora a zajištěním základních potřeb, které stejně navíc dotují západní země a mezinárodní organizace. Kde je islámská solidarita vůči svým souvěrcům? Co s tím? - můj názor * Zklidnění situace v kriticky ohrožených státech ( asi to ale není moc reálné ) * Přísně individuální výběr a prověření osob – rozlišit skutečné lidi v nouzi od ekonomických migrantů. Proto je potřeba důsledná a přísná vstupní procedura, nejlépe ještě před vstupem na půdu EU. Ekonomické migranty okamžitě vracet zpět. * Velké zpřísnění sociálního systému – kdo se sem vydá, musí vědět, že tady nic dlouhodobě zadarmo nedostane a že žít roky ze sociálních dávek už nyní nelze. * Obrana hranic – Nelze, aby se po Evropě volně potulovaly hordy ilegálních imigrantů. Situace na některých místech Itálie, Řecka, Maďarska už opravdu nevypadá jako z Evropy. Je nutné důsledně hlídat vnější hranice Evropy – potažmo Schengenského prostoru a nebude-li to možné, tak hlídat hranice vlastního státu a řídit se vlastním rozumem a ne nařízeními z Bruselu. Připlouvající lodě vracet zpět na místo vyplutí a jejich žádosti o azyl řešit mimo území Evropy. Součástí by mělo být důkladné i zdravotnické vyšetření – vysoká promořenost HIV, žloutenkou, TBC, parazity ( svrab ) * Jakýkoliv přestupek nebo trestný čin znamená okamžitou deportaci * Ničení a přísné trestání převaděčských skupin Budu rád, když mi někdo situaci vysvětlí i jinak, než jak ji chápu já a uklidní mé obavy. Historie nás učí, současnost varuje, ale jen budoucnost ukáže, co bylo správné. Snad se s pomocí Boží podaří nalézt dobré řešení. (PR) strana 16
Ostatní
CHLUMEČEK 5/2015
Noví farníci S radostí v srdci a vděčností Pánu celá farnost vítá nové děti, které se narodily do naší farnosti a které byly nebo budou pokřtěny. Je to opravdu skvělé, že se v tomto roce dostalo takového požehnání do našich rodin. Panna Maria na naši farnost stále pamatuje a vyprošuje milost u svého Syna, abychom se dále rozrůstali. Děti jsou velkou nadějí pro nás všechny. Děkujme za to Pánu i Matce Boží, protože jsou farnosti, kde na křest třeba jen jednoho dítěte čekají už dlouhé roky. Doufejme, že i v příštích letech bude tento bohulibý „trend“ pokračovat. Prosme a modleme se za naše malé, aby z nich vyrostli dobří lidé a křesťané a aby byli radostí nejen svých rodičů, ale celé široké farní rodině a byli pravými syny a dcerami našeho Stvořitele. Ať našim malým žehná na jejich cestě životem náš Pán a jeho matka Panna Maria, láskyplně držící v náručí své malé dítě. (PR)
Obraz Panny Marie Pomocné – Lucas Cranach st. - Innsbruck – podle tohoto obrazu byla namalována kopie v Pasově i náš obraz Panny Marie Chlumecké strana 17
Ahoj holky a kluci
CHLUMEČEK 5/2015
Milé holky a kluci, máme tu září a s ním nám přišly i školní povinnosti. Čekají na nás 28.9. i malé prázdniny, pojďme si povědět, komu za ně vděčíme.
Václav se narodil kolem roku 907 jako syn českého knížete Vratislava z rodu Přemyslovců. Byl vychováván svojí babičkou Ludmilou v křesťanském duchu. Václavova matka Drahomíra s nelibostí nesla, že babička Ludmila vychovávala Václava v křesťanském duchu. Když bylo Václavovi kolem patnácti let, zemřel mu otec. Václav byl jeho právoplatným nástupcem, ale protože ještě nebyl plnoletý, ujala se vlády Drahomíra. Začala vyhánět kněze, kteří se v zemi usadili se svolením jejího muže, a nechala bořit nově vybudované kostely. Chtěla mít v zemi vliv a bála se, že ji její tchýně Ludmila může o moc připravit. Měli spolu časté neshody, až ji nechala Drahomíra zavraždit. Když však Ludmilu pochovali, Drahomíra svých činů litovala a nad Ludmiliným hrobem dala brzy po její smrti vystavět kostel. Když začal vládnout mladý kníže přivedl do země kněze a obnovil zničené kostely. Svým vlastním příkladem trpělivě přiváděl lidi k Bohu a lidé si ho vážili. Byl velmi mírný, zbožný a spravedlivý. Vykupoval otroky z otroctví, protože chtěl, aby žili svobodně. Staral se o vdovy a sirotky. Jeho bratr Boleslav spřádal plány, jak získat moc v Čechách pro sebe. 27. září 929 pozval Václava k sobě na návštěvu do Staré Boleslavi. V pondělí 28. září byl napaden bratrem a jeho ozbrojenci, právě když šel do kostela na ranní bohoslužbu. Před chrámovými dveřmi byl ubit k smrti. Lid Václava oplakával a nikdy na něj nezapomněl. Na jeho hrobě se stalo mnoho zázraků. Nakonec i Boleslav vyjádřil svému bratrovi posmrtně úctu a přenesl jeho ostatky na Pražský hrad, kde nechal Václava pohřbít. Jeho nynější hrob v chrámu sv. Víta v Praze je dodnes hojně navštěvován. strana 18
Ahoj holky a kluci
strana 19
CHLUMEČEK 5/2015
Informace
CHLUMEČEK 5/2015
INFORMACE
Svatováclavská pouť – na Chlumku 28.9.2015 – mše sv. v 9.30 – celebruje P.Filip Dušek, novokněz působící v Pardubicích Svatováclavská pouť ve Střemošicích – 28.9.2015 – mše sv. ve 14.30 Národní eucharistický kongres v Brně – mše sv. v sobotu 17.10.2015 od 10.30 hod. Misijní most modlitby 10.10.2015 od 20.00 na Chlumku Pouť k P. Marii do Srbců – 11.10.2015 od 14.00 Misijní neděle a misijní „štrúdlování“ 18.10.2015 ( viz příspěvek v časopisu ) – k dispozici budou misijní materiály Adventní duchovní obnova 27.- 28.11. 2015 s p. Vojtěchem Brožem, ThD. Zkoušky farního sboru každý čtvrtek ( není-li určeno jinak ) od 18.00 v sále ZUŠ v Luži – přivítáme každého, kdo zpívá rád a má chuť sloužit zpěvem Pánu – muže, ženy, dospívající i děti – sbormistr sl. Irena Čimborová Svátost smíření – dle možností 1/2hod. před každou mší sv.
strana 20
