2015. Cena Michala Velíška 100 let Moravskoslezského sdružení Jak můžeme budovat atmosféru přijetí a lásky?

Advent Časopis církve adventistů sedmého dne

1/2015

Cena Michala Velíška 100 let Moravskoslezského sdružení Jak můžeme budovat atmosféru přijetí a lásky?

Nadace ADRA udělovala Cenu Michala Velíška Pražská primátorka Adriana Krnáčová předává Cenu Michala Velíška rodičům Petra Vejvody, který zemřel při záchraně své spolužačky

Manželé Vejvodovi s paní Velíškovou, paní primátorkou, zástupci TV Nova, Ministerstva školství a Nadace ADRA

Kytice pro paní Ivu Velíškovou

Oceněné děti, které i přes svůj nízký věk dokázaly svou rozhodností a statečností zachránit lidské životy nebo zdraví svých spolužáků, rodičů, prarodičů, ale i neznámých lidí

Součástí programu jsou i odborné semináře pro veřejnost Tisková konference

Cena Michala Velíška

Obsah Proč potřebuje církev kaplanskou službu? Přijde Ježíš skutečně brzy? Je víra riziková? Jak můžeme budovat atmosféru přijetí a lásky? Příběh pro děti Klub Pathfinder Z domova Z vašich dopisů Oznámení

6 9 10

14 15 16 19 26 27

Jaká témata vás zajímají? O čem by se mělo v Adventu psát více? V čem můžeme zlepšit časopis Advent? Své návrhy a připomínky můžete zasílat na adresu: [email protected] Předem děkuji. Dan Hrdinka Internetové stránky časopisu Advent: http://advent.advent-orion.cz Elektronické dokumenty související s časopisem Advent: www.advent-orion.cz/edokumenty

aneb jak začal příběh jedné sošky… O tomto ocenění slýcháme každý rok, ale možná je pro nás tak trochu známé i neznámé. Pojďme nahlédnout do zákulisí organizace a průběhu ročníku 2014. Ten vyvrcholil 3. prosince a hlavní cenu – sošku anděla – obdržel in memoriam student Petr Vejvoda ze Žďáru nad Sázavou, který bránil svoji spolužačku před duševně nemocnou útočnicí s nožem a sám přitom zahynul. A jelikož se jedná o projekt Nadace ADRA, o odpovědi na následující otázky jsem požádala předsedkyni správní rady nadace Miroslavu Žaludovou. Jaký je vlastně smysl Ceny Michala Velíška? Proč ji organizujete? Je důležité poukazovat na dobro kolem nás, ukazovat pozitivní příklady, které by měly vést k následování. Chceme zapojit veřejnost a společně se podílet na vyjádření uznání „obyčejným lidem“ – neprofesionálům – dětem i dospělým, kteří mají neobyčejné postoje. Nevyzdvihujeme žádné filmové hrdiny ani supermany, ale ty, kteří se ocitli v hraniční situaci a bez ohledu na následky pro ně samotné zasáhli, aby zachránili život nebo zdraví ostatních. Nedávno jsem v souvislosti s tímto oceněním obdržela od jednoho pána mail, kde nám děkoval za práci, kterou odvádíme, a doslovně napsal, že jsme v tom dnešním světě strašně potřební. Bylo to pro nás povzbuzující sdělení. To by mohlo být pěkné motto. Máte nějaké? Ano. Stačí jedna vteřina a změní se vám celý život. Stačí jeden člověk nablízku a vše může být jinak. Jsou ti lidé, kteří byli někomu nablízku v pravou chvíli, opravdoví hrdinové? Nemám ráda, když se někde píše nebo říká, že oceňujeme největšího hrdinu roku. Rádi bychom, aby společnost vnímala, že ten, kdo přebírá hlavní cenu, nereprezentuje jenom sebe, ale i všechny další, kteří neváhali pomoci druhým, zachovali se příkladně a jsou hrdiny. V naprosté většině jsou to skromní lidé. Když se jich zeptáte, zda se nebáli riskovat, odpovídají: „To by udělal každý.“ V minulém ročníku byl mezi trojicí držitelů hlavní ceny mladý muž, který zachraňoval ze silně hořícího auta ženu s dítětem. Doma nic neřekl. Až když se ho o několik

Adra česká republika dní později maminka ptala, kde má mobil, odpověděl jí, že mu shořel… Teprve tak se dozvěděla o statečnosti svého syna. Stejně skromné jsou i děti; všechny nominované zveme na slavnostní vyhlášení už druhým rokem. Tentokrát jich přijelo patnáct. Když se jich moderátor Jan Pokorný (šéfredaktor Radiožurnálu) zeptal, zda se považují za hrdiny, až na dvě všechny odpověděly, že ne. Prý by se stejně tak zachoval každý. Bylo to až úsměvné, jak hrdě to prohlašovaly. Cena Michala Velíška má název spojený s mužem, který kdysi položil vlastní život, aby zachránil druhý. Co se tehdy stalo? Tento muž byl zabit 13. září 2005 na Karlově náměstí v Praze, když se neváhal zastat mladé ženy před násilníkem s pistolí. Jednal, přestože měl v kočárku ani ne roční dceru. Bylo mu pouhých 32 let. Z jeho vraždy byl obviněn a odsouzen na 25 let jistý recidivista D. L. Na památku statečného chování pana Velíška, střihače TV Nova, udělujeme spolu s televizí Nova již devátým rokem tuto cenu. Jak vlastně toto ocenění vzniklo? U zrodu ocenění stál bratr Vítězslav Vurst, tehdejší předseda správní rady nadace. Nápad založit tuto cenu mu prý vnukl jeho syn. Bratr Vurst se akčně pustil do práce, a tak se první ročník tohoto morálního ocenění uskutečnil za veliké pozornosti médií i veřejnosti již v roce 2006. Bratr Vurst je spojovacím prvkem všech ročníků, dodnes je čestným předsedou výboru a vím, že se jedná o jeho „srdeční záležitost“. Jak probíhal ročník 2014? Kolik jste obdrželi nominací a kolik lidí hlasovalo? Nadace ADRA obdržela 538 nominací. Z nich 456 patřilo pozdějšímu vítězi, dalších 82 představovalo ostatní hodnotné činy, včetně 21 dětských. S každým, kdo nominoval, byla v kontaktu moje kolegyně Iva, která má velkou zásluhu na průběhu celého ročníku. V internetovém hlasování veřejnosti jsme obdrželi 12 179 platných hlasů. Slavnostní vyhlášení se konalo 3. prosince v primátorské rezidenci hlavního města Prahy.

4

Kdo a jak vybírá finálové příběhy? Je to devítičlenný Výbor Ceny Michala Velíška. Jsou v něm zástupci Nadace ADRA, televize Nova, Policie ČR, generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru, Magistrátu hlavního města Prahy, paní Iva Velíšková – patronka celého projektu – a také paní Eliška, žena zachráněná Michalem Velíškem, což je pozoruhodné a krásné, když si uvědomíme, s jakými nesnadnými pocity se musely obě v minulosti vyrovnávat. Vybírat finalisty není jednoduché. Rozhoduje podobnost s činem Michala Velíška a něco, co přesahuje ostatní podobné příběhy. Například v minulém ročníku se do finále dostal mladý muž, který zachránil topícího se člověka. Takových nominací jsme měli více, ale zde jsme ocenili, že zachraňoval v místě, kde se kdysi sám topil. Většina z nás ví, že letošní hlavní cenu obdržel 16letý student Petr Vejvoda ze Žďáru nad Sázavou, který zemřel při záchraně své spolužačky. Jak ovlivnila tato tragická událost průběh letošního ročníku? S nápadem nominovat Petra na Cenu Michala Velíška přišli sami studenti střední školy, kde Petr studoval. Pan ředitel nám napsal, že už jenom umožnění nominace dalo žákům i pedagogům určitou morální podporu a zadostiučinění ke zvládnutí posttraumatických stavů. Nominovali ho však mladí i starší lidé. Medializace tohoto smutného případu byla neobvykle veliká. Lidé studovali pravidla, statut ceny a aktivně se zajímali. Abychom mohli Petrovu nominaci považovat za platnou, musela správní rada nadace doplnit pravidla pro zcela výjimečné případy a udělování ceny in memoriam. Byli jste v kontaktu s jeho rodiči? Jak na Petrovu nominaci a ocenění reagovali?

Advent 1/2015

Adra česká republika Obdivuhodně a moc jsme si jejich přístupu vážili. Přestože prožívají ohromné trápení, ochotně komunikovali, přijeli a převzali za svého syna ocenění, zúčastnili se tiskové konference a následující den šli s Vítězslavem Vurstem do ranního vysílání TV Nova. Snažili jsme se jim zaručit soukromí a to, aby se celá záležitost v souvislosti s oceněním nezbulvarizovala. Po převzetí ceny in memoriam Petrova maminka poděkovala za projevenou podporu a vyjádřila, že ocenění si velmi váží. „Petr se vždycky snažil pomáhat slabším. Byl k tomu vedený odmala a tomu i dostál. Péťa si tu cenu zaslouží a jsem zde hlavně proto, aby se na něj nezapomnělo, aby jeho smrt nebyla zbytečná a na něco poukázala,“ řekla. Na otázku novinářů, jestli je třeba napadlo, že neměl bránit spolužačku, rodiče odpověděli: „V tu danou chvíli člověk nepřemýšlí, chová se spontánně a jsme na něj velmi hrdí.“ Měli Petrovi rodiče možnost pozdravit se s paní Velíškovou osobně? Ano, dokonce si spolu promluvili o pocitech, které prožívají, o tom, co všechno může taková tragická událost v jejich životě ovlivnit. Pro obě strany se jednalo o silně emotivní zážitek. A za co obdrželi čestné uznání další dva finalisté? První vyprostil invalidního muže z potápějícího se auta, které sjelo do Vltavy. Druhý muž se v autobuse zastal spolucestující, jež upozornila řidiče na pasažéra ničícího sedačky. Po přestupu do metra vandal muže silně napadl a chtěl ujet. Zadrželi ho ale strážníci a případ se ještě vyšetřuje. Jak vypadá samotné udělení ceny? Program je provázen moderátorem, který od nás obdrží na minuty rozepsaný scénář. Na důstojném průběhu se podílejí zástupci Magistrátu hl. m. Prahy, TV Nova a Nadace ADRA a naposledy i Ministerstvo školství. Hlavní cenu vždy předávají primátoři nebo primátorky hl. m. Prahy, naposledy Adriana Krnáčová. Všechny děti obdrží čestné uznání, chybět nesmí fotografování. Slavnostní atmosféru celému

Advent 1/2015

průběhu dodává i dechová hudba v provedení studentů Konzervatoře J. Ježka. Má soška anděla, kterou laureáti dostávají, nějakou symboliku? Ano, skládá se ze dvou skleněných půlkruhových částí. Spodní znázorňuje život s každodenními pozitivními i negativními okamžiky, proto je povrch narušen plastickým matováním. Horní menší půlkruh představuje čistotu duše a tam výtvarnice a designérka Lenka Súkupová zvolila povrch vybroušený do křišťálového lesku. Skleněné části jsou spojeny kovovým prvkem – hlavou s otevřenými ústy, které symbolizují volání oběti o pomoc či bolestné volání pozůstalých. Už dva roky odměňujete i děti. Jak to prožívají? Ano, dělá nám to radost a pro ně to představuje důležitý okamžik jejich života, na který nikdy nezapomenou. Vždyť i přes svůj nízký věk dokázaly svou rozhodností a statečností zachránit lidské životy nebo zdraví svých spolužáků, rodičů, prarodičů, ale i neznámých lidí. Přijíždějí s nimi celé rodiny, obdržené uznání je vyvěšeno ve škole, píše se o nich v tisku. Naposledy jsme poděkovali 15 dětem a nejmladšímu byly 4 roky. Jejich příběhy jsou zveřejněny na stránkách Nadace ADRA. Součástí programu jsou i odborné semináře pro veřejnost. Na jaká témata? Semináře každoročně vede Bohumila Baštecká. Nyní při posledním ročníku jsme pro velký zájem museli registraci stopnout již o 10 dní dříve. Témata byla například Odvaha bránit druhé, Odvaha na každý den, Odvaha svědčit, Odvaha

5

k zamyšlení soudit a naposledy Odvaha čelit nejednoznačnosti (školy a násilná smrt), přičemž v tomtéž okamžiku poprvé probíhal i seminář pro děti, které pak svoje výstupy prezentovaly všem účastníkům. Jak působí práce s těmito lidskými příběhy na tebe? Nemyslím teď všechnu tu náročnou organizaci, ale spíš tu duchovní stránku.

Seznamovat se s lidmi a jejich obdivuhodnými příběhy je inspirativní. Oni sami se necítí být výjimeční, ale já jejich výjimečnost vnímám. Jsem Bohu vděčná, že mohu spolu s ostatními za Adru vysílat do společnosti signál o tom, jaké hodnoty jako křesťané uznáváme, a moc děkuji všem, kdo nás jakkoliv podporují. Rozhovor vedla Kateřina Piechowicz

Proč potřebuje církev kaplanskou službu? V zářijovém vydání časopisu Advent se bratr Jan Fürst ptal, zda kaplani přežijí rok 2015. Dovolím si na jeho článek navázat a položit jinou otázku. Jaká bude církev, pokud v ní budou scházet kaplani či obecně řečeno to, čemu se odborně říká personální pastorace a evangelizace? Naše církev si v sobě nese řadu dědictví minulosti. Často dědictví dobré a chvályhodné, ale často také pro dnešní dobu svazující nebo přímo podvazující její růst. Jedním z nich je farářské pojetí práce kazatele. Nemáme rádi, když někdo oslovuje naše kazatele jako faráře, a někdy se i vymezíme, že nemáme faráře ale kazatele. Platí ale ještě toto vymezení, nebo se z našich kazatelů stali faráři? Běžný adventistický kazatel má vymezenou oblast svého působení, ve které je jeho úkolem kázat, vyučovat a podporovat duchovní růst svěřených bratří a sester. Je to systém časem prověřený a osvědčený, až nám někdy uniká, že je to systém středověký, farářský, převzatý z katolické správy farností. Systém, který stojí na principu, že lidé bydlí, pracují, rodí se a umírají v určité oblasti, a proto farář věnující se určité oblasti/farnosti má možnost s těmito lidmi v dané oblasti žít, kázat jim a sloužit jim. Systém, který fungoval celá staletí, inspiroval jiné církve (včetně adventistů), aby daný systém přejaly. Problém je, že přestává fungovat. S rozpadem klasické industriální společnosti přestala platit klasická schémata, jako například, že většina lidí umírá tam, kde se narodila, ale také třeba pravidlo, že většina lidí pracuje tam, kde bydlí, že lidé tráví volný čas v místě, kde bydlí a pracují

6

apod. Dnes nejsou výjimkou vesnice, které přes den působí dojmem opuštěných a ožijí až večer, nebo naopak centra měst, kde jen málo lidí bydlí, ale hodně lidí zde tráví svůj pracovní nebo volný čas. S příchodem těchto změn se v pastoraci a evangelizaci zvýrazňuje přístup personální – na člověka zaměřený. Není až tak podstatné, kde člověk bydlí, ale kde se nachází. Jestli chceme lidi oslovovat evangeliem, nemůžeme čekat, až oni přijdou za námi, ale musíme my jít za nimi. Jednou z možných odpovědí na měnící se svět je právě kaplanská služba. Vychází z toho, že nestačí, pokud máme minimálně formálně kazateli pokryté celé území unie. Chceme jít za lidmi. Jestli jsou ve vězení, tak do vězení, jestli jsou v nemocnicích, tak do nemocnic, do armády, policejního sboru, za studenty, tam kde studují, a v budoucnu zřejmě i do průmyslových zón, center měst… Jeden velice nadaný mladý muž mi svěřil své dilema, že uvažoval o kazatelské práci, ale neví, jestli má smysl se o kazatelskou práci zajímat, protože prý slyšel, že jsou naplněné stavy. Nevím, kde to slyšel a co se tím eventuálně myslí. Já vím jen to, že jako adventisté máme možnost mít 1 až 2 vojenské kaplany, a nemáme žádného. Vězeňské kaplany máme tři, přičemž možnosti jsou až násobně větší. Otevřené příležitosti jsou v nemocniční kaplanské službě, vzniká kaplanská služba policejního sboru a v neposlední řadě čtyři v současnosti zaměstnaní studentští kazatelé zdaleka nepokrývají potřeby a možnosti, které jako církev máme. Řada těchto institucí se navíc podílí i na platech kaplanů a při

Advent 1/2015

k zamyšlení současných možnostech často není problém primárně finanční. Problémem je, že nemáme kvalitní lidi. Dovolím si ale pokračovat. Ukrajinská a ruská národnostní menšina v České a Slovenské republice čítá více než 70 000 lidí, kterým se věnuje jeden kazatel v Praze. Stejně velké vietnamské komunitě nikdo. Čistě internetový kazatel v naší unii je jeden, na část úvazku (bratr Vlastimil Fürst, který také působí na internetu, svůj blog píše a se zájemci komunikuje ve svém volném čase). Kazatel v médiích je pouze jeden. Generální konference stále častěji mluví o práci ve velkoměstech. Máme tam sice naše sbory a kazatele, ale schází nám smysluplný projekt jak velkoměsta oslovovat. A to jsem se zatím nezmínil o průmyslových zónách, komunitách, jako jsou motorkáři nebo sportovci, apod. Nevím, kde zmíněný mladý muž vzal informaci o naplněných stavech. Já vidím velké příležitosti, které nám závidí adventisté z okolních států, ale jež nevyužíváme – především proto, že nemáme lidi. Máme možná momentálně obsazené všechny sbory, ale se systémem lokální pastorace, systémem far a farářů dlouho nevystačíme. Svět kolem nás představuje výzvy, které se nemusí opakovat a které si jako církev nemůžeme dovolit promarnit. Jsem vděčný vedení církve, že tyto výzvy vnímá a dle možností na ně reaguje. Bylo vyčleněno několik mladých kazatelů pro práci se studenty. Hledá se kandidát na vojenského kaplana. Máme několik vězeňských a nemocničních kaplanů. S ohledem na příležitosti, na výjimečné příležitosti, které jako církev dnes máme, je to ale dle mého názoru stále málo. K tomu jsou však potřební především kvalitní lidé a vědomí, že toto jako církev chceme a potřebujeme. Uvědomuji si, že se často potýkáme s různými překážkami. Ne vždy je jednoduchá domluva s konkrétními institucemi, kde by měli kaplani působit. Naše republiky nemají v této oblasti často jasnou legislativu a v neposlední řadě je pro církevní administrativu asi občas nelehké rozlišit, kdo touží po službě a kdo pouze hledá jistotu finančního příjmu. Bible nás ale učí, že překážky jsou příležitostí zdolávat je. Můžeme se za příležitosti

Advent 1/2015

a vhodné kandidáty modlit, hledat je, sloužit jako dobrovolníci bez finanční odměny a nepřestávat hledat způsoby jak oslovit dnešního člověka tam, kde se nachází, a sdílet s ním dobrou zprávu o vykoupení. Především však musíme změnit postoj. Možná si teď dovolím trochu se zasnít a vyjádřit svou touhu o církvi budoucnosti. Práce na sborech je, a věřím, že bude i nadále, nejdůležitější, ale není vše, pokud má církev růst. Čím dál větší počet kazatelů by měl mít do budoucna část úvazku jinde než jen ve sborech. Měli by pracovat ve věznicích, místních nemocnicích, se studenty z vysokých škol apod. Sbory by tuto jejich práci neměly vnímat jako vlastní ochuzení, ale jako obohacení společnosti, které sloužíme. Někteří kazatelé by možná neměli být vůbec vázáni na sbory, ale jejich posláním by mělo být nesení evangelia určité specifické komunitě nebo práce kazatele v některé konkrétní instituci. Jako církev bychom neměli tuto jejich práci vnímat jako jejich chvilkové rozptýlení, než se zase budou věnovat pořádné práci, tedy nám – církvi. Pokud jsou v této práci dobří, měli bychom být schopni překonat klasické schéma o tom, že kazatel je určité oběživo, které se musí pravidelně střídat. Měli bychom je podporovat v práci na místech, kde jsou přínosem a požehnáním. Jako církev bychom také měli tyto lidi vnímat jako plnohodnotné kazatele, kteří nejsou méně kazateli proto, že pracují v nemocnici, a ne ve sboru. Mladí lidé by měli slyšet výzvu, že stavy rozhodně nejsou plné. Jako církev nezbytně potřebujeme mladé a vzdělané muže i ženy. Potřebujeme další studentské kazatele, nemocniční kaplany, vězeňské kaplany, kazatele a evangelisty zaměřené na konkrétní komunitu, stejně jako kvalitní kazatele sloužící na konkrétních sborech. Rozhodně nemáme dost, ale naopak velice málo kvalitních a vzdělaných lidí připravených sloužit Bohu v možnostech, které dnešní společnost nabízí.

Marek Harastej, kazatel a vedoucí INRI road

7

k zamyšlení

Filmy pro pamětníky a Teologický seminář Každou neděli, přesně v 17 hodin, jsem se dívával na filmy pro pamětníky. Tehdy jsem ještě nebyl pamětník. Ty staré snímky přibližovaly život, jaký už dnes neznáme. Občas jsem měl možnost sledovat takový film s tatínkem nebo tchánem. Pak to pro mě byla zvlášť příjemná příležitost. Oni totiž už něco pamatovali. Jednotlivé scény dokázali okořenit komentáři svých postřehů a prožitků. Některé filmy nás vracely do doby, kdy se v mnoha rodinách, zvláště těch z venkova, objevoval zajímavý fenomén. Rodiny, které měly syny, si kladly za čest a úkol, aby se jeden z nich stal knězem. A splnění této vize nebylo většinou pro žádnou z rodin snadnou a levnou záležitostí. Kolik odříkání rodičů i sourozenců stál každý rok studenta na teologii! Ale cíl, ten měl často absolutní přednost přede vším. Mít v rodině kněze, to byla jak pro katolickou, tak i pro protestantskou rodinu čest. (Připomenu jen seriál F. L. Věk.) V městských rodinách tomu bylo jinak. Přáním rodičů z vyšší a střední třídy byly děti na místech lékařů, právníků, státních úředníků nebo alespoň obchodníků. Mít v rodině kněze prostě postupně přestalo být pro městské rodiny zajímavé. A čas šel dál. Dnes žijí členové církve převážně ve městech. Většina našich rodin nouzí netrpí. Procento našich studentů na vysokých školách utěšeně roste. V církvi přibývá lékařů, učitelů, programátorů, právníků, bankovních a státních úředníků, makléřů, prostě doktorů, magistrů a inženýrů všeho druhu. Je předností, že ve velkých univerzitních městech se nejen našim studentům věnují studentští pastoři, například ve stále se rozvíjejícím a přitom již osvědčeném církevním projektu INRI road. Na druhé straně je na našem stavebně a technicky zdokonaleném Teologickém semináři na Sázavě jen 7, slovy „sedm“ studentů. Proč? Ztratila v naší církvi vize mít v rodině kazatele, pastora nebo kaplana na váze, úctě a hodnotě? Pokud ano, čím se to stalo?

8

Zapříčinilo to čtyřicet let socialistického ateizmu nebo dvacet pět let kapitalistického materializmu? Proč je pozice duchovních ve společnosti nižší než kredit středoškolských učitelů? Může za to finančně zajímavější ohodnocení jiných zaměstnání? Může za to úroveň nás kazatelů? Kdo za to může? Nemůže být příčina v našem rodičovském příkladu a v očekáváních, která do svých dětí vkládáme? Jsem pastor a kaplan. Začínám tušit, proč jsou pro mě filmy pro pamětníky stále tak příjemné. Ne, nemohu si stěžovat, že bych se v církvi za posledních dvacet pět letech služby netěšil kazatelské úctě. To ani náhodou. Ale ta atmosféra cti – mít doma kněze – ta pro mě má něco do sebe. Naše, moje a tvoje církev má momentálně ve všech sdruženích, podle vyjádření jejich vedení, dost kazatelů. Na Teologickém semináři je sedm studentů. Je to dost, nebo málo? V době: 1) kdy narůstá fluktuace kazatelů, 2) kdy se objevují možnosti mít kazatele jako kaplany ve státních institucích (Armáda České republiky, Vězeňská služba a státní, ale i soukromé nemocnice), 3) v době blížícího se příchodu Spasitele světa, 4) v době navracení ukradeného majetku 5) a rozvoje nebiblických duchovních směrů se mi jeví, že sedm studentů na Teologickém semináři je smutnou známkou vystavenou církvi (nám) za úroveň její oddanosti Božímu záchrannému dílu v naší zemi. Přijali jsme dar spasení? Tak ať je to na nás vidět. Žijme v Duchu Božím s radostí a zodpovědností před Bohem i světem. Jan Fürst, pastor pro každého

Advent 1/2015

k zamyšlení

Přijde Ježíš skutečně brzy? Když měla moje matka okolo deseti let, jen tak mimochodem se zmínila před svojí matkou (mojí babičkou, která když měla sedmnáct let, stala se jednou z prvních adventistek na Slezsku): „Až vyrostu a provdám se…“ Její maminka ji přerušila slovy: „Cože, Aničko? Ty se nikdy neprovdáš. Dříve přijde Pán Ježíš!“ Tato rozmluva se odehrála někdy v roce 1926. Anička se narodila do rodiny adventistů. Můj dědeček a babička byli pokřtěni jako mladí začátkem minulého století. Byli hluboce přesvědčeni, že Pán Ježíš nenechá na sebe dlouho čekat. Moje maminka se provdala během 2. světové války, sama se stala matkou a babičkou a já, její syn, jsem se stal otcem i dědečkem… Adventističtí průkopníci vyšli z velkého zklamání v roce 1844. Tehdy předpokládali, že Ježíš přijde v 2. polovině 19. století. Později byli přitahováni myšlenkou, že Ježíš posunul svůj návrat na přelom 19. a 20. století. Dnes žijeme ve 21. století. A my stále čekáme… Adventistické hnutí bylo založeno na zaslíbení, které dal Ježíš. Od samého počátku jsme věřili, že Bůh nás vzbudil s určitým záměrem. Jakým? Abychom upozorňovali svět na Ježíšův brzký příchod. Přijali jsme prorocké označení „církev ostatku“ (Zj 12,17). Ellen Whiteová nás označila, že jsme podobni Janu Křtiteli: „Jaké je naše poslání? Totéž, kterým byl pověřen Jan Křtitel, o němž čteme: ‚V těch dnech začal Jan Křtitel kázat v judské poušti: Čiňte pokání! Nebeské království je blízko! To je ten, o kterém mluvil prorok Izaiáš, když říkal: Hlas volajícího na poušti: Připravte Pánovu cestu! Urovnejte jeho stezky!‘ (Mt 3,1–3) Každý, kdo se v této poslední době opravdu zapojí do Božího díla, ponese (bude muset šířit) ono nepopiratelné poselství.“ (8T 9) „V této době, která právě předchází Kristovu příchodu na nebeských oblacích, má být naplněno takové poslání, které měl Jan (Křtitel).“ (8T 332)

Advent 1/2015

Ovšem jak dlouho se můžeme považovat za „Jana Křtitele“? Jak dlouho máme varovat svět před něčím, co se mělo podle přesvědčení zakladatelů církve adventistů naplnit před více jak sto lety? Jak dlouho můžeme žít s přesvědčením, že jsme církví ostatku, když dnes to zní jako anachronizmus či přežitek minulého století? Přijde Ježíš skutečně brzy? Která znamení doby tehdy přesvědčila naše průkopníky, že se to stane? V roce 1833 nastalo padání hvězd, tzv. „temný den“ se odehrál v roce 1789 a Lisabonské zemětřesení v roce 1755. Tyto soudobé aktuality zažehly srdce našich předchůdců, takže začali hlásat adventní poselství po celém světě. Nuže, my jsme zde ještě a stále čekáme. Znamení, která vyvolávala nadšení u věřících před 150 lety, jsou dnes pouhými exponáty v muzeu minulosti. Přijde Ježíš opravdu brzy? Odpovídáme: Ano! Tisíckrát ano!

Znamení opoždění Ježíšova příchodu Už samotné opoždění Ježíšova návratu, jež nám působí tolik starostí, je jedno z nejdůležitějších znamení. To, že se opozdil, je jedno z výrazných znamení, že jeho příchod je blízko. Ježíš upozorňuje na tuto skutečnost v Mt 24,48–50 a Mt 25,5 slovy: „Jeho pán ale přijde v den, kdy to nečeká…“ a „Když ženich dlouho nešel…“ Odložení nebo opoždění příchodu je jedním z historicky nejvýznamnějších znamení, že čas Ježíšova návratu je téměř zde. Je snadné ukázat prstem na posledních 150 let a říct: Naši průkopníci nikdy nesnili o tom, že by se ještě dožili konce 19. století. A kdo jsme my, kteří žijeme ve 21. století? Kde jsme získali důvod k přesvědčení, že se v pohodě dočkáme 1. poloviny třetího milénia? Nemohu argumentovat tímto druhem logiky. Mohu jen poukázat na Písmo, které v poslední kapitole hned třikrát zaznamenává Ježíšův slib: „Hle, přijdu brzy!“ (Zj 22,7.12.20).

9

generace padesát plus… Naše země před nedávnem vzpomínala 25. výročí sametové revoluce. Ve východní Evropě se hroutila komunistická nadvláda. Jedenáct let před rokem 1989 jsme s brněnskou mládeží prožívali krásnou letní sobotu na chatě staršího sboru. Stali jsme se terčem útoku státní bezpečnosti a dostal jsem zákaz činnosti kazatele na jižní Moravě. Od poloviny osmdesátých let jsem působil v Praze a v Brandýse nad Labem. Tam jsme i v době totality pořádali biblické přednášky a rozdávali ručně vyrobené pozvánky. Jedna z nich se dostala až do rukou vysokého důstojníka na ministerstvu obrany. Ten podal stížnost u církevního tajemníka. Jedna přednáška se totiž jmenovala „Jak skončí náš svět? Máme naději?“ Byl jsem za to předvolán „na kobereček“. Ale mohli jsme dál pokračovat v evangelizační činnosti. Moc „rudých“ se definitivně zlomila až na konci roku 1989. Přišlo to náhle. Ani někteří vedoucí církve to tak brzy nečekali. V listopadu a prosinci téhož roku jsme s mládeží pražských sborů adventistů chodili na Staroměstské náměstí u Husova památníku zpívat

spirituály „My to vyhrajem“ aj. Vzpomínám si, jak mi mrzly prsty při hraní na kytaru. Ale uvnitř v srdci nás hřálo nadšení a vděčnost Bohu z darované svobody. Tato nová situace, která tehdy nastala ve východní Evropě, mě přesvědčuje, že Bůh je stále v činnosti. To tajemství zjevil On sám kdysi dávno Danielovi, který prohlásil: „Chváleno buď jméno Boží od věků až na věky – moudrost a síla jemu náleží! On mění časy a období, sesazuje krále a jiné nastolí. Mudrce obdařuje moudrostí, rozumným dává poznání“ (Da 2,20.21). Věříš, že On je stále ředitel dějin a má „pod kontrolou“ i čas Ježíšova příchodu? Události minulých let to potvrzují. „Amen, přijď, Pane Ježíši!“ (Zj 22,20). (Použité biblické texty jsou z překladu B21.)

Enoch martínek

Je víra riziková? Před lety jsem si přivezl ze zahraničí pozvánku na evangelizaci, která probíhala v jednom americkém městě. Pořadatelé chtěli vzbudit pozornost co největšího počtu lidí, a tak na ni vytiskli tučný titulek: „Měj odvahu riskovat a dej se na cestu víry!“ To je výzva, která stojí za zvážení. Je cesta víry riziková? Riziko! Mnozí lidé je považují za hrozbu, a proto se mu velkou oklikou vyhýbají. Za každou rizikovou situací vidí možnost selhání, neúspěchu nebo ztráty. Riziko považují za hazard. Riskovat se odváží jen ten, kdo je vybaven určitou dávkou optimizmu. On vidí za možnými problémy příznivé vyhlídky a šanci na úspěch, a proto se nenechá odradit. My se ovšem chceme zamyslet nad rizikem víry. Jaké riziko víra přináší? Není třeba pochybovat o tom, že na počátku duchovní cesty každého věřícího člověka stála touha

10

získat věčný život. Ten lidé ztratili svým odvrácením se od Boha. Jestliže tedy říkáme, že cesta víry je riziková, znamená to, že každý věřící, kdo se na ni vydal, je riskující optimista, který se nechal zlákat nabídkou příznivých podmínek života na věčnosti? Nápovědu k vyřešení této otázky najdeme v Bibli, když se podíváme do 11. kapitoly v Listu Židům. Tam se nám otevírá pomyslná „dvorana velikánů víry“. Nahlédněme do ní, abychom zjistili, jak se někteří bibličtí hrdinové víry chopili šance na úspěch a do jaké míry riskovali. Noe riskoval, když uvěřil Bohu, že přijde potopa. Ačkoliv neviděl jediný náznak, že by se něco takového mohlo stát, začal stavět loď k záchraně své rodiny (verš 7). Abraham opustil zabydlené město a riskantně se vypravil do neznámé země, která měla být dědičně

Advent 1/2015

generace padesát plus… svěřena do užívání jeho rodu. Uvěřil a uposlechl, ačkoliv nevěděl, kam jde (verš 8). Abrahamova manželka Sára riskovala, když ve svých devadesáti letech přistoupila na to, že porodí Izáka, který se stane praotcem velkého národa (verš 11). Abraham opět riskoval, když šel obětovat svého syna Izáka, s nímž bylo spojeno zaslíbení o rozmnožení jeho rodu (verše 17–19). Mojžíš riskoval, když se zřekl postavení na faraonově dvoře, vystavil se tak hněvu panovníka a nakonec musel utéct z přepychu královského dvora a stal se pastýřem stád (verše 24–27). Jozue riskoval, když přijal radu, aby se beze zbraně zmocnil hrazeného a pevného města Jericha (verš 30). Rachaba riskovala, když na půdě svého jerišského domu ukryla izraelské vyzvědače (verš 31). Jak se máme na tyto hrdiny z „dvorany velikánů víry“ dívat? Byli všichni pouhými riskujícími optimisty? Řídili se ve svém rozhodování jenom intuicí, nebo čerpali z jiného zdroje? Důvodem, aby byli zařazeni mezi významné postavy Bible, nebyl jejich optimizmus, ale bezmezná víra v Boha. A nelze přehlédnout skutečnost, že v širokém seznamu velkých biblických osobností nejsou pouze ti, které jsme zde uvedli. Můžeme k nim připojit bezpočet dalších jmen. Jeremjáš riskoval, když neohroženě prorokoval zkázu národa. Šadrak, Mešak a Abednego v Babyloně riskovali, když nedbali na varování, že budou upáleni v ohnivé peci. Daniel riskoval, když se navzdory královu zákazu modlil k živému Bohu, a musel pak strávit noc mezi hladovými lvy. Jan Křtitel riskoval, když nemravnému králi vytýkal hřích. A v neposlední řadě riskovali i učedníci a apoštolové, když v pohanském světě hovořili o Ježíši Kristu. Není ovšem riziko jako riziko. Buď člověk sleduje vlastní cíle a riskuje v zájmu jejich dosažení, nebo riskuje proto, že sleduje cíl, který mu nabízí Bůh. Riskovat ve vlastním zájmu může někdy přinést dočasný prospěch, ale takový risk v konečném pohledu vždy znamená ztrátu, protože se bereme o věci časné, které nám stejně jednou vypadnou z ruky. Takové riziko se vždy podobá cestě v mlze,

Advent 1/2015

kdy člověk jenom tápe, jelikož nevidí ani na krok před sebe. Někdo by mohl položit otázku, jestli život s Bohem také nepřináší ztráty. Odpověď je snadná, protože nám k ní podal vysvětlení už Pán Ježíš: Jestliže riskujeme s Bohem, pak nás to může stát všechno, co máme, ale na druhé straně získáme všechno, co má Bůh. Zkušenostmi je ověřeno, že Boží lásku, moc a bohatství nemůžeme nikdy poznat, pokud nevstoupíme na „rizikovou cestu“ s ním. Na cestě s Bohem se riziko stává synonymem pro důvěru. V životě každého člověka přicházejí chvíle, kdy se setkává s obavami a strachem. Ovšem ten, kdo je zakotvený v Bohu, získává novou sílu, protože se opírá o jeho moc a jeho jistá zaslíbení. Velkým poučením je historie Izraelců. Riskovali, když opustili Egypt, kde zanechali své domovy, a pouze na základě ústního příslibu procházeli nevlídnou pouští, za kterou je čekal nový domov. Pokud spoléhali na Boha a nechali se jím vést, nesl riziko jejich putování On, ale ve chvílích, kdy mu přestávali důvěřovat, poznávali svou bezmoc. A jediné, co dokázali, bylo reptání a pláč. Riziko spojené s jejich vstupem do zaslíbené země bylo velké a jeho překonání bylo závislé jenom na důvěře v Boží sliby. Ano, Bůh jim předem nedal nic víc než ujištění, že je miluje a že s nimi bude. Dal jim své slovo a tomu měli důvěřovat! A tak to platí stále. Ani dnes od svého lidu nežádá víc než důvěru v jeho slovo. Pamatujme, že důvěra se rodí a postupně roste v malých zkušenostech denního života. To věděl Ježíš, když dával příležitost učedníkům, aby s ním spolupracovali na jeho velkých činech. On učinil velký zázrak, když nasytil pět tisíc hladových posluchačů, ale své učedníky přitom nepostavil stranou a neučinil z nich pouhé diváky. Zapojil je do služby, aby se na jeho divuplném činu podíleli. Riziko velkého činu nesl On. A v tom je ponaučení pro nás. Hájíme-li ve svém životě čest nebeského Otce, pak jako jeho děti nikdy neneseme riziko sami. On je s námi a svou věc obhájí. Prosme o víru, která nám přinese odvahu riskovat na cestě k nebeskému domovu! Jiří Drejnar

11

generace padesát plus…

… Nejen pro Generaci padesát plus… Po uplynutí 14 let jsme si zvykli na to, že žijeme v novém, 3. tisíciletí po Kristu, a očekávání zvláštní události v dějinách lidstva pomalu vyprchává. Nejen mladí lidé počítají s tím, že před nimi je dostatek času pro uskutečnění plánů pro osobní život, včetně úsilí na zlepšení situace ve světě. Neměli bychom zapomínat, že každý den života je velká Boží milost bez ohledu na náš věk. V průběhu roku 2015 máme opět možnost sejít se a zavzpomínat, jak nás Pán Bůh vedl, ale také si připomenout Boží zaslíbení pro přítomnost a budoucnost. Je důležité zdůraznit, že naše setkání jsou sice především pro starší generaci, ale přesto netrváme na věku od 50 let. Můžete přijet se svými přáteli. Pokud mají touhu po společenství, věřím, že nebudou zklamáni. Jsou opět zajištěny tři pravidelné akce, které znáte z předchozích let. Rádi bychom je obohatili. Pro pobyt v Poděbradech plánujeme zahraniční návštěvu. Na Sůkenickou přislíbil svoji účast bratr Jiří Drejnar. Na Slovensku bude více času pro využití nejen účinků slané a teplé termální vody, ale také našich obdarování. Věříme, že je z čeho vybrat. Mimo programů je stejně důležité společenství, které nás vždy obohacuje a povzbuzuje, takže máme i na co vzpomínat… Můžeme se těšit na známé, ale i zcela nové tváře. Pokud vás některá akce zaujala, pak se přihlaste co nejdříve, protože pobyty bývají brzy obsazené a počty účastníků již nelze navyšovat. Zájemcům rádi poskytneme podrobnější informace.

Nabídka Generace padesát plus v roce 2015 Vzhledem k nastaveným podmínkám a vytrvalému zájmu jsou zajištěny tři akce, které probíhají již několik let. Účastníci nás přesvědčili, že je dobré tyto pobyty zachovat. 1. Můžeme se prohřát v termální vodě v Podhájské na Slovensku. Termín: 24.–31. května (stejný termín jako v roce 2014). V lázních začíná letní sezona a uvítá nás odpočatý personál. Je dobrá kombinace počasí a teplých bazénů. Od našeho penzionu dojdete do areálu za 15 až 20 minut. Zde trávíme většinu dne. Na tomto pobytu si účastníci zajišťují stravu sami. Vše potřebné je možné sehnat jak v areálu lázní, tak v penzionu. Večerní program prožíváme společně. 2. Pokračujeme pobytem na Moravě v Beskydech v termínu 21.–28. června (od neděle do neděle) na horském hotelu Sůkenická (stejný termín jako v roce 2014). Červen je vhodný čas pro pobyt na horách. Pro mnohé stačí využít lesní cesty v okolí hotelu a vychutnat si nádherné výhledy do krajiny. Na vrcholku horského sedla se chceme ztišit a vnímat dílo Stvořitele. Celý hotel s příslušenstvím je nám k dispozici. Součástí pobytu jsou další aktivity, včetně

12

Advent 1/2015

zdravý životný štýl oblíbeného ranního cvičení a návštěv vodního areálu v blízkém hotelu Horal. Tradicí se stala návštěva hudební skupiny Ženáči. 3. Lázně Poděbrady v termínu 7.–12. září (pondělí až sobota). Pobyt je v době hlavní lázeňské sezóny. Naše hotely Libuše a Libenský jsou vedle Centrálních lázní, kde máme procedury. Je možnost dokoupit si další procedury na místě. Vzhledem k individuálnímu rozplánování procedur se očekává samostatnost v docházení. Součástí programu je možnost procházek nejen po obou březích Labe. Večer se scházíme v prostorách místního sboru. Prožijeme společně sobotu.

Orientační ceny Sůkenická (horský hotel – ubytování, stravování – plná penze 7 nocí) – 2 870 Kč Podhájska (penzion – ubytování a celodenní vstupné 7 € za noc + vstup 5,4 € za den /ZTP 4,7 €/) Poděbrady (hotel – ubytování, stravování – plná penze, 1 procedura denně – 5 nocí) – 3 250 Kč Podrobné informace dostanou účastníci písemně v dostatečném předstihu. Můžete se podívat na oficiální internetové stránky církve: Generace 50 PLUS, kde naleznete fotografie z pobytů. Pokud poznáte účastníky, mohou vám poskytnout vhodné informace a doporučení.

PŘIHLÁŠKY a bližší informace Miroslav Starý (e-mail: [email protected]; tel.: 739 345 678) a Alžběta Stará (tel.: 605 551 126).

Ako nepodľahnúť „chorobe životného štýlu“ Nový rok – január: nové očakávania, nové túžby, nové predsavzatia, jednoducho začiatok, ktorý môže znamenať zmenu… alebo ďalšiu frustráciu, sklamanie či rezignáciu? V každom prípade je tu nová šanca, ktorá prichádza s novým začiatkom. Podarí sa nám niečo zmeniť, vylepšiť či „naštartovať“? To bude záležať len na nás samotných, s čím súvisia aj Sokratove slová, že „tajomstvo zmeny spočíva v nasmerovaní všetkej energie tak, aby ste nebojovali proti starému, ale aby ste tvorili nové“. Odvaha začať s Bohom tvoriť niečo nové vo svojom živote je výzva, ktorej prijatie môže pomôcť nielen nám, ale aj tým, ktorým slúžime. Rok 2015 je v našej cirkvi vyhlásený za „rok zdravia“. V našej únii by sme ho chceli prežiť ako rok zdravia a pohybu, keďže riziko pohybovej nečinnosti je skoro rovnaké ako riziko vysokého cholesterolu, vysokého krvného tlaku či fajčenia. Podľa harvardskej štúdie každá minúta telesnej aktivity nám predlžuje život až o dve minúty, pričom dôležitejšia ako intenzita

Advent 1/2015

je pravidelnosť pohybovej aktivity. Preto ak nezmeníte niečo, čo robíte každý deň, zmena vo vašom živote nenastane. Úspech bude záležať na získaní každodennej rutiny, pričom môže utrpieť aj naše pohodlie, lenivosť, a možno pocítime, že protestujú aj svaly. Ale ako povedal M. De Montaigne: „Kto sa bojí utrpenia, trpí už tým, že sa bojí.“ Človek získava silu, skúsenosť a sebadôveru každým zážitkom, v ktorom sa musí pozrieť strachu do tváre. Keď musí urobiť to, čo urobiť akože nedokáže. Veď už latinské príslovie hovorí, že „hanbou nie je neúspech, hanbou je strach pred ním“. Strach je len stav mysle a ten je možné ovládnuť aj kontrolovať, lebo si ho človek vytvára sám. Boh obdaril človeka absolútnou kontrolou nad jednou vecou – a tou je spôsob jeho myslenia. Mysli tak, aby si netrpel ty ani druhí, veď i tebe Boh hovorí: „Neboj sa, lebo ja som s tebou. Neobzeraj sa v strachu, lebo ja som tvoj Boh… (Iz 41,10). On chce byť s tebou aj pri tvojich nových rozhodnutiach – rozhodnutiach týkajúcich sa

13

zdravý životný štýl napríklad zmeny tvojho životného štýlu. Veď najlepší spôsob, ako riešiť problémy civilizačných chorôb, je snaha zabrániť im, aby sa vôbec vyvinuli. Aj o tom môže byť „rok zdravia a pohybu“. A ak v ňom pomôžeme nasmerovať správne aj niekoho

iného, pomôžeme mu nepodľahnúť chorobe nazvanej „zlý životný štýl“. K tomu vás chceme motivovať počas celého roku 2015 aj na našich webových stránkach a v časopisoch. Bohumil Kern, vedúci oddelenia zdravia

Jak můžeme budovat atmosféru přijetí a lásky? Selektivní vnímání Rok 2015 byl vyhlášen Generální konferencí naší církve jako „Rok zdraví“. Klademe důraz na zdravý způsob života a vytváření zdravých návyků. Máme komplexní program prevencí nemocí – NEWSTART PLUS – a jde jen o to, abychom jej v praxi dodržovali. Ráda bych zdůraznila, že jde o program harmonicky vyvážený, kdy přeceňování jednoho bodu může vést ke kritickému pohledu na ty, pro které je důležitější bod jiný. Přesně podle pravidla „podle sebe soudím tebe“. V medicíně se tento fenomén označuje jako „selektivní vidění“. V současném světě je tak velký tlak na našich pět smyslů, že je nemožné všechny podněty vědomě zpracovat. Proto náš mozek rozlišuje mezi relevantní a méně relevantní informací. Zjednodušeně řečeno – bereme za pravdu to, co v té chvíli považujeme za důležité. Jak si s tím náš mozek poradí, podle jakých kritérií, je fascinující.

14

Slyšíme, co chceme – jistě znáte tento typ selektivního naslouchání. Vědomě rozlišujeme, co chceme slyšet (pozvání k obědu versus požadavek vynést odpadkový koš). Mnohokrát se mi v praxi stalo, že přes průkazné informování nemocného o nepříznivé nádorové diagnóze tento člověk na druhý den při velké vizitě tvrdil, že mu nikdo nic neřekl a informován nebyl – vytěsňujeme to, co je pro nás nepříjemné, a vnímáme to jako ohrožení. Problém je v tom, že selektivní naslouchání vede i k selektivnímu jednání – nerozhodujeme se racionálně, můžeme promeškat léčebnou šanci. Tak vnímáme i běžné věci v životě. Má to i svou dobrou stránku – nemusíme vědět vše o jiných, a když nás někdo zahrnuje klevetami o druhých nebo pomlouvá přímo nás, můžeme „vypnout knoflík“. Právě to, že selektivní vnímání vede k selektivnímu jednání, nás často poškozuje, a to tím, že neuděláme důležité rozhodnutí nebo potřebnou změnu a stále zastáváme falešný názor. Selektivně je možné číst i noviny, dokonce i Písmo svaté – člověk si snadno vybere to, co se mu hodí, a přehlédne, co by nás změnilo a k čemu je třeba vynaložit určitou snahu. Lepší by bylo nepřizpůsobovat fakta svým potřebám, ale vzít je taková, jaká jsou. A čestnější by bylo jednoduše dodat, že k určitému kroku momentálně nejsem připraven. Tak zůstává potenciál ke změně v budoucnosti. Vysoké nároky vytvářejí nespokojenost a může se vytrácet láska. Zvykli jsme si na vysoký standard a bereme jako samozřejmost, že vše, co potřebujeme, máme bezprostředně k dispozici. Může se stát, že máme batoh splněných přání, a přitom si nevážíme jeho obsahu? Že bez touhy

Advent 1/2015

Příběh pro děti a úsilí dobrat se změny a nových výsledků není pocit svobody a štěstí? „Nejhorší nemocí není lepra ani tuberkulóza, nýbrž pocit, že na mně nikomu nezáleží, nikdo mě nemá rád a jsem úplně opuštěný,“ říká Matka Tereza. „Není dobré člověku býti samotnému,“ čteme v Bibli. Posiluje nás, když vnímáme náklonnost lidí, kteří jsou nám nablízku. Znamená to ale bezpodmínečné přijetí, opravdový zájem o druhého, jeho pocity, jeho názor. Často to však neumíme – když druhý přichází se svým problémem, máme hned hotovou odpověď, dobře míněnou radu. Bolest je však hluboká rána a je nutno ji nejdříve vyčistit, popsat, vydat ze sebe, pak vystavit slunci k vyschnutí a nechat zahojit novou kůží – a vědět, že i ta je velmi citlivá. Opravdový zájem znamená, že ukážu něco ze sebe a poskytnu vhodný prostor – ukaž mi, co cítíš a jak myslíš, potřebuju ti rozumět. Tázání je vzbuzeno soucitem – souvisí to s tím, jak se ptáme (plačte s plačícími), a jako každé hojení potřebuje trpělivost a čas. Pak může být krize bodem obratu. Pak se můžeme na věc podívat z jiného úhlu, z jiné perspektivy. Pak nebudeme mít selektivní vidění, které je způsobeno tím, že se na vše díváme skrz „brýle“ svého pojetí.

Atmosféra přijetí a lásky V otevřeném prostoru se lépe dýchá, potřebujeme otevřenost a dobré vztahy. Když spolu nekomunikujeme, je to jako ticho před bouří. Není v našich silách v sobě trvale nést vše, co potlačujeme – i zážitky, které se snažíme vytěsnit, nás ovlivňují a časem vyplují na povrch. Odložme potřebu vyhrát, mít vždy pravdu, potřebu být super a mít více, starost o svou reputaci. V jedné studii byl zkoumán vliv psychického rozpoložení na zdraví. Byly vytvořeny tři srovnatelné skupiny lidí – všichni měli za úkol zaznamenávat celý týden své zážitky. Jedni měli zapisovat věci, za které byli vděční, druzí neutrálně popisovat události a třetí skupina své problémy. Výsledkem bylo, že v první skupině bylo méně nemocnosti, lidé byli optimističtější a lépe připraveni na další den. Pořiďme si pro nový rok 2015 „zápisník vděčnosti“, do kterého si budeme zapisovat to, zač vděčíme Bohu i jiným lidem – to je nejlepší cesta ke zlepšení své vizáže i svého zdraví. Jana Krynská, lékařka

Příběh pro děti Jak jsem se učil cizí jazyky Milé děti, kterým jazykem se domlouváte s kamarády? Je to ten, kterým mluví vaše maminka, tatínek, babička nebo dědeček, že? To je jazyk mateřský. A učíte se i jiný jazyk? Tím se domlouvají děti a dospělí v cizích zemích. Můžete jmenovat některý cizí jazyk? Asi mi odpovíte: Angličtina, němčina, ruština, francouzština, italština a jiné. Já jsem se narodil do rodiny, kde se mluvilo hned třemi jazyky – česky, polsky a německy. Těmto jazykům se vyučovalo na Slezsku v době, kdy moje maminka a babička chodily jako studentky do školy. Já jsem začal navštěvovat školu pár let po skončení

Advent 1/2015

2. světové války. A tam jsme se učili nejen češtinu, ale také ruštinu. Ta mi šla tak dobře, že jsem se účastnil školní konverzační soutěže. Němčinu jsem naopak neměl rád, protože se říkalo, že je to jazyk okupantů. A zlobilo mě to tím více, protože doma rodiče mluvili německy, aby něco utajili před námi dětmi. Přesto jsem se chtěl učit nějaký jazyk, kterým se mluví v západních zemích. Jeden strýček nám v dětské sobotní školce řekl, že angličtina je mezinárodní jazyk a že adventisté se dorozumívají angličtinou po celém světě. Často nám četl z časopisu „Guide“ překlady příběhů

15

Pathfinder pro děti, které se uveřejňovaly v jeho české verzi „Naše světélko“. Tehdy ve mně uzrálo rozhodnutí, že se budu učit anglicky. Přihlásil jsem se do večerní jazykové školy v Ostravě, kam jsem chodil tři roky. Při tomto studiu mě hodně povzbudil anglický překlad Bible – „New English Bible“, který jsem dostal poštou až z Velké Británie. V roce 1969 jsem se mohl zúčastnit mezinárodního kongresu adventistické mládeže v Zurychu a tam jsem zjistil, že díky angličtině mohu rozumět kamarádovi z Ameriky nebo si popovídat s kamarádkou z Japonska. Ovšem největší zážitek byl společný zpěv přítomných

mladých věřících známé křesťanské písně ve všech jazycích, které tam byly zastoupeny. Tam jsem slíbil Ježíši, že mu budu sloužit. Vy, milé děti, se můžete dnes učit cizí jazyky už od mateřské školky. Využijte toho a nenechte se odradit tím, že vám to hned nepůjde dokonale. Důležité je vytrvat a číst cizojazyčné knihy a časopisy pro děti nebo sledovat filmy, např. kreslené biblické příběhy s anglickým textem. A přeji vám hodně radosti z navázání nových přátelství s kamarády i z jiných zemí. Ať vám právě k tomu poslouží některý cizí jazyk! Enoch Martínek

Klub Pathfinder ZLIN-BALL 2014 Již druhým rokem proběhl ve Zlíně turnaj v netradičním sportu, který nese oficiální název KIN-BALL. Najdete o něm bližší informace na webových stránkách, které nás před dvěma roky nadchly pro zakoupení kinballového míče, slibujícího zajímavou zábavu. Míč nebyl zrovna nejlevnější, ale reklama nelhala. Mírné přizpůsobení pravidel pro mladší věkovou skupinu soutěžících zajistilo rychlé pochopení základních pravidel a klání bylo velmi dramatické. Zápolilo se s velkým nasazením, ale v křesťanském duchu „fair play“. Že při této hře hraje velkou roli nejen zkušenost, ale také taktika, prezentuje samotná skutečnost, že loňští vítězové na titul letos nedosáhli a na „bedně“ skončili také úplní nováčci. Soutěžících čtyřčlenných týmů bylo tentokrát 12 a vítězi se stali borci – Divoši z Vojkovic. Na druhém místě se „blýskli “ Bobři z Veselí nad Moravou a k velkému překvapení všech na třetí příčku vystoupal tým nováčků z Kopřivnice. Všichni jsme si dobře zahráli. Přijeďte příští rok také. Těšíme se na vás… Pathfindeři z moravskoslezské oblasti – Bobří stezka

16

Advent 1/2015

Pathfinder

PF 2015 Vykročme do nového roku s moudrostí a odvahou od Hospodina Pomyslný milník našich životů je opět za námi a před námi leží nepopsaný list roku 2015. V ruce každého z nás je pero a příležitost na tomto listě zanechat svou jedinečnou stopu. Klub Pathfinder v tomto ohledu samozřejmě znovu naváže na osvědčené a dobré aktivity, chtěl bych však nyní vypíchnout některá z témat, která budou pro tento rok jedinečná. První novinka je hned v tomto časopise. Od letoška již nebude obsahovat barevnou přílohu. Chceme do Adventu samozřejmě psát i nadále, ale již v rozsahu podobném ostatním oddělením. Uvědomujeme si totiž, že časopis se dnes již zřídka dostane do dětských rukou, že ty si daleko spíše vše prohlédnou na internetu. Chceme se tedy v Adventu zaměřit na vás, rodiče a prarodiče, a věnovat se tématům spíše osvětovým – vysvětlujícím smysl jednotlivých aktivit a metod, které v Klubu Pathfinder používáme. Články z akcí, včetně fotografií a videí, a inspiraci pro děti a vedoucí budeme dávat hlavně na internet. Chceme také tyto články na stránky naší církve dávat mnohem častěji, než jsme to dělali doposud. Druhým výrazným tématem letošního roku je vzdělávání. Opět otevíráme kurz pro nové vůdce – a to ve všech třech sdruženích. Chceme tak pomoci každému, kdo by se rád jako vedoucí věnoval dětem, aby nemusel zbytečně tápat a objevovat již osvědčené. Druhým kurzem, který letos připravujeme úplně poprvé, je Masterguide. Omlouvám se za to cizí slovo, které znamená vazbu s ostatními pathfindery v naší divizi. Pro nás v České a Slovenské republice to bude instruktorský kurz. Jeho cílem bude vychovávat lektory rádcovských a vůdcovských kurzů a také koordinátory velkých akcí a oblastí (několika oddílů). Třetí výraznou akcí pak bude letní účast našich pathfinderů na divizním camporee ve Švýcarsku. Nosným tématem tohoto společenství 2 500 dětí je Jonášův příběh. Čeká nás tam mnoho inspirace, soutěží a nových přátelství. Věřím, že zde osvědčíme dobré jméno našeho Klubu Pathfinder. Kromě těchto tří témat se bude celoročně scházet téměř sto oddílů, budou realizovány desítky víkendovek a téměř čtyři desítky táborů. A to vše díky více než dvěma stovkám dobrovolníků, kteří takto odpovídají na Boží povolání ke službě. Přeji každému, kdo se na tomto všem bude podílet, odvahu a moudrost od Hospodina, ať pomyslný list letošního roku je bez kaněk a škrtání. Ať každá jednotlivost pomáhá dětem a mladým lidem na cestě k Hospodinu a On je tím zároveň oslaven. Dawy

V roce 1991 jsem měl možnost ještě jako mladý skaut vyrazit na první camporee, které po sametové revoluci otevřelo své brány i nám z tehdejšího Československa. A byl to zážitek na celý život. Poprvé jsem stál v moři, viděl nádherné architektonické skvosty Itálie a pocítil i kouzlo mnoha-

Advent 1/2015

17

Pathfinder

národního společenství. Nikdy nezapomenu na ilustrace v kázáních Roberta Badenase, ale ani na naše vedoucí, a zvláště na jednoho z nich… Každé ráno se vytratil z tábora a vracel se asi až po čtyřiceti minutách. Nikdo z ostatních vedoucích s ním nešel a mně, zvídavému to dítěti, se to zdálo krajně podezřelé. A tak, když se to opakovalo již několikátý den, jsem se rozhodl milého strýčka sledovat. Překvapilo mne, že nešel směrem ke středu areálu, ale nahoru do nedalekého lesa. O to víc jsem byl zvědavý a krčil se v křoví, aby mne nezahlédl. A podařilo se, ten den jsem jej odhalil! Lépe řečeno, odhalil jsem jeho hluboký vztah k Pánu Bohu. Strýc Milan Kašlík se totiž zastavil na malé mýtince a poklekl ke kmeni spadlého stromu. Položil na něj své ruce a jeho rty se začaly pohybovat – modlil se. Tiše, schoulený v trávě, jsem jej ještě chvíli pozoroval a najednou jsem v srdci zatoužil být jako on. Stal se tam pro mne jedním z mých dětských „hrdinů víry“. Rád bych proto nám dospělým do toho nového roku 2015 popřál, abychom se, třeba i mimoděk, stali „hrdiny víry“ pro naše děti. A dětem si dovolím popřát, aby z nás dospělých, kteří je obklopujeme, vyřazovala vždy jen živá a upřímná víra, která jim bude motivací pro jejich vlastní cestu za Kristem. „Připomínám si tvou upřímnou víru, kterou měla už tvá babička Lóis a tvá matka Euniké, a kterou máš, jak jsem přesvědčen, i ty“ (2Tm 1,5). Lukáš Jureček

Milí kamarádi, kamarádky, pathfindeři a naši příznivci, nový rok 2015 začínáme s rubrikou Pathfinder v „novém kabátě“… Je trochu jiný než ten, který jsme „nosili“ v minulých patnácti letech, ale věřím, že i nadále vás bude „hřát“ svým obsahem. Přeji vám do každého dne nového občanského roku Ježíšův pokoj, jeho radost a také jistotu, že je trvale s vámi na palubě loďky vašeho života. Protože jen to může být naší jistotou v bouřích, které nás mohou potkat. Kdysi jsem četl hezkou zkušenost, kterou vyprávěl jeden cestovatel. Při svém pobytu v Tichomoří dalekohledem pozoroval rybářské bárky domorodců lovících ve vodách oceánu. Všiml si, že se vždy vracejí s nákladem ulovených ryb tak, aby to ke břehu stihli ještě před silným večerním náporem větru. Obdivoval svalnaté domorodce, kteří na dřevěných kánoích, naplněných až po okraj rybami, umně pádlovali ke břehu. Někdy se ale stalo, že se některé loďky při svém návratu zpozdily a pak ani silné svaly domorodců nestačily na vítr, který vanul od pevniny. Vratkým kánoím hrozilo akutní nebezpečí, že se potopí. A tehdy tento muž zaregistroval něco, co jej zaujalo. Opozdilé kánoe se na otevřeném moři sjely dohromady a rybáři je navzájem provázali tak, že vytvořili jakýsi vor, který bezpečně přečkal i s nákladem celou noc na vlnící se hladině až do doby, kdy se ráno hladina opět uklidnila. A tak mám ještě jedno přání. Držme se hesla pathfinderů: „Láska Kristova ať nás spojuje…“ Jerry

18

Advent 1/2015

z domova

Z DOMOVA Ženy v akci Počátkem září se konal v Německu, v křesťanském kongresovém centru ve Schwäbisch Gmünd, první kongres oddělení Služby žen v naší Interevropské divizi. Téma kongresu znělo: Ženy v akci. Z Česko-Slovenské unie se kongresu zúčastnila skupina žen z Čech, Moravy a Slovenska. Byli pozváni také vedoucí bratři a jejich manželky, aby se více dozvěděli o tom, co oddělení Služby žen sleduje a čemu se věnují sestry v jiných zemích. Kromě sester, které vedou toto oddělení, Denisy Hochstrasserové z divize, Heather-Dawn Smallové a Raquel Arraisové z Generální konference a ředitelky Centra pro spiritualitu a zdraví Carly Cibetové Parkové nás oslovil i předseda divize Bruno Vertallier poselstvím o ženě jako nositelce světla a života. Vyslechly jsme přednášky, hudební přednesy, zúčastnily jsme se workshopů, kterých bylo celkem devatenáct. Zaujala nás představení žen v různých zemích naší divize a prožily jsme večer národů, kde také zazpívala sestra Kašlíková píseň „Znám tu zem nádhernou“. Při prezentování různých typů činnosti našich sester upoutala mezi dalšími Karin Pospíšilová představením pražské Lékořice a jejích aktivit. Kongresu předcházelo také setkání vedoucích žen kazatelů (Shepherdees), kde byla přítomna Alenka Pavlíková. Tandem překladatelek – Lenka Lukáčová a Nina Majerová – nás bez jediného zádrhele a s bravurní profesionalitou i vlídností provedl celým programem. Na stránkách oddělení Služby žen naší divize: www.women.eud.adventist.org/women-in-aciton si můžete přečíst tiskové zprávy o kongresu a poslechnout videa hlavních poselství a přednášek. Zde bychom vás rády upozornily také na krásné stránky věnované ženám, které připravuje Renátka Chlebková, nová vedoucí oddělení Služby žen a oddělení manželek kazatelů. Renátka se ujala této práce s nadšením, velkým zájmem a pochopením pro to, čím žijí dnešní ženy, a také se zkušenostmi při pořádání konferencí žen na Moravě. Přejeme jí dále Boží předcházení. Více informací o oddělení Služby žen najdete na těchto stránkách: https://www.facebook.com/pages/P31/422903191184391 http://mss.casd.cz/kd/ Pavla Šustková

100 let Moravskoslezského sdružení V sobotu 8. listopadu proběhla v ostravské ČEZ aréně slavnostní bohoslužba k příležitosti 100 let Moravskoslezského sdružení. Dva a půl tisíce účastníků z Moravy a Slezska, Čech, Slovenska, Polska a mnoho internetových diváků společně chválilo a oslavovalo Boha. Kázáním sloužil bratr Ted Wilson, předseda Generální konference, a během programu oslovili shromáždění také předseda Česko-Slovenské unie bratr Mikuláš Pavlík, předsedové sousedních sdružení a dosud žijící expředsedové, Jiří Veselý

Advent 1/2015

19

z domova

a Jan Dymáček. Dopoledne i odpoledne zaznívaly písně, hudební vystoupení, zkušenosti vděčnosti, vzpomínky, prezentace z historie… Součástí nabitého programu byly rovněž vstupy všech sedmi okrsků Moravskoslezského sdružení. Jako velká rodina sborů Moravskoslezského sdružení jsme žili a stále žijeme nadějí. Nadějí na slavný návrat našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Chceme i nadále být Bohu k dispozici při šíření této nádherné naděje. Bůh počítá s naší službou. (Další fotografie najdete na barevné straně 31 v tomto Adventu.)

Daniel Dobeš, tajemník

K této příležitosti vydalo Moravskoslezské sdružení dvě publikace, které mapují 100 let historie sdružení – „100 let služby Moravskoslezského sdružení“ (100,- Kč) a Základní údaje o Moravskoslezském sdružení“ (50,- Kč). Autorem obou publikací je bratr Karel Chlebek. Knihy je možné zakoupit na sekretariátu sdružení v Ostravě.

20

Advent 1/2015

z domova Bohoslužba při výročí Moravskoslezského sdružení byla tlumočena do znakového jazyka Sobota, kdy se konalo výročí 100 let Moravskoslezského sdružení v Ostravě, pro nás byla mimořádná. Poprvé v historii bylo tlumočeno do znakového jazyka a vysíláno online HopeTv. Touto akcí s tlumočením církev adventistů ukázala, že chce dát možnost neslyšícím spoluvěřícím být součástí velké slyšící rodiny věřících a že mohou být vedle sebe a mohou si rozumět. Tento pocit si pochvaloval i bratr David Morávek, od narození neslyšící, který byl letos v létě pokřtěn. Chtěli bychom tímto poděkovat všem tlumočníkům – sestře Leoně Srokové z Ostravy, má neslyšícího manžela Petra, a sestře Noemi Čapkové z Břeclavi, která se pak také obětovala a odtlumočila odpolední část se sestrou Leonou. Děkujeme také i tlumočnici paní Pavlíně Zárubové z Centra služeb pro neslyšící a nedoslýchavé, která pohotově zareagovala na nabídku, přijala ji a pomáhala odtlumočit dopoledne a našla si čas i přesto, že měla velmi krátkou dobu na přípravu. Tlumočníci nám doslova spadli z nebe a pro nás to byla úžasná zkušenost s Pánem, že je pomohl najít. Též děkuji sestře Jitce Morávkové, která je od sedmi let ohluchlá, za její velké úsilí, organizaci a nezlomnost jít za tímto ušlechtilým cílem. Děkuji také za to, že vedení Moravskoslezského sdružení tuto příležitost umožnilo, i HopeTv, která umožnila online přenos a poskytla nám veškeré technické zázemí. A tak se mi jeví, že stoleté výročí mělo smysl i v tom, že bylo srozumitelné a otevřené další skupině lidí. Tuto premiéru jsme si jako neslyšící nemohli nechat ujít. Jsme za to Bohu vděčni a také děkujeme za možnost, která nám byla poskytnuta. Věřím, že tato zkušenost byla přínosem i pro všechny zainteresované, kteří se podíleli na přípravě a technickém zajištění. Pokud žijete ve „světě ticha“ a účastníte se konference bez tlumočníka, nemáte šanci, že budete rozumět jak mluvenému slovu, tak hudbě. Hudba tlumočena nebyla, ale věříme, že do budoucna si budeme moci užít i hudební a pěvecké vstupy. Především máme málo kvalitních tlumočníků, ale Pán je velký a pomůže. Díky tomu se mohli i další neslyšící dívat a rozumět hlásanému evangeliu. Předseda Generální konference bratr Ted Wilson vyzýval k aktivní evangelizaci. Domnívám se, že tato výzva našla svoji odezvu. Vnímám, že je to výrazný krok k oslovení cca půl milionu sluchově postižených a 30 000 neslyšících žijících v České republice. I oni potřebují slyšet, že Ježíš přišel a ještě jednou přijde. Ježíšův příchod bude to první, co reálně uslyší. Jitka Morávková a Jaromír Loder

BEROJA – setkávání nad Biblí „Židé v Beroji byli přístupnější než v Tesalonice, přijali evangelium s velikou dychtivostí a každý den zkoumali v Písmu, zdali je to tak, jak zvěstuje Pavel. A tak mnozí z nich uvěřili.“ (Sk 17,11.12) Tento zajímavý biblický text nás zavádí do doby, kdy do prvotní církve po smrti Ježíše Krista přicházelo mnoho nových Kristových následovníků, a to jak z řad Židů, tak z pohanských národů. Každý z nich byl ale pod vlivem svých dlouholetých náboženských tradic a bylo třeba sjednotit jejich pojetí

Advent 1/2015

21

Mezi řádky bohoslužby podle pokynů samotného Ježíše Krista. Ty šly často proti dlouhodobé a zažité praxi nově příchozích. Bylo třeba sjednotit se v názorech a bylo jasné, že přerůzné pohledy na to, co to vlastně pravá bohoslužba je a jak si sám Bůh přeje být uctíván, je možné najít pouze a jedině v Písmu. Znáte význam slova INVESTIGATIVNÍ? Používá se často ve spojení se slovem reportáž. Znamená to „pátrající“ nebo „vyšetřující“. Za svůj investigativní postoj k informacím byli křesťané z města Beroja chváleni, protože si ověřovali, zda to, co slyší, je pravda. A nejen pravda nějaká nebo něčí, ale pravda biblická. Je fakt, že berojští Bibli v té podobě, jak ji známe dnes, k dispozici neměli, ale pátrali především v knihách Mojžíšových a knihách proroků, kde proroctví o Mesiáši už dávno zapsána byla. Chtěli si být jisti, že Ježíš, kterého jim zvěstuje Pavel, je ten pravý a Židy tak dlouho očekávaný Mesiáš. Dali jsme našemu klubu jméno Beroja právě proto, že chceme stejným způsobem hledat odpovědi na duchovní otázky. Klub je místem setkávání lidí z různých denominací. Naším přáním je,

aby se nestal jen místem disputací o naukových rozdílech, ale místem hledání biblických informací o daném tématu. A také místem příjemných setkání křesťanů, kteří si váží Bible jako Božího dopisu lidem. Dopisu s nadčasovým poselstvím o lásce k člověku. Lásce, která hledá, nachází a zachraňuje člověka ztraceného, člověka bez naděje, kterého přijetím nabízeného spasení adoptuje do Boží rodiny a staví ho do pozice dědice Božího království. Nejde o klasické biblické hodiny, i když vážným zájemcům o další informace k tématu jsme po dohodě dále k dispozici. Klub Beroja se osvědčil a je skvělým způsobem, jak se setkávat s lidmi, kteří si chtějí nechat biblicky zodpovědět třeba jen jednu duchovní otázku, jež je zajímá, ačkoli jinak nechtějí být součástí jakéhokoli společenství. Nejde o to, abychom nově příchozí vtěsnali do té naší naukové formičky, ale abychom společně hledali a nacházeli biblické odpovědi. Zkuste to také a uvidíte sami. Být novodobým „Berojanem“ je zajímavé. Irena Perůtková, sbor Ostrava-Mariánské Hory

Čriepky z knižnej evanjelizácie Riaditeľka knižnice k nám prišla domov Zažil som pozitívny šok. Práve som si pripravil štúdium knihy Genezis, keď zdola zvonil zvonček. Bolo 16.40. Neveril som vlastným ušiam. „To som ja, riaditeľka knižnice, potrebujem s vami súrne hovoriť, chcem si zobrať nejaké knižky!“ Otvoril som a pred dverami stála pani riaditeľka. Naznačil som, že manželka o chvíľu príde, no ona naliehala: „Môžem sa pozrieť na vaše knihy? Potom mi vaša pani manželka vystaví faktúru. Viete, musíme minúť do konca roka peniaze a vaše knihy patria medzi tie najlepšie. Nedajú sa porovnať s ostatnými. Sú hodnotné nielen svojím obsahom, ale aj dizajnom. Na vašej webovej stránke som si všimla novú knihu ‚Objav svoju hodnotu‘. Ukážete

22

mi, prosím, všetky knihy, ktoré ste vydali tento a minulý rok?“ Vychrlila na mňa kvantum informácií a ja som sa nezmohol ani na slovo… Priamo pod nosom, v našom meste, je niekto, kto tak vysoko hodnotí naše knihy. Tou osobou nebol nik iný ako novozvolená riaditeľka knižnice, ktorá si vybrala aj Hľadaj a nájdi v Biblii, Širšie súvislosti, Smerovať vyššie, Ako zvládnuť dospievanie, Objav svoju hodnotu, Lásku dať, lásku brať, Medové príbehy. Ostatné knihy už v knižnici mala. Zaplatila a stihla ešte dodať, že bude večer v kultúrnom dome, pričom mi nechala na seba kontakt. Ivanka o pár minút prišla a hneď sa tam za ňou vybrala. Srdečne sa porozprávali a pani riaditeľka si zobrala

Advent 1/2015

Ohlasy čtenářů ešte knihu Ľudia, sny a veľké činy, ktorú doplatila. Ivanka jej vystavila faktúru. Na druhý deň pošle menom knižnice peniaze na svoj vlastný účet a zoberie jej ústrižok, aby mala daňový doklad. Aká to dôvera!

Náš Pán je úžasný! Činí zázraky! Ako sa hovorí: „Keď nejde Mohamed k hore, ide hora k Mohamedovi…“ Takto som na vlastnej koži zažil, že u Neho je nemožné možným. Nech je Jeho meno oslávené! Daniel Márföldi

Ohlasy čtenářů Pár postřehů k nové knize Ellen G. Whiteová a její kritici V nakladatelství Advent-Orion vyšla kniha „Ellen G. Whiteová a její kritici“, jejíž plný originální název zní: „Ellen G. Whiteová a její kritici: Odpověď na závažnější obvinění, která kritici vznesli proti Ellen G. Whiteové“. České vydání v pevných deskách má celkem 543 stran, zatímco původní provedení knihy vydané v roce 1951 nakladatelstvím Review and Herald má 703 stran a je rovněž dosažitelné online na webových stránkách Ellen White Estate1. Jak již mnohé napovídá název knihy, jde o upřímnou diskuzi o životě a službě Ellen G. Whiteové (1827–1915), s mnoha fundovanými odpověďmi na námitky, které byly vzneseny proti jejímu dílu těmi, kteří zpochybňovali její poslání a povolání k prorockému úřadu. Autorem je významný americký adventistický spisovatel 20. století Francis David Nichol (1897– 1966), redaktor a obhájce mnoha specifických bodů adventistické věrouky, včetně prorocké služby spoluzakladatelky církve adventistů Ellen G. Whiteové. Francis D. Nichol byl dlouholetým vydavatelem církevního časopisu Review and Herald (1927–1966) a předsedou Výboru pro spisy Ellen G. Whiteové (1963–1966), v němž předchozích patnáct let sloužil jako jeho aktivní člen. Ve své době byl jedním z nejvlivnějších a nejdůvěryhodnějších adventistických pisatelů – stal se například šéfredaktorem tehdy sedmisvazkového Biblického komentáře adventistů sedmého dne (Seventh-day Adventist Bible Commentary; 1953–1957), který 1 2

je dodnes v mnoha ohledech považován za stále solidní dílo adventistické teologie předkládající podrobný a systematický výklad Písma. Francis D. Nichol je rovněž autorem řady význačných apologetických publikací. Jeho kniha „The Midnight Cry“ (Půlnoční volání), jež vyšla ke stému výročí milleritského hnutí, představila millerizmus jako hlavní proud protestantizmu ve čtyřicátých letech 19. století. Kniha bránila charakter, chování a metody práce zakladatele tohoto hnutí Williama Millera a způsobila příznivou změnu pohledu na millerizmus (a potažmo na adventizmus sedmého dne). Setkala se s kladným ohlasem v populárním i odborném tisku. Také další Nicholovy knihy, například „Anwers to Objection“ (Odpovědi na námitky vůči učení adventistů sedmého dne; 1952, 895 stran) nebo právě „Ellen G. Whitová a její kritici“ byly velkým přínosem pro zlepšení obrazu adventizmu v očích veřejnosti. Není proto překvapením, že evangelikální teolog Walter Martin v roce 1965 označil F. D. Nichola za „nejschopnějšího obhájce adventistické věrouky“2. Českému

http://www.whiteestate.org/books/egwhc/egwhctoc.html The Kingdom of the Cults, 1965, str. 384

Advent 1/2015

23

Ohlasy čtenářů adventistickému čtenáři může být jméno F. D. Nichola známé díky knize „Otázky, které mi kladli bratři“ (1959), jež byla v předrevoluční době šířena v samizdatové podobě. Jak bylo nastíněno v úvodu, samotná kniha Ellen G. Whiteová a její kritici reaguje na námitky kritiků osoby a díla této spoluzakladatelky církve adventistů. Tuto pokornou ženu si Bůh po 70 let používal při zrodu i usměrňování své církve. Nicholovo dílo poskytuje podrobné odpovědi na široké spektrum nejzávažnějších námitek proti prorockému daru Ellen G. Whiteové. Mezi hlavní kritiky spisů E. G. Whiteové patřili paradoxně její původní propagátoři: zastánci Marion Partie (která nesouhlasila s organizací církve), Messenger Partie (propagovala nepravé charizmatické projevy) či bývalí adventističtí kazatelé D. M. Canright nebo později Ludwig R. Conradi. Studium této Nicholovy knihy navíc prozradí zajímavý fakt, že ze všech kritiků je „velmi často citován D. M. Canright. Důvodem je skutečnost, že byl první, kdo tiskem vydal většinu obvinění vůči Ellen G. Whiteové. Ostatní od něj většinou s chutí opisovali“ (str. 13). Po D. M. Canrightovi, který v roce 1887 opustil církev adventistů, jen málokterý z ostatních kritiků přišel se zcela originální námitkou. Nicholova kniha v řadě případů odhalí nepozorný přístup kritiků při čtení děl Ellen G. Whiteové. Průběžně upozorňuje na různé typy mnohdy nepoctivých vynechávek při citování Ellen G. Whiteové či ignorování kontextu. Bylo to mimo jiné i právě Nicholovo „pečlivé studium (které) prokázalo, že spisy E. G. Whiteové jsou důsledné, přesné a v plné shodě s Písmem“3, pokud se řádně přihlíží k literárnímu a historickému kontextu každého prohlášení. Společným jmenovatelem kritiků Ellen G. Whiteové byla nezřídka i zahořklost vůči nápravě, kterou jim prorokyně musela v lásce Boží předat. Nutno však poukázat na fakt, že případy lidí nevěřících v božský původ poselství nejsou v mnoha případech vždy stejné, a proto sama Ellen G. Whiteová doporučuje tento přístup: 3

„Bylo mi ukázáno, že někteří mohli uveřejněná vidění přijmout, protože posuzují strom podle jeho ovoce. Jiní jsou podobni pochybujícímu Tomáši. Nedokážou uvěřit publikovaným svědectvím ani přijmout důkazy skrze tvrzení ostatních, ale musí věc sami prověřit a mít důkazy sami pro sebe. Takových lidí bychom se neměli zbavovat, ale prokazovat jim bratrskou lásku i značnou trpělivost, až se definitivně rozhodnou buď pro, nebo proti viděním. Potom má církevní společenství vědět, že tyto osoby nejsou v pořádku, jestliže bojují proti viděním, o kterých máloco vědí, a jejich odpor se stupňuje tak dalece, že začínají být nazlobení, když ti, kteří věří, že vidění jsou od Boha, o nich mluví během shromáždění a povzbuzují se instrukcemi danými jim ve viděních. Boží lid by se neměl před takovými nespokojenými lidmi hrbit, ustupovat jim a obětovat jim svoji svobodu. Bůh své církvi svěřil duchovní dary, aby z nich měla užitek. Když osoby, které předstírají, že věří pravdě, se těmto darům stavějí na odpor a bojují proti viděním, ocitají se lidé skrze jejich vliv v nebezpečí. Potom je načase zakročit, aby nebyli slabí skrze jejich vliv vedeni z pravé cesty do omylu.“ (1T 328) Námitky kritiků lze obvykle sumarizovat do následujících okruhů: • Obvinění, že Ellen G. Whiteová byla obětí epilepsie, • obvinění, že kopírovala jiné autory (tzv. plagiarizmus), • obvinění, že v raných dobách učila, že dveře milosti jsou uzavřeny, • obvinění, že vyslovila falešná proroctví (např. proroctví z roku 1856), • obvinění, že napsala nevědecká prohlášení (např. amalgamace, vidění o planetách), • obvinění, že byla ve svém praktickém životě v rozporu s vlastním poselstvím (např. že maso zcela přestala jíst až čtyřicet let po vidění o zdravotní reformě), • obvinění, že učila naukám, jež jsou v rozporu s Biblí (např. že předkládala chybný pohled na spasení a hlásala tzv. zákonické evangelium),

Adventisté sedmého věří, str. 272

24

Advent 1/2015

Z vašich dopisů • nedávná obvinění nového typu (např. že Ellen Whiteová byla svobodný zednář). Nicholova kniha se věnuje pečlivému rozboru námitek pocházejících především z prvních šesti okruhů, ohledně sedmého odkazuje na knihy hájící teologii církve adventistů, osmý okruh námitek vznikl později, v nedávné době. Pokud jde o některé aktuálnější odpovědi na námitky kritiků, pak je vhodné sáhnout po knize bratra Juda Lakea „Ellen White Under Fire: Identifying the Mistakes of Her Critics“ (2010) – „Ellen Whiteová pod palbou: identifikace chyb jejích kritiků“ nebo po knize bratra Herberta E. Douglasse „Messenger of the Lord“4. Také nedávno vzniklé monumentální dílo „The Ellen G. White Encyclopedia“ (2014) od bratří Jerryho A. Moona a Denise Fortina, kde figuruje přes 1300 hesel týkající se nejrůznějších témat, je velice užitečným pomocníkem5. Výstižné hodnocení Nicholovy publikace poskytuje stanovisko uveřejněné na webových stránkách Ellen G. White Estate: „Kniha ‚Ellen G. Whiteová a její kritici‘ Francise D. Nichola (1951) je po 4 5

60 letech stále nejkomplexnější odpovědí na různá obvinění vůči Ellen G. Whiteové. I když na několika místech nemusí odrážet současný stav našich znalostí, její argumentace jsou pronikavé a její náhledy prospěšné a užitečné.“ Nichol ve své knize vyzdvihuje důležitý význam identifikace projevu prorockého daru jako charakteristického znaku církve adventistů. Jde o dílo, které obstálo ve zkoušce času. Většina starých kritik a obvinění vznesených vůči Církvi adventistů sedmého dne a Ellen Gould Whiteové, jež jsou dosud omílány, byly zodpovězeny tímto nadaným obhájcem již před mnoha lety. Jde o vynikající materiál konfrontující s fakty. Dokonce již vzpomenutý významný evangelikál Walter Martin znatelně změnil názor na osobu Ellen Gould Whiteové, když si přečetl tuto Nicholovu publikaci. Přečtěte si ji pro sebe i vy a pak se sami rozhodněte. Kniha je zdařile přeložena do čtivé češtiny, lze ji také pořídit za příznivou cenu. D. Laufersweiler

1998; online zde: http://www.whiteestate.org/books/mol/TOC.html http://books.google.cz/books?id=JxBQAwAAQBAJ&printsec=frontcover&hl=cs#v=onepage&q&f=false

Z vašich dopisů Vyvyšováním Ježíše Krista poroste pokoj Chtěl bych reagovat na článek uveřejněný v Adventu 10/2014. Jde o záznam kázání bratra Wilsona s názvem: „Satan usiluje o zničení církve adventistů“. Již samotný název článku mne zarazil a musel jsem si položit otázku: Pokud má satan zájem o likvidaci adventistů, co ostatní upřímně věřící spolubratři a spolusestry z jiných církvi? Ti jsou pro satana nezajímaví? Necítí se opomenuti satanovým nezájmem? Článek se pak nese v tomtéž duchu – zdůrazňování síly satana, jeho taktiky a následně seznam nedoporučených aktivit, který nám pomůže

Advent 1/2015

uchránit se před satanovým vlivem. Na závěr ještě bratr Wilson vzpomíná všechny své rodinné trampoty a zdravotní komplikace. Nechci v žádném případě tyto věci zlehčovat, nechci zlehčovat ani sílu satana, protože všem je jasné, že má na zemi velký vliv a že se jeho aktivita stále stupňuje. Je ale toto evangelium, radostná zpráva, kterou máme nést ostatním lidem? Je to to nejdůležitější, co mají slyšet církevní administrátoři, kterým byla tato promluva určena? Mám osobní zkušenost s negativním evangeliem, s evangeliem strachu a výjimečnosti – a není to zkušenost pozitivní. Podle mého toto není

25

Z vašich dopisů evangelium, které by měli nést adventisté. Naše poselství je o radosti, o síle Ježíše Krista, která je větší než síla satanova, je to poselství o brzkém konci světa a o vyřešení pozemských problémů. Zdůrazňováním moci satana spíš poroste náš strach z něj, vyvyšováním Ježíše Krista potom

naopak poroste pokoj a klid v našich životech. Myslím, že evangelium o Ježíšově síle a moci je lepší a potřebnější. Jaroslav Činčala a další členové sboru Břeclav

Nová vlna na obzoru…? Prohlížím si třetí, zatím nejnovější číslo časopisu Za obzorem a napadají mě zvláštní otázky. To je samo o sobě asi v pořádku – předpokládám, že takový je koneckonců záměr a účel tvůrců misijně orientovaného a církví vydávaného časopisu. Jenže mě napadají úplně jiné otázky, než jaké patrně chtěli vydavatelé časopisu ve čtenářích vyvolat. Napadá mě, proč obálka nabízí fotku usměvavé, až bezchybně pohledné rodinky zjevně úspěšného manažera (předcházejícímu číslu zase dominoval neméně úspěšný vědec), tedy obrázek, jaký vídáme na obálkách nejedné komerční tiskoviny. Nejde-li o bulvár (a to bych zde ani v nejmenším neočekával), ptám se, proč se tedy křesťanský magazín prezentuje stejným stylem jako desítky časopisů vystavených na pultech trafik a prodejních stánků. Také považujeme za nejlepší a inspirativní vzory úspěšné, respektované a dobře zajištěné osobnosti, které tímto dostávají jakýsi mediální punc křesťanských (nebo alespoň církevních) celebrit? Ale proč a v čem by právě tito lidé měli být druhým příkladem či inspirací? Opravňuje je snad jejich úspěch nebo finanční a materiální bohatství ke sdělování čehosi důležitého širokému okruhu čtenářů? Mají nějaký recept na skutečně dobrý a kvalitní život? Vědí, co člověk opravdu potřebuje? Disponují právě takovými hodnotami, které by měly být z křesťanského hlediska pro člověka určující a zásadní? Jsou jejich názory, postoje anebo příběh jejich života natolik silné a oslovující, že stojí za to, abychom právě na ně zaměřovali pozornost? Nejsem o tom tak úplně přesvědčen. Naopak, vyvolává to ve mně další zneklidňující otázku: Proč se na mě z obálky časopisu nedívá třeba bezdomovec, člověk s postižením – anebo prostě nějaký docela

26

„obyčejný člověk“? Předpokládají vydavatelé, že takový obrázek by nikoho nezaujal, neboť lidé bez domova, lidé s handicapem, lidé označovaní jako průměrní či dokonce podprůměrní nemají čím oslovit a vlastně nikoho nezajímají (stejně jako jejich životy, názory, postoje…) – a když, tak pouze jako objekty hodné soucitu a potřebující pomoc od těch šťastnějších? Možná. Já si to ale nemyslím. Publikované rozhovory s titulními tvářemi „společensky významných osob“ nenabízejí nakonec ani v křesťanském časopisu nic, co bychom neočekávali a nenašli v mnoha podobných interview jinde (i když samozřejmě za podstatně více peněz). Nezdá se ani, že by životní styl těchto lidí byl nějak nadstandardně ovlivněn jejich vírou v porovnání s těmi, kteří patří do takzvaně nižších sociálních vrstev a jejichž osud bývá obvykle považován za méně příznivý. A pokud jde o sílu životního příběhu, v tom nepochybně řada lidí se zdravotním postižením anebo sociálním znevýhodněním může svým bohatým, úspěšným a slavným spoluobčanům směle konkurovat. Ale zatímco o úspěšných, bohatých a slavných toho z médií už víme více než dost, málokdy se k běžnému čtenáři (resp. posluchači nebo divákovi) dostanou informace o tom, jak zvládají svůj nelehký život (třeba za pomoci víry a naděje – ovšem nezřídka i bez nich) ti, kdo jsou postiženi, znevýhodněni a mnohdy vyloučeni na okraj společnosti. Pro filmy natočené některými mladými českými režiséry v 60. letech 20. století je typický mimo jiné právě silný zájem o zachycení běžného každodenního života naprosto obyčejných lidí – tedy prožitků, postojů, radostí i strastí těch, kteří by jinak zůstali neznámí, skrytí, zdánlivě neatraktivní.

Advent 1/2015

oznámení A není náhodou, že tyto snímky spojované s fenoménem takzvané „nové vlny československého filmu“ dodnes přitahují diváky a budí pozornost přemýšlivých lidí svojí bezprostředností, autenticitou, přirozeností humoru i smutku, a především silou věrného zachycení zkušenosti, kterou má většina z nás a se kterou se musíme každý nějak vyrovnávat. Bohatých, úspěšných a slavných totiž nebylo nikdy mnoho – pokud víme, i za Ježíšem se táhly zástupy převážně chudých, nemocných, postižených nebo jinak společensky stigmatizovaných lidí. Chápu, že setkání s obyčejností a neúspěšností může některé lidi odrazovat, protože si nechtějí připomínat vlastní slabosti a selhání, stejně jako svou pomíjivost a vlastně i bezvýznamnost. Jakub, jehož biblický list jsme v minulém čtvrtletí studovali, však důrazně připomíná to, co zaznívá z úst Jana Křtitele i Ježíše Nazaretského v evangeliích (jako ozvěna mnoha předchozích Hospodinových slov na toto téma) – že totiž pro jejich následovníky je přijatelná pouze myšlenka rovnosti (ve smyslu rovnocennosti

a rovnoprávnosti) všech lidí, neboť tak nás stvořil a tak na nás stále pohlíží Bůh. Hledisko společenské diverzifikace na základě majetku, úspěchu, výkonu, krásy nebo čehokoliv podobného je pro něj zjevně zcela bezcenné, a pokud lze nějakou hierarchii ve společenství jeho věrných akceptovat, tak výhradně na základě úplně jiných kritérií: přijaté zodpovědnosti, projevované lásky, nezištné ochoty obětovat se pro druhé a upřednostnit jejich potřeby před těmi svými, trpělivého a vytrvalého hledání Boží vůle (a to i snášení útrap), sebeovládání, pokory… To jsou měřítka vymezující statut celebrity v Božím království (z hlediska lidské společnosti dnes možná prakticky téměř bezvýznamná, ale z Hospodinova pohledu stále mimořádně důležitá a cenná). A tak se těším, až někdy zahlédnu tvář takového člověka třeba na obálce časopisu Za obzorem a pocítím, že i v naší církvi se alespoň lehce vzedmula nová vlna… Josef Slowík, učitel na Teologickém semináři

Oznámení 90 rokov od založenia zboru v Gerlachove Ako kríž na vrchole Gerlachu symbolizuje vrelý vzťah a lásku k horám, tak zbor v Gerlachove je pamätníkom viery a odhodlania niesť evanjelium vo svete. 1. júla 2014 to bolo presne 90 rokov od jeho založenia. Prvými horlivými šíriteľmi adventnej nádeje boli dvaja muži, Ján a Michal Gánovskí. Neboli to bratia pokrvní, ale túžba hovoriť o druhom príchode Krista ich spojila duchovným rodinným putom. Zbor v Gerlachove sa od začiatku stal miestom častého stretávania bratov a sestier zo širokého okolia. Boli tu pokrstení prví členovia zboru z Lučivnej (dnes zbor Poprad) či Kežmarku. Keďže zbor neustále rástol a na zhromaždenia už nestačili príbytky bratov a sestier, bola potrebná vlastná modlitebňa. V roku 1938 sa začína jej stavba, pričom podľa pôvodných plánov vedenia únie církvi malo ísť súčasne o horskú ozdravovňu. Vojnové roky načas pozastavili tieto veľké plány, no tesne po skončení 2. svetovej vojny nová modlitebňa stála. Veľkou mierou sa o to zaslúžil vtedajší kazateľ brat Jozef Štrba, ale tiež každý člen zboru. Poslednými žijúcimi pamätníčkami tohto obdobia sú tri sestry, ktorým do 90. jubilea už veľa nechýba, a to Mária Hroboňová, Zuzana Povecová a Zuzana Halahyjová. Pôvodná budova zboru s niekoľkými úpravami a prestavbou v roku 1976 nám slúži dodnes. Slávnostná bohoslužba sa konala 18. októbra 2014 v kultúrnom dome v neďalekom Svite. Bola to sobota milých stretnutí, spomienok a hlavne oslavy nášho Pána s vďakou a chválou v srdci za uplynulé roky. Bolo na čo spomínať, či už s kazateľmi, ktorí u nás pôsobili – brat Turcer, Hreňo, Kopilec, Uhrín,

Advent 1/2015

27

oznámení

ale aj s našimi rodákmi, ktorí žijú v iných kútoch sveta – manželia Nikerlovci zo Zábřehu, manželia Povecovci z Kanady a sestra Ilovičná. Aj brat Pavol Nikerle zo Zlína sa pripojil písomným pozdravom. Zvlášť sme sa tešili z videoprianí sestier, ktoré v našom zbore mnoho prežili a stále spomínajú –Marta Hroboňová, Hedviga Kabová, sestra Bobeková, rod. Gajanová, Mária Horňáková s dcérou Števkou. Povzbudením pre nás všetkých bolo duchovné slovo, ktorým nám slúžili brat Badinský a Popovič. Zhromaždenie pozdravil aj starosta obce Gerlachov, pričom obec sponzorsky venovala knihu o histórii obce pre kazateľov pôsobiacich v našom zbore. Poďakovanie patrí takisto bratovi Leošovi Michálkovi, ktorý spolu so synom Alešom zabezpečoval ozvučenie celého programu, ako aj bratom a sestrám zo zborov Košice a Spišská Nová Ves za krásne piesne. Ochotne nám pomohli brat Soós, Nagy, Byrtus a Lefkovič pri tvorbe videonahrávok sestier, ale aj brat Štěpán Plicka pri tvorbe spomienkových videí a grafického návrhu pozvánky. Celý deň sme prežívali pohodu nielen duchovnú, ale aj telesnú, a to vďaka sestrám z gerlachovského i popradského zboru, ktoré pripravili výborné pohostenie pre všetkých zúčastnených. Myslím si, že snaha všetkých členov, na čele s miestnym kazateľom bratom Pistom, pripraviť túto spomienkovú slávnosť nebola márna. Bolo to stretnutie bratov a sestier od Prahy až po Blatné Remety na východe Slovenska, pričom sa opäť potvrdilo, že adventisti sú jedna veľká rodina, keď sme sa ani po dvoch hodinách od skončenia programu nevedeli rozlúčiť. A aj keď výzdoba pódia a mnohé piesne v programe pripomínali roky dávno minulé, lúčili sme sa s pohľadom do budúcnosti slovami piesne „Pán buď s vami, kým sa zídeme…“ v nádeji skorého stretnutia, ak nie pri podobných príležitostiach, tak určite pri druhom príchode Ježiša Krista. Za zbor Gerlachov Ján Hroboň

28

Advent 1/2015

oznámení Životní jubileum Aloise Kubíka Devadesáti let se 14. února 2015 dožívá bratr Alois Kubík z Jeseníku. Svoji profesní dráhu začal jako učitel, aby se nakonec stal lékařem a zůstal jím aktivně plných 60 let. Jako lékař v lázních v Jeseníku-Gräfenberku rozvíjel a naplňoval odkaz jejich zakladatele – Vincence Priessnitze. Je spoluautorem knihy o jeho životě. Mimoto překládá knihy popisující jeho životní příběh. Jako křesťan – adventista naplňoval a stále naplňuje odkaz nebeského Lékaře – Ježíše Krista. V mládí sám stál, podobně jako Vincenc Priessnitz, na prahu smrti, později přichází o svoji manželku… Rozumí tedy bolesti, zranění, nemocem těla i duše, a tak dokáže pomoci, poradit nebo povzbudit. Prožíval a stále prožívá se svým sborem v Jeseníku všechna často pohnutá dějství jeho historie – léta zákazu, uvolnění, normalizace i nově nabyté svobody. Po celou tu dobu se věnuje službě lidem, církvi, sboru… Ještě dnes je pro nás neuvěřitelné, že v 70letech – v době nejtvrdší normalizace – díky jeho vlivu získal sbor zcela zdarma budovu v centru města. Po létech ústrků, podnájmů a provizórií tak tehdy jesenický sbor získal své útočiště, v němž může svobodu v Kristu (na náměstí s příslovečným názvem Náměstí Svobody) prožívat až dodnes. Milý bratře Kubíku, těšíme se z Tvého životního jubilea a přejeme Ti Boží požehnání a vše dobré! Pavel Stejskal, sbor Jeseník

Sbor Luže Dne 2. 11. 2014 jsme uskutečnili v našem sboru setkání seniorů. Pozvání přijal bratr Petr Staš, který mluvil na téma vděčnost. Jeho myšlenky nás velice obohatily. Děkujeme i jeho mamince, sestře Stašové, za milé a vzácné vyprávění a vzpomínání. Prožívali jsme radost a vděčnost, že mohly být přítomné i naše nejstarší sestry: Trpkošová Marie (91 let), Ptáčková Emilie z Poličky (89 let), Svobodová Marie (86 let) a Žůrková Noemi (84 let). Vyjadřujeme svůj velký dík i našemu Pánu, že nás všechny společně nese ve své lásce a milosrdenství.

Sbor Vrbno pod Pradědem Na začátku roku vzpomeneme stejné životní jubileum (40) našich sester Ivety Krausové, Hany Antošové a Andrey Keilingové. Všechny se svým dílem a Božím obdarováním podílejí na činnosti našeho sboru a my jim k práci pro sbor i pro vlastní rodinný život přejeme Boží vedení, požehnání, radost a spokojenost.

Sbor Uherské Hradiště V únoru mají narozeniny naše milé sestry Svobodová Lenka, Ichmanová Boženka, Praisová Libuška a bratr Rathouský Jan. Všichni z našeho sboru jim přejeme Boží požehnání, zdraví a sílu od našeho Stvořitele do dalších dnů. Za sbor Dědeček Oli

Advent 1/2015

29

Podmínky inzerce: Cena inzerátu je 0,50 Kč (2 c) za znak nebo 7,50 Kč (25 c) za cm2. Platba probíhá na základě fakturace. Vyčkejte prosím, až vám bude faktura zaslána, neposílejte platby předem. Obálku s odpovědí na inzerát podaný pod značkou je nutné označit v levém spodním rohu číslem inzerátu. Odpovědi na inzeráty označené ČR vyřizuje Advent-Orion Praha, odpovědi na inzeráty označené SR nebo SK vyřizuje Advent-Orion Vrútky. Redakce si vyhrazuje právo rozhodnout o vydání inzerátu.

Ponúkame ubytovanie pod Vysokými Tatrami v Kežmarku, Hradné námestie 24. Cena na osobu/noc: 1. 5. – 30. 9. – 4,- €; 1. 10. – 31. 3. – 6,- €, v zime do 5 osôb 7,- €. Kontakt: e-mail: [email protected], telefón: 00421(0)524 525 957, mobil: 00421(0)908 986 907, ďalšie info nájdete na http://kezmarok.casd.sk/?page_id=155 SR 150101 Ponúkame ubytovanie v horskej chate na Donovaloch v oblasti Nízkych Tatier. Ideálne prostredie pre milovníkov horskej turistiky, cyklistiky a lyžovania. Kapacita chaty je 19 osôb, cena podľa sezóny od 4 do 6 € osoba/noc. Viac info na http://bb.casd.sk/donovaly/index.htm Kontakt: Róbert Rusnák, 0905 991 757, e-mail: [email protected] SR 150102 Ponúkame kvalitné ubytovanie v novovybudovanom zbore pod Vysokými Tatrami v meste Poprad. K dispozícii sú tri samostatné izby, dve kúpeľne s WC, spoločná kuchyňa a chodba. Celkovo 9 miest na spanie + 2 prístelky. Cena za ubytovanie na osobu: 1–2 noci – 12 €, viac ako dve noci – 10 €, deti do troch rokov bez nároku na posteľ – zadarmo, deti od 3 do 12 rokov – 50 % z ceny. V blízkosti turistické trasy, cyklistické chodníky, historické pamiatky a možnosť kúpania v termálnych vodách – Vrbov, Gánovce a Aqua City Poprad. Kontakt: Ján Cierbus, mobil: 0905 388 726, e-mail: [email protected] SR 150103 Nabízíme ubytování v novém penzionu nedaleko přehrady Pastviny v Orlických horách. Vhodné pro mládežnické pobyty, zimní i letní sborové dovolené. Kapacita 14 lůžek. Bližší informace na tel.: 734 510 794, www.penzionupastvin.cz, e-mail: [email protected] ČR 150104 Ubytování v Karlových Varech! Příjemné dvou a třílůžkové pokoje s vlastním soc. zařízením, TV, SAT, Wifi. Společná vybavená kuchyňka. Cena: 1. noc 350 Kč/os., 2. a další noc 300 Kč/os. Informace e-mail: [email protected]; tel.: +420 736 541 998 – Kamila Součková, Michaela Lindtnerová; webová stránka: http://apartmany-kv.webnode.cz ČR 150105 Ubytování v Jiráskově Hronově. Nedaleko jsou Broumovské stěny, Ostaš, Adršpach a Teplické skály. Dvoulůžková garsonka s možností dvou přistýlek a s vlastním soc. zařízením. Vybavená kuchyňka. Ceny: postel noc/150 Kč, přistýlka noc/50 Kč. Kontakt: 605 874 765, e-mail: [email protected] ČR 150106 Cirkevné pastoračné zariadenie v Kežmarku na ulici Hradné Námestie č. 24 je určené na pastoračné služby v oblasti kresťanského domova, detí či mládeže. Bližšie informácie poskytneme na mailovej adrese [email protected] alebo telefonicky na čísle 00421 908 986 907.

Rekondiční a výukové pobyty zdravého životního stylu NEWSTART Pohodlné ubytování (v jedno-, dvou-, tří- a čtyřlůžkových pokojích), výborná vegetariánská strava, masáže, rehabilitační cvičení na páteř, škola vaření, přednášky z oblasti zdravé výživy a životního stylu, vyšetření lékařem na začátku a na konci pobytu (plus konzultace), možnost sportovního vyžití, program pro děti (v létě), společné zpívání, společné procházky, duchovní rozměr a příjemná atmosféra. Penzion Hájenka, Rezek, Krkonoše Termín: 24.–31. května Cena týdenního pobytu: 5 950 Kč Horský hotel Kodrea, Nové Hutě, Šumava Termín: 28. června – 5. července Cena týdenního pobytu: 5 750 Kč Hotel Andromeda, Ramzová, Jeseníky Termín: 26. července – 2. srpna Cena týdenního pobytu: 6 450 Kč Hotel Maxov, Dolní Maxov, Jizerské hory Termín: 23.–30. srpna Cena týdenního pobytu: 5 750 Kč Hotel Horník, Tři Studně, Vysočina Termín: 4.–11. října Cena týdenního pobytu: 6 450 Kč U všech pobytů pro děti výrazné slevy, děti do 3 let zdarma. Absolventi sleva 10 %. Pozvěte své přátele a známé! Informace a přihlášky: Robert Žižka, Prameny zdraví, o. s. Roztocká 5/44, 160 00 Praha 6 – Sedlec mobil: 737 303 796, tel.: 226 886 861 e–mail: [email protected] www.pramenyzdravi.cz Nabídka sborové dovolené ve stylu NEWSTART, cena podle dohody – v závislosti na požadovaných službách a místě konání akce.

SR 150107 Advent, časopis Církve adventistů s. d. v ČR a SR, číslo 1/2015 10x ročně vydává nakladatelství Advent-Orion, spol. s r. o. Roztocká 5, 160 00 Praha 6 – Sedlec, http://www.adventorion.cz Registrační číslo MK ČR 6982, ISSN 1210-3365 Vychází: 21. 1. 2015 Objednávky v ČR: Roztocká 5, 160 00 Praha 6 Tel.: 233 321 621; 603 553 628, e-mail: [email protected] Objednávky v SR: Šafárikova 9, 038 61 Vrútky Tel./fax: (043) 428 26 70, e-mail: [email protected]

Odpovědný redaktor: Dan Hrdinka České příspěvky můžete zasílat na e-mail: [email protected] Slovenské príspevky a inzeráty môžete posielať na e-mail: [email protected] Foto na obálce: Archiv ADRA Foto: 2 – Honza Kubík, 5 – Archiv ADRA; 15 – M. Mueller, churchphoto.de; 16–19 – archiv KP; 20 – M. Pavlík; 31 – D. Maďa Technická redakce: JUPOS, s. r. o., Ostrava Vytiskla tiskárna ARTRON, s. r. o., Boskovice

100 let Moravskoslezského sdružení

Reportáž z této akce najdete na straně 19 v tomto Adventu.