ȱȱ¢ȱ¤ȱȱìÇȱȱĆÇȱ»
6WDWLNDDG\QDPLNDSUiYDYHVWĜHGQtDYêFKRGQt(YURSČ 6WDWLFVDQGG\QDPLFVRIODZLQFHQWUDODQGHDVWHUQ(XURSH Miloš Večeřa
Kľúčové slová: dynamika práva, multicentrismus práva, transformace, kontinuita, sociální změna, právní regulace, právní pluralismus.
Key words: dynamics of law, legal multicentrism, transformation, continuity, social change, legal regulation, legal pluralism.
Úvod Od 80. let. minulého století se vědecký diskurz stále více zaměřuje na kvantitativní a kvalitativní dynamiku změn, k nimž dochází v moderních společnostech. Tyto změny, které se týkají všech oblastí života společnosti, bývají souhrnně charakterizovány jako etapa přechodu od moderní (industriální) společnosti k pozdně moderní (postindustriální, postmoderní) společnosti a mají zčásti i globální rozměr. Nalézají nepřehlédnutelně svůj výraz i v oblasti práva, a to i práva zemí střední a východní Evropy, kde byly nastartovány v zásadě až s pádem nedemokratických totalitních politických režimů. 1. Specifičnost politické, ekonomické a právní změny střední a východní Evropy. Možnost širší socio-kulturní změny v zemích střední a východní Evropy byla umožněna zásadní politicko-ekonomickou sociální změnou, která tyto země otevřela světu a umožnila jejich integraci do evropských i širších politických, ekonomických a dalších struktur. Probíhající širokou sociální změnu postkomunistických zemí můžeme konceptuálně rozdělit do třech etap, které charakterizují i její průběh a důsledky: 1) tranzice (přechod) – vyjadřuje přechod od autoritativního a totalitního politického systému k systému demokratickému. Je vyjádřením revoluční změny, které předcházelo dlouhé období evoluční; 2) transformace – představuje etapu přetváření politických a ekonomických forem a restrukturalizaci jejich obsahu podle vzoru západních demokracií s nezbytností vytvoření nových institucí. Transformace zahrnuje i transformaci právního systému. Jde o nesnadnou etapu, která s sebou nutně nese řadu chyb a nedostatků, neboť nebylo možno udělat za minulým obdobím tlustou čáru a očekávat, že lidé budou na nové podněty reagovat bez ohledu na dosavadní životní zkušenosti. Jak v tomto směru poznamenává Peter Berger a Thomas Luckmann, minulost je při resocializaci na probíhající transformaci často nově interpretována tak, aby byla minulá zkušenost uvedena do souladu se současnou realitou. Je zde přítomen i sklon zpětně promítat do minulosti prvky, jež tehdy nebyly subjektivní zkušenosti dostupné1. V zájmu zachování normativní a hodnotové integrity jedince jsou minulé děje reinterpretovány tak, že jedinec považuje nové definice minulosti za stejně reálné, jako byly ty minulé. Tento problém reinterpretace se projevuje i při transformačním otevírání se světu v procesu internacionalizace práva v podobě evropeizace a globalizace práva; 3) poslední třetí fáze postkomunistické sociální změny bývá charakterizována jako určité vystřízlivění a kritické nahlížení na obě předchozí etapy z hlediska (ne)naplnění očekávání. Je zde často poukazováno zejména na nesoulad cílů s faktickým dosaženým stavem a na přetrvávající nedostatky. Tato deziluze zpochybňuje smysl dosažené sociální změny a nalézá kladné stránky «starých pořádků», byť bez ochotu se do těchto pořádků vrátit. Období tranzice a transformace s sebou nutně nese i tlak na dynamiku práva. Právo se zde dostává rozporné situace. Právo v zásadě směřuje k zachování společenského stavu a tím současně i k zachování sebe sama2. Funkcí (hodnotou) práva je udržovat ve společnosti řád a podporovat stabilitu a (právní) jistotu. Má proto tendenci ke konzervování stavu a udržování statu quo. Historie však ukázala a ukazuje, že se právo vývojovým změnám nemůže ubránit. Změna právního řádu, ke které v postkomunistických zemích nutně 1 2
BERGER, P., LUCKMANN, T. Sociální konstrukce reality. Brno: CDK, 1999, s. 144 an. KNAPP, V. Teorie práva. Praha: C.H.BECK, 1995, s. 34.
2/2014
77
Visegrad Journal on Human Rights dochází, byla nesena provázáním formální kontinuity s hodnotovou diskontinuitou. Vývoj společnosti a práva v sobě nesl střet stability a dynamiky práva, tendenci k zachování stávajících právních předpisů a zároveň projevy nestability právní úpravy a judikatury. Z hlediska českých reálií je v tomto směru kriticky hodnocena nestabilita zákonů a judikatury v podmínkách společenské transformace po roce 1989, která byla jen zčásti objektivně odůvodnitelná složitostí společenských procesů a nutností přizpůsobit právo a právní vědomí společnosti v relativně krátké době demokratickým standardům a požadavkům evropského práva. Kritické vystřízlivění z transformační změny ve třetí etapě přechodu od totalitního systému k demokratickému politickému systému se promítá v trvajících kritických stanoviscích veřejnosti ke změnám právního řádu a činnosti právních institucí. Právně sociologické výzkumy v České republice dokládají trvající skeptický pohled české veřejnosti na právo. Z výzkumu Analýza přístupu veřejnosti k regulaci v ČR, který realizovala v roce 2007 česká výzkumná agentura SC&C3 vyplynulo, že Češi jsou s právním systémem spíše nespokojeni. V Česku to představuje 51% zcela nebo spíše nespokojených, spokojených pak je pouze 8% respondentů. Zákony jako spravedlivé vnímá pouze 13% české populace, 45% respondentů je považuje za nespravedlivé. Právnímu systému v ČR plně důvěřuje pouze 14% populace a pouze 10 % respondentů si myslí, že zákony měří každému stejným metrem. Naproti tomu 65% respondentů uvádí, že domoci se svých práv je v ČR složité a stejné procento uvedlo, že právní předpisy jsou matoucí. Za spravedlivé považuje právní regulace pouze 12% občanů České republiky, avšak za nespravedlivé téměř polovina dotázaných (46%). K podobným výsledkům dospěl reprezentativní právně sociologický výzkum Katedry teorie práva Právnické fakulty Trnavské univerzity, realizovaný v rámci výzkumného projektu Vega4. Právní zakotvení formálně demokratických institucí nicméně významně legitimizovalo nové demokratické uspořádání veřejné moci. Položilo základ pro standardní fungování demokratického právního státu a demokratického právního řádu v postkomunistických zemích. 2. Právo jako nástroj sociální regulace a sociální změny. Existence sociálních forem života lidí přepokládá existenci určité regulace lidského chování a sociálních vztahů ve snaze vyloučit nebo omezit některé způsoby chování a prosadit určitý sociální pořádek (řád). Společnost a sociální život v sobě zahrnují vždy určitý prvek organizovanosti, který je nezbytný pro předvídatelnost v sociálním světě jednotlivců a společnosti. Společnost se reprodukuje za předpokladu, že lidé existenci určitého sociálního pořádku respektují a svým každodenním jednáním tak společnost vytvářejí. Z řady normativních systémů (právních, morálních, zvykových, náboženských, politických a dalších sociálních norem) se právo postupně stalo jedním z nejvýznamnějších prostředků stabilizace společenských vztahů. Požadavky kladené na právo a očekávání spojená s jeho působením vyplývají z potřeby zajistit a reprodukovat existující společenské vztahy a snižovat míru společenské entropie5. Právní normy působí na sociální (právní) vztahy uplatněním normativních požadavků na chování (jednání) právních subjektů, které jsou potvrzovány legálními sankcemi. Tato veřejnou mocí kontrafakticky stabilizovaná normativní očekávání vnášejí do sociálního života prvek stability sociálních (právních) vztahů a (právní) jistotu realizace recipročních práv a povinností. Právo je především nástrojem sociální kontroly, ale i prostředkem sociální integrace společnosti. Regulativní a organizující funkce práva je třeba vnímat nejen z pohledu závazných právních norem, ale i jako faktické právní jednání a faktické právní vztahy. Podle rakouského romanisty a zakladatele evropské sociologie práva Eugena Ehrlicha, který celý život působil na univerzitě v ukrajinské Černovici a v roce 1913 zde poprvé užil pojmu «živé právo» ve své práci Základy sociologie práva, tvoří základ studia práva faktické právní vztahy, právní listiny, právní smlouvy a právní jednání realizující se ve společnosti6. Živé právo odráží faktické působení práva na sociální realitu a vyjadřuje tak efektivnost působení práva. 3 Viz závěrečná zpráva z výzkumu provedeného pro Ministerstvo vnitra ČR výzkumnou agenturou Survey, Consulting & Care Analýza přístupu veřejnosti k regulaci v ČR (cit. 12.05.2014). 1–97 s. Dostupná z WWW: http://www.scac.cz. 4 Výzkumný projekt «Prameny práva: Soustava, funkce a vztahy pramenů slovenského práva, evropského práva a mezinárodního práva». Viz PRUSÁK, J. a kol. Sociologicko-právny výzkum pramenů práva a justifikace soudních rozhodnutí. In: Acta Universitatis Tyrnaviensis: Iuridica. Ročenka Právnické fakulty Trnavské univerzity v Trnavě. Trnava: Právnická fakulta TU, 2008, s. 5–140. 5 Srov. PŘIBÁŇ, J. Sociologie práva: Systémově teoretický přístup k modernímu právu. Praha: Sociologické nakladatelství, 1996, s. 135. 6 EHRLICH, E. Fundamental Principles of Sociology of Law. New Jersey: Transaction Publishers, 2002, s. 497.
78
Visegrad Journal on Human Rights
ȱȱ¢ȱ¤ȱȱìÇȱȱĆÇȱ» Právo však nejen reflektuje a uplatňováním legálních sankcí potvrzuje existující společenské poměry, ale sehrává rovněž důležitou roli při jejich změně jako nástroj sociální změny7. Projevuje se zde tak současně: – –
konzervativní aspekt práva; inovativní působení práva na sociální realitu.
Podle významného amerického právního sociologa a zakladatele americké sociologie práva Roscoe Pounda je úkolem práva zachovávat společenskou rovnováhu, právo je nástrojem sociálního inženýrství a právník je sociální inženýr8. Inženýrský charakter práva spočívá podle Pounda v tom, že legislativní rozhodnutí a právní konstrukce mohou být (obrazně řečeno) technickými a inženýrskými prostředky k vyvolání specifických společenských vztahů. Takto chápané sociální inženýrství je vlastně zvláštním druhem právní politiky, kdy je právními nástroji usilováno o realizaci určitých cílů ve veřejném zájmu. Za projekt sociálního inženýrství je často považován sociální stát s jeho sociálním zákonodárstvím vedeným snahou o zmírnění sociálních rizik a snížení sociální nerovnosti. Typickým příkladem sociálního inženýrství jsou rovněž programy pozitivního postupu, označované jako afirmativní nebo vyrovnávací akce, které mají právními prostředky kompenzovat sociální, kulturní, informační, motivační, jazykové a další bariéry a vytvořit tak pro znevýhodněné skupiny podmínky k faktickému prosazení rovnosti šancí (rovnosti příležitosti). S pojetím práva jako sociálního inženýrství koresponduje taktéž proces europeizace práva, který sleduje prosazení změny vnitrostátního práva k dosažení cílů přesahujících národní zájmy členských států9. Užití práva k prosazení sociální změny s sebou nese výhody i nevýhody. K výhodám patří zejména fakt, že právní nástroje sociální změny legitimizují prováděnou sociální změnu. Právo je vnímáno jako autorita a řád a právo poskytuje i možnost vynucení právně politických cílů legálními sankcemi. Nežádoucími důsledky užití práva k prosazení sociální změny může být fakt, že případy odmítání prováděných změn poškozují celkovou autoritu práva a jeho efektivitu do budoucna10. Rozsah sociální změny prováděné právními nástroji odvisí od společensko politických poměrů, zejména od zásadních politických změn, tak jak byly zaznamenány v zemích střední a východní Evropy pádem totalitního politického systému. Významnou roli ve změně prostřednictvím práva hraje oblast rozšiřování ochrany základních práv a svobod, rozvoj sociálního státu, ale i potřeba právně upravit nové jevy ve společnosti (např. v oblasti medicíny, nových druhů trestné činnosti apod.). 3. Dynamika práva na přelomu 20. a 21. Století. Současné západní společnosti, včetně zemí střední a východní Evropy, lze charakterizovat stále více se pluralizující sociální strukturou a narůstající pluralitou hodnot, norem, idejí, ideálů, aspirací, životních stylů, kulturních preferencí a věr. Pod pojmem společnost je tak dnes třeba chápat pluralitu dílčích společenství, která se vyznačují vlastní normativní a hodnotovou orientací. Absenci širšího hodnotového a normativního konsensu pozdně moderní společnosti má šanci v omezené míře substituovat pouze obecně závazný právní řád. Právo tak umožňuje konec konců porozumět podstatě společnosti, jejímu životu a změnám. Britský právní sociolog Roger Cotterrell v tomto smyslu mluví o společnosti jako o právním společenství (law´s community)11. Je to právě právní společenství, které dokáže ideově a sociálně pluralitní společnost integrovat v jeden, byť nesourodý celek. Regulativní, integrativní a inovativní funkce práva se tak v pozdně moderní společnosti stává existentní nezbytností. V tomto kontextu se jeví podstatnou otázka nakolik právo je a bude nadále schopno tuto stále obtížnější integrující sociální funkci plnit, nakolik může reagovat na sociální změny, korigovat je a iniciovat, a přitom se oprostit od politických, ekonomických a dalších mocenských vlivů. Roger Cotterrell12 si v tomto směru položil otázku do jaké míry se právo osamostatnilo od svých společenských a kulturních kořenů a zdrojů a zda tak může nezávisle působit na společenské vztahy a ovlivňovat sociální změny v západních společnostech na konci 20. století a na začátku 21. století. Konstatuje, že celkové ideové klima společností se od dob Friedricha Savigniho a Williama Sumnera změnilo. Na dnešní právo se nelze dívat pouze jako na aspekt společnosti, ale stále více jako na nástroj veřejné moci. Právo svoji efektivnost dnes 7
COTTERRELL, R. The Sociology of Law. London: Butterworths, 1992, s. 44 an. Viz POUND, R. An Introduction to the Philosophy of Law. New Haven: Yale University Press, 1922. 9 Viz např. práce TWINING, W.L. Globalisation and Legal Theory. Cambridge: Cambridge University Press, 2006 ; VEČEŘA, M., MACHALOVÁ, T. Evropeizace práva v právně teoretickém kontextu: výklad základních pojmů. Brno: Masarykova univerzita, 2010. 10 GRANA, S.J., OLLENBURGER, J.C., NICHOLAS, M. The Social Context of Law. 2nd ed. New Jersey: Prentice Hall, 2002, s. 158–159. 11 COTTERRELL, R. Law´s Community. Legal Theory in Sociological Perspective. Oxford, New York: Oxford University Press, 2005, s. 19–22. 12 COTTERRELL, R. The Sociology of Law. London: Butterworths, 1992, s. 46. 8
2/2014
79
Visegrad Journal on Human Rights odvozuje nejen od shody s normativními systémy hodnotově, ideově a kulturně pluralitní společnosti, ale stále více od politické moci reprezentované nejen státem, ale i dalšími aktéry. Právo pozdně moderní společnosti je právní vědou reflektováno konceptem právního pluralismus, který vystihuje posun práva k pluralitě jeho pramenů a ústup národního státu z pozic výlučného právotvůrce. Právní řád státu nabývá podoby multicentrického právního řádu s dominujícím postavením mezinárodního a evropského práva. Koncept právního multicentrismu klade vedle národních právních institucí důraz na podíl nadnárodních oficiálních institucí jako tvůrců závazných právních pravidel nebo orgánů aplikujících právo. Zdůrazňuje tedy nejen pluralitu oficiálních pramenů práva, ale i pluralitu center interpretace a aplikace práva, a je tak doktrinální odpovědí na postupující integrační procesy. S procesem globalizace se v pluralitní společnosti navíc prosazují spontánně se formující kvaziprávní systémy globálního charakteru (např. lex mercatoria, ius humanitis) a vystupují konkurující kvaziprávní systémy minoritních náboženských, kulturních a etnických menšin (např. islámské právo). Vztah paralelně působících právních systémů přitom nemusí být ústavními dokumenty přesně vymezen a aktuální řešení je ponecháno judiciálnímu rozhodování, politickým rozhodnutím nebo spontánnímu průběhu. Ještě závažnější jsou situace označované jako konflikt práva, kdy paralelní kvaziprávní systémy existují bez vzájemného uznání a akceptace státní moci a dostávají se s oficiálním právem státu do střetu. Fakt odlišných právních prostorů a konec chápání práva jako objektivní reality pak znamená, že význam práva nespočívá na příkazu jedné nezpochybnitelné autority, ale odvisí od výsledku diskurzivního procesu. Realita práva je sociálně konstruována pod vlivem nejautoritativnějších aktérů podílejících se na společenském diskurzu. Účastníci diskurzu přitom mají odlišnou sílu a schopnosti přispět k výsledku diskurzu. Helen Stacy v této souvislosti upozorňuje, že postmodernistické odmítnutí ideje pravdy a reality s sebou nese odmítnutí práva jako privilegovaného typu diskurzu13. Postmodernita přináší kumulaci velkého množství změn do relativně krátkých časových období. Postmoderní interpretace sociálního světa zpochybňující jeho racionalitu narušila představu sociální změny jako výsledku racionálního procesu. Slovy Davida Lyona – rozum ztrácí své velké R a poznání je nazíráno – a vnímáno – jako (kon)textové, omezené a relativní14. Tyto tendence jsou patrné i v právu, kdy postmoderní nazírání může vést až k dojmu, že každý má svoji pravdu a jen těžko se určuje čí pravda je «lepší» a čí «horší»15.
=iYHU Právo v pozdněmoderní společnosti bývá spojováno s pojmem dekonstrukce práva, kterou se obvykle rozumí odhalení skrytých organizačních principů nebo metafyzických předpokladů práva, ve svém důsledku ale dekonstrukce práva na druhé straně znamená i určitou ztráta symbolické hodnoty práva16. Projevem dekonstrukce systému práva je ztráta systémovosti práva a rezignace na právo spjatá často s cynismem právní praxe. Právní systém ztrácí mnoho ze své obsahové a částečně i formální jednoty a je zahlcován legislativní nadprodukcí. Postmoderní dekonstrukce práva se váže na postupující dekonstrukci státu17. Postmoderní situace staví právu limity jeho fungování ve společnosti a právním státu. Důvodem je zejména: – oslabování národního státu zvnějšku (procesy evropeizace a globalizace) i z vnitřku (tendence privatizace, segmentace a deregulace veřejné moci); – dosažení společenského konsensu je v silně pluralizované společnosti nesnadné, právo se stává prostředkem politického boje; – projevuje se rezignace na roli státu a práva jako reprezentantů veřejného zájmu; – vláda práva v právním státu je často chápána čistě formalisticky, tedy nikoliv jako vláda omezená právem, ale jako čistá moc státu vynucovat právo; – u postkomunistických států je navíc recepce opatření vyplývajících z mezinárodního a evropského práva limitována přetrvávající specificky odlišnou společenskou a právní realitou těchto států a přetrvávají právně formalistické přístupy v oblasti legislativy, soudního rozhodování a právní vědy. 13 14 15 16 17
80
STACY, H. M. Postmodernism and Law. Burlington: Ashgate Publishing Company, 2004, s. 178. LYON, D. Ježíš v Disneylandu: náboženství v postmoderní době. Praha: Mladá fronta, 2002, s. 16. HARRINGTON, A. a kol. Moderní sociální teorie: Základní témata a myšlenkové proudy. Praha: Portál, 2006, s. 418. EDGEWORTH, B. Law, Modernity, Postmodernity: Legal Change in the Contracting State. Hampshire: Ashgate, 2003, s. 223. Viz k tomu HOLLÄNDER, P. Soumrak moderního státu. Právník, 2013, roč. 152, č. 1, s. 1–28. Visegrad Journal on Human Rights
ȱȱ¢ȱ¤ȱȱìÇȱȱĆÇȱ»
=KUQXWLH Vzhľadom k tomu, že 80. rokoch minulého storočia vedeckého diskurz sa čoraz viac zameriava na kvantitatívne a kvalitatívne dynamiky zmien, ktoré sa konajú v moderných spoločnostiach. Tieto zmeny, ktoré sú často charakterizované ako fázový prechod od moderného (priemyselné) spoločnosti k post-moderný (post-industrial, post-modernej spoločnosti), ktoré nevyhnutne vplyv na právo. V strednej a východnej Európe sa začali tieto zmeny v zásade sa pádu totalitných nedemokratických politických režimov. V postkomunistických krajinách, je zmena právny systém sa vyznačuje tým, že spojí formálne kontinuitu s hodnotou diskontinuity, nestabilitu práva a judikatúry. Prejavuje sa tu širšie vyjadrenie právneho pluralizmu, právne multicentrism a oslabenie úlohy štátu. Postmodernej situácie stavia pred zákonom medziach jeho fungovanie v spoločnosti a právneho štátu.
6XPPDU\ Since the 80’s of last century scientific discourse is increasingly focused on quantitative and qualitative dynamics of changes that taking place in modern societies. These changes, which are often characterized as a phase transition from the modern (industrial) society to the post-modern (post-industrial, post-modern) society, have necessarily impact on the law. In Central and Eastern Europe these changes were started in principle with the fall of the undemocratic totalitarian political regimes. In post-communist countries is change the legal system characterized by linking formal continuity with the value discontinuity, instability of law and judicature. It manifests here broader expressions of legal pluralism, legal multicentrism and weakening role of the state. Postmodern situation puts before the law limits of its functioning in society and rule of law.
=R]QDPSRXåLWHMOLWHUDW~U\ 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17.
Analýza přístupu veřejnosti k regulaci v ČR (cit. 12.05.2014). 1–97 s. Dostupná z WWW: http://www.scac.cz. BERGER, P., LUCKMANN, T. Sociální konstrukce reality. Brno: CDK, 1999. COTTERRELL, R. Law´s Community. Legal Theory in Sociological Perspective. Oxford, New York: Oxford University Press, 2005. COTTERRELL, R. The Sociology of Law. London: Butterworths, 1992. EDGEWORTH, B. Law, Modernity, Postmodernity: Legal Change in the Contracting State. Hampshire: Ashgate, 2003. EHRLICH, E. Fundamental Principles of Sociology of Law. New Jersey: Transaction Publishers, 2002, s. 497. GRANA, S. J., OLLENBURGER, J. C., NICHOLAS, M. The Social Context of Law. 2nd ed. New Jersey: Prentice Hall, 2002. HARRINGTON, A. a kol. Moderní sociální teorie: Základní témata a myšlenkové proudy. Praha: Portál, 2006. HOLLÄNDER, P. Soumrak moderního státu. Právník, 2013, roč. 152, č. 1, s. 1–28. KNAPP, V. Teorie práva. Praha: C.H.BECK, 1995. LYON, D. Ježíš v Disneylandu: náboženství v postmoderní době. Praha: Mladá fronta, 2002. POUND, R. An Introduction to the Philosophy of Law. New Haven: Yale University Press, 1922. PRUSÁK, J. a kol. Sociologicko-právny výzkum pramenů práva a justifikace soudních rozhodnutí. In: Acta Universitatis Tyrnaviensis: Iuridica. Ročenka Právnické fakulty Trnavské univerzity v Trnavě. Trnava: Právnická fakulta TU, 2008. PŘIBÁŇ, J. Sociologie práva: Systémově teoretický přístup k modernímu právu. Praha: Sociologické nakladatelství, 1996. STACY, H. M. Postmodernism and Law. Burlington: Ashgate Publishing Company, 2004. TWINING, W. L. Globalisation and Legal Theory. Cambridge: Cambridge University Press, 2006. VEČEŘA, M., MACHALOVÁ, T. Evropeizace práva v právně teoretickém kontextu: výklad základních pojmů. Brno: Masarykova univerzita, 2010.
Prof. JUDr. PhDr. Miloš Večeřa, CSc. Právnická fakulta MU v Brně a Fakulta práva PEVŠ Bratislava
2/2014
81
