2013

IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE Název programu

Školní vzdělávací program pro základní vzdělávání dle přílohy upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením

„RUKU V RUCE“ č.j. ZSLi – 224/2013 Název školy

Základní škola a Mateřská škola Libáň, okres Jičín Školní 11, 507 23 Libáň

Adresa školy Ředitel Kontakty:

Mgr. Ladislava Hazdrová Telefon E-mail Web

Zařazení do sítě škol IZO IČO

493 598 626 [email protected] http://www.zs-liban.cz

102206317 70982635

Město Libáň náměstí Svobody 36 507 23 Libáň

Zřizovatel

Kontakty: Telefon 493 598 191 Fax E-mail starosta Petr Soukup Platnost dokumentu od: Verze:

Podpis ředitele školy

[email protected]

1.září 2013 č. 1 – září 2013

Razítko školy

1

Charakteristika školního vzdělávacího programu Školní vzdělávací program je koncipován tak, aby na úrovni školy (dále ročníků, předmětů) vytvářel co nejlepší předpoklady pro postupné osvojování klíčových kompetencí, které stanovuje rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, a které tvoří jeho základní strategii. V etapě základního vzdělávání jsou za klíčové povaţovány tyto kompetence: 1. Kompetence k učení (mj. ţák se efektivně sám učí, pracuje s informacemi, samostatné pozoruje, experimentuje atd.) 2. Kompetence k řešení problému (rozpozná problém, plánuje způsob řešení, kriticky myslí, vyuţívá vědomosti pro různé varianty řešení atd.) 3. Kompetence komunikativní (formuluje a vyjadřuje své myšlenky, naslouchá druhým, vyuţívá informační a komunikační prostředky atd.) 4. Kompetence sociální a interpersonální (spolupracuje v týmu, je ohleduplný k jiným, přispívá k diskusi v menším i větším kolektivu atd.) 5. Kompetence občanské (respektuje přesvědčení druhých, chápe základní demokratické principy společnosti, rozhoduje se zodpovědně, jedná ekologicky atd.) 6. Kompetence pracovní (pouţívá bezpečně a účinně materiály, nástroje a vybavení, přistupuje zodpovědně k výsledkům pracovní činnosti atd.) Pozn.: Úplné vymezení klíčových kompetencí uvádí rámcový vzdělávací program. Velký význam pro úspěšnost školy má její atmosféra - od estetičnosti prostředí přes mezilidské vztahy, pozitivní školní tradice a rituály, symboly aţ po pocit bezpečí a jistoty.

Základní cíle školy vychovat slušného, odpovědného, tvořivého a citově zaloţeného člověka, harmonicky rozvinutou osobnost poskytnout kvalitní základy všeobecného vzdělání vytvořit podmínky pro další vzdělávání, komunikaci mezi lidmi a uplatnění v ţivotě trvale zdokonalovat metody vzdělávacích a výchovných činností vyuţíváním moderních pedagogických trendů rozšiřovat veřejné podvědomí, ţe škola je přirozeným vzdělávacím a výchovným centrem pro ţáky za součinnosti veřejnosti směřovat k naplnění kompetencí stanovených Rámcovým vzdělávacím programem pro základní vzdělávání

Výchovná práce učitelů a vychovatelů Rozšiřovat vyuţívání nových pedagogických forem práce. Zlepšovat vnitřní klima školy zaloţeném na přátelském vztahu mezi učitelem a ţákem. Sledovat vztahy ve třídních kolektivech. Důsledně řešit i zdánlivě malé problémy. Analyzovat všechny důleţité okolnosti. Dbát na právo a spravedlnost. Jako prevenci negativních jevů nabídnout moţnosti vyuţití volného času ve výběru krouţků různého zaměření, včetně víceúčelového hřiště v areálu školy. Ovlivňovat v duchu zdravého ţivotního stylu cenou atmosféru školy, respektovat potřeby, záliby a zájmy jednotlivce. Organizovat osvědčené akce: školní akademie, loučení ţáků 9. tříd, lyţařský výcvik, vánoční jarmark , výstavy výtvarných prací, sportovní akce, vítání prvňáčků, Den Země, Dětský den, projekty Vést ţákovské portfolio (listů aktivity ţáka). Učitelé by měli co nejvíce znát ţáka, co nejvíce s ním komunikovat, diskutovat, brát v úvahu jejich rozdílnost, zájmy a schopnosti, umět ţákům naslouchat a tak citlivě formovat osobnost ţáka.

2

Vytvářet prostor pro všechny žáky ve spolupráci s pedagogicko-psychologickým konzultantem a výchovným poradcem pečovat o ţáky se specifickými poruchami učení a chování v učebním plánu II. stupně umoţnit diferenciaci - povinně volitelné předměty, výběr cizích jazyků knihovnu školy přeměnit na informační centrum pro talentované ţáky zpracovat školní systém soutěţí, na který budou navazovat okresní a krajská kola logopedická péče V rámci mimoškolní výchovy, ve školní druţině podporovat a rozvíjet zájmy, fantazii a aktivitu ţáků organizováním soutěţí, preferovat pobyt v přírodě, tvořivou hru a vyuţití vědomosti v praxi. Zaměřit se na další výchovy, jako je sexuální, protidrogová, dopravní. Vyuţívat venkovní hřiště. Prostor pro mimoškolní vzdělání v krouţcích

Úplnost a velikost školy Základní škola Libáň, Školní 11 je úplná škola s 9 postupnými ročníky. Na prvním stupni (1. aţ 5. ročník) je v kaţdém ročníku jedna třída, na 2. stupni (6. aţ 9. ročník) je rovněţ v kaţdém ročníku jedna třída. Budovy a prostory školy jsou stavěny pro 400 ţáků, k 30. 9. 2006 měla škola přibliţně 240 ţáků. Jedním ze zaměření školy je integrace ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami, k 30.9.2006 bylo integrováno kolem 30 ţáků, na škole jsou dále čtyři praktické třídy s 32 ţáky s lehkým mentálním postiţením. Stará historická budova byla postavena v roce 1897, novější přístavba je z roku 1963. Je zde i pozemek, hřiště, zázemí pro pěstitelské práce. Škola je spádovou školou pro okolní obce a neúplnou školu (Dětenice). Prakticky polovina ţáků do školy dojíţdí. Škola je umístěna v klidné části města poblíţ náměstí, kde jsou všechny zastávky autobusů pro dojíţdějící ţáky. Budova mateřské školy se nachází v ulici Na Sídlišti č.550 v Libáni, vzdálená od hlavní budovy cca 5–7 minut. Byla otevřena v roce 1983, je velmi dobře udrţovaná. Její kapacita je 70 dětí, k 30.9.2006 bylo zapsáno 55 dětí.

Charakteristika žáků Školu navštěvují ţáci z města Libáň a přilehlých obcí (Kozodírek, Psinic, Křešic,Zlivi) a kromě toho i z Bačálek, Brodku, Běchar, Budčevsi, Bystřice, Dětenic, Drahorazi, Hřmenína, Cholenic, Chyjic, Kopidlna, Lična, Milkovic, Mlýnce, Osenic, Pševse, Roţďalovic, Rokytňan, Sedlišť, Starých Hradů, Střevače, Údrnic, Únětic, Vaţic, Vršců, Záhub, Zelenecké Lhoty . V posledních letech se ve škole vzdělávají i děti cizích státních příslušníků. Dlouholeté zkušenosti máme s integrací ţáků se SPUCH i ţáků s jiným zdravotním postiţením. Kaţdý integrovaný ţák má vypracován na základě doporučení PPP nebo SPC vlastní individuální vzdělávací plán, který je pravidelně aktualizován a doplňován. Školu navštěvují i ţáci s lehkým mentálním postiţením, kteří mají svůj vlastní vzdělávací program v praktických třídách.

3

Charakteristika pedagogického sboru Pedagogický sbor tvoří ředitel, zástupce ředitele, přibliţně 20 učitelů včetně výchovného poradce a vychovatelky školní druţiny . Sbor je smíšený s většinovou převahou ţen, věkově je pestrý – od mladých spolupracovníků aţ po zkušené kolegy. Ve sboru jsou zastoupeni pedagogové s kvalifikací pro dyslektickou péči o ţáky, především na 1. stupni, a speciální pedagogové pro výuku v praktických třídách. Prioritou školy je vzdělávání a výchova ţáků podle poznatků o psychosomatickém vývoji dětí a mládeţe, tudíţ je velký důraz kladen na další vzdělávání pedagogických pracovníků. Prioritními oblastmi DVPP jsou psychologie, pedagogika, osobnostní a sociální výchova, moderní metody v didaktice předmětů a v neposlední řadě i práce s výpočetní a komunikační technikou. V uplynulých letech 100 % pedagogů prošlo úrovní Z a P1 ve školení práce na počítači v projektu SIPVZ. Téměř všichni učitelé umí pracovat s počítači, komunikují prostřednictvím elektronické pošty a vyuţívají výpočetní, komunikační a prezentační techniku ve vhodných případech i ve výuce ţáků.

Vybavení školy Materiální Škola je dobře vybavena učebnicemi a učebními pomůckami, při výuce různých předmětů je vyuţíván výukový SW. Pro další studium a práci ţáků i pedagogů připravujeme školní knihovnu se studovnou. Literatura, učebnice, učební pomůcky a výukový SW jsou průběţně doplňovány o nové. Všechny učebny postupně vybavíme nový nábytkem tak, aby odpovídaly veškerým hygienickým normám.

Prostorové Areál školy je moţné rozdělit na 4 propojené části – starou budovu, novější přístavbu, tělocvičnu a jídelnu. Ke škole patří hřiště a zahrada. Stará budova slouţí celému druhému stupni a 4 třídám praktické školy. V této budově jsou kmenové učebny 2.stupně a kabinety se sbírkami ( přírodopis, zeměpis, výtvarná výchova, cizí jazyky, dějepis, český jazyk), jsou zde prostory školní druţiny včetně šaten pro ţáky 2. stupně a bytu pana školníka. Přístavba navazuje na hlavní budovu, jsou zde umístěny ředitelna, sborovna, třídy prvního stupně, odborná učebna F-Che s kabinety, počítačová učebna, šatny pro ţáky 1.stupně. V současné době se tři uvolněné učebny mění na novou počítačovou učebnu, multimediální učebnu s interaktivní tabulí a studovnu s knihovnou, kde bude sídlit i školní klub. V suterénu se nacházejí šatny, školní dílna, kabinety a nově vybudovaná keramická dílna. Tělocvična je propojena chodbou s přístavbou. V této části je ještě kabinet Tv, 1.stupně, posilovna, šatna a sociální zařízení se sprchou. Tělocvična spolu s venkovním hřištěm slouţí potřebám školy i veřejnosti. Škola má svou vlastní školní jídelnu, která vaří obědy jak pro ţáky a učitele, tak i pro cizí strávníky ve formě doplňkové činnosti. Jídelna je prostorná, s kapacitou asi 80 strávníků. Ve vstupní hale před jídelnou je kiosek, kde si ţáci mohou koupit svačinu a nápoje. Venkovní areál zahrnuje dvě hřiště (antukové – přehazovaná, volejbal, nohejbal, tenis atd., a škvárové ), 60 m běţeckou dráhu s antukovým povrchem a pískové doskočiště pro skok daleký. Prostory školní zahrady dovolují i vybudování dalšího víceúčelového hřiště, nejlépe s umělým povrchem, které by slouţilo nejen pro výuku, ale i pro volný čas. Při hezkém počasí slouţí pro oddych o přestávkách školní terasa. Pro aktivní vyţití ve volných chvílích mohou ţáci vyuţít pevně zabudovaný stůl pro stolní tenis, který se nachází pod terasou.

4

Technické Jednou z priorit školy ve výuce i v běţném chodu školy je vyuţití informačních a komunikačních technologií. Z toho vychází i vybavenost školy touto technikou. Pro výuku nejen ICT ale i dalších předmětů jsou určeny 2 učebny výpočetní techniky (učebna Indoš s deseti počítači v současné době jiţ v podstatě dosluhuje, druhou učebnu s 15 počítači uvádíme do provozu ). ŠVP počítá s novými metodami ve výuce – jedná se zejména o větší zapojení ţáků do vyučovací hodiny. Ve škole máme jednu učebnu s interaktivní tabulí, počítáme s vybudováním ještě jedné ve staré budově. Pro práci ţáků je v kaţdé učebně na 2.stupni počítač s připojením na internet. Učitelé mají k dispozici počítač ve sborovně a ve většině kabinetů (cílem je minimálně jeden počítač v kaţdém kabinetě). Dalším cílem je umístění několika stanic i do odborných učeben a postupné budování multimediálních odborných učeben. Počítače na jsou propojeny do počítačové sítě, přes kterou mají ţáci i učitelé přístup na Internet. Škola po technické stránce disponuje vybavenou učebnou dílen, učebnou domácích nauk a keramickou dílnou.

Hygienické Pro dodrţování pitného reţimu pracovníků školy i ţáků slouţí školní kiosek, ţáci 1.stupně mají o velké přestávce k dispozici čaj. Před vyučováním a po vyučování mohou trávit volný čas ţáci 1.stupně ve školní druţině. Pro odpočinek zejména o polední přestávce je pro ţáky 2.stupně zřízen školní klub. Od jara do podzimu v případě pěkného počasí mohou ţáci trávit přestávky na otevřené terase se stolem pro stolní tenis. Sociální zařízení je v celém areálu po rekonstrukci a plně vyhovuje všem hygienickým poţadavkům.

Historie školy V areálu školy pod náměstím se nacházejí dvě budovy. Ve staré budově původně měšťanské školy se vyučuje od září 1897 nepřetrţitě uţ 110 let. Škola slouţila dětem nejen libáňským, ale i z okolních obcí. V průběhu let přestaly prostory školy stačit počtu dětí, a tak třídy 1. stupně byly umístěny v různých objektech v Libáni (spořitelna, sokolovna, MNV atd.). V roce 1963 byla otevřena nová přístavba školy s třídami pro 1. stupeň, odbornými učebnami, tělocvičnou a školní jídelnou. Toto rozdělení se zachovalo dodnes. Po rušení malých škol v blízkých obcích navštěvovalo školu aţ 430 ţáků. Ve škole se vyučovalo téměř vţdy v paralelních třídách jednotlivých ročníků, takţe bylo 16 (respektive 18) tříd. V posledních letech v souvislosti s úbytkem ţáků je na škole poze 9 tříd (kaţdý ročník zastoupen jednou třídou). I název školy prošel v historii mnoha změnami: po měšťanské a obecné škole do r. 1948 to byla střední škola s devítiletou docházkou, od r. 1953 osmiletá střední škola, později základní devítiletá škola a základní škola. V roce 1981 přijala škola čestný název Základní škola Miloše Krásného, od kterého bylo upuštěno po roce 1989. Škola byla řízena okresním odborem školství v Jičíně aţ do roku 2003, kdy 1.1. přechází do právní subjektivity. Zřizovatelem školy zůstává Město Libáň. Názvy školy se znovu měnily – v r. 2003 Základní škola a Zvláštní škola Libáń, okres Jičín; v r. 2006 se stává součástí školy i škola mateřská a dochází znovu ke změně názvu - Základní škola a Mateřská škola Libáň, okres Jičín. Od roku 1958 je součástí školy i škola pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami, která nejprve sídlila v budově kulturního domu a od r. 1963 se přestěhovala do nové budovy školy. Také tato škola měnila své názvy od pomocné školy přes zvláštní až po praktickou školu v současné době. Tuto školu navštěvují ţáci s lehkým mentálním postiţením po doporučení školského poradenského zařízení a lékaře.

5

Spolupráce s rodiči a jinými subjekty Rodiče dostávají informace o výsledcích vzdělávání prostřednictvím ţákovských kníţek, na třídních schůzkách, konzultačních hodinách, případně osobně či telefonicky dle přání rodičů (zák. zástupců). Pro rodiče a veřejnost škola kaţdoročně pořádá Den otevřených dveří, na návštěvu zveme i mateřskou školku a my navštěvujeme ji. Na základě zákona č. 561/2004 Sb.[1] § 167 a §168 zřizovatel zřizuje Školskou radu. Ve Školské radě zastupují školu 3 členové zvolení pedagogickými pracovníky školy. Základem vzdělávání a výchovy integrovaných ţáků je úzká spolupráce s PPP v Jičíně. V oblasti kulturních akcí spolupracuje škola s Městskou knihovnou v Libáni a s archivem Památníku národního písemnictví ve Starých Hradech. Spolupráce se zřizovatelem se projevuje tradičně při slavnostním přivítání ţáků prvních tříd a při ukončení povinné školní docházky. Škola se významně podílí na kulturním dění ve městě ( školní akademie, vystoupení dramatického krouţku, vystoupení v Domě spokojeného stáří, vystoupení pěveckého sboru v kostele atd.). O dění ve škole dává škola pravidelně vědět v Libáňských novinách, o větších událostech informuje v Novinách Jičínska. Škola téţ spolupracuje s partnerskou ZŠ a MŠ Dětenice.

Spolupráce učitelů s rodiči a veřejností Neustále se snažíme: zlepšovat podmínky pro komunikaci s rodiči a zvyšovat jejich zapojení do činnosti školy velmi intenzívně spolupracovat s rodiči, poskytovat jim základní a objektivní informace o škole a informovat je o studijních výsledcích dětí, více rozvíjet oboustranný tok informací (rodiče o škole) případné stíţnosti ze strany rodičů vyřešit na půdě školy nepodceňovat třídní schůzky – vţdy se snaţit o vytvoření příjemné atmosféry v niţších ročnících umoţnit rodičům náhledové hodiny ve výuce organizovat akce pro rodiče ţáků (Vánoční dílna, Velikonoční dílna, putování rodičů s dětmi MŠ získávat sponzory a partnery školy veřejnosti poskytovat základní a objektivní informace o škole, nabízet jim vhodné sluţby ( pronájem tělocvičny). Připravovat pro rodiče a veřejnost kulturní programy (vernisáţ, akademie). Nabízet obědy pro veřejnost v rámci doplňkové činnosti internetové stránky školy seznámit rodiče s Vnitřním řádem školy

[1]

Zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) ze dne 24. září 2004 s platností od 1. ledna 2005.

6

Servisní služby Školní družina Školní druţina je základním článkem zařízení výchovy mimo vyučování. ŠD není pokračováním školního vyučování, ani ho nikterak nenahrazuje. Hlavním posláním je zabezpečení zájmové činnosti, odpočinku a rekreace ţáků. Vhodné střídání práce a odpočinku přispívá k odstranění únavy z předchozí školní činnosti, učí je ušlechtilé zábavě, pomáhá uspokojovat a rozvíjet kulturní potřeby a rozmanité zájmy ţáků. Mimo činnosti výchovně vzdělávací plní ŠD funkci sociální, tzn. dohled nad ţáky po určitou dobu před nebo po skončení vyučování.

Školní klub Školní klub je zřízen pro ţáky vyšších ročníků v prostorách knihovny. Umoţňuje ţákům smysluplně trávit volný čas (např. polední přestávku, dobu před odjezdem autobusu). Ţáci si zde mohou pod dohledem vyučujícího číst, vypracovávat domácí úkoly, hrát hry se svými spoluţáky (např. šachy), malovat, povídat si.

Školní informační centrum - knihovna a studovna Je zde soustředěna školní knihovna, učitelé i ţáci mohou vyuţívat učebnu i kniţní fond. Fond tvoří naučná literatura, beletrie, knihy encyklopedického charakteru, slovníky, odborné příručky, videotéka, fonotéka a fond CD a DVD disků. Knihovna dále shromaţďuje nabídky kurzů a dalšího vzdělávání, propagační materiály o učebnicích, učebních pomůckách, nabídky vzdělávacích programů pro ţáky, exkurzí a školních výletů. Součástí ŠIC je počítačová učebna, kde jsou k dispozici učitelům i ţákům počítače s výukovými programy a přístupem na internet. Učitelé mohou vyuţívat fond a prostory knihovny ve výuce. Vedou ţáky k tomu, aby si sami vyhledávali informace a tím si také učební látku lépe osvojili. Ţáci si mohou vypůjčit veškerou literaturu, kterou potřebují, zpracovávají zde referáty od vyhledávání informací aţ po vlastní realizaci. Knihovna poskytuje učitelům i ţákům kvalitní zdroj informací a tím vytváří podmínky pro projektové vyučování a globální výchovu.

7

Výchovné a vzdělávací strategie Cíle základního vzdělávání Cíl 1. Umožnit žákům osvojit si strategii učení a motivovat je pro celoživotní učení

Co představuje v životě školy a žáka a ve výuce                    

2. Podněcovat žáky k tvořivému myšlení, logickému uvažování a k řešení problémů

        

3. Vést žáky k všestranné, účinné a otevřené komunikaci

 

Rozvoj postojů, dovedností a způsobů rozhodování metodami, které umoţňují přímou zkušenost Dostatek informačních zdrojů a učebních impulsů (nabídek) - knihovna, internet, exkurze Propojení informací se skutečným ţivotem Samostatnost, organizace vlastní činnosti Vlastní úsudek, iniciativa, tvořivost, zodpovědnost Komunikační dovednosti, spolupráce, práce v týmu Poznávání vlastních moţností Prezentace vlastních výsledků Tvořivost (práce na projektech) Účast na organizaci vzdělávání Práce v motivujícím prostředí Práce s přiměřeným učivem Hodnocení formou zpětné vazby Hodnocení za to, co ţák zvládá, ne za to, co neumí Výuka bez situací nerovnosti a poníţení Stanovení dílčích cílů Zařazování metod, které podporují zvídavost Vyuţívání kladného hodnocení Dobré výsledky podporují motivaci Osobní příklad Poznatky nejsou ţákům předkládány v hotové podobě Uplatňování mezipředmětových vztahů Objevování vzájemných vztahů a příčin přírodních, společenských a dalších jevů a dějů Přechod od frontálního vyučování k aktivizujícím metodám Praktická cvičení Uplatňování základních myšlenkových operací – srovnávání, třídění, analýza, syntéza, zobecňování, abstrakce Rozvíjení schopnosti logického uvaţování Řešení problémů na základě kritického zhodnocení informací Podpora netradičních způsobů řešení Prostor pro střetávání a komunikaci různými formami (ústně, písemně, výtvarnými prostředky, pomocí technických prostředků atd.) Dodrţování etiky komunikace (věcnost, naslouchání, prostor pro různé názory, respektování originálních, nezdařených aj. názorů)

8

   

Základ pro hledání a objevování problémů Základ spolupráce a společného proţívání Předpoklad poznávání sebe a vztahů k jiným Práce v týmu

4. Rozvíjet u žáků schopnost spolupracovat a respektovat práci a úspěchy vlastní i druhých



Jasná pravidla pro souţití ve škole - práva, povinnosti, sankce Atmosféra demokracie a přátelství Kooperativní učení, spolupráce ve výuce Osobní odpovědnost za výsledky společné práce Spolupráce učitelů a podíl na řízení školy Spolupráce s rodiči a dalšími partnery

5. Připravovat žáky k tomu, aby se projevovali jako svébytné, svobodné a zodpovědné osobnosti, uplatňovali svá práva a plnili své povinnosti



    

    

6. Vytvářet u žáků potřebu projevovat pozitivní city v chování, jednání a v prožívání životních situací, rozvíjet vnímavost a citlivé vztahy k lidem, svému prostředí i k přírodě

     

7. Učit žáky aktivně rozvíjet a chránit své fyzické, duševní a sociální zdraví a být za ně odpovědný

          

8. Vést žáky k toleranci a ohleduplnosti k jiným lidem, jejich kulturám a duchovním hodnotám, učit je žít

 

Učit se samostatně rozhodovat a nést důsledky za svá rozhodnutí Demokracii a svobodu nezaměňovat za anarchii Nutnost dodrţování mravních hodnot a slušného jednání Vhodnou formou prosazovat své zájmy Učit se argumentovat Pracovat se školním řádem Chápání bohatství a sloţitost citového ţivota, rozvíjet citovou otevřenost vůči podnětům z prostředí, ve kterém ţijí Orientace ve vlastním citovém ţivotě a v citových vztazích S pomocí dospělých řešit své citové vztahy Učit se otevřeně a kultivovaně projevovat své city Učit se ohleduplnému a citlivému vztahu k lidem, k přírodě a ke kulturním a etickým hodnotám Vést k uvědomění citové nevyzrálosti v období dospívání Čistota prostředí školy Vhodné hygienické zázemí Vhodné prostředí - účelnost, funkčnost, estetičnost, bezpečí - spoluúčast na jeho úpravě Organizace denního reţimu ve prospěch ţáků (časová, obsahová) Zdravý stravovací a pitný reţim Kompenzační a hygienické přestávky v učení Pohybové relaxační přestávky, dostatečná nabídka pohybových aktivit pro kaţdého (včetně víkendových a prázdninových zájezdů) Škola bez kouře a drog Důsledná prevence šikany a násilí Vztahy ve škole - úcta, sounáleţitost, uznání Respektování individuálních rozdílů, motivační hodnocení Chápání principy a fungování demokracie v osobním ţivotě i ve škole a společnosti Otevřenost vůči spoluţákům

9

společně s ostatními lidmi

       

9. Pomáhat žákům poznávat a rozvíjet vlastní schopnosti v souladu s reálnými možnostmi a uplatňovat je spolu s osvojenými vědomostmi a dovednostmi při rozhodování o vlastní životní a profesní orientaci

   

Solidarita s druhými Rozvíjení kritických postojů k negativním projevům ve škole i společnosti Integrace ţáků vyţadujících speciální péči Uvaţování v evropských a celosvětových souvislostech Rozvíjení schopnosti empatie Multikulturní výchova – porozumění odlišnému způsobu ţivota lidí z jiných kultur Vytváření podmínek pro adaptaci ţáků z jiných kulturních prostředí Ohleduplnost vůči starým a nemocným lidem Uplatňování sebehodnocení ţáků. Harmonogram informační a poradenské činnosti v oblasti profesní orientace Osvojování základních pracovních dovedností a návyků Výstupní hodnocení ţáků

Klíčové kompetence Klíčové kompetence mají ţákům pomáhat při získávání základu všeobecného vzdělávání. Úroveň klíčových kompetencí získaných na základní škole není konečná, ale tvoří základ pro další celoţivotní učení a orientaci v kaţdodenním praktickém ţivotě. KOMPETENCE K UČENÍ

– umožnit žákům osvojit si strategii učení a motivovat je pro celoživotní učení

Během výuky klademe důraz na čtení s porozuměním, práci s textem, vyhledávání informací. Ţáky vedeme k sebehodnocení. Individuálním přístupem k ţákům, maximalizujeme jejich šanci proţít úspěch.. Ţákům umoţňujeme ve vhodných případech realizovat vlastní nápady, je podněcována jejich tvořivost. Ţáci se zúčastňují různých soutěţí a olympiád. Učíme se vytvářet takové situace, v nichţ má ţák radost z učení pro samotné učení a pro jeho další přínos. Zadáváme dětem zajímavé domácí úkoly. KOMPETENCE K ŘEŠENÍ PROBLÉMU – podněcovat žáky k tvořivému myšlení, logickému uvažování a k řešení problémů

Výuka je vedena tak, aby ţáci hledali různá řešení problému, svoje řešení si dokázali obhájit. Ve vhodných oblastech vzdělávání pouţíváme netradiční úlohy (Scio, CERMAT, olympiáda Čj, Z, matematický Klokan, přírodovědný Klokan ap.). Při výuce motivujeme ţáky v co největší míře problémovými úlohami z praktického ţivota. Ţáci si postupně zdokonalují kompetenci práce s informacemi ze všech moţných zdrojů, ústních, tištěných mediálních a počítačových, včetně internetu, aby je uměli vyhledávat, třídit a vhodným způsobem vyuţívat. Ţáci jsou vedeni úměrně věku k pouţívání internetu. Podle svých schopností a dovedností se ţáci zapojují do soutěţí. Děti vedeme k aktivnímu podílu na všech fázích činnosti, na plánování, přípravě, realizaci i hodnocení. KOMPETENCE KOMUNIKATIVNÍ

– vést žáky k všestranné a účinné komunikaci

10

Vedeme ţáky ke vhodné komunikaci se spoluţáky, s učiteli a ostatními dospělými ve škole i mimo školu. Učíme ţáky obhajovat a argumentovat vhodnou formou svůj vlastní názor a zároveň poslouchat názor jiných. Začleňujeme metody kooperativního učení a jejich prostřednictvím vedeme děti ke spolupráci při vyučování. Podporujeme komunikaci s jinými školami . KOMPETENCE SOCIÁLNÍ A PERSONÁLNÍ

- rozvíjet u žáků schopnost spolupracovat a respektovat práci vlastní a druhých

Během vzdělávání mimo jiné pouţíváme skupinovou práci ţáků, vzájemnou pomoc při učení. Sociální kompetence vyvozujeme na praktických cvičeních a úkolech. Usilujeme, aby ţáci prokázali schopnost střídat role ve skupině. Ţáky vedeme k respektování společně dohodnutých pravidel chování. Učíme je zároveň k odmítavému postoji ke všemu, co narušuje dobré vztahy mezi ţáky. Chceme ţáky naučit základům kooperace a týmové práce. KOMPETENCE OBČANSKÉ

- připravovat žáky jako svobodné a zodpovědné osobnosti, uplatňující svá práva a plnící své povinnosti

Ve třídních kolektivech ţáci společně stanovují pravidla chování. Školní řád navazuje na pravidla chování vytvořená ve třídách. Je kladen důraz na environmentální výchovu. Ţáky vedeme k třídění odpadů. Při pobytech v přírodě se ţáci chovají jako zodpovědné osoby. Ţáky budeme zapojovat do evropských projektů, kde se prakticky seznámí s kulturou jiných národů . KOMPETENCE PRACOVNÍ

- pomáhat žákům poznávat a rozvíjet své schopnosti i reálné možnosti a uplatňovat získané vědomosti a dovednosti při profesní orientaci

Ţáky motivujeme k aktivnímu zapojení do oblasti Svět práce. Vedeme je k objektivnímu sebehodnocení a posouzení s reálnými moţnostmi při profesní orientaci. Výuku doplňujeme o praktické exkurze. Na škole je vypracován celoškolní plán k volbě povolání. Výběrem volitelných předmětů pomáháme ţákům při profesní orientaci.

11

Průřezová témata Průřezová témata jsou realizována především formou integrace do normální výuky. Průřezové téma Osobnostní a sociální výchova je na 1. stupni běţnou součástí výuky, proto zde není vyplněno. Blíţe je integrace vyjádřena v učebních osnovách jednotlivých vyučovacích předmětů 1. stupně. 1. 2. 3. 4. 5. 6.

Osobnostní a sociální výchova (OSV) Výchova demokratického občana (VDO) Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech (EGS) Multikulturní výchova (MKV) Environmentální výchova (EV) Mediální výchova (MDV)

Vysvětlivky Př/INT = daný tématický okruh je součástí přírodopisu, a to formou integrace Formy: INT – integrace tématického okruhu průřezového tématu SP – samostatný předmět p - projekt

12

1. OSOBNOSTNÍ A SOCIÁLNÍ VÝCHOVA

Tématické okruhy

1. stupeň 1.

2.

3.

4.

2. stupeň 5.

6.

7.

8.

9.

ICT/INT

Z/INT,P M/INT HV/INT PŘ/INT VV/INT VT/INT

Z/INT,P M/INT HV/INT VV/INT VT/INT

Z/INT,P M/INT HV/INT VZ/INT VV/INT VT/INT

Z/INT,P M/INT HV/INT VZ/INT ICT/INT

Sebepoznání a sebepojetí

PŘ/INT VV/INT

VV/INT

VZ/INT ČJ/INT VV/INT

VZ/INT VV/INT

Seberegulace a sebeorganizace

Z/P PŘ/INT

Z/P PŘ/INT

Z/P VZ/INT CH/INT

Z/P VZ/INT CH/INT

Psychohygiena

PŘ/INT

VZ/INT PŘ/INT

VZ/INT

OSOBNOSTNÍ ROZVOJ Rozvoj schopností poznávání

Kreativita

SOCIÁLNÍ ROZVOJ Poznávání lidí

Mezilidské vztahy

AJ/INT

ICT/INT

Z/INT,P M/INT D/INT PŘ/INT VV/INT VT/INT

Z/INT,P M/INT VV/INT VT/INT

Z/INT,P M/INT VZ/INT VT/INT

Z/INT,P M/INT VZ/INT ICT/INT

AJ/INT

Z/INT M/INT ČJ/INT,P AJ/INT PŘ/INT NJ/INT

Z/INT M/INT ČJ/INT,P NJ/INT VV/INT

Z/INT M/INT ČJ/INT,P VZ/INT NJ/INT,P

Z/INT M/INT VZ/INT HV/INT NJ/INT,P

Z/INT HV/INT D/INT PŘ/INT

Z/INT HV/INT PŘ/INT

Z/INT VZ/INT PŘ/INT CH/INT

Z/INT VZ/INT D/INT PŘ/INT

13

ICT/INT

Komunikace

Kooperace a kompetice (rivalita, soutěživost)

MORÁLNÍ ROZVOJ Řešení problémů a rozhodovací dovednosti

ICT/INT

Hodnoty, postoje, praktická etika

2.

Z/INT,P M/INT ČJ/INT PŘ/INT VV/INT VT/INT

Z/INT,P M/INT ČJ/INT PŘ/INT VT/INT

Z/INT,P M/INT ČJ/INT VZ/INT PŘ/INT CH/INT VV/INT VT/INT

Z/INT,P M/INT ČJ/INT VZ/INT HV/INT PŘ/INT CH/INT VV/INT ICT/INT

Z/INT,P M/INT D/INT PŘ/INT VT/INT

Z/INT,P M/INT PŘ/INT AJ/INT VT/INT

Z/INT,P M/INT VZ/INT PŘ/INT AJ/INT CH/INT VV/INT VT/INT

Z/INT,P M/INT VZ/INT PŘ/INT AJ/INT CH/INT ICT/INT

Z/INT M/INT PŘ/INT VT/INT

Z/INT M/INT VT/INT

Z/INT M/INT VZ/INT CH/INT VV/INT VT/INT

Z/INT M/INT VZ/INT CH/INT ICT/INT

Z/INT M/INT

Z/INT M/INT PŘ/INT

Z/INT M/INT VZ/INT CH/INT

Z/INT,P M/INT VZ/INT D/INT,P CH/INT VV/INT ICT/INT

VÝCHOVA DEMOKRATICKÉHO OBČANA

Tématické okruhy Občanská společnost a škola Občan, občanská společnost a stát

1. stupeň

2. stupeň

1.

2.

3.

4.

5.

6.

ČJ/INT M/INT PRV/IN T VV/INT

PRV/IN T TV/INT PČ/INT

PRV/IN T

VL/IN T

ČJ/INT

AJ/IN T

PRV/IN T

PRV/IN T TV/INT

VL/IN T

PŘ/IN T ICT/IN T

D/INT VT/IN T

7.

Z/INT D/INT AJ/IN T VT/IN T

8.

9.

Z/INT VZ/INT, P NJ/INT

VZ/IN T

Z/INT D/INT VZ/INT VT/INT

Z/INT VZ/IN T ICT/IN T

14

VL/IN T

VL/IN T

Principy demokracie jako formy vlády a způsobu rozhodování

PŘ/IN T

Z/INT D/INT VV/IN T

Z/INT

Z/INT D/INT AJ/INT

Z/INT PŘ/IN T

Z/INT

Z/INT D/INT PŘ/INT CH/INT

Z/INT AJ/INT CH/IN T

3. VÝCHOVA K MYŠLENÍ V EVROPSKÝCH A GLOBÁLNÍCH SOUVISLOSTECH Tématické okruhy Evropa a svět nás zajímá

1. stupeň 1.

2.

3.

ČJ/INT HV/INT PRV/IN T VV/INT

ČJ/IN T

Objevujem e Evropu a svět

2. stupeň 4 .

5.

6.

7.

8.

9.

AJ/INT HV/IN T

VL/P HV/INT ICT/IN T

M/INT HV/INT ČJ/INT AJ/INT PŘ/INT NJ/INT, P VT/INT

M/INT VZ/INT HV/INT PŘ/INT CH/INT VV/INT VT/INT

M/INT HV/INT CH/INT ICT/INT

M/INT

VL/INT ICT/IN T

Z/INT,P M/INT HV/INT VT/INT

Z/INT,P M/INT HV/INT ČJ/INT AJ/INT PŘ/INT NJ/INT, P VV/INT VT/INT Z/INT,P M/INT HV/INT VT/INT

Z/INT,P M/INT HV/INT NJ/INT, P ICT/INT

VL/INT

M/INT D/INT VV/INT

M/INT VZ/INT HV/INT AJ/INT NJ/INT, P VT/INT Z/INT M/INT D/INT VZ/INT CH/INT VV/INT

Jsme Evropané

4.

Z/INT M/INT D/INT PŘ/INT VV/INT

Z/INT M/INT D/INT AJ/INT CH/INT VV/INT

MULTIKULTURNÍ VÝCHOVA Tématické okruhy

1. stupeň 1.

2.

3.

2. stupeň 4.

5.

6.

7.

8.

9. 15

Kulturní diference

HV/INT PRV/IN T

Lidské vztahy

PRV/IN T

ČJ/INT

HV/IN T ČJ/IN T VV/IN T

VL/IN T ČJ/INT VV/IN T

Z/INT ČJ/IN T AJ/IN T

Z/INT D/INT AJ/IN T NJ/IN T

Z/INT D/INT NJ/IN T

Z/INT

PRV/IN T HV/INT TV/INT

TV/INT ČJ/INT

AJ/IN T HV/IN T ČJ/IN T PČ/IN T VV/IN T TV/IN T

AJ/INT VL/IN T PŘ/IN T PČ/IN T HV/IN T VV/IN T TV/IN T ICT/IN T VL/IN T PŘ/IN T HV/IN T VV/IN T

Z/INT NJ/IN T VT/IN T

Z/INT HV/IN T ČJ/IN T AJ/IN T NJ/IN T VT/IN T

Z/INT VZ/IN T HV/IN T PŘ/IN T VV/IN T VT/IN T

Z/INT VZ/IN T HV/IN T ICT/IN T

Z/INT

Z/INT

Z/INT ČJ/IN T D/INT PŘ/IN T

Z/INT D/INT NJ/INT

AJ/INT

TV/IN T

Z/INT D/INT

Z/INT HV/IN T VV/IN T

Z/INT HV/IN T AJ/IN T NJ/IN T

Z/INT HV/IN T NJ/INT

PRV/IN T

VL/IN T PŘ/IN T

Z/INT

Z/INT

Z/INT D/INT

Z/INT, P AJ/INT

ČJ/IN T VV/IN T

Etnický původ

Multikultural ita

PRV/IN T

Princip sociálního smíru a solidarity

5.

ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA

Tématické okruhy Ekosystém y

1. stupeň

2. stupeň

1.

2.

3.

4.

5.

6.

VV/INT

PRV/IN T

PRV/IN T

AJ/INT PŘ/P VV/IN T

AJ/INT PŘ/IN T VV/IN T

Z/INT, P PŘ/IN T AJ/INT VV/IN T

7. Z/INT PŘ/IN T

8.

9.

Z/INT, P

PŘ/INT VV/IN T

16

Základní podmínky života

Lidské aktivity a problémy životního prostředí

PRV/IN T PČ/INT

ČJ/INT PRV/IN T

PRV/IN Vztah T člověka k prostředí

6.

TV/INT

PRV/IN T

PŘ/IN T VV/IN T

VV/IN T

Z/INT, P PŘ/IN T

PŘ/IN T AJ/INT

VZ/IN T PŘ/IN T CH/IN T

PŘ/INT CH/IN T

PRV/IN T PČ/INT

M/INT PŘ/IN T VV/IN T

M/INT PŘ/IN T VV/IN T

Z/INT M/INT ČJ/INT PŘ/IN T VV/IN T VT/IN T

Z/INT M/INT PŘ/IN T VV/IN T VT/IN T

Z/INT M/INT VZ/IN T ČJ/INT CH/IN T AJ/INT NJ/INT VV/IN T VT/IN T

Z/INT M/INT CH/IN T ICT/IN T

PRV/IN T

M/INT PŘ/IN T VV/IN T TV/IN T PČ/IN T

M/INT PŘ/IN T VV/IN T TV/IN T PČ/IN T

Z/INT HV/IN T D/INT PŘ/IN T VT/IN T

Z/INT M/INT HV/IN T ČJ/INT D/INT PŘ/IN T VV/IN T VT/IN T

Z/INT M/INT VZ/IN T HV/IN T D/INT PŘ/IN T VV/IN T CH/IN T VT/IN T

HV/IN T ČJ/INT D/INT PŘ/INT VV/IN T CH/IN T AJ/INT NJ/INT ICT/IN T

MEDIÁLNÍ VÝCHOVA

Tématické okruhy Kritické čtení a vnímání mediálních sdělení

1. stupeň 1.

2.

2. stupeň

3.

4.

5.

6.

7.

8.

9.

ČJ/IN T

ČJ/INT

HV/INT ICT/IN T

Z/INT PŘ/INT VT/IN T

Z/INT PŘ/INT VT/IN T

Z/INT VZ/IN T PŘ/INT CH/IN T VT/IN T

Z/INT,P VZ/INT PŘ/INT CH/INT ICT/IN T

17

Interpretace vztahu mediálních sdělení a reality

ČJ/INT

VV/IN T

Stavba mediálních sdělení Vnímání autora mediálních sdělení Fungování a vliv médií ve společnosti

Tvorba mediálního sdělení

Práce v realizační m týmu

HV/IN T VV/IN T

HV/IN T ČJ/INT

Z/INT PŘ/INT

Z/INT PŘ/INT

Z/INT VZ/IN T PŘ/INT CH/IN T

Z/INT,P VZ/INT D/INT PŘ/INT CH/INT

Z/INT VT/IN T

Z/INT VT/IN T

Z/INT VT/IN T

Z/INT ICT/IN T

ČJ/INT TV/INT

PŘ/INT VV/IN T VT/IN T

ČJ/INT VT/IN T

ČJ/INT D/INT CH/IN T VV/IN T VT/IN T

D/INT CH/INT ICT/IN T

AJ/INT ČJ/INT

Z/INT ČJ/INT AJ/INT NJ/INT VV/IN T VT/IN T

Z/INT AJ/INT NJ/INT VV/IN T VT/IN T

Z/INT NJ/INT VT/IN T

ČJ/INT NJ/INT ICT/IN T

Z/INT, P VT/IN T

Z/INT, P VT/IN T

Z/INT, P AJ/INT VT/IN T

Z/INT,P AJ/INT VV/INT ICT/IN T

VV/INT

HV/INT

TV/IN T

18

Zabezpečení výuky žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a) Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (žáci se specifickými poruchami učení) Ţáci, u kterých se projevují příznaky některé z vývojových poruch učení, posíláme se souhlasem rodičů na vyšetření do pedagogicko-psychologické poradny. Na základě vyšetření a doporučení poradny jsou pak tyto děti zařazovány do reedukační péče. S dětmi pracují vyškolené asistentky ( na 1. stupni ) a zkušené učitelky českého jazyka (na 2. stupni). Kaţdý týden probíhá jedna vyučovací hodina pravidelné dyslektické nápravy se souhlasem a za spolupráce rodičů. V případě, ţe pedagogickopsychologická poradna nebo speciálně pedagogické centrum diagnostikuje vývojovou poruchu učení, je na základě ţádosti zákonných zástupců dítěte vypracován individuální vzdělávací plán, podle kterého se s dítětem v průběhu školního roku pracuje. V něm uvádíme závěry a doporučení z vyšetření v PPP, na co se konkrétně v reedukaci zaměříme, pomůcky, které se budou při nápravě pouţívat, způsob hodnocení, termín reedukační péče, jméno paní učitelky, která bude s dítětem pracovat. Při klasifikaci těchto dětí přihlíţíme k vývojové poruše a hodnotíme s tolerancí. b) Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami(žáci s lehkým mentálním postižením) Ţáci, u nichţ se projeví lehké mentální postiţení jsou na základě ţádosti rodičů a doporučení PPP a praktického lékaře zařazováni do praktických tříd, kde se vyučuje podle vlastního učebního plánu a učebních osnov. c) Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (žáci sluchově postižení) Vzdělávání ţáků sluchově postiţených bude probíhat ve třídách na 1. a 2. stupni školy formou individuální integrace. Ţáci se budou vzdělávat podle zpracovaného učebního plánu běţných tříd a na základě individuálních vzdělávacích plánů (v rámci reedukace jedna hodina výuky týdně navíc, kde je individuálně procvičováno a doplňováno týdenní učivo).

Zabezpečení výuky žáků mimořádně nadaných Vzdělávání žáků mimořádně nadaných Zařazení nadaných ţáků do základního vzdělávání vyţaduje od učitelů náročnější přípravu na vyučování v jednotlivých předmětech. Pro tyto ţáky je zapotřebí zvýšené motivace k rozšiřování základního učiva do hloubky především v těch vyučovacích předmětech, které reprezentují nadání dítěte. V rámci vyučování matematiky projevují tito ţáci kvalitní koncentraci, dobrou paměť, zálibu v řešení problémových úloh a svými znalostmi přesahují stanovené poţadavky. Umoţňujeme jim pracovat na počítači (vzdělávací programy), individuálně pracovat s naučnou literaturou (hlavolamy, kvízy, záhady, problémové úlohy). V dalších naučných předmětech jsou jim zadávány náročnější samostatné úkoly (referáty k probíranému učivu, zajímavosti ze světa techniky…), jsou pověřováni vedením a řízením skupin. Na ţáky s hudebním nadáním klade učitel vyšší nároky odpovídající jejich dovednostem a schopnostem. Vhodným způsobem je zapojuje do činností v hodině – mohou doprovázet na hudební nástroj, předzpívávat píseň … Ţákům výtvarně nadaným jsou zadávány náročnější práce – volí různé techniky, jsou podporováni v mimoškolních aktivitách, navštěvují výtvarné obory při základních uměleckých školách. Ţáci nadaní spíše technicky, manuálně zruční, jsou směřováni k zapojení do zájmových aktivit organizovaných školou nebo základní uměleckou školou. Při samotné výuce bývají pověřováni náročnějšími částmi při plnění zadaných úkolů, jsou pověřováni vedením skupiny. Pohybově nadaní ţáci jsou podporovaní v rozvíjení všech pohybových aktivit, především těch, kde ţák projevuje největší zájem a talent. Ţáci jsou zapojováni do sportovních soutěţí, ať uţ v rámci školy nebo mimo ni. Reprezentují školu. Usměrňujeme ţáky v osobnostní výchově, vedeme je k rovnému přístupu k méně nadaným spoluţákům, k toleranci, ochotě pomáhat slabším. Není výjimkou, ţe vyniká-li ţák v jedné oblasti, v jiné je průměrný.

19

Zabezpečení výuky žáků s poruchami chování Jedná se o ţáky hyperaktivní, popřípadě s edukativními problémy, kteří nerespektují některé normy společenského chování, jsou nepřizpůsobiví, impulsivní a snadno unavitelní. Vzdělávání těchto ţáků bude probíhat ve třídách na 1. a 2. stupni školy formou individuální integrace. Ve spolupráci a na doporučení pedagogicko-psychologické poradny se budou ţáci vzdělávat podle zpracovaného individuálního výchovně-vzdělávacího plánu. V procesu vytváření klíčových kompetencí bude nutné klást zvýšený důraz na samostatné rozhodování, kritické myšlení, jednání bez podléhání manipulacím a výchovu k práci a ke spolupráci. Učitel musí s ţáky stanovit přesná pravidla chování a způsob komunikace ve třídě i mimo vyučování s tímto ţákem, zavést systém pochval a trestů.

20

Vzdělávací oblasti Školní vzdělávací program Ruku v ruce vychází z Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání s přílohou upravující vzdělávání žáků s LMP, který je platný od 1. 9. 2007. Vzdělávací oblasti

Vyučovací předměty

5.1 Jazyk a jazyková komunikace:

Český jazyk a literatura Cizí jazyk Další cizí jazyk

5.2 Matematika a její aplikace:

Matematika

5.3 Informační a komunikační technologie: Informatika 5.4 Člověk a jeho svět:

Prvouka Přírodověda Vlastivěda

5.5 Člověk a společnost:

Dějepis Výchova k občanství

5.6 Člověk a příroda:

Fyzika Chemie Přírodopis Zeměpis

5.7 Umění a kultura:

Hudební výchova Výtvarná výchova

5.8 Člověk a zdraví:

Tělesná výchova Výchova ke zdraví

5.9 Člověk a svět práce:

Pracovní výchova

5.10 Doplňující oblasti

Etická výchova

Volitelné předměty

21

5.1 JAZYK A JAZYKOVÁ KOMUNIKACE Charakteristika vzdělávací oblasti Vzdělávací oblast Jazyk a jazyková komunikace zaujímá stěţejní postavení ve výchovně vzdělávacím procesu. Dobrá úroveň jazykové kultury patří k podstatným znakům všeobecné vyspělosti absolventa základního vzdělávání. Jazyková výuka, jejímţ cílem je zejména podpora rozvoje komunikačních kompetencí, vybavuje ţáka takovými znalostmi a dovednostmi, které mu umoţňují správně vnímat různá jazyková sdělení, rozumět jim, vhodně se vyjadřovat a účinně uplatňovat i prosazovat výsledky svého poznávání. Obsah vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace se realizuje ve vzdělávacích oborech Český jazyk a literatura, Cizí jazyk a Další cizí jazyk 1. Kultivace jazykových dovedností a jejich vyuţívání je nedílnou součástí všech vzdělávacích oblastí. Dovednosti získané ve vzdělávacím oboru Český jazyk a literatura jsou potřebné nejen pro kvalitní jazykové vzdělání, ale jsou důleţité i pro úspěšné osvojování poznatků v dalších oblastech vzdělávání. Uţívání češtiny jako mateřského jazyka v jeho mluvené i písemné podobě umoţňuje ţákům poznat a pochopit společensko-kulturní vývoj lidské společnosti. Při realizaci daného vzdělávacího oboru se vytvářejí předpoklady k efektivní mezilidské komunikaci tím, ţe se ţáci učí interpretovat své reakce a pocity tak, aby dovedli pochopit svoji roli v různých komunikačních situacích a aby se uměli orientovat při vnímání okolního světa i sebe sama. Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura má komplexní charakter, ale pro přehlednost je rozdělen do tří sloţek: Komunikační a slohové výchovy, Jazykové výchovy a Literární výchovy. Ve výuce se však vzdělávací obsah jednotlivých sloţek vzájemně prolíná. V Komunikační a slohové výchově se ţáci učí vnímat a chápat různá jazyková sdělení, číst s porozuměním, kultivovaně psát, mluvit a rozhodovat se na základě přečteného nebo slyšeného textu různého typu vztahujícího se k nejrůznějším situacím, analyzovat jej a kriticky posoudit jeho obsah. Ve vyšších ročnících se učí posuzovat také formální stránku textu a jeho výstavbu. V Jazykové výchově ţáci získávají vědomosti a dovednosti potřebné k osvojování spisovné podoby českého jazyka. Učí se poznávat a rozlišovat jeho další formy. Jazyková výchova vede ţáky k přesnému a logickému myšlení, které je základním předpokladem jasného, přehledného a srozumitelného vyjadřování. Při rozvoji potřebných znalostí a dovedností se uplatňují a prohlubují i jejich obecné intelektové dovednosti, např. dovednosti porovnávat různé jevy, jejich shody a odlišnosti, třídit je podle určitých hledisek a dospívat k zobecnění. Český jazyk se tak od počátku vzdělávání stává nejen nástrojem získávání většiny informací, ale i předmětem poznávání. V Literární výchově ţáci poznávají prostřednictvím četby základní literární druhy, učí se vnímat jejich specifické znaky, postihovat umělecké záměry autora a formulovat vlastní názory o přečteném díle. Učí se také rozlišovat literární fikci od skutečnosti. Postupně získávají a rozvíjejí základní čtenářské návyky i schopnosti tvořivé recepce, interpretace a produkce literárního textu. Ţáci dospívají k takovým poznatkům a proţitkům, které mohou pozitivně ovlivnit jejich postoje, ţivotní hodnotové orientace a obohatit jejich duchovní ţivot. Verbální i neverbální komunikace se můţe vhodně rozvíjet i prostřednictvím Dramatické výchovy, zařazené v RVP ZV jako doplňující vzdělávací obor. Cizí jazyk a Další cizí jazyk přispívají k chápání a objevování skutečností, které přesahují oblast zkušeností zprostředkovaných mateřským jazykem. Poskytují ţivý jazykový základ a předpoklady pro komunikaci ţáků v rámci integrované Evropy a světa.

1

Další cizí jazyk je od školního roku 2013/2014 vymezen jako součást vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace. Škola zařazuje Další cizí jazyk podle svých moţností nejpozději od 8. ročníku v minimální časové dotaci 6 hodin. Vzhledem k posilování významu výuky cizích jazyků musí škola daných 6 disponibilních hodin vyuţít pouze pro výuku Dalšího cizího jazyka, nebo v odůvodněných případech pro upevňování a rozvíjení Cizího jazyka.

22

Osvojování cizích jazyků pomáhá sniţovat jazykové bariéry a přispívá tak ke zvýšení mobility jednotlivců jak v jejich osobním ţivotě, tak v dalším studiu a v budoucím pracovním uplatnění. Umoţňuje poznávat odlišnosti ve způsobu ţivota lidí jiných zemí i jejich odlišné kulturní tradice. Prohlubuje vědomí závaţnosti vzájemného mezinárodního porozumění a tolerance a vytváří podmínky pro spolupráci škol na mezinárodních projektech. Poţadavky na vzdělávání v cizích jazycích formulované v RVP ZV vycházejí ze Společného evropského referenčního rámce pro jazyky, který popisuje různé úrovně ovládání cizího jazyka 2. Vzdělávání v Cizím jazyce předpokládá dosaţení úrovně A2, vzdělávání v Dalším cizím jazyce předpokládá dosaţení úrovně A1 (podle Společného evropského referenčního rámce pro jazyky)3. Úspěšnost jazykového vzdělávání jako celku je závislá nejen na výsledcích vzdělávání v jazyce mateřském a v cizích jazycích, ale závisí i na tom, do jaké míry se jazyková kultura ţáků stane předmětem zájmu i všech ostatních oblastí základního vzdělávání. Cílové zaměření vzdělávací oblasti Vzdělávání v dané vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, ţe vede ţáka k:  pochopení jazyka jako nositele historického a kulturního vývoje národa a důleţitého sjednocujícího činitele národního společenství  pochopení jazyka jako důleţitého nástroje celoţivotního vzdělávání  rozvíjení pozitivního vztahu k mateřskému jazyku a jeho chápání jako zdroje pro rozvoj osobního i kulturního bohatství  rozvíjení pozitivního vztahu k mnohojazyčnosti a respektování kulturní rozmanitosti  vnímání a postupnému osvojování jazyka jako prostředku k získávání a předávání informací, k vyjádření jeho potřeb i proţitků a ke sdělování názorů  zvládnutí pravidel mezilidské komunikace daného kulturního prostředí a rozvíjení pozitivního vztahu k jazyku v rámci interkulturní komunikace  samostatnému získávání informací z různých zdrojů a k zvládnutí práce s jazykovými a literárními prameny i s texty různého zaměření  získávání sebedůvěry při vystupování na veřejnosti a ke kultivovanému projevu jako prostředku prosazení sebe sama  individuálnímu proţívání slovesného uměleckého díla, ke sdílení čtenářských záţitků, k rozvíjení pozitivního vztahu k literatuře i k dalším druhům umění zaloţených na uměleckém textu a k rozvíjení emocionálního a estetického vnímání

2

3

V tomto období je důraz kladen na ústní komunikaci a vytváření základu ( zejména ve fonetice a syntaxi) pro další osvojování jazyka. Rovněţ je cílem rozvoj jazykového povědomí ve vztahu k mateřskému a případně dalším jazykům. Společný evropský referenční rámec pro jazyky vymezuje kompetence komunikativní (lingvistické, sociolingvistické, pragmatické) a všeobecné (předpokládající znalost sociokulturního prostředí a reálií zemí, ve kterých se studovaným jazykem hovoří) jako cílové kompetence jazykové výuky. Úroveň A2: Ţák – rozumí větám a často pouţívaným výrazům vztahujícím se k oblastem, které se ho bezprostředně týkají (např. základní informace o něm/ní a jeho rodině, o nakupování, místopisu a zaměstnání). Komunikuje prostřednictvím jednoduchých a běţných úloh, jeţ vyţadují jednoduchou a přímou výměnu informací o známých a běţných skutečnostech. Popíše jednoduchým způsobem svou vlastní rodinu, bezprostřední okolí a záleţitosti týkající se jeho nejnaléhavějších potřeb. Úroveň A1: Ţák – rozumí známým kaţdodenním výrazům a zcela základním frázím, jejichţ cílem je vyhovět konkrétním potřebám, a tyto výrazy a fráze pouţívá. Představí sebe a ostatní a klade jednoduché otázky týkající se informací osobního rázu, např. o místě, kde ţije, o lidech, které zná, a věcech, které vlastní, a na podobné otázky odpovídá. Jednoduchým způsobem se domluví, mluví-li partner pomalu a jasně a je ochoten mu pomoci.

23

5.2 MATEMATIKA A JEJÍ APLIKACE Charakteristika vzdělávací oblasti Vzdělávací oblast Matematika a její aplikace je v základním vzdělávání zaloţena především na aktivních činnostech, které jsou typické pro práci s matematickými objekty a pro uţití matematiky v reálných situacích. Poskytuje vědomosti a dovednosti potřebné v praktickém ţivotě, a umoţňuje tak získávat matematickou gramotnost. Pro tuto svoji nezastupitelnou roli prolíná celým základním vzděláváním a vytváří předpoklady pro další úspěšné studium. Vzdělávání klade důraz na důkladné porozumění základním myšlenkovým postupům a pojmům matematiky a jejich vzájemným vztahům. Ţáci si postupně osvojují některé pojmy, algoritmy, terminologii, symboliku a způsoby jejich uţití. Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Matematika a její aplikace je rozdělen na čtyři tematické okruhy. V tematickém okruhu Čísla a početní operace na prvním stupni, na který navazuje a dále ho prohlubuje na druhém stupni tematický okruh Číslo a proměnná, si ţáci osvojují aritmetické operace v jejich třech sloţkách: dovednost provádět operaci, algoritmické porozumění (proč je operace prováděna předloţeným postupem) a významové porozumění (umět operaci propojit s reálnou situací). Učí se získávat číselné údaje měřením, odhadováním, výpočtem a zaokrouhlováním. Seznamují se s pojmem proměnná a s její rolí při matematizaci reálných situací. V dalším tematickém okruhu Závislosti, vztahy a práce s daty ţáci rozpoznávají určité typy změn a závislostí, které jsou projevem běţných jevů reálného světa, a seznamují se s jejich reprezentacemi. Uvědomují si změny a závislosti známých jevů, docházejí k pochopení, ţe změnou můţe být růst i pokles a ţe změna můţe mít také nulovou hodnotu. Tyto změny a závislosti ţáci analyzují z tabulek, diagramů a grafů, v jednoduchých případech je konstruují a vyjadřují matematickým předpisem nebo je podle moţností modelují s vyuţitím vhodného počítačového software nebo grafických kalkulátorů. Zkoumání těchto závislostí směřuje k pochopení pojmu funkce. V tematickém okruhu Geometrie v rovině a v prostoru ţáci určují a znázorňují geometrické útvary a geometricky modelují reálné situace, hledají podobnosti a odlišnosti útvarů, které se vyskytují všude kolem nás, uvědomují si vzájemné polohy objektů v rovině (resp. v prostoru), učí se porovnávat, odhadovat, měřit délku, velikost úhlu, obvod a obsah (resp. povrch a objem), zdokonalovat svůj grafický projev. Zkoumání tvaru a prostoru vede ţáky k řešení polohových a metrických úloh a problémů, které vycházejí z běţných ţivotních situací. Důleţitou součástí matematického vzdělávání jsou Nestandardní aplikační úlohy a problémy, jejichţ řešení můţe být do značné míry nezávislé na znalostech a dovednostech školské matematiky, ale při němţ je nutné uplatnit logické myšlení. Tyto úlohy by měly prolínat všemi tematickými okruhy v průběhu celého základního vzdělávání. Ţáci se učí řešit problémové situace a úlohy z běţného ţivota, pochopit a analyzovat problém, utřídit údaje a podmínky, provádět situační náčrty, řešit optimalizační úlohy. Řešení logických úloh, jejichţ obtíţnost je závislá na míře rozumové vyspělosti ţáků, posiluje vědomí ţáka ve vlastní schopnosti logického uvaţování a můţe podchytit i ty ţáky, kteří jsou v matematice méně úspěšní. Ţáci se učí vyuţívat prostředky výpočetní techniky (především kalkulátory, vhodný počítačový software, určité typy výukových programů) a pouţívat některé další pomůcky, coţ umoţňuje přístup k matematice i ţákům, kteří mají nedostatky v numerickém počítání a v rýsovacích technikách. Zdokonalují se rovněţ v samostatné a kritické práci se zdroji informací. Cílové zaměření vzdělávací oblasti Vzdělávání v dané vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, ţe vede ţáka k:  vyuţívání matematických poznatků a dovedností v praktických činnostech – odhady, měření a porovnávání velikostí a vzdáleností, orientace

24

  

 



 



rozvíjení paměti ţáků prostřednictvím numerických výpočtů a osvojováním si nezbytných matematických vzorců a algoritmů rozvíjení kombinatorického a logického myšlení, ke kritickému usuzování a srozumitelné a věcné argumentaci prostřednictvím řešení matematických problémů rozvíjení abstraktního a exaktního myšlení osvojováním si a vyuţíváním základních matematických pojmů a vztahů, k poznávání jejich charakteristických vlastností a na základě těchto vlastností k určování a zařazování pojmů vytváření zásoby matematických nástrojů (početních operací, algoritmů, metod řešení úloh) a k efektivnímu vyuţívání osvojeného matematického aparátu vnímání sloţitosti reálného světa a jeho porozumění; k rozvíjení zkušenosti s matematickým modelováním (matematizací reálných situací), k vyhodnocování matematického modelu a hranic jeho pouţití; k poznání, ţe realita je sloţitější neţ její matematický model, ţe daný model můţe být vhodný pro různorodé situace a jedna situace můţe být vyjádřena různými modely provádění rozboru problému a plánu řešení, odhadování výsledků, volbě správného postupu k vyřešení problému a vyhodnocování správnosti výsledku vzhledem k podmínkám úlohy nebo problému přesnému a stručnému vyjadřování uţíváním matematického jazyka včetně symboliky, prováděním rozborů a zápisů při řešení úloh a ke zdokonalování grafického projevu rozvíjení spolupráce při řešení problémových a aplikovaných úloh vyjadřujících situace z běţného ţivota a následně k vyuţití získaného řešení v praxi; k poznávání moţností matematiky a skutečnosti, ţe k výsledku lze dospět různými způsoby rozvíjení důvěry ve vlastní schopnosti a moţnosti při řešení úloh, k soustavné sebekontrole při kaţdém kroku postupu řešení, k rozvíjení systematičnosti, vytrvalosti a přesnosti, k vytváření dovednosti vyslovovat hypotézy na základě zkušenosti nebo pokusu a k jejich ověřování nebo vyvracení pomocí protipříkladů

25

5.3 INFORMAČNÍ A KOMUNIKAČNÍ TECHNOLOGIE Charakteristika vzdělávací oblasti Vzdělávací oblast Informační a komunikační technologie umoţňuje všem ţákům dosáhnout základní úrovně informační gramotnosti - získat elementární dovednosti v ovládání výpočetní techniky a moderních informačních technologií, orientovat se ve světě informací, tvořivě pracovat s informacemi a vyuţívat je při dalším vzdělávání i v praktickém ţivotě. Vzhledem k narůstající potřebě osvojení si základních dovedností práce s výpočetní technikou byla vzdělávací oblast Informační a komunikační technologie zařazena jako povinná součást základního vzdělávání na 1. a 2. stupni. Získané dovednosti jsou v informační společnosti nezbytným předpokladem uplatnění na trhu práce i podmínkou k efektivnímu rozvíjení profesní i zájmové činnosti. Zvládnutí výpočetní techniky, zejména rychlého vyhledávání a zpracování potřebných informací pomocí internetu a jiných digitálních médií, umoţňuje realizovat metodu „učení kdekoliv a kdykoliv“, vede k ţádoucímu odlehčení paměti při současné moţnosti vyuţít mnohonásobně většího počtu dat a informací neţ dosud, urychluje aktualizaci poznatků a vhodně doplňuje standardní učební texty a pomůcky. Dovednosti získané ve vzdělávací oblasti Informační a komunikační technologie umoţňují ţákům aplikovat výpočetní techniku s bohatou škálou vzdělávacího software a informačních zdrojů ve všech vzdělávacích oblastech celého základního vzdělávání. Tato aplikační rovina přesahuje rámec vzdělávacího obsahu vzdělávací oblasti Informační a komunikační technologie, a stává se součástí všech vzdělávacích oblastí základního vzdělávání. Cílové zaměření vzdělávací oblasti Vzdělávání v dané vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, ţe vede ţáka k:  poznání úlohy informací a informačních činností a k vyuţívání moderních informačních a komunikačních technologií  porozumění toku informací, počínaje jejich vznikem, uloţením na médium, přenosem, zpracováním, vyhledáváním a praktickým vyuţitím  schopnosti formulovat svůj poţadavek a vyuţívat při interakci s počítačem algoritmické myšlení  porovnávání informací a poznatků z většího mnoţství alternativních informačních zdrojů, a tím k dosahování větší věrohodnosti vyhledaných informací  vyuţívání výpočetní techniky, aplikačního i výukového software ke zvýšení efektivnosti své učební činnosti a racionálnější organizaci práce  tvořivému vyuţívání softwarových a hardwarových prostředků při prezentaci výsledků své práce  pochopení funkce výpočetní techniky jako prostředku simulace a modelování přírodních i sociálních jevů a procesů  respektování práv k duševnímu vlastnictví při vyuţívání SW  zaujetí odpovědného, etického přístupu k nevhodným obsahům vyskytujících se na internetu či jiných médiích  šetrné práci s výpočetní technikou

26

5.4 ČLOVĚK A JEHO SVĚT Charakteristika vzdělávací oblasti Vzdělávací oblast Člověk a jeho svět je jedinou vzdělávací oblastí RVP ZV, která je koncipována pouze pro 1. stupeň základního vzdělávání. Tato komplexní oblast vymezuje vzdělávací obsah týkající se člověka, rodiny, společnosti, vlasti, přírody, kultury, techniky, zdraví, bezpečí a dalších témat. Uplatňuje pohled do historie i současnosti a směřuje k dovednostem pro praktický ţivot. Svým široce pojatým syntetickým (integrovaným) obsahem spoluutváří povinné základní vzdělávání na 1. stupni. Vzdělávání v oblasti Člověk a jeho svět rozvíjí poznatky, dovednosti a prvotní zkušenosti ţáků získané ve výchově v rodině a v předškolním vzdělávání. Ţáci se učí pozorovat a pojmenovávat věci jevy a děje, jejich vzájemné vztahy a souvislosti a utváří se tak jejich prvotní ucelený obraz světa. Poznávají sebe i své nejbliţší okolí a postupně se seznamují s místně i časově vzdálenějšími osobami i jevy a se sloţitějšími ději. Učí se vnímat lidi, vztahy mezi nimi, všímat si podstatných věcných stránek i krásy lidských výtvorů a přírodních jevů, soustředěně je pozorovat, přemýšlet o nich a chránit je. Na základě poznání sebe, svých potřeb a porozumění světu kolem sebe se ţáci učí vnímat základní vztahy ve společnosti, porozumět soudobému způsobu ţivota, jeho přednostem i problémům (včetně situací ohroţení), učí se vnímat současnost jako výsledek minulosti a východisko do budoucnosti. Při osvojování poznatků a dovedností ve vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět se ţáci učí vyjadřovat své myšlenky, poznatky a dojmy, reagovat na myšlenky, názory a podněty jiných. Podmínkou úspěšného vzdělávání v dané oblasti je vlastní proţitek ţáků vycházející z konkrétních nebo modelových situací při osvojování potřebných dovedností, způsobů jednání a rozhodování. K tomu významně přispívá i osobní příklad učitelů. Propojení této vzdělávací oblasti s reálným ţivotem a s praktickou zkušeností ţáků se stává velkou pomocí i ve zvládání nových ţivotních situací i nové role školáka, pomáhá jim při nalézání jejich postavení mezi vrstevníky a při upevňování pracovních i reţimových návyků. Vzdělávací oblast tak připravuje základy pro specializovanější výuku ve vzdělávacích oblastech Člověk a společnost, Člověk a příroda a ve vzdělávacím oboru Výchova ke zdraví. Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Člověk a jeho svět je členěn do pěti tematických okruhů. Propojováním tematických okruhů je moţné vytvářet v ŠVP různé varianty vyučovacích předmětů a jejich vzdělávacího obsahu4. V tematickém okruhu Místo, kde žijeme se ţáci učí na základě poznávání nejbliţšího okolí, vztahů a souvislostí v něm chápat organizaci ţivota v rodině, ve škole, v obci, ve společnosti. Učí se do tohoto kaţdodenního ţivota vstupovat s vlastní aktivitou a představami, hledat nové i zajímavé věci a bezpečně se v tomto světě pohybovat. Důraz je kladen na praktické poznávání místních a regionálních skutečností a na utváření přímých zkušeností ţáků (např. v dopravní výchově). Různé činnosti a úkoly by měly přirozeným způsobem probudit v ţácích kladný vztah k místu jejich bydliště, postupně rozvíjet jejich národní cítění a vztah k naší zemi. V tematickém okruhu Lidé kolem nás si ţáci postupně osvojují a upevňují základy vhodného chování a jednání mezi lidmi, uvědomují si význam a podstatu pomoci a solidarity mezi lidmi, vzájemné úcty, snášenlivosti a rovného postavení muţů a ţen. Poznávají, jak se lidé sdruţují, baví, jakou vytvářejí kulturu. Seznamují se se základními právy a povinnostmi, se světem financí, ale i s problémy, které provázejí souţití lidí, celou společnost nebo i svět (globální problémy). Celý tematický okruh tak směřuje k prvotním poznatkům a dovednostem budoucího občana demokratického státu.

4

Je moţné tradičně vytvářet jeden předmět v 1. – 3. ročníku (tj. přiřazovat očekávaným výstupům pro 1. období vhodné učivo vybrané z jednotlivých tematických okruhů) a dva předměty ve 4. a 5. ročníku (tj. tematické okruhy 1, 2 a 3 vyuţít jako základ pro Vlastivědu a okruhy 4 a 5 pro Přírodovědu), je však moţné vytvářet jen jeden předmět i ve 4. a 5. ročníku nebo jeden souvislý předmět od 1. do 5. ročníku. Není nutno se vţdy striktně drţet tematických okruhů, podle potřeby je lze různě strukturovat, propojovat učivo a přiřazovat ho k očekávaným výstupům

27

V tematickém okruhu Lidé a čas se ţáci učí orientovat v dějích a v čase. Poznávají, jak a proč se čas měří, jak události postupují v čase a utvářejí historii věcí a dějů. Učí se poznávat, jak se ţivot a věci vyvíjejí a jakým změnám podléhají v čase. V tematickém okruhu se vychází od nejznámějších událostí v rodině, obci a regionu a postupuje se k nejdůleţitějším okamţikům v historii naší země. Podstatou tematického okruhu je vyvolat u ţáků zájem o minulost, o kulturní bohatství regionu i celé země. Proto je důleţité, aby ţáci mohli samostatně vyhledávat, získávat a zkoumat informace z dostupných zdrojů, především pak od členů své rodiny i od lidí v nejbliţším okolí, aby mohli společně navštěvovat památky, sbírky regionálních i specializovaných muzeí, veřejnou knihovnu atd. V tematickém okruhu Rozmanitost přírody ţáci poznávají Zemi jako planetu sluneční soustavy, kde vznikl a rozvíjí se ţivot. Poznávají velkou rozmanitost i proměnlivost ţivé i neţivé přírody naší vlasti. Jsou vedeni k tomu, aby si uvědomili, ţe Země a ţivot na ní tvoří jeden nedílný celek, ve kterém jsou všechny hlavní děje ve vzájemném souladu a rovnováze, kterou můţe člověk snadno narušit a velmi obtíţně obnovovat. Na základě praktického poznávání okolní krajiny a dalších informací se ţáci učí hledat důkazy o proměnách přírody, učí se vyuţívat a hodnotit svá pozorování a záznamy, sledovat vliv lidské činnosti na přírodu, hledat moţnosti, jak ve svém věku přispět k ochraně přírody, zlepšení ţivotního prostředí a k trvale udrţitelnému rozvoji. V tematickém okruhu Člověk a jeho zdraví ţáci poznávají především sebe na základě poznávání člověka jako ţivé bytosti, která má své biologické a fyziologické, funkce a potřeby. Poznávají zdraví jako stav bio-psycho-sociální rovnováhy ţivota. Ţáci se seznamují s tím, jak se člověk vyvíjí a mění od narození do dospělosti, co je pro člověka vhodné a nevhodné z hlediska denního reţimu, hygieny, výţivy, mezilidských vztahů atd. Získávají základní poučení o zdraví a nemocech, o zdravotní prevenci a poskytování první pomoci. Osvojují si bezpečné chování a vzájemnou pomoc v různých ţivotních situacích, včetně mimořádných událostí, které ohroţují zdraví jedinců i celých skupin obyvatel. Ţáci si postupně uvědomují, jakou odpovědnost má kaţdý člověk za své zdraví a bezpečnost i za zdraví jiných lidí. Ţáci docházejí k poznání, ţe zdraví je důleţitá hodnota v ţivotě člověka. Potřebné vědomosti a dovednosti ve vzdělávacím oboru Člověk a jeho svět získávají ţáci především tím, ţe pozorují názorné pomůcky, přírodu a činnosti lidí, hrají určené role, řeší modelové situace atd. Cílové zaměření vzdělávací oblasti Vzdělávání v dané vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, ţe vede ţáka k:  utváření pracovních návyků v jednoduché samostatné i týmové činnosti  orientaci v problematice peněz a cen a k odpovědnému spravování osobního rozpočtu  orientaci ve světě informací a k časovému a místním propojování historických, zeměpisných a kulturních informací  rozšiřování slovní zásoby v osvojovaných tématech, k pojmenovávání pozorovaných skutečností a k jejich zachycení ve vlastních projevech, názorech a výtvorech  poznávání a chápání rozdílů mezi lidmi, ke kulturnímu a tolerantnímu chování a jednání na základě respektu a společně vytvořených a přijatých nebo obecně uplatňovaných pravidel souţití, k plnění povinností a společných úkolů  samostatnému a sebevědomému vystupování a jednání, k efektivní a bezkonfliktní komunikaci v méně běţných situacích, k bezpečné komunikaci prostřednictvím elektronických médií, k poznávání a ovlivňování své jedinečnosti (moţností a limitů)  utváření ohleduplného vztahu k přírodě i kulturním výtvorům a k hledání moţností aktivního uplatnění při jejich ochraně  přirozenému vyjadřování pozitivních citů ve vztahu k sobě i okolnímu prostředí  objevování a poznávání všeho, co jej zajímá, co se mu líbí a v čem by v budoucnu mohl uspět  poznávání podstaty zdraví i příčin jeho ohroţení, vzniku nemocí a úrazů a jejich předcházení

28



poznávání a upevňování preventivního chování, účelného rozhodování a jednání v různých situacích ohroţení vlastního zdraví a bezpečnosti i zdraví a bezpečnosti druhých, včetně chování při mimořádných událostech.

29

5.5 ČLOVĚK A SPOLEČNOST Charakteristika vzdělávací oblasti Vzdělávací oblast Člověk a společnost v základním vzdělávání vybavuje ţáka znalostmi a dovednostmi potřebnými pro jeho aktivní zapojení do ţivota demokratické společnosti. Vzdělávání směřuje k tomu, aby ţáci poznali dějinné, sociální a kulturně historické aspekty ţivota lidí v jejich rozmanitosti, proměnlivosti a ve vzájemných souvislostech. Seznamuje ţáky s vývojem společnosti a s důleţitými společenskými jevy a procesy, které se promítají do kaţdodenního ţivota a mají vliv na utváření společenského klimatu. Zaměřuje se na utváření pozitivních občanských postojů, rozvíjí vědomí přináleţitosti k evropskému civilizačnímu a kulturnímu okruhu a podporuje přijetí hodnot, na nichţ je současná demokratická Evropa budována, včetně kolektivní obrany. Důleţitou součástí vzdělávání v dané vzdělávací oblasti je prevence rasistických, xenofobních a extrémistických postojů, výchova k toleranci a respektování lidských práv, k rovnosti muţů a ţen a výchova k úctě k přírodnímu a kulturnímu prostředí i k ochraně uměleckých a kulturních hodnot. Tato vzdělávací oblast přispívá také k rozvoji finanční gramotnosti a k osvojení pravidel chování při běţných rizikových situacích i při mimořádných událostech. Ve vzdělávací oblasti Člověk a společnost se u ţáků formují dovednosti a postoje důleţité pro aktivní vyuţívání poznatků o společnosti a mezilidských vztazích v občanském ţivotě. Ţáci se učí rozpoznávat a formulovat společenské problémy v minulosti i současnosti, zjišťovat a zpracovávat informace nutné pro jejich řešení, nacházet řešení a vyvozovat závěry, reflektovat je a aplikovat v reálných ţivotních situacích. Vzdělávací oblast Člověk a společnost zahrnuje vzdělávací obory Dějepis a Výchova k občanství. Ve svém vzdělávacím obsahu navazuje přímo na vzdělávací oblast Člověk a jeho svět. Přesahy dané vzdělávací oblasti se promítají i do jiných vzdělávacích oblastí a do celého ţivota školy a mají přímou vazbu zejména na společenskovědní část vzdělávacího oboru Zeměpis, který je v zájmu zachování jeho celistvosti umístěn ve vzdělávací oblasti Člověk a příroda. Vzdělávací obor Dějepis přináší základní poznatky o konání člověka v minulosti. Jeho hlavním posláním je kultivace historického vědomí jedince a uchování kontinuity historické paměti, především ve smyslu předávání historické zkušenosti. Důleţité je zejména poznávání dějů, skutků a jevů, které zásadním způsobem ovlivnily vývoj společnosti a promítly se do obrazu naší současnosti. Důraz je kladen především na dějiny 19. a 20. století, kde leţí kořeny většiny současných společenských jevů. Významně se uplatňuje zřetel k základním hodnotám evropské civilizace. Podstatné je rozvíjet takové časové a prostorové představy i empatie, které umoţňují ţákům lépe proniknout k pochopení historických jevů a dějů. Ţáci jsou vedeni k poznání, ţe historie není jen uzavřenou minulostí ani shlukem faktů a definitivních závěrů, ale je kladením otázek, jimiţ se současnost prostřednictvím minulosti ptá po svém vlastním charakteru a své moţné budoucnosti. Obecné historické problémy jsou konkretizovány prostřednictvím zařazování dějin regionu i dějin místních. Vzdělávací obor Výchova k občanství se zaměřuje na vytváření kvalit, které souvisejí s orientací ţáků v sociální realitě a s jejich začleňováním do různých společenských vztahů a vazeb. Otevírá cestu k realistickému sebepoznání a poznávání osobnosti druhých lidí a k pochopení vlastního jednání i jednání druhých lidí v kontextu různých ţivotních situací. Seznamuje ţáky se vztahy v rodině a širších společenstvích, s hospodářským ţivotem a rozvíjí jejich orientaci ve světě financí. Přibliţuje ţákům úkoly důleţitých politických institucí a orgánů, včetně činností armády, a ukazuje moţné způsoby zapojení jednotlivců do občanského ţivota. Učí ţáky respektovat a uplatňovat mravní principy a pravidla společenského souţití a přebírat odpovědnost za vlastní názory, chování a jednání i jejich důsledky. Rozvíjí občanské a právní vědomí ţáků, posiluje smysl jednotlivců pro osobní i občanskou odpovědnost a motivuje ţáky k aktivní účasti na ţivotě demokratické společnosti.

30

Cílové zaměření vzdělávací oblasti Vzdělávání v dané vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, ţe vede ţáka k:  rozvíjení zájmu o současnost a minulost vlastního národa i jiných kulturních společenství, utváření a upevňování vědomí přináleţitosti k evropské kultuře  odhalování kořenů společenských jevů, dějů a změn, promýšlení jejich souvislostí a vzájemné podmíněnosti v reálném a historickém čase  hledání paralel mezi minulými a současnými událostmi a jejich porovnávání s obdobnými či odlišnými jevy a procesy v evropském a celosvětovém měřítku  utváření pozitivního hodnotového systému opřeného o historickou zkušenost  rozlišování mýtů a skutečnosti, rozpoznávání projevů a příčin subjektivního výběru a hodnocení faktů i ke snaze o objektivní posouzení společenských jevů současnosti i minulosti  vytváření schopnosti vyuţívat jako zdroj informací různorodé verbální i neverbální texty společenského a společenskovědního charakteru  rozvíjení orientace v mnohotvárnosti historických, sociokulturních, etických, politických, právních a ekonomických faktů tvořících rámec kaţdodenního ţivota; k poznávání a posuzování kaţdodenních situací a událostí ve vzájemných vazbách a širších souvislostech včetně souvislostí mezinárodních a globálních  úctě k vlastnímu národu i k jiným národům a etnikům; k rozvíjení respektu ke kulturním či jiným odlišnostem (zvláštnostem) lidí, skupin i různých společenství  uplatňování aktivního přístupu k ochraně zdraví, ţivota, majetku při běţných, rizikových i mimořádných událostech i poznávání otázek obrany státu  získávání orientace v aktuálním dění v ČR, EU, NATO a ve světě, k rozvíjení zájmu o veřejné záleţitosti  utváření vědomí vlastní identity a identity druhých lidí, k rozvíjení realistického sebepoznávání a sebehodnocení, k akceptování vlastní osobnosti i osobnosti druhých lidí  orientaci v problematice peněz a cen a k odpovědnému spravování osobního (rodinného) rozpočtu s ohledem na měnící se ţivotní situaci  utváření pozitivních vztahů k opačnému pohlaví v prostředí školy i mimo školu, k rozpoznávání stereotypního nahlíţení na postavení muţe a ţeny v rodině, v zaměstnání i v politickém ţivotě, k vnímání předsudků v nazírání na roli ţen ve společnosti  rozpoznávání názorů a postojů ohroţujících lidskou důstojnost nebo odporujících základním principům demokratického souţití; ke zvyšování odolnosti vůči myšlenkové manipulaci  uplatňování vhodných prostředků komunikace k vyjadřování vlastních myšlenek, citů, názorů a postojů, k zaujímání a obhajování vlastních postojů a k přiměřenému obhajování svých práv

31

5.6 ČLOVĚK A PŘÍRODA Charakteristika vzdělávací oblasti Vzdělávací oblast Člověk a příroda zahrnuje okruh problémů spojených se zkoumáním přírody. Poskytuje ţákům prostředky a metody pro hlubší porozumění přírodním faktům a jejich zákonitostem. Dává jim tím i potřebný základ pro lepší pochopení a vyuţívání současných technologií a pomáhá jim lépe se orientovat v běţném ţivotě. V této vzdělávací oblasti dostávají ţáci příleţitost poznávat přírodu jako systém, jehoţ součásti jsou vzájemně propojeny, působí na sebe a ovlivňují se. Na takovém poznání je zaloţeno i pochopení důleţitosti udrţování přírodní rovnováhy pro existenci ţivých soustav i člověka, včetně moţných ohroţení plynoucích z přírodních procesů, z lidské činnosti a zásahů člověka do přírody. Vzdělávací oblast také významně podporuje vytváření otevřeného myšlení (přístupného alternativním názorům), kritického myšlení a logického uvaţování. Vzdělávací obory vzdělávací oblasti Člověk a příroda, jimiţ jsou Fyzika, Chemie, Přírodopis a Zeměpis, svým činnostním a badatelským charakterem výuky umoţňují ţákům hlouběji porozumět zákonitostem přírodních procesů, a tím si uvědomovat i uţitečnost přírodovědných poznatků a jejich aplikací v praktickém ţivotě. Zvláště významné je, ţe při studiu přírody specifickými poznávacími metodami si ţáci osvojují i důleţité dovednosti. Jedná se především o rozvíjení dovednosti soustavně, objektivně a spolehlivě pozorovat, experimentovat a měřit, vytvářet a ověřovat hypotézy o podstatě pozorovaných přírodních jevů, analyzovat výsledky tohoto ověřování a vyvozovat z nich závěry. Ţáci se tak učí zkoumat příčiny přírodních procesů, souvislosti či vztahy mezi nimi, klást si otázky (Jak? Proč? Co se stane, jestliţe?) a hledat na ně odpovědi, vysvětlovat pozorované jevy, hledat a řešit poznávací nebo praktické problémy, vyuţívat poznání zákonitostí přírodních procesů pro jejich předvídání či ovlivňování. Ve výše zmíněných vzdělávacích oborech ţáci postupně poznávají sloţitost a mnohotvárnost skutečnosti, podstatné souvislosti mezi stavem přírody a lidskou činností, především pak závislost člověka na přírodních zdrojích a vlivy lidské činnosti na stav ţivotního prostředí a na lidské zdraví. Učí se zkoumat změny probíhající v přírodě, odhalovat příčiny a následky ovlivňování důleţitých místních i globálních ekosystémů a uvědoměle vyuţívat své přírodovědné poznání ve prospěch ochrany ţivotního prostředí a principů udrţitelného rozvoje. Komplexní pohled na vztah mezi člověkem a přírodou, jehoţ významnou součástí je i uvědomování si pozitivního vlivu přírody na citový ţivot člověka, utváří – spolu s fyzikálním, chemickým a přírodopisným vzděláváním – také vzdělávání zeměpisné, které navíc umoţňuje ţákům postupně odhalovat souvislosti přírodních podmínek a ţivota lidí i jejich společenství v blízkém okolí, v regionech, na celém území ČR, v Evropě i ve světě. Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Zeměpis, který má přírodovědný i společenskovědní charakter, je, v zájmu zachování celistvosti oboru, umístěn celý v této vzdělávací oblasti. Vzdělávací oblast Člověk a příroda navazuje na vzdělávací oblast Člověk a jeho svět, která na elementární úrovni přibliţuje přírodovědné poznávání ţákům 1. stupně základního vzdělávání, a kooperuje především se vzdělávacími oblastmi Matematika a její aplikace, Člověk a společnost, Člověk a zdraví a Člověk a svět práce a přirozeně i s dalšími vzdělávacími oblastmi. Cílové zaměření vzdělávací oblasti Vzdělávání v dané vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, ţe vede ţáka k:  zkoumání přírodních faktů a jejich souvislostí s vyuţitím různých empirických metod poznávání (pozorování, měření, experiment) i různých metod racionálního uvaţování  potřebě klást si otázky o průběhu a příčinách různých přírodních procesů, které mají vliv i na ochranu zdraví, ţivotů, ţivotního prostředí a majetku, správně tyto otázky formulovat a hledat na ně adekvátní odpovědi

32

    



způsobu myšlení, které vyţaduje ověřování vyslovovaných domněnek o přírodních faktech více nezávislými způsoby posuzování důleţitosti, spolehlivosti a správnosti získaných přírodovědných dat pro potvrzení nebo vyvrácení vyslovovaných hypotéz či závěrů zapojování do aktivit směřujících k šetrnému chování k přírodním systémům, ke svému zdraví i zdraví ostatních lidí porozumění souvislostem mezi činnostmi lidí a stavem přírodního a ţivotního prostředí uvaţování a jednání, která preferují co nejefektivnější vyuţívání zdrojů energie v praxi, včetně co nejširšího vyuţívání jejích obnovitelných zdrojů, zejména pak slunečního záření, větru, vody a biomasy utváření dovedností vhodně se chovat při kontaktu s objekty či situacemi potenciálně či aktuálně ohroţujícími ţivoty, zdraví, majetek nebo ţivotní prostředí lidí

33

5.7 UMĚNÍ A KULTURA Charakteristika vzdělávací oblasti Vzdělávací oblast Umění a kultura umoţňuje ţákům jiné neţ pouze racionální poznávání světa a odráţí nezastupitelnou součást lidské existence – umění a kulturu. Kulturu, jako procesy i výsledky duchovní činnosti, umoţňující chápat kontinuitu proměn historické zkušenosti, v níţ dochází k socializaci jedince a jeho projekci do společenské existence, i jako neoddělitelnou součást kaţdodenního ţivota (kultura chování, oblékání, cestování, práce). Umění, jako proces specifického poznání a dorozumívání, v němţ vznikají informace o vnějším a vnitřním světě a jeho vzájemné provázanosti, které nelze formulovat a sdělovat jinými neţ uměleckými prostředky. Vzdělávání v této oblasti přináší umělecké osvojování světa, tj. osvojování s estetickým účinkem. V procesu uměleckého osvojování světa dochází k rozvíjení specifického cítění, tvořivosti, vnímavosti jedince k uměleckému dílu a jeho prostřednictvím k sobě samému i k okolnímu světu. Součástí tohoto procesu je hledání a nalézání vazeb mezi druhy umění na základě společných témat, schopnosti vcítit se do kulturních potřeb ostatních lidí a jimi vytvořených hodnot a přistupovat k nim s vědomím osobní účasti. V tvořivých činnostech jsou rozvíjeny schopnosti nonverbálního vyjadřování prostřednictvím tónu a zvuku, linie, bodu, tvaru, barvy, gesta, mimiky atp. V etapě základního vzdělávání je oblast Umění a kultura zastoupena vzdělávacími obory Hudební výchova a Výtvarná výchova. Vzdělávací oblast lze rozšířit o doplňující vzdělávací obor Dramatická výchova, který je moţno na úrovni školního vzdělávacího programu realizovat formou samostatného vyučovacího předmětu, projektu, kurzu apod. (viz kapitola 5.10) Na 1. stupni základního vzdělávání se ţáci seznamují prostřednictvím činností s výrazovými prostředky a s jazykem hudebního a výtvarného umění, ale také umění dramatického a literárního. S nimi se učí tvořivě pracovat, uţívat je jako prostředků pro sebevyjádření. Poznávají zákonitosti tvorby, seznamují se s vybranými uměleckými díly, učí se je vzhledem ke svým zkušenostem chápat a výpovědi sdělované uměleckým dílem rozpoznávat a interpretovat. S přechodem na 2. stupeň základního vzdělávání se otevírá cesta širšímu nazírání na kulturu a umění. Připomínají se historické souvislosti a společenské kontexty ovlivňující umění a kulturu. Inspirací k činnostem se stávají také díla literární a dramatická (divadlo, film), tvorba multimediální i samotné znakové systémy. Nalézání vztahů mezi jednotlivými druhy umění a uplatňování různorodosti výrazových prostředků při hledání variant řešení společně zvolených témat umoţňují projekty. Ty otevírají společný prostor pro získání dovedností a poznatků překračujících rámec jednotlivých oborů a přispívají tak k osobitějšímu a originálnějšímu sebevyjádření i hlubšímu porozumění uměleckému dílu. Hudební výchova vede ţáka prostřednictvím vokálních, instrumentálních, hudebně pohybových a poslechových činností k porozumění hudebnímu umění, k aktivnímu vnímání hudby a zpěvu a jejich vyuţívání jako svébytného prostředku komunikace. V etapě základního vzdělávání se tyto hudební činnosti stávají v rovině produkce, recepce a reflexe obsahovými doménami hudební výchovy. Hudební činnosti jako činnosti vzájemně se propojující, ovlivňující a doplňující rozvíjejí ve svém komplexu celkovou osobnost ţáka, především však vedou k rozvoji jeho hudebnosti – jeho hudebních schopností, jeţ se následně projevují individuálními hudebními dovednostmi – sluchovými, rytmickými, pěveckými, intonačními, instrumentálními, hudebně pohybovými, hudebně tvořivými a poslechovými. Prostřednictvím těchto činností ţák můţe uplatnit svůj individuální hlasový potenciál při sólovém, skupinovém i sborovém zpěvu, své individuální instrumentální dovednosti při souborové hře a doprovodu zpěvního projevu, své pohybové dovednosti při tanci a pohybovém doprovodu hudby a v neposlední řadě je mu dána příleţitost „interpretovat“ hudbu podle svého individuálního zájmu a zaměření. Obsahem Vokálních činností je práce s hlasem, při níţ dochází ke kultivaci pěveckého i mluvního projevu v souvislosti s uplatňováním a posilováním správných pěveckých návyků.

34

Obsahem Instrumentálních činností je hra na hudební nástroje a jejich vyuţití při hudební reprodukci i produkci. Obsahem Hudebně pohybových činností je ztvárňování hudby a reagování na ni pomocí pohybu, tance a gest. Obsahem Poslechových činností je aktivní vnímání (percepce) znějící hudby, při níţ ţák poznává hudbu ve všech jejích ţánrových, stylových i funkčních podobách, učí se hudbu analyzovat a interpretovat. Výtvarná výchova pracuje s vizuálně obraznými znakovými systémy, které jsou nezastupitelným nástrojem poznávání a proţívání lidské existence. Tvořivý přístup k práci s nimi při tvorbě, vnímání a interpretaci vychází zejména z porovnávání dosavadní a aktuální zkušenosti ţáka a umoţňuje mu uplatňovat osobně jedinečné pocity a proţitky. Výtvarná výchova přistupuje k vizuálně obraznému vyjádření (a to jak samostatně vytvořenému, tak přejatému) nikoliv jako k pouhému přenosu reality, ale jako k prostředku, který se podílí na způsobu jejího přijímání a zapojování do procesu komunikace. V etapě základního vzdělávání je výtvarná výchova postavena na tvůrčích činnostech – tvorbě, vnímání a interpretaci. Tyto činnosti umoţňují rozvíjet a uplatnit vlastní vnímání, cítění, myšlení, proţívání, představivost, fantazii, intuici a invenci. K jejich realizaci nabízí výtvarná výchova vizuálně obrazné prostředky (dále jen prostředky) nejen tradiční a ověřené, ale i nově vznikající v současném výtvarném umění a v obrazových médiích. Tvůrčími činnostmi (rozvíjením smyslové citlivosti, uplatňováním subjektivity a ověřováním komunikačních účinků) zaloţenými na experimentování je ţák veden k odvaze a chuti uplatnit osobně jedinečné pocity a proţitky a zapojit se na své odpovídající úrovni do procesu tvorby a komunikace. Obsahem Rozvíjení smyslové citlivosti jsou činnosti, které umoţňují ţákovi rozvíjet schopnost rozeznávat podíl jednotlivých smyslů na vnímání reality a uvědomovat si vliv této zkušenosti na výběr a uplatnění vhodných prostředků pro její vyjádření. Obsahem Uplatňování subjektivity jsou činnosti, které vedou ţáka k uvědomování si a uplatňování vlastních zkušeností při tvorbě, vnímání a interpretaci vizuálně obrazných vyjádření. Obsahem Ověřování komunikačních účinků jsou činnosti, které umoţňují ţákovi utváření obsahu vizuálně obrazných vyjádření v procesu komunikace a hledání nových i neobvyklých moţností pro uplatnění výsledků vlastní tvorby, děl výtvarného umění i děl dalších obrazových médií. Cílové zaměření vzdělávací oblasti Vzdělávání v dané vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, ţe vede ţáka k:  pochopení umění jako specifického způsobu poznání a k uţívání jazyka umění jako svébytného prostředku komunikace  chápání umění a kultury v jejich vzájemné provázanosti jako neoddělitelné součásti lidské existence; k učení se prostřednictvím vlastní tvorby opírající se o subjektivně jedinečné vnímání, cítění, proţívání a představy; k rozvíjení tvůrčího potenciálu, kultivování projevů a potřeb a k utváření hierarchie hodnot  spoluvytváření vstřícné a podnětné atmosféry pro tvorbu, pochopení a poznání uměleckých hodnot v širších sociálních a kulturních souvislostech, k tolerantnímu přístupu k různorodým kulturním hodnotám současnosti a minulosti i kulturním projevům a potřebám různorodých skupin, národů a národností  uvědomování si sebe samého jako svobodného jedince; k tvořivému přístupu ke světu, k moţnosti aktivního překonávání ţivotních stereotypů a k obohacování emocionálního ţivota

zaujímání osobní účasti v procesu tvorby a k chápání procesu tvorby jako způsobu nalézání a vyjadřování osobních proţitků i postojů k jevům a vztahům v mnohotvárném světě

35

5.8 ČLOVĚK A ZDRAVÍ Charakteristika vzdělávací oblasti Zdraví člověka je chápáno jako vyváţený stav tělesné, duševní a sociální pohody. Je utvářeno a ovlivňováno mnoha aspekty, jako je styl ţivota, chování podporující zdraví, kvalita mezilidských vztahů, kvalita ţivotního prostředí, bezpečí člověka atd. Protoţe je zdraví důleţitým předpokladem pro aktivní a spokojený ţivot a pro optimální pracovní výkonnost, stává se poznávání a praktické ovlivňování podpory a ochrany zdraví jednou z priorit základního vzdělávání. Vzdělávací oblast Člověk a zdraví přináší základní podněty pro pozitivní ovlivňování zdraví (poznatky, činnosti, způsoby chování), s nimiţ se ţáci seznamují, učí se je vyuţívat a aplikovat ve svém ţivotě. Vzdělávání v této vzdělávací oblasti směřuje především k tomu, aby ţáci poznávali sami sebe jako ţivé bytosti, aby pochopili hodnotu zdraví, jeho ochrany i hloubku problémů spojených s nemocí či jiným poškozením zdraví. Ţáci se seznamují s různými riziky, která ohroţují zdraví v běţných i mimořádných situacích, osvojují si dovednosti a způsoby chování (rozhodování), které vedou k zachování či posílení zdraví, a získávají potřebnou míru odpovědnosti za zdraví vlastní i zdraví jiných. Jde tedy z velké části o poznávání zásadních ţivotních hodnot5, o postupné utváření postojů k nim a o aktivní jednání v souladu s nimi. Naplnění těchto záměrů je v základním vzdělávání nutné postavit na účinné motivaci a na činnostech a situacích posilujících zájem ţáků o problematiku zdraví. Při realizaci této vzdělávací oblasti je třeba klást důraz především na praktické dovednosti a jejich aplikace v modelových situacích i v kaţdodenním ţivotě školy. Proto je velmi důleţité, aby celý ţivot školy byl ve shodě s tím, co se ţáci o zdraví učí a co z pohledu zdraví potřebují. Zpočátku musí být vzdělávání silně ovlivněno kladným osobním příkladem učitele, jeho všestrannou pomocí a celkovou příznivou atmosférou ve škole. Později přistupuje důraz i na větší samostatnost a odpovědnost ţáků v jednání, rozhodování a činnostech souvisejících se zdravím. Takto chápané vzdělávání je základem pro vytváření aktivních přístupů ţáků k rozvoji i ochraně zdraví. Vzdělávací oblast Člověk a zdraví je vymezena a realizována v souladu s věkem ţáků ve vzdělávacích oborech Výchova ke zdraví a Tělesná výchova, do níţ je zahrnuta i zdravotní tělesná výchova. Vzdělávací obsah oblasti Člověk a zdraví prolíná do ostatních vzdělávacích oblastí, které jej obohacují nebo vyuţívají (aplikují), a do ţivota školy. Vzdělávací obor Výchova ke zdraví vede ţáky k aktivnímu rozvoji a ochraně zdraví v propojení všech jeho sloţek (sociální, psychické a fyzické) a učí je být za ně odpovědný. Svým vzdělávacím obsahem navazuje na obsah vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět a prolíná do ostatních vzdělávacích oblastí. Ţáci si osvojují zásady zdravého ţivotního stylu a jsou vedeni k jejich uplatňování ve svém ţivotě i k osvojování účelného chování při ohroţení v kaţdodenních rizikových situacích i při mimořádných událostech. Vzhledem k individuálnímu i sociálnímu rozměru zdraví vzdělávací obor Výchova ke zdraví obsahuje výchovu k mezilidským vztahům a je velmi úzce propojen s průřezovým tématem Osobnostní a sociální výchova. Ţáci si rozšiřují a prohlubují poznatky o sobě i vztazích mezi lidmi, partnerských vztazích, manţelství a rodině, škole a společenství vrstevníků. Vzdělávací obor Tělesná výchova jako součást komplexnějšího vzdělávání ţáků v problematice zdraví směřuje na jedné straně k poznání vlastních pohybových moţností a zájmů, na druhé straně k poznávání účinků konkrétních pohybových činností na tělesnou zdatnost, duševní a sociální pohodu. Pohybové vzdělávání postupuje od spontánní pohybové činnosti ţáků k činnosti řízené a výběrové, jejímţ smyslem je schopnost samostatně ohodnotit úroveň své zdatnosti a řadit do denního reţimu pohybové činnosti pro uspokojování vlastních pohybových potřeb i zájmů, pro optimální rozvoj zdatnosti a výkonnosti, pro regeneraci sil a kompenzaci různého zatíţení, pro podporu zdraví a ochranu ţivota. Předpokladem pro osvojování pohybových dovedností je v základním vzdělávání ţákův proţitek z pohybu a z komunikace při pohybu, dobře zvládnutá dovednost pak zpětně kvalitu 5

Je vhodné usilovat o to, aby předkládané názory nebyly v příkrém rozporu s názory zákonných zástupců ţáků.

36

jeho proţitku umocňuje. V tělesné výchově je velmi důleţité motivační hodnocení ţáků, které vychází ze somatotypu ţáka a je postaveno na posuzování osobních výkonů kaţdého jednotlivce a jejich zlepšování – bez paušálního porovnávání ţáků podle výkonových norem (tabulky, grafy aj.), které neberou v úvahu růstové a genetické předpoklady a aktuální zdravotní stav ţáků. Charakteristické pro pohybové vzdělávání je rozpoznávání a rozvíjení pohybového nadání, které předpokládá diferenciaci činností i hodnocení výkonů ţáků. Neméně důleţité je odhalování zdravotních oslabení ţáků a jejich korekce v běţných i specifických formách pohybového učení – v povinné tělesné výchově, případně ve zdravotní tělesné výchově. Proto se nedílnou součástí tělesné výchovy stávají korektivní a speciální vyrovnávací cvičení, která jsou podle potřeby preventivně vyuţívána v hodinách tělesné výchovy pro všechny ţáky nebo jsou zadávána ţákům se zdravotním oslabením místo činností, které jsou kontraindikací jejich oslabení. Školám se současně doporučuje vyrovnávat pohybový deficit ţáků III. (příp. II.) zdravotní skupiny a jejich potřebu korektivních cvičení zařazováním povinného či volitelného předmětu, jehoţ obsah vychází z tematického okruhu Zdravotní tělesná výchova (jako adekvátní náhradu povinné tělesné výchovy nebo jako rozšíření pohybové nabídky). Tato nabídka vychází ze situace v moderní společnosti, která v mnohém ţivot usnadňuje, ale paradoxně tím vyvolává uţ v dětském věku četná zdravotní oslabení, která je nutné napravovat a korigovat (z nedostatku intenzivního a vhodně zaměřeného pohybu, z dlouhodobého setrvávání ve statických polohách, z nadměrného příjmu potravy v nevhodné skladbě, z nekvalitního ovzduší, z četných stresových situací, nepříznivých sociálních vztahů atd.). Základní vzdělávání tak reaguje na poznatky lékařů, ţe zdravotních oslabení v celé populaci přibývá a zdravotně oslabené dítě potřebuje větší mnoţství spontánních i cíleně zaměřených pohybových aktivit neţ dítě zdravé. Účast ve zdravotní tělesné výchově vede ţáky k poznání charakteru jejich zdravotního oslabení i míry a rozsahu omezení některých činností. Současně předkládá konkrétní způsoby ovlivňování zdravotních oslabení (speciální cvičení, všestranně zaměřené pohybové činnosti, relaxační techniky, plavání atd.) a jejich zařazování do denního reţimu ţáků. Cílové zaměření vzdělávací oblasti Vzdělávání v této vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí ţáků tím, ţe vede ţáky k:  poznávání zdraví jako důleţité hodnoty v kontextu dalších ţivotních hodnot  pochopení zdraví jako vyváţeného stavu tělesné, duševní i sociální pohody a k vnímání radostných proţitků z činností podpořených pohybem, příjemným prostředím a atmosférou příznivých vztahů  poznávání člověka jako jedince závislého v jednotlivých etapách ţivota na způsobu vlastního jednání a rozhodování, na úrovni mezilidských vztahů i na kvalitě prostředí  získávání základní orientace v názorech na to, co je zdravé a co můţe zdraví prospět, i na to, co zdraví ohroţuje a poškozuje  vyuţívání osvojených preventivních postupů pro ovlivňování zdraví v denním reţimu, k upevňování způsobů rozhodování a jednání v souladu s aktivní podporou zdraví v kaţdé ţivotní situaci i k poznávání a vyuţívání míst souvisejících s preventivní ochranou zdraví  propojování činností a jednání souvisejících se zdravím a zdravými mezilidskými vztahy se základními etickými a morálními postoji, s volním úsilím atd.  chápání zdatnosti, dobrého fyzického vzhledu i duševní pohody jako významného předpokladu výběru profesní dráhy, partnerů, společenských činností atd.  ochraně zdraví a ţivotů při kaţdodenních rizikových situacích i mimořádných událostech a k vyuţívání osvojených postupů spojených s řešením jednotlivých mimořádných událostí  aktivnímu zapojování do činností podporujících zdraví a do propagace zdravotně prospěšných činností ve škole i v obci

37

5.9 ČLOVĚK A SVĚT PRÁCE Charakteristika vzdělávací oblasti Oblast Člověk a svět práce postihuje široké spektrum pracovních činností a technologií, vede ţáky k získání základních uţivatelských dovedností v různých oborech lidské činnosti a přispívá k vytváření ţivotní a profesní orientace ţáků. Koncepce vzdělávací oblasti Člověk a svět práce vychází z konkrétních ţivotních situací, v nichţ ţáci přicházejí do přímého kontaktu s lidskou činností a technikou v jejich rozmanitých podobách a širších souvislostech. Vzdělávací oblast Člověk a svět práce se cíleně zaměřuje na praktické pracovní dovednosti a návyky a doplňuje celé základní vzdělávání o důleţitou sloţku nezbytnou pro uplatnění člověka v dalším ţivotě a ve společnosti. Tím se odlišuje od ostatních vzdělávacích oblastí a je jejich určitou protiváhou. Je zaloţena na tvůrčí myšlenkové spoluúčasti ţáků. Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Člověk a svět práce je rozdělen na 1. stupni na čtyři tematické okruhy Práce s drobným materiálem, Konstrukční činnosti, Pěstitelské práce, Příprava pokrmů, které jsou pro školu povinné. Na 2. stupni je rozdělen na osm tematických okruhů Práce s technickými materiály, Design a konstruování, Pěstitelské práce a chovatelství, Provoz a údržba domácnosti, Příprava pokrmů, Práce s laboratorní technikou, Využití digitálních technologií, Svět práce. Tematické okruhy na 2. stupni tvoří nabídku, z níţ tematický okruh Svět práce je povinný, a z ostatních školy vybírají podle svých podmínek a pedagogických záměrů minimálně jeden další okruh. Vybrané tematické okruhy je nutné realizovat v plném rozsahu. Tematický okruh Svět práce je povinný pro všechny ţáky v plném rozsahu a vzhledem k jeho zaměření na výběr budoucího povolání je vhodné jej řadit do nejvyšších ročníků 2. stupně. Vzdělávací obsah je realizován na 1. i 2. stupni vzdělávání a je určen všem ţákům (tedy chlapcům i dívkám bez rozdílu). Ţáci se učí pracovat s různými materiály a osvojují si základní pracovní dovednosti a návyky. Učí se plánovat, organizovat a hodnotit pracovní činnost samostatně i v týmu. Ve všech tematických okruzích jsou ţáci soustavně vedeni k dodrţování zásad bezpečnosti a hygieny při práci. V závislosti na věku ţáků se postupně buduje systém, který ţákům poskytuje důleţité informace ze sféry výkonu práce a pomáhá jim při odpovědném rozhodování o dalším profesním zaměření. Proto je vhodné zařazovat do vzdělávání ţáků co největší počet tematických okruhů. Cílové zaměření vzdělávací oblasti Vzdělávání v této vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí ţáků tím, ţe vede ţáky k:  pozitivnímu vztahu k práci a k odpovědnosti za kvalitu svých i společných výsledků práce  osvojení základních pracovních dovedností a návyků z různých pracovních oblastí, k organizaci a plánování práce a k pouţívání vhodných nástrojů, nářadí a pomůcek při práci i v běţném ţivotě  vytrvalosti a soustavnosti při plnění zadaných úkolů, k uplatňování tvořivosti a vlastních nápadů při pracovní činnosti a k vynakládání úsilí na dosaţení kvalitního výsledku  poznání, ţe technika jako významná součást lidské kultury je vţdy úzce spojena s pracovní činností člověka  autentickému a objektivnímu poznávání okolního světa, k potřebné sebedůvěře, k novému postoji a hodnotám ve vztahu k práci člověka, technice a ţivotnímu prostředí  chápání práce a pracovní činnosti jako příleţitosti k seberealizaci, sebeaktualizaci a k rozvíjení podnikatelského myšlení  orientaci v různých oborech lidské činnosti, formách fyzické a duševní práce a osvojení potřebných poznatků a dovedností významných pro moţnost uplatnění, pro volbu vlastního profesního zaměření a pro další ţivotní a profesní orientaci

38

5.10 ETICKÁ VÝCHOVA Charakteristika vzdělávacího oboru 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.

Obsah doplňujícího vzdělávacího oboru Etická výchova tvoří následující témata: Mezilidské vztahy a komunikace. Důstojnost lidské osoby. Pozitivní hodnocení sebe. Pozitivní hodnocení druhých. Kreativita a iniciativa. Řešení problémů a úkolů. Přijetí vlastního a společného rozhodnutí. Komunikace citů. Interpersonální a sociální empatie. Asertivita. Zvládnutí agresivity a soutěţivosti. Sebeovládání. Řešení konfliktů. Reálné a zobrazené vzory. Prosociální chování v osobních vztazích. Pomoc, darování, dělení se, spolupráce, přátelství. Prosociální chování ve veřejném ţivotě. Solidarita a sociální problémy.

Na deset základních témat navazuje šest aplikačních témat, mezi která patří: Etické hodnoty Sexuální zdraví Rodinný ţivot Duchovní rozměr člověka Ekonomické hodnoty Ochrana přírody a ţivotního prostředí Hledání pravdy a dobra jako součást přirozenosti člověka Vzdělávací obor umoţňuje zároveň rozvíjet čtenářskou gramotnost – porozumění textům, posouzení spolehlivosti a platnosti informací a jejich vyuţití v ţivotě Etická výchova vytváří celou řadu mezipředmětových vztahů. Ve vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace ve vzdělávacím oboru Český jazyk a literatura navazuje etická výchova na učivo naslouchání, mluvený projev, písemný projev a tvořivé činnosti s literárním textem a ve vzdělávacím oboru Cizí jazyk na učivo pravidla komunikace v běţných kaţdodenních situacích. Ve vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět navazuje na učivo domov, škola, rodina, souţití lidí, chování lidí, základní globální problémy, ohleduplné chování k přírodě, ochrana přírody, partnerství, rodičovství a základy sexuální výchovy. Ve vzdělávací oblasti Člověk a společnost ve vzdělávacím oboru Výchova k občanství navazuje na učivo naše škola, obec, region, kraj, lidská setkání, vztahy mezi lidmi, zásady lidského souţití, podobnost a odlišnost lidí, osobní rozvoj, vnitřní svět člověka a lidská práva. Ve vzdělávací oblasti Člověk a příroda ve vzdělávacím oboru Přírodopis navazuje na učivo ţivotní styl a ochrana přírody a ţivotního prostředí. Ve vzdělávací oblasti Člověk a kultura ve vzdělávacím oboru Výtvarná výchova navazuje na učivo prostředky pro vyjádření emocí, pocitů, nálad, fantazie, představ a osobních zkušeností a ověřování komunikačních účinků. Ve vzdělávací oblasti Člověk a zdraví ve vzdělávacím oboru Výchova ke zdraví navazuje na učivo vztahy mezi lidmi a formy souţití, změny v ţivotě člověka a jejich reflexe, zdravý způsob ţivota a péče o zdraví, rizika ohroţující zdraví a jejich prevence a osobnostní a sociální rozvoj. V doplňujícím vzdělávacím oboru Dramatická výchova navazuje na učivo základní předpoklady dramatického jednání a proces dramatické a inscenační tvorby. Z průřezových témat navazuje především na vzdělávací obsah osobnostní a sociální výchovy, multikulturní výchovy, environmentální výchovy a mediální výchovy. Etická výchova ţáka především vede: k navázání a udrţování uspokojivých vztahů, k vytvoření si pravdivé představy o sobě samém, k tvořivému řešení kaţdodenních problémů, k formulaci svých názorů a postojů na základě vlastního úsudku s vyuţitím poznatků z diskuze s druhými, ke kritickému vnímání vlivu vzorů při vytváření vlastního světonázoru, k pochopení základních environmentálních a ekologických problémů a souvislostí moderního světa. Doplňující vzdělávací obor etická výchova u ţáka rozvíjí: sociální dovednosti, které jsou zaměřeny nejen na vlastní prospěch, ale také na prospěch jiných lidí a celé společnosti, na samostatné pozorování s následným kritickým posouzením a vyvozením závěrů pro praktický ţivot, samostatnost

39

při hledání vhodných způsobů řešení problémů, správné způsoby komunikace, respekt k hodnotám, názorům a přesvědčení jiných lidí, schopnost vcítit se do situací ostatních lidí, pozitivní představu o sobě samém a schopnost účinné spolupráce. Hlavním důvodem pro zařazení etické výchovy do RVP ZV je skutečnost, ţe v naší školské soustavě chybí předmět, který by systematicky rozvíjel mravní stránku osobnosti ţáků. Důleţitost a aktuálnost tohoto kroku podporují i zkušenosti z většiny zemí OECD, ve kterých je předmět s podobným obsahem do vzdělávacího systému zařazen. Vzdělávání je zaloţeno na zásadách svobodného šíření poznatků, které vyplývají z výsledků soudobého stavu poznání světa a jsou v souladu s obecnými cíli vzdělávání (§ 2, odst. 1, písm. e) školského zákona).

40

Hodnocení žáků školy Hodnocení a klasifikace ţáků Hodnocení je jeden z klíčových momentů výchovně vzdělávacího procesu, nastolující nezbytnou zpětnou vazbu mezi pedagogem a ţákem tak, aby prvek hodnocení plnil, především funkci motivační a povzbuzující. Významná je také informační funkce, zejména směrem k rodičům. Kritéria hodnocení ţáka Hodnocení probíhá z velké části individuálně. Kritéria se odvíjejí od klíčových kompetencí, při zohlednění individuálních potřeb ţáka, respektující jeho osobní maximum v dosaţení klíčových kompetencí. Hodnotí se naplňování očekávaných výstupů jednotlivých předmětů, konkrétních vědomostí, dovedností a návyků, snaha a individuální pokrok, srovnávají se také aktuální výkony ţáka s jeho předchozími výsledky. Hodnocení průběhu a výsledků vzdělávání a chování ţáků je vţdy jednoznačné, věcné a srozumitelné. Je správné z odborného hlediska, pedagogicky zdůvodnitelné a doloţitelné. Klasifikace předmětu neobsahuje hodnocení chování, kázeňské problémy se řeší odděleně.

Pravidla pro hodnocení Kaţdé pololetí se vydává ţákovi vysvědčení, za první poletí lze vydat výpis z vysvědčení. V posledním roce povinné školní docházky vydá škola ţákovi výstupní hodnocení o tom, jak ţák dosáhl cílů vzdělávání, o jeho předpokladech, vlastnostech a schopnostech. Chování ţáka Ve škole a na akcích pořádaných školou se hodnotí na vysvědčení stupni: 1velmi dobré 2uspokojivé 3neuspokojivé Klasifikace Klasifikace je realizována prostřednictvím známek, v případě potřeby slovním hodnocením nebo kombinovaným. Při klasifikaci pouţíváme 5 klasifikačních stupňů. Stupeň 1 – výborný ţák – -dokáţe osvojené vědomosti a dovednosti prezentovat správně a výstiţně -umí tyto poznatky aplikovat při řešení úkolů -je schopen pracovat po zadání samostatně -dokáţe si sám vyhledávat dostupné informace při řešení problému a vyuţívat je Stupeň 2 – chvalitebný – ţák - při prezentaci osvojených vědomostí a dovedností má drobné nedostatky - při aplikaci osvojeného vykazuje menší chyby 41

- k samostatné práci potřebuje ţák podrobnější návod učitele, ale je schopen samostatné práce Stupeň 3 – dobrý ţák – - prezentuje osvojené vědomosti a dovednosti s váţnějšími chybami v úplnosti a přesnosti - k aplikaci při řešení úkolů potřebuje pomoc učitele - je samostatné práce schopen pouze částečně, pod dohledem učitele Stupeň 4 – dostatečný – ţák – - má váţné mezery v poţadovaných vědomostech a dovednostech - své poznatky dokáţe aplikovat velmi omezeně a jen se stálou pomocí učitele - není schopen samostatné práce Stupeň 5 – nedostatečný – Ţák - má zcela nedostačující vědomosti a dovednosti, které nedokáţe prezentovat ţádným způsobem - není schopen práce ani se stálou pomocí učitele Slovní hodnocení Slovní hodnocení se vyuţívá v jednotlivých případech těţšího stupně postiţení po dohodě s rodiči. Je vhodné tam, kde je vyuţíván individuální vzdělávací plán a také tam, kde pětistupňová klasifikace není vhodná, nebo nevyjadřuje skutečný stav a faktory ovlivňující hodnocení ţáka . Slovní hodnocení zahrnuje posouzení výsledků vzdělávání ţáka v jejich vývoji, ohodnocení píle ţáka a jeho přístupu k práci. Obsahuje také doporučení dalšího postupu, jak předcházet neúspěchům ţáka a jak je překonávat. Slovní hodnocení je postaveno na principu stručného, výstiţného popisu zvládnutí očekávaných výstupů s důrazem na zohlednění postiţení vzdělávaného a zejména vyjádření procesu pokroku a cesty jak dál. Je to sdělení především pro rodiče, či zákonné zástupce ţáka. Kombinované hodnocení Nabízí pouţití obou těchto hodnotících metod současně a je vhodné zvláště v případech nezvládání některých segmentů vzdělávacího procesu. Celkové hodnocení ţáka Celkové hodnocení ţáka se na vysvědčení vyjadřuje stupni: prospěl(a) s vyznamenáním, není-li v ţádném předmětu hodnocen/a stupněm horším neţ 2 – chvalitebný, průměr stupňů ze všech předmětů není vyšší neţ 1,5 a chování je hodnoceno stupněm 1 – velmi dobré prospěl(a), není-li v ţádném z předmětů hodnocen/a stupněm prospěchu 5 – nedostatečný neprospěl(a), je-li v některém z předmětů hodnocen/a stupněm prospěchu 5 – nedostatečný 42

Učební plány 1. stupeň: 1. – 5. ročník Celkem povinně hodin předměty oblasti Jazyk a 33 Český jazyk a lit. jazyková +2 Cizí jazyk (Aj/Nj) komunikace Matematika 22 Matematika a její +1 aplikace Informační a 2 Informační a komunikační komunikační technologie technologie Člověk 12 Prvouka a jeho svět +2 Vlastivěda Přírodověda Umění 10 Hudební výchova a kultura +4 Výtvarná výchova Člověk 15 Tělesná výchova a zdraví Člověk 15 Pracovní výchova a svět práce Celkem 109 +9

1.roč. 7

2. roč. 7

3. roč. 7

4.roč. 6+1

5.roč. 6+1

-

-

-

-

-

4

4

4+1

5

5

-

-

-

1

1

2 1 1 3

2 1 1+1 3

2 1 1+1 3

2 1+1 1 1+1 3

1+1 2 1 1+1 3

3

3

3

3

3

21

21 +1

21 +2

23 +3

23 +3

43

2. stupeň: 6. – 9. ročník Celkem povinně hodin Oblasti předměty

6.roč

7. roč.

8. roč.

9. roč.

Jazyk a jazyková komunikace Matematika a její aplikace Informační a komunikační technologie Člověk a společnost Člověk a příroda

23 Český jazyk a lit. +3 Cizí jazyk (Aj/Nj)

5 -

5 2

5 1+1

4+1 1+1

20 Matematika

5

5

5

5

1

1

1

1

1 1

Umění a kultura Člověk a zdraví Člověk a svět práce Celkem

8 +1 14 +2 20

1+1 1+1 1 1+1 3 +1 5

1 1 1 1+1 1+1 1 1 3 +1 5

1 1 1 +1 1+1 1 1 1 3 1 5

1 1 1 1 2 1 1 1 3 1 5

25+4

28+3

28+3

29+2

4

21 +6

110 +12

Informační a komunikační technologie Dějepis Výchova k občanství Fyzika Chemie Přírodopis Zeměpis Hudební výchova Výtvarná výchova Tělesná výchova Výchova ke zdraví Pracovní výchova

44