89
1
EDITORIAL Milé betlemářky, milí betlemáři, ve čtvrtek 5. září 2013 proběhlo slavnostní otevření nové budovy Třebechovického muzea betlémů (dále TMB) a zároveň otevření výstavy s názvem „Betlémy nám vyprávějí vánoční příběh“, kterého se zúčastnila řada významných osob společenského i betlemářského života. Rádi jsme přivítali mezi námi prezidenta UN-FOE-PRAE Johanna Dendorfera, předsedu ČSPB Ludvíka Mátla i další betlemáře. Otevřením nové budovy muzea byl po dvou letech opět zpřístupněn třebechovický Proboštův betlém. Ten prošel po dobu uzavření muzea díky finanční podpoře Ministerstva kultury, Královéhradeckého kraje a Města Třebechovice pod Orebem dílčím restaurátorským zásahem. V letech 2012–13 tak byly zprovozněny čtyři pohyblivé pásy a mechanismus kukačky. Betlém si mohou návštěvníci nově prohlédnout ze všech stran. Otevřením muzea však práce na ostatních projektech nekončí. Nejbližším připravovaným projektem je adventní výstava betlémů, pořádaná ve spolupráci muzea a Českého sdružení přátel betlémů (od 30. 11. 2013 do 2. 2. 2014), na které bude představena bohatá betlemářská tradice jednotlivých oblastí České republiky. Dalším souběžným projektem muzea je připravovaná výstava „Betlémy v pohraničí. Hledání Proboštovy a Wittigovy inspirace“ v rámci česko-polské spolupráce. Na ní budou prezentovány nejen výsledky restaurátorského průzkumu z roku 2011, ale také další bádání o vzájemných inspiracích obou tvůrců. Výstava bude otevřena veřejnosti také od 30. listopadu 2013. Dále pak Třebechovické muzeum betlémů pokračuje za spolupráce dalších odborníků na shromažďování dat pro projekt podpořený Ministerstvem kultury ČR – Databáze betlémů České republiky. Nejenom na projekty třebechovického muzea se můžete do konce roku těšit. Návazně na mezinárodní konferenci „Betlémy stále živé II“ se zaměřením na historii a současnost betlemářství, kterou pořádá Muzeum Jindřichohradecka společně s Českým sdružením přátel betlémů, je od 16. listo-
89
ročník 23 č. 3/2013
Z obsahu Mez. konference v Brannenburgu str. 2 Projev prez. Dendorfera při otevř. TMB 3 Pozvání na výstavu v Schirgiswalde 3 Betlémy v libereckém muzeu 4 Krojovaný betlém evropských národů 12 Keramické betlémy paní Jany Vašíčkové 14 Kostelní betlém v Poličce 17 Hudební rodinný betlém MgA. Tůmové 18 Výstava v Betlémské kapli 2013/14 20 Výstavy ve Švábenicích a v Brně 20 Zápis z předsednictva ČSPB – 19. 10. 13 21 Vystř. betlémy nakladatelství OFTIS 24 Přílohy: • Leták na vystřihovací betlémy vydané RP ČSPB Královedvorští betlemáři • Seznam výstav betlémů 2013–14 Vydavatel: České sdružení přátel betlémů o. s. www.sdruzenibetlemaru.cz Adresa redakce: P. O. BOX 66 501 01 Hradec Králové Sazba a tisk: OFTIS spol. s r. o., Ústí nad Orlicí Registrace: MK ČR E 11426 Do tisku zadal 8. listopadu 2013 Ing. Ludvík Mátl
2
89
padu 2013 v Jindřichově Hradci otevřena prestižní mezinárodní soutěžní výstava betlémů „Nožík Tomáše Krýzy“. S blížícím se obdobím adventu se webové stránky pomalu plní pozvánkami na další výstavy betlémů po celé naší republice. Vzhledem k tomu, že ne všichni se, ať již z časového či jiného důvodu, mohou zúčastnit všech pořádaných výstav, obracím se na vás s prosbou o zaslání
fotografií z otevření vašich výstav. Fotografie umístěné na webových stránkách potěší a přiblíží vánoční atmosféru u vás. Těším se, že se uvidíme v Třebechovicích u Proboštova betlému i na letošních výstavách v třebechovickém muzeu. S pozdravem Silvie Dušková, místopředsedkyně ČSPB a ředitelka TMB
Ze zahraničních kontaktů Českého sdružení přátel betlémů
Německo-česká konference betlemářů v Brannenburgu Mgr. SILVIE DUŠKOVÁ Konference proběhla již ve dnech 15.–17. 2. 2013 v německém Brannenburgu, jednalo se o 25. výroční zasedání pracovní skupiny sudetských betlemářů. Zasedání zorganizovala Heimatpflegerin der Sudetendeutschen paní Dr. Zuzana Finger. Během tří příjemných a organizačně dobře zabezpečených dní bylo předneseno deset přednášek na téma betlémy v Sudetech. O osudu některých betlémů v Sudetech přednášeli Rudolf Köhler, Helmut Binder a další. Příspěvek paní Dr. Evy Habel byl věnován stavění betlémů ve Šluknovském výběžku a předávání této tradice
mladší generaci. Výrobou betlémů z tragantu nás podrobně provedl Michael Spönlein. Za českou stranu přednášel PhDr. Vladimír Horpeniak, jehož zajímavý příspěvek o betlemářství na Šumavě, zejména v Kašperských horách, byl otištěn v minulém čísle BaB. O betlémech v Liberci a jeho okolí měla na konferenci erudovanou přednášku paní Mgr. Bohunka Krámská ze Severočeského muzea v Liberci, která má s obdobnou tématikou v tomto časopise článek. Setkání německých a českých betlemářů se vydařilo a splnilo svůj programový cíl. Mimo jiné se opět potvrdilo, že betlemářské tradice v lokalitách naší republiky osídlené dříve německy hovořícím etnikem zcela nezanikly, pokračují do současnosti, byť třeba v jiné formě. Konference ukázala, že entuziasmus betlemářů spojuje zájemce bez ohledu na národnost či státní hranice. Prezident UN-FOE-PRAE Johann Dendorfer a ředitelka TMB Mgr. Silvie Dušková
89
3
Projev prezidenta UN-FOE-PRAE Johanna Dendorfera při otevírání TMB dne 5. 9. 2013 (doslovný překlad) Vážené dámy a pánové z politického, kulturního a společenského života, pozvání na otevření nové budovy Třebechovického muzea betlémů mne velice potěšilo. Je pro mne velikou ctí smět s vámi dnes slavit tuto velkolepou událost. Betlém neznamená pro mnoho lidí pouze kulturní předmět nebo folklór. Pro ně je betlém něco duchovního – křesťanský symbol – znamení jejich víry. V betlémě se stává slovo boží ztělesněním člověka. S inspirací pra-jesličkami z Betléma se stalo všude ve světě něco – co už sami nehodláme během vánoc postrádat – a to stavění betlémů. Vědomí o betlémě se dotýká mnoha oblastí – teologie a zvěstování i lidového umění. Betlemářská tradice se stává sociologickým zrcadlem doby a tím i klíčem k tomu, jak se slovo boží v každé době nově přeměňovalo v obraz. Betlém je vložen do kreativity ducha a umění lidských rukou. Zde v muzeu se setkáváme s betlémy minulosti i současnosti v lidové tvořivosti
i v umění v klasickém smyslu. Tak nám a všem návštěvníkům otevírá toto překrásné muzeum dveře do tajuplného světa vánočních betlémů. Srdečně blahopřeji k otevření nové budovy Třebechovického muzea betlémů a to jako prezident Světové federace betlemářů (UN-FOE-PRAE), jako předseda spolku „Betlemáři des Oberen Bayerischen Waldes“, jménem Spolku bavorských betlemářů a rovněž jako přítel a soused. Přeji této budově a všem, kteří se zde angažovali, vše dobré a mnoho návštěvníků. Návštěvníkům přeji, aby tento dům prožívali jako „DOMUS PRAESEPIORUM“ jako „Dům betlému“ a zažili zde bohatou tradici betlémů jako kreativitu ducha a umění rukou a získali tak pro sebe inspiraci. Neboť takové muzeum nemá za úkol pouze konzervovat popel, nýbrž předávat dál oheň nadšení, aby se tak betlemářská tradice udržovala a nadále rozvíjela i v budoucnu. Gloria et pax.
Pozvání od německých betlemářů na výstavu do Schirgiswalde Letos se opět koná rozsáhlá výstava soukromých rodinných vyřezávaných betlémů v Schirgiswalde. Expozice je umístěna v Alžbětině síni u katolického kostela, který je v sousedství náměstí. Městečko Schirgiswalde (okr. Budyšín), je nedaleko státních hranic ČR a je dostupné nejlépe ze silničního přechodu Šluknov. V této lokalitě se dochovalo také mnoho vyřezávaných českých betlémů. Betlemářský region byl po obou stranách státní hranice, po odsunu německého obyvatelstva
se živá betlemářská tradice udržela zejména na německé straně. Vystaveno bude přes sto betlémů, kromě historických mnohametrových betlémů z této lokality bude možno obdivovat i současné betlémy z celého světa. Otevřeno je pouze 3 dny a to od pátku 6. 12. do 8. 12. 2013 vždy od 9 do 18 hodin. Na výstavu nás tradičně zve Betlemářský spolek pro Schirgiswalde a okolí; kontakt 03592/32333,
[email protected]. Návštěva stojí určitě za to, v minulých letech byli betlemáři z Česka vždy velmi spokojeni. (redakce)
4
89
Betlémy v českých, moravských a slezských muzeích
Severočeské muzeum v Liberci a jeho sbírka betlémů Mgr. BOHUNKA KRÁMSKÁ Severočeské muzeum v Liberci letos slaví dvě významná jubilea. V květnu uplynulo 140 let od založení Průmyslového muzea v Liberci, nejstarší instituce uměleckoprůmyslového zaměření v Čechách, která již v prosinci 1873 otevřela svou první expozici ve skromném půdním prostoru liberecké školy „Na čtvrti“ (v dnešní Orlí ulici). Prudký vzestup muzea, které se kvalitou sbírek, pozoruhodnou výstavní, přednáškovou a publikační činností, zaštítěnou vynikajícími odborníky evropského významu, záhy zařadilo k nejvýznamnějším institucím ve střední Evropě, byl po pětadvaceti letech existence završen stavbou monumentální reprezentativní budovy, v níž sídlí dodnes.1 Z architektonické soutěže roku 1895, jíž se zúčastnilo 29 návrhů architektů z rakouských a německých zemí, vyšel vítězně projekt Friedricha Ohmanna, t.č. profesora na uměleckoprůmyslové škole v Praze, který nesl motto Dům soukenictví s vázou.2 Impozantní palácová stavba, jejíž nárožní oktogon se třemi vstupními portály nad mohutným schodištěm obracel k městu, sám o sobě prováděl vnímavého divá-
ka dějinami uměleckých stylů. Navíc uchoval pro budoucnost objekty charakterizující dějiny architektury Liberce. Na nejvzdálenějším křídle objektu se nalézal tzv. soukenický dům, klasicistní měšťanský dům, jenž od konce 18. století začal proměňovat stavební tvář hospodářsky se vzmáhajícího města a jenž byl v projektu přímo určen pro sbírku ke kulturním dějinám Liberce. Dominantou budovy se pak v prováděcím plánu stala kopie osmiboké věže renesanční radnice postavené roku 1603 za vlády Kateřiny z Redernu, jež byla krátce před tím, po dostavbě nové liberecké radnice roku 1893, stržena. Nová budova muzea byla slavnostně otevřena před 115 lety, 18. prosince 1898, k 50. výročí vlády císaře Františka Budova Severočeského muzea v Liberci
89
5
Interiér muzea při výstavě betlémů v r. 2012
Josefa I. a k 35. narozeninám následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este, jenž se stal po smrti svého otce, arcivévody Karla Ludvíka, dalším protektorem Severočeského průmyslového muzea (oficiální název muzea v letech 1882–1945). Přívlastek „uměleckoprůmyslové“ se do názvu muzea nikdy nedostal, přesto byl při tvorbě sbírek, přednostně orientovaných na umělecké řemeslo a průmysl (s důrazem na nejdůležitější obory v okruhu liberecké obchodní a živnostenské komory – textil a sklo) od samého počátku naplňován. Nákupy v aukčních domech a u významných starožitníků v hlavních evropských městech obohatily sbírky o předměty nejen evropské provenience, ale i z oblasti Předního a Dálného východu. Vedle fondu skla a textilu vznikly sbírky keramiky, porcelánu, kovářských a zámečnických prací, zbraní, šperků, nábytku a skulptury.3 Od samého počátku se v muzeu vytvářel fond výtvarných děl německých umělců, kteří se narodili nebo žili v severních a severovýchodních Čechách. Rovněž narůstala sbírka ke kulturním dějinám Liberce a Liberecka, pro kterou byl určen již zmíněný Soukenický dům. Zde byla otevřena v prosinci 1898 první historická expozice, jež měla uchovat památku na „zlatý věk“ libereckého soukenictví a složit hold generacím soukenických mistrů a tovaryšů, jejichž zručnost a zkušenost se
stala ve druhé čtvrtině 19. století základem bouřlivě se rozvíjejícího textilního průmyslu, spjatého se jménem továrníka Johanna Liebiega.4 Tento záměr tvůrců historické expozice byl pak skvěle naplněn o osm let později v Domě města Liberce na Německo-české výstavě 1906. Mnoho Liberečanů si tehdy přálo (ovšem bezúspěšně), aby tato expozice zůstala zachována jako městské muzeum. Gustav Lahn, jeden z tvůrců expozice, jenž působil v Severočeském průmyslovém muzeu čtyři roky jako kurátor a byl příznivcem historického oddělení muzea, za první světové války nakonec inicioval vznik samostatného městského vlastivědného muzea.5 V Liberci tak vedle sebe existovaly dvě sbírky k místním dějinám, které se po druhé světové válce staly součástí fondu nově koncipovaného Severočeského muzea. Sbírka obrazů a výtvarných děl z odkazu Heinricha Liebiega se posléze vyvázala ze svazku s muzeem a položila základ liberecké galerii. Muzeum dostalo výrazný vlastivědný charakter se sběrnou oblastí zaměřenou na tehdejší Liberecký kraj. Přijetím sbírek Ně-
6
89
meckého spolku přátel přírody v Liberci byl vytvořen základ pro ustavení přírodovědného oddělení, které se včlenilo do struktury muzea, tvořené dodnes třemi sbírkovými odděleními, historickým (spolu s archeologií), uměleckohistorickým a přírodovědným. Mimořádné postavení v muzejní struktuře měla od samého počátku uměleckohistorická knihovna, systematicky budovaná od založení muzea. Roku 1886 se v muzeu konala velmi úspěšná výstava obrazů, kde se zaskvěly historické portréty majitelů libereckého panství a všech významných osobností, které se zasloužily o duchovní, kulturní a v neposlední řadě průmyslový rozvoj oblasti vymezené působností Obchodní a živnostenské komory v Liberci. Mezi severočeskými umělci patřilo významné místo libereckému malíři Jakobu Ginzelovi, autoru mnoha portrétů i obrazů s náboženskou tématikou. Vystaven byl při této příležitosti i malířův rodinný betlém.6 Ginzelův betlém byl vystaven i na Německo-české výstavě roku 1906 v sálu s doklady k dějinám města.7 Kustodi muzea si byli vědomi vysoké kvality betlemářské tvorby v Liberci. V evidenční kni-
ze Severočeského průmyslového muzea se však objevily až roku 1913 první dva betlémy, patrně skříňkové s malovanými papírovými figurami, z nichž jeden byl pohyblivý, vybavený hracím strojkem. Třetí zaznamenaný betlém byl keramický. Roku 1918 daroval Heinrich Schäfer šest figur jezdců od malíře Floriana Schäfera. Sbírka betlémů se však stala pýchou druhé muzejní instituce, německého vlastivědného muzea. Liberec – Reichenberg, hlavní město sudetské župy, usiloval o vůdčí postavení nejen v politickém a správním ohledu, ale i v oblasti vědy a kultury. Snaha o dokumentaci umělecké tvorby širší oblasti Sudet ovšem ztroskotala v důsledku vypuknutí druhé světové války. Dvě místnosti, vyhrazené betlémům libereckých autorů, doplňovaly ukázky tvorby ze slezské strany Krkonoš, Krušných hor a Chebu. Vystaven prý byl rovněž vzácný betlém od Josefa Hampela ze Šluknova (1811–1883).8 Bohužel jen menší počet předmětů uvedený v evidenční knize a v článcích o vlastivědném muzeu se dostal do fondu muzea po druhé světové válce. Staré sbírky a předměty z tzv. svozů, tříděných národní kulturní komisí na památkových objektech, přicházely do historického fondu teprve od konce 60. let 20. století. Na jejich zpracování se zásadním způsobem podílel Josef V. Scheybal, první etnograf v Severočeském muzeu, historik umění, malíř, kreslíř a neúnavný dokumentátor lidové Klanění pastýřů z velkého malovaného „Baslerova“ betlému (viz bar. foto na 2. str. obálky)
89
7
Nazaretský domek – sv. Rodina při práci (detail z „Baslerova“ betlému)
architektury, plastiky, nábytku, oděvu, technických památek a lidové kultury vůbec. Pohnuté, ne zcela jasné osudy sbírky betlémů způsobily, že pouze u malé části předmětů známe autora, případně původního majitele díla. Přesto i v této změněné podobě zůstala významným svědectvím vysoké úrovně betlemářství na Liberecku v 19. a 1. polovině 20. století. Počátek stavby betlémů v Liberci, jimž v čase katolické obnovy v boji o duše věřících připadla významná role, lze vystopovat v archivních materiálech k roku 1644. Tehdy zhotovil Melchior Gutbier podstavec na oltář pro výjev Narození Páně. Dne 23. prosince 1650 pak obdržel za jesle (Kripplein), které byly užívány na oltáři při Narození Páně, 18 míšeňských grošů.9 Pochybnost, zda šlo o skutečný betlém, lze již vyloučit u dalšího záznamu. Gutbier, tentokrát Caspar, získal od faráře, kterým byl v letech 1653 až 1659 Georg Gregor Molitor, zakázku, pravděpodobně na řezbářskou práci (Bildhauen). Za „Narození Páně s Třemi králi a dalšími figurami“ mu bylo vyplaceno dne 31. prosince 1655 4 kopy a 40 míšeňských grošů.10 Po Casparu a Melchioru Gutbierových, nazývaných střídavě malíři i sochaři, stopa v 50. letech zmizela, za to na scénu vstoupila malířská rodina s různou podobou jména Calfers/Kaulfersch, jejíž příslušníci příštích sto let
obstarávali zakázky pro církev i pro město Liberec. V 18. století se k nim připojila další jména malířů – Löffler, Secky, Leubner, Schäfer. V soupisu řemeslníků ve městě Liberci z roku 1773 byl uveden počet dvou malířů s dodatkem, že je to pro zdejší kraj dost, neboť mají málo práce.11 Kostelní účty chrámu sv. Antonína Velikého, dochované od roku 1760, zatím betlém nevyzradily, přestože v této době betlémy byly s určitostí ve všech farních kostelech. O stavbě betlému před hlavním oltářem psal sice ve farní pamětnici i P. Anton Hoffmann, v letech 1884 – 1896 liberecký arciděkan, ovšem bez vročení a jakéhokoli náznaku jeho podoby.12 Retrospektivní způsob zápisu hovoří spíš pro dobu před zákazem stavby jeslí v kostelech v Čechách, tedy před rokem 1784. Možná do této doby patří i zpráva O. Reinsberg-Düringsfelda ve Fest-Kalender aus Böhmen o pohyblivém betlému v libereckém kostele, kde odvážná produkce jedné figurky na laně prý natolik poutala pozornost věřících, že rušila bohoslužbu a zapříčinila odstranění betlému.13 Skrovné informace jitří fantazii, která by tak ráda doplnila strohou
8
89 Sáňkování – detail z „Baslerova“ betlému
realitu. Až roku 1835 však nechali dobrodinci pořídit nový betlém malovaný na dřevěných deskách pro boční oltář sv. Josefa v kostele sv. Kříže s figurami pro scénu Narození o Vánocích a Uvedení Páně do chrámu na Hromnice. Deskové betlémy doložené v několika lokalitách v těsné blízkosti Liberce (Vratislavice nad Nisou, Kryštofovo Údolí) opravňují k domněnce, že i v libereckém děkanském kostele v 18. století dvourozměrný betlém, s figurami malovanými na dřevěných deskách nebo na lepence, existoval. Hovoří pro to i torzo betlému, věnované roku 2011 libereckým arciděkanstvím a litoměřickým biskupstvím do sbírky Severočeského muzea. Tyto tři figury nejednotného souboru, kde svatí Rodiče a pastýř adorují Ježíška ležícího v jeslích, byly nalezeny v kostelíku sv. Vojtěcha v Ostašově, dnes 20. čtvrti města Liberce. Zdá se, že již po třicetileté válce řezba do dřeva a soustružení dřeva zdomácněly především na stráních Jizerských hor, oplývajících lesy a na Frýdlantsku, v údolí řeky Smědé, kde vedle dřevěného hospodářského náčiní, nádobí či
hraček vyráběli zboží pro poutníky k milostné sošce P. Marie do klášterního chrámu Navštívení P. Marie v Hejnicích a v 19. století jistě také betlémové figury. V samotném centru libereckého panství, ve městě Liberci předznamenala sto padesát let trvající pobělohorská malířská tradice posléze rozkvět malby papírových betlémových figur. Pro světnice soukeníků, v nichž se stále vznášel textilní prach, prý byly vhodnější papírové figury, na kterých odpad z vlny tak snadno neulpíval jako na dřevořezbách. Jediný lidový řezbář, který zde působil a jehož tvorba je v muzejní sbírce doložena několika reliéfy z 60. let 19. století s motivy náboženskými (Jidášův polibek) či světskými (Italská rodina), byl Josef Müller (1794/1810–1868). Části jeho betlému, které byly vystaveny v městském vlastivědném muzeu, se však zřejmě do sbírky Severočeského muzea nedostaly. Statistika města Liberce zaznamenala roku 1838 dva sochaře – štafíry.14 Jedním z nich byl bratr malíře Jakoba Ginzela Franz. Truhlář Franz Ginzel se ovšem velmi významně podílel na stavbě betlémů, neboť pro svého bratra vyráběl architektonické části, pohonný mechanismus a především podlepoval figury vrstvami lepenky a zpevňoval je soustavou dřívek. Jmen malířů papírových betlémů v Liberci a okolí se ve vlastivědné literatuře vyskytuje značné množství, přestože pouze u několika osobností je tvorba aspoň z části známá. Mezi
89 tvůrci se proplétají jména školených a akademicky vzdělaných malířů se jmény malířů – řemeslníků a nadaných samouků. Především Johann Florian Schäfer (1749–1828) a jeho syn (?–1831) malovali pro liberecké měšťany betlémové figury, jejichž nevelký soubor se dochoval ve sbírce Severočeského muzea. V dnešní době již těžko odlišitelnou tvorbu otce a syna lze odhadovat podle barokní dynamičnosti na jedné straně a klasicistní uměřenosti na straně druhé. Část figur však bohužel v osmdesátých letech 19. století přemaloval nadaný malíř pokojů Eduard (?) Liewehr15 v duchu již v Liberci vládnoucího nazarenismu. Barokní malby si možná přímo z klenby chrámu sv. Kříže vzal za vzor autodidakt Josef Sieber, pravděpodobně autor dalšího původně pohyblivého betlému v hejnickém chrámu, jenž vznikl ve dvacátých letech 19. století. Domácí prostředí provokovalo fantazii nadšených mužů, kteří modelovali krajinu podle své domoviny. Pojetí, že se Spasitel narodil zde, v důvěrně známé krajině, ve chlévě s hrázděným průčelím, kde se biblické události proplétaly s pracovními i žertovnými žánrovými výjevy se všemi půvabnými anachronismy, mělo neopakovatelné kouzlo a bylo mocným hybatelem rozvoje lidového betlemářství. Betlémy na Liberecku byly nejrůznějších velikostí, počínaje těmi nejmenšími na choroších, přes betlémy Uvedení Páně do chrámu, Franz Ulrich, tempera na lepence, Liberec
9
skříňkové až po rozlehlé betlémy stavěcí, jež se rozkládaly na ploše mnoha metrů čtverečních. Vystoupení nazarénů s jejich požadavkem historické a místopisné věrnosti vyvolalo hnutí za očistu betlémů od nepatřičných a nevkusných žánrových výjevů, které odváděly pozornost od zázraku Svaté noci. Definování biblickoromantického stylu podmíněné větší znalostí reálií, vymezilo kategorii „národních“ betlémů, na Liberecku „německých“ či „soukenických“, jež upřednostňovaly krajinu domova, místní lidové typy a často byly mechanické. Pohybem se však dovolávaly přízně publika, jak to bylo v Liberci zvykem, také betlémy Jakoba Ginzela (1792–1862), akademicky vzdělaného malíře, který příklonem k nazarenismu zásadně ovlivnil betlemářskou tvorbu svých následovníků. Dva Ginzelovy betlémy, které byly v německém vlastivědném muzeu, se dnes nacházejí, byť neúplné, v Severočeském muzeu. Autentických dokladů vzhledu zdejších betlémů je velmi málo. Jediným betlémem, který zůstal na svém místě v nezměněné podobě a svou
10
89 Detail pastýřského výjevu, Jakob Ginzel, olej na lepence, Liberec, kolem r. 1850
úlohu podržel do současnosti, je pohyblivý betlém Gustava Simona (1873–1953) z Frýdlantu v Čechách. Ve sbírce Severočeského muzea se však nalézá, byť rozložený a nechodící, betlém podobné struktury, s pěti sty šedesáti papírovými figurami a 17 díly malovaného pozadí. Na dvou dílech pozadí je poznamenáno jméno malíře Josefa Baslera z Nové Vsi u Liberce a rok 1916, kdy mu údajně bylo 89 let. Soubor figur, z nichž zhruba dvě stovky jsou s lidskými postavami, je vzácně jednotný. Vedle hlavních scén Narození Páně a Klanění Tří králů, které byly nepohyblivé, další dvě sv. Rodiny byly již představeny v pohybu při běžných denních činnostech. Při odpočinku na útěku do Egypta P. Maria prala – tloukla plenou o kámen a sv. Josef krmil Ježíška datlemi. V domku nazaretském P. Maria šila u stolu, zatímco již vzrostlý Ježíšek pomáhal tesaři Josefovi v dílně. Vedle obvyklých pracovních a žánrových scén pod palmami a středoevropskými listnáči i jehličnany, zde malíř neopomněl ani na kousek zimy, která patří ke kouzlu zdejších Vánoc a namaloval sáňkující děti. Stará kapitola betlemářství na Liberecku se uzavřela tvorbou Adolfa Hildebranda (1862–1945).16 Vyučil se u liberecké malířské
firmy společníků Ferdinanda Kocha a Franze Neßlera a brzy pomáhal mistru Neßlerovi zhotovovat stromy do betlémů liberecké malířky Franzisky Siegmund. Hildebrandovy stromy (malované klihovými barvami kvůli větší přirozenosti, i když postavy lidí maloval olejem), z nichž se ani jeden nepodobal druhému, byly proslulé. V muzejní sbírce je dvaadvacet Hildebrandových figur, hlavní postavy betlémové události však chybí. Jméno Siegmund na figuře Zvěstování pastýřům či písmeno „S“ na několika dalších figurách pak napovídá jméno Francisky Siegmund. Dochované exponáty představují pouhý zlomek z původního obrovského počtu betlémů. Díla jsou a většinou zůstanou i nadále anonymní přes usilovné shromažďování poznatků, neboť už kolem roku 1900 měli vlastivědní pracovníci často rozporuplné informace. Nastíněný obraz betlemářství na Liberecku samozřejmě není úplný, neboť v sousedství Liberce v Osečné, Křižanech, Kryštofově Údolí, Chrastavě a v Hodkovicích působili další malíři betlémových figur. Významnou součástí muzejního fondu je pohyblivý betlém Václava Metelky (1866–1954) ze Sklenařic u Vysokého nad Jizerou, který každoročně navozuje vánoční atmosféru v muzeu. Tento typický představitel betlemářství západních Krkonoš s figurami řezanými ze dřeva, kašírovanými i oblékanými je nejstarším z betlémů spjatých příbuzenským poutem rodiny Metelkovy, neboť jej začal stavět již Jáchym Metelka st. (1825–1902) a byl vzorem pro oba další betlémy, betlém Jáchyma Metelky ml. v Krkonošském muzeu v Jilemnici a betlém Jana Metelky Kovárenského ve Vlastivědném muzeu
89 pro Vysoké nad Jizerou a okolí. Letos byl betlém přístupný po celý rok, příští nejméně dva roky však návštěvníkům zmizí z očí. V lednu 2014 začne v muzeu rekonstrukce (budování výtahu), ale již v listopadu 2013 bude zahájeno bourání historické expozice. Několik měsíců příštího roku bude muzeum pro veřejnost uzavřeno. Rádi bychom v této době zároveň zahájili restaurování Metelkova betlému. Poznámky v textu (odkazy na literaturu): 1 PAZAUREK, G. E. Das Nordböhmische Gewerbe-Museum 1873–98, Reichenberg 1898, s. 16. 2 Unser zukünftiges Museums-Gebäude. In: Mittheilungen des Nordböhmischen Gewerbe-Museums, Reichenberg, 1895, Jhrg. 13, s. 64. 3 NUSKA, B. Dějiny Severočeského musea. In: Sborník Severočeského muzea. Historia 2, Liberec 1959, s. 9. 4 KRÁMSKÁ, B. Sto let historické expozice Severočeského muzea v Liberci. In: Archeologie Libereckého kraje 1, Liberec 1998, s. 94n. 5 SYROWATKA, J. Fünfundzwanzig Jahre Heimathort, ortsgeschichtliche Sammlung der Stadt Reichenberg, Reichenberg (1940), s. 3. 6 VIVIÉ, W. D. Unsere historische Bilder-Ausstellung. In: Mittheilungen des Nordböhmischen Gewerbe-Museums, 4. Jhrg. , Reichenberg 1886, s. 55. 7 Die Deutschböhmische Asstellung Reichenberg 1906. Hrgb. Erhard Arnold, Reichenberg 1909, s. 331n. 8 SYROWATKA, J. Fünfundzwanzig Jahre Heimathort, ortsgeschichtliche Sammlung der Stadt Reichenberg, Reichenberg (1940), s. 5. 9 Arciděkanství Liberec, Lib: I der Materialien zur Reichenberger
Narození Páně, Jakob Ginzel, olej na lepence, kolem r. 1850, Liberec
11
Stadtgeschichte, gesammelt von P. Anton Hoffmann, rukopis, s. 234. 10 Tamtéž, s. 245. 11 Státní okresní archiv Liberec, fond Magistrát města Liberce, F 64, 1768–1856, kart. 154 12 Státní okresní archiv Liberec, fond Arciděkanský úřad Liberec, farní pamětnice, 1741–1832, DA 113, kn. 11, s. 134 13 REINSBERG-DÜRINGSFELD, O. Fest-Kalender aus Böhmen, Prag 1861, s. 551–552. 14 Viz pozn. 11. 15 KRÁMSKÁ, B. Od kostelních k lidovým papírovým betlémům na Liberecku. In: Sborník Severočeského muzea v Liberci, Historia 17, Liberec 2012, s. 48. 16 SCHOLZE-HERBIG, Hildegard. Adolf Hildebrand-der letzte Krippenmaler unserer Heimat. 40. Todestag am 18. Feber. Reichenberger Zeitung, Feber 1985, s. 3–4.
89
12
O nápaditém figurkovém betlémů z panenek
Betlém s kroji evropských národů BLANKA KAMPOVÁ Po úspěchu prvního krojovaného betléma Lidové kroje Čech a Moravy, který jsem poprvé vystavila v roce 2006 v Pardubicích (viz článek v časopise BaB č. 88), jsem se pustila do dalšího, tentokrát jsem se rozhodla udělat kroje evropské. Teoretická příprava byla obtížná. Neměla jsem k dispozici vůbec žádnou odbornou literaturu, použila jsem jen obrázky a údaje z časopisu Země Světa, různých encyklopedií, obrázky ze zahraničních turistických prospektů, fotky ze zájezdů a také obrázky z internetu. Kroje jsem mohla vytvořit téměř vždycky jen podle obrázku, u málokterých jsem měla popis. Z dostupných pramenů jsem se ale dozvěděla, že jednotlivé části krojů v různých zemích nejsou vázány tak přísnými předpisy, jako kroje v naší republice, kde je přesně předepsaná třeba barva a délka sukně, tvar rukávů a další prvky. Stejně jako u nás je v každé zemi celá řada různých krojů z různých oblastí a často jsou to země mnohem větší než ta naše. I tam se stejně jako u nás kroj postupem času vyvíjí a mění. Pokud jsem měla na výběr, snažila jsem se vybrat kroje, které jsou něčím zajímavé, nebo typické pro daný stát. Už od roku 2006, kdy mě napadlo
Kroje pobaltských republik
ušít tento betlém, jsem si chystala různé věci, které by se mohly hodit. Výhodně jsem koupila ovečky a dva koně, z Holandska jsem přivezla dřeváky, z Turecka velblouda a oslíka atd. Pracovala jsem na betlému od 2. srpna 2010, oblékla 14 postav a pak od 14. do 20. srpna už za vydatné pomoci mé sestry Hely jsem šila další postavičky, jejich konečný počet je 48 ks kromě doplňků. Já jsem pokračovala v práci od 21. do 25. srpna. Potom jsem zapojila do práce další členy rodiny, kteří mi pomohli s přípravou podstavců atd. Závěrečné práce na betlému jsme s Helou dělaly od 20. do 24. září 2010. Další den už jsem jen vytiskla dvě mapy Evropy a popis krojů a svázala do brožurky. Pak už jen uložení všeho do krabic a konečně bylo hotovo. Přesný počet hodin při práci na betlému jsem tentokrát nesledovala. Bez pomoci mé sestry a dalších členů rodiny by výroba betlému trvala o mnoho déle a byla by pro mne složitější. Největší podíl má moje sestra, která nejen pomohla se šitím krojů, ale vlastnoručně vyřezala i alpský roh pro Švýcara, matrjošky pro Rusy, vyrobila jesle a dodala řadu dalších doplňků. Všem pomocníkům patří můj velký dík. Když už bylo všechno hotovo, zavolal mi organizátor výstavy, jestli mám kroje všech členů Evropské unie. Já ani nevěděla, kdo všechno do Unie patří, můj původní záměr byly kroje evropských národů. Ale prý by bylo dobré, kdyby byly státy Unie zastoupeny všechny. Tak jsem jela koupit
89
13
Tři králové s dary a velbloudem
ještě tři panenky a honem došívala tři kroje. Tak teď je Evropská unie kompletní – prozatím.
Seznam zemí a postav: Josef, Marie a Jezulátko v jeslích, tři mudrci s dary a velbloudem Skandinávie: Norsko – ženský kroj a stříbro – symbol Norska, Švédsko – ženský kroj a věnec ke slavnosti slunovratu, Dánsko – ženský kroj a knížka Andersenových pohádek, Finsko – Laponec a sob Spojené království Velké Británie – skotský dudák Nizozemské království – ženský a mužský kroj, holandské dřeváky, talíř z keramiky z Delftu Belgické království – ženský kroj z okolí Bruselu a ženský kroj tzv. Eponin, pravá belgická čokoláda Lucemburské velkovévodství – ženský a mužský kroj a symbol bankovnictví Spolková republika Německo – bavorský ženský a mužský kroj a džbánek Francouzská republika – ženský kroj z Bretaně, láhev vína z Champagne Španělské království – ženský kroj tanečnic flamenca z okolí Salamanky Portugalská republika – ženský kroj a plachetnice – symbol mořeplavců Italská republika – ženský kroj, oblast Kalábrie a koš s révou, které je tam hodně Švýcarská konfederace – mužský kroj z oblasti Alp a alpský roh Rakouská republika – ženský kroj z Dolního Rakouska a košíček Česká republika – ženský a mužský kroj z Chodska Slovenská republika – ženský a mužský kroj z Myjavy, džbánek z Modry
Polská republika – ženský a mužský kroj z okolí Krakova Pobaltské republiky: Litva – ženský kroj a jantar typický pro všechny tři státy, Lotyšsko – ženský kroj, Estonsko – ženský kroj země obklopené mořem – mušle Ruská federace – ženský kroj, sarafán a kokošnik (čepec), mužský kroj s košilí zvanou kosovorotka (rubaška) a matrjošky Ukrajina – ženský kroj z okolí města Sumy, zelenina, která se tam hojně pěstuje Maďarská republika – dva mužské kroje z maďarské pusty na koních Slovinská republika – ženský kroj Chorvatská republika – ženský kroj z vnitrozemí a druhý z ostrova Pag, mušle Rumunsko – ženský maramurešský kroj Bulharská republika – ženský kroj typický pro Rodopy a podunajskou rovinu, růže a nádobka na růžový olej Řecká republika – ženský a mužský tradiční kroj Karaguna a oslík s bavlnou Irsko – ženský taneční kroj, jetelové lístky – symbol země Malta – ženský kroj, kámen je jediné bohatství ostrova Kypr – ženský kroj, dlouhá halena, široké turecké kalhoty, bohatstvím ostrova je měď.
14
89
Galerie současných tvůrců betlémů
Keramička paní Miloslava Vašíčková z Třeštiny JANA KUČERÁKOVÁ Miloslava Vašíčková se již výrobou keramiky zabývá zhruba přes 30 let. Narodila se 25. prosince 1955 a pochází z Třeštiny, kde působí dodnes. Jde o obec vzdálenou zhruba 5 km od města Mohelnice. Patří k tvůrcům keramických betlémů, figurek, hrníčků, zvonků a jiných výrobků, které přinášejí lidem radost. Již od svého dětství toužila být keramičkou, ale bohužel osud ji nepřál. Ke své tvorbě se dostala tak, že malovala obrazy s tématikou krajin a až později, když děti odrostly, se dostala ke tvorbě keramických betlémů. Figurky vyrábí z ručně zpracovávané keramické hlíny a pokrývá je barevnou glazurou. K tvorbě betlému ji přivedla zejména PhDr. Miloslava Hošková, CSc., která byla v té době ředitelkou šumperského muzea a později ředitelkou olomouckého muzea. Ta byla při vzniku prvního betlému, který je vystavený ve Vlastivědném muzeu v Šumperku. Začátky výroby keramiky byly moc těžké, protože pí Vašíčková neměla ještě k dispozici elektrickou pec. Používaná pec byla postavena z cihel a hlíny a byla zabudována v zemi. Nejdříve se vkládaly keramické výrobky, pak se pec uzavřela hlínou a pod ní se topilo dřevem. V tom hodně pomáhal výtvarnici její manžel Karel, který se o vytápění pece i přípravu hlíny staral. Keramická hlína v té době nebyla v prodeji, bylo nutné ji shánět a míchat doma. Nejbližší ložisko hlíny se konkrétně nacházelo v obci Nasobůrky v místech bývalé cihelny. Hlína se přes léto nakopala, v míchačce se prohnětla a přes síta se přeplavila a nechala volně vyschnout. Pak se ručně zpracovala. Dnes už je to na takové úrovni, že lze zakoupit pytel hotové hlíny a může se začít tvořit. Ve svých začátcích absolvovala soutěž amatérských umělců AMO (amatérská soutěž výtvarných umělců), kterou také paní Miloslava Vašíčková vyhrála. Po povodních roku 1997 následovala první samostatná autorčina výstava betlémů s názvem „Život v hlíně zakletý“, kterou
zorganizovala v Zábřehu na Moravě PhDr. Miloslava Hošková. Od té doby se výtvarnice zúčastnila zahraničních výstav betlémů ve švýcarském Luzernu a norském Bergenu i dalších výstav v České republice, například v Třebechovicích pod Orebem, Kopřivnici, Ostravě, Olomouci, Šumperku a Brně. V roce 2010 proběhla její autorská výstava betlémů ve Vlastivědném muzeu Šumperk.
Betlemářka paní Miloslava Vašíčková
89
15
Keramický betlém – detail
Mnoho betlémů paní Vašíčkové je v různých koutech po celém světě. Pohyblivý skříňový betlém si zakoupil Jedličkův ústav v Praze a druhý je umístěn v Mohelnickém muzeu. Skříňový betlém pracoval na principu pásu, na kterém byly umístěny figurky, které se schovávaly za různými stavbami a klaněly se před svatou rodinou. Kuriozitou je psí betlém a jeho vlastníkem je známý umělec prof. Milan Knížák. Raritou je největší keramický betlém ve skleněném demižonu o objemu 50 litrů, který je zapsaný v publikaci „Česká kniha rekordů“, kterou vydává a stále doplňuje Agentura DOBRÝ DEN
Pelhřimov (jde o českou obdobu Guinessovy knihy rekordů). V tomto betlému se Miloslava Vašíčková inspirovala svými třemi největšími láskami a to rodinou, obcí a regionem, kde se narodila a žije. Proto v betlému, který má celkem 51 postaviček, lze vidět zpodobněné její rodiče, dědečka, syna i všechna čtyři vnoučata. Nechybí tam ani keramická dílna a dominantní stavby z okolí, například polický kostel a blízký zámek Úsov. Výtvarnice nezapomněla ani na pejsky rasy čivava, které dlouhodobě chová. Uvedený keramický betlém se skládá pouze ze tří větších celků, což bylo při vypalování velmi náročné a podařilo se to až na několikátý pokus. Vtipně je
Figurky z betlému
89
16
řešeno osvětlení v hrdle demižonu, který i betlémem váží 21,5 kg. Celkovou pracnost odhaduje rekordmanka asi na tisíc hodin. Tento pozoruhodný betlém bude vystaven v Třebechovickém muzeu betlémů na letošní výstavě jesliček Českého sdružení přátel betlémů. Jako každý umělec má i paní Vašíčková své velké přání, chtěla by vydat svoji publikaci o domácí výrobě keramiky, především však tvorbě keramických betlémů. Brožura by se jmenovala jako její první autorská výstava „Život v hlíně zakletý“. Do tehdejšího Československého sdružení přátel betlémů vstoupila paní Vašíčková mezi
Hliněné figurky před vypálením a glazurou
Betlém v demižonu o objemu 50 litrů
prvními zájemci již v roce 1990 a je tedy nositelkou nízkého členského čísla 74. Od té doby zhotovila přes tisíc keramických betlémů a jesliček. Ve zmiňované „České knize rekordů“ je také zapsána jako nejvíce produktivní betlemářka s nejvíce zhotovenými betlémy od nejmenšího až po obří betlémy. Její tvorbu zmiňuje PhDr. Vladimír Vaclík ve své poslední knize „Listy z kroniky českého betlemářství“ (vyšlo 2012), výtvarnici pojilo s autorem knihy betlemářské kolegiální přátelství. Přejeme paní Miloslavě Vašíčkové nadále hodně sil a nových tvůrčích nápadů.
POZVÁNKA Třebechovické muzeum betlémů Vás zve na výstavy
Vánoce s betlémy Betlémy v pohraničí. Hledání Proboštovy a Wittigovy inspirace Výstava „Vánoce s betlémy“ je pořádaná společně s ČSPB a je zejména prezentací jednotlivých regionálních poboček. Tato výstava trvá do 2. 2. 2014. Další expozice končí až 30. 9. 2014. V prosinci otevřeno denně od 9 do 16 hodin, ve dnech 24. a 31. 12. 2013 otevřeno pouze do 12 hodin. Muzeum je mimořádně uzavřeno v pondělí 9. 12. 2013, kdy se zde koná konference. Společná vernisáž je v pátek 29. 11. 2013 v 17 hodin.
89
17
O chrámových betlémech v Čechách, na Moravě a ve Slezsku
Betlém v kostele sv. Jakuba v Poličce BOHUMÍR ANDRLE Vánoce jsou neodmyslitelně spjaty s betlémem, který bývá veřejně přístupný téměř v každém kostele. Jistě je zajímavé nahlédnout do historie. Jak známo, první jesle postavil sv. František z Assisi na hoře Alvernia u Greccia v italské Umbrii. Toto znázornění Kristova narození se tak zalíbilo, že se brzy rozšířilo po krajích dnešní Itálie. Do našich zemí se dostalo roku 1562. V sousední Litomyšli se první jesličky objevily pravděpodobně roku 1580, ve Svitavách snad po příchodu dvou členů jezuitského řádu v roce 1612. Pramenné doklady o svitavských betlémech pocházejí již z roku 1680. Oba svitavské kostely (sv. Jiljí a Navštívení Panny Marie) vlastnily podle zpráv zcela jistě betlémy již před rokem 1780. Těžko lze říci, kdy se v kostele v Poličce objevil první betlém. Historické prameny zatím mlčí. Určitější zprávy nám podává někdejší poličský kaplan a administrátor P. Alois Stanislav Novák působící v Poličce v letech 1917–1924, jehož články o poličských betlémech přetiskla ve studii „Naše betlemy“ Marie Kristina Valšíková (roz. Marková) z Poličky v roce 1946. P. Novák tam uvádí: „… Jan Jeřábek (1801–1879, pozn. pisatele) řezal dovedně jesličkové figurky více než před sto lety. V lidovém umění svém tak pokročil, že jeho sošky dostaly se i do starého poličského kostela, jenž s celou Poličkou vyhořel v roce 1845.“ Další zmínku nacházíme v knize P. Karla Procházky „O betlemech“ (vyšlo 1908), v níž uvádí, že v poličském chrámu se nacházejí jesle z Uměleckého závodu sochařského a řezbářského Josefa Krejčíka z Prahy. O tomto betlému již zatím jiných zpráv nenacházíme. Je zajímané, že ani P. Novák se o kostelním betlému nezmiňuje. Podle dřívějších pamětníků se v kostele po první světové válce vystavoval betlém Čeňka Nožky, dílo domácího tkalce z Eimovy ulice.
O nynějším kostelním betlému nacházíme zmínku ve farní kronice (archiv Litomyšl) na str. 25. Zápis z roku 1926 uvádí následující: „Betlém nový. Pořízen pro děkanský kostel pěkný Betlém. Krásné domy a paláce pracoval mistrně p. Náhlík Josef, pekař a Betlemář v Poličce, rovněž pracoval skály a chlév, další Betlemář p. Leopold Friedl, ovečky bílé ze dřeva, soustružnickou práci věnovala pí Fixová, vdova po + Karlu Fixovi, příznivci našeho kostela, práci truhlářskou p. Ludvík Forchsam a to vše
Kostel sv. Jakuba Většího v Poličce, v jehož věži se 8. 12. 1890 narodil hudební skladatel Bohuslav Martinů
18
89 Detail kostelního betlému
zdarma, z lásky k Jezulátku. Sošky 25 jsou od J. Záchunského, sochaře a řezbáře ze Sychrova u Turnova, a stály 3 700 Kč, zavedení elektrického osvětlení Betléma na oltáři P. Marie 295 Kč. Zaplaceno správě elektrárny. Dárci bylo dáno na Betlém 3 596 Kč 54 h., vydání bylo 3 995 Kč 76 h. dluh 399 Kč, zaplaceno ze sbírek kostelních.“ Tolik doslovný opis z farní kroniky. Z dopisu Josefa Záchunského, řezbáře ze Sychrova, z 13. ledna 1927 tehdejšímu poličskému děkanovi P. Antonínu Kovářovi se dozvídáme i ceny jednotlivých figurek. Větší postavičky
byly za 150 Kč za kus, menší figurky po 90 Kč, vůl a oslík 170 Kč, kůň a velbloud po 190 Kč a slon za 250 Kč. Soubor figurek doplňují dvě menší postavičky a čtyři ovečky, které jsou prací králických řezbářů a několik větších sádrových oveček. V roce 1952 přibyly do betléma další dvě figurky od Václava Kastnera z Horního předměstí. Celý betlém má pěknou koncepci, zřejmě jeho tvůrce byl inspirován betlémy z produkce řezbářského družstva VUPGEN v Králíkách po roce 1920. Uprostřed vysoké skály, na níž je město, je vsazen betlémský chlév v podobě přístřešku z části zbořeného paláce, nad nímž se vznáší anděl. Otázkou zůstává, je-li tento betlémský chlév dílem zmíněné firmy a darem uvedeného betlemáře nebo jeho práce podle tohoto vzoru. Betlém je přístupný pouze před a po bohoslužbách v kostele sv. Jakuba. Bližší informace o době bohoslužeb na www.farnostpolička.cz.
Rodinný hudební betlém významné české flétnisky
Vyřezávaný betlém Magdaleny Bílkové Tůmové Účastníci jednodenního sympozia Českého sdružení přátel betlémů, které se konalo v Třebechovicích pod Orebem v říjnu 2010, si dobře pamatují výborná opakovaná vystoupení flétnového souboru MAGISTRI pod vedením členky našeho sdružení paní MgA. Magdaleny Bílkové Tůmové. Jmenovaná umělkyně je absolventkou Konzervatoře v Praze a pražské Akademie múzických umění, kde studovala hru na flétnu. Je laureátkou mezinárodní hudební soutěže Pražského jara a na svém kontě má již hodně přes dva tisíce koncert-
ních vystoupení. Její působení v několika komorních sdruženích (například Flauto Collegium, Syrinx) i různé formy pedagogické a metodické výchovy jsou velmi rozsáhlé. Umělkyně se nám svěřila se svou láskou a tou je vyřezávaný betlém z lipového dřeva, který podle jejího zadání postupně zhotovují sestry Jana, Květa a Lada ze známé vysokomýtské řezbářské rodiny Rejmanovy. K loňským Vánocům doplnila ke třem králům slonici Rashmí (paprsek), velblouda Siria (nejjasnější hvězda v noční poušti)
89
19
Vyřezávaný betlém M. Bílkové Tůmové. Dole jednotlivé figury
a nádherného koně Antarase (pomohl Ben Hurovi zvítězit ve vozatajských závodech). Betlemářce však největší radost dělají figurky, které zpodobňují všechny členy rodiny jak hrají na různé hudební nástroje. Šťastná majitelka betlému hraje samozřejmě na flétnu a přítomná „babička“ zpívá podle not. Letos přibude zpívající pětiletá vnučka držící hračku. Paní MgA. Magdalena Bílková Tůmová zaslala
redakci několik fotografií ze svého rodinného betlémů, které rádi včetně zaslaného motta J. J. Ryby otiskujeme. Všem nadšencům ve sdružení zároveň přeje laskavé a klidné blížící se Vánoce a do nového roku splnění všech přání. (redakce)
Bohu, vlasti, lidu sloužit, po obecném dobru toužit, s múzami se celovati, čísti, housti, rýmovati, vzdělávat se bez ustání, jest mé denní zaměstnání. Jan Jakub Ryba (1765–1815) – kantor, regenschori a významný hudební skladatel (1300 skladeb)
20
89
Adventní a vánoční výstavy betlémů 2013/14
Pohádkové Vánoce v Betlémské kapli Ing. BLAHOSLAV LUKAVEC, Bonsai servis Praha Pro tento rok jsme zvolili jako nosné téma naší tradiční vánoční výstavy české pohádky, které se hlavně v době Vánoc stávají významným propojovacím prvkem s dobou našich předků. Všechny televize zařazují do svého vánočního programu více pohádek, a také rodiče častěji usedají s dětmi při společném čtení nad knihou. Výstava se stane jakousi stylizovanou procházkou pohádkami, a snad i jemnou oslavou českých pohádek. Chtěli bychom, aby se alespoň v malých dotycích na výstavě objevilo vše, co tvoří nesmírnou bohatost našich pohádek. Začneme pohádkami národními, přes Spejbla a Hurvínka, broučky Jiřího Trnky, až po oblíbené postavičky z klasických večerníčků. Část prostoru výstavy bude věnováno loutkám a divadlu. Vystavíme loutky mnoha tvůrců: Karla Vody, Štěpána Pěnky, Václava Krčála, Vladimíra Cejnara, Bedřicha Šilara, Pavla Truhláře a pár loutek si přivezeme z divadla Drak v Hradci Králové. Nezapomeneme ani na charakteristické postavy českých pohádek, na vodníky a čerty. Čertům bude vévodit velké dílo pražského řezbáře Oldřicha Drozdy, který nám zapůjčí téměř sto vyřezaných žertovných hrátek. Pomocí funkčního praxinoskopu budeme návštěvníkům ukazovat princip kresleného nebo loutkového filmu. Návštěvníci budou na našich webových stránkách vyzváni, aby si přinesli na patnácti čtvrtkách rozfázovaný pohyb postavičky. Náš praxinoskop jim pak postavičku rozpohybuje. Pro pobavení návštěvníků jsme dále vytvořili funkční, přes metr dlouhý, teleidoskop, u kterého objektiv tvoří křišťálová koule o průměru 15 cm. Pohádky na výstavě jen naznačíme a návštěvníci budou sami hádat, o které pohádky se jedná. Zároveň vystavíme různé předměty, které se v pohádkách vyskytují a lidé je mnohdy dnes již neznají (například potěh, verpánek, kramle, krajáč, díže a kopist, herdule, brdo, kadlub, onuce, kubík, valcha a podobně).
Část expozice bude věnována hračkám, např. skvělé české stavebnici MERKUR, která byla ještě v nedávné době velice oblíbeným dárkem pod stromečkem. Vláček Merkur bude mít na výstavě kolejiště dlouhé přes 30 m. I letos najdou návštěvníci na výstavě mnoho rozmanitých betlémů dřevěných, papírových, kovových, textilních, kovových apod. Úžasný betlém vyřezal z lipového dřeva Jiří Lain z Abertam. K již dříve vytvořenému Týnskému chrámu a Betlémské kapli vyřezal letos ještě Karlův most, chrám sv. Mikuláše a Hradčany. Mezi figurkami můžete hledat J. Nerudu, V. Náprstka, Jana Husa, Rudolfa II., F. Kafku, M. D. Rettigovou a mnoho dalších osobností, které se v průběhu staletí starou Prahou procházely. Jak už se stalo tradicí a vítaným zpestřením našich výstav, v jejím průběhu budou návštěvníci moci spatřit ukázky staročeských řemesel na vlastní oči. Pozveme různé řemeslníky a lidové tvůrce, aby zasedli do připravených „dílen“ a předvedli přímo na místě své umění. Stejně tak nabídneme prostor výstavy různým muzikantům, aby návštěvníkům zahráli hlavně koledy. Těšíme se na Vaši návštěvu! Organizační informace: Vernisáž výstavy v podzemí Betlémské kaple je v pátek 29. 11. 2013 v 16.30 hodin. Výstava je otevřena od 30. 11. 2013 do 5. 1. 2014. Podrobnosti včetně otevírací doby jsou na www.vanocnivystava.cz. Setkání řezbářů se koná 30. 11. a 1. 12. 2013. Setkání krajkářek je 7. 12. a 8. 12. 2013.
Nová dlouhodobá expozice betlémů ve Švábenicích u Vyškova je veřejnosti přístupná od soboty 16. listopadu 2013 ve 2. patře Vlastivědného muzea ve Švábenicích u Vyškova. Tuto druhou největší soukromou sbírku v ČR betlémů ze všech dostupných materiálů vytvořil člen regionální pobočky ČSPB Betlemáři jižní
89 Moravy Libor Pištělka, o němž jsme se mohli dočíst v 87. čísle tohoto časopisu (str. 28). Expozice bude přístupná od 16. 11. 2013 do 2. 3. 2014 vždy odpoledne od 14 do 17 hodin a to každou sobotu, neděli a svátky. www.svabenice.cz (Mirek Andrle)
Výstava v Brně-Žebětíně Srdečně vás zveme na letošní, již devátou výstavu betlémů, která se bude konat ve dnech 6.–8. prosince 2013 od 8 do 18 hod. v prostorách Katolického domu v Brně-Žebětíně na ulici Křivánkovo nám. č. 35. V posledních letech se nám podařilo vypůjčit a získat celkem 270 různých druhů betlémů. U nás najdete betlémy ze šustí, perníku, papíru, dřeva,
INFORMACE
21
keramiky, vlny, petlahví, porcelánů, vlny, šišek a skla. Každým rokem tu máme raritu cca 100 let starý pohyblivý betlém výborného mistra hodinářského a dále betlémy některé staré i 80 roků. Máme tu rovněž Jezulátko staré asi 86 let. V neděli v odpoledních hodinách nám tuto výstavu ještě okrášlí vystoupení tanečního kroužku dětí s vánoční tématikou a volnočasový spolek s živým betlémem. Do místa konání výstavy se mohou návštěvníci dostat městskou dopravou z Mendlova náměstí č. 52 zhruba každých 20 minut. To stejné spojení je z Bystrce i pod stejným číslem autobusu. Vstup na výstavu je volný. Srdečně zve a na návštěvníky se těší za pořadatele Vlasta Kozlová.
pro členy Českého sdružení přátel betlémů
Zápis ze schůze předsednictva Českého sdružení přátel betlémů Jednání se konalo 19. října 2013 v Třebechovickém muzeu betlémů od 10 hodin. Přítomno podle prezenční listiny 17 členů (včetně kontrolní komise), 2 hosté, 1 člen omluven a 5 neomluveno. Záznam z jednání: 1. Jednání předsednictva zahájil předseda ČSPB ing. Ludvík Mátl. Všem přítomným sdělil, že se ze schůze omluvila pouze Mgr. Alexandra Zvonařová, ostatní nepřítomní se neomluvili ani nezajistili náhradu. Byl schválen program jednání. 2. Zhodnocení činnosti a program činnosti proběhl návazně na usnesení z poslední VH. Zhodnocení provedl předseda ing. Mátl. Mimo jiné připomněl, že cca třetina členů sdružení, včetně mnoha muzeí, doposud nezaplatila členské příspěvky na rok 2013 a toto je třeba co nejdříve napravit. Do BaB č. 89 budou vloženy upomínky neplatičům, což však při tomto počtu značně komplikuje rozesílání časopisu. Pan Ing. Václav Procházka byl vyzván, aby především
předsedům regionálních poboček zaslal seznam členů našeho sdružení a to s uvedením aktualizovaných plateb členských příspěvků. Informoval o ukončení členství p. Pavla Balíka (čl. číslo 360) na jeho žádost zpětně k 31. 12. 2012. Rovněž byla přítomným sdělena poměrně zásadní informace o tom, že k 1. 1. 2014 má vstoupit v platnost nový Občanský zákoník a z těchto důvodů bude třeba na toto reagovat mimo jiné pravděpodobně změnou názvu našeho ČSPB o. s.; k řešení tohoto úkolu byla určena pracovní skupina ve složení ing. Ludvík Mátl, PhDr. Zita Suchánková a Pavel Nenkovský, aby prověřili, co se vše v této souvislosti musí udělat, aby naše sdružení mohlo dále bezproblémově pokračovat ve své činnosti. Dále byla předložena z iniciativy p. Antonína Valeny nabídka na objednání vystřihovacích betlémů rakouské firmy www.tyrolia-verlag.at s možností objednávky přímo na místě s využitím množstevní slevy.
Seznam výstav betlémů 2013–2014 je v samostatné příloze tohoto časopisu. Další termíny vašich vánočních a betlemářských výstav s potřebnými náležitostmi můžete zasílat na adresu redakce až do 28. 11. 2013
22
89
3. Vyhodnocování činnosti sdružení („statistika“) za rok 2012 – otištěno v časopise BaB č. 87 na str. 31. Ke způsobu hodnocení nebylo připomínek a proto bylo dohodnuto provést obdobné vyhodnocení na stejném statistickém elektronickém formuláři i za rok 2013 v termínu do 31. 1. 2014 se zasláním na předsedovu e-mailovou adresu. Předseda požádal zejména předsedy RP o větší pečlivost a včasnost. 4. Zprávu o hospodaření sdružení přednesla ekonomka sdružení pí Yvona Hubáčková. Zůstatek na bankovním účtu ke dni 30. 9. 2013 je 64 374 Kč, zůstatek v pokladně ke dni 19. 10. 2013 činí 8 012 Kč. Téměř veškeré příjmy pro činnost sdružení jsou jen z členských příspěvků (opakovaným problémem jsou nezaplacené čl. příspěvky). Výdaje tvoří zejména tisk časopisů BaB u firmy Oftis, poštovné, internet, pronájem P. O. Boxu, poplatky spojené s administrativou a bankovní poplatky. Zpráva o hospodaření byla předána předsedovi sdružení v písemné podobě. Ekonomka sdružení informovala, že ještě letos budeme žádat o dotaci na časopis BaB pro rok 2014 u Královéhradeckého kraje. Pro rok 2014 se pokusíme získat dotaci na činnost také od Ministerstva kultury i od Města Hradec Králové. Žádosti o dotace zabezpečí ekonomka pí Hubáčkova a místopředsedkyně Mgr. Dušková. Předseda sdružení dále informoval o skutečnosti, že získaná účelově vázaná dotace Města Hradec Králové byla použita na dotisk Sborníku, byla celá již vyčerpána a také v termínu vyúčtována. 5. Příprava časopisu BaB č. 89 a 90 – o přípravě posledních čísel roku 2013 informoval ing. Ludvík Mátl. Uzávěrka č. 89 byla 19. 10. 2013 s tím, že je ještě možno během následujícího týdne poslat krátké informace, zejména týkající se výstav betlémů. Uzávěrka posledního letošního BaB č. 90 je 20. 11. 2013. Je zapotřebí zaslat do tohoto termínu pokud možno všechny výstavy betlémů případně další informace o akcích našich betlémářů. Časopis postrádá zejména informace o čin-
nosti řezbářů a sběratelů různých betlémů, pohlednic, pošt. známek apod. Na základě některých připomínek, že časopis BaB vychází sice 4 x do roka, ale nepravidelně (např. kritika člena sdružení p. Ladislava Pfeffra – čl. č. 824), byla k tomuto na jednání otevřena diskuse s tímto závěrem: Vzhledem k tomu, že u většinu betlemářů se činnost kumuluje zejména do podzimní, adventní a vánoční doby, bylo odsouhlaseno vzhledem k sezonnosti pokračování vydávání s nerovnoměrnou periodicitou s tím, že by však při vydávání měly být respektovány důležité betlemářské a spolkové události. Předseda při této příležitosti připomněl trvalý úkol všech členů ČSPB rozšiřovat členskou základnu, protože při stagnaci a přirozených úbytcích členů hrozí vzhledem k nižším příjmům za příspěvky omezení periodicity vydávání časopisu, příp. snížení jeho rozsahu. 6. Webové stránky ČSPB – informaci o průběžné aktualizaci přednesl místopředseda Pavel Nenkovský. Vyzval členy sdružení, aby zavčas posílali na adresu
[email protected] informace o chystaných výstavách a akcí související s činností betlemářů našeho sdružení. Doporučuje se zaslat k takové informaci i pozvánku, plakát, leták apod. ve formátu pdf, gif, jpg apod. (nejlépe v barevném provedení). Všechny výstavy betlémů budou umístěny na www.sdruzenibetlemaru.cz a to chronologicky dle data konání. Dále připomněl, že pokud je výstava pořádána regionální pobočkou ČSPB nebo některým z jeho členů, tak je více než vhodné na plakát či pozvánku uveřejnit i logo našeho sdružení (to je možno stáhnout z našich webových stránek). Mgr. S. Dušková připomněla, že by bylo vhodné zasílat a umisťovat na webové stránky i různé fotografie z pořádaných akcí, výstav apod. Členové předsednictva v rámci tohoto bodu jednomyslně schválili objednat služby webmastera pro rok 2014 za stejnou fixní částku jako v tomto roce, tzn. 6 000 Kč/rok.
Městské muzeum v Ústí nad Orlicí letos pořádá již jubilejní 20. ročník Mezinárodní soutěže pro děti „VÁNOCE A BETLÉM“. Podrobnosti a propozice najdete na www.muzeum-uo.cz
89 7. Mezinárodní konference Betlémy stále živé II v Muzeu Jindřichohradecka je řádně zajištěna v souladu s plánovaným programem, který byl vložen do časopisu BaB č. 88. Vzhledem k získané dotaci byl zrušen účastnický poplatek. Rovněž výstava spojená s IV. ročníkem mezinárodní soutěže tvůrců betlémů „Nožík Tomáše Krýzy“ proběhne v souladu s vyhlášeným termínem a to od 16. 11. do 30. 12. 2013. 8. Vánoční výstavy 2013. Všichni byli vyzváni, aby zavčas zasílali na adresu předsedy ing. Ludvíka Mátla (pro časopis BaB) i Pavla Nenkovského (k uveřejnění na webové stránky) termíny výstav a to včetně kontaktů na pořadatele apod. 9. Příprava výstavy a prezentace sdružení „Vánoce s betlémy“. Informaci o přípravách na tuto výstavu sdělila Mgr. S. Dušková. Termín slavnostního otevření adventní výstavy našeho sdružení, která se uskuteční v přednáškovém sále Třebechovického muzea betlémů (dále TMB), byl stanoven na pátek 29. 11. 2013 v 17 hodin. Většina vystavovatelů z reg. poboček našeho sdružení, kteří přislíbili svou účast, již exponáty s příslušnými podklady dodala. Zbývající nechť tak učiní co nejdříve (prakticky obratem), ovšem po dohodě s ředitelkou TMB. Instalace exponátů bude provedena za pomocí zástupce reg. pobočky nebo pracovníky muzea. O způsobu je třeba se předem dohodnout s Mgr. S. Duškovou. Výstava potrvá do 2. 2. 2014. 10. Různé – jiné návrhy – diskuse: • Zbývající pohlednice z kongresu budou rozdány na výstavě v TMB – dodá z depozitu Ing. Procházka. • Při slavnostním otevření Třebechovického muzea betlémů 5. 9. 2013 bylo mimo jiné veřejně vzpomenuto i na zásluhy manželů Marie a Vladimíra Vaclíkových, kteří, mimo jiné, začali budovat sbírku betlémů. • Pan Bohumír Andrle informoval přítomné o zvážení uveřejnění na web různých dalších sekcí jako např. „Seznam vystřihovacích betlémů s popisem o autorovi“. Pan Andrle toto již má částečně zpraco-
23
vané v písemné podobě. Proto byl vyzván, aby tyto podklady dopracoval s tím, že by bylo vhodné z tohoto udělat (vytisknout) sborník (je zde možnost autorům po dohodě vyplatit např. cestovné, náklady na kopírování apod). • Mgr. Silvie Dušková připomněla, že je nutné opravit adresu sídla našeho sdružení a to konkrétně číslo popisné TMB (dříve to bylo č. p. 24 a nyní je to č. p. 1426). Správná adresa sídla sdružení: České sdružení přátel betlémů, o. s., Masarykovo nám. 1426, 503 46 Třebechovice pod Orebem. Pro běžný poštovní styk se však nadále používá P. O. BOX 66, 501 01 Hradec Králové. • Předseda našeho sdružení ing. Ludvík Mátl byl vyzván, aby projednal zvýhodněný nebo bezplatný vstup na výstavu v TMB pro členy ČSPB. (Dodatečně doplněno: Řádní členové jsou považováni za spoluorganizátory – vstup mají volný – zdarma .) • Přednáškový sál TMB by mohl být po dohodě s vedením muzea využíván mimo jiné i pro širší prezentaci jednotlivých regionálních poboček ČSPB. • Václav Procházka byl vyzván, aby jednotlivým předsedům region. poboček zaslal aktuální tabulku platby členských příspěvků našeho sdružení. • Mgr. M. Hornišer informoval o připravované výstavě ak. malíře Jiřího Škopka ve Šternberku. • Josef Ptáček se dotázal na současný stav při předání archívu pana dr. Vladimíra Vaclíka. Předseda sdružení odpověděl, že k předání tohoto archívu zatím nedošlo. V této záležitosti stále jedná s rodinou pana dr. Vaclíka. • Bylo navrženo a následně schváleno (13 hlasů pro, 2 hlasy proti), aby příští zasedání předsednictva se konalo v Moravském muzeu v Brně a to v termínu 29. 3. 2014 nebo v náhradním termínu 5. 4. 2014 (vždy od 10 hodin). Přesný termín upřesní a sdělí předsedovi Bohumír Andrle. (Dodatečně doplněno: Odsouhlasen a projednán s Moravským muzeem termín konání předsednictva 29. 3. 2014.) Zapsal Pavel Nenkovský
Příspěvky do časopisu Betlémy a betlemáři v digitální podobě včetně doprovodných fotografií průběžně zasílejte předsedovi redakční rady na e-mail:
[email protected], ale i CD-ROM nebo v rukopisné či lépe strojopisové podobě na současnou adresu: České sdružení přátel betlémů o. s., P. O. BOX 66, Hradec Králové, PSČ 501 01. Návrhy k uveřejnění na webové stránky sdružení zasílejte na e-mail:
[email protected] (Pavel Nenkovský).
89
24
Nabídka tištěných betlémů z vydavatelství OFTIS Ústí nad Orlicí NOV
INK
A
Važecký betlém – Jan Hála 150 Kč
KA
N VI
NO
PŘIPRAVUJEME do Vánoc: Schusterův betlém z Vysočiny
Ottův betlém – Marie Fischerová Kvěchová
80 Kč
Vydavatelství OFTIS, J. Nygrina 336, Ústí nad Orlicí, tel.: 465 521 052, www.oftis.cz Betlémy a betlemáři, vydává České sdružení přátel betlémů o. s., P. O. BOX 66, Hradec Králové, PSČ 501 01. Jednotlivé příspěvky autorů neprocházejí jazykovou úpravou vydavatelství. Redakce si vymiňuje možnost opravy překlepů nebo zjevných chyb. Za odbornou a obsahovou náplň jednotlivých příspěvků odpovídají autoři. Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Toto číslo připravil do tisku předseda sdružení Ing. Ludvík Mátl. Časopis vychází 4× do roka. Členové sdružení dostávají jeden výtisk zdarma. Číslo účtu sdružení: 1080733339/0800, při platbě čl. příspěvků uvádějte jako variabilní symbol své členské číslo. Přihlášky ke členství do ČSPB posílejte na výše uvedenou adresu. Tisk a sazba: Tiskárna a vydavatelství OFTIS s. r. o., Ústí nad Orlicí