13. ČÍSLO
3/2013
BURHINUS Ó, PTAČÍ ZPRAVODAJ Za oknem pleskají kapky deště. Silný vítr se žene skrz ulice a bere s sebou zlatavé listy podzimu – poslední vzpomínky na léto. Ranní mlhy, zubaté sluníčko a prokřehlé prsty od kovového těla dalekohledu hlásí předzvěst zimy. Ptáci mlčí. Jen tu a tam se ozve dobře naladěný rehek nebo červenka. Veselá parta letních hostů již zmizela daleko za obzor. Přesto však mnoho ptáků zastavuje, aby naplnili hladové žaludky nebo si alespoň trošku odpočinuli na své daleké pouti plné nebezpečí. A tak není divu, že i uprostřed velkoměsta můžete potkat třeba přeletující hejnko skřivanů… SÝC ROUSNÝ (Aegolius funereus) patří mezi menší a ne zas tak běžné sovy. Obývá hlavně vyšší polohy se starými porosty, v našich podmínkách především bukové pralesy. Nicméně na severu hnízdívá v tundře ve smrčinách. Hnízdo si stavívá v dutinách, nejčastěji vytesaných datlem. Ale nepohrdne ani ptačí budkou, tedy pokud jej nepředběhne brhlík. Samce můžeme za pěkných pozdních zimních nocí slyšet volat daleko slyšitelné, stoupavé „pu-pu-pu-pu-pu“. Není tak divu, že se tento hlas objevuje i v některých lidových pověrách. Sýci mají ještě jednu zajímavost, od ostatních sov velmi odlišná mláďata. Vypadají, jako chomáčky vaty namočené v silné kávě…
13. ČÍSLO
3/2013
ZAŽILI JSME Ó, PTÁCI O PRÁZDNINÁCH 12. 7. jsme se v rámci příměstského tábora „Olomoucké putování“ vypravili do Tovačova. Letos, na rozdíl od loňského roku, nepršelo, a tak jsme si užívali letní pohodu… Na hladině plavaly labutě a různé kachny a nad hlavami kroužili motáci. Celý den zpříjemňoval i křik racčí kolonie. Od 21. do 27. 7. jsme trávili volný čas ve velmi příjemné krajině Českého Ráje. Pobývali jsme nedaleko rybníku Věžák a chodili na průzkumné výlety po okolí. Na ptáky nejzajímavější bylo právě asi údolí s rybníky. Lysky a labutě zde vodily svá mláďata a občas jsme mohli spatřit pisíka. Navíc se nám podařilo zřejmě „paní“ z labutí rodinky odečíst V Tovačově kroužek. Vytrvalým průvodcem oblohou nám byli mimo poštolky a rorýsi také včelojedi. A samozřejmě plno dalších ptáků – příjemné varování střízlíků, zpěv rákosníků či neustálé pohvizdování strnadů… Na přelomu prázdnin jsme se přesunuli do Bartošovic, na naši oblíbenou akci Acrocephalus. Letošní kroužkování jsme trávili v týdnu „pod dohledem“ Jardy Kolečka a jeho skvělé party. Chytalo se trochu méně ptáků, než začátkem akce, ale i tak bylo neustále na co koukat, co měřit a fotit… Již tradičně měli velké zastoupení mezi chycenými ptáky všechny naše čtyři druhy rákosníků a cvrčilky. Občas se chytla nějaká sýkorka nebo moudivláček. Ze sítí natažených v sadu jsme letos vytáhli poměrně velké množství strakapoudů. A sobotní ráno přišel zlatý hřeb akce – v síti na linii jsme našli vodouše bahenního.
Čejky na rybníku Kotvice
Rybník Věžák Lyska s mláďaty na rybníku Vidlák
Labutí rodinka
Vodouš bahenní
13. ČÍSLO
3/2013
LETNÍ TÁBOR 10. 8. 2013 se všichni začali scházet před DDM. Byl totiž první den tábora. Sotva jsme po dlouhé cestě vešli do údolí, už nás vítal veselý zpěv ptactva. Prozrazovalo to, že tam objevíme jistě hodně ptačích druhů. Již první den jsme mohli zaznamenat kosa černého, sýkory, červenku, káně nebo včelojeda lesního. Druhý den byl nástup a první služba vyvěsila své vlajky. Po snídani byl program, svačina a poté plnění medvědů. Po vítečném obědě a odpoledním klidu program pokračoval. Ale i mezi tím vším se našel čas na pozorování ptáků. Všechno se pak sepisovalo na papír na nástěnce. Z pěvců tam byli třeba: vlaštovka obecná, jiřička, pěnkava obecná, drozd zpěvný nebo všechny druhy sýkor. Ze šplhavců: datel černý, žluna zelená, strakapoud velký. Z měkkozobých: Les při ranní ornitologii hrdlička divoká, holub hřivnáč. Z vrubozobých: kachna divoká a z brodivých například volavka popelavá. Ale i z dravců tam bylo třeba káně lesní, včelojed lesní či ostříž lesní, který byl zpozorován jen jednou. Ale i v druhém týdnu tábora jste se mohli připojit k rannímu pozorování. Při této vycházce jsme slyšeli žlunu zelenou, střízlíka obecného a zahlédli holuba Včelojed lesní hřivnáče. U rybníka naši pozornost upoutala volavka popelavá. Tento tábor nebyl na ptačí druhy chudý a doufejme, že ani tan další nebude.
CO NÁS TEPRVE ČEKÁ aneb KALENDÁŘ AKCÍ 1. 10. 2013 budeme z nařezaných prken stloukat budky do Bezručových sadů 6. 10. se připojíme k Evropskému festivalu ptactva na Chomoutovském jezeře 12. 10. připravujeme „budkové“ stanoviště na stezku pro děti – Plšíka Jeníka 19. 10. půjdeme vyčistit naše budky do Rozária a následně budeme v DDM natírat naše vyrobené budky 20. 10. pojedeme prozkoumat ptactvo do CHKO Poodří – projdeme rybniční soustavu z Jistebníku až do Studénky 9. 11. budeme čistit budky na Svatém Kopečku a na Vlčí hoře 16. 11. se již tradičně zapojíme do Akce Buteo a posčítáme káně na Chomoutovském jezeře 7. 12. se postaráme o naše ptačí budky mezi Mariánským údolím a Posluchovem
13. ČÍSLO
3/2013
ZE ŽIVOTA Ó, PTÁKŮ Ó, ptačí řady se stále rozrůstají… A není divu! Kdo by přeci neměl rád ptáky? Během září jsme do našich kruhů přijali zatím nejmladšího Ó, ptáka – Žábu Katku… A už napsala krásný článek o ptácích na táboře. Na táboře se také uskutečnila historicky „největší“ schůze, sešli jsme se až na dvě výjimky všichni. I díky tomu se probralo všechno možné. Zhodnotili jsme naše stávající akce, naplánovali akce na letošní školní rok. Prodiskutovali jsme otázku webu a budoucnost zpravodaje Burhinus. Chystá se velké, „narozeninové“ číslo, kde by měl každý Ó, pták mít svůj kratičký příspěvek… Navíc se úspěšně rozrůstá spolupráce s Moravským ornitologickým spolkem.
NOVINKY Z ROZÁRIA Přes léto nám v těchto zelených končinách šedivé Olomouce žádný nový druh nepřibyl… Přesto se však pro Bezručovy sady a možná částečně i rozárium pod našima rukama chystá překvapení. Po vykácení Michalského stromořadí zmizelo z parku mnoho dutin… Tak jsme se ve spolupráci s Moravským ornitologickým spolkem pustili do výroby ptačích budek! Nyní nám v DDM leží 18 sýkorníků a 5 Při výrobě budek špačníků, které čekají na impregnační nátěr a rozvěšení na stromy. V plánu je také na lokalitu umístit budku pro puštíka, která již je připravená, a několik netopýrníků…
NOVINKY Z PTAČÍ ŘÍŠE PORANĚNÝ DLASK Na začátku září jsem našla u lesa zraněného dlaska tlustozobého, měl poraněné křídlo, takže špatně létal. Vzala jsem ho domů, kde jsem ho týden krmila prosem, hroznovým vínem a kobylkami. Naštěstí s jídlem neměl problém a jedl s chutí. V tom zobáku měl opravdu sílu, ale dalo se to přežít. Nakonec jsme ho zavezli do Přerova, kde je záchranná ornitologická stanice, tam nám řekli, že je to samec. Měl asi vykloubené křídlo, ale hlavní je, že se z toho prý vzpamatuje. Zraněný dlask tlustozobý
13. ČÍSLO
3/2013
NĚKOLIK ZKUŠENOSTÍ S LEJSKEM MALÝM Program na letošní jaro a začátek července byl pro mě ve znamení lejska malého. Tohoto nenápadného pěvce jsem si zalíbil natolik, že na to neustálé šplhaní do kopců a z kopců jsem brzo zapomněl. Lejsek malý rozhodně patří mezi méně prozkoumané druhy ptáky, a proto bych se mu i v dalších letech snažil věnovat. V Jeseníkách je spousta bučin, které jsou pro lejska vhodné. Já jsem se pohyboval jen v jednom údolí a i přesto jsem našel patnáct teritorií tohoto překrásného ptáčka. Kdy vyrazit na lejska malého? Nejlépe od začátku května do konce června. Staří samci přilétají a začínají zpívat v průměru o pět dní dříve, zřídkakdy již na konci dubna. Starého samce od mladého rozlišíme v terénu velmi jednoduše, protože staří samci (třetí rok života a více; +2K) mají na hrdle a na hrudi výraznou oranžovou skvrnu. Mladí samci tuto skvrnu nemají a vypadají jako samice. Výjimečně mají mladí samci malou oranžovou skvrnku pod zobákem. Mě se podařilo pozorovat jednoho takového samce Starý samec s oranžovou skvrnkou a jednoho opravdu zajímavého s černou skvrnkou. Kde lejsky hledat? Určitě neuděláte chybu, když vyrazíte do bučin někde v horách, můžou se vyskytovat i ve smíšených lesích kde převládá buk. To je skoro sázka na jistotu. Bohužel lejsky přitahují ty nejpěknější porosty a takové najdeme jen na odlehlých místech. To znamená, že pokud byste chtěli lejska pozorovat, musíte se připravit na šplhání do kopců bez Samice nebo mládě žádných cest. Ale odměna stojí za to. Většinou ho neuvidíte, protože se po velkou část dne pohybuje vysoko v korunách stromů. Avšak je velká šance, že lejska uslyšíte, jelikož jeho charakteristický zpěv se nese pěkně daleko. Několikrát se mi stalo, když jsem se přibližoval ke zpívajícímu samci, že přestal zpívat, co pak? Chvíli potichu počkejte a on znovu začne nebo mu pusťte nahrávku (pokud máte). Takže, pokud nemáte program na jaro, máte rádi ptáky a máte chuť trmácet se do kopců - vyrazte hledat lejska malého, protože se vám zalíbí určitě stejně tak jako mě. Typický biotop pro lejska malého - bučina
13. ČÍSLO
3/2013
JAK CHRÁNIT LABUTĚ PŘED NÁRAZY DO TROLEJÍ aneb JEŠTĚ JE CO DOHÁNĚT V některých znalostech máme sice ještě trochu mezery, ale slavný český tvůrčí duch se nezapře ani v případě ochrany ptáků. Proč taky chránit podle osvědčeného principu? Někdo přeci musí přijít s novým návrhem, i když v některých případech dosti svérázným… Naším dnešním tématem je problém spojený s nárazy labutí do trolejí vedoucích přes pražské mosty. Návrhy možné ochrany pocházejí od účastníků národního kola Zlatého listu v roce 2013 – starší kategorie. Některé nápady na řešení téhle politováníhodné situace se týkaly přímo zabespečení trolejí – cesta to byla správná, ale většinou už z počátku se stočila na opačnou stranu. Odizolování molitanem by sice asi dráty zviditelnilo, těžko si však potom představit, jak po takovéto trati projíždí tramvaje. V odpovědích se také několikrát objevila „dravčí horečka“ – vylepování siluet „pseudoptáků“ v dobré víře, že ptáky zastraší a zachrání ať už jejich životy nebo majetek… I to by však zřejmě neprošlo jak u dopravců, tak u labutí. Co by si taková labuť přeci dělala z poštolky? Několik návrhů se týkalo přímo samotných labutí. Návrh na „labutí dietu“ je sice zajímavá myšlenka, těžko však nutit velké bílé koule, tolik oblíbený cíl turistů – kteří je s oblibou vykrmují, aby rohlíky házené kachnám a Praha – město věží a mostů… rackům, nežraly. A těžko též nutit občany, aby ptáky nekrmily… A nějaká předepsaná strava v poměřených denních dávkách? Dobrý návrh pro nějakého „ornitodietologa“! Jako poměrně nadějný se zdál být nápad ptáky odlákat pryč od mostů. Nicméně „udělat krmítko na druhé straně“? Obávám se, že v tomto případě by ptáci přes troleje přeletovali ještě častěji… Poměrně svéráznou skupinou názorů, jak zachránit labutě před smrtí pod trolejemi, bylo, nachystat jim smrt kousek vedle – ale jinou. Poměrně kuriózním nápadem bylo zasklení mostů – ptáci se budou zabíjet o sklo. Pokud by se však skleněné plochy dostatečně zabezpečily, rozhodně by se s touto myšlenkou dalo pracovat… Odizolování trolejí nebo opatření hroty proti holubům – tyto operace by možná trošku ukrátili ptačí trápení, ale rozhodně by jim nezachránily život. A nakonec – zamezit zabíjení o dráty – není nic jednoduššího, než labutě vystřílet… Nicméně některé jedince zmátla i pouze položená otázka. Následující odpověď proto překvapila i mě: „Troleje? To jsem v životě neslyšel! Ale dáme tam orla, on to bude strážit…“ A jak že se troleje chrání v praxi? Požívají se „odrazky“ rozvěšené v pravidelných intervalech na drátech. Odrazy světla labutě plaší a nutí je zvednout se výš…
13. ČÍSLO
3/2013
KAM ZA PTÁKY CHOMOUTOVSKÉ JEZERO Není nad to mít zajímavou ornitologickou lokalitu přímo za humny. A to nejen domu, ale i velkoměsta. Navíc z centra dostupnou městskou hromadnou dopravu takřka za pár minut. A právě takové je Chomoutovské jezero. Název je však zavádějící, jedná se o bývalou štěrkovnu zaplavenou vodou. Nachází se severně od Olomouce mezi obcemi Chomoutov a Štěpánov. Leží v jižním cípu CHKO Litovelské Pomoraví. Lokalita je dobře dostupná na kole, ale i autobusem č. 20 vyjíždějícím přímo z Olomouce. Od konečné zastávky je to k vodní ploše cca 10 minut chůze. Pokud se rozhodnete vyrazit autem, můžete zaparkovat na několika parkovištích, nicméně nesmíte zajíždět do přírodní rezervace. Tok orlů mořských Celá vodní plocha je kol kolem obrostlá dřevinami a místy rákosem, který však netvoří velké rákosiny. Je rozdělena dvěma ostrovy. První, menší, je zarostlý stromy, na kterých se s oblibou suší kormoráni. Druhý je z části porostlý dřevinami a z části trávou. Hloubka jezera není nijak závratná, a tak není divu, že přes zimu často zamrzá. Můžeme zde také najít „mokřad“, soustavu „kanálů“ porostlou rákosím, která je však od hlavní plochy oddělena. Kdy na lokalitu vyrazit? Jak je už v mém zvyku, budu vám opět tvrdit, že na kterémkoli místě můžete něco zajímavého vidět kdykoli. Nicméně návštěva Chomoutovského jezera je nejvhodnější v době ptačího tahu, tedy na jaře a na podzim. Na hladině se vyskytuje mnoho kachen – ze zajímavějších druhů třeba čírky, ostralky, kopřivky, morčáci, hvízdáci a poměrně velké množství hoholů. Pokud máte štěstí, můžete zpozorovat různé dravce, nejen běžné, ale i vzácnější – orli mořské, křiklavé i královské, orlovce, raroha… Pokud se na lokalitu vydáte v létě, příliš mnoho kachen nepotkáte. Zato si užijete nezapomenutelnou kolonii racků, která právě koncem června žije nejvíce. A nejen to, hnízdí zde i racci černohlaví. A za teplých letních večerů se můžete zaposlouchat třeba do skřeků vodních chřástalů. V zimě, když hladina zamrzne, krajina okolo jezera se ponořuje do ticha. Jen tu a tam proletí hejno kormoránů nebo volavek. Při velikém štěstí však můžete spatřit sýkořice proplétající se rákosím, anebo jiné zajímavé pěvce na poli či na místním krmítku – pěnkavy jikavce, hýly, sněhule…V případě, že část hladiny ještě nezamrzla, může se vám ukázat třeba i potáplice… Tato lokalita však není zajímavá jen z ornitologického hlediska. Žije zde mnoho zajímavých savců – třeba bobři nebo vydry. Ale krajina zde oplývá i neméně zajímavým hmyzem a chráněnými rostlinami… A nakonec, je to ráj Pohled na lokalitu rybářů… z parkoviště u Březců
13. ČÍSLO
3/2013
PRO CHYTRÉ HLAVY
KONTAKT Ó, ptáci
[email protected]
AUTOŘI Autoři článků: Ondřej Belfín, Lucie Krupášová, Kateřina Poláková, Kateřina Ševčíková Autoři fotografií: Ondřej Belfín, Lucie Krupášová, Jaroslav Marx, Kateřina Ševčíková… Křížovka: Jiří Růžička
UPOZORNĚNÍ! Všechna práva vyhrazena. Šíření fotografií a částí textu, bez předešlého souhlasu autorů, zakázáno. Redakce nezodpovídá za obsah ani za případné tiskové chyby či překlepy.
