Aso c i ac e česk ých filmovýc h k lu b ů u vád í P r oje kt 10 0/20 13
v k i n ec h o d 1 . 8 . 2 0 1 3
w w w. p r oj e k t 1 0 0.c z
Projekt100/ Všichni dobří rodáci
Nejmenovaná moravská vesnice. Květen 1945 je časem oslav, vína a muziky. Brzy však přichází únor roku 1948, po kterém se vesnice tragicky mění. Násilné združstevnění zničí vazby mezi lidmi a jejich půdou budované po mnoho generací, pokřiví charaktery celé řady obyvatel a nesmiřitelně rozdělí dřívější přátele. Všichni dobří rodáci jsou poetickou a přesto nesmlouvavou kronikou jednoho z bolestivých období 20. století a jedním z nejlepších československých snímků vůbec.
Technické údaje/ Programování Všichni dobří rodáci ČSSR 1968 / 115 minut Produkce Jaroslav Jílovec Režie Vojtěch Jasný Scénář Vojtěch Jasný Kamera Jaroslav Kučera Střih Miroslav Hájek Hudba Svatopluk Havelka
Hrají Vlastimil Brodský (Očenáš), Radoslav Brzobohatý (František), Vladimír Menšík (Jořka Pyřk), Václav Babka (Franta Lampa), Waldemar Matuška (Zášinek), Drahomíra Hofmanová (Veselá vdova), Pavel Pavlovský (Bertin), Josef Hlinomaz (Frajz), Helena Růžičková (Božka)
Žánr drama
Originální verze česky
Monopol Od: 1. 8. 2013 Do: 31. 12. 2013
Programování David Huspenina
[email protected] telefon: +420 724 339 341
Dop. přístupnost od 12 let Kopie DCP, Blu-ray, DVD (Blu-ray až od 23. 10.) Formát 1.37 : 1
Další informace http://www.acfk.cz/vsichnidobri-rodaci.htm http.//www.projekt100.cz Materiály ke stažení www.acfk.capsa.cz (jméno a heslo: guest)
Synopse
Máj 1945
Předjaří 1948
Červen 1949
V úvodní kapitole filmu se nám prostřednictvím voice-over vypravěče i prostřednictvím vlastních skutků představuje skupina hlavních postav. Patří mezi ně varhaník Očenáš nacvičující v kostele se svým sborem pro chrám páně velmi nepřípadnou ódu na Stalina; Jořka Pyřk, „kradák“ a člověk chytře využívající nalezené věci, včetně starého německého obrněného transportéru; sedlák František žijící v souladu s půdou a rodnou vsí; komický Franta Lampa; mladý a krásný pošťák Bertin a konečně bonviván a velkosedlák Zášinek. Úvodní kapitola končí dlouhou scénou z místní hospody, která zřetelně poukazuje na poválečnou euforii a pevné přátelské vztahy uvnitř party hrdinů.
Euforické a klidné časy rodáků končí hned po úvodní části, během překotných událostí roku 1948, zasahujících i jejich vesnici. Velmi brzy se vytvářejí dva nesmiřitelné tábory, které rozdělují i skupinu hlavních hrdinů: na jedné straně Očenáš, pošťák Bertin, místní fotograf Plécmera či neúspěšní sedláci Zejvala a Máčala. Proti nim pak stojí sedláci lpící na víře a tradičních hodnotách, pro něž jsou jejich grunty a jejich půda tím nejvlastnějším smyslem života. Konflikty se projevují nejprve přátelským dobíráním, postupně se však objevují první ostré střety názorů a první postižení. První opravdovou obětí je největší sedlák z celé obce Kurfiřt, který je jednoho dne bez milosti vystěhován.
V této kapitole přichází úmrtí prvního z rodáků – je jím paradoxně nejmladší ze všech mužů, pošťák Bertin. Bertin je poslán do blízkého lomu s úkolem zničit skrytou vysílačku, na místě je však střelen nájemným vrahem. Tragédie ničí připravovanou svatbu pošťáka a Veselé vdovy (Drahomíra Hofmanová) a zároveň přináší do vesnice doposud nepoznanou atmosféru strachu. Po zatčení místního faráře je z vesnice vyobcován i další z rodáků, Očenáš, kterého všichni považují za zosnovatele tohoto plánu. Červenec 1951 Tato kapitola se takřka výhradně věnuje osudu Jořky Pyřka – jako známý zloděj a recidivista
má za několik dní opět nastoupit do vězení. Protože však začíná románek s Veselou vdovou, snaží se nástupu trestu vyhnout, polije si nohu kyselinou a následně ji namočí do močůvky. Zranění je však nakonec fatálnější než Jořka předvídal a po otravě krve tato dobrá duše vesnice na dvoře svého statku umírá.
Červen 1952 Nakonec družstvo zakročí hrubou silou – jednoho dne seberou strážníci Františka přímo na jeho poli. Další velcí sedláci jsou nyní bez svého vůdce podrobováni tvrdým výslechům a přesvědčování. Nakonec všichni vstup do družstva schválí, s organizací však nespolupracují.
Podzim 1951 Vánoce 1954 Kapitola je ve znamení milovníka života sedláka Zášinka – nejprve se v průběhu velmi hédonistické zpovědi svěří faráři se svými nesčetnými hříchy, následně umírá pod rohy jednoho ze svých býků, poté, co přijde jako už tisíckrát v podroušeném stavu nad ránem domů. Naše stará společnost se opět schází v hospodě „U Vola“, předchozí události však již nejde ničím vymazat a mezi jednotlivými hrdiny se prostírají nepřekonatelné propasti. Místní družstvo se stále agresivněji snaží přimět zbylé sedláky ke vstupu do organizace. Jako morální autorita se začíná stále více projevovat František, kterého ostatní sedláci nyní berou jako svého vůdce.
Po dvou letech a útěku od útvaru PTP se smrtelně nemocný František tajně vrací domů. Celá vesnice, včetně funkcionářů JZD, cítí odpovědnost ze jeho bídný stav, berou jej mezi sebe a chrání před nastoupením zbytku vojenské služby. Jaro 1955 František se nakonec zázračně uzdravuje, kupuje si koně a začíná znovu hospodařit. Léto 1957 Členové vedení JZD opět agitují a přesvědčují, přepadávají sedláky přímo při práci a nutí ke vstupu do družstva. Sedláci však
opět pevně stojí za Františkem. Nakonec Františka odvádějí na výslech na SNB a mezitím zavírají ostatní sedláky do jedné místnosti na radnici a pokračují v nátlaku. Večer všichni sedláci podepisují, mimo JZD zůstává pouze František. Zima 1958 František nakonec rezignuje na své odhodlání nikdy do družstva nevstoupit a na naléhání všech se stává předsedou JZD. Družstvo je v otřesném stavu a František má za úkol organizaci stabilizovat. Epilog Varhaník Očenáš se po mnoha letech vrací do své rodné vesnice. Chtěl navštívit Františka, ale ten před nedávnem zemřel. Mladí obyvatelé vsi Očenáše neznají, jeho vrstevníci buď nežijí, nebo již velmi zestárli. V poslední scéně vyjíždí Očenáš na kole nad vesnici a loučí se se svým krajem a svými dobrými rodáky.
o filmu
Příběh a postavy filmu jsou z větší části inspirovány zážitky Jasného z jeho rodného městečka Kelč, kde strávil celé své dětství. Pro velkou vzdálenost Kelče od Prahy (městečko leží mezi Hranicemi a Valašským Meziříčím) však bylo nutné pro natáčení filmu najít jinou vesnice či malé město ležící blíže Praze. Jasný potřeboval nejen fotogenické místo pro celou řadu velkých celků a poetických záběrů vesnice a krajiny, ale také otevřené místní rodáky, kteří by chápali, o co se v příběhu jedná. Hledání vhodného místa se stále více protahovalo a Jasný již začínal propadat skepsi. Kameraman filmu Jaroslav Kučera pak navrhl návštěvu pražského Kartografického ústavu, kde společně s Jasným zkoumali stovky pohlednic a panoramat různých českých a moravských vesnic. Nakonec společně našli Bystré na Českomoravské vysočině, kam společně
odjeli a okamžitě zjistili, že se jedná o ideální místo. Kromě celkového vzhledu městečka Jasnému imponovali i místní obyvatelé, kteří byli odedávna zvyklí hrát ochotnické divadlo, zpívali v místním školním a kostelním sboru a všichni chtěli nějakým způsobem v připravovaném filmu účinkovat. Filmový štáb se proto ubytoval přímo v Bystrém, v jednotlivých chalupách – cílem bylo, aby herci ovlivnili svou profesionalitou bysterské naturščiky a naopak, aby bysterští obyvatele ovlivnili svou přirozeností profesionální herce. Na Barrandově zprvu nebyli vzdáleností Prahy a Bystrého nijak nadšeni a přemlouvali Jasného, aby našel vhodnou vesnici ještě blíže hlavnímu městu a ušetřil tak na dopravě a dietách. Jasný však tvrdošíjně trval na svém – potřeboval místní obyvatele s moravským akcentem, kteří velmi dobře rozuměli událostem odehrávajícím se ve filmu. Některé postavy byly již během psaní scénáře vytvářeny „na tělo“ konkrétním hercům – především Brodskému, Babkovi a Menšíkovi (přičemž Vlastimil Brodský měl původně hrát Frantu Lampu a Václav Babka Očenáše a následně si role vyměnili). Problematický byl Vladimír Menšík – už při předchozí spo-
lupráci na snímku Až přijde kocour byl Jasný velmi nespokojen s jeho alkoholismem a před natáčením Rodáků mu dal jasné ultimatum – Menšík nakonec ze dne na den přestal pít a absolvoval celé dlouhé natáčení naprosto střízlivý. Radoslav Brzobohatý byl fyzicky velmi podobný Františku Slimáčkovi z Kelče, tedy reálnému předobrazu postavy Františka. Oba dva se na příkaz režiséra Jasného setkali již během obsazování filmu – Brzobohatý odjel na dva týdny do Kelče a tyto dva týdny strávil ve společnosti Františka Slimáčka. Pobyt v Kelči byl pro ztvárnění role Františka naprosto klíčový, především pro nalezení potřebné křesťanské pokory vyzařující z kelčského sedláka. Matuška zaujal Jasného svou zarostlou tváří s biblickými rysy a zároveň svým cikánským temperamentem. Celý štáb přemlouval Jasného, aby do role Zášinka obsadil jiného herce, ale režisér na Matuškovi trval – nejen pro typologickou přesnost, ale i pro tehdejší obrovskou Matuškovu popularitu. Jasný velmi dobře věděl, že Matuška dokáže film prodat a opravdu se na něj tehdy hrnuly masy zpěvákových příznivců. Snímek měl premiéru na MFF v Cannes, následně pak domácí premiéru a film se pak, již za éry 1. tajemníka ÚV KSČ Gustáva
Husáka, promítal od července do září roku 1969. Rodáci měli značný divácky úspěch, většina projekcí byla beznadějně vyprodaná a vidět tento film patřilo ke kulturnímu bontonu. Nakonec však Husák film zakázal – nejenom kvůli jeho tématu násilné kolektivizace moravské vesnice, ale také kvůli domnělým narážkám (husy a jejich peří ve scéně umírajícího Pyřka) a četným protestům po skončení projekce.
REŽISÉr Vojtěch Jasný Jasný se narodil roku 1925 v moravské Kelči. Oba jeho rodiče byli učitelé, otec však v roce 1942 zahynul v koncentračním táboře v Osvětimi. V posledních měsících války byl Jasný totálně nasazen ve zbrojní továrně v blízkém Vsetíně. Po válce studoval několik semestrů ruštinu a filosofii na Karlově Univerzitě a v roce 1946 přešel na FAMU, obor kamera. Klíčovým inspiračním zdrojem pro něj byl profesor Karel Plicka, který v Jasném rozpoznal výjimečný talent pro lyrické vyjádření. Kromě Plicky čerpal i z dalších světových osobností, které na tehdejší FAMU (pod vedením děkana A. M. Brousila) přednášely – Vsevoloda Pudovkina, Cesare Zavattiniho či Bély Balázse. Během studií mu byl věrným uměleckým druhem Karel Kachyňa, společně vytvořili hned několik studentských fil-
mů, přičemž celovečerní snímek Není stále zamračeno se dokonce dostal až do kin. Po absolvování FAMU v roce 1951 zakotvil Jasný v pražském Studiu dokumentárního filmu vedeném Elmarem Klosem, kde společně s Kachyňou sbíral profesní zkušenosti při tvorbě dokumentů. Během vojenské služby pracoval v Československém armádním filmu a v roce 1952 byl vyslán pracovně do Číny, kde po schvalovacím procesu s předsedou čínské vlády natočil dokument Lidé jednoho srdce. Za klíčové Jasného filmy z 60. let lze označit následující trojici děl: Touha, Až přijde kocour a Všichni dobří rodáci. Již v Touze se ozývají silné společensko-kritické motivy a film by patrně skončil v trezoru nebýt intervence sovětského režiséra Michaila Kalatozova, který snímek doporučil festivalu v Cannes.
Jasný se stal během 60. let mentorem celé řady významných mladých tvůrců československé nové vlny, kterým se snažil všemožně pomáhat a byl jim ochoten pro jejich projekty přepustit svoje tehdejší nejlepší spolupracovníky (Miroslava Ondříčka, Ivana Passera či Jaroslava Kučeru). V roce 1970 odešel Jasný se svou druhou ženou Květou (první manželka Mirka zemřela po těžké nemoci těsně po premiéře Touhy) do emigrace. Jedním z klíčových důvodů byla klatba uvalená na Všechny dobré rodáky a také (pro nového ředitele Čs. filmu Purše) značně problematický krátký snímek Česká rapsodie natočený pro výstavu EXPO v japonské Ósace. Jasný následně odjel na výjezdní doložku do titovské Jugoslávie a jeho žena se synem do Západního Německa. Nakonec se přes Záhřeb dostali do
Rakouska, kde jim bylo okamžitě uděleno občanství a tím pádem i možnost pracovat v celém nekomunistickém světě. Jasný pak natáčel hrané filmy a dokumenty v Rakousku, Jugoslávii, SRN a později i v USA a Kanadě. Za zvláštní zmínku stojí především snímek Klaunovy názory podle slavné knihy režisérova velkého přítele Heinricha Bölla, který vznikal dlouhá léta a na jehož realizaci se finančně podílel slavný německý herec Maximilian Schell. Film nakonec získal hlavní cenu na prestižním festivalu v San Sebastianu a etabloval Jasného v německy mluvících zemích. Během exilu byl Jasný činný i jako divadelní režisér – s mimořádným úspěchem režíroval inscenace slavných Havlových aktovek Audience a Vernisáž ve vídeňském Burgtheateru, v Helsinkách pak zaujal publikum svojí verzí Dostojevského Idiota. Jako učitel filmové režie působil na filmových školách v Evropě a především v Americe, která se v 80. letech stala jeho novým klíčovým teritoriem. Do porevoluční vlasti se vrátil s celovečerním dokumentem Proč Havel? a v roce 1999 natočil hraný film přímo navazující na slavné „rodáky“ – Návrat ztraceného ráje. V tém-
že roce vydal obsáhlou knihu vzpomínek a názorů na film, umění a život s příznačným názvem Život a film. V současné době žije v městečku Bystré (kde se na konci šedesátých let natáčeli Všichni dobří rodáci) a příležitostně přednáší v USA.
Režijní filmografie (výběr):
• 1954 – Dnes večer všechno skončí • 1957 – Zářijové noci • 1958 – Touha • 1961 – Procesí k panence • 1963 – Až přijde kocour • 1966 – Dýmky • 1968 – Všichni dobří rodáci • 1976 – Klaunovy názory (Ansichten eines Clowns) • 1977 – Návrat starého pána (Die Rückkehr des alten Herrn) • 1980 – Nápady svaté Kláry (Die Einfälle der heiligen Klara) • 1987 – Velká země malých (The Great Land of Small) • 1999 – Návrat ztraceného ráje
