2013. Srdce Jeţíšovo

Cyrilometodějské výročí Anketa o 1. sv. přijímání Tip na výlety -geokaching

Rozhovor s Petrem Malým Májová báseň Tip na knihu

3/2013 Srdce Jeţíšovo Tak je tu červen. Měsíc plný mnoha krásných svátků Nejsvětějšího Srdce Jeţíšova, Neposkvrněného Srdce Panny Marie, Narození sv. Jana Křtitele, sv. Petra a Pavla… A právě jeden z nich je obzvláště důleţitý - Srdce Jeţíšovo. V dnešním světě, ve kterém se rozmohlo tolik osamocenosti a beznaděje, potřebují všichni poznat Boţí srdce. To srdce, které odpouští, které se o lidi stará a které uzdravuje. Toto srdce není naplněno nedůvěrou, touhou po pomstě a nenávisti. Touţí jen po jediném: lásku rozdávat a jako odpověď pak lásku přijímat. Toto srdce trpí, kdyţ vidí lidské utrpení a lidskou nedůvěru svěřit se Boţímu srdci, které chce rozdávat útěchu, naději a odvahu. Úcta k boţskému Srdci Páně se rozšířila zvláště od 17. století. Podnětem k tomu byla zjevení svaté Markétě Marii Alacoque (1674), ve kterých jí bylo dáno poznat lásku Jeţíšova Srdce. Probodené srdce, ovinuté trním, s plameny a kříţem, symbolizuje Jeţíšovu nepodmíněnou lásku k člověku. Ve všech národech je srdce symbolem středu lidské bytosti, symbolem lidskosti, vztahů, symbolem lásky… Kdyby svět zapomněl na „srdce“, zavládla by v něm jen vůle a rozum. Tak by se svět stal chladným a krutým. Proto přišel Boţí Syn na zem, aby ukázal, ţe Bůh je láska a ţe má své srdce otevřené pro kaţdého člověka. „Bůh je navţdy skála mého srdce a můj podíl“ (Ţl 73,24). Z celého srdce přeji kaţdému z nás, abychom dokázali to nové srdce, které bylo stvořeno v kaţdém pokřtěném člověku, přimět k tomu, aby tlouklo. Není to ovšem jednoduché - musíme ho trénovat. A nebojme se trénovat naše srdce, vţdyť kaţdá námaha stojí za to. P. Pavol Sandánus

Pohřeb: Slavomír Štangler, 24. 4. 2013, Těchonín, 67 let.

Pokračování komentáře ke mši svaté z minulého čísla Zvonů.

Obětní průvod Ministranti nejprve připraví oltář. Potom následuje přinášení darů. Zástupci věřících přináší v obětním průvodu chléb a víno. Ostatní věřící tento průvod doprovázejí zpěvem, který má trvat alespoň tak dlouho, neţ se dary uloţí na oltář. V prvokřesťanských dobách přinášeli všichni osobně své dary z toho, co měli doma. Nebyl to jen chléb a víno, ale například i olej, med a jiné. Dary byly určeny pro chudé, pro podporu sluţebníků církve, pro hostinu, která byla se slavením eucharistie spojena a nazývala se agapé. Část z darů chleba a vína byla oddělena ke slavení eucharistie. I kdyţ dnes nesou obětní dary jen určití věřící, je to úkon nás všech. Spolu s dary přinášíme Bohu sami sebe, celý svůj ţivot s jeho námahami, starostmi i radostmi, jak to vyjadřuje vzápětí doprovodná modlitba kněze. Při různých příleţitostech se mohou přinášet i jiné dary (například ze sklizně, květiny, místní výrobky, apod.). Příště pokračování

P. Pavol Sandánus

Děkujeme mnohokrát za krásně připravený jarmark. Byli jsme všichni moc spokojeni a zároveň překvapeni, co všechno ty děti vyrobily. Zakoupené věci nám zpříjemnily naše domácnosti o svátcích velikonočních. Ještě jednou dík! Š.

Posílám jednu básničku, která byla řečena při májové v kapličce. Všem se moc líbila a tak prosí, abyste ji dali do Zvonů. Vymyslela ji jedna paní, která si nepřeje být uváděna-tak mi babička tu básničku přinesla, ať Vám ji opíšu. Klára Faltusová 2

Je máj - lásky čas my scházíme se v Oudolecké kapličce po roce zas, kterou naši předkové k oslavě Boţí vystavěli a Panně Marii zasvětili. Tady se scházeli a o Boţí pomoc a ochranu prosili. I kdyţ jim Oudolecké stráně jen samou dřinu a nouzi přinášely, přesto tady lidi šťastně a spokojeně ţili. Kaţdé ráno o šesté zvoneček z kapličky den přivítal, v poledne k modlitbě Anděl Páně zval a na večer za kaţdý den Pánu Bohu děkoval. A někdy kdyţ dlouze a tesklivě vyzváněl, to někoho ze sousedů z tohoto světa provázel. A právě květen - měsíc Panně Marii zasvěcený tady kaţdý den májové byly. Kdyţ klekání jsme odzvonili, všichni uţ věděli, ţe děti z „pole a Brodka“ přiběhly, hned všeho nechali - zástěry sundali a do kapličky spěchali. Ve zvonění a modlitbě růţence jsme se střídali a po všech litaniích a modlitbách neţ jsme se domů ubírali, tu „ naši písničku“ jsme Panně Marii z plna hrdla zazpívali. Léta ubíhala – mladí za lepší prací a ţivobytím odcházeli – a postupně umírali. Zvonit se přestalo – celé Údolí osiřelo a úplně jinými lidmi se osídlilo. Ale díky Bohu a Vám všem, ţe jste na kapličku nezapomněli a ţe se tu scházíte, a jako naši předkové Pannu Marii o Boţí pomoc a ochranu prosíte. Vţdyť ona o nás všech ví, a nejen ţe ty Vaše prosby vyslyší, ale za ty dobré skutky se Vám mnohonásobně odmění! Maria, Maria – to krásné jméno Bůh ti dal Maria, Maria – i v našich srdcích kraluj vţdy dál.

Zeptala jsem se dětí jdoucích k 1. svatému přijímání: Co pro Tebe první svaté přijímání znamená? Přijímání Pána Jeţíše Přijímání beránka, těším se Setkání s Pánem Bohem Ţe přijmu Jeţíše Krista Polepšení, druhá šance Spojení s Pánem Jeţíšem Seznámení s Pánem Jeţíšem

3

Zeptala jsem se i rodičů: 1. Co se Vám, jako rodičům dětí, kteří jdou k prvnímu svatému přijímání, honí hlavou? 2. Vzpomínáte na své první svaté přijímání? 1. Jak nám rychle vyrostly 2. Nepamatuji se, jen podle fotek

kdyţ trochu v dětském podání, je to poučné pro celou rodinu. Je to krásné, jak to děti proţívají, jak se těší. Pro nás velký závazek, a předání víry, ale taky přání pro děti, ať si to nadšení drţí a ať třeba nesklouznou k stereotypu, jak se to bohuţel někdy stává nám. 2. Já si z toho mnoho nevybavuji, ale vím, ţe nás připravoval p. Výprachtický. A kdyţ mě maminka vedla k 1. svaté zpovědi, tak jsem se s ním potkal venku a on mi říká: „Uţ jsi poprosil maminku za odpuštění?“ jenom jsem pokrčil rameny a on mě vyzval, abych to na chodníku u kostela spravil. – tak tohle si pamatuju.

1. Přeji Toníkovi, ať mu touha po Kristu vydrţí celý ţivot 2. Velmi rád. Byl to šťastný okamţik v mém ţivotě konvertity. Bylo mi 21 let. Vzpomínám na svou babičku, která mi po mši svaté řekla, ţe je šťastná a ţe je to pro ni veliký dar. 1. Trochu zmatky. Pěkná příprava dětí. 2. Klid 1. Moc bych si přála, aby byl Jáchymek napojen celý ţivot na Boha a dokázal mu důvěřovat. 2. Nervozita, ale radost z pocitu, ţe uţ určitým způsobem patřím mezi dospěláky.

1 Přeji si, aby to byl jeho první velký krok na cestě k Bohu 2. Vůbec si nic nepamatuji, proto jsem rád, ţe Šimon jde o něco starší a tím je větší šance, si danou krásnou slavnost zapamatuje.

1. Hlavně to, jak málo člověk sám s dětma o Bohu mluví, jak je důleţité, ţe je připravuje pan farář a my jsme u toho. Víme, o čem mluvili a doma na to můţeme navázat 2. Pamatuji, ţe mi maminka ušila krásné šaty s krajkou a upletla navrch pelerínku. Měla jsem respekt ze svátosti smíření, ale moc jsem se těšila na přijetí Jeţíše do svého srdce. Šlo nás tehdy hodně a bylo to moc fajn.

1. Hlavou se toho honí hodně. Od řízků přes naţehlené oblečení aţ po to nejdůleţitější. Jsem ráda, ţe to díky Šimonovi můţu proţívat. Ráda jsem s ním prošla celou přípravou. Ten nezkreslený pohled dětí mě stále učí. 2. Je to divný, ale jediný na co si vzpomínám, je moje příprava k první svaté zpovědi. Popsala jsem A4 z obou stran.

1. Je dobré, ţe alespoň v této chvíli si člověk připomene, co to znamená, i 4

1. Jsem moc ráda, ţe přípravu na první svaté příjmání pan farář začal s dětmi uţ v únoru a měli jsme všichni dost času se připravit. Jsem moc ráda, ţe si Vašík uvědomuje, ţe přijme Pána Jeţíše do svého srdce. Na celou slavnost se moc těšíme, i kdyţ musím přiznat, ţe jsem trochu nervózní, aby vše vyšlo.

2. Na své první svaté příjímání si pamatuju, přijala jsem ho v Klášterci od pana faráře Halíka. Vybavuju si obrázek s Pánem Jeţíšem, jak jde s učedníky obilím. A pak samozřejmě krásné bílé šaty. Ptala se Jana Krsková

Znám Petra jako kolegu učitele, nadšeného cestovatele, člověka se vztahem k přírodě, k hudbě, v určitém slova smyslu jako ţivotního idealistu. Toho všeho bych se ráda v rozhovoru dotkla… Vyrůstal jsi v Letohradě jako nejstarší ze čtyř bratrů. Maminka byla učitelka tatínek veterinář. Jak tě právě rodiče ovlivnili v dalším směrování? Ovlivnili mě svým vztahem k hudbě a k přírodě. Naši spolu hodně muzicírovali. Mamka hrála na klavír, táta na housle, na harmoniku, na varhany…je to takový šumař.Vyrůstal jsem v hudebním prostředí, poslouchala se u nás klasika. Táta je myslivec, bral mě s sebou do lesa. Společně jako rodina jsme chodili často na procházky. Velký vliv měl na mě děda Doleček. Jako nejstaršího vnuka mě vedl k přírodě, měl po sadě rozeseté budky, učil mě poznávat ptáky,… v páté třídě mně svěřil malou brokovnici a střelil jsem divokého králíka. Naučil mě ho samozřejmě také stahovat. Na co vzpomínáš z dětství jako na zásadní vklad do života Určitě to byl vzájemný vztah rodičů. Nepamatuju se, ţe bych kdy cítil nějaké větší napětí, naši se před námi nehádali. Co se ty snažíš nebo snažíte předat svým synům. Záleţí mi na tom, aby vyrůstali v klidné rodině, to povaţuju za důleţité. Na dětech se jakékoli neshody a neklid v rodině nejvíc projeví. Ovlivnila tě při výchově tvých čtyř synů i zkušenost soužití se třemi bratry? My jsme s bratry od sebe vţdy o pět let. Kaţdý jsme tedy měli svou partu kamarádů a vztah jsme k sobě našli víc aţ v dospělosti. Ve výchově synů mám snad víc pochopení pro jejich nepořádnost a rvačky, ač se mi to nelíbí, vím, ţe jsme to s bratry měli stejně. Moji kluci jsou po dvou letech, mají tedy k sobě blíţ. S bratry i s bratranci jsme asi podědili „dolečkovské geny“. Nemáme rádi míčové hry, fotbal a hokej ani karty, ale všichni rádi chodíme do přírody a podnikáme různé outdoorové 5

aktivity. Vzpomínám, ţe si jednou děda důchodce liboval, jak se pěkně svezl na kajaku po rozvodněné Orlici.. Myslíš, že maminčina profese a role nejstaršího sourozence měla vliv na volbu tvého povolání? Nebo co tě přivedlo ke kantořině na 1.stupni, kde je mužů stále málo? Nakonec jsem byl kantorem rád a myslím, ţe mě to povolání i sedí, ale důvod mé volby byl pragmatický.Chtěl jsem studovat přírodní vědy, ale mé výsledky na gymplu nebyly takové, abych se tam dostal. Pedagogická fakulta byla cesta nejmenšího odporu, jinak hrozila vojna. Měl jsem pro tento obor předpoklady jak výtvarné, hudební i sportovní, kluků se nehlásilo moc, tak jsem volil jistotu. Navíc tehdy otec pracoval v Alţírsku a výlety do Středomoří mě lákaly víc neţ buzerace v armádě. Co považuješ ve výchově dětí na tomto stupni za nejdůležitější? Osobní příklad. Jako učitel nekouřit, neopít se, měřit všem stejně. Jak vidíš dnešní děti? Děti jsou stále stejné, jen dnes tráví víc času ve virtuálním světě. Jsou aţ přeorganizovaní, vše se pro ně dělá, mají méně záţitků z reálného světa. My jsme si v dětství organizovali hry sami, pořádali cyklozávody i středověké bitvy, stavěli bungry, pytlačili a opékali ryby, pořád jsme něco vymýšleli. Dnešní děti víc čekají, co jim kdo nabídne… Změnil se nějak tvůj přístup k žákům, když máš teď syny v tomto věku? Nebo k jejich rodičům? Asi mám víc tolerance ke klukovinám a k laxnějšímu přístupu ve školní práci. Dávám kratší domácí úkoly, i kdyţ pravidelně, aby měli pracovní návyk a taky kvůli rodičům. Sám mám rád přehled o tom, co se ve škole bere. Taky mě napadá, ţe kdyby se některému synovi děly ve škole ústrky od kantora, samozřejmě v rozumné míře, nebudu se za něj nijak zasazovat. I tím se učí pro ţivot, vyrovnávat se s problémy, potkají se s různými lidmi. A taky vím, ţe děti to leckdy vidí po svém. Vím, že rád cestuješ. Člověka někdy „vyžene“ na cestu potřeba s něčím se srovnat. Cestoval jsi někdy z podobného důvodu, vnímáš cestu jako pouť za sebepoznáním? Cestuješ raději sám či s druhými? Cestování mám v krvi z obou stran rodin. Doma jsme měli knihovnu plnou cestopisů a map. Logicky nastala potřeba vyrazit nejen s rodiči, ale i sám a s kamarády. Jen sám jsem procestoval ostrovy na severu Skotska a Anglii, samotnému se také lépe stopuje. A tam jsem nejvíc poznal, ţe sdílení hrozně potřebuju. Nemoţnost tu krásu někomu ukázat, podělit se o ni, to mi chybělo. Sám jsem také jezdil na východní Slovensko a pocity jsem měl stejné. Jinak jsem cestoval s kamarádem Jardou Jonášem, po něm má nejstarší syn jméno Jonáš, a s partou. 6

Vlastně díky Zvonům, kam jsem psal své dojmy z cest, jsem byl dokopán si vše připomenout a zaznamenat, dokud si to ještě pamatuju. Která země v tobě zanechala asi nejvýraznější otisk a čím? Jednoznačně Jiţní Amerika. Tam jsem poznal opravdovou chudobu, drancování přírody, fascinovaly mě pouště, velehory, zaţíval strach na chudých předměstích, kde jsme spali s mačetou pod hlavou, ţíznili, marně stopovali, zaţil jsem permanentní hlad. O co méně jsme měli peněz, o to více ale bylo záţitků. Hrozně mi tam chyběla zeleň. Taky jsem si naplno uvědomil, jak je u nás příroda štědrá…maliny, borůvky, houby, mech nacucaný vodou…Vzpomínal jsem a plánoval, jak budu hospodařit, něco pěstovat, dělat marmelády… Proč cestování doporučuješ ? Bez cestovky uţ jen ta příprava člověka hodně naučí, je potřeba se domluvit, to je motivací k učení se cizím jazykům, je nutné improvizovat, uskrovnit se a přijímat realitu jaká je, být opatrný, nesmí se ti nic stát a je moc důleţitý dobře si vybrat společníky. Budete se spoléhat jeden na druhého a v krizi se člověk mnohdy změní…musím říct, ţe jsem měl veliké štěstí na lidi. Co bys rád ze svých zkušeností předal své rodině? Jezdíme na vodu tady i do Polska, hodně výletujeme…chci, abychom měli společné záţitky a jednou aby zkusili i oni cestovat na vlastní pěst. Letos chceme poprvé k moři, čteme si před spaním Durrella, abychom se připravili na Řecko, ale necháme se na Korfu dovézt autobusem. Čím tě zaujala tvá žena Maruška? Co jsi na ní obdivoval v té první fázi a co oceňuješ teď po 13ti letech? Líbila se mi. Chytla mě na své oči a úsměv…poznali jsme se v hudebce. Zaujala mě, myslel jsem na ni, ale bylo mezi námi 12let a ještě studovala na vysoké škole. Vědomě jsem do toho nešel. Pak jsme se ale večer v létě potkali znovu, snad to byla vyšší reţie, uţ měla po škole a mně bylo jasné, ţe je to „ono“. Šel jsem do toho s citem i rozumem. Dnes myslím, ţe jsem ji svým chováním vyvedl z ideálů, které u mě hledala a cením si toho, ţe mě má i přes to stále ráda. Prošel váš vztah nějakou proměnou? V čem ses třeba díky němu posunul, změnil? Nejsem uţ ten zamilovaný blázen, ale mám vedle sebe spolehlivého přítele. Máme stejné cíle. A jak tě ovlivnilo rodičovství? Omezil jsem cestování, lítání na padáku, sjíţdění řek ...Nějak na to uţ nemám čas. Také cítím zodpovědnost za rodinu, je potřeba, aby tady v tom našem hospodářství byl chlap, aby se mi nic nestalo a nevyřadilo mě z práce…Ale já tohle omezení beru, vyhovuje mi to. Realizuju se teď jinak a je mi v tom dobře. 7

A jak vidíš své syny, zkus o každém z nich říct něco specifického. Dali jste jim prorocká jména. Jonáš je takový náš nevyhraněný vědátor, hodně čte, vše by zkoumal, ţije skautem a hodně ho chytli rytíři vedení Mikim. Tobiáš má hudební talent..se svým bohémským přístupem ke cvičení zahraje uţ teď dost obtíţné skladby a kdyţ mu teče do bot, tak se pak od klavíru netrhne. Taky ho baví rytíři a rád šermuje, ale musí si dávat pozor na prsty kvůli klavíru, tak mu Miki sehnal na šerm hokejistickou rukavici. Eliáš je fanatik ornitolog, hraje na flétnu a Jeryk je typický benjamínek, vedou ho bráchové a nesmí chybět u ţádné lumpárny. Byl jsi u jejich narození. V čem to bylo podobné a v čem jiné? Co se ti honilo hlavou? Bylo to stále stejné v tom úţasu. Pořád jsem obdivoval ten dojemný zázrak narození. Moţná čím dál víc. Přál bych to kaţdému chlapovi. Pomohla ti v rodičovství nějak učitelská zkušenost? Je znát, ţe jsem unavený školou, po 27letech praxe měknu. Doma sniţuju nároky a naprosto na mě sedí to přísloví o kovářově kobyle…kdyţ mám podepisovat a kontrolovat klukům úkoly, často mě to irituje. S Jeremiášem jsi byl dva roky na rodičovské. Co pro tebe tahle doba znamenala? Dal jsem se dohromady psychicky. Byl jsem uţ z kantořiny hodně vyčerpaný. Víc jsem se sblíţil se dvěma nejmladšími kluky a v době Jerykova úrazu ruky jsme si uţívali výlety vláčkem do Hradce a společné výpravy… Zhodnocuješ nějak tuhle zkušenost z rodičovské dnes, kdy Maruška řediteluje charitě a je víc časově vytížená? Díky tomu, ţe mám jen půl úvazku ve škole v Nekoři, stíhám jakţtakţ práce na našem hospodářství i funkci rodinného taxíkáře. Velkou pomocí je nám naše babička, Maruščina maminka, s níţ bydlíme. Té si strašně váţím, zastane stále plno práce v domácnosti, hodně nám pomůţe. Neměl jsi jako chlap problém s tím, že manželka je možná v očích druhých tím živitelem a na vyšším postě? NEMĚL! Jak bych mohl mít. Ona mě vysvobodila z povinnosti setrvávat na plný úvazek ve školství, které mě se svými současnými „reformními vymoţenostmi“ deptalo. Mé sebevědomí rozhodně neutrpělo. Uţ nemám potřebu si něco dokazovat, realizuju se doma a vyhovuje mi to. Dělám zázemí Marušce a vycházíme si oba vstříc. Máte ještě při všech povinnostech čas na koníčky? Vím, že vás spojuje hudba, rozvíjíte se v ní ještě dnes? 8

Museli jsme se omezit. Na nástroj uţ není čas. Já teď hraju jen ve škole, Maruška varhaničí v kostele v Nekoři. Výhodou je, ţe náš další koníček je zahradničení a výlety. Ty ses teď dal na včelaření. Med mi chutná a k včelařům mám odnepaměti úctu. Kdo tě k tomu přivedl? Kdyţ porozumíš včelám, víc porozumíš přírodě, jejím zákonitostem. Na tom hmyzu se mi líbí, ţe si nenechá poroučet. Chtěl jsem zkusit něco nového, ale nikdo mě k tomu nevedl. Coţ je taky vidět, jak v tom lítám. Je to pro mě velký poznávání a taky adrenalin. Chytat roj v šesti metrech je stejný záţitek jako let na padáku v menších turbulencích. Jak ses zabydlel na Šedivci? Nechybí ti město? Dostupnost služeb, kamarádi? Vnímám Šedivec jako předměstí Letohradu Nic mi tam nechybí. Moc se mi tam líbí. Jsou tu fajn lidi, jsou nás tu jen dvě stovky, takţe drţíme víc při sobě. Táta tu měl kdysi obvod, tak jsem tu nebyl úplně neznámý, teď jsem i v zastupitelstvu. Váţím si důvěry, kterou jsem dostal. Musel sis nějak zvykat a zkousnout zvyky jiné rodiny? Kdyţ jsem se přiţenil, dědovi uţ ubývaly síly, tak jsme si nekonkurovali, ale přirozeně jsem ho začal nahrazovat. Pokud jsem dělal nějaké změny, babička k nim občas měla výhrady, většinou to ale nakonec dokázala ocenit. Taky jsem začal, jako dřívější více volnomyšlenkář, ţít pravidelným náboţenským ţivotem V našem společném souţití jednoznačně převaţují klady. Babička nám výrazně pomůţe, vydechneme si od dětí. My se jí snaţíme taky pomáhat. V úvodu jsem zmínila, že tě vnímám jako člověka usilujícího o určité ideály. Jaké jsou pro tebe stále platné? Asi dobře vychovat děti. To je pro mě priorita, aby také nebyly stádní typy. A kéţ by lidi znovu objevili vztah k přírodě, aby viděli dopředu. To, co se dnes nazývá ekonomický růst, je v podstatě vyrabování zdrojů a vznik jednoho obrovskýho smeťáku. To je přece šílenství. Taky bych rád, aby lidi měli práci a něco smysluplného vytvářeli, aby je to uspokojovalo víc neţ pořád něco nakupovat a vyhazovat.…Sdílím názor svého dědy vrátit se k malým soběstačným rodinným farmám, zajímat se o lidi kolem sebe, mít rád místo kde ţiju, nenechat sebou manipulovat. A o které ideály jsi přišel, co jsi přehodnotil? Ţe za nás“ ekologii“ udělá jiný, z toho jsem vystřízlivěl, mocní tohoto světa mají jiné zájmy. Dělám to, jak mi kdysi radil děda. Přikoupil jsem pozemky a realizuju se tam. Za svobodna jsem spokojeně ţil bez auta a mobilu, dnes vidím, ţe je to potřeba. 9

Jak ti ve tvém směrování pomáhá víra? Víra mi dala směr. Zvyšuje to u mě pocit odpovědnosti za to, co dělám. Dodává mi optimismus, ţe ţivot má smysl a ţe tady nekončí. Petře, moc děkuju za tvůj čas a přeju celé tvé rodině stálou vzájemnou přejícnost a radostné sdílení zážitků z cest. Zpracovala Lenka Konopková

„Příběh obou bratří, Cyrila a Metoděje, je výrazným příkladem jednoty. Sv. Cyril a Metoděj přispěli rozhodujícím přínosem při budování Evropy, nejen pokud jde o její křesťanské náboženské společenství, ale i co se týká její občanské a kulturní jednoty.“ (bl. Jan Pavel II.) Máme před sebou veliké výročí. Zašátrala jsem trochu na internetu, co se kde chystá a děje. Na Moravě to opravdu doslova svatým Cyrilem a Metodějem ţije. Výstavy, koncerty, konference. Jen si vybrat. Třeba na stránkách http://www.velehrad.eu/. Na stránkách praţského arcibiskupství jsem našla novou knihu O svatém Cyrilu a svatém Metodějovi od prof. Piťhy s recenzí Dana Pikálka: Jde o útlou kníţku textů našeho osvědčeného a oblíbeného autora prof. Piťhy doprovázené pouze částečně kolorovanými kresbami Daniela Landmana. Autoři kníţku pro radost a poučení věnovali především dětem, jejich rodičům a prarodičům k tomu, aby na ní pracovali jako spoluautoři. Publikace je totiţ koncipovaná jako omalovánky doprovázené stručnými texty seznamujícími se stěţejními momenty ţivota sv. Cyrila a Metoděje i jejich odkazu. Kaţdý samostatný text doplňuje zajímavá otázka či úkol směřující k rozšíření všeobecného kulturního rozhledu. Dále mě zaujala čtyřdílná série dokumentárního dramatu - Cyril a Metoděj – Apoštolové Slovanů, kterou připravuje Česká televize. Příběh z 9. století líčí počátky šíření křesťanství na Velké Moravě. Hlavními postavami hrané série jsou věrozvěsti Konstantin (později známý jako Cyril) a jeho bratr Metoděj, kteří sestavili první slovanské písmo hlaholici, a Cyril na základě slovanských nářečí vytvořil 10

staroslověnštinu. Později byli oba prohlášeni za svaté a jsou označováni jako Apoštolové Slovanů. Děj čtyřdílného seriálu, který je částečně dokumentem a částečně hraným dramatem, sleduje zejména zápas o prosazení křesťanství ve slovanských zemích. Bratři při svém misijním úsilí naráţejí nejen na stále silné pohanství, ale jejich snaha vyvolá rovněţ nevoli latinských kněţí a mohutný odpor silné Východofranské říše. V reţii Petra Nikolaeva hrají Roman Zach (Metoděj), Ondřej Novák (Cyril), Karel Dobrý, Hynek Čermák, Marian Roden, Vladimír Javorský, Matěj Hádek či Josef Abrhám. Výpravná série se částečně natáčela na Kypru, bojové scény včetně bitvy z roku 870 mezi Velkomoravany a Franky v archeoparku nedaleko Velehradu. Čtyřdílné dokumentární drama bude ČT vysílat od 29. června. Zároveň vznikne také celovečerní film určený pro distribuci do kin. A další zajímavostí je i CM-caching. Na jejich stránkách píšou: Pojďte se s námi vydat po stopách Cyrila a Metoděje na Moravě. Poznejte s námi místa spjatá s těmito muţi. Navštivte jim zasvěcené kostely, kapličky, sochy nebo místa, kde podle tradice působili. Objevte, kde všude se můţete s Cyrilem a Metodějem potkat. Najděte na kaţdém z těchto míst ukrytou schránku a na webu si přečtěte zajímavost z ţivota Cyrila a Metoděje. Hra vznikla v návaznosti na jubilejní rok 1150. výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. Dělí nás od jejich ţivota a putování naší krajinou poměrně dlouhá řádka let, ale jak ukazuje pohled na zaplněnou mapu, zanechali tu nesmazatelnou stopu. CM-caching chce tedy originálním způsobem nabídnout moţnost, jak se dostat na místa spojená s cyrilometodějskou tradicí. Bonusem pak pro kaţdého můţe být poselství na kartičkách, které jsme ukryli do kaţdé „schránky“ jiné. A na co se chystáte v souvislosti s tímto výročím vy? Jana Krsková

Chtěl bych Vám napsat základní informace o hře, která většinou zaujme celou rodinu. Někdo moţná uţ o ní slyšel, jiný zná jen základní pravidla a další ji hraje jiţ dlouhou dobu. Tato hra se jmenuje Geocaching. Je to hra na pomezí sportu a turistiky, která spočívá v pouţití navigačního systému GPS při hledání skryté schránky nazývané cache (v češtině psáno i keš), o níţ jsou známy její zeměpisné souřadnice. Při hledání se pouţívají turistické přijímače GPS (je moţné pouţít smartphony, navigaci z auta nebo v některých případech jen mapu s buzolou). Informace o jednotlivých cache najdete po zaregistrování na internetu a věřte, ţe tato hra se hraje po celém světě a jen v našem okolí do 10 km je asi okolo 50 schovaných schránek. 11

Jednou ze základních myšlenek geocachingu je umisťování cache na místech, která jsou něčím zajímavá a přesto nejsou turisticky navštěvovaná. S naší rodinou jsme se dostali uţ na spoustu krásných míst, na která bychom se jinak asi nikdy nedostali a zároveň se dozvěděli spoustu zajímavých věcí o daném místě, jelikoţ velmi často je cache spojena s nějakým příběhem, turistickou zajímavostí nebo historickou událostí. Pokud se k tomu nakonec podaří najít i schovaná cache, tak je to pro děti i dospělé krásné vyvrcholení celého výletu. Napsal jsem opravdu jen základní pravidla a informace. Nebudu zde psát, jak se cache dělí, jak se zapisuje nález cache na internetu, jak se pozná náročnost, atd. … Pokud by, ale někoho z Vás daná hra zaujala a chtěli byste se dozvědět více informací, tak stačí kouknout na internet, kde se nachází spousta článků o této hře, anebo se klidně můţete obrátit na mě a já Vám rád vše vysvětlím. A na konec jeden konkrétní typ na hezkou cache s názvem „Vápenky“. Jedná se o tzv. typ multicache, kde najdeme informace s místem vhodným k parkování a dále početní příklady, které při dosazení správných čísel (ty zjistíme např. tak, ţe v popisu k dané cache je poţadavek na spočítání všech oken na určité budově) nám určí další místo, kam máme jít. Tato cache začíná v Kunčicích a vede k pramenům vody Vápenky kousek od Dolní Dobrouče. Je zde krásná příroda, výhled na Kunčice a část Letohradu, díky dané cache zapojíme mozkové závity při počítání matematických rovnic, vyzkoušíme svoji vnímavost okolí, a pokud vše dobře vyhodnotíme a spočítáme, tak najdeme konečné souřadnice pro skrýš schránky. Nám se to podařilo a měli jsme z toho velkou radost. Přeji mnoho krásných společných záţitků s celou rodinou. Pavel Krsek

Jsem často ţádána, abych popsala své poznatky o výchově dítěte s postiţením a tím pomohla lidem, kteří touto jedinečnou zkušeností neprošli, porozumět a přiblíţit pocity, jaké to je. Tak poslouchejte… Očekávání dítěte se podobá plánování výletu do Itálie. Koupíte si 12

kupu průvodců a vytvoříte si nádherné plány. Koloseum. Michelangelův David. Gondoly v Benátkách. Moţná se naučíte pár uţitečných italských frází. Je to velice vzrušující. Po měsících dychtivých představ konečně nastane ten den. Sbalíte si kufry a vyrazíte. O několik hodin později letadlo přistane. Vejde letuška a oznámí: "Vítejte v Holandsku!" "V Holandsku?!" vyhrknete. "Jak to myslíte, v Holandsku?! Měla jsem objednanou cestu do Itálie! Mám být v Itálii. Celý ţivot sním o Itálii!" Jenţe letový plán byl změněn. Letadlo přistálo v Holandsku a vy musíte zůstat zde. Důleţité je, ţe vás neodvezli na nějaké hrozné, odporné, špinavé místo, plné nebezpečných nákaz, hladomoru a nemocí. Je to jen jiné místo. Takţe si musíte koupit nové

průvodce. Musíte se naučit nový jazyk. A potkáte celou řadu lidí, které byste jinak nikdy nepotkali. Prostě jen jiné místo. Ţije pomalejším tempem neţ Itálie, je méně jiskrné neţ Itálie. Ale poté, co zde strávíte nějaký čas, popadnete dech, rozhlédnete se… a všimnete si, ţe Holandsko má větrné mlýny… a tulipány. A Holandsko má dokonce Rembrandta. Nicméně sledujete, jak kaţdý cestuje do Itálie… a všichni se chlubí, jak krásně se tam měli. Po zbytek ţivota budete tvrdit: "Ano, tam jsem chtěl jet. To jsem si naplánoval." Ta bolest nikdy nevymizí, protoţe ztráta takového snu byla příliš velká. Ovšem… Pokud strávíte zbytek ţivota truchlením nad tím, ţe jste se nedostali do Itálie, nikdy nedokáţete vychutnat výjimečnost a úchvatnou krásu… Holandska.

Autorkou je Emily Perl Kingsley. V originále se text jmenuje "Welcome to Holland", a do češtiny jej přeložila Pavla Novotná.

Chci, abys byl, Tomáš Halík, Lidové noviny 2012 Na tuto knihu jsem se moc těšila. Je o lásce. A kdo by nechtěl číst o lásce. Romantiku však nehledejte. Není to kniha, která se čte jedním dechem. Čtu s přestávkami uţ od Vánoc. Chvílemi se mi zdá, ţe se prodírám houštím těţkých slov a často se musím vracet, ale protoţe vţdy nalézám něco nového, stojí mi to za tu námahu. Nacházím chytré a laskavé „spojovací články“ mezí tím, co uţ vím, tím o čem přemýšlím a tím o čem nemám ani zdání. Vybrala jsem jeden z nich: „Nemohu se ubránit myšlence, že Boha příliš nezajímá, zda v něho věříme. Velmi mu však záleží na tom, zda ho milujeme. Nebo přesněji: Nezáleží tolik na víře v onom smyslu, jak se dnes tomuto pojmu často rozumí, totiž věřit v Boha znamená být přesvědčen o jeho existenci. Nemyslím, že naše spása závisí na našich náboženských názorech, představách a 13

přesvědčeních. Už svatý Tomáš Akvinský tvrdil, že nevíme, co znamená „být“ v případě Boha, neboť Bůh je jinak, než jsou věci. To, co Boha opravdu zajímá a podle čeho nás zřejmě bude soudit, nejsou naše názory, nýbrž povaha a míra naší lásky.“ „Boha nemohu milovat stejným způsobem, jakým miluji člověka, jakým miluji své město, svou farnost či svou práci. Bůh není přede mnou, podobně jako přede mnou není světlo: nemohu vidět světlo, vidím jen věci ve světle.“ Přeji krásné a dobré časy nad knihami, ráda půjčím. Jana Krsková

Boţí dar Jak se nazývá 4. část svátosti smíření Kdo se sejde v kostele kolem oltáře Kolik máme Boţích příkázání

Nekořský kostel je zasvěcen sv. 5. přikázání

Připravil jsem pro děti tajenku z toho, co jsme se učili na přípravě na první svaté přijímání. Vyluštění bude v příštích Zvonech. Šimon Krsek

Báseň stařenky - napsala ţena, která zemřela v oddělení pro dlouhodobě nemocné v Ashludieově nemocnici poblíţ Dundee ve Skotsku. Personál nemocnice ji nalezl mezi jejími věcmi, a tak se jim líbila, ţe ji opsali a báseň pak putovala po celé nemocnici a dál. Báseň stařenky. Poslyšte, sestro, kdyţ na mě hledíte, řekněte, koho to před sebou vidíte.

Ach ano, je to jen ubohá stařena s divnýma očima a napůl šílená. 14

Odpověď nedá vám, jídlo jí padá, nevnímá, kdyţ po ní něco se ţádá, o světě neví, jen přidělává práci, boty a punčochy napořád ztrácí. Někdy je svéhlavá, jindy se umí chovat, uţ potřebuje však krmit a přebalovat. Tohleto vidíte? Tohle si myslíte? Sestřičko, vţdyť o mně vůbec nic nevíte. Budu vám vyprávět, kým vším jsem bývala, neţ jsem se bezmocná aţ sem k vám dostala. Miláčkem rodičů, děvčátkem, tak sotva deset let s bratry a sestrami slád ţivot jako med.

co u mě na klíně si jak ti první hráli. Však začala doba zlá, můj manţel zesnul v Pánu, mám z budoucnosti strach, někdo mi zavřel bránu. Ţivot jde dál, mé děti mají vrásky a já jen vzpomínám na ně a na dny lásky. Příroda krutá je, i kdyţ byl ţivot krásný, na stará kolena nadělá z nás všech blázny. Tělo mi neslouţí, s grácií uţ je ámen, kde srdce tlouklo dřív, dnes cítím jenom kámen.

Však vprostřed zkázy té mladičká dívka ţije a srdce jí, byť hořce, tam uvnitř pořád Šestnáctiletou kráskou, plující v oblacích, bije. dychtivou prvních lásek a pořád samý Vzpomíná na radost, na ţal, co smích. rozechvívá, V dvaceti nevěstou se srdcem bušícím, vţdyť pořád miluje a nepřestala být ţivá. co skládala svůj slib za bílou kyticí. Málo bylo těch let a netáhla se líně, A kdyţ mi bylo pár let po dvaceti, já smířila se s tím, ţe všechno jednou já chtěla šťastný domov pro své děti, mine. Pak přešla třicítka a pouta lásky dětí, jak rostly, uţ mohli jsme uzlovat Otevřete oči, sestřičko, teď, kdyţ to popaměti. všechno víte, neuvidíte seschlou stařenu... Teď uţ - MĚ A je mi čtyřicet, synové odchází, uvidíte! jenom můj věrný muţ pořád mě provází. Padesátka přišla, ale s ní další malí, Vybrala Lenka Konopková

Koláč, co dům dal Dostala jsem chuť na nějaký koláč, ale nechtělo se mi hledat v receptech, tak jsem koukla, co doma mám a pustila se do toho. Dala jsem hrníček polohrubé mouky, hrníček celozrnné špaldové mouky, prášek do pečiva, půl hrníčku cukru, půl hrníčku oleje, 2 vejce, hrníček mléka a vše zamíchala. Nalila jsem to na vymazaný a vysypaný pekáč. 15

Potom jsem umíchala jeden tvaroh, 3 lţíce cukru, trochu mlíka a jedno vejce. Lţící jsem to rozvrstvila na těsto. Na vrch jsem z mrazáku nasypala černý rybíz. A na rybíz ještě drobenku z kousku hery, polohrubé i špaldové mouky a cukru. Koláč jsem upekla ve vyhřáté troubě asi na 180 stupňů. Vyšel z toho dobrý koláč :-). Dobrou chuť přeje Aneta

biblická hodina: kaţdé úterý v letním čase v 19.00 hod. ministrantská schůzka: sobota 8.6: 10.00 hod setkání misijního klubka: pátek 14.6: 16.30 hod. mše svatá pro děti: pátek 14. 6. a 28.6: 18.00 hod. Děkovná mše svatá 28.6 za uplynulý školní rok. Po mši svaté táborák u fary. pastorační rada: čtvrtek 27.6: 20.00 hod. setkání seniorů: pátek 28.6: 16.00 hod. první sv. přijímání dětí v Těchoníně: 30.6: 9.45 hod. pouť v Sobkovicích: 7.7: 14.00 hod. pouť v Těchoníně: 14.7: 9.45 hod. U příleţitosti svátku sv. Kryštofa žehnání automobilů a řidičů v Nekoři: 28.7: 8.00 hod. Pouť ve Studeném: 28.7: 11.00 hod. Srdečně jste zváni do kostela sv. Mikuláše v Nekoři, kaţdý pátek po mši svaté na adoraci před vystavenou Nejsvětější svátostí Oltářní. ZVONY OD SVATÉHO MIKULÁŠE Vydává farní společenství ŘK farnosti NEKOŘ. Pouze pro vnitřní potřebu farnosti. Příspěvky vhazujte do krabičky Zvony, odevzdejte Janě Krskové, či zašlete na email: [email protected] . Korektura textu Lenka Konopková Náklady na vytištění 10,- Kč, prosíme, vhoďte do krabičky Zvony.

16