2013, ročník V

Zpravodaj BESKYDSKÉHO REHABILITAČNÍHO CENTRA

2 / 2013, ročník V.

Časopis ČELADENSKÁ FONTÁNA je vydáván pro zaměstnance, klienty a partnery Beskydského rehabilitačního centra v Čeladné. Cílem Fontány je přinášet informace všem, kteří se chtějí dozvědět více o tom, jak zde, na úpatí Ondřejníku, pomáháme těm, kteří potřebují upevnit zdraví. Je to jednoduché: díky zdejším mimořádně příznivým klimatickým podmínkám a vysoké úrovni rehabilitační péče je BRC vyhledávaným zdravotnickým zařízením s výbornou pověstí. Za neopakovatelnou a dnes velmi vzácnou atmosférou rodinného prostředí k nám jezdí pacienti z celé republiky. Tímto zveme i vás. Všechna vydání Čeladenské fontány najdete také na www.brc.cz.

Tak se nám během dalších dvou měsíců sníží stav zaměstnanců o patnáct. A není to konečné číslo. Samozřejmě, že z toho nemá nikdo radost. Je zde také evidentní snaha vedení činit tak sociálně co nejcitlivěji. Beskydské rehabilitační centrum je od roku 2000 významným zaměstnavatelem v našem regionu. Jenže počet zaměstnanců je přímo úměrný počtu klientů, kterých ubývá. O tom, proč se tak děje, jsme již psali. O tom, co se dělá proto, aby úbytek nebyl citelný, jsme

VSTAŇ A CHOĎ!

psali také. V každé činnosti se střídají období dobrá i méně příjemná. Ve složitých situacích, které občas nastanou, paradoxně získává ten, kdo situaci řeší v zárodku a eliminuje tak možnost katastrofy, která by postihla všechny bez rozdílu. A tak je třeba se dívat na současná opatření, jakkoli se jistě nesetkávají s nadšením. Ale zkuste se prosím zamyslet. A

bez emocí, jde-li to. (aa)

Dnešní léčebný dům Dr. Maye (na snímku) patří k původním budovám Lázní Skalka, založených v roce 1902. K další budoucnosti rehabilitace v Čeladné uvádíme na straně 4 úryvky z rozhovoru, který poskytl nedávno tisku ředitel BRC MUDr. Milan Bajgar. 1

Vstaň a choď, to by se člověku chtělo zvolat, když vidí, jak se pacienti BRC znovu učí chodit, například s pomocí nového přístroje „BALANCE-Trainer“. Díky našim fyzioterapeutům a novým přístrojům se dějí věci až neuvěřitelné. Pan Miroslav Najdek (na snímku) měl radost, že se po týdnech strávených na lůžku mohl znovu postavit a začít zkoušet chodit. Více na stranách 2 a 3.

A nakonec se dějí věci až neuvěřitelné:

VSTAŇ A CHOĎ! Andrea Adamová

Vstát a chodit, to je odvěká touha všech lidí, zejména těch, kterým to osud znesnadnil. Píše o tom v proslulém románu Vstaň a choď známý francouzský spisovatel Hervé Bazin, stejný název nese také televizní film Jana Špáty. A Ježíšovo „Vstaň a choď, tvá víra tě uzdravila“ známe z Bible. V Beskydském rehabilitačním centru má tato výzva poněkud jinou podobu. Vstaň a choď, by se člověku chtělo zvolat, když vidí, jak se zde klienti znovu učí chodit, například s pomocí nového přístroje „BALANCE-Trainer“. Volat není třeba. Díky našim ergoterapeutkám a novým přístrojům se dějí věci až neuvěřitelné. Ale vezměme to od začátku. Za posledních několik měsíců se v důsledku změn při schvalování léčebně-rehabilitační péče podstatně změnilo složení pacientů, kteří do Beskydského rehabilitačního centra v Čeladné přijíždějí. Vedoucí rehabilitace Dobroslava Havránková upřesňuje: „Změnily se diagnózy nemocí a jejich závažnost, velká část pacientů je k nám nyní překládána přímo z akutních lůžkových oddělení nemocnic. Protože samozřejmě chceme i nadále poskytovat špičkovou rehabilitační péči všem našim pacientům, provádíme postupně úpravy ve vybavení jednotlivých léčebných domů. Především doplňujeme pracoviště fyzioterapeutů o nové a moderní rehabilitační přístroje, dva z nich jsme začali používat na pracovištích individuální fyzioterapie v léčebném domě Dr. Storcha. Pro tyto přístroje vyráběné v Hochdorfu jsme se rozhodli na základě řady výborných referencí z neurologických a fyzioterapeutických pracovišť po celém Německu.“ THERA-vital (vlevo) slouží k rehabilitaci horních a dolních končetin, například při částečné poruše hybnosti, roztroušené skleróze, Parkinsonově nemoci, při kraniocerebrálních úrazech (poranění hlavy a mozku) a při svalových onemocněních. Dá se použít k pasivnímu cvičení i ke cvičení s asistencí (při částečné svalové aktivitě), k symetrickým cvičením s možností sledování aktivity pravé a levé končetiny a také k aktivnímu cvičení jako na rotopedu. Jeho další předností je možnost isokinetického cvičení, tedy tréninku, při němž se používá stálá rychlost, ale mění se odpor. Výbornou cvičební pomůckou je také pro kardiaky. Každodenní trénink s využitím Thera-vitalu upravuje svalové napětí (redukuje spasmy), podporuje sílu a vytrvalost, kompenzuje pravolevé nesouměrnosti, aktivuje i minimální zbytky svalových sil, mobilizuje celkový metabolismus a zlepšuje trávení, zvyšuje výkonnost srdce a krevního oběhu, omezuje poruchy prokrvování, odstraňuje otoky nohou, pozitivně působí na duševní rovnováhu a zlepšuje spánek. Foto: Pacientka při jízdě na rotopedu sleduje na obrazovce poměr sil vyvíjených pravou a levou nohou  BALANCE-Trainer je určen k tréninku rovnováhy, je ale také velkým pomocníkem v mnoha dalších případech. Přístroj umožňuje pacientům bezpečně vstát a být ve vzpřímené pozici ve stoje, zajišťuje větší stabilitu horní poloviny těla a v kyčlích, reguluje svalové napětí, odlehčuje hmotnost a zlepšuje dýchání. Protože je v něm pacient bezpečně upevněn, může se plně soustředit na cvičení pod vedením fyzioterapeuta či s jeho dopomocí a nemusí se obávat případné ztráty rovnováhy nebo pádu. Proto se BALANCE-Trainer především používá při rehabilitaci pacientů s částečnou poruchou hybnosti, roztroušenou sklerózou, Parkinsonovou nemocí, po mozkové příhodě a po amputacích dolních končetin. Při cvičení se především posilují drobné svaly podél páteře, které zajišťují celkovou stabilitu těla. BALANCE-Trainer se dá využít při nácviku funkčních pohybů, například k vykročení a přenesení váhy. Individuální nastavení umožňuje cíleně trénovat svalstvo trupu a nohou, jistotu kroku, stoj, střídání nohou a vnímání celého těla. Sebelepší přístroj ale nepomůže bez správného ovládání a nastavení „na míru“ konkrétnímu pacientovi. Když se laik například začte do mnohastránkového návodu k použití BALANCE-Traineru, teprve si naplno uvědomí, 2

jak je náročné naučit se takovému přístroji rozumět a využívat všech jeho předností. Ergoterapeutky Bc. Lucie Pacherové jsem se zeptala, jak seznamování s novým přístrojem probíhalo: „Hodně nám všem pomohlo úvodní školení. Funkce přístroje a jejich využití v praxi nám předvedl zástupce dodavatelské firmy Proormedent. Dělala jsem mu přitom figurantku, takže jsem si možnosti pohybu v přístroji vyzkoušela sama na sobě. Také nám předvedl různá cvičení, vhodná pro určité druhy omezení hybnosti. Když jsem měla přístroj začít prakticky sama využívat, musela jsem si samozřejmě všechna mechanická nastavení parametrů projít znovu a vyzkoušet předem. Teď hodně záleží na mé fantazii a invenci, jaká cvičení a pohyby pro pacienta vymyslím. A také tady platí, že čím větší máte zkušenost s konkrétním přístrojem, tím lépe, protože časem sami zjistíte, které cviky zabírají více, nebo třeba lépe motivují pacienta k tomu, aby se o určitý druh pohybu víc snažil.“ A jaké jsou hlavní přednosti BALANCE-Traineru? „Je například výborný při vertikalizaci, tedy když pacient začíná po dlouhodobém upoutání na lůžko znovu chodit. Pomocí speciálního uchycení mu přístroj pomůže vstát z vozíku, stát a udržovat rovnováhu, trénovat nakročení a přenesení váhy. Tak se dá také trénovat stoj na postižené noze. Výborná je variabilita nastavení - více stupňů výkyvnosti a také obtížnosti umožňuje měnit tyto parametry podle toho, jak se pacientovi konkrétní cvik daří.“

Foto zleva: 1. Mechanické parametry Balance-Traineru se nastavují individuálně pro každého pacienta 2. Kdo by neměl radost, když může konečně znovu začít zkoušet chodit? (Miroslav Najdek, pacient BRC) 3. Více stupňů výkyvů a obtížnosti umožňuje měnit tyto parametry podle rozsahu pohyblivosti pacienta

Foto: Ergoterapeutka Lucie Pacherová provádí nácvik chůze - nakročení a přenesení váhy

Tak vidíte. Od přístrojů jsme se dostali zase zpátky k lidem. Bez jejich vědomostí a dovedností by ani nejlepší přístroj nepomohl. Pro naše odborníky jsou tyto moderní rehabilitační přístroje dalšími a vítanými pomocníky při pomoci těm, kteří se díky speciálnímu cvičení mohou navracet k pohybu přinejmenším snadněji a rychleji. A naši pacienti? Všem jim přejeme, aby takovou pomoc vůbec nepotřebovali. 3

Nedávno poskytl ředitel BRC MUDr. Milan Bajgar rozhovor panu Jaroslavu Baďurovi, našemu novému tiskovému mluvčímu. Rozhovor již vyšel ve frýdecko-místecké mutaci listu Deník. Přesto považujeme za vhodné citovat některé věty z tohoto rozhovoru, zejména ty, které mají širší a delší platnost a mohly by zajímat i čtenáře Fontány. Lázeňské pobyty byly zkráceny na tři týdny, i přes mnohé nedostatky v odborných léčebných ústavech, jakým je i naše našeho zdravotnictví je centrum, se mohou pacienti léčit déle, až tři měsíce. potřeba jasně říci: naše Do lázní většinou nejsou přijímáni nesoběstační zdravotnictví je vzhledem pacienti a pacienti s inkontinencí. V odborných k penězům, které do něj dáváme, skvělé. Je to léčebných ústavech, tedy i BRC, je mnohem větší především zásluhou v naprosté většině počet personálu než v lázních. Tento vysoký počet obdivuhodných lidí, kteří v léčebných zařízeních zdravotnického personálu v našem typu zařízení je slouží našim nemocným. vyžadován přímo ve smlouvách se zdravotními My tady pod horami nejsme zvyklí si stěžovat. Jsme pojišťovnami a umožňuje i péči o hůře mobilní velmi rádi, že do našeho zařízení přijímáme stále pacienty po úrazech, operacích a závažných více pacientů i z Brna a z Olomouce. Myslím, že onemocněních. úrovní péče o nemocné patříme k předním zařízením My zdravotníci jsme si už zvykli na velmi kruté zacházení. Stále žijeme v režimu krizového řízení. Že neznáme budoucnost, tedy podmínky, za kterých budeme léčit naše pacienty, je už normální. Dokonce jsme si už zvykli i na to, že neznáme ani minulost. Regulační mechanismy mohou dopadnout kdykoli s obrovskou razancí. V zájmu třeba jen nevýznamných „šetření prostředků ze zdravotního pojištění" se provádějí velmi nerozumné kroky. Navíc je zdravotnictví přímo vydáno na milost politikům. Mnoho dobrých pokusů o reformy zdravotnictví se už rozplynulo pod tlakem místních politiků. Myslím, že my zdravotníci velmi toužíme po stabilitě, postupných změnách, které systém vylepšují. Revolucí ve zdravotnictví už bylo dost. Ale

v této zemi. Proto doufáme, že rehabilitační centrum v Čeladné vám bude k dispozici nejméně dalších 111 let. Letos budeme totiž slavit 111. výročí založení lázní v Čeladné. Odborný léčebný ústav Beskydské rehabilitační centrum bude i nadále sázet na pozici někde mezi lázněmi a nemocniční péči. Budeme se snažit i v budoucnu nabízet z obou to dobré pro naše pacienty. Vysokou odbornou úroveň, blížící se nemocniční, a zároveň vysoký standard ubytování a veškerý komfort lázeňský. Naším cílem je, aby si pacienti po překladu k nám řekli: „Teď už je to nejhorší za námi, teď už se to bude jen zlepšovat. Tady mě určitě dají dohromady.“

(Vybrala aa)

AMBULANCE

ALTERNATIVNÍ MEDICÍNY MUDr. Vladimír LOKAJÍČEK Ambulance alternativní medicíny zahájila provoz od 1. března 2013 v prostorách Apartmánového domu Lara, v nynější ambulanci rehabilitace a interní medicíny (vchod od rybníčku). Ordinační hodiny: pondělí a čtvrtek 15 až 18 hodin. Objednávky a informace: dopoledne - ambulance,  558 616 279 odpoledne - MUDr. Lokajíček,  603 862 152. Léčba a konzultace jsou určené pro dospělé a děti. 4

Ten, kdo na konci minulého roku zaznamenal v televizi ČT1 pozvánku na koncert pro Světlušku, spojený s celostátní sbírkou na pomoc nevidomým, si také určitě vzpomene na dívku, která spolu se zpěvačkou Anetou Langerovou v tomto spotu vystupovala. Druhý únorový týden strávila osmiletá Nelinka Franková se svou maminkou Soňou (vpravo a na druhém snímku uprostřed) u nás v BRC. Proč? Na začátku byl dárkový poukaz na léčebně-rehabilitační pobyt Restart pro dvě osoby, který BRC prostřednictvím spřáteleného zdravotnického zařízení Medicom VIP v Praze věnovalo Nadaci Českého rozhlasu. Český rozhlas dlouhodobě podporuje organizaci Světluška, odtud byl tedy již jen krůček k Nele. A protože mají Frankovi příbuzné také v Ostravě, pozvání k nám rádi přijali. Shodou okolností jsme v tom samém týdnu organizovali ukázkovou hodinu relaxačního bubnování pro pacienty v léčebném domě Dr. Storcha, a tak jsme pozvali i Nelinku, protože u nevidomých platí téměř obecně, že mají ke hře na hudební nástroje hodně blízko. A chtěli jsme samozřejmě také potěšit naše pacienty setkáním s ní. Nela nám to se vší „vážností“ svého věku při našem pozvání potvrdila - byla totiž rozhodnutá přijít ještě předtím, než jsme jí to navrhli. Účast na bubnování byla hojná, pod rukama účastníků se rozeznělo všech deset bubínků, další diváci se přidali hrou na různé perkusní nástroje, nebo na vlastní tělo - i to je totiž výborný prostředek ke zlepšení koordinace pohybu rukou a jemné motoriky. Jsme rádi, že také díky Nele odložili i ti starší zábrany zkusit něco nového, prožili radost ze společné hry a z toho, že bubnovat na djembe jim šlo hodně dobře. Stejně jako mnoha jiným před nimi. Věříme proto, že půjde i dalším, kteří najdou odvahu a vyslyší volání rytmů, z nichž jeden ostatně známe všichni ještě před narozením - zní totiž jako tlukot srdce naší maminky. (aa)

OBCHŮDEK „NA KOLEČKÁCH“ pro pacienty v léčebném domě Dr. STORCHA Monika Štulcová (vpravo) z obchodu v AD Lara se každý všední den dopoledne střídá s dalšími kolegyněmi v obsluze pojízdné mini-prodejny pro pacienty upoutané na lůžko v LD Dr. Storcha. V nabídce je denní tisk, nápoje, hygienické prostředky a další zboží - i na přání (do druhého dne). 5

NÁVRATY VÁCLAVA KULICHA

Když jsme v roce 2011 zakládali Galerii LARA, zdaleka jsme netušili, že za necelé dva roky bude mít na svém kontě celkem patnáct výstav. Mezi prvními byla i výstava obrazů malujícího golfisty Václava Kulicha, které namaloval na golfovém hřišti v Šilheřovicích. V polovině února 2013 se autor do naší galerie, v rámci její šestnácté výstavy, vrátil. Tentokrát s obrazy z čeladenského golfu. Úvodního slova při vernisáži této jeho druhé, neméně úspěšné výstavy se opět ujal publicista Petr Andrle. Z jeho vstoupení vyjímáme:

„Vážené dámy, vážení pánové, k dědictví našich předků patří i různá přísloví. Jedno z nich mě zaskočilo, když jsem přijal úkol pronést jakési laudáre při vernisáži dnešní výstavy. Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Já do ní vstoupil poprvé před dvěma lety, v roce 2011. Tehdy jsem prozradil, co se dalo. Inženýr Václav Kulich je geolog, který zná důvěrně podzemí ostravských šachet. Ví také dobře, co se děje na povrchu, protože již 44 let hraje vášnivě golf. 31. prvního srpna 1999 mu v Karlových Varech na třetí jamku, vzdálenou 165 metrů, stačil jeden úder. V době jeho výstavy zde v roce 2011 měl na svém kontě mimo jiné i druhé místo na Mistrovství Evropy družstev seniorů - veteránů (zde snad aktualita: naši reprezentanti byli i v roce 2012 druzí, Václav Kulich byl opět nominován, avšak pro nemoc se nezúčastnil). Odchod do důchodu v roce 1990 oslavil tím, že si zakoupil malířské potřeby a začal malovat golfisty v Šilheřovickém parku. Takže co říci nového a jiného? Václav Kulich má štěstí, že není nikdy na nic sám. Nebyl sám ani na druhé vernisáži svých obrazů. Na snímku uprostřed s dvěma přáteli, golfisty seniory, kteří ho přišli podpořit. 

Nu, protože se profesně léta zabývám historií, napadlo mě zjistit, zda bylo v minulosti více malířů, kteří hráli golf, než golfistů, kteří malovali. Dámy a pánové, čím více jsem se do toho tématu nořil, tím více jsem nevycházel z úžasu. Golf a umění vypovídat o světě obrazem se tak prolínají, že nelze stoprocentně určit, co bylo dřív. A tuto výsadu nemá žádný sport v dějinách lidstva. Můžeme tedy bez nadsázky konstatovat, že golf a umění spolu souvisí tak, že každý golfista má někde ve svém bagu malířskou paletu a každý malíř má někde pod změtí barev a pláten ukrytou golfovou hůl. Pan Václav Kulich na to, zaplať pámbu, přišel včas, vás, ostatní malíře či golfisty, to teprve čeká. A na závěr mi dovolte, aby svá slova o sepětí golfu a umění doložil několika fakty: Reliéf v Národním muzeu v Athénách zobrazuje dva mladíky s pálkami, stojícími nad míčem v pozici připomínající golfisty. Tento reliéf byl vytvořen kolem roku 460 před naším letopočtem. Římané měli svou míčovou hru paganika, podstatně již příbuznější golfu. Spočívala v odpalování koženého míče pálkou na dálku; pravidla hry se nedochovala, avšak stopy po paganice se vyskytují v kresbách v různých teritoriích, ovládaných římskými legiemi. V Nizozemí byla dosti rozšířena hra kolven, která se golfu již 6

nápadně podobá. Připomínají nám ji četné obrazy a kresby Rembrandtovy. Vznikl proto spor mezi Nizozemím a Skotskem, kde byl golf dříve. Opět rozhodovalo umění, tedy obrazy. Váhy se však výrazně naklánějí na stranu Skotska, neboť nejstarší nizozemské obrazy s tématikou hry kolven pocházejí z 15. a 16. století, zatímco na Ostrovech jsou dochovány výtvarné památky již z poloviny století čtrnáctého. Nehledě na fakt, že už dávno předtím, než byl kolven v Nizozemí zobrazován umělci, byl gauf zřejmě ve Skotsku tak rozšířen mezi lidovými vrstvami, že zdařile rozvracel morálku lidu i náboženský řád. Jak lze vyčíst ze stížností soudobých církevních činitelů, vykazovaly kostely zejména v neděli dopoledne nápadně malou návštěvnost. První dochovanou kulturní památkou, dokumentující golfovou hru, je tzv. „Kreščacké okno“, vytvořené na památku bojovníků bitvy u Crécy v katedrále města Gloucesteru. V rondelovém detailu, provedeném z dílů barevného skla, je velmi realisticky a s velkým porozuměním pro náležitosti golfového švihu zpodobněn hráč golfu. Jeho pravá bota je téměř identická s dnešní sportovní obuví značky Adidas, což je velice pozoruhodné, neboť okno bylo vsazeno roku 1350. Na dalším okně gloucesterské katedrály - z roku 1441 - je vidět obraz přibližně dvanáctiletého chlapce při plném, velmi dobrém golfovém švihu. Abych byl ve výčtu toho, co jsem zde řekl minule o životě a tvorbě Václava Kulicha, úplně přesný, vyslovil jsem úvahu o tom, že v životě umělcově možná přijde po dvacetiletém golfovém období šilheřovickém další, doufejme, že nejméně stejně dlouhé, období čeladenské. A to se ukázalo jako předpověď naprosto přesná. Malíř přesídlil se svými proprietami na hřiště čeladenské. Předpokládám tedy, že v následujících dnech budou jeho obrazy ze začínajícího údobí čeladenského kvitovány s potěšením a ihned poté beznadějně rozprodány.“ Výstava obrazů Václava Kulicha je otevřena denně od 9 do 21 hod. a potrvá do 4. dubna 2013. K dnešnímu dni jsou některé jeho obrazy prodány, či zamluveny. Což potěší každého galeristu, jímž je vlastně naše Beskydské rehabilitační centrum. Andrea Adamová  Hudebního doprovodu se k potěše návštěvníků vernisáže bravurně zhostila Markéta Odleváková, studentka 4. ročníku Janáčkovy konzervatoře v Ostravě, obor zobcová flétna. Slečna Markéta je bývalá žákyně Základní umělecké školy ve Frýdlantě nad Ostravicí, se kterou jsme jejím vystoupením započali spolupráci při organizaci našich vernisáží. I proto se mají milovníci výstav nadále v naší galerii LARA na co těšit.

JEDNIČKA JE NAŠE

jsme se rozhodli zaměřit naše vysílání výhradně pozitivně, protože negativní zprávy se dají najít všude jinde. Získat nebo vyrobit takové dokumenty ale není vůbec snadné a vyžaduje to mimo jiné spoustu času. A proto se zatím ve zkušebním provozu stále opakuje jen několik programů: 20minutový film o BRC „Splněný sen doktora Maye“, měsíční přehled kulturních programů v restauraci U Sestřiček a pozvánka na relaxačního bubnování. Brzy přidáme další dokumenty a kratší videa. O nových programech Ondřejky vás budeme informovat průběžně. Pro nás nejradostnější zprávou zatím je, že určitou účast v našem televizním programu přislíbilo již několik známých osobností: herci Ladislav Frej a Květa Fialová, zpěvačka Iva Bittová a dokumentarista Viliam Poltikovič. (aa)

Od 1. února 2013 je možné v televizích, umístěných v pokojích pacientů, v kavárně Lara a v restauraci U Sestřiček sledovat pod číslem 1 zkušební provoz televizního informačního kanálu BRC, který dostal název TELEVIZE ONDŘEJKA. Proč rozšiřujeme už tak dost velkou televizní nabídku o program, který vytváříme a sestavujeme sami? Důvodů je několik. Především chceme nabídnout informace o nás, našich službách a o tom, co se u nás právě děje zajímavého, co nejpohodlnějším a nejdostupnějším způsobem. A to zejména těm pacientům, kteří jsou upoutáni na lůžko a sledování televize je často jejich jedinou zábavou. Výhodou vlastního programu je také to, že informace do něj vybíráme sami. A tak 7

Petr Andrle

Pamatujete ještě na Křampulu? Tak se přece jmenoval facír, který tolik učaroval Kájovi Maříkovi. Chodil pravidelně čas od času k nim na myslivnu. Rád a hodně jedl. Nebo si možná vybavíte pohádku Facír Pipán. Facír Pipán byl veselá kopa. Toulal se krajem jako pták, od myslivny k myslivně a všude ho rádi viděli. Uměl pěkně vypravovat o tom, co ve světě viděl, dětem pověděl pohádku, myslivcové naštípal dřiví a byl i jinak užitečný. V časopise Český lid z roku 1895 se píše: Ještě jiný druh lidí „světem jdoucích" bývali „facírové". Dnes slovem „facír" vyrozumívá se každý řemeslnický chasník, který z vrozené lenosti pracovati nechce, a proto světem se toulá. Jindy býval facír myslivecký mládenec bez místa. Bývali tito facírové řádnými myslivci, lidé světa zkušení, kteří však pokojné službě již zvyknouti nemohli. Různé bývaly příčiny, jež takového myslivce z místa vypudily a „facírem" učinily. Obyčejně bývala to láska, méně často nějaký přechmat ve službě nebo poklesek proti povinné subordinaci naproti velmožnému panu vrchnímu nebo samé vrchnosti. Proto také obyčejně kolem hlavy takového facíra vinula se gloriola, spředená z romantických povídaček. Také facíry mívala každá krajina svoje. Chodili však pouze po myslivnách a zámcích, vybírajíce si zde malé cestovné; vypomáhali na podzim a v zimě též při honech, jsouce z pravidla výtečnými střelci. Zavítal-li takový facír do vesnické hospody, bývala zde pak večer vždy schůzka silná, neboť facír býval samý žert a šprým, znal též mnoho vypravovati ze svých zkušeností a byl-li občany pohoštěn, vykládal o novinách ve světě, a kde se nedostalo pravdy, nastavoval pověstné myslivecké „latiny. O facírech napsal v roce 1999 do Zpravodaje vydávaného „Sdružením absolventů a přátel lesnických škol píseckých“ zasvěcený článek Ing. Jiří Neumann. Z článku vyjímáme: Bývali mezi nimi skuteční lesníci, kteří opustili různé funkce, a sečtělí i jinak vzdělaní lidé, i ochotní „pracanti“, jak se v té dob říkávalo, většina měla i dobré vystupování a jednání! Na ty skutečně dobré facíry pak lidé obzvláště čekali a právem si jich vážili. Mnohdy chodili světem v darovaných lesnických uniformách. Na jednotlivých myslivnách a hájovnách - štacích dostávali od hospodyně vždy dobré jídlo, a to i na cestu, ale i nějaké potřebné oblečení a obutí. Ti vždy vítaní měli ve svých notesech zapsané různé vzkazy a pozdravy od příbuzných nebo kolegů odjinud, které ochotně vyřizovali a zase odnášeli dál. Řada z nich měla ten svůj „služební obvod“ po celých Čechách, Moravě i v tak zvaných alpských zemích - v Rakousku a v Německu. Někteří se na místě zdrželi jen jeden den, ale ty obzvláště oblíbené, považované za milé přátele, pozvali vždy na několik dní. Takový delší pobyt pak facíři využili k pomoci nejen v lesích, ale i v hospodářství, které patřilo nedílně k provoznímu lesníkovi, ale i k hlídání dětí a k jiné potřebné práci. Někdy na ně čekávali i se štípáním dříví pro zimní zásoby. Být facírem bylo v minulosti opravdu zajímavé povolání „bez živnostenského listu“, které je dnes již zapomenuté. O čtyři roky později v témže Zpravodaji s odkazem na tento článek vzpomíná na facíra Ambrože Zdražilu pan Goliáš z Děčína. A ten nás zajímá, protože šlo vlastně o posledního facíra z Beskyd. Ale popořádku. Pan Goliáš vzpomíná: Můj otec Josef Goliáš byl revírníkem u pražské arcibiskupské lesní správy Týn nad Vltavou. Byl říjen v roce 1939 - počasí velmi nevlídné, deštivé a silný vítr. Asi v 17 hod. někdo zaklepal na vrata a maminka šla otevřít. Přišla si pro chleba, že před branou někdo žebrá. Ale jaké bylo pro nás všechny veliké překvapení, když se maminka vrátila s nepřijatým chlebem, a podávala tatínkovi vizitku od jeho spolužáka z lesnické školy v Písku Huberta Hubálka s touto zprávou: „Pepo, posílám k Tobě českého lesnického facíra a doufám, že jej přijmeš se všemi poctami patřícími českým lesnickým facírům. Tvůj Hubálek“. A nyní nastalo vítání českého lesnického facíra Zdražily… Můj otec přikázal nosit k jídlu a pití vše, co doma bylo zarestované - koroptve, bažanty, uzené vepřové bůčky, vynikající svíčkovou na smetaně. K pití bylo vltavotýnské pivo z arcibiskupského pivovaru a hlavně dostatek cigaret. Bylo mi otcem vysvětleno, že facíři jsou v lesnictví živé noviny, které přinášejí zprávy o svých spolužácích z lesnických škol. Zdražilova 8

roční trasa byla pěšky z Chebu, přes Moravu, Slovensko na Podkarpatskou Rus a zpět… Zdražila zalovil ve svém batohu a vyndal několik osmerkových sešitů, kde měl seznamy absolventů z lesnických škol a jednotlivých roků. A nyní nastalo povídání veselé i smutné o spolužácích. Všichni jsme naslouchali s velkým zájmem…. Zdražila byl absolvent hranické lesnické školy, byl vedoucím pily. Na facírování se dal z důvodu, že jej jeho velká láska opustila, byla z Prahy. ...Jistě zůstává skutečností, „že mám nejlepší postel na světě – uléhám na měkkou českou zem, přikryji se modrou oblohou a hvězdy mi svítí na cestu do šťastných dnů“, to vyprávěl mojí mamince, která se Zdražily dotazovala na to, co když se při cestování nedostane hned někam na hájovnu nebo lesovnu. Povídání o osudech Zdražilových je krásné a dlouhé. Ambrož Zdražila putoval celkem 35 let jako živý posel od lesovny k lesovně a všude byl pro svůj humor a životní optimismus oblíben. V posledních letech omezoval své putování jen na Beskydy. Jeho synovec byl primářem v Novém Jičíně. Tolik zpráva z dobového tisku z roku 1964. Ambrož Zdražila (na snímku vlevo) zemřel v 75 letech počátkem září 1964. Byl zpopelněn v ostravském krematoriu dne 5. září 1964. Dá se tedy bez nadsázky říci, že byl posledním facírem Beskyd. Vzpomíná na něj také bývalý polesný Miroslav Košťál, který si dnes užívá zaslouženého důchodu v Ostravici. „Od roku 1961 jsem bydlel v nádražní budově v Řečici. Do roku 1963 se u mne dvakrát zastavil facír Zdražila. Přišel vždy z Morávky údolím Řečice, což byla trasa nejméně dvacet kilometrů dlouhá. I tehdy měl pro mě vždy informace o působištích a funkcích mých spolužáků, maturantů písecké lesnické školy z roku 1954“. Vzpomněla si na něj i manželka lesníka Františka Gajduška z Trojanovic. „Můj tatínek Jan Kalkont byl od roku 1949 fořtem v Mořkově. Pan Zdražila se u nás občas zastavil, pamatuji si ho jako malá holka. Vím, že dokonce vázal z provazů houpací sítě pro děti, které rozdával. Kachlová kamna, která máme dnes doma, jsou z myslivny. Pan Zdražila se u nich často ohříval. A všichni byli absolventy lesnické školy v Hranicích. Můj otec, můj manžel a i facír Zdražila“. (Z připravované publikace „Cestami lesními od Lysé až po Radhošť“, kterou připravuje k vánočnímu vydání roku 2013 Okrašlovací spolek Rozhledna v Čeladné.)

V prvním březnovém týdnu pozvala slovenská televize Markíza do živého vysílání svého pořadu Teleráno odborného garanta Terapie tmou v BRC PhDr. Andrewa A. Urbiše (vpravo v předsálí televizního studia). Důvodem pozvání byly časté dotazy a velký zájem slovenských diváků o tuto terapii, kterou ve vile Mátma poskytujeme pod jeho odborným dohledem jako jediní v ČR. Samozřejmě, že se mluvilo nejen o Terapii tmou, ale také o našem rehabilitačním centru a službách, které bychom mohli nabídnout Slovákům. Čtenáři, kteří průběžně sledují naše zprávy o této terapii, vědí, že zájem o zpravidla týdenní pobyt ve tmě speciálně upravené vily Mátma je tak velký, že termíny se rezervují na víc jak rok dopředu. I přesto první návštěva Dr. Urbiše v Markíze nebyla poslední, hlavně proto, že zdaleka nestačil promluvit o všech pozitivních účincích této neobvyklé terapie. Jména klientů, kteří terapii v průběhu uplynulých dvou let absolvovali, z pochopitelných důvodů většinou nezveřejňujeme. Řadu zajímavých „absolventů“ nedávno například rozšířila paní Amalia BALSA, ředitelka redakcí lifestylových titulů InStyle a Joy, které vydává Burda Praha, a Elle, Marianne, Marianne Bydlení a Maxim spadající do portfolia Burda Media 2000. Plastika vlevo není zdaleka jejím jediným dílem, které vytvořila ve tmě a Dr. Urbiš představil v Markíze. Tato „Cena pro nejlepšího opatrovníka“ zůstala zde v Čeladné jako poděkování jemu osobně za „provázení“ v průběhu terapie, pro které se nejčastěji pojem „opatrovník“ používá. (aa) 9

Právě těmito slovy nezapomenutelné písně z filmu Kristián uvozuje akademický sochař Ing. Gotthard Janda pamětní desku s reliéfním portrétem známého herce Oldřicha Nového. Mramorová deska byla instalována na podzim loňského roku na čelní stěnu budovy Lázní. Myslím, že většině čtenářů Fontány je jasné, proč jsme právě tuto budovu vybrali pro instalaci pamětní desky. Pro ty, kteří náš areál neznají tak důvěrně, připomínám, že právě tato červená cihlová budova původních „Koupelí“ pochází již z dob založení lázní Skalka a byla prvním léčebným objektem (dodnes slouží stejnému účelu!!). Pro náš areál je velmi charakteristická. Pamětní deska, umístěná právě zde, je tedy nejen připomínkou našich slavných hostů, ke kterým OLDŘICH NOVÝ - známý milovník z „filmů pro pamětníky“ - patřil, ale symbolizuje také naši letos 111etou léčebnou tradici, na kterou jsme před lety úspěšně navázali činností a službami BRC. Alena Jančurová  Inženýr a architekt GOTTHARD JANDA (na snímku se svým dílem, umístěným vedle vchodu do budovy Lázní) se narodil a působí v Dolním Benešově. Vyučil se soustružníkem a vystudoval také architekturu a urbanismus na Stavební fakultě Vysokého učení technického v Brně. Od roku 1972 pracuje ve svobodném povolání, věnuje se architektuře, průmyslovému designu, užité volné sochařské tvorbě (především portrétu a figurální plastice) a malbě. Ve své pedagogické činnosti vedl výtvarný kroužek, byl vedoucím odboru a zástupcem ředitele na Střední průmyslové škole v Ostravě a ve školním roce 1991/92 se stal ředitelem školy. V letech 1992 - 1998 pracoval na Magistrátu města Opavy v Útvaru hlavního architekta.

Z MNOHA PODOBNÝCH VZKAZŮ VYBÍRÁME Z KNIHY HOSTŮ V LÉČEBNÉM DOMĚ GOLF... Ať Vám všem nikdy nezmizí ten krásný úsměv na tváři! Srdečně děkujeme všem zaměstnancům domu Golf za velmi příjemný pobyt. Zvláště jsme vděční rehabilitačnímu a zdravotnickému personálu za přívětivý a milý přístup k lidem. Díky vyjadřujeme rovněž pracovnicím v jídelně, v kuchyni, na úklidu v recepci. V neposlední řadě děkujeme rovněž panu řidiči, který nás vždy bezpečně a s humorem zavezl na Laru a zpět. Ať Vám všem nikdy nezmizí ten krásný úsměv na tváři! Přejeme hodně úspěchů! Helena a Antonín Kobieluszovi

Jste skvělý tým Chtěla bych poděkovat personálu tohoto léčebného domu Golf. Všem sestřičkám, skvělým fyzioterapeutům, paní doktorce, paní recepční. Jste skvělý tým, svou práci odvádíte svědomitě a máte pro nás pochopení. Děkuji a někdy zase, s pozdravem Swierczková Anežka

Ani jsme nevěřili, že se nám zde bude tolik líbit Chceme Vám tímto poděkovat za krásný týdenní pobyt. Ani jsme nevěřili, že se nám zde bude tolik líbit. Děkujeme tímto celému personálu za poskytnutou péči a velmi dobré zacházení. Přejeme Vám hodně klientů a všem hodně zdraví šumaváci - parta z Klatov a Domažlic

Z DOPISŮ REDAKCI FONTÁNY To je má premiéra v novinách Chci vám moc poděkovat za zaslání nového vydání Čeladenské fontány. Udělalo mi to velkou radost, ráno jsem ji našla ve schránce a už ji mám celou přečtenou a musím ještě dodat, že mám radost dvojnásobnou, jelikož jsem na jedné fotce vyfocena i já. To je má premiéra v novinách. Chci vám ještě jednou poděkovat a poprosit vás o vyřízení krásného pozdravu panu masérovi Pepovi, Anitce Fojtíkové, děvčatům v kavárně, paní uklizečce Káji v LD Dr. Maye a v neposlední řadě panu Jirkovi. Moc vás zdravím a přeji hezké dny. Božena Dohnalová z Pohořelic u Napajedel 10

Není nic jednoduššího, než spojit zábavu s odpočinkem Za setkáním s přáteli do Čeladné. V dnešní hektické době člověku nezbývá už mnoho času na přátele, protože pracovní nasazení je vysoké. Odpočinout si však musíme a sejít se s přáteli také. Ale jak to všechno skloubit dohromady? Řešení jsme nakonec s kamarádkami našly poměrně rychle. Jelikož jsme každá z jiného města a navíc z různých míst České republiky, napadlo nás vybrat si pro naši vysněnou relaxaci Beskydské rehabilitační centrum pro jeho krásnou polohu uprostřed Beskyd a snadnou dostupnost. Ubytovaly jsme se v luxusním Apartmánovém domě Lara, protože se zde nachází sympatický personál, bazén, finská a parní sauna, solná jeskyně, k dispozici je kvalitní masér, ale i manikúra a pedikúra. Není nic jednoduššího, než spojit zábavu s odpočinkem v rukou těch nejlepších odborníků a nechat se hýčkat a pečovat o sebe. Po procedurách nikdy nechyběla káva se zákuskem, či koláčky nebo chmelový mok v kavárně Lara. V přízemí se nachází také galerie, kde jsou momentálně vystaveny obrazy pana Kulicha, který maloval jednotlivé jamky čeladenského golfového hřiště tak, jak jej vidí on sám. Jelikož jsme přijely už v pondělí 18. února, dobíhala ještě prodejní výstava fotografií Eduarda Paška z francouzské jarní Provence. Cestou na procedury se tak návštěvník či pacient lázní může pokochat malebnými obrazy a rozšířit si kulturní obzor. Setkání s přáteli při dobré kávě se zákuskem, doplněné příjemnými zážitky z procedur, ještě více dokreslí celkovou atmosféru relaxačního pobytu a prohloubí dlouholeté přátelství. Pobyt na čerstvém vzduchu už nám bohužel skončil, ale prožitky a vzpomínky jsme si odvezly s sebou domů a již dnes víme, že jsme si pro svůj sraz nemohly vybrat lepší místo. Bylo nám útulno mezi příjemnými, pracovitými a poctivými lidmi z Čeladné a blízkého okolí a zároveň jsme přesvědčené o tom, že jsme tam nebyly naposledy! Děkujeme. Pavlína z Prahy, Dorka z Kladna, Pavla z Českého Těšína, Karla z Karviné  Foto: Dobrá nálada našich klientů se zrcadlí i ve tváři sněhuláka Laryse, kterého si jejich parta postavila přímo na náměstí u kašny. Larys sice jarní nápor sluníčka nevydržel, ale tento snímek bude čekat na hodnocení fotosoutěže Lázeňská stopa 2013, do které ho paní Pavla přihlásila.

Nakonec z toho byla radost z tónů bubnů a rytmiky Chtěla bych Vám a panu Jiřímu Matýskovi velmi poděkovat za relaxační bubnování. Přiznám se, že první úder do bubnu provázel spíš stud a zdrženlivost se najednou projevit před cizími lidmi. Bezvadným způsobem jste tyto projevy stydlivosti dokázali odstranit. Údery byly postupně uvolněnější, až z toho nakonec byla radost z tónů a rytmiky. Štěstí, že toto bubnování má další pokračovací hodiny. Je zajímavé pozorovat na sobě blahodárný dopad, který to mělo zejména pro moje nitro. Bubnováním Jsou tajné boly ve světě jsem se zbavila strachu a nejistoty z neznámého prostředí, ukrytém kdesi jenž nic Ti nepoví, uvnitř, o kterém jsem neměla ani tušení. Vřele všem doporučuji. S díky když bolest srdce hněte Jana Marousková, Jihlava cizí se nedoví.

Verše pro Polárku

Originální poděkování i s verši (viz rámeček vpravo) zapsala nedávno do „Knihy pochval“ v recepci LD Polárka paní Edeltraude Plačková. Rádi ho otiskujeme a za všechny zaměstnance Polárky jí posíláme pozdravy do Šiheřovic, stejně jako panu Dušanu Andělovi do Vsetína. Velké poděkování všem pracovníkům BRC Čeladná za dobrou organizaci procedur. Obzvláště díky sestrám a dalšímu personálu LD Polárka za nápaditou výzdobu. Děkuji. Dušan Anděl, pacient Léčebného domu Polárka.

11

Ba často líc se rděje a usmívá se ret, co však se v srdci děje to nikdy nezví se svět. A tak Vám všem za péči a starost o nás upřímně děkuje pacientka léčebného domu Polárka Edeltraude Plačková

PODĚKOVÁNÍ ZA PRÁCI PRO BESKYDSKÉ REHABILITAČNÍ CENTRUM

Chtěl bych moc poděkovat za práci pro Beskydské rehabilitační centrum Vám všem, kterým jsme v posledních dnech museli oznámit, že jsme nuceni je ze zaměstnání v BRC propustit. Určitě je to pro Vás velmi, velmi těžké. Po mnoha letech, v nichž se počet spolupracovníků v BRC rok od roku zvyšoval až skoro k počtu 250, musíme nyní počet zaměstnanců snižovat. Pro mě osobně je to proto nejtěžší období, které jsem v Čeladné zažil. A navíc, když vám ještě propouštěná paní poděkuje, že mohla alespoň rok nebo dva v BRC pracovat… Zdálo by se, že jsme neudělali dost pro získávání dostatečného počtu pacientů pro naše zařízení. Možná jsme měli pracovat ještě více a tvrději. Rád bych ještě jednou poděkoval Vám všem, kteří odcházíte, za Vaši práci pro Beskydské rehabilitační centrum a jeho pacienty. Přeji Vám, abyste co nejdříve našli novou práci, ve které budete spokojení a šťastní. A nám, kteří zůstáváme, přeji, abychom naše rehabilitační centrum co nejdříve znovu naplnili spokojenými pacienty, nebo našli jiná řešení, která nám přinesou dobrou budoucnost. Už se nám to podařilo mnohokrát. MUDr. Milan BAJGAR, ředitel BRC

PŘEDSTAVUJEME NOVOU KNIHU Jan Folprecht, Alena Jančurová VYCHÁZKY ZA PŘÍRODNÍMI KRÁSAMI A KULTURNÍMI PAMĚTIHODNOSTMI okolí lázní v Čeladné Tato kniha vznikla v dobrém slova smyslu „na objednávku“. Po tipech na různě náročné vycházkové trasy, přírodní krásy, nebo upozornění na kulturní památky v okolí lázní v Čeladné se totiž dlouhodobě sháněla řada našich klientů a návštěvníků Beskydského rehabilitačního centra. Vše, na co se ptali, konečně najdou v této knize, jejíž předností je spojení navržených vycházkových tras (které jsou zároveň vyznačeny na vložené mapě) s popisem kulturních památek a jiných zajímavostí v jejich okolí. Oba autoři výborně znají zdejší prostředí, a tak je další výhodou řada fotografií z terénu, doplňujících popisy těchto zajímavých míst. Orientaci usnadňují číslované seznamy vycházkových tras, památek a dalších zajímavých míst, které jsou rovněž uvedeny dvojmo - v knize i v přiložené mapě. Tak - stačí si tedy vybrat - a můžete vyrazit .

Tito zaměstnanci a kolegové slaví svá životní výročí v dubnu: Bc. Romana Aujeská - lázně MUDr. Milan Bajgar, ředitel BRC Libuše Balašová - R9 Zdeňka Blahutová - R9 Zdenka Blažková - kuchyně Radana Čmielová, DiS. - R3 Pavla Hoffmannová - R4 Ludmila Klusková - R4 Roman Kubala - lázně Anna Mičková - R8

Jana Michnová - obchod Pavla Minaříková - obchod Drahomíra Muchová - R2 Miroslava Pénzesová - R7 Jarmila Pížová - lázně Martina Šigutová - lázně Kateřina Škulová - R3 Jan Zajac - údržba Iveta Žáková - kuchyně

Čeladenská FONTÁNA. Nepravidelný zpravodaj Beskydského rehabilitačního centra v Čeladné. Redakce: Mgr. Andrea Adamová. Redakční rada: Dobroslava Havránková, Alena Jančurová, Věra Machálková. Grafická úprava: A. Adamová. Tisk ME® a René Daubner - APRO Bruntál. Distribuce dle rozdělovníku, v PDF ke stažení na adrese www.brc.cz. Zájemcům zašleme každé vydání na e-mail. Adresa redakce: Beskydské rehabilitační centrum, s.r.o., 739 12 Čeladná 42. Toto číslo vyšlo v březnu 2013 v nákladu 500 výtisků. 12