2013 PLZEN.CZ

DIVADLO J. K. TYLA 11. ROČNÍK

2/2013

www.DJKT–PLZEN.CZ

NOVĚ NA REPERTOÁRU JE TŘEBA ZABÍT SEKALA, POLSKÁ KREV, KRVAVÁ SVATBA, LIDSKÝ HLAS, TOSCA KONCERTY PREMIÉRY JAK SE VÁM LÍBÍ, GARDEROBIÉR, KRÁSKA Z LEENANE, FOOTLOOSE ANEB TANEC NENÍ ZLOČIN, LA VALSE, BOLERO, CARMINA BURANA MOZAIKA STAVBA NOVÉHO DIVADLA POKRAČUJE, SPAMALOT PO ŠEDESÁTÉ JUBILEA

Ivana Klimentová (Žena) — LIdsKý hLas

OBSAH NOVĚ NA REPERTOÁRU JE TŘEBA ZABÍT SEKALA

2

POLSKÁ KREV

5

KRVAVÁ SVATBA

8

LIDSKÝ HLAS

11

TOSCA

12

KONCERTY SKONČIL SEZONNÍ CYKLUS OBLÍBENÝCH MATINÉ

16

PREMIÉRY JAK SE VÁM LÍBÍ

18

GARDEROBIÉR

18

KRÁSKA Z LEENANE

19

FOOTLOOSE ANEB TANEC NENÍ ZLOČIN

20

LA VALSE, BOLERO, CARMINA BURANA

23

MOZAIKA DIVADELNÍ PLES 2013

24

VÝROČNÍ ZASEDÁNÍ UMĚLECKÉ RADY DJKT

25

STAVBA NOVÉHO DIVADLA POKRAČUJE

26

POMOZTE SVÉMU DIVADLU

28

FAUST A MARKÉTKA POD TAKTOVKOU FRANTIŠKA DRSE

28

SPAMALOT PO ŠEDESÁTÉ

29

JUBILEA F. DRS, V. TALICH, J. MALÁT, F. BELFÍN, E. VOJAN, M. STRÁNSKÝ

30

L. STAŇKOVÁ, M. RYBÁK, Z. JIRÁKOVÁ, M. BÜRGER, R. KUTÍLEK

31

PROGRAM KVĚTEN – ČERVEN 2013

32

KONTAKTY

Foto na titulní straně: Kamila Šmejkalová (anežka), Jan Maléř (Ivan sekal) Je třeba zabít seKaLa

ředitelství

Prokopova 14, 301 00 Plzeň tel.: +420 378 038 048

Odd. prodeje a služeb

Sedláčkova 2, 301 00 Plzeň tel.: +420 378 038 185, 378 038 186

Pokladna předprodeje

Sedláčkova 2, 301 00 Plzeň tel.: +420 378 038 190

denní pokladny (hodinu před začátkem představení)

Velké divadlo Smetanovy sady 16, 301 00 Plzeň tel.: +420 378 038 128 Komorní divadlo Prokopova 14, 301 00 Plzeň tel.: +420 378 038 059

Odd. propagace a marketingu

Bezručova 26, 301 00 Plzeň tel.: +420 378 038 181

zahraniční a tuzemské zájezdy

Bezručova 26, 301 00 Plzeň tel.: +420 378 038 183

Foto na zadní straně obálky: Martin stránský (Jura baran), Viktor Vrabec (Koukol) Je třeba zabít seKaLa

DIVADLO JOSEFA KAJETÁNA TYLA

vychází 4× ročně Vydává: Divadlo J. K. Tyla, příspěvková organizace, Prokopova 14, 301 00 Plzeň, IČO 078051 – za podpory MK ČR a Plzeňského kraje Ředitel: doc. MgA. Jan Burian Zřizovatel DJKT: město Plzeň Odpovědná redaktorka: Mgr. Eva Ichová Fotografie: Pavel Křivánek, archiv DJKT (není-li uvedeno jinak) Grafické zpracování: Jaroslav Mašek Sazba: Luboš Bejček Tisk: Typos, tiskařské závody, s.r.o. MK ČR E 14075

1

JE TŘEBA ZABÍT SEKALA

NOVĚ NA REPERTOÁRU

Jiří Křižan Premiéra 9. února 2013 v Komorním divadle

Marek Adamczyk (Lojzek), Martin Stránský (Jura Baran), Jan Maléř (Ivan Sekal)

Divadelní adaptace Martin Františák • režie Natália deáková • Dramaturgie Klára Špičková • Scéna Lukáš Kuchinka • Kostýmy daniela Klimešová • Scénická hudba Jakub Kudláč • Pohybová spolupráce Martin Pacek

N a

r e p e r t o á r u

•

J e

t Ř e B a

Z a B Í t

S e K a L a

JE TŘEBA ZABÍT SEKALA: HRA O KRUTOSTI A SLABOSTI

Za velkým stolem na hrubých hospodských židlích sedí společenství sousedů, chlapů pokořených tyranem. Jsou to ubozí svědci svého vlastního konce, pronásledovaní touhou po odplatě, kterou nejsou schopni sami vykonat. Vláčí své židle, svůj osud se svým referendem o smrti. Nad nimi se nese zvonkohra a nesmlouvavý zvuk cimbálu jako všude přítomná hudba i hrana. Sekal Jana Maléře ovládá děj robustním a bezohledným výrazem člověka, jistého svou nadvládou, jehož spojencem je protektorátní strach a promyšlený rejstřík intrik. Jura Baran (Martin Stránský) je vtažen do tragického soukolí v roli mstitele bezpráví, prochází svůj čas ukovaný ctí až k osudu, který si ´spasitelé´ obyčejně vysluhují. Marná je snaha venkovského faráře (Jakub Zindulka), marné jsou prosby Sekalovy matky (Jana Kubátová). Střet je neodvratný. A co zbude pro malého patolízala s podivným jménem...

N o v ě

Jaroslava Světlíková, pLZeŇSKÝ KuLturNÍ PŘEHLED – BŘEZEN 2013 Kamila Šmejkalová (anežka), Jan Maléř (Ivan sekal) 2

PŘEDSTAVENÍ, KTERÉ SE ZAŘEZÁVÁ DO MORKU KOSTÍ Nová plzeňská inscenace zasahuje diváka až do morku kostí, je mrazivá, naturalistická, syrová i surová. A opravdová, emočně vypjatá. Výborně zahraná, sugestivně scénicky pojatá a hluboce, zdrcujícím způsobem přesvědčivá. Kruté drama o pravdě, víře, síle lidského ducha i o jeho nízkosti, o sprostotě, lži, strachu i odvaze beze zbytku naplnili inscenátoři i herci. Jan Maléř jako bezpáteřní Sekal, tyranizující sedláky, vládnoucí nad vesnicí metodou strachu a výhrůžek, podal v této roli jeden ze svých nejlepších výkonů vůbec. Kolik poloh zloby, zla, zadržované nenávisti, opovržení a zvrhlé radosti nad tím, že může manipulovat těmi, kteří jím kdysi opovrhovali a ponižovali jej! Není lehké hrát takovou postavu a Jan Maléř si s ní poradil bravurně. Výborným protivníkem je mu Martin Stránský jako Jura Baran. Tajemný, uzavřený, zodpovídající se jen sám sobě. Rovný, přitom lapený do tragických tenat zdejších sedláků. Zbabělců prodchnutých zlobou. Zprvu odtažitý Baran, posléze kapitulující před páterem Flórou, jeho lidskostí i odvahou.

Jakub zindulka (Páter Flóra), Jana Kubátová (Marie), Martin stránský (Jura baran)

Právě zdánlivá slabost páterova tak ostře kontrastuje s tvrdostí obou mužů, je ovšem bezděčným pláštíkem, který skrývá ryzího, chápajícího i odbojného ducha a nečekanou sílu osobnosti. Jedinečné kouzlo a přesvědčivost vtiskl této postavě Jakub Zindulka. Odbojnost, kterou zaplatí životem, má v sobě i Anežka, nenaplněná Sekalova láska, v podání Kamily Šmejkalové. Naopak úlisnost člověka čekajícího na svoji příležitost výtečně vyjádřil Zdeněk Rohlíček jako holič Záprdek, nohsled Sekalův. Diváka mrazí, vyslechne-li otřesný příběh Marie výborně vystižené Janou Kubátovou. Gabriela Špalková, MLADÁ FRONTA DNES 15. 2. 2013

Jan Maléř (Ivan sekal), zdeněk Mucha (Včelný), zdeněk Rohlíček (záprdek), Pavel Pavlovský (Oberva)

Z a B Í t

S e K a L a

KŘIŽANOVO TÉMA, A ZASE Z NAŠEHO DIVOKÉHO VÝCHODU


•

J e

t Ř e B a

Střet Barana se Sekalem je o velezradách v jejich ušmudlaném okolí; poslušném, zbabělém, přetvařujícím se, vůlí přežívat za cenu ponížení posedlém. Kdo se vzepře, ať ve službě zla či dobra, toho je třeba zabít. Nakonec ale spíš Barana než Sekala, protože on by mohl být svědomím, výčitkou, pamětí, pravdou. Zástupci protikladů na jevišti – Martin Stránský (Baran) a Jan Maléř (Sekal) zvládli modelový svár bravurně.

N o v ě

N a

J. P. Kříž, PRÁVO 12. 3. 2013

andrea Černá (sekalova děvečka), Jan Maléř (Ivan sekal) 3

Martin Stránský (Jura Baran), Jana Kubátová (Marie)

PLZEŇSKÝ SEKAL OTEVÍRÁ I TÉMA ŽEN

dotváří jednotlivé situace. (…) Prostřednictvím Anežky a zejména pak Sekalovy matky Marie se Deáková pokouší vnést do inscenace nové, ženské téma. Úděl žen, které jsou v bohaté hanácké vsi obětovány majetkům, tomu, aby se grunty nedělily, je tu důležitým momentem. Z něho pak plynou nešťastné svazky, pokrytectví, mužská zpupnost a násilí, kterému se ženy nedokážou vzepřít. Jana Machalická, LIDOVÉ NOVINY 19. 2. 2013

N o v ě

N a


•

J e

t Ř e B a

Z a B Í t

S e K a L a

Natália Deáková dramatický příběh nastudovala v příjemně sevřeném pojetí, které se snaží, aby nebylo jen pouhým epickým převyprávěním děje. Čistá a stylová koncepce neokázale sleduje základní

myšlenku příběhu – za každé porušení obecně platného řádu musí přijít trest. Deáková děj od počátku předkládá jako řetězec příčin a následků, pomalu a pečlivě staví od situace k situaci. Prostě a bez zbytečného psychologizování. Aranžmá je vždy jednoduché a účinně směřuje k jádru sdělení. I herce vede k úspornějšímu projevu a obejde se bez velkých gest. Příliš neakcentuje ani folklorní rovinu, cimbalista v pozadí rovněž uměřeně

Viktor Vrabec (Koukol), Pavel Pavlovský (Oberva), Petr Konáš (Mladý Oberva), Josef Nechutný (Starosta), Kamila Šmejkalová (Anežka), Miloslav Krejsa (Sehnálek) 4

N o v ě

N a


•

p o L S K á

K r e v

POLSKÁ KREV NOVĚ NA REPERTOÁRU

Oskar Nedbal

5

POLSKÁ KREV POHLADILA MILOVNÍKY OPERETY PO DUŠI Polskou krev Divadlo J. K. Tyla nastudovalo ke stému výročí světové premiéry této operety; uvedena byla ve vídeňském Carltheater 25. října 1913 a českou premiéru měla v Plzni 26. prosince 1913. Zatím naposledy se zmíněný titul v západočeské metropoli hrál v roce 1992 v režii nestora zdejší operety Karla Tišnovského. Podobně jako před jednadvaceti lety se režie Polské krve ujal herec – Jan Ježek. K dílu přistoupil zcela klasicky, až pietně, jako milovník a znalec operety, jenž netouží dílo nikterak deformovat. Sehnat operetního tenora s výškou nad 175 centimetrů, váhou pod sto kilogramů a dobře zpívajícího je dnes výhrou v loterii. Hostující Josef Moravec všechna tato kritéria splňuje, na jevišti dobře vypadá a svůj part bez problémů odzpívá a zahraje. Je jedním z nejlepších Boleslavů Baraňskich, kteří se v posledních patnácti letech v českých divadlech pohybují na jevišti. V sympatickou Helenu Zarembovou se proměnila sopranistka operního souboru Radka Sehnoutková, zemitého Zarembu, svérázného, ale dobrosrdečného chlapíka, ztvárnil Dalibor Tolaš, barytonista s nejednou operetní i muzikálovou zkušeností. Ke své postavě našel správný klíč také výborně zpívající Tomáš Kořínek – Popiela hraje jako mile roztržitého, věčně zamilovaného mladíka, nikoli hlupáka, jak je tato role často mylně interpretována. Šarži vdavekchtivé atraktivní Wandy dobře drží Jana Foff Tetourová, výborná Venuše Dvořáková se vyhnula zbytečnému přehrávání a mamá Jadwigu opatřila komickým nadhledem.

N o v ě

N a


•

p o L S K á

K r e v

dalibor tolaš (zaremba), anna Klamo (helena)

6

V. Sladký, pLZeŇSKÝ DeNÍK 26. 2. 2013

Premiéra 23. února 2013 ve Velkém divadle

Klasická opereta • Libreto Leo stein • překlad a úprava Luboš Šterc, Jindřich Janda • Zpěvní texty zdeněk Knittl • režie Jan Ježek Dirigenti Pavel Kantořík, Jiří Petrdlík • Choreografie Petr Jirsa • Scéna Ivo Žídek • Kostýmy Josef Jelínek • Dramaturgie Jiří Untermüler Sbormistr zdeněk Vimr

Hana Spinethová (Jadwiga), Jan Nociar (Bronio Popiel), Jana Foff Tetourová (Wanda)

Josef Moravec (Boleslav Baraňski) – uprostřed

Radka Sehnoutková (Helena), Josef Moravec (Boleslav Baraňski)

N o v ě

N a


•

p o L S K á

K r e v

Josef Moravec (Bolo), Tomáš Kořínek (Popiel), Roman Krebs (Mirski)

7

KRVAVÁ SVATBA


Gabriela Vermelho Premiéra 23. března 2013 v Komorním divadle

N o v ě

N a


•

K r v a v á

S v a t B a

Martin Šinták (Leonardo), Hana Čakarmišová (Leonardova tchyně)

Gabriela Vermelho (Vypravěčka), Milan Maláč (Leonardo), Nikola Pažoutová (Leonardova žena) 8

Hudba Gabriela Vermelho Libreto, choreografie a režie alena Pešková Scéna Richard Pešek Kostýmy Monika Kletečková, alena Pešková

S GABRIELOU VERMELHO O PŘEROVSKÉM FLAMENKU, VESMÍRNÉM TANCI, DRAČÍM LETU, ČASOVÉ GILOTINĚ, ZOUFALSTVÍ A ZÁVISLOSTI NA DIVADLE Jako umělkyně jste velmi mnohostranná. Co pro vás znamená spojení s baletem, co bylo prvním dotekem v tomto oboru?

Gabriela Vermelho (Vypravěčka)

Poprvé jsem pro taneční seskupení dělala hudbu v roce 2009 pro taneční skupinu ME-SA. Název představení zněl Echoes a myslím, že holky tenkrát s tímto představením dokonce získaly Cenu diváka v rámci festivalu Tanec Praha. Ve stejné době jsem zhudebnila krátké různojazyčné úseky básně E. A. Poea pro pohybově-taneční hereckou společnost Veselé skoky. Pak už přišla na řadu Jessie a Morgiana. Pamatuju si, že při tomto už vlastně celovečeráku jsem se musela srovnat s tím, že nebudu já čekat na tanečníky a jejich choreografie, ale že oni čekají na mne a mou hudbu. Náročný byl také objem hudby. Pro mě to tehdy byla hrozná kláda, vytvořit jednotnou věc, čistého času asi hodinu a čtvrt... Hodně mi tehdy ale pomohl scénář, který Alena Pešková vytvořila, jistým způsobem popsané situace příběhu ve mně navodily nějaký pocit, emoce, a pak už to nějak plynulo...

Petr Laštovka, Monika Mašterová, Nela Mrázová, Vojtěch Jansa

Vaše hudba je stylově těžko uchopitelná. Můžete nějak charakterizovat hudební a zvukový doprovod pro Krvavou svatbu?

S v a t B a

... řekla bych... přerovské flamenko?, vesmírný tanec?, dračí let?, vílí snění?, čarodějnický rej?, urban kabaret?, zoufalství chvilkových záchvatů hudební neplodnosti?, okamžitá tvorba z tlaku nutnosti?, časová gilotina?, „směrnice“ Aleny Peškové? :-) ... já nevím, asi všechno dohromady...

K r v a v á

Jak jde se žhavými španělskými rytmy dohromady kvinton?

N o v ě

N a


•

Kvinton mě k nim inspiroval, musel, já vlastně pořádně nevím, jak správně mají být španělské rytmy... Tak jsem hodně poslouchala a pak si něco vymýšlela. A pak jsem si samozřejmě pozvala ke spolupráci ty pravé. Muzikanty, kteří by tady o španělských rytmech měli vědět úplně nejvíc, protože se jim, v ohraničení naší české země, věnují. Takže to bude taková českomoravská verze španělské hudby... Ale víte co, nakonec jsem z výsledku nadšená. Gabriela Vermelho a soubor baletu 9

V čem je kvinton specifický a jak jste ho pro sebe objevila? Kolik hráčů na kvinton u nás vůbec působí? Objevila jsem jej náhodně a zrovna před pár dny jsem si uvědomila, že se s ním, díky Krvavé svatbě, vracím do jeho rodiště... Potkali jsme se před lety v dílně plzeňského houslaře Petra Sedláčka a bylo to uchvácení a láska na první pohled. Teda alespoň z mé strany... Petr i přesto, že mě tehdy vůbec neznal, měl odvahu mi jej půjčit na koncertní turné s mou skupinou Maraca na Ukrajinu a jeho kvinton mi pak už zůstal. Kvintonistů u nás asi nebude moc, on se tento nástroj většině muzikantů moc nehodí... Pět strun na houslích nebo na viole je prostě příliš. Co vás při této práci nejvíc těší? Těší mě vůbec, že zase budu hrát v nové věci, v novém divadle, s novými a pro nové lidi. Divadlo mi po těch letech, kdy se na různých scénách po celé republice objevuji, chtě nechtě vlezlo pod kůži. Řekla bych, že je to jistý druh závislosti.

Michaela Musilová (Nevěsta), Petr hos (Leonardo), Jarmila dycková (Měsíc)

A mohu-li být v závěru poněkud indiskrétní: k čemu odkazuje vaše portugalsky znějící umělecké jméno? Asi jenom k mé ničím neopodstatněné lásce ke všemu portugalskému. Mám v sobě nějaký silný podvědomý tah, vášeň k celé té zemi, lidem, jazyku, kultuře, hudbě, jídlu atd. Ptala se Eva Ichová

N o v ě

N a


•

K r v a v á

S v a t B a

Milan Maláč (Leonardo), Jarmila dycková (Nevěsta)

Richard Ševčík (Ženich), Martina Diblíková (Matka) 1 0

LIDSKÝ HLAS


Francis Poulenc Premiéra 16. března 2013 v divadle v klubu v rámci 33. smetanovských dnů

Jednoaktová opera na slova Jeana Cocteaua v překladu evy bezděkové • režie a scénické řešení Lilka Rybářová Ročáková • hudební nastudování, klavírní doprovod Ivana Janečková • Dramaturgie zbyněk brabec

Situování díla do prostoru klubu, jakkoliv je pro zpěvačku toto prostředí z mnoha důvodů náročné, bylo dobrou volbou. Všeobjímající je černota stěn svírající prostor klubové scény podobně jako náhlá opuštěnost svírá lidské srdce a prázdnota, jež se nemísí s rozlehlostí obzoru, ale padá na nás, tlačí se na naše nitro, drtí nás jako černá díra. A jako ostrůvek naděje uprostřed těchto temnot vyniká béžový koberec, na něm křeslo a malý stolek s telefonem. Ostrůvek naděje pro ženu, jejíž veškerý svět, minulost, současnost i budoucnost, to vše je smrštěno do tohoto jediného bodu, k němuž se zoufale upíná. Připoutána k telefonnímu sluchátku a hlasu muže, jehož miluje, zde rozehrává svou poslední a tragickou hru se sebou samou. Režisérka Lilka Ročáková Rybářová dokázala vytvořit v Klubu skutečné psychologické drama, které na malé ploše a v časovém úseku pětačtyřiceti minut nechává nahlédnout až na dno ztrápené lidské duše. Inscenace má spád, napětí, je mrazivě nonšalantní, aby vygradovala v tragickém konci.

LIDSKÝ HLAS. UNIKÁTNÍ INSCENACE NA POMEZÍ OPERY A ČINOHRY

L i D S K Ý

h L a S

Lilka Ročáková Rybářová dokáže jako režisérka bezpečně rozkrýt vrstvy dramatu tak, aby do něj divák od počátku pronikal a nechal se jím rychle pohltit. V Ivaně Klimentové našla výbornou představitelku obtížné role Ženy. Její barevný hlas je zcela adekvátní klubovému prostoru, jemuž se dokáže dobře přizpůsobit. Náročný zpěvní part zvládla výborně. Je jí rozumět každé slovo znamenitého textu evy Bezděkové. A neobyčejně působivý je její herecký projev. Nepřehrává, hraje civilně a je velmi přesvědčivá. Schoulí se do křesla v marné snaze najít útočiště, rozehraje scénu po šíři klubového jeviště, když zasvitne takřka neznatelný paprsek naděje. To vše bez patetických gest, o to více pracuje s výraznou mimikou, drobnými bezděčnými pohyby odkrývá nitro své postavy. Brzy pochopíte, že telefon se jí stal symbolem milovaného muže, pojítkem s láskou, s minulostí, se ztraceným štěstím, šňůra ovíjející se kolem její šíje jeho hlasem, bez něhož nemůže žít.

N a


•

Ivana Janečková připravila dílo na výbornou, je zřejmé, že s pěvkyní jsou výborně sehrané, potvrdila zde i jako klavíristka své kvality. Ovšem posuzovat zvlášť režii, hudební provedení a pěvecký a herecký výkon je v nové inscenaci Lidského hlasu velmi obtížné. Vše je totiž propojeno v dokonalé symbióze, v níž jedna složka do druhé perfektně zapadá. A proto je Lidský hlas představením, které diváka zasáhne a osloví

N o v ě

Gabriela Špalková, MF DNES 21. 3. 2013

Ivana Klimentová (Žena) 1 1

TOSCA


Giacomo Puccini

N o v ě

N a


•

t o S C a

Premiéra 6. dubna 2013 ve Velkém divadle

Rafael Alvarez (Cavaradossi), Petra Šimková Alvarez (Tosca) 1 2

tomáš bartůněk (angelotti)

Nikolaj Někrasov (scarpia)

Plamen Prokopiev (Cavaradossi), dalibor tolaš (scarpia)

tomáš Černý (Cavaradossi), Ivana Šaková (tosca)

N o v ě

N a


•

t o S C a

opera o třech dějstvích • Libreto Giuseppe Giacosa a Luigi Illica • Nastudováno v italském originále • hudební nastudování a dirigent Petr Kofroň • režie Jan burian • Scéna Karel Glogr • Kostýmy dana haklová • Dramaturgie zbyněk brabec • Sbormistr zdeněk Vimr • ii. dirigent tomáš brauner, Jiří Štrunc

1 3

IVANA VEBEROVÁ: TOSCU JSEM VŽDY POVAŽOVALA ZA VRCHOL ROZHOVOR S NEJMLADŠÍ PŘEDSTAVITELKOU TITULNÍ ROLE PUCCINIHO OPERY

alexandr Beň (Baron Scarpia), ivana veberová (tosca)

Před vámi je premiéra Toscy – jak se sžíváte s titulní postavou? Je to nádherná a náročná role, Toscu považuji za jednu z nejkrásnějších oper vůbec. Hudba je úchvatná, děj dramatický. Líbí se mi také, že je tam jedna dějová linka, jasná a gradující. Některé opery jsou docela komplikované a ne každý posluchač má šanci se v ději vyznat, pokud se dopředu nepřipraví. Co je pro vás v téhle roli nejtěžší?

t o S C a

Určitě druhé jednání. Hodně zpívání ve vysoké poloze, velké dramatické vypětí, jak fyzické, tak psychické. A pak přijde pro zpěváka nejkomplikovanější místo, kdy je třeba se zklidnit před slavnou árií Vissi dárte, vissi dámore, která je vlastně jakousi Tosčinou zpovědí – pomalé fráze v pianissimu, náročné na dech a v závěru árie ještě tři dlouhé vysoké tóny, na jejichž krásu čekají nejedni fanoušci i přísní kritikové.


•

Tosca je pro vás po Adrianě Lecouvreur a Giocondě další exponovaná titulní role, potřetí ztvárňujete zpěvačku s tragickým osudem. Adriana byla mně neznámá, ale každopádně nádherná opera, s poutavým, i když poněkud spletitým dějem. A Gioconda je ze všeho, co jsem zatím zpívala, určitě Tosce nejpodobnější – po technické pěvecké stránce i herecky. Takže je asi dobře, že následovaly právě v tomhle pořadí.

N o v ě

N a

Určitě, laik si jistě ani neuvědomí, jak důležité a podstatné je pro zpěváka pořadí nastudovaných rolí.

1 4

Mít za sebou takovéhle role ještě před třicítkou není zrovna běžné. Ale vy jste začínala v divadle velmi mladá – a rovnou Prodanou nevěstou. Mařenku jsem tady zpívala poprvé ve svých dvaceti letech, pak jsem v Plzni hostovala i v dalších titulech. A v létě 2006 jsem byla přijata do angažmá. Máte povědomí o svých spolužácích – vrstevnících, jak se vyvíjela jejich dráha v porovnání s vaší? Je ve vaší generaci obvyklé uvázat se takhle záhy po studiu ve stabilním angažmá? Není to běžné, protože zpěváků je hodně a pracovních míst pro ně čím dál méně. Pokládám za obrovské štěstí, že jsem se dostala do plzeňské opery. Myslím si, že zpěváci, kteří šli na vysokou školu a teprve teď se rozhlížejí po uplatnění, jsou na tom hůře. Proto jsem ráda, že jsem šla do divadla rovnou z konzervatoře. V době krize je získat angažmá mnohem těžší. Ani vám ale nespadlo angažmá do klína jen tak, je zřejmé, že jste na sobě cílevědomě pracovala už během studií. Pozornost jste upoutala např. v Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka, kde jste získala několik ocenění. Zúčastnila jsem se této soutěže celkem třikrát. Vždycky to byla skvělá příležitost vidět zpěváky z jiných škol a možnost srovnávat. Tam jste se také dostala do povědomí divadelníků a možná odtud už vedla cesta k plzeňské Mařence… Tehdy jsem také předzpívala na Burze mladých zpěváků. V hledišti byl i dramaturg plzeňské opery, pan Zbyněk Brabec, shodou

okolností také profesor na pražské konzervatoři. Učil nás dějiny literatury zpěvu. Právě ten mě na předzpívání do Divadla J. K. Tyla pozval. A protože tady zrovna běžela Prodaná nevěsta, nabídli mi, jestli bych si Mařenku nechtěla zazpívat. Takže jsem si ji ještě v posledním ročníku na konzervatoři s paní profesorkou Antonií Denygrovou během několika měsíců nastudovala. A pak už to bylo strašně rychlé. V divadle jsem měla zkoušku s panem dirigentem, několik zběžných aranžovacích zkoušek a pak už jsem byla hozena do vody… Muselo být těžké, když jste nešla s inscenací od začátku. Jistě, zpívat hlavní roli bez jakýchkoli divadelních zkušeností a s minimem zkoušek bylo velmi odvážné. Naštěstí jsem si to v té době ani neuvědomovala – zkrátka jsem šla po hlavě za svým snem. Nejvíce „novinek“ na mne čekalo po stránce herecké. Hodiny herectví ve škole nepočítám, ty se s praxí nedají srovnávat. Nastudovat celou roli je o něčem úplně jiném. Kterou z vašich plzeňských rolí bychom měli ještě připomenout? Bylo by jich víc. Určitě Rusalka, pro mě také vyloženě srdeční záležitost, i Jenůfu jsem odmalička zbožňovala. Další nádhernou rolí byla Desdemona. Ale teď je pro mne aktuální, a tudíž i nejmilejší, Tosca. Jak jste prožívala Jenůfu vedle Kostelničky Evy Urbanové při jejím hostování v Její pastorkyni? Paní Urbanovou jsem obdivovala od mládí a poslouchala její nahrávky, byla pro mne jedním z pěveckých vzorů. Takže když jsem se s ní mohla osobně setkat a dokonce si s ní zazpívat na jednom jevišti, byl to pro mě veliký zážitek a velká čest. Váš repertoár v Plzni je pestrý, najdeme tam i Hraběnku z Figarovy svatby či Micaelu v Bizetově Carmen. Která z naznačených linií je vám bližší, k čemu sama bytostně směřujete? Cítím se dobře v dramatičtějších rolích, ale vím, že jsem na ně ještě poměrně mladá, k takovým rolím se musí vyzrát. Ale už teď věřím, že to snad jednou bude moje parketa. Vyhledáváte i nyní při studiu role pedagogickou pomoc?

Určitě po technické stránce je dobře, když zpěvák má někoho, komu může důvěřovat, kdo zná jeho hlas lépe než on sám. Paní profesorka Denygrová je výborná pedagožka, citlivá, odhalí každý technický lapsus. Pracuje se mnou od mých 15 let, takže zná můj hlas dokonale, navíc je stejný hlasový obor jako já a většinou mých rolí si sama prošla – může mi poradit po všech stránkách. Už v r. 2006, kdy jste tu nastoupila, jste byla nominovaná na Cenu Alfréda Radoka v kategorii talent roku – za co to tehdy bylo? Za Jitku v plzeňské inscenaci Dalibora. Za ni jste byla i v širších nominacích na Ceny Thálie, stejně jako potom za Adrianu Lecouvreur a Giocondu. A teď jsem se dočetla v Hudebních rozhledech, že na festivalu Opera 2013, kde DJKT uvedlo Giocondu, jste byla porotou emeritních sólistů Národního divadla nominována na Cenu za mimořádnou interpretaci role. To je myslím dost specifické uznání, které musí zahřát u srdce. Jenže tato informace se ke mně oficiálně ani nedostala, dovídám se ji od vás … Při takových úspěších je docela s podivem, jakou věrnost své mateřské scéně zachováváte. Zatím skutečně žádné další příležitosti nevyhledávám. Myslím si, že dramatických sopránů je v republice a možná i za hranicemi málo, podstatně méně než mladodramatických nebo lyrických. Chci se i proto zaměřit právě na dramatický obor a teprve až můj hlas plně dozraje a budu si opravdu jistá, začnu pomýšlet na předzpívání jinde. V jakých rolích byste chtěla v budoucnu prověřit své síly? Toscu jsem vždy považovala za vrchol, teď jsem jí dosáhla. Teprve až se vrátím zase „na zem“, začnu se ohlížet po dalších. Mám ráda opery romantické, verismus i dvacáté století. Ale kdybych přece měla nějaké opery zmínit, tak pak by to byla Suchoňova Krútňava a Wagnerův Tannhäuser či Tristan a Isolda. Tak ať se alespoň s některými z nich brzy a úspěšně utkáte! Eva Ichová

N o v ě

N a


•

t o S C a

S každou rolí, kterou tady dostanu, jedu za paní profesorkou několikrát na konzultaci, každou roli detailně probereme a propracujeme.

Závěrečná scéna opery 1 5

KONCERTY SKONČIL SEZONNÍ CYKLUS OBLÍBENÝCH MATINÉ

Maxim averkiev

V únoru si akustiku foyeru Velkého divadla vyzkoušel Jiří Stivín. „Vedle slavných jazzových skladeb, vlastních improvizací na díla renesančních a barokních skladatelů i folklorní melodie zazněla Sonáta g moll pro flétnu a basso continuo připisovaná Carlu Phillippu Emmanuelu Bachovi, svižná Badinerie ze Suity h moll jeho otce Johanna Sebastiana, z koncertantní tvorby pak Koncert C dur pro flautino Antonia Vivaldiho. Při rychlém střídání různých nástrojů (příčné a zobcové flétny, saxofon) je technika Stivínovy hry naprosto suverénní. Jako instrumentalista je do posledního detailu poučený o stylovosti, je však navíc osobností, jež se tímto diktátem nenechá svázat, ale svým temperamentem

Jiří stivín a zbyněk brabec

K O N C E R T Y

a přirozenou muzikálností repertoárově ´zavedeným´ skladbám naopak dokáže vtisknout pečeť neopakovatelnosti. K velkým hudebním zážitkům se bude řadit i tento komorní koncert, v němž si Stivín jako jeden z mála interpretů může dovolit vystoupit ´sám se svým stínem´. Nejsou to zdaleka jen předtočené doprovody, které jsou pro každého hudebníka neúprosným motorem, ale i obdivuhodná tvůrčí kondice a komplexnost jeho projevu.“ (Marta ulrychová, pLZeŇSKÝ DeNÍK 1. 3. 2013)

1 6

Program nedělních dopoledních koncertů ve slavnostním foyer Velkého divadla během prvního čtvrtletí roku 2013 dokládá pestrost nabídky, díky níž se matiné těší stálé divácké oblibě.

V lednovém komorním koncertu se představil pozoruhodný klavírista Maxim averkiev, jenž pedagogicky působí na plzeňské konzervatoři. V programu, sestaveném z děl W. A. Mozarta, F. Chopina a S. Rachmaninova, ho za klavírem vystřídaly také jeho žákyně Julie Gavrilova a Eli Kalčeva.

Julie Gavrilova

eli Kalčeva

František drs a Věra Müllerová

Březnový pořad Bilancování, uvedený v rámci 33. Smetanovských dnů, patřil sehrané dvojici interpretek, pianistce Věře Müllerové a recitátorce Blance Hejtmánkové. „Dopoledne 3. března ve zcela zaplněném působivém prostoru zněla hudba a poezie dvou velikánů české kultury Leoše Janáčka a Jaroslava Seiferta. Janáček zaujal výborně provedenými lyrickými obrázky ze svého vzpomínkového cyklu „Po zarostlém chodníčku“, Seifert kouzlem bilancujících veršů svých pozdních sbírek, jimž sametový hlas a hluboké prožití dala recitátorka. Obě umělkyně vybraly pro pořad části uměleckých děl, které milují a ke kterým se stále vracejí. Účinně je stmelily, ať už v sólovém přednesu nebo v souznění, do pořadu, který nemohl nikoho nechat chladným.“ (Vlasta Bokůvková, pLZeŇSKÝ DeNÍK 7. 3. 2013)

Pohled do foyer (foto M. hejtmánek)

Věra Müllerová a blanka hejtmánková (foto M. hejtmánek)

stanislava topinková Fořtová, Jana Kubátová

Poslední matiné sezony připadlo na první dubnovou neděli a bylo věnováno vzpomínce na Rudolfa Pellara.

Jan Ježek

K O N C E R T Y

Kouzelným světem šansonů posluchače provázeli za klavírního doprovodu Milana Jíry Stanislava Topinková Fořtová, Jana Kubátová a Jan Ježek.

Jana Kubátová, Milan Jíra, stanislava topinková Fořtová 1 7

JAK SE VÁM LÍBÍ

PREMIÉRA

William Shakespeare Premiéra 4. května 2013 ve Velkém divadle

Překlad Martin hilský • režie Juraj deák • Scéna a kostýmy Jana hauskrechtová Dramaturgie Markéta Machačíková • Scénická hudba Petr Malásek

Vévoda Viktor Vrabec • Frederick Josef Nechutný • rosalinda Markéta Frösslová • Célie Kamila Šmejkalová • oliver Jakub zindulka • orlando Jan Maléř • Žak Pavel Pavlovský Šašek Prubíř Michal Štěrba • Le Beau / William zdeněk Rohlíček • adam Miloš stránský Amiens Petr Konáš • Fébé Marta dancingerová / Izabela Firlová • audrey andrea Černá Korin / hymen zdeněk Mucha • Silvius Marek adamczyk • pan oliver Kazitel Miloslav Krejsa • Denis Josef Wiesner

SHAKESPEAROVA NEJROZTOMILEJŠÍ KOMEDIE „Veselohra Jak se vám líbí je ze Shakespearových nejroztomilejších, ne-li vůbec nejroztomilejší. Obyčejné pojetí praví o ní, že byla výplodem Shakespearova oddechu ve vrcholném a světlém období jeho života. Dokončiv r. 1599 Jindřichem V. řadu vlasteneckých dramat dějepisných, jakých nemá žádný druhý národ, ucítil prý potřebu a snad také právo na chvíli si pohovět. A tož jeho vévoda, zbavený trůnu a vypuzený zlým bratrem musil se uchýlit s družinou do širého hvozdu Ardenského jako proslulý vůdce psanců Robin Hood a tam, »vzdálen hluku světa« i »prázdného lesku dvorského«, bavit se honbou, jarými písničkami, moudrými, mudrujícími a žertovnými hovory, pozorováním přírody: »Zdaž nejsou tyto hvozdy bezpečnější než závistivý dvůr?« Aby pak v lese bylo

GARDEROBIÉR

živěji, Shakespeare, řídící se vesměs pastýřským románem Lodgeovým (z r. 1590), dal vypovědět také ještě dceru Rosalindu a ta přestrojí se za mladého muže, dá si jméno Ganyméd a doprovázena oddanou sestřenkou Celií–Alienou, jde jako otec užívat lesní volnosti, laškovat s každým dobrým člověkem, kterého potká, smát se a taškařit se zamilovanými pastýři a pastýřkami. Nalezne ve vozdě statného a silného zápasníka Orlanda, rovněž vyštvaného surovostí bratrskou, a poněvadž už dříve se do sebe zamilovali, jejich láska můž při zakuklení Rosalindině pokračovat všelijakou půvabnou a dovádivou hrou.“ (Jindřich Vodák, ČAS 31. 1. 1915) V době, kdy se společnost a její systém neubírá právě šťastným směrem a kdy se děje řada nespravedlností, získává

Shakespearova komedie Jak se vám líbí na aktuálnosti. Vypovídá totiž nejen o hledání alternativního způsobu života v přírodě a v souladu s ní, vzdáleného odosobněnému městskému kariérnímu vězení, ale zejména o hledání útočiště, bezpečí a lásky. Sledujeme různé její podoby od jiskřivé první zamilovanosti a bláznivé lásky po rozvážný a hluboký cit. Jak se vám líbí je pro všechny, kdo se alespoň na chvíli chtějí vzdálit hluku světa a vypravit se na cestu do lesa, který možná není kouzelný, zato si v něm můžete sednout do mechu a zout si boty. V režii Juraje Deáka se v hlavních rolích představí Markéta Frösslová, Kamila Šmejkalová a Jan Maléř. Markéta Machačíková

PREMIÉRA

Sir Ronald Harwood g a r D e r o B i é r

Premiéra 22. června 2013 v Komorním divadle

v á M

L Í B Í ,

Překlad Jan hančil Režie zdeněk Kaloč Scéna a kostýmy Marta Roszkopfová Scénická hudba a zvuky david Rotter

p r e M i e r y

•

J a K

S e

Norman antonín Procházka Sir Pavel Pavlovský Lady Monika Švábová Madge Štěpánka Křesťanová Irene Kamila Šmejkalová Geoffrey Viktor Vrabec oxenby Michal Štrich dramatici sir Ronald harwood a tom stoppard ve Velkém divadle – Festival dIVadLO 1994 1 8

V HLAVNÍ ROLI – DIVADLO! 2. června se uskuteční v Komorním divadle premiéra hry současného anglického dramatika Ronalda Harwooda Garderobiér. Jak již napovídá titul, jedná se o text z divadelního prostředí. Ronald Harwood se narodil roku 1934 v jihoafrickém Kapském městě v době, kdy země byla britským dominiem. V sedmnácti letech se rozhodl pro divadelní studium a odjel do Londýna, kde nastoupil na Royal Academy of Dramatic Art, ale školu nedokončil. V devatenácti letech dal přednost živému umění před teorií a vyjednal si angažmá v soukromé Shakespearovské společnosti Donalda Wolfita. Působil tam nějaký čas jako herec malých rolí a mistrův osobní garderobiér, později jako obchodní manažer. Pět let angažmá u Donalda Wolfita mu umožnilo dokonale poznat toto prostředí. Donald Wolfit jezdil v létech 1937–1968 se svou společností po britském venkově. Za války se stal, díky emotivním projevům po představeních, synonymem odporu proti fašistickému Německu. Představoval pojem pro

kritiku i diváky. Přestože byl podsaditý a měl kulatý obličej, ztvárnil bravurně a s velkým vnitřním nasazením klíčové shakespearovské postavy. Byl dominantní osobností souboru a ostatní členové se museli podřídit jeho mistrovství i fanatickému pracovnímu nasazení. Wolfitova celoživotní služba divadlu a Shakespearovi byla v roce 1957 odměněna povýšením do šlechtického stavu. Garderobiéra napsal Ronald Harwood s velkým časovým odstupem od angažmá u Wolfita, v roce 1980. Čerpal také z více pramenů – z osobních zkušeností i literatury. V té době se už Harwoodovy hry uváděly i v zahraničí. V Garderobiérovi zúročil znalost atmosféry divadelního zákulisí, ale nešlo mu o hru historickou nebo autobiografickou. Cílem je ztvárnění složitého duševního stavu výrazných osobností. Spíše než rozum je hybatelem jejich jednání podvědomí a cit. Garderobiér se odehrává v roce 1942, kdy je anglické provinční divadlo ohrožováno německým bombardováním. Vnější nebezpečí přináší do hry napětí, ale to silnější souvisí s ohro-

žením představení. Je těsně před produkcí Shakespearova Krále Leara a Sir, první herec společnosti a představitel titulní role, kolabuje. Jeho garderobiér Norman se úpěnlivě snaží zabránit krizi. Postupně se odhaluje i to, co člověk skrývá před sebou samým. V křehké hranici se mísí pravda s iluzí, láska s nenávistí, síla se slabostí, odvaha s kapitulací, ctižádost s podřízeností. Při střetávání dvou protichůdných osobností se vyslovují nejen problémy spojené s mimořádnou situací, ale i zásadní otázky smyslu tvorby a života. Ambivalenci základních citů přinášejí do jisté míry i ostatní postavy. V silném příběhu se mísí tragika s komikou. Garderobiéra nasazuje nyní plzeňská činohra jako příležitost pro mimořádné zralé herce. V inscenaci se v titulní postavě představí Antonín Procházka, Sira ztvární Pavel Pavlovský. Hlavní ženskou postavou bude Lady v podání Moniky Švábové. Marie Caltová

KRÁSKA Z LEENANE

PREMIÉRA

Martin McDonagh Premiéra 5. září 2013 v divadle v klubu (předpremiéra 28. června)

Překlad Lenka Kapsová • režie Janka Ryšánek Schmiedtová • Scéna a kostýmy Tomáš Komínek • Dramaturgie Klára Špičková

Mag zorka Kostková • Maureen Jana Kubátová • pat Jakub zindulka • ray Petr Konáš

KRÁSKA Z LEENANE V REŽII JANKY RYŠÁNEK SCHMIEDTOVÉ

L e e N N a N e Z K r á Z K a •

Režírovat ji bude Janka Ryšánek Schmiedtová, která teprve v konci letošního roku oslaví svoje třicáté narozeniny. Již během magisterského studia na Janáčkově akademii múzických umění v Brně získávala odborné zkušenosti na stážích v Portugalsku a Velké Británii. Jazykové znalosti uplatnila jako překladatelka, sama upravila nebo napsala několik her. Úzce spolupracuje se svou generační vrstevnicí, autorkou Annou Saavedrou. Jako režisérka hostovala v šumperském divadle, Městském divadle ve Zlíně, brněnském HaDivadle a divadle Radost, pražském divadle Letí a Národním divadle moravskoslezském v Ostravě.

Na otázku, jak na ni silně emotivní „Kráska“ zapůsobila, Janka odpovídá: „O Krásce z Leenane si myslím, že je jedno, kde a kdy. Jasné a důležité je jen to, že se tenhle příběh odehrává daleko od pulzujících velkoměst, v Zapadákově, Vystrkově – na udusané trávě, v prachu zapomnění – tam, kde běžné zákony příliš neplatí. V hlavní roli jsou dvě ženy, matka a dcera, nemají nic – jen sebe navzájem. Nesnáší se, a v ten samý moment na sobě chorobně visí, bojí se samoty. Mluví o prkotinách, o všedních věcech a někde mezi řádky člověk brzy vytuší, že se kdysi něco stalo – něco krutého, o čem se ví, ale mlčí… A co už taky brzy neodvratně vyvolá reakci! Odkvétající Maureen má poslední šanci žít jinak než její matka Mag, touží po lásce a štěstí a udělá pro to cokoliv… Jenže všechno je nakonec krapet jinak, než si stárnoucí kráska naplánuje…“

p r e M i e r y

V Divadle v klubu se 5. 9. uskuteční premiéra činoherního souboru. Autorem zde inscenované hry je Martin McDonagh, současný anglický dramatik se silnými irskými kořeny. Kráska z Leenane je jeho prvotina, která mu otevřela cestu na světová jeviště. Jde o drsnou komedii se svérázným, místy až černým humorem.

Marie Caltová

1 9


PREMIÉRA

Premiéra 25. května 2013 v Komorním divadle

Muzikál • překlad a české texty Pavlína hoggard • režie Roman Meluzín • Dirigent Jan Rezek • Choreografie aneta antošová Scéna Michal světlík • Kostýmy Kamila Vodochodská • Dramaturgie Jiří Untermüller

Ren McCormack aleš Kohout • ethel McCormack Markéta zehrerová • reverend Moore Jiří Untermüller Vivian Moore stanislava topinková Fořtová • ariel Moore Petra Vraspírová • Lulu Warnicker zuzana Valdmanová Wes Warnicker Radek Štědronský shejbal • roger Dunbar Jan Kaštovský • eleonor Dunbar simona Lebedová • rusty eva Marešová Urleen Lucie zvoníková • Wendy Karolina Gudasová • Chuck Cranston Jozef hruškoci • Lyle Lukáš Vilt/tomáš smička • travis Lukáš Ondruš • Willard hewitt Martin hubeňák • Jeter Petr Potužník • Bickle Oldřich Vojta • garvin tomáš drobil • rocker Bob Petr Šudoma Betty Blast Kamila Kikinčuková • harry Clark Jan Kaleja • policajt Martin Šefl • Balet DJKt • orchestr muzikálu a operety DJKt

MUZIKÁL S MLADÝMI, O MLADÝCH, ALE NEJEN PRO MLADÉ Předchůdcem úspěšného muzikálu Footloose, který měl na Broadway premiéru v r. 1998, byl stejnojmenný film, natočený v r. 1884 s Kevinem Baconem v hlavní roli. U nás byl uveden do distribuce s podtitulem bez dozoru. Snímek, v němž lze nalézt jistou paralelu se slavným Rebelem bez příčiny, se současně snaží navázat na filmy jako Horečka sobotní noci nebo Flashdance. Jeho remake Footloose: tanec zakázán následoval v r. 2012, vůdčí roli mladého buřiče si tentokrát zahrál Kenny Wormald.

Muzikál Footloose aneb tanec není zločin, uváděný nyní na repertoár DJKT, je prvním titulem, vybraným přímo pro skupinu mladých absolventů muzikálového herectví, kteří nastoupili do angažmá začátkem minulé sezony. Jeho příběh se odehrává v Bomontu, provinčním městečku amerického středozápadu, ovládaného úzkoprsou morálkou. Záminkou k potlačování radostí života a zákazu tance především se stala nehoda po taneční zábavě, při níž zahynulo několik mladých lidí, hlásnou troubou

falešné morálky se stal reverend Moore. Odbojný duch mládí se však trvale potlačit nedá. Svého vůdce nalézá v Renu McCormacovi, mladíkovi, který se do Bomontu přistěhoval z Chicaga a který nezaváhá ani před střetem s touto nejvyšší autoritou. Režisér a šéf souboru Roman Meluzín se nespokojil pouze tím, že vsadil na početnou skupinu mladých herců, inovativní přístup promítl i do výběru spoluinscenátorů. Footloose se tak stává divadelním debutem známého plzeňského výtvarníka Michala Světlíka jako autora scény a módní návrhářky a koučky Kamily Vodochodské jako tvůrkyně kostýmů.

Z L o Č i N

„MÓDA JE OTISK UMĚNÍ V REÁLNÉM ŽIVOTĚ“ /citát z webových stránek Kamily vodochodské/

Vyplenily jste pražské secondhandy?

S kostýmní výtvarnicí muzikálu Footloose jsem se setkala večer po náročném dni prvních kostýmních zkoušek, kdy se v krejčovnách účinkující střídají jako na běžícím páse. Ještě předtím jsem měla možnost nahlédnout do objemného alba jejích „inspiračních koláží“, jež vlastním kostýmním návrhům předcházelo a které svědčí o neobyčejně pečlivé přípravě.

Jedná se nejenom o často kouzelné a vzácné objevy secondhandového a outletového typu. Při tvorbě kostýmů mě vždy celá inscenace pohltí a žiju jí po celou dobu od návrhu po finální realizaci. Není tedy divu, že jsem zalovila i ve vlastním šatníku. U lecčeho mi přišlo užitečnější použít princip redesignu a recyklovat kusy skoro nenošených oděvů do kultury než je schraňovat doma.

a N e B

t a N e C

N e N Í

Naše schůzka, na niž dorazila spolu s asistentkou, svěží a v dobré náladě, byla pro obě jen malým předělem v celodenní práci. Po ní směřovaly ještě do rekvizitárny a soudě podle hromady výkresů s přišpendlenými vzorky látek, kde každá z postav muzikálu má několik různých převleků, nečekal je ani potom žádný oddechový čas. Maraton v krejčovnách měl vypuknout ráno následujícího dne nanovo…

F o o t L o o S e

Jak proběhl den v divadelních dílnách?

p r e M i e r y

•

Dnešní den – a to máme úterní podvečer – začal již v neděli odpoledne, kdy jsme se s mou asistentkou marně snažily asi tak 150 kusů různých součástí kostýmů co nejúspornějším způsobem vměstnat do dvou kufrů a odvézt je z Prahy do Plzně. Další kompletační přípravy probíhaly včera celý den a až dnes došlo na praktickou, zkouškovou část.

2 0

Vzdor svému mládí jste už renomovaná návrhářka, máte svou značku, salon. Co vás přimělo k takové mu hazardu, jako je vstup na nejistou půdu divadla? I navzdory tomu, že se mi ruku v ruce s mým týmem podařilo vybudovat značku, která funguje již více než 8 let, miluji výzvy a objevování nového i posouvání svých vlastních hranic. Co jsem se za léta naučila v rámci své profese návrhářské a především stylistické, se teď snažím zužitkovat i v této oblasti kultury. Sen o realizaci kostýmů pro divadelní inscenaci se však nezrodil v mé hlavě z čista jasna. Naopak je tomu již několik let, kdy jsem se poprvé (při rozhovoru do gymnazijního deníku) setkala se svým vzorem Romanem Šolcem, který ve mně zasel tuto vidinu.

Nepřipadl na vás zrovna snadný kus, Footloose je muzikál hodně lidnatý, střídající různá prostředí. Touto příležitostí si plním svůj dávný sen. Nikdy jsem nebyla módně úzce zaměřená, zajímají mě další související obory, jejich vývoj a každá možnost získávat nové zku-

Prověrku divadelního fundusu už máte za sebou, ale mnoho využitelných kusů jste zřejmě nenašla, když jste nakonec sáhla i do vlastních zásob. Doufala jsem, že ve skladu najdeme více vhodných kusů pro naše účely. Zároveň jsem ale již od začátku tušila, že je tam víceméně 80 % materiálu použitelného spíše na dobová představení. Takže tak velké překvapení to nebylo.

Ani pro individuální klientelu nenavrhuji „jenom šaty“. Pomáhám člověku, aby dobře vypadal a cítil se skvěle, zároveň však oděv musí reprezentovat individuální podstatu každé osobnosti. Stejně jsem k tomu chtěla přistupovat i při tvorbě kostýmní výpravy, tzn. zaměřit se na herce, jak vypadá jejich tělo, kde má nedostatky, kde má naopak přednosti. Zároveň musí kostým funkčně podpořit připravovanou choreografii, světelnou scénu a mnoho dalších aspektů. O to více mám teď pocit, že mám asi deset hlav.

t a N e C

N e N Í

Z L o Č i N

Když herec potenciál kostýmu nevidí, je poněkud netrpělivý a má snahu již v průběhu zkoušek směrovat výtvarníka jinam. To je pro mě něco poněkud nového. A samozřejmě ta skutečnost, že je nutné mít v hlavě ne tři, ne deset, ne padesát, ale velké množství kostýmů, jejich vzájemnou návaznost a to i v rámci vývoje postav. Člověk si na spoustu věcí vzpomene v okamžiku, kdy už kostým vyzkoušel a pověsil na ramínko. Vpravit se do zvláštností divadelního provozu pro člověka zvenčí asi není vůbec jednoduché.

a N e B

Bylo by krásné se rozmáchnout a tvořit, nakoupit a nechat si dovézt materiály ze zahraničí a každý kostým nechat ušít každému herci na míru. Na druhou stranu nejedná se o zcela novou zkušenost – ve většině případů realizací jsem jako návrhář/módní kouč/výtvarník vždy něčím omezena – ať je to rozpočet, proporce postavy, vkus nebo styl.

Zároveň mě velmi baví možnost využít svůj jiný pohled na herecké obsazení. Než jsem se pustila do práce, byla jsem se podívat na muzikál Nine – a najednou jsem získala jiný pohled na představení. Ne jako divák soustředěný na hru, ale jako kritické oko. Hlavou mi tehdy probíhalo, které postavě by se daly kostýmem opticky korigovat proporční nedostatky a jak naopak vyzdvihnout klady, prodloužit nohy apod. Chtěla jsem maximálně využít své zkušenosti, které jsem za roky módního koučigu získala.

Když pracuji s individuálním klientem ve svém ateliéru, přichází on za mnou, sám, o své vůli a s důvěrou. Tady je to o trochu těžší. Na první zkoušce všechno ještě vypadá jako pytel a ne každý si dokáže alespoň částečně představit, jak má jeho kostým nakonec vypadat, včetně finálního dozdobení aplikacemi a doplňky. Konkrétně u Footloose je velká většina konečného dojmu kostýmu tvořena botami či charakteristickým zdobením.

S provozem se seznamuji za pochodu, spoustu věcí musím řešit selským rozumem – jak to udělat nejen výtvarně, ale především technologicky, jak si vše rozplánovat. Také jsem do té doby většinu herců v obsazení neviděla osobně. Jakmile jsem dostala první verzi obsazení, hned jsem si sedla na internet a každého člověka jsem si „vygooglila“, abych měla představu, jak vypadá. Samozřejmě postava „scénářová“

F o o t L o o S e

Když jsme na posledním schvalovacím sezení s panem režisérem procházeli kostýmy a on to komentoval způsobem „no, a na tuto postavu máme 25 haléřů“, tak jsem se zasmála v domnění, že vtipkuje. Teď už chápu, že to myslel opravdu.

V Americe jsem nějakou dobu pracovala a shodou okolností v jednom z nejsevernějších států u hranic Kanady, kde bylo prostředí velmi podobné tomu, v němž se muzikál odehrává. Stačilo zavřít oči a představit si lidi, s kterými jsem pracovala. Chodili v leviskách, kovbojských kloboucích a kožených botách. Oživilo mi to všechny hezké vzpomínky, které jsem zde během studií střední školy prožila.

Co je pro vás v téhle práci nového?

•

Realizace nápadů je v divadle ztížena finančními možnostmi, nemůžete se rozmáchnout a pustit fantazii ze řetězu…

Co vás na Footloose baví a inspiruje? Čerpáte podněty i ze svého pobytu v USA?

p r e M i e r y

šenosti a propojovat s těmi dřívějšími. Je pravda, že když jsem tuto výzvu přijala, netušila jsem, co vše to může obnášet. Ale na každém novém projektu se člověk něco učí „pro příště“: čím to teď bude těžší, složitější, náročnější, tím více úlevy to přinese, pokud přijde někdy další podobná šance.

2 1

je jedna věc a herecká druhá. Snažila jsem se tyto jejich dva principy skloubit. Jistě vás tedy potěší, že vedoucí kostýmní výroby Jan Prýmek si velmi cení vaší pracovitosti i pečlivosti přípravy, která krejčovým usnadňuje práci. Tuto výzvu a zkušenost beru jako ohromný závazek: když do mě někdo vkládá svoji víru, nechci ho zklamat. O to víc jsem teď nervózní, aby vše dopadlo dobře a splnila jsem očekávání. Nebudu skrývat, jsem prostě perfekcionista. Není to jednoznačně pozitivní vlastnost, ale doufejme, že tady se do konečného výsledku promítne pozitivně a že budou všichni spokojení, diváky nevyjímaje. Eva Ichová

Kristýna bečvářová a Kamila Vodochodská při kostýmní zkoušce

SCÉNOGRAF MICHAL SVĚTLÍK Předpokládám, že např. tvorba výstavních expozic, kterým se věnujete i v zahraničí, je pro práci v divadle docela dobrou průpravou. Co ze své různorodé výtvarné praxe jste při řešení scény nejvíce zúročil? Je pravda, že tvorba veletržní expozice a divadelní scény vyžaduje schopnost určité prostorové orientace, ale prostor divadelního jeviště je naprosto specifický. Pohled na scénu okem diváka je pouze z určitých úhlů, proto je nutné pracovat i s hloubkou jeviště a jeho perspektivou. Nemám zdaleka tolik praxe pod divadelní střechou jako na evropských scénách veletržních expozic, ale díky trpělivému a zkušenému dohledu pana Romana Meluzína naše společné dílo pomalu dostává jasné obrysy a muzikální náboj. Zaskočila vás v divadle nějaká nečekaná okolnost?

Footloose je o lásce, tanci a rokenrolu, především však o nespoutanosti a revoltě mládí. Jak podpoří hlavní téma muzikálu vaše scéna? Scéna je pouze jedním dílkem z pomyslného řetězu z celkového dojmu diváka, ale ne nepodstatným. Architektura je tvořena velmi jednoznačnou zkratkou. Sestava tří pohybujících se dvojic sloupů představuje během představení různé prostory příběhu (bar, tělocvičnu, kostel apod.) Podle toho, v jaké poloze sloupy budou sestaveny, vytvoří i odraznou plochu pro přední projekci, která bude spíše výtvarným situačním doplňkem než reálným ztvárněním prostoru. Působivou by měla být i zadní projekce, která bude vhodně doplněna prostorovým a bodovým nasvětlením scény. Vše ostatní je na správné energii tance, zpěvu a emoci celého pojetí představení. Vše se snažíme naznačit spíš zkratkou a nechat diváka domyslet a individuálně si dotvořit. Je to moje první zkušenost s divadelní scénou a musím ocenit nespoutanost a výtvarnou volnost, s jakou se zde dá pracovat. A i když se mi s blížící se premiérou začíná špatně spát, jsem za tu příležitost velice vděčný. Ptala se Eva Ichová

p r e M i e r y

•

F o o t L o o S e

a N e B

t a N e C

N e N Í

Z L o Č i N

Do chvíle, než přijal úkol vytvořit scénický návrh pro novou inscenaci muzikálového souboru, věnoval se Michal Světlík divadlu spíše ´platonicky´. Již řadu let vytváří programy pro operu a muzikál, v reprezentativním výběru jeho návrhy představila v červnu loňského roku výstava ve foyer Velkého divadla, kde vystavoval společně se svým otcem, jubilujícím Zdeňkem Světlíkem.

Jen díky vstřícnému a velmi kolegiálnímu chování celého realizačního týmu, který muzikál Footloose připravuje, mi zatím nic nestálo v cestě natolik, abych byl nucen změnit svůj výtvarný záměr. Uvidíme při technických zkouškách, jestli záměr pohyblivých sloupů v kombinaci s projekcí vytvoří tu požadovanou atmosféru. Je potřeba udržet dominanci scény a projekce v určitých mezích, aby nezasahovala do tanečního a pěveckého pojetí celého představení. Dou-

fám, že se to ve výsledku správně prolne a přinese divákovi ucelený zážitek.

scénické návrhy M. světlíka 2 2

LA VALSE, BOLERO, CARMINA BURANA

PREMIÉRA

Maurice Ravel, Carl Orff Premiéra 8. června 2013 ve Velkém divadle

Dirigent Jiří Štrunc • režie a choreografie zdeněk Prokeš • Scéna Vladimír soukenka • Kostýmy Josef Jelínek • Dramaturgie zbyněk brabec Sbormistr zdeněk Vimr • ii. dirigent Jiří Petrdlík

Soprán Olga Jelínková / Radka sehnoutková • tenor Jaroslav březina / tomáš Kořínek • Baryton zdeněk hlávka / Jiří hájek Tančí: Jarmila Dycková • Nela Mrázová / Nikola Pažoutová / Kateřina Štruncová • Monika Mašterová / Colombe Hays / Anna Srncová Petr Hos / Pavel Tručka • Milan Maláč / Martin Šinták • Richard Ševčík • Jarmila Dycková / Nela Mrázová • Petr Hos / Milan Maláč / Richard Ševčík

ORFFOVY CARMINA BURANA A RAVEL

Choreograf zdeněk Prokeš

Poslední červnová premiéra souboru opery je tak trochu výjimečná. Není to totiž jen premiéra operního souboru, byť na ní má dominantní podíl. V první části večera vystoupí totiž také členové baletního souboru. Na úvod zazní dvě významná díla Maurice Ravela v tanečním provedení – La Valse a slavné Bolero. Druhá část je potom vyhrazena koncertnímu provedení jedné z nejhranějších skladeb, které byly napsány ve 20. století, Orffově kantátě Carmina burana.

Ravelovo Bolero patří nejen k nejznámějším skladbám svého autora, ale je zároveň jednou z nejčastěji uváděných skladeb 20. století v koncertních síních. Bolero napsal Ravel pro Idu Rubinsteinovou, která je tančila v choreografii Bronislavy Nižinské jako jediná sólistka, jíž sekundovalo dvacet tanečníků. Premiéra se konala v pařížské Národní opeře 22. listopadu 1928. Bolero je starý španělský tanec, který vytvořil v roce 1780 Sebastian Zerezo na španělském dvoře v Cádizu. Byl tančen dvěma tanečníky za doprovodu kastanět a citery, příp. dalších nástrojů. Ravel vytvořil moderní verzi tohoto starého tance. Carmina burana Carla Orffa (1895–1982) patří, podobně jako Ravelovo Bolero, k nejčastěji uváděným skladbám 20. století. Jsou první částí trilogie Trionfi (spolu s částmi Catulli Carmina a Trionfo di Afrodite). Za-

zněly poprvé 8. června 1937 ve Frankfurtu nad Mohanem. Bylo to provedení scénické, režii měl Oskar Wälterlin. Carmina burana jsou označovány jako scénická kantáta a bývají proto provozovány jak v divadle, tak (častěji) na koncertním pódiu. Vznikly v letech 1935–36 na texty středověkých vagantských písní – náboženských, milostných, pijáckých, satirických. Pocházejí z 11.–13. století a jsou psány v různých jazycích – v němčině, latině a starofrancouzštině. Výběr písní vypráví o vrtkavosti štěstěny a prosperity, o pomíjivosti života, radosti z návratu jara a o nebezpečí přehnaného pití, obžerství, hazardních her a chtíče. Orff patří k těm nemoha skladatelům, které poznáme po zaznění několika málo taktů jeho díla. Jeho osobitý sloh je založen na pregnantní rytmice a na výrazném využití širokého spektra bicích nástrojů. Koncertním provedením scénické kantáty Carmina burana, v němž bude mít velkou příležitost především operní sbor, večer vyvrcholí. Zbyněk Brabec

B u r a N a

nislava Nižinská vytvořila choreografii pro Idu Rubinsteinovou. Premiéra jevištního ztvárnění La Valse se konala 12. ledna 1929 v Monte Carlu.

B o L e r o , v a L S e , L a • p r e M i e r y

V roce 1919 obdržel nabídku šéfa Balletu russes Sergeje Ďagileva, aby pro tento ruský soubor působící v Paříži napsal balet na téma „Vídeň a její valčíky“. Tak vznikla poměrně krátká skladba La Valse, kterou Ravel dokončil následujícího roku. Ďagilev nakonec dílo do svého repertoáru nepřijal. Skladba zazněla koncertně poprvé 12. prosince 1920 v Paříži. Na jeviště se La Valse dostal až o osm let později, kdy Bro-

C a r M i N a

Maurice Ravel (1875–1937) patří vedle Clauda Debussyho k nejvýznamnějším představitelům francouzského impresionismu. Jeho tvorba je nesmírně bohatá. Ravel psal jak skladby pro orchestr, tak díla komorní, řadu písní, dvě opery (v Plzni jsme před nedávnem uvedli jeho Španělskou hodinku) i díla baletní.

zdeněk Prokeš, Josef Jelínek, Vladimír soukenka 2 3

Primátor Martin baxa, Jan burian, Pavel Pavlovský

František topič, andrea svobodová a orchestr dJKt

Poslanec PČR Jiří Pospíšil a ředitel dJKt Jan burian

13. DIVADELNÍ PLES 1. března 2013 ovládl velký sál Měšťanské besedy divadelní ples. Specifická atmosféra, přítomnost umělců ze všech souborů Divadla J. K. Tyla a program, podporující slavnostní a radostnou náladu, tradičně přilákal mnoho příznivců divadla, mezi nimiž bylo vidět řadu známých plzeňských osobností.

M O Z A I K A

Ples zahájil spolu s ředitelem DJKT Janem Burianem primátor města plzně Martin Baxa, večerem provázel přítomné pavel pavlovský. Za doprovodu orchestru DJKT pod taktovkou Jiřího Petrdlíka vířili po parketu mladí členové baletu při melodiích ze Straussova Netopýra a Nedbalovy Polské krve, operní, operetní i muzikáloví pěvci se představili v ukázkách z Polské krve a Růže z Argentiny. Půlnoční překvapení připravil se svým souborem šéf baletu Jiří Pokorný.

Jozef hruškoci, Petra Vraspírová 2 4

J. dycková, z. Rohlíček, J. bezděk, M. Švábová, P. Pavlovský

Manželé Kateřina a Čeněk bornovi, Ludvík Rösch, Jan burian, anna Röschová

VÝROČNÍ ZASEDÁNÍ UMĚLECKÉ RADY DIVADLA J. K. TYLA

eva herinková, Martin baxa, Jan burian, Vlasta Formánková, Ilja Racek

Umělecká rada DJKT se při svém jednání 8. dubna seznámila s Výroční zprávou DJKT za rok 2012, která se stala východiskem pro zhodnocení uměleckých a hospodářských výsledků v uplynulém roce. UR ocenila rozsah umělecké činnosti DJKT i její úroveň, s uznáním kvitovala vyrovnané hospodaření i dosažené procento návštěvnosti. V souvislosti s nástupem stávajícího ředitele DJKT Jana Buriana od 1. 8. 2013 do funkce generálního ředitele Národního divadla doporučila umělecká rada zřizovateli jmenovat na dobu určitou (tj. na sezonu 2013/2014) ředitelem DJKt Mgr. Ilju Racka, Ph.D. V roce 2014 bude dokončena výstavba nového divadla, bude nutno provést zkušební provoz nové budovy a zajistit přestěhování z Komorního divadla. Ilja Racek, který byl v posledním desetiletí ředitelem Televizního studia ČT Ostrava, pracoval předtím mj. sedm let jako ředitel čtyřsouborového Národního divadla moravskoslezského v Ostravě a má sdostatek zkušeností, aby plány připravené pro toto období mohl realizovat.

Ladislav smoček, Viktor Viktora Roman Meluzín, Juraj deák, alena svobodová

Umělecká rada dále doporučila vypsat výběrové řízení na post ředitele DJKT s nástupem od sezóny 2014/2015. Umělecká rada i představitelé města a krale poděkovali doc. MgA. Janu Burianovi za práci pro DJKT v letech 1995–2013.

M O Z A I K A

-ich-

Petr Kofroň, Ilja Šmíd, Jiří Pokorný 2 5

STAVBA NOVÉHO DIVADLA POKRAČUJE 1. Ve vstupním prostoru z Palackého ulice se rýsují šachty výtahů pro diváky 2. Provozní budově chybí už jen poslední patro 3. Divadelní studio ještě z ptačí perspektivy, než bude zastropeno železnou konstrukcí; vpravo otvor pro dopravu dekorací ze skladu, nad ním se rýsuje okno kabiny zvukařů a osvětlovačů 4. Sklad palet (kontejnérů) pro uskladnění dekorací, uprostřed bude točna pro manipulaci s paletami, vpravo tzv. dekorační výtah 5. Budoucí atrium mezi divadlem a provozní budovou (vpravo), které budou propojeny zateplenými krytými mosty v úrovni 4. podlaží provozní budovy. Vlevo vzestupná šikmina hlediště, která bude mít sestupný protějšek v přední části. Pod nimi bude umístěna kavárna přístupná z atria, s možností letního sezení venku. 6. Pohled z úrovně poslední řady v hledišti na jeviště, zastavěné lešením pro instalaci nosníku rozdělujícího jevištní a hledištní část Foto Jaroslav Möller

1

5

2

M O Z A I K A

3

2 6

6 4

2 7

M O Z A I K A

POMOZTE SVÉMU DIVADLU Informační kampaň Asociace profesionálních divadel ČR. Pomozte svému divadlu, upozorňující na neřešený systém financování regionálních divadel, odstartovala v září minulého roku, kdy se ve městech po celé České republice uskutečnila představení regionálních divadel pod širým nebem. Seriál vystoupení symbolicky vyvrcholil na piazzettě Národního divadla, kde během šesti dní vystoupilo přes dvacet divadelních souborů z regionů. Kampani vyjádřili ve většině měst jasnou podporu také starostové, stranou nezůstala ani akademická obec a známé herecké osobnosti. Za kampaň se také postavila Herecká asociace a Asociace symfonických orchestrů a pěveckých sborů ČR. Petiční archy s požadavkem, aby stát plnil schválenou Koncepci účinnější podpory umění na léta 2007–2013, konkrétně její oblast týkající se Programu státní podpory profesionálních divadel a profesionálních

symfonických orchestrů a pěveckých sborů, a ve spolupráci s kraji a městy vytvořil jasný systém kooperativního financování regionálních divadel, podepsalo do konce minulého roku 34 572 občanů. Petiční archy do rukou předsedy Senátu Milana Štěcha předal 21. března 2013 v sídle Senátu PČR zástupce petičního výboru, předseda Asociace profesionálních divadel doc. MgA. Jan Burian. Na snímku zleva: Předseda Senátu Milan Štěch, senátor Jiří Šesták – člen výboru Asociace profesionálních divadel, předseda Asociace profesionálních divadel Jan Burian, člen výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice – senátor Karel Kapoun a místopředseda téhož výboru senátor Jaromír Jermář.

FAUST A MARKÉTKA POD TAKTOVKOU FRANTIŠKA DRSE Při představení slavné Gounodovy opery 21. května 2013 vystoupí za dirigentským pultem František Drs. Vedení opery a orchestru vzdává tímto hold svému emeritnímu členu při příležitosti jeho 60. narozenin.

Ondrej Mráz (Mefistofeles), Richard Samek (Faust)

V popředí vlevo svatopluk sem (Valentin) - FaUst a MaRKétKa

JAK SKLOUBIT LÁSKU K DIVADLU S LÁSKOU MATEŘSKOU? Také o tom při únorových Hereckých setkáních v Masných krámech vyprávěly mladé umělkyně Divadla J. K. Tyla, které jsou zároveň šťastnými maminkami malých dětí: sólistka opery Jana Foff Tetourová, herečka Klára Kovaříková a sólistka baletu Zuzana Hradilová. Posledně jmenovaná vychovává s manželem Miroslavem, rovněž sólistou baletu DJKT, dokonce tři syny. M O Z A I K A

Za klavírního doprovodu Ivany Janečkové pořad uváděli Jiří Šantora a Jiří Hlobil. Klára Kovaříková, Jana Foff tetourová, zuzana hradilová (foto Jiří Šantora) 2 8

ARTUŠ A JEHO RYTÍŘI VYRAZÍ ZA SVATÝM GRÁLEM JIŽ PO ŠEDESÁTÉ

Jan Kaštovský (Patsy), Radek Štědronský Shejbal (Sir Robin), Jan Kříž (Sir Lancelot), Jiří Untermüller (Král Artuš), Roman Říčař (Sir Galahad), Bronislav Kotiš (Sir Bedevere)

Poslední představení Monty Python´s Spamalot v této sezoně připadá na dopoledne 20. června. Bude to zároveň jubilejní, již šedesáté představení oblíbeného titulu, který se díky neutuchající přízni diváků drží na repertoáru déle než tři roky. DJKT ho uvedlo v české premiéře 6. 3. 2010 a v hlasování čtenářů týdeníku MF SEDMIČKA byl označen za kulturní událost roku 2010. Milují ho nejen diváci všeho věku, postavy muzikálu láskyplně vykrádajícího film „Monthy Python and the Holy Grail“ se zadřely hluboko pod kůži i svým interpretům. Jejich výkony ocenili odborníci již v začátcích: při nominaci zpěvačky Dashy na Cenu Thálie za rok 2010 přihlédla porota i k jejímu excelentnímu ztvárnění Jezerní dámy v inscenaci Monty Python´s Spamalot Divadla J. K. Tyla, v širších nominacích na Cenu Thálie byl i představitel Krále Artuše Jiří Untermüller. Dlužno podotknout, že na hřejivém výsluní diváckého zájmu i nadále zrají výkony všech jako víno.

Radek Štědronský shejbal (sir Robin)

M O Z A I K A

Roman říčař (sir Galahad), dasha (Jezerní dáma)

bronislav Kotiš, Roman říčař 2 9

JUBILEA V KVĚTNU – SRPNU 2013 ČTYŘLÍSTEK DIRIGENTŮ r. 1981 do svého odchodu do Národního divadla v r. 1987. Od r. 1992 žije v Německu, hostuje na mnoha světových pódiích. V DJKT stanul znovu za dirigentským pultem v r. 1966 při uvedení Verdiho Requiem a o tři roky později tu dirigoval symfonický koncert. V l. 2005–2008 byl šéfdirigentem Plzeňské filharmonie.

František Belfín

Na červenec připadnou nedožité 90. narozeniny dirigenta Františka belfína (11. 7. 1923 – 25. 2. 1997). Od r. 1947 působil v DJKT, 1951–55 jako šéf operního

Své šedesáté narozeniny oslaví 21. května dirigent František drs, který do DJKT nastoupil jako koncertní mistr operního orchestru v r. 1974. Od r. 1982 se začal věnovat dirigování a jako stálý dirigent plzeňské opery působil až do r. 1997. Hudebně nastudoval řadu baletních titulů (Špalíček, Spící krasavice, Romeo a Julie ad.), z českých operních skladatelů se nejčastěji vracel ke Dvořákovi (Čert a Káča, Rusalka, Jakobín), ze světových k Verdimu (Bohéma, Rigoletto, Maškarní ples). Na Gounodova Fausta a Markétku, jehož nastudoval v roce 1993, si bude moci zavzpomínat 21. května 2013, kdy bude dirigovat tento titul ve Velkém divadle právě při příležitosti svého životního jubilea. O týden později, 28. května, si připomeneme 130. výročí narození významného českého dirigenta a hudebního pedagoga Václava talicha (28. 5. 1883 –16. 3. 1961), jehož jméno je spojováno především s Českou filharmonií. Během svého působení v plzeňské opeře1912–16 nastudoval téměř tři desítky operních titulů, mezi nimi např. dva wagnerovské (Lohengrin, Rienzi).

J U B I L E A

Řady šedesátníků rozšíří 1. července Jiří Malát, který byl dirigentem opery DJKT od

Eduard Vojan (Hamlet)

EDUARD VOJAN (5. 5. 1853 – 31. 5. 1920)

Jiří Malát

orchestru. Poté proslul jako šéfdirigent Filmového symfonického orchestru v Praze, kromě toho se věnoval i komponování filmové hudby.

MILOŠ STRÁNSKÝ 5. května oslaví 75. narozeniny herec Miloš Stránský, jehož život je osudově spojen s Horáckým divadlem v Jihlavě, kde rovněž dlouhá léta řediteloval. Ještě předtím byl krátce členem činohry Divadla J. K. Tyla (1964–1965). Po odchodu do důchodu se do Plzně vrátil a spolupracuje s činoherním i muzikálovým souborem. V inscenaci Je třeba zabít Sekala se na jevišti konečně setkává se synem Martinem, který v této době završuje Plzni již dvacetiletou éru.

Bohumír Liška, Václav Talich, Jan Hanuš, Ferdinand Pujman 3 0

Sedm plodných let strávil na plzeňském jevišti také jeden z největších českých herců, který se narodil před 160 lety. Herecké dozrávání Eduarda Vojana je spjato zejména s Pavlem Švandou ze Semčic, jenž v Plzni v tomto období také dva roky řediteloval. Další příležitosti poskytl Vojanovi ve Švandově divadle v Praze a položil tak základ ke splnění jeho snu – angažmá v Národním divadle. Tam Eduard Vojan působil od roku 1888 až do konce svého života.

M. Stránský, S. Topinková Fořtová – GYPSY

ZORA JIRÁKOVÁ

LIBUŠE STAŇKOVÁ

9. 7. 1923 – 23. 3. 2008

Šedesátiny oslaví sólistka operety a muzikálu 24. května. Na plzeňská divadelní prkna vstoupila ve 14 letech jako externistka v operetním sboru. Touha hrát divadlo ji počátkem 70. let zavedla do Teplic, kde ztvárnila téměř stovku muzikálových i operetních rolí, mezi nimiž nechyběly ani ty největší. Do Plzně se vrátila v r. 1994, od r. 2007 pracuje jako nápověda. V DJKT si zahrála mj. Paní Weberovou v Domě u tří děvčátek, Biancu v Paganinim, Tetu Lízu v Ohňostroji, Lori v Zemi úsměvů, Fortnýřku v Mam´zelle Nitouche. Krom klasických muzikálů jako Řek Zorba, Muž z kraje La Mancha jsme měli příležitost vidět ji např. i v Mechanickém pomeranči.

Před 90 lety se narodila Zora Jiráková, členka plzeňské činohry v l. 1951–1966. Dlouhá léta poté působila v pražském Divadle J. Wolkera. Na filmovém plátně debutovala rolí Matky v Kachyňově Trápení v r. 1961, od toho data se odvíjí řada dalších filmových i televizních rolí. Z její plzeňské éry jmenujme např. Dorotku ve Stakonickém dudákovi, kterou si zahrála ve dvou inscenacích, Porcii v Kupci benátském, Lady Macbeth či Soňu ve Stýčku Váňovi.

J. Konečný, M. Rybák – DVA NA KONI, JEDEN NA OSLU

MILAN RYBÁK (25. 6. 1943 – 10. 2. 2004) Milan Rybák, jehož nedožité sedmdesátiny si připomeneme koncem sezony, strávil v plzeňské činohře více než polovinu svého života. Od nástupu v r. 1968 do posledního vystoupení na sklonku r. 2002 v roli Hraběte Riverse v Richardu III. tu odehrál přes stovku rolí. Rejstřík jeho postav obsáhl od úvodního klauna Augusta v Kohoutově hře např. Tybalta v Romeovi a Julii, Aramise ve Třech mušketýrech, Strakonického dudáka, nezapomenutelného výpravčího Hubičku v Ostře sledovaných vlacích a konečně i vytouženého Cyrana z Bergeracu.

MILAN BÜRGER

RUDOLF KUTÍLEK

Abrahámoviny oslaví v červnu basista Milan Bürger (nar. 10. 6. 1963), sólista opery v l. 1991–97. Ještě před dosažením 30 let tu zpíval mj. Basilia v Lazebníku sevillském, Sarastra v Kouzelné flétně a Hraběte Horna v Maškarním plese; třicítka ho zastihla jako Mefistofela ve Faustovi a Markétce. Z dalších rolí připomeňme alespoň Dapertutta, Mirakla, Lindorfa a Coppélia z Hoffmannových povídek nebo Sparafucila v Rigolettu a Filipa II. v Donu Carlosovi.

(8. 7. 1923 – 15. 4. 2005)

Svou bohatou divadelní zkušenost zúročil Rudolf Kutílek jako režisér řady operetních titulů: Zlatá paní mistrová, Orfeus v podsvětí, Veselá vdova , Mam’zelle Nitouche, Polská krev, Podskalák či Paganini. V roce 2004 byla Rudolfu Kutílkovi Nadací Život umělce udělena cena Senior prix. Eva Ichová

Do angažmá v Plzni byl přijat v r. 1947, s jevištěm se rozloučil po sedmapadesáti letech rolí Vrchního eunucha při derniéře Země úsměvů (19. 6. 2004). Z bezpočtu jeho postav připomeňme spíš jen namátkou titulní postavy, které vytvořil v Dobrém vojáku Švejkovi (1960) či Orfeovi v podsvětí (1963), Saturnina Bramboru v Podskalákovi, Celestina v Mam‘zelle Nitouche, milovaného Doolittla, ale i plukovníka Pickeringa v My Fair Lady, Kolomana Župana v Cikánském baronovi či Osgooda v muzikálu Sugar. Ve svém živlu byl ve hrách Voskovce a Wericha Nebe na zemi, Těžká Barbora, Kat a blázen, Pěst na oko a Golem.

J U B I L E A

M. Bürger (Mefistofeles) – FAUST A MARKÉTKA, 1993

Na jednu z legend plzeňské operety, Rudolfa Kutílka, budeme vzpomínat nejen 8. července při příležitosti jeho nedožitých 90. narozenin, mnoho diváků si v souvislosti s novým uvedením Divotvorného hrnce oživí i nezapomenutelného vodníka Čochtana v jeho podání.

Z. Jiráková a F. Krahulík – SESTUP ORFEŮV, 1963

J. Miegl, R. Kutílek (Čochtan) – DIVOTVORNÝ HRNEC 3 1

PROGRAM KVĚTEN VELKÉ DIVADLO 01.

St

nehraje se

02.

Čt

FAUST A MARKÉTKA

03.

Pá

04.

2 0 1 3 K v ě t e N

St

nehraje se

M1

02.

Čt

MILUJU TĚ, ALE…

muzikál

SESTUP ORFEŮV

činohra

V4

03.

Pá

NOC NA KARLŠTEJNĚ

muzikál

So

JAK SE VÁM LÍBÍ

činohra

premiéra, P

04.

So

ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA

muzikál

05.

Ne

PRODAVAČI SNŮ

muzikál

05.

Ne

PYGMALIÓN 16.00

činohra

Z1

06.

Po

nehraje se

06.

Po

nehraje se

07.

Út

O RUSALCE 10.00 a 11.30

pro seniory

opera/pro děti

foyer zadáno

07.

Út

RŮŽE Z ARGENTINY

opereta

K1

JAK SE VÁM LÍBÍ

činohra

V5

08.

St

NINE

muzikál

S4

činohra

V2

09.

Čt


činohra

K7

08.

St

SESTUP ORFEŮV

09.

Čt

FAUST A MARKÉTKA

opera/tit

V3

10.

Pá

TAKOVÁ ŽENSKÁ NA KRKU

činohra

K12

10.

Pá

TOSCA

opera/tit

V8

11.

So

PYGMALIÓN

činohra

pro seniory

11.

So

MONTY PYTHON‘S SPAMALOT

12.

Ne

nehraje se

12.

Ne

ANNA KARENINA

13.

Po

nehraje se

13.

Po

nehraje se

14.

Út

KOUZLO 4D

činohra

S3

14.

Út

TOSCA

15.

St

LAKOMEC 11.00

16.

Čt

ANNA KARENINA

17.

Pá

FAUST A MARKÉTKA

18.

So

PRODAVAČI SNŮ

19.

Ne

ŠANSON? VZPOMÍNKA NA RUDOLFA PELLARA 10.30 a 13.00 LAKOMEC

•

01. opera/tit

TAJEMSTVÍ

p r o g r a M

KOMORNÍ DIVADLO

20.

Po

nehraje se

21.

Út

FAUST A MARKÉTKA

22.

St

JAK SE VÁM LÍBÍ

23.

Čt

TAJEMSTVÍ

24.

Pá

MACBETH

25.

So

ŠÍPKOVÁ RŮŽENKA

26.

Ne

27.

muzikál balet

V17

opera/tit

V1

15.

St

RŮŽE Z ARGENTINY

opereta

K6

činohra

zadáno

16.

Čt


činohra

K11

opera

V10

17.

Pá


činohra

K8

balet

V11

18.

So

PYGMALIÓN

činohra

opera/tit

V12

19.

Ne

KRVAVÁ SVATBA

muzikál

S18

20.

Po

nehraje se

foyer koncert

21.

Út


22.

St

KRVAVÁ SVATBA

23.

Čt

KOUZLO 4D

činohra

balet

K17

činohra

K9

balet

K14

činohra

KMD

balet

S6

opera/tit

V9

24.

Pá

SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ

činohra

V14

25.

So


muzikál

premiéra, A

opera

V7

26.

Ne

PYGMALIÓN 14.00

činohra

N1/3

činohra

S2

27.

Po

nehraje se

28.

Út


muzikál

K5

nehraje se

29.

St

NINE

muzikál

Po

nehraje se

30.

Čt


muzikál

28.

Út

TOSCA

31.

Pá


činohra

29.

St

POLSKÁ KREV

opereta

V6

DIVADLO V KLUBU

30.

Čt

JAK SE VÁM LÍBÍ

činohra

S7

15.

St

ENIGMATICKÉ VARIACE

činohra

31.

Pá

POLSKÁ KREV

opereta

29.

St

OŠKLIVEC

činohra

31.

Pá

LIDSKÝ HLAS

Změna programu vyhrazena. 3 2

balet

opera/tit

opera

S5

PROGRAM ČERVEN KOMORNÍ DIVADLO

So

LAKOMEC

01.

So

MILUJU TĚ, ALE…

02.

Ne

NÁPOJ LÁSKY 14.00

02.

Ne

EDITH – VRABČÁK Z PŘEDMĚSTÍ

03.

Po

nehraje se

03.

Po

nehraje se

04.

Út

JAK SE VÁM LÍBÍ

činohra

V1

04.

Út


05.

St

SESTUP ORFEŮV

činohra

S4

05.

St

KRVAVÁ SVATBA

06.

Čt

TAJEMSTVÍ

opera

M1

06.

Čt


07.

Pá

JAK SE VÁM LÍBÍ

činohra

V8

07.

Pá

EVITA

08.

So

BOLERO, CARMINA BURANA

balet, kantáta

premiéra, P

08.

So

PYGMALIÓN

09.

Ne


balet, kantáta

V17

09.

Ne

nehraje se

10.

Po

nehraje se

10.

Po

nehraje se

11.

Út

FAUST A MARKÉTKA

opera/tit

V5

11.

Út


činohra

K13

12.

St

TOSCA

opera/tit

V10

12.

St

NINE

muzikál

K2

13.

Čt

JAK SE VÁM LÍBÍ

činohra

V11

13.

Čt

KRVAVÁ SVATBA

balet

K7

14.

Pá

ŠÍPKOVÁ RŮŽENKA

14.

Pá


činohra

K4

15.

So

DON GIOVANNI

S9

16.

Ne

JAK SE VÁM LÍBÍ 14.00

17.

Po

nehraje se

18.

Út

MONTY PYTHON‘S SPAMALOT 11.00

muzikál

JAK SE VÁM LÍBÍ TOSCA

20.

Čt

MONTY PYTHON‘S SPAMALOT 11.00 TOSCA

naposledy, N2

balet

balet

muzikál

K1

balet

K10

činohra

K3

muzikál rocková opera činohra

opera/tit

naposledy/ S18

15.

So

PYGMALIÓN

činohra

činohra

D1

16.

Ne

RŮŽE Z ARGENTINY

opereta

17.

Po

nehraje se

zadáno

18.

Út


muzikál

K9

činohra

V9

19.

St

NOC NA KARLŠTEJNĚ

muzikál

KMD

opera/tit

V14

20.

Čt

SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ

balet

S5

muzikál

zadáno

21.

Pá


muzikál

S6

opera/tit

V3

22.

So

GARDEROBIÉR

činohra

premiéra, A

balet, kantáta

V4

23.

Ne

KOUZLO 4D 16.00

činohra

Z1

24.

Po

nehraje se

25.

Út

ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA 11.00

muzikál

zadáno

26.

St

GARDEROBIÉR

činohra

K6

27.

Čt

ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA 11.00

muzikál

zadáno

GARDEROBIÉR

činohra

S7

muzikál

K8

opera

naposledy

činohra

předpremiéra

21.

Pá


22.

So

NETOPÝR

23.

Ne

TAJEMSTVÍ 14.00

24.

Po

PROMOCE ZČU

25.

Út

LAKOMEC

činohra

S3

26.

St

MACBETH 11.00

činohra

zadáno

opera/tit

V2

28.

Pá


opereta

V7

29.

So

VYSTOUPENÍ BALETNÍ ŠKOLY DJKT 16.00 a 19.00

balet

V12

30.

Ne

nehraje se

TOSCA

naposledy

opereta opera

N1/3

27.

Čt

POLSKÁ KREV

28.

Pá

ANNA KARENINA

29.

So

nehraje se

DIVADLO V KLUBU

30.

Ne

nehraje se

5.

st

LIDSKÝ HLAS

28.

Pá

KRÁSKA Z LEENANE

–TIT– u cizojazyčných operních titulů je použito titulkovací zařízení Vstupenky lze zakoupit i na představení označená skupinou!

2 0 1 3

St

opera/tit

muzikál

Č e r v e N

19.

činohra

Není-li uvedeno jinak, představení začínají v 19 hodin. Předprodej vstupenek na červnová představení DJKT od středy 15. května 2013.

•

01.

p r o g r a M

VELKÉ DIVADLO

2013 PLZEN.CZ

Recommend Documents