ročník 13.
2/2012
Zajímavosti a informace nejen
z Domova Korýtko
Slovo na úvod Milí čtenáři Zpravodaje Korýtko, je pro Vás připraveno nové letní vydání časopisu, který Vás informuje o důležitých událostech, které se odehrály v minulém čtvrtletí v Domově Korýtko. Také jsme pro Vás připravili zajímavosti, které Vás zaujmou. Budeme rádi za Vaše vlastní příspěvky, kterými můžete tento časopis obohatit. Příspěvek nám může poslat kdokoliv. Odkaz kam můžete posílat své příspěvky, které rádi zveřejníme: Bc. Karla Janečková Venháčová středisko B4 e-mail:
[email protected]
Příjemné chvíle strávené s naším časopisem Vám přeje Vaše Redakce KORÝTKO
__________________________________________
Naše talenty
Na návštěvě uživatele Pavel Chlebíček působil na první pohled mladistvě a dost sympaticky. Podle mne měl docela právo na občasné připomínky k naší práci. Nejsme stroje, jsme jenom lidé se svými pracovními i soukromými starostmi, chybička se sem tam vloudí. Zaklepala jsem na dveře jeho pokoje. „Dále!“ Ozval se Chlebíček poněkud nerudně. Vstoupila jsem, nasadila jsem pokud možno příjemný a usměvavý obličej. „Byla jsem ustanovena Vaší klíčovou pracovnicí, mám za úkol provázet Vás službou. Můžete se na mne obracet v jakýchkoliv problémech, které souvisí s prací personálu.“ Díval se na mne těmi svými brýlemi pronikavě, měla jsem pocit, že mi vidí do každého koutku mé duše. Připadala jsem si jako svlečená. Cítila jsem jeho převahu a svou nedostatečnost. Vzpomněla jsem si přitom, jak jsem neudělala přijímací zkoušky na pedagogickou fakultu a jak mi potom manžel poradil, co mám dělat dál. Jenomže já ho neposlechla, místo toho abych se pokoušela znovu, šla jsem pracovat do domova pro seniory. „Když myslíte, Adélko, že to bude přínos, tak to spolu zkusíme.“
Individuální plán Nejtěžší ze všeho pro mne jako „klíčovku“ pana Chlebíčka bylo pokusit se s ním dát dohromady jeho individuální plán. Na první pohled to tak nevypadalo, protože pan Chlebíček je člověk inteligentní, dobře komunikuje, takže na nějaké problémy to nevypadalo. Jenomže jsem nemohla počítat s jeho odporem k jakémukoli plánování vůbec.
„Adélko, co to je za pitomost, aby mi tady někdo na stará kolena plánoval můj život?!“ Musela jsem mu dosti dlouho vysvětlovat, že se to dělá proto, abychom mu mohli pomáhat při naplňování jeho přání a potřeb. „Podívejte se, Adélko, za komunistů se plánovalo všechno možné. Já jsem třeba v práci každý týden musel vyplňovat formulář, který se jmenoval Týdenní pracovní program. To byla taková pitomost, protože v naší práci se nikdy nedalo dost dobře všechno předvídat, tím méně naplánovat. Takže to v podstatě byla formalita, taky ty formuláře nikdo nečetl.“ Pomyslela jsem si, že má v podstatě pravdu, na druhé straně nám jako personálu pomáhá, když přesně poznáme potřeby těch, o které se staráme. Péče by se opravdu neměla poskytovat každému stejně a jsou tady také specifické potřeby uživatele, jejichž naplnění přispívá k pocitu pohody a skutečného domova. Tolik praví teorie a tak nám to také přednášeli na školení moudří lektoři. Takže jsem panu Chlebíčkovi tohle to vysvětlila. Zasvítily mu oči: „Takže kdybych se chtěl podívat například do kina, svezla byste mě tam, Adélko?“ Poněkud mě to vyvedlo z míry. To víte, když má člověk jako klíčový pracovník na starosti kromě pana Chlebíčka ještě pět dalších, přitom ještě musí stihnout ostatní práci a má na to pouze osm hodin směny, je to složité… (pokračování příště).
Mgr. Petr Chlebovský, C3
Nežijeme sami na pustém ostrově. Jsme členy jisté společnosti, komunity. Taková společnost myslících bytostí, která má každá svou vlastní individualitu a svoji vlastní hodnotovou hierarchii, je složitý systém. Předpokládá se, že se členové komunity aspoň na něčem dohodnou a vytvoří si tak pravidla soužití. Tato pravidla vytvářejí jakési mantinely, jejichž překračování je nežádoucí. Svoboda jedince končí zpravidla tam, kde by mohla ohrozit svobodu a práva těch druhých. Mantinely jsou dány jednak platným právním řádem naší vlasti, jednak pravidly platnými v místě našeho pobytu a působení. V našem případě je to samozřejmě náš domov.
Citlivá je problematika vztahů mezi uživateli a personálem. Musíme si být vědomi toho, že pracovnice v sociálních službách jsou taky jenom ženy, které mají kromě své práce také mnoho starostí doma. Dnešní doba je složitá. Klade na lidi v produktivním věku nemalé nároky. My, kteří máme svůj produktivní věk za sebou a užíváme si v domově pro seniory svého zaslouženého odpočinku, bychom měli být tolerantní a pokusit se být empatičtí. Přicházíme totiž jakoby z jiného světa. V čase našeho mládí nám možná bylo vštěpováno falešné vědomí nějakých neexistujících jistot. Tyto jistoty samozřejmě nikdy neexistovaly, to jenom papaláši před rokem 1989 je nám podsouvali. Pracovníci našeho domova jsou si vědomi, jaká je situace. Neexistují pro ně žádné pevné body jako možná pro nás tenkrát, když jsme byli produktivní. A jestli jsou na nás přátelští a milí, schopni každé naše přání splnit, musíme si toho dneska vážit a být na ně milí. Mgr. Petr Chlebovský, C3
Maminko, proč mě nechceš? Autor: Karel Kapoun Báseň do Zpravodaje Korýtko věnovala Marie Restlová, B4
Maminko, proč mě nechceš? Bojíš se, že se narodím? Vždyť ani nevíš, jsem-li dcera nebo syn. A což jsem z lásky nevzešel? Jen vzpomeň, jak vyznávalas lásku komusi. Tma chodila co noční hlídka kolem, milence vidět nikdo nemusí.
Bojíš se, že vezmu si více lžiček? Vždyť já bych z drobínků jen žil, jak žije vrabec prosebníček. Natrhal bych si lesních ostružin. Vždyť za válek jedli lidé kořínky a přece dala matka dítě do plínky.
Maminko, proč mě nechceš? Bojíš se, že máš malý byt? Mohu se jenom v koutku přikrčit. Vždyť tolik lidí spalo kdysi venku, když z domu zbyly trosky tesklivé.
Maminka skryla dítě pod halenku a vyšla ze sklepa jak z jeskyně. Maminko, proč mě nechceš?
Co až budeš chtít vody podat a osamělá marně zvoláš stokrát? Co až se změníš na stařenku? Kdo se Tě zeptá, maminko, co je Ti? Kdo s Tebou třeba chromou půjde ven? A komu jednou zemřeš v objetí? Maminko, proč mě nechceš? Bojíš se, že tatínka mít nebudu? Můžeš mi lhát, že odešel nám do války,
že výstřel roztrhl Vás jak pár holubů, že zanechal Ti dopis, brož a korálky. Nepřiznávej se, že jste se rozešli. Až půjdeš do práce, dáš mě do jeslí. Tak rád bych viděl růži, oblak, nebe a nejvíc, maminko má, Tebe. Maminko, proč mě nechceš? Snad najdu proti rakovině lék, proti stárnutí a začnu nový, nový věk. Popluji ke hvězdám na kosmické lodi, pro kmín Ti půjdu pěšky, jak se chodí. Kosmický světáček už budu, Snad domů se vrátím, s Tebou se polaskat.
Nejdůležitější události v kostce 10. 4. 2012 v kulturní místnosti proběhla VELIKONOČNÍ VESELICE. K poslechu hrála muzikantská dvojice Franta a Věrka. 24. 5. 2012 jsme pořádali tradiční již XV. ročník KUŽELKOVÉHO TURNAJE, kterého se zúčastnilo celkem 13 týmů z různých i mimoostravských domovů pro seniory. Mezi přespolní patřili sportovci z Domovů v Hlučíně, Kyjovicích na Opavsku, Karviné a Orlové. Nejúspěšnějším týmem se stal Domov Čujkovova, Ostrava-Zábřeh. Naši reprezentanti paní Kleckerová z C2, paní Čížová z C1, pan David z C1 a pan Pavlonka z B2 se umístili na 4. místě. Gratulujeme!!! Ceny pro vítěze věnoval ing. Adam Rykala (ČSSD), poslanec parlamentu ČR. Ceny předali starosta ÚMOb-Jih Mgr. Karel Sibinský a náš pan ředitel Mgr. Kyjovský. 31. 5. 2012 se konalo společenské posezení u příležitosti KÁCENÍ MÁJE, který jsme letos uhlídali. Hudební zpestření nám zajistili opět oblíbení hudebníci Franta s Věrkou. 19. 6. 2012 jste měli možnost navštívit OPÉKÁNÍ PÁRKŮ, a protože bylo krásné počasí, konala se akce na terase. K poslechu i k tanci hrál a zpíval pan Řezáč. 26. 6. 2012 v rámci firemního dobrovolnictví, pracovníci GE Money Bank zorganizovali pro klienty Korýtka VÝLET DO NOVÉ KAROLINY v centru Ostravy. Pro mnohé to byl velice silný zážitek, protože jde o unikátní, největší stavbu obchodního domu v naší republice. Děkujeme všem, kteří se spolupodílejí nad možnostmi pořádat akce pro naše seniory. Díky patří Magistrátu města Ostrava, Úřadu městského obvodu Ostrava-Jih, dobrovolníkům, sponzorům, pracovníkům.
Plánujeme 17. 7. 2012 ZÁJEZD v odpoledních hodinách
NA
DĚTSKÝ
RANČ
HLUČÍN
Krásná příroda, v níž zapomenete na ruch velkoměsta. Nádherní koně, stáje a kolbiště s nádechem westernu. Chovají zde haflingerské koně, huculské koně a pony. Domácí ZOO s malými i velkými obyvateli, kteří se rádi nechají pohladit a nakrmit. Dětská rehabilitační zahrada pro zdravé děti i pro děti na vozíčku. Relaxační pyramida podobná těm v Africe. Ranč nabízí i hipoterapii (metoda, která k léčbě využívá přirozený pohyb koně. Jeho chůze je velmi specifická a má výborné rehabilitační účinky při různých neurologických, ale také psychických onemocněních. Také se jí říká “léčba duše”), hipologii (pod odborným dohledem se zde učí péči o koně, což vede k navázání vztahu ke zvířatům, osvojení si důležitých pravidel a zároveň se učí vlastní zodpovědnosti) a v chráněné dílně nachází práci lidé s různým postižením. Každou sobotu v měsíci se konají farmářské trhy. Nejen děti zde najdou aktivity. Na ranči přivítají každého, kdo má rád zvířátka a touží po odpočinku a klidu. Dětský ranč Hlučín je v mnoha ohledech specifický a výjimečný. Svou strukturou a funkčností je dokonce světovým unikátem. Koně na našem ranči nejsou určeni pouze k jediné disciplíně. Splňují kritéria pro sport, parasport, rekondiční ježdění i pro hipoterapii. Na jediném místě nabízí celou škálu aktivit. Setkávají se při nich lidé, kteří se vzájemně mají čím obohatit – v jednom okamžiku jsou v areálu ranče přítomni zdraví, handicapovaní, děti i dospělí, pro něž je přirozené žít a
fungovat „vedle sebe“, vnímat ty druhé jako přirozenou součást okolního světa a vzájemně si pomáhat. 14. 8. 2012 FOLKLOR BEZ HRANIC v dopoledních hodinách na terase 17. 9. 2012 VÝLET NA TVARŮŽKY v odpoledních hodinách, Vřesina-Mexiko
Pro zajímavost
„Jsem stará, tak už nezáleží, co si obléknu. Ať se strojí mladí!“ Tyto věty jsou již pasé. Pokud si toto někdo říká, je to chyba, kterou si někteří lidé připouští. Dnešní doba a trendy myslí na všechny generace. Nejen miminka v kočárcích září moderními oblečky a doplňky, mládež se předhání v kreativitě, ženy se nechávají inspirovat módními trendy. V různých časopisech můžete najít spoustu zdrojů a inspirací. Dokonce ani muži nezahálí a senioři také ne. Za deset let jsem zaznamenala dost velký posun v jejich oblékání. Už jen výjimečně uvidíte starší dámu v silonové zástěře a letitých kamaškách. Pánové v pokročilejším věku trochu pokulhávají. Přece jen pohodlí v teplácích je nade vše, ale takový fešák ve slušivých kalhotách a košili potěší každého. Trh dnes nabízí velké množství pěkného, moderního, sportovního oblečení.
Vše se nyní nese v duchu RETRO. Návrháři oživují starší styly z minulého století. Taktéž doporučují nosit sluneční brýle v retro stylu.
Pro letní období zvolte leopardí vzory a něžnou krajku. Kromě klasické bižuterie noste náhrdelník z krajky. Milé dámy, zapomeňte na unylé, fádní barvy a odvažte se, i kdyby Vám mělo být sto let. To, že jste starší, neznamená, že si nemůžete obléci například křiklavě růžové tričko. Naopak, růžová osvěží Váš vzhled a omladí Vás. Chcete být moderní? Obohaťte svůj šatník tunikou. Jsou dlouhé přes celé pozadí a zakryjí tak nejen ho, ale i břicho, které už není rovné jako zamlada. Tuniky jsou slušivé, barevné a můžeme je ozdobit přehozeným šátkem, šálkou nebo vkusnou a vhodnou bižuterií.
Trendem jsou barvené vlasy. Vhodná barva dokáže omladit až o deset let. Vyvarujte se však kanárkově křiklavé blond nebo takzvaným modrým a fialkovým oživením! Kdo je zvyklý na barvení vlasů, ať v tom dále pokračuje. Ty tam jsou předsudky, že babička musí mít šedivé či bílé vlasy už v padesáti. I devadesátiletá žena s rezavými vlasy má šmrnc.
A co muži? Všimněte si, jak Vás zarazí starší a upravený, učesaný, oholený muž, s čistými boty a dokonce voní. Příjemný pohled a zvlášť když se usměje a vyzařuje z něj pocit veselí, ano protože má rád sám sebe, stará se o sebe jak si zaslouží a proto se za ním, nenápadně ohlédneme. Pro muže se nyní doporučuje oblečení v přírodních barvách (hnědá, písková, šedá) a doporučujeme také barvy zelené. Kombinovat můžete teplé barvy například s tmavě zelenou.
Můžete si myslet, že pěkné oblečení s Vámi nic neudělá, ale to se pletete. Pracujte na svém sebevědomí, na své vnější, ale i vnitřní kráse, ať jste šťastní a svůj život i ve starším, i v tom nejstarším věku si zkrátka užijete. Máte to v rukou Vy sami.
