Zajímavosti a informace nejen z Domova Korýtko

ročník 13.

1/2012

Zajímavosti a informace nejen

z Domova Korýtko

Slovo na úvod Milí čtenáři Zpravodaje Korýtko, máme za sebou prapodivnou zimu, která nás překvapovala svými rozmary a pozoruhodnými teplotními výkyvy. Nyní vyšel jarní Zpravodaj Korýtko, ve kterém se dozvíte zajímavosti, které Vás pobaví nebo přivedou k zamyšlení. Doufáme, že si v něm každý najdete něco zajímavého a třeba Vás inspirujeme k vlastní tvorbě. Příspěvek nám může poslat kdokoliv. Odkaz kam můžete posílat své příspěvky, které rádi zveřejníme: Karla Janečková Venháčová středisko B4 e-mail: [email protected]

Příjemné chvíle strávené s naším časopisem Vám přeje Vaše Redakce KORÝTKO

__________________________________________

Naše talenty Úvodní rozhovor k novému seriálu „Klíčovka“. Redakce: Velmi mne potěšilo, když jsem se dozvěděla, že chystáte pro náš zpravodaj Korýtko nový seriál z prostředí domova pro seniory. Mohu se zeptat, co Vás přivedlo k tomuto námětu? Autor: V domově pro seniory bydlím už 12 let a měl jsem dost příležitostí se zamýšlet nad problémy jak obyvatelů domova, tak i jeho pracovníků. Práce v domově je dosti náročná a nikdy i docela vyčerpávající a to jak pro stránce fyzické, tak především psychické. Takže tento seriál jsem pojal jako psychologickou sondu a vzdávám jím pochvalu a hold snažení zaměstnanců vytvořit nám, kteří to potřebujeme, dobré zázemí a bezpečný, laskavý domov. Redakce: Vy jste děj seriálu umístil do jakéhosi fiktivního domova pro seniory, který jste pojmenoval Lavórek, který se nachází někde v nejmenovaném městě. Sám příběh je také taková fikce? Autor: Samozřejmě, úkolem každého autora (pokud nejde o tak zvanou literaturu faktu) je vytvoření příběhu, tedy fabulace. Tento příběh by měl být pro čtenáře zajímavý, napínavý plný zápletek a konfliktů. Měl by obsahovat jakési modelové situace, které mohou nastat. O některé bychom stáli, o některé ne. Redakce: A proč se seriál jmenuje „Klíčovka“? Autor: Protože hlavní hrdinkou je pracovnice v sociálních službách, která plní funkci tzv. klíčové pracovnice. Ona svým způsobem prožívá všechny nástrahy, které jí klade do cesty její práce a také problémy v soukromí. Někdy je velice komplikované jasně oddělit soukromí od profese, na kolik je to z profesionálního pohledu žádoucí. Redakce: Co říkáte na seriál, který v současné době vysílá Česká televize pod názvem „Život je ples“? Autor: Abych pravdu řekl, působí na mne dosti rozpačitým dojmem. Paní autorka zřejmě není dostatečně obeznámena se skutečnými domovy, takže bych poradil více prostudovat tuto problematiku. Redakce: Co byste vzkázal na závěr našeho rozhovoru?

Autor: Aby se ve skutečných domovech odehrávaly jen samé radostné příběhy a ty smutné zůstaly fikcí ve fantazii spisovatelů.

Část první:

Začíná nový den

,,Vstávej, Adélko!“ Manžel mě nemilosrdně budí z mého krásného snu. Skončil sen o polibku krásného prince. Začíná všední realita. Petr spěchá do školy, kde učí český jazyk a dějepis a já spěchám do Domova pro seniory Lavórek, kde je mé pracoviště. Nemáme ještě děti, takže vstávání je oproštěno od jejich nepříjemného buzení do školy nebo do školky. Stejně je to dost nepříjemné, zvláště teď, kdy je venku sníh a mráz. Na auto jsme si ještě nenašetřili, takže se musíme spoléhat na městskou dopravu. Rychlá snídaně, běh na autobus a pusa na rozloučenou. Za malou chvíli už jsem se svými spolupracovnicemi na oddělení. ,,Mám pro Vás novinu, milé dámy,“ začala poradu naše vedoucí Marta. ,,Co bys tomu řekla, Adélko, kdybys dělala klíčovou pracovnici našemu uživateli Pavlu Chlebíčkovi?“ ,,No, nazdar,“ vyjelo ze mne, ,,Vždyť pan Chlebíček je náročný, nevypočitatelný, náladový a temperamentní“. ,,To Ti jenom tak připadá, Adélko. Požadavky a stížnosti pana Chlebíčka jsem dosud shledala jako oprávněné a spravedlivé“. Pan Pavel Chlebíček má stejný titul jako můj muž, to znamená magistr. Shodou okolností také absolvoval Pedagogickou fakultu, avšak na rozdíl od Petra nikdy neučil. Je totiž postižený po obrně a má potíže s řečí. Byl zaměstnaný v jednom prosperujícím podniku jako knihovník. Když se dožil důchodového věku, šel k nám do Lavórku. Když to tak spočítám, tak vlastně je to šťastný člověk navzdory svému postižení... Kdoví, jak dopadne můj manžel a jak dopadnu i já ... ,,Tak co, bereš to, Adélko?“ naléhá na mne Marta. Povzdechla jsem si: ,,Tak já to teda beru, šéfová!“ Mgr. Petr Chlebovský, C3

PRÁVA UŽIVATELŮ SLUŽBY Nedávno se mi dostal do rukou obrázkový manuál o našich právech (právech uživatelů služby). Díval jsem se na obrázky a zamyslel jsem se. Připadala mi ta práva, která se v manuálu presentovala k jakémusi připomínkování, jako samozřejmost, kterou snad není nutné normálnímu člověku připomínat. Je přece samozřejmé, že když někdo vstupuje do pokoje, tak zaklepe, je také nebo by mělo být naprosto běžné, že máme v pokojích kromě nábytku, který patří domovu také svůj majetek, atd. Včas jsem si však připomněl, že to tak úplně samozřejmé není. Dosti dlouho byly domovy důchodců ústavy, kde obyvatelé neměli mnoho práv, kde de facto personál určoval, co mohou a nemohou, panoval režim, který vůbec nepřispíval k pocitu domácího prostředí. Bylo to poznamenáno samozřejmě komunistickým režimem, asymetrickým přístupem ke klientovi, který musel poslouchat. Takové bylo tenkrát i celospolečenské klima, které neposkytovalo prostor k seberealizaci individualit. Demokracie to změnila k lepšímu. To se samozřejmě odráží v přístupu personálu k uživateli služby, který už není jenom pasivním příjemcem péče. Některá práva lze naplňovat snadno, u jiných je to trošku složitější. Například právo zvolit si svého lékaře. Uživatel, který není mobilní, má s tím problémy. Bude trvat delší dobu, než si pracovníci v sociálních službách plně osvojí realizaci našich práv. Neměli by pojímat naše pokoje jenom jako svá pracoviště, do kterých mohou vstupovat bez klepání. Naše pokoje by pro ně měly být soukromé, osobní prostory uživatelů, jejich skutečné domovy. To by samozřejmě mělo platit i pro lékaře a zdravotníky. Krásný a šťastný domov se neobejde bez respektu k nám! Mgr. Petr Chlebovský, C3

Nejdůležitější události v kostce 14.2.2012 od 14 hodin v kulturní místnosti proběhl tradiční Valentýnský ples s bohatou tombolou, k poslechu a k tanci hrál hudebník pan Péťa Prášek a mezi hosty plesu letos nechyběli paní Šárka Zubková za ÚMOb-Jih (finančně přispěli na občerstvení) a ing. Adam Rykala (ČSSD), poslanec parlamentu ČR, který se spolupodílel na financování tomboly spolu s dalšími sponzory např. firmou Šimáček-úklidové služby a dalšími. 13.3.2012 koncert Mužského pěveckého sboru z Ostravy-Vítkovic 15.3.2012 od 15.00 Setkání s rodinnými příslušníky v kulturní místnosti

Plánujeme 26. 3. 2012 Jak se žije v ZOO - přednáška 10. 4. 2012 Velikonoční zábava 26. 4. 2012 Kuželkový turnaj mezi domovy 21. 6. 2012 Opékání párků na terase

Pro zajímavost Konec zimy je typický pro slavení masopustu a proto se ještě vraťme o pár týdnů zpět, protože připomenout si jednu z mnoha tradic stojí za to. K veselé tradici masopustních maškar patří smích i výsměch. Mladé paní tancují s medvědem, aby do rodiny přibylo miminko. Ale zrovna tak karnevalové masky mohou a mají parodovat souseda, starostu, poslance, událost, historii či televizní seriál. Průvody byly původně vyhrazeny jen pro svobodnou mužskou mládež a mladé ženaté muže, později se jich účastnila celá obec. Každá maska měla svůj význam a funkci. V oblasti Pojizeří podobně jako v jiných

regionech patřila k nejtypičtějším maska medvěda, které byl přisuzován magický charakter, a to především plodnost, která mohla být přenesena na ženy i celé hospodářství (tancem s medvědem, laškováním apod.)

Někde byl medvěd obtočený hrachovinou, které si hospodyně trochu utrhly a daly do kukaně, aby jim dobře seděly slepice. Medvěda na provaze vodil medvědář. Démonický živel zemřelých předků symbolizovala postava Žida. Žid se průvodu účastnil, ale nemluvil, netančil, jen pobíhal mezi ostatními a trestal bičem nebo holí. Nosil s sebou pytel, do kterého ukládal výslužku − jablka, koblihy, uzené maso. Za nevěstu, podobně jako za cikánku, vykladačku karet, tanečnice a baletky se obvykle přestrojovali chlapci. V maškarním průvodu nechyběli čerti a kominíci, kteří ve staveních sbírali vejce, mouku nebo hrnce se sádlem. K oblíbeným maškarám patřila bába nesoucí v koši dědka, nebo kůň − dva mládenci s plachtou a dřevěnou či papírovou hlavou koně. Běžné byly i pohádkové postavy, masky démonické − smrt a čert. Masky představovaly i zástupce různých profesí (fotograf, farář, policajt aj.), někdy i konkrétní osoby. Často byly prostředkem výsměchu a kritiky některých lidských vlastností a neřestí.

Novějšího původu jsou masky zvířecí, mezi nimiž nechyběl velbloud, slon či opice. Hospodář s hospodyní nabízeli příchozím klobásy, kořalku, pivo, koblihy, koláče a cukrovinky, do velkého talíře přispívali na muziku. Někdy si maškary vybraly výslužku samy (pečeni z trouby, uzené z komína apod.) Po obchůzce se průvod odebral do hospody.“

Pohřeb Masopusta „Taneční zábava končila o půlnoci, kdy musely všechny nástroje utichnout a za všeobecného žalu se pochovala basa (Masopust, Bakchus). Do necek, na desku nebo prostřený stůl či máry se položila basa pokrytá plachtou. Při, pohřebním‘ obřadu se upozornilo na domnělé prohřešky basy (Masopusta) v čase masopustních zábav. Za tklivého nářku pak byla basa slavnostně vynesena ven ze sálu a pohřbena. Po tomto obřadu čas nevázaného veselí definitivně skončil a sousedé se rozešli domů. Následující den se vydali na ranní mši a pro popelec − křížek z popela na čelo, který jim připomněl marnost tohoto světa a zároveň měl pomoci od bolesti hlavy.

„Jako Češi jsme na naše domácí tradice hrozně málo pyšní a málo si je uchováváme. Rychle a ochotně přijímáme cizí zvyklosti, ale bráníme se cenit si toho svého.“ PÁR RECEPTŮ NA RYZE MASOPUSTNÍ HODOVÁNÍ

Škvarkové placky Potřebujeme      

500 g mouky 300 g škvarků 1 vejce asi 2 dl mléka 13 g droždí sůl

Jak na to Nahrubo pokrájené škvarky, prosátou mouku (část ponecháme stranou na posypání), vejce, droždí rozmíchané ve vlažném mléce a sůl propracujeme v míse na vláčné těsto. Necháme v teple vykynout, vyválíme na plát silný 1 cm a tvořítkem (sklenicí) vykrajujeme placky. Rovnáme je na vymazaný plech, ozdobně propícháme vidličkou a ve vyhřáté troubě pečeme do červena.

Boží milosti Sladkým božím milostem se místně říkalo „kraple, kraplíky či kleple.“ Byly též pokládány za lidovou obdobu hostií, církevního obřadních oplatek z pšeničné mouky a vody. Potřebujeme        

300 g hladké mouky 30 g cukru 30 g másla 1 žloutek 1 lžíci rumu mléko tuk na smažení moučkový cukr s vanilkou na obalení

Jak na to Přísady smícháme na válu a zpracujeme v těsto, které je řidší než těsto na nudle. Těsto hněteme až do chvíle, kdy se na něm udělají puchýřky, poté je vyválíme na plát o síle asi 0,5 cm a z něho rádýlkem (zubatým kolečkem) vykrajujeme různé tvary jako kosočtverce, trojúhelníky a čtverečky. Ty usmažíme na rozpáleném tuku dozlatova a ještě horké obalíme v moučkovém cukru s vanilkou.

Masopustní koblihy a kroužky Kdysi se koblihy smažily jen na masopustní hostinu, a tak se na ně lidé těšili celý rok. Dnes si je dáme, kdykoliv se nám zamane. Přesto máme šanci sváteční koblížek chuťově odlišit a to tak, že, jak se to v chalupách dělávalo, na sádle. V ústech se pak jen rozplyne! Potřebujeme           

500 g hladké mouky špetku soli 40 g droždí 150 g moučkového cukru 150 g másla 6 žloutků 3 lžíce rumu asi 0,25 l mléka tuhou marmeládu na plnění moučkový cukr s vanilkovým na posypání sádlo na smažení

Jak na to V míse zaděláme řidší těsto − při zpracovávání by se mělo lepit na stěny mísy, zasypeme trochou mouky, zakryjeme utěrkou a dáme kynout na teplé místo. Během kynutí dvakrát propracujeme. Po vykynutí těsto nabíráme na lžíci, každý kousek rukou vyválíme a položíme na posypaný vál. Když všechno těsto takto zpracujeme, plníme jednotlivé kousky marmeládou nebo je necháme prázdné a před smažením uprostřed

roztáhneme, aby vznikly kroužky. Ty se napíchané na tyčce snadno rozdávají maškarám v masopustním průvodu. Smažíme v rozpáleném sádle z obou stran. Koblížky vyjmeme a necháme okapat od tuku, nejlépe na síťce nebo ubrousku, pocukrujeme z obou stran a necháme vychladnout. Řidší těsto lépe kyne, koblížky jsou pak jak měchuřinky. Výběr marmelády přizpůsobíme své chuti. Kdo má rád výraznější, ostřejší, sáhne po rybízové či ostružinové. Koblihy se ovšem dají plnit i mákem.

Z knihy Vladimíry Jakouběové V babiččině kuchyni od Tří králů do Vánoc

Velikonoce 2012 budou tradičními Velikonocemi, na které jsme zvyklí. Převratné novinky nejsou v plánu, i když poslední léta se na tradice v pravém slova smyslu už tak nehledí. Tradice typické pro Velikonoce jsou doménou spíše různých krajů jako např. Slovácko, Valašsko a menší „dědiny“. Pojďme si popovídat trochu více o trendech, které se v tomto roce projeví. Velikonoční pondělí letos vychází na 9. dubna. Velikonoce se staly posledních pár let více komerčním svátkem. Jisté je, že čokoládoví králíčci a vajíčka se v obchodech objevují mnohem dříve, než vůbec Velikonoce začnou. Poslední dobou je na trhu nepřeberné množství zboží s velikonoční tématikou, ať se už jedná o potraviny, tak např. dekorace nebo hračky. Obchodníci tímto krokem chtějí v zákaznících vyvolat nákupní horečku, aby si zakoupili více zboží. Malí chlapci dají přednost koupenému vajíčku, než aby si dali tu „fušku“ obejít s koledou známá děvčata a navíc ještě loupat ručně malovaná vařená vajíčka. Rodiče by měli vést své ratolesti k zachování českých velikonočních tradic, aby nevymizely, což by byla velká škoda, protože jsou krásné, ať se už jedná o pletení pomlázek, pečení velikonočních piškotových beránků nebo tvoření kraslic a mnoho dalších. V oblasti Velikonoční dekorace můžeme očekávat změnu, která se projevuje již několik let. Tou je stále častější používání přírodních materiálů. Lidé upouští od kýčovitých umělohmotných vajíček a častěji si zdobí své obydlí živými rostlinami či květinami a přírodními materiály např. skořápkami, peříčky…

Lidé začínají objevovat kouzlo Velikonočních pobytů. Přednost dávají stále více exotické dovolené v zahraničí anebo relaxačním pobytům na horách. V období volna tak využijí čas a místo tradičních svátků jedou na zájezd. Lidé si v posledních letech stále více posílají Velikonoční SMS a emaily s přáníčky. Rok co rok se zvyšuje rekord v počtu odeslaných elektronických zpráv, což je pro lidi rychlejší a levnější způsob komunikace, i když tím mizí to kouzlo ručně psaných srdečných pohlednic. Velikonoce 2012 v jiných státech světa můžou vypadat úplně jinak. V USA i nadále převládá tradice hledání umělohmotných vajíček se sladkým překvapením po domě i zahradě. Některé nekřesťanské země Velikonoce vůbec neslaví.

A tak to vypadá na Velikonoční pondělí odpoledne na Valašsku. Ogary ta obchůzka po dědině pořádně zmohla. To víte, v každé chalupě dostanete po štamprli výborné domácí slivovičky. Rána pak bývají pro ogary krutá. Hovořím z vlastní zkušenosti, několik let jsem chodila s Valachem.