sp.zn.: sukls116210/2009, sukls116211/2009, a k sp.zn.: sukls52304/2011, sukls52315/2011, sukls221628/2012, sukls221630/2012 SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 1. NÁZEV PŘÍPRAVKU HERPESIN 200 HERPESIN 400 Tablety 2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ HERPESIN 200 obsahuje aciclovirum 200 mg v 1 tabletě. Pomocné látky se známým účinkem: monohydrát laktosy. HERPESIN 400 obsahuje aciclovirum 400 mg v 1 tabletě. Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 3. LÉKOVÁ FORMA Tablety Popis přípravku: HERPESIN 200: světle fialové, ploché, kulaté tablety se zkosenými hranami, s půlící rýhou na jedné straně. Půlící rýha má pouze usnadnit dělení tablety pro snazší polykání, není určena k dělení dávky. HERPESIN 400: růžové, ploché, kulaté tablety se zkosenými hranami, s půlící rýhou na jedné straně. Půlící rýha má pouze usnadnit dělení tablety pro snazší polykání, není určena k dělení dávky. 4. KLINICKÉ ÚDAJE 4.1. Terapeutické indikace Léčba kožních a slizničních forem infekcí vyvolaných virem herpes simplex I a II, včetně primární a recidivující genitální herpetické infekce (mimo infekcí vyvolaných tímto virem u novorozenců a závažných infekcí vyvolaných tímto virem u imunokompromitovaných dětí). Prevence opakovaných infekcí u pacientů s normálním stavem imunity, prevence infekcí virem herpes simplex u pacientů se změnou imunitní odpovědi, léčba infekcí virem varicella zoster, léčba pacientů s výrazným snížením imunitní reakce, zvláště s pokročilým AIDS onemocněním nebo u pacientů po transplantaci kostní dřeně. Přípravek je určen pro použití u dětí i dospělých.
1/8
4.2. Dávkování a způsob podání Dávkování Léčbu je nutno zahájit co nejdříve po výskytu prvních příznaků onemocnění. Při předepsané dávce 200 mg přípravku se užívá 1 tableta HERPESIN 200, při dávkování 400 mg se užívá 1 tableta HERPESIN 400 nebo 2 tablety HERPESIN 200, při dávkování 800 mg se užívají 2 tablety HERPESIN 400 nebo 4 tablety HERPESIN 200. Léčba infekcí herpes simplex u dospělých. U infekcí virem herpes simplex se podává 200 mg přípravku HERPESIN pětkrát denně ve čtyřhodinových intervalech s vynecháním jedné noční dávky. Přípravek se užívá po dobu pěti dnů, u těžce probíhající infekce může být léčba prodloužena. U pacientů s výraznou změnou imunitní reakce (např. po transplantaci kostní dřeně) nebo u pacientů s poruchou střevního vstřebávání může být dávka zdvojnásobena na 400 mg pětkrát denně, a nebo může být nahrazena intravenózním podáním. Prevence infekcí herpes simplex u dospělých. Recidivám infekce virem herpes simplex lze u pacientů s normální imunitní odpovědí zabránit podáním 200 mg přípravku HERPESIN čtyřikrát denně v šestihodinových intervalech, případně postačí dávka 400 mg dvakrát denně ve dvanáctihodinových intervalech. Dávku je možné postupně snížit na 200 mg třikrát denně v osmihodinových intervalech. Toto preventivní podávání se přerušuje po 6 až 12 měsících, pozorují se změny průběhu onemocnění a zhodnotí se potřeba další léčby. K prevenci infekce virem herpes simplex u pacientů se změnami imunitní reakce se podává 200 mg přípravku čtyřikrát denně v šestihodinových intervalech. U osob s výrazným snížením imunitní reakce nebo u pacientů s poruchou střevního vstřebávání může být dávka zdvojnásobena na 400 mg čtyřikrát denně nebo nahrazena intravenózním podáním. Podává se po dobu trvání infekčního rizika. Léčba infekce vyvolané virem herpes zoster. Při infekce herpes zoster se podává 800 mg přípravku HERPESIN pětkrát denně ve čtyřhodinových intervalech s vynecháním jedné noční dávky po dobu sedmi dní. Léčení je nezbytné zahájit před vytvořením krust. Dávkování u dětí. Léčba a profylaxe infekcí způsobených virem herpes simplex u imunokompromitovaných pacientů: U dětí od dvou let je dávkování stejné jako u dospělých pacientů, dětem do dvou let podáváme polovinu dávky určené pro dospělé pacienty. Léčba infekcí vyvolaných virem varicella zoster Děti od 6 let: 800 mg acikloviru 4x denně. 2 - 5 let: 400 mg acikloviru 4x denně. Děti do 2 let: 200 mg acikloviru 4x denně. Léčba má trvat pět dní. Přesnou dávku lze stanovit jako 20 mg acikloviru na 1 kg tělesné hmotnosti (dávka nesmí přesáhnout 800 mg) podávaných 4x denně.
2/8
Starší pacienti Ustarších pacientů existuje pravděpodobnost snížené funkce ledvin, takže je nutné zvážit snížení dávky. Dávkování u pacientů s nedostatečnou funkcí ledvin. U pacientů s infekcí herpes simplex s vážným poškozením funkce ledvin se obvykle upravuje dávka na 200 mg dvakrát denně ve dvanáctihodinových intervalech. Při léčbě pásového oparu u pacientů s výrazným snížením imunitní reakce a s vážným poškozením ledvin je obvykle doporučována dávka až 800 mg dvakrát denně ve dvanáctihodinových intervalech. Při mírnějším stupni poškození ledvin je vhodná dávka 800 mg třikrát denně v osmihodinových intervalech. U pacientů s poruchou funkce ledvin je nutné upravit dávkování s cílem vyvarovat se kumulaci acikloviru v těle. Tablety přípravku HERPESIN se užívají s jídlem a zapíjejí se dostatečným množstvím tekutiny - zvláště u starších pacientů. 4.3. Kontraindikace HERPESIN je kontraindikován u nemocných přecitlivělých na aciklovir, nebo na valaciklovir nebo na kteroukoli pomocnou látku tohoto přípravku. 4.4. Zvláštní upozornění a opatření pro použití Podávání přípravku pacientům s poruchou renálních funkcí a starším pacientům: Aciklovir je vylučován cestou renální clearance, proto musí být u pacientů s poruchou renálních funkcí dávka snížena (viz bod 4.2 Dávkování a způsob podání). U starších pacientů je třeba vzít v úvahu možnost snížení funkcí ledvin, proto se má u této skupiny pacientů dávka snížit. U obou skupin, a to u starších pacientů a pacientů se sníženou funkcí ledvin je zvýšené riziko vývoje neurologických nežádoucích účinků, a proto má být výskyt těchto nežádoucích účinků pečlivě sledován. U hlášených případů byly tyto reakce při ukončení léčby vesměs reverzibilní (viz bod 4.8 Nežádoucí účinky). Delší nebo opakovaná léčba aciklovirem u jedinců s těžkou poruchou imunity může vést k selekci virových kmenů s omezenou senzitivitou, které nemusí reagovat na pokračující léčbu aciklovirem (viz bod 5.1 Farmakodynamické vlastnosti). Hydratace: u pacientů, kteří dostávají vysoké dávky acikloviru, je nutné udržovat přiměřenou hydrataci. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, hereditární deficiencí laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy by tento přípravek (Herpesin 200 mg) neměli užívat. 4.5. Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce Nebyly pozorovány klinicky signifikantní lékové interakce.
3/8
Aciklovir je primárně eliminován v nezměněném stavu močovými cestami, a to tubulární sekrecí. Některé přípravky podávané souběžně a jsou eliminované stejným mechanismem, mohou zvyšovat plazmatickou koncentraci acikloviru. Probenecid a cimetidin zvyšují tímto mechanismem AUC systémově podávaného acikloviru a snižují renální clearance acikloviru. Bylo prokázáno, že při paralelním podávání léků, které kompetují při vylučování s aciklovirem, dochází ke zvýšení AUC systémově podávaného acikloviru a jeho inaktivního metabolitu mykofenolát-mofetilu, imunosupresivního agens užívaného u transplantovaných pacientů. Avšak není zapotřebí dávkování upravovat pro široký terapeutický index acikloviru.
4.6. Fertilita, těhotenství a kojení Fertilita Viz klinické studie v bodě 5.2 Těhotenství Aciklovir se má užívat v průběhu těhotenství, pouze pokud předpokládaný terapeutický přínos převýší možné riziko pro plod. Postmarketingový registr sledování těhotných žen
dokumentuje výsledky užívání kterýchkoliv lékových forem acikloviru. Tento registr ukázal, že u dětí, jejichž matky užívaly aciklovir, nedochází k nárůstu výskytu vrozených vad ve srovnání s normální populací. Vyskytující se vrozené vady nebyly ani unikátní, ani nesledovaly určitý vzor, aby bylo možné najít společnou příčinu. Kojení Po perorálním podání dávky 200 mg acikloviru pětkrát denně byl aciklovir zjištěn v mateřském mléce v koncentracích, jež odpovídaly 0,6- až 4,1násobku plazmatických koncentrací. Tyto koncentrace by mohly pro kojence představovat dávky acikloviru až 0,3 mg/kg tělesné hmotnosti/den, aciklovir se proto kojícím ženám podává pouze ve zdůvodněných případech. 4.7. Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje Studie hodnotící vliv acikloviru na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje nebyly provedeny. Z farmakologie uvedeného léčiva ani nelze takový vliv odvodit, přesto je nutné při hodnocení schopnosti pacienta řídit nebo obsluhovat stroje mít na mysli klinický stav pacienta a profil nežádoucích účinků acikloviru. 4.8. Nežádoucí účinky Následující ustálená označení byla použita ke klasifikaci nežádoucích účinků podle frekvence výskytu: velmi časté (≥1/10), časté (≥1/100 až <1/10), méně časté (≥1/1000 až <1/100), vzácné (≥1/10000 až <1/1000), velmi vzácné (<1/10000) a není známo (z dostupných údajů nelze určit).
4/8
Frekvenční kategorie přiřazené níže uvedeným nežádoucím účinkům jsou jen odhadem, protože u mnoha účinků nejsou dostupná data pro výpočet jejich výskytu. Navíc se výskyt nežádoucích účinků může měnit v závislosti na indikaci. Poruchy krve a lymfatického systému Velmi vzácné: anémie, leukopenie, trombocytopenie. Poruchy imunitního systému Vzácné: anafylaxe. Psychiatrické poruchy a poruchy nervového systému Časté: bolest hlavy, závratě. Velmi vzácné: agitovanost, zmatenost, třes, ataxie, dysartrie, halucinace, psychotické příznaky, křeče, somnolence, encefalopatie, kóma. Výše zmíněné příznaky jsou obecně reverzibilní a obvykle jsou hlášeny u pacientů s poruchou renálních funkcí, nebo s jinými predisponujícími faktory (viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití). Respirační, hrudní a mediastinální poruchy Vzácné: dyspnoe. Gastrointestinální poruchy Časté: nauzea, zvracení, průjem, bolesti břicha. Poruchy jater a žlučových cest Vzácné: reverzibilní zvýšení hladin bilirubinu a jaterních enzymů. Velmi vzácné: hepatitida, žloutenka. Poruchy kůže a podkožní tkáně Časté: svědění, vyrážka (včetně reakce fotosenzitivity). Méně časté: kopřivka, zrychlené vypadávání vlasů. Zrychlené vypadávání vlasů bylo spojováno s rozsáhlou různorodostí onemocnění a medikace. Přímá spojitost s léčbou aciklovirem je nepravděpodobná. Vzácné: angioedém. Poruchy ledvin a močových cest Vzácné: zvýšení hladiny močoviny v krvi a kreatininu. Velmi vzácné: akutní renální selhání, bolest v oblasti ledvin Bolest v oblasti ledvin může souviset s renálním selháním. Celkové poruchy a reakce v místě aplikace Časté: únava, horečka. Hlášení podezření na nežádoucí účinky Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na Státní ústav pro kontrolu léčiv, Šrobárova 48, 100 41 Praha 10 Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek
4.9. Předávkování
5/8
Příznaky Aciklovir se pouze částečně absorbuje v gastrointestinálním traktu. Po jednorázové dávce 20 g acikloviru nedošlo k vývoji toxických příznaků. Při opakovaném perorálním podání vysokých dávek acikloviru po dobu několika dnů došlo k vývoji gastrointestinálních projevů (jako nauzea a zvracení), nebo neurologických příznaků (jako bolesti hlavy a zmatenost). Předávkování během i.v. léčby aciklovirem má za následek zvýšení hladiny kreatininu a dusíku močoviny v krvi a následné renální selhání. V souvislosti s předávkováním byly popsány neurologické účinky zahrnující zmatenost, halucinace, neklid, záchvaty křečí a koma.
Léčba Pacienti musí být pravidelně sledováni pro možný vznik toxických projevů. Hemodialýza významně zvyšuje vylučování acikloviru z krve, a proto by měla být použita při prvních příznacích předávkování.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 5.1. Farmakodynamické vlastnosti Framakoterapeutická skupina: Antivirotika pro systémovou aplikaci. ATC kód J05AB01. Léčivou látkou přípravku HERPESIN je aciclovirum (9-/2-hydroxyethoxymethyl/guanin). Aciklovir je látka s výrazným virostatickým účinkem zejména proti virům herpes simplex (I a II) a varicella zoster. Po průniku do virem infikované buňky je aciklovir postupně fosforylován až na aciklovirtrifosfát, který je vlastní léčivou látkou. První krok tohoto procesu je katalyzován virus specifickou thymidinkinázou. Aciklovirtrifosfát působí jako inhibitor a falešný substrát pro virus specifickou DNA polymerázu a tím brání syntéze virové DNA, aniž by byly významně ovlivněny normální buněčné pochody. 5.2. Farmakokinetické vlastnosti Aciklovir je pouze částečně absorbován ve střevě. Jeho afinita k bílkovinám plazmy není klinicky významná (8-22%), interakce zahrnující změny vazebných míst nejsou známy. Aciklovir je minimálně metabolizován oxidací hydroxylu na alifatickém místě řetězce. Po podání je vylučován ledvinami glomerulární filtrací i tubulární sekrecí. Jediným významným metabolitem acikloviru je 9-karboxymethoxymethylguanin, který tvoří 5-15% renální clearance. Hladiny acikloviru v cerebrospinálním moku činí přibližně 50% plazmatických hladin. Jeho renální clearance je 75-85% celkové plazmatické clearance. Biologický poločas acikloviru je 2-3 hodiny při normální renální funkci. V případě ledvinové nedostatečnosti se poločas může prodloužit až sedmkrát a distribuční konstanta klesá na 20%, v případě anurie celková clearance klesá až na 10%.
6/8
U dětí starších než 1 rok byly po podání dávky 5 mg/kg místo 250 mg/m2 a dávky 10 mg/kg místo 500 mg/m2 zjištěny obdobné maximální (Cmax) i minimální (Cmin) koncentrace. U novorozenců a mladších kojenců (0 až 3 měsíce věku) léčených dávkami 10 mg/kg podávaných v parenterální infuzi v jednohodinových periodách každých 8 hodin byla zjištěna Cmax 61,2 μmol (13,8 μg/ml) a Cmin 10,1 μmol (2,3 μg/ml). V jiné skupině novorozenců, léčené dávkou 15 mg/kg podávanou každých 8 hodin, byl prokázán vzestup přibližně úměrný dávce, Cmax byla 83,5 μmol (18,8 μg/ml) a Cmin 14,1 μmol (3,2 μg/ml). 5.3. Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti Jsou-li použity mezinárodně přijaté standardní testy, nevyvolá systémově podaný aciklovir embryotoxické nebo teratogenní změny u králíků, potkanů nebo myší. Při použití nestandardních testů byly u potkanů pozorovány abnormality plodu, ale pouze v těch případech, kdy byly matkám podány vysoké subkutánní dávky, které měly toxický účinek. Klinická významnost těchto nálezů je nejistá. Při sledování celkové toxicity u potkanů byly popsány převážně reverzibilní nežádoucí účinky na spermatogenezi, ale pouze v dávkách, které při celkovém podání vysoce překročily terapeutické dávky. Dvougenerační studie u myší neodhalila žádný nežádoucí účinek perorálně podávaného acikloviru na fertilitu. 6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 6.1. Seznam pomocných látek HERPESIN 200 Monohydrát laktosy, kukuřičný škrob, mikrokrystalická celulosa, želatina, natrium-laurylsulfát, sodná sůl kroskarmelosy, magnesium-stearát; glycerol; hlinitý lak erythrosinu (E 127); hlinitý lak indigokarmínu (E 132). HERPESIN 400 Kukuřičný škrob, mikrokrystalická celulosa, želatina, natrium-lauryl-sulfát, sodná sůl kroskarmelosy, magnesium-stearát; glycerol; hlinitý lak erythrosinu (E 127); hlinitý lak indigokarmínu (E 132). 6.2. Inkompatibility Neuplatňuje se. 6.3. Doba použitelnosti V neporušeném obalu: 5 let. 6.4. Zvláštní opatření pro uchovávání Uchovávejte při teplotě do 25 °C v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí.
7/8
6.5. Druh obalu a velikost balení Blistr PVC/Al, krabička. Velikost balení: HERPESIN 200: 25 tablet (5 blistrů s 5 tabletami v 1 blistru), krabička. HERPESIN 400: 25 (5 blistrů s 5 tabletami v 1 blistru) nebo 50 tablet (5 blistrů s 10 tabletami v jednom blistru), krabička. 6.6. Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním Tablety přípravku HERPESIN se užívají s jídlem a zapíjejí se dostatečným množstvím tekutiny - zvláště u starších pacientů. 7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI Teva Pharmaceuticals CR, s.r.o., Praha, Česká republika 8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO HERPESIN 200: 42/1156/94-A/C HERPESIN 400: 42/1156/94-B/C 9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 7.12. 1994 / 5.6.2013 10. DATUM REVIZE TEXTU 5.6.2013
8/8
