2012 POstní doba

Naše farní rodina 1/2012 POstní doba Obsah tohoto čísla:  Úvodní slovo  Co je nového ve farnosti  Postní příprava

Drazí bratři a sestry, je před námi opět postní doba jako čas milosti k vnitřní obnově, k uvědomění si všeho, co vede ke skutečnému štěstí. Jeho pramenem je Boţí blízkost. Chtěl bych opět nechat zaznít některé z vět Sv. otce Benedikta XVI., který nám všem posílá poselství k postní době: …“Letos chci předloţit několik myšlenek ve světle krátkého biblického textu z Listu Ţidům – Starejme se jeden o druhého a pobízejme se k lásce a k dobrým skutkům… Prvním bodem je výzva, abychom se starali, tedy abychom zaměřovali pohled na druhého, především na Jeţíše, abychom byli jedni ke druhým pozorní a nechovali se k sobě jako lidé cizí a lhostejní k osudu bratří. Často však převládá opačný postoj – lhostejnost a nezájem, které zakrývají sobectví a maskují se vzájemným respektem „soukromé sféry“. I dnes po nás Bůh chce, abychom byli „stráţci“ svých bratří. /Gen 4,9/. Pozornost vůči druhému člověku v sobě zahrnuje to, ţe mu přejeme dobro ve všech jeho podobách – fyzické, morální i duchovní. V době, která

ztratila smysl pro dobro a zlo, je třeba naléhavě zdůrazňovat, ţe dobro existuje a vítězí, protoţe Bůh je dobrotivý a milosrdný. Písmo sv. nás varuje před srdcem zatvrzelým jakýmsi duchovním znecitlivěním, které nás oslepuje před utrpením druhých. Naše srdce nesmí být nikdy natolik pohlceno vlastními záleţitostmi a problémy, aby před křikem druhého ohluchlo. Kéţ všichni tváří v tvář světu, který vyţaduje od křesťanů nové svědectví lásky a věrnosti Pánu, pocítí naléhavou potřebu vstoupit do soutěţe v lásce, ve sluţbě a v dobrých skutcích… S přáním svatého plodného postního období vás svěřuji přímluvám blahoslavené P. Marie a ze srdce všem uděluji apoštolské poţehnání.“

Co je nového ve farnosti? Bratři a sestry, chtěl bych Vás pozvat v úterý 28. 2. v 19.00 do Domu farnosti na poradní schůzku. Tématem schůzky bude hospodaření a plány naší farnosti.  Hospodaření: co a za kolik se podařilo vykonat a opravit - krásně opravená střecha, fasáda, atd.  Plány v blízké budoucnosti: nově vydláţdit okolí kostela a obnovit kanalizaci pod dlaţbou.  Výhledy do budoucna: postavit farní centrum. Farní centrum by mělo být postaveno na dvoře mezi kostelem a farou (po delších peripetiích jsme získali potřebná povolení ţivotního prostředí a památkářů). Existuje ještě jedna varianta – pro účely farního centra koupit a opravit přízemí někdejší Besedy. Do realizace náročného projektu bychom se ale pustili jen za předpokladu, ţe získáme finanční prostředky z grantu. Zván je kaţdý, kdo má zájem o farnost. Věřím, ţe nás bude hodně. Otec Josef

Postní příprava 2012: půst jako otevřenost pro dary Ducha Proţíváme tento rok v hlubším porozumění svátosti biřmování. Chceme si více uvědomovat, jak nás Bůh svým svatým Duchem obdarovává: Tyto dary jsou konkrétními projevy jeho mnohačetné

přítomnosti a péče o kaţdého z nás, Boţích dětí. Potíţ spočívá v tom, ţe tyto dary ve svém ţivotě častokrát nerozvíjíme, nepřijímáme s nadšením a ochotou měnit podle nich svůj ţivot. Mnohé z toho, co nás obklopuje i co je v našem srdci, nám brání otevírat se těmto Boţím darům. Začíná postní doba, v níţ se učíme oceňovat největší Boţí dar lidstvu a kaţdému z nás: oběť ţivota našeho ukřiţovaného Pána za nás za všechny. Je to výzva k obrácení, k obnově křtu, v němţ jsme přijali prvotiny Ducha a jeho boţského ţivota: Žij stále více z toho, co Bůh v Kristu pro tebe udělal a stále ti nabízí. Tímto směrem se ubírá naše postní příprava. Chceme v sobě udělat prostor pro tyto boţské dary tím, ţe se budeme zříkat (tedy postit) toho, co běţně a často přes míru naplňuje náš ţivot, na čem jsme závislí, co nás zbavuje svobody a uzavírá Boţí lásce. Tento půst se zároveň realizuje snahou naplnit náš ţivot chybějícím pozitivním postojem nebo činností. Kaţdý týden (měřeno čtvrtečními bohosluţbami pro děti) poloţíme důraz na jednu oblast našeho ţivota. Budeme se tak podobat apoštolům, kteří spolu s Marií a se ţenami očekávali ve večeřadle Ducha svatého. O Letnicích se ukázalo, ţe tato skupinka Jeţíšových učedníků byla opravdu otevřena Boţímu obdarování. Chceme se tedy přidrţet těch, kteří se pro nás stali vzorem v přijetí darů Ducha – jednak apoštolů, jednak ţen, které i v naší době ukazují křesťanům tuto otevřenost ţivota pro Boha. Bude příhodné seznámit se v rámci přípravy s podrobnějšími ţivotopisy těchto světic (viz knihy o svatých, internetové stránky). I v této přípravě naleznete pro inspiraci k četbě úryvky z Písma svatého (kromě hlavního textu o apoštolovi) – je jich tentokrát méně, zato však jsou povětšinou delší, takţe se k nim můţete vícekrát vracet a hlouběji do nich pronikat. Jako vţdycky je také připravena názorná aktivita pro děti: Při dětských bohosluţbách budeme pracovat se skleněnou nádobou. Ta bude představovat lidské srdce a bude naplněna věcmi, jeţ zastupují různé naše „závislosti“ a „zbytečnosti“ a od kterých bychom se mohli v průběhu šesti týdnů postit. Při jejich postupném odstraňování se do nádoby bude stejně postupně umísťovat dvanáct svící – symbol naplnění našeho srdce ohněm Boţího Ducha. Před oltářem také rozšíříme stůl z večeřadla (jakoby pokračování oltáře), u kterého bude narůstat počet postaviček představujících apoštoly a zmiňované svaté ţeny – bude to pozvánka k očekávání seslání Ducha svatého i na nás.

PŮST OČIMA 1. TÝDEN (od Popeleční středy do středy po 1. neděli postní) Ústřední myšlenka: Abychom mohli správně vidět ve svém ţivotě podstatné věci, vidět Boţí působení, jeho zázraky, jeho přítomnost mezi námi a v nás, je potřeba odtrhnout oči od věcí, které nám příliš zaměstnávají náš zrak vnější i vnitřní. Půst od běţných věcí, na které pohlíţíme, nám umoţní více pozorovat sebe sama, okolí či přírodu, vidět druhé kolem sebe. Apoštol týdne – svatý Tomáš: Jan 20,19-29 V úryvku je vícekrát zmíněno slovo „vidět“. Apoštolové, kteří „viděli Pána“, marně svědčí o své zkušenosti Tomášovi, který Pána neviděl. Jestliţe pak dostává moţnost ho spatřit a uvěřit, pak tím Jeţíš pobízí i nás, abychom jej objevovali za viditelnými a křiklavými věcmi kolem sebe, protoţe díky tomuto zraku víry se můţeme stát blahoslavenými. Světice týdne: svatá Bernadetta Soubirousová Bylo to 11. února 1858, kdy chudá čtrnáctiletá dívenka Bernadetta spatřila ve skalní jeskyni »de Massabielle« poblíţ Lurd ve Francii Pannu Marii. Zjevení se opakovalo do 16. července ještě sedmnáctkrát. Tato dívka přes veškeré nepochopení a ústrky autorit tvrdila, ţe se jí Matka Boţí skutečně ukázala, a řídila se věrně jejími pokyny. Její čisté srdce, které dokázalo vidět Boha (srov. Mt 5,8), svědčí o tom, jak veliká dobrodiní můţe Pán prokázat církvi a světu, kdyţ budeme připraveni jej skrze různá znamení a události ve svém ţivotě uvidět. Konkrétní půst: odříct si televizi, počítač, video, zábavný časopis, vnímat a pozorovat věci, které mi běţně unikají. Doplňující četba z Písma: Gen 3,1-8; Ţ 25,12-22; Jan 9,1-41; Sk 26,9-20.

PŮST UŠIMA 2. TÝDEN (od čtvrtka po 1. neděli postní do středy po 2. neděli postní) Ústřední myšlenka: Uslyšet Boţí hlas znamená objevit Boha, který mluví i ke mně, který mě zve, který mluví v kaţdé situaci mého ţivota. Umění ztišit se od běţného hluku světa a naší zábavy nás vede ke schopnosti zaslechnout tichý a neagresivní Boţí hlas, který chce správně nasměrovat náš ţivot.

Apoštol týdne – svatý Matouš: Mt 9,9-13 Povolání apoštola Matouše je názorným svědectvím o slyšení a následování Jeţíšova hlasu. Matouš, ač celník, zaujatý svou prací a svými penězi, vnímá, ţe mu Kristus Pán nabízí to, co mu v ţivotě schází a co dosud marně hledal. Jeho opuštění celnice je pro nás příkladem, jak jedná člověk, který se rozhodl uposlechnout náročného, ale láskyplného Boţího pozvání. Světice týdne: svatá Josefina Bakhita Josefina Bakhita proţila velmi těţké mládí, kdyţ byla jako otrokyně vystavena nesmírně krutému zacházení ze strany svých pánů. Kdyţ se však na čas ocitla v ústavu sester kanosiánek v Itálii, poznala svého pravého Pána – Jeţíše, jemuţ pak zasvětila celý svůj ţivot. Její obrácení je svědectvím, ţe Boţí hlas mluví ke kaţdému, i do situací beznaděje a lidské krutosti. Přiznat si ve svém ţivotě jakýkoli nedostatek, který nás tíţí a zraňuje, nám dává moţnost otevřít se hlasu Kristovu, který je milujícím Pánem, ochráncem a lékařem srdce kaţdého z nás. Konkrétní půst: poslouchat méně rádio, různé přehrávače, nedělat hluk, naslouchat druhým. Doplňující četba z Písma: 1 Sam 3,1-10; Iz 50,4-10; Jan 8,39b-51; Zj 10,8-11.

PŮST ÚSTY 3. TÝDEN (od čtvrtka po 2. neděli postní do středy po 3. neděli postní) Ústřední myšlenka: Naše ústa jsou prostředkem jak pro vcházení potravy, tak pro vycházení slov. Obojí do našeho ţivota patří, obojí nás však můţe duchovně zahlcovat a ubíjet, totiţ kdyţ se točíme chorobně kolem jídla a pití anebo kdyţ své nitro zatemňujeme marnými a škodlivými řečmi, hádkami, nadávkami a pomluvami. Postit se ústy tedy znamená bojovat proti poţitkářství, které vytváří kult jídla a ubíjí ducha, a očišťovat svou mysl ode vší nelaskavosti a sebestřednosti, jimiţ ze svého srdce vyháníme Boţí lásku. Apoštol týdne – svatý Petr: Mt 26,30-35.69-75 První z apoštolů nechodil ke slovům daleko: Kdyţ vyznal Jeţíše jako Mesiáše, byla jeho slova od Boha; byl však veden vlastní chvástavostí, kdyţ sliboval Kristu věrnost aţ k smrti, a strachem, kdyţ vyřkl slova zapření. Jeho hořký pláč ukazuje na obrácení, které máme podstupovat my všichni, pokud nechceme uváznout v hříšných léčkách vlastního jazyka. Petrova lítost jistě znásobila jeho postní očistu v okamţicích Pánova

utrpení, podle Jeţíšových slov: „Přijdou dny, kdy jim ţenicha vezmou, a potom se budou postit.“ (Mk 2,20) Chceme-li být s uţitkem účastni pašijových událostí, půst vedoucí k bdělosti srdce je osvědčenou cestou. Světice týdne: svatá Terezie Benedikta od Kříže (Edith Stein) Tato karmelitánská řeholnice, původně z polské ţidovské rodiny, nalezla víru v Boha aţ ve svých třiceti letech. Její hluboký vztah k filosofii ji uváděl na cestu hledání pravdy, aţ nakonec mezi mnoha učenými lidskými slovy rozpoznala slova Boţí, která v jejím ţivotě nadále zaujala jednoznačné prvenství: jak v její učitelské a přednáškové činnosti, tak v ţivotě hluboké a vytrvalé modlitby. Pro své řeholní povolání se zřekla věcí světa, takţe byla nakonec schopna nabídnout Pánu i svůj ţivot, kdyţ ji deportovali do koncentračního tábora v Osvětimi, kde byla zakrátko usmrcena. Tak ukazuje všem křesťanům umění ztišit se pro Boha a vzdát se pro něj nadbytečností, kterými se tak často sytíme. Konkrétní půst: odříct si sladkosti, zvýraznit páteční půst od jídla, vymýtit nelaskavá, zbytečná slova. Doplňující četba z Písma: Dt 9,9-18; Iz 58,1-11; Sk 13,1-4; Jak 3,1-18.

PŮST RUKAMA 4. TÝDEN (od čtvrtka po 3. neděli postní do středy po 4. neděli postní) Ústřední myšlenka: Ruce jsou v průběhu našeho kaţdodenního ţivota velmi aktivní: Rukama jíme, pracujeme, hrajeme si, gestikulujeme, sportujeme… Proto je tolik potřebné jednak zaměřovat činnost našich rukou správným směrem (aby se nepodílely na rušivé či škodlivé činnosti), jednak jim dát odpočinek (aby nás příliš nezaměstnávaly vnějšími aktivitami na úkor vnitřních). Proto zapojujeme své ruce do postoje při modlitbě, v níţ je činnost navenek podřízena duchovnímu světu. Apoštol týdne – svatý Jan evangelista: Jan 20,1-18 Petr a Jan jsou těmi aktivními, kteří po zprávě Marie Magdalény spěchají ke hrobu. Tam však Janova mysl přechází od vnějšího vyšetřování k vnitřnímu úkonu víry. Události vzkříšení jsou přímo hmatatelné, a přesto tyto vnější proţitky očí, uší a rukou slouţí pro svědectví srdce: „Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli a čeho se naše ruce dotýkaly, to zvěstujeme: Slovo ţivota.“ (1 Jan 1,1). Kdyţ však chce být Marie Magdaléna svýma rukama příliš aktivní a touţí pro sebe zadrţet Zmrtvýchvstalého, Jeţíš ji usměrňuje a posílá svědčit ostatním.

Světice týdne: svatá Terezie z Lisieux Tato mladá řeholnice uchvacuje od své smrti stále nové generace křesťanů svou bezmeznou a dětsky upřímnou láskou k Jeţíši. Její ruce jsou pravou ikonou modlitby, prodlévání před tváří milovaného Pána. To jí však nebrání mít účast na veliké aktivitě církve: I kdyţ svatá Terezie nevytáhla paty z kláštera, stala se patronkou misií, protoţe se za ně vytrvale modlila. Umět zklidnit své ruce k modlitbě, učí nás Terezka, znamená mnohdy udělat pro potřebné záleţitosti světa nejvíce. Konkrétní půst: nechat své ruce v klidu, nezaměstnávat je zbytečnostmi, sepnout je k modlitbě, přiloţit k dobrému dílu. Doplňující četba z Písma: Ex 18,7-13; Př 31,10-31; Mk 5,22-43; Sk 8,1424.

PŮST NOHAMA 5. TÝDEN (od čtvrtka po 4. neděli postní. do středy po 5. neděli postní) Ústřední myšlenka: Nohy nás v našem denním ţivotě „přepravují“ na ta místa, kde chceme být přítomni. Půst nohama tedy znamená přehodnocovat, které mé kroky jsou skutečně správné, kde je má přítomnost opravdu ţádoucí a prospěšná, kde utíkám před svými povinnostmi či závazky nebo kde mé nohy zůstávají z lenosti nečinné. Apoštol týdne – svatý Ondřej: Jan 1,35-42 Úryvek popisuje dvojí pohyb (cestu) apoštola Ondřeje: Nejprve se vydá na základě slov svého mistra Jana za Jeţíšem; a kdyţ jej pozná blíţe, neváhá o něm svědčit svému bratru Šimonovi, a stává se tak prostředníkem jeho velkého povolání. Tento Kristův apoštol nás tedy učí, jak máme s ochotou a bez váhání zaměřit své kroky za Jeţíšem a také za svými bliţními, k nimţ nás on mlčky posílá. Světice týdne: blahoslavená Matka Tereza z Kalkaty Světově proslulá řeholnice a ošetřovatelka nemocných věděla přesně, kam zaměřit své kroky: Na prvním místě k eucharistickému Jeţíši a ihned potom k nuzákům, kteří hynou a strádají na ulicích velkoměsta. Její „kariéra“ sluţby lásky začíná v okamţiku, kdy se jako řeholnice v zaběhlém a pohodlném klášteře rozhodne vyjít za hlasem Kristovým vstříc náročnému poslání u nejchudších. Její ochota, nasazení, důslednost a věrnost inspirují také náš půst nohama, které někdy chtějí kráčet či nekráčet, kam se jim zachce.

Konkrétní půst: zastavit se, kde je potřeba, navštívit někoho, neutíkat od povinností k zábavě, jít na kříţovou cestu. Doplňující četba z Písma: Mich 4,1-7; Tob 1,16-2,8; Lk 10,25-37; Jan 10,1-10.

PŮST TĚLEM 6. TÝDEN (od čtvrtka po 5. neděli postní do Zeleného čtvrtka) Ústřední myšlenka: Půst tělem je výbornou cestou k posilování „vnitřního člověka“ (Ef 3,16). V dnešní době, která klade neúměrný důraz na vnější krásu, efekty a poţitky, má křesťan tím více pěstovat toto bohatství srdce, protoţe jedině v této péči o duši můţe spočívat trvalá naděje, štěstí a pokoj, které nic z vnějších věcí nemůţe opravdově poskytnout. Apoštol týdne – svatý Natanael (Bartoloměj): Jan 1,43-51 Natanael se zpočátku chová jako člověk světa: Na základě vnějších znaků usuzuje, ţe Jeţíš z Nazareta nemůţe podle svého původu překvapit ničím hodnotným a závratným. Uposlechne však Filipovu výzvu a jde se přesvědčit – je tedy otevřen pro opravdové poznání. Neulpět na vnějším zdání a na tom, co se běţně tvrdí a povídá, co se mezi lidmi oceňuje a čím se pohrdá, znamená stát se vnímavým vůči svému nitru, vůči bohatství ducha a vůči skryté kráse Boţích věcí. Světice týdne: svatá Anežka Česká Tato česká princezna svým ţivotním rozhodnutím vzdát se královské kariéry důsledně uskutečňovala půst tělem: Svou radikální volbou chudého klášterního ţivota poukazuje nám všem na odvahu jít proti proudu a smýšlení většiny, kráčet za tím, co ve svém srdci a v setkání s Pánem objevím jako skutečně podstatné. Nenechat se zviklat v těchto prioritách znamená kráčet cestou svatosti i v neklášterním prostředí našeho dnešního světa. Konkrétní půst: nezakládat si přehnaně na vnějších věcech, nevynucovat si nepotřebné zbytečnosti, dbát na vnitřní krásu, jít ke svátosti smíření. Doplňující četba z Písma: 1 Sam 16,1-13; 1 Král 3,3-15; Jan 6,22-27.4869; Jak 4,1-5,6.

List porubské farnosti určený pro vnitřní potřebu. Text časopisu najdete i na webových stránkách farnosti: http://fporuba.cz.