VELIKONOČNÍ DOBA 2012 ROK BIŘMOVÁNÍ dopis rodičům

VELIKONOČNÍ DOBA 2012 ROK BIŘMOVÁNÍ dopis rodičům Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán. (Řím 5, 5)

Milí rodiče a prarodiče mladších dětí, velikonoční doba je podle tradice dobou radosti, kterou Ježíšovi učedníci prožívají jako dobu setkávání se vzkříšeným Kristem. V Bibli i v liturgických čteních jednotlivých velikonočních nedělí se dočítáme o setkání Krista s Marií, která si myslela, že je zahradník, se dvěma učedníky na cestě do Emauz, kteří jej poznali při lámání chleba, s učedníky, kteří jej poznali, když řekl: Pokoj vám, Tomášem, který potřeboval vložit ruce do jeho ran, nebo s Petrem a dalšími učedníky na lodi, na které Ježíš zavolal, ať hodí sítě na hlubinu. Vždy jsou to svědectví o tom, jak lidé poznali Krista na konktrétních místech a v konkrétních životních situacích. Setkání s Ním přinášejí naději na život, nad kterým nemá smrt moc, také nám. Jejich vrcholem je obdarování učedníků Božím Duchem, Boží Láskou, která skrze smrt a vzkříšení definitivně spojuje silou ohně a větru člověka s Bohem. Láska zůstává, je silnější než smrt a my smíme mít naději, že Dech této Boží lásky za nás bude dýchat, až náš pozemský dech utichne.

které rodina prožívá. Program si můžete naplánovat, kdy budete chtít. Jeho sjednocujícím prvkem jsou dary Božího Ducha ‒ moudrost, rozum, rada, síla, umění, zbožnost a bázeň Boží ‒ tedy schopnosti, které nás příznivě uzpůsobují, abychom dokázali jednat podle Jeho vůle, tedy konat dobro s vědomím, že Bůh je Láska. (KKC 1830) Vydejme se ji v tomto velikonočním čase hledat, vnímat, ale také zpřítomňovat a vyprošovat si ji v konkrétních plodech, které láska přináší a kterými jsou radost, pokoj, trpělivost, shovívavost, vlídnost, dobrota, mírnost, věrnost, tichost, zdrženlivost a čistota. (Gal 5, 22‒23) Přejeme vám, aby se váš domov stal během letošní velikonoční doby místem, který Duch svatý naplní jednotou a pokojem.

Také velikonoční doba končí Slavností Seslání Ducha svatého a my se na ni můžeme připravit pomocí tohoto dopisu. Je určený dospělým, ale nabízí náměty k přemýšlení a činnosti, které jsou srozumitelné i dětem a také jednoduše uskutečnitelné. Text chce být nabídkou, jak ve společenství církve, která v letošním roce prožívá v rámci přípravy na cyrilometodějské jubileum rok věnovaný svátosti biřmování, prožívat ve velikonoční době také společné chvíle v rodině. Úloha dospělého nespočívá ve vyžadování a kontrolování, ale ve sdílení se ve víře, v modlitbě a v povídání o aktuálních situacích, 2

3

PRVNÍ TÝDEN VELIKONOČNÍ

DRUHÝ TÝDEN VELIKONOČNÍ DAR ROZUMU

DAR MOUDROSTI Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho. (Ž 118, 24)

Protože jsi mě uviděl, Tomáši, uvěřil jsi; blahoslavení, kdo neviděli, a uvěřili. (J 20, 29)

Bůh je nejvyšší moudrost a moudrost je nejvyšší ze všech darů. Souvisí s láskou a přináší radost. Je to moudrá radost z toho, že žijeme, radost z toho, že můžeme být spolu a že nacházíme smysl v tom, co se kolem nás děje, i když je to obyčejný všední den. Moudrost umí najít velikou radost i v maličkostech.

Dar rozumu je schopnost uvažovat a rozvažovat o tom, co životu prospívá a co ne, co přináší dobro a co dobro nepřináší. Rozum souvisí s vírou v Boží dobrotu a milosrdenství, které má konkrétní podobu v jeho nařízeních a přikázáních.

Co můžeme společně dělat?

Co můžeme společně dělat?

• Posadíme se ke stolu a povídáme si, o tom, z čeho jsme měli radost. • Kreslíme, jakou barvu by radost mohla mít. • Každý může mít jedno přání, které mu udělá radost, a pokud je to možné a vhodné, pokusíme se to také vyplnit. • Vymyslíme nějakou činnost, která by udělala radost všem. • Přemýšlíme, komu a čím bychom mohli udělat radost. • Hledáme kolem sebe drobné radosti a povídáme si o nich. • Vyprávíme si také o tom, že k životu patří také období, kdy nám připadá, že kolem žádná radost není. • Starší děti mohou hledat, kde všude se ve velikonoční liturgii mluví o radosti.

• Přemýšlíme o pravidlech a nařízeních, která nás obklopují. • Přemýšlíme o tom, zda nebo jaká pravidla a nařízení máme také doma, aby se nám spolu lépe žilo. • Navrhujeme pravidla, která by prospěla rodinnému soužití. Diskutujeme, zda jsou vhodná, příp. zda vhodná nejsou, a proč. • Dáváme příklady nesmyslných pravidel, ale také pravidel, která se ukázala jako velmi užitečná. • Vyprávíme si zkušenosti s tím, kdy jsme se v dětství chovali „nerozumně“, a co z toho vzešlo. • Přemýšlíme, jakými skutky Ježíš ukázal svou dobrotu, milosrdenství a lásku k lidem.

Pane, prosíme Tě o dar moudrosti, abychom uměli poznávat smysl toho, co prožíváme.

Pane, prosíme Tě o dar rozumu, abychom dokázali poznávat plnost toho, co prožíváme.

4

5

TŘETÍ TÝDEN VELIKONOČNÍ

ČTVRTÝ TÝDEN VELIKONOČNÍ

DAR RADY

DAR SÍLY

Což nám srdce nehořelo, když s námi na cstě mluvil a otvíral nám Písma? (L 24, 32) Rada je důležitou pomocí při rozhodování. Můžeme ji poskytovat jeden druhému, protože v životě se musíme rozhodovat často a mnohdy to bývá těžké. Dobrá rada je nasměřována k cíli, který je pro nás křesťany v Bohu ‒ začátku a konci našeho úsilí. Dobré rozhodnutí a dobrou radu poznáme, když nám přinese pokoj, sjednotí a osvětlí, kudy naše životní cesta povede dál.

Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce a ony znají mne. (J 10, 14) K síle patří aktivita, pohyb, ale také vytrvalost a věrnost. Dar síly je schopnost vytrvat, překonávat nebezpečí, pochybnost, vyprahlost a útrapy. Pomáhá vytrvat, když život přestane být jednoduchý. Je to schopnost projevovat trpělivost v obtížích, vytrvalost ve zkouškách a s vírou v Boží přítomnost a pomoc překonávat každodenní překážky.

Co můžeme společně dělat?

Co můžeme společně dělat?

• Na nějaké aktuální rodinné záležitosti si můžeme vyzkoušet, zda se umíme společně poradit a hledat řešení. • Vyprávíme si, kdy jsme zažili, že jsme dostali špatnou a kdy dobrou radu. • Vyzkoušíme si, jak se dá hledat rada třeba také na internetu, ale upozorníme také na to, na co je třeba přitom dávat pozor. • Vyprávíme si o tom, kdy jsme vnímali, že nám dobrá rada vnesla do života světlo. • Známe nějakého konkrétního člověka, který je nám obvykle velkou pomocí při rozhodování? Kdy jsme při rozhodování zakusili Boží přítomnost a pomoc? • Přemýšlejme o odpovědnosti lidí, kteří mají moc nebo úkol rozhodovat důležité věci.

• Zkoušíme, kdo z nás je nejsilnější, kdo nejvíce uzvedne, nebo kdo nejvíce udrží. Přemýšlíme ale také, jaký je rozdíl mezi tím, když něco těžkého uzvedneme, a když něco těžkého zvládneme. • Vyprávíme si o svých slabostech a o tom, co je pro každého nejtěžší a co by určitě bez podpory druhých nedokázal. • Vyprávíme si, co těžkého přestáli a překonali naši prodiče a prarodiče nebo jiní členové rodiny. Vyprávíme si o tom, kdy jsme v životě zakusili, že Bůh je silný. • Připomeneme si, které biblické příběhy hovoří o tom, že Ježíš býl silný, nebo že člověk byl silný, protože se spolehl na Boží sílu. • Zkoumáme, v čem nepatrném a malém je ukrytá veliká síla. Povídáme si o tom, jaká veliká síla by mohla být ukryta v tom nejmenším a nejslabším členu rodiny.

Pane, prosíme Tě o dar rady, abychom uměli dělat dobrá rozhodnutí v tom, co prožíváme.

Pane, prosíme Tě o dar síly, abychom dokázali vytrvat v tom, co prožíváme.

6

7

PÁTÝ TÝDEN VELIKONOČNÍ

ŠESTÝ TÝDEN VELIKONOČNÍ

DAR UMĚNÍ

DAR ZBOŽNOSTI

Zůstaňte ve mně, a já zůstanu ve vás; kdo zůstává ve mně, ten nese mnoho ovoce. (J 15, 4)

Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu. (J 14, 23)

Něco dokonale umět je velké umění a nemusí se jednat pouze o umělecké dílo. Dar umění, dar tvůrčí síly je naše schopnost přetvářet a dotvářet svět k dobrému a mít spolupodíl na Božím stvořitelském díle. Uměleckým dílem se tak může stát každá chvíle našeho života a každé naše dílo může být Božím dílem. Plodem tohoto daru je krása a dokonalost. Člověk může chválit Boha svým životem a vším, co ve svém životě vytvořil, a naplňovat tak svůj životní úkol.

Lidová zbožnost je pokladem víry, podobně jako lidová píseň nebo lidová architektura jsou vedle děl renomovaných umělců poklady naší kultury. K jejímu ocenění je třeba umět vnímat věci srdcem. Zbožnost je schopnost takto ocenit hodnotu věcí, vztahů, životních situací a jejím ovocem je pokora a obětavost. Dar zbožnosti znamená umět zahlédnout Boží přítomnost třeba i tam, kde bychom ji obvykle nehledali, a s úžasem se před ní sklonit.

Co můžeme společně dělat?

Co můžeme společně dělat?

• Povídáme si o tom, co umíme, ale také, co neumíme. Povídáme si o tom, co uměli naši rodiče, prarodiče, nebo někdo jiný z naší rodiny. • Dohodneme se na nějakém díle, které společně dokážeme vytvořit, a dáme se do práce. • Společně si připravíme jídlo, něco upečeme, uklidíme, opravíme apod. • Rozhlédneme se a povídáme si o věcech, které máme doma a které ukazují, že uměl někdo jiný. • Povídáme si o tom, co nám připadá krásné nebo dokonalé. Ukazujeme si obrázky, fotografie, posloucháme písně apod. Povídáme si o různých divech přírody nebo vědeckých poznatcích ukazujících na Boží krásu a dokonalost. • Povídáme si o tom, které dílo nás fascinovalo natolik, že nám připomnělo Boží krásu a dokonalost.

• Děti mohou přinést nějakou věc, která se jim nejvíce líbí, a povídáme si o tom, co se jim na ní líbí. • Vyprávíme si o tom, co chvályhodného se nám dnes stalo, nebo co jsme viděli. • Podíváme se na sebe a hledáme na sobě navzájem nějakou maličkost, slovo, větu, gesto, které stojí za ocenění. • Hledáme jeden na druhém, za co bychom mohli pochválit. Děti mohou vyrobit „diplom“ nebo „pochvalné uznání“ konkrétnímu člověku. „Pochvaly“ si slavnostně rozdáme. • Přemýšlíme, za co je Bůh hodný chvály a ocenění. Společně můžeme vyrobit „pochvalu“ také Bohu. • Uspořádáme výlet k místu, kde lidé nějakou stavbou nebo obrazem projevili úctu Bohu. • Máme ve svém domově také taková znamená naší úcty k Bohu? Pane, prosíme Tě o dar zbožnosti, abychom Tě chválili tím, co prožíváme.

Pane, prosíme Tě o dar umění, abychom s Tebou spoluvytvářeli to, co prožíváme. 8

9

SEDMÝ TÝDEN VELIKONOČNÍ DAR BÁZNĚ BOŽÍ Nenechám vás sirotky, jdu a zase k vám přijdu a vaše srdce se bude radovat. (J 14, 18) Bázeň Boží není strach před Bohem, ale schopnost vnímat, že Bůh člověka přesahuje, a přesto jej neopouští. Bázeň Boží vede k vděčnosti a radosti, nikoli ke strachu a ponižování. V životě to mnohdy bývá jinak. Člověk „výše postavený“ se mnohdy povyšuje nad druhými, ale to neznamená, že bychom mu měli vyhovět a vyžadovanou úctu mu prokazovat. Právě proto, že Bůh člověka nepředstavitelně převyšuje a přesto se nad námi nevyvyšuje, zkoumejme sebe i své okolí, aby to, že jeden převyšuje druhého nevyvolávalo obavy a zastrašování, ale bylo službou společenství.

Co můžeme společně dělat? • Povídáme si, kdo a čím dobrým „převyšuje“ ostatní a také k čemu je to dobré pro všechny. (Babička vařením. Maminka laskavostí. Apod.) Přemýšlíme také, čím „převyšuje“ Bůh člověka. • Připomínáme si biblické texty, kde se Bůh ukázal jako nesmírně převyšující chápání a schopnosti člověka. • Přemýšlíme, zda jsme se setkali s tím, že někdo něčím „převyšuje“ ostatní, ale také se proto „povyšuje“ nad ostatní. (Děti ve škole. Dospělí v práci. Apod.) • Povídáme si, zda máme zkušenost s tím, že nás někdo zastrašoval, jak jsme tuto situaci prožívali, jak se vyřešila a zda jsme v tu chvíli vnímali nebo nevnímali Boží přítomnost a pomoc.

SLAVNOST SESLÁNÍ DUCHA SVATÉHO Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. V Jeruzalémě byli zbožní židé ze všech národů na světě, a když se ozval ten zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí. Byli ohromeni a divili se: „Což nejsou všichni, kteří tu mluví, z Galileje? Jak to, že je slyšíme každý ve své rodné řeči: Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judeje a Kappadokie, Pontu a Asie, Frygie a Pamfylie, Egypta a krajů Libye u Kyrény a přistěhovalí Římané, židé i obrácení pohané, Kréťané i Arabové; všichni je slyšíme mluvit v našich jazycích o velikých skutcích Božích!“ (Sk 2, 1‒11)

Přejeme vám, abyste si i ve všednosti našli prostor pro obdarování Duchem Božím a pro vše duchovní, oduševnělé a duchaplné, které jej provází.

Pane, prosíme Tě o dar bázně Boží, abychom Tě rozpoznávali v jednotě toho, co prožíváme.

10

11

Prosme podobně jako učedníci v uzavřeném domě: Duchu svatý, přijď a dej, abychom tě poznali. Prosíme Tě o dar moudrosti, abychom Tě poznali ve smyslu toho, co prožíváme. Prosíme Tě o dar rozumu, abychom Tě nacházeli v plnosti toho, co prožíváme. Prosíme Tě o dar rady, abychom Tě rozeznávali v tom, co prožíváme. Prosíme Tě o dar síly, abychom Tě následovali v tom, co prožíváme. Prosíme Tě o dar umění, abychom s Tebou spoluvytvářeli to, co prožíváme. Prosíme Tě o dar zbožnosti, abychom Tě chválili tím, co prožíváme. Prosíme Tě o dar bázně Boží, abychom Tě rozpoznávali v jednotě toho, co prožíváme.

© Katechetické a pedagogické centrum, Ostrava 2012 ke stažení na www.kpc-ostrava.archa.info