3/2011
Země živitelka a regionální potraviny – rozhovor s ředitelkou českobudějovického výstaviště Ing. Marcelou Payerovou ANTONI – pilíř jihočeské tradice Nové příležitosti pro zpracovatele masa GEOMED 2011 Kamenný svědek uzenářské minulosti – pražská Zvonařka PŘÍLOHA POTRAVINÁŘSKÉHO ZPRAVODAJE
Ročník XX.
•
13. září 2011
Debata na toto téma probíhá již dobrých pět roků. V podstatě od chvíle, kdy se chopila iniciativy Agrární komora ČR a začala s programovým zviditelňováním kvalitní české potravinářské produkce. Díky ní se spotřebitelská veřejnost začala dozvídat o existenci i jiných potravin, než jaké lze koupit v kterémkoli supermarketu. Potravin vyráběných z poctivých surovin, v našem případě z opravdového masa. Navíc tradičními českými technologiemi, respektujícími naši národní identitu. Zkrátka a dobře, po dlouhé době opět začalo být vyzdvihováno řemeslné mistrovství.
Blýskání na lepší časy NADNÁRODNÍ MALOOBCHODNÍ ŘETĚZEC P R O J E V I L Z Á J E M O R E G I O N Á L N Í P O T R AV I N Y
vzít tuto aktivitu do vlastní režie v podobě „Regionální potraviny“. Jak a s jakými výsledky, budeme komentovat na jiném místě. Pro nás i pro spotřebitelskou veřejnost zůstává nejúčinnější ono zviditelnění ze strany regionálních agrárních komor. A také prodejní výsledky zmíněného systému Terno. Stalo se pouze otázkou času, kdy se připojí i další obchodníci. Vždyť hledání nových konkurenčních výhod se stalo nutností, když výkřiky „jsme levní a ještě levnější“ už jaksi nezní věrohodně.
TESCO VÁS ZVE Přečetli si v tomto případě jihočeští výrobci oceněných regionálních potravin v dopise od jednoho z největších prodejců potravin v ČR. Takové pozvání jistě potěší. Když snad řízením osudu právě na místo, kde vybojovali ona velká ocenění. Ano, prezentace se odehrávala ve velmi důstojném prostředí pavilonu Z výstaviště Země živitelka v Českých Budějovicích. A jak jsme se přesvědčili my i výrobci, s velmi seriózním přístupem ze strany Tesca. Pročež věříme, že takto vzbuzené očekávání bude naplněno skutky. Nákupčí potravin se opravdu měli na co dívat, o čem hovořit, co degustovat. Takové prezentace společností Antoni, ZŘUD, MAUZ…, pokud je řeč o uzenářích, nemohly nezaujmout. On se vůbec dostavil alespoň pro nás nečekaný počet zájemců, zastupujících snad všechny sortimenty. Pekaři, mlékaři, rybáři, producenti medu, ovoce a ovocných šťáv…
JAKO HOUBY PO DEŠTI Začaly vystrkovat hlavičky z mechu všednosti a průměrnosti. Firmy, které dokázaly zaujmout nejenom soutěžní poroty. Chovaneček, Dolejší, Lomničan, VOMA, TORO VM, Váhala, Antoni, Kozel, Hubený… Byla by jich opravdu dlouhá řada. Firem, které prokázaly, že české uzenářské řemeslo v globalizujícím se světě nezaniklo. Ba právě naopak. Dokázaly se vymezit originálností, tradicí, kvalitou a v neposlední řadě i přístupem ke spotřebitelům. Najednou jsme zas mohli okusit šťavnatý párek, mít radost z dozlatova opečeného špekáčku, přivonět ke klobásce uzené na opravdovém bukovém dříví, divit se, že ne každá šunka musí být gumová… A těch majstrštyků! Mauzů paštika s mandlemi, Otavská klobása, Krumlovský špek, Antoniho medová šunka, Radní rolka, Staročeská uzenka, Sedlácká kýta… Taky byste čekali, jak obchodníci zajásají nad novými příležitostmi?
Plný sál důkazem touhy regionálních výrobců stát se dodavatelem Tesca.
ČEKÁNÍ, VÁHÁNÍ, SETRVAČNOST? Těžko říci, který z těchto vlivů převažoval. Ačkoliv jednotlivé agrární komory poskytly velmi důvěryhodné výsledky soutěží a postačilo pouze kontaktovat tyto regionální výrobce, telefony nedrnčely. Tedy, krom výjimek potvrzujících pravidlo, v našem případě pravidlo mlčení. Jednou z nich byl český maloobchod řetězec Terno, který dokonce vsadil na regionalitu, coby jeden z hlavních marketingových nástrojů. Jak se ukázalo, velice šťastně. Ostatní prostě nechtěli. Nepomáhaly
ani různé iniciativy ze strany Agrární komory ČR či Ministerstva zemědělství ČR. Zástupci Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR, potažmo nadnárodních maloobchodních řetězců sice přišli, pohovořili… Aby později bylo vše omlouváno obavami z obviňování ze strany malých regionálních výrobců kvůli zneužívání významné tržní síly. Jistě poněkud úsměvný argument. Na druhé straně se však jen stěží dalo očekávat, že takové rodinné uzenářství zaplatí statisíce za zalistování, umístění, podporu prodeje, bonusy a slevy…
ROZHODL ŽIVOT Běžely další ročníky soutěží „Chutná hezky. Jihočesky.“, „Perla Zlínska“, „Z kraje Přemysla Oráče“, nejlepší potravinářský výrobek toho kterého kraje… Ve většině z nich hráli prim právě uzenáři. Spotřebitelé se stále více pídili po oceňovaných výrobcích. Jak jsme se mohli přesvědčit na výstavě „Země živitelka“ v Českých Budějovicích, která této aktivitě dokonce umožnila samostatnou expozici. Ještě dříve než obchodníci zareagovaly pražské instituce a pokusily se pře-
ZBÝVÁ ROZHODUJÍCÍ KROK Pokud jsme dobře informováni, k čemusi podobnému se chystají i další potravinářské řetězce. Věřme proto, že nevyvstane nějaký zástupný problém, oddalující to, co očekávají čeští spotřebitelé. Nic víc a nic míň, nežli důstojnou nabídku kvalitního regionálního zboží na pultech obchodů. Důstojnou, kvalifikovanou a věrohodnou nabídku. Obchodníci to nebudou mít snadné. Terno, věnující se tomuto sortimentu již řadu roků, nasadilo laťku opravdu vysoko. BR
FARMÁŘSKÉ TRHY ODPOVĚDÍ GLOBALIZACI Také už máte po krk potravin univerzálního typu, chutnajícím stejně v New Yorku, Moskvě, Budapešti, Praze i na jihu Čech? Také už nestojíte o ty dobroty, jejichž tajemné receptury spočívají v chemii (či alchymii?). Nuže vyrazte na farmářské trhy. Že už jste vyrazili? Já taktéž.
RÁNO NA NÁPLAVCE V Českých Budějovicích zalitým sluncem spěchali spolu se mnou pod Dlouhý most další natěšení „Budějčáci“, toužící ochutnávat z darů Čech, Moravy a Slezska, slibovaných mediální reklamou. Ne, že by naše očekávání bylo malé. Vždyť my, na rozdíl od Pražáků, máme své Piaristické náměstí nebo… Avšak nepředbíhejme. Poněkud méně esteticky působící shluk různorodých prodejních sice nepůsobí nejpřitažlivěji, avšak touha byla silnější. A udělal jsem dobře, že jsem jí podlehl. Jelikož se těm našim regionálním potravinám věnuji pěknou řádku let, mám už tak trochu v oku, kde se zastavit, kde se poptat, kde stisknout spoušť fotoaparátu. ŘEZNÍCI A UZENÁŘI V PŘESILE První zastavení bylo jaksi samozřejmé. Vždyť „Lišovské klobásy“ či „Lišovské špekáčky“ jsem už párkrát okusil k naprosté spokojenosti. Malým překvapením byla jen nová „Lišovská podkova“. Hned vedle prodával pan Miroslav Rychtář, řezník a uzenář z Protivína, s jehož dílem se setkávám poprvé. „Kovářský Dařbuján“. Nezní to ukrutně lákavě? S uzenáři se prostě roztrhl pytel, pročež následuje Václav Kozel z Týna nad Vltavou. Jeho pověstné bezlepkové uzeniny snad ani není potřeba představovat. Tolik k Jihočechům. Načež zamířím k manželům Werthaimovým, prezentujícím se domácí výrobou uzenin. Tihle „trhovci“ z Mělníka mě překvapili velice mile. Jejich klobásky snesly označení domácí se vším všudy. Stejně tak zaujala jejich nevšedně jemná uzená masa. Milým překvapením byla i „Velikonoční nádivka“, kterou spolu s tradič-
ními zabijačkovými prejty nabízela společnost Kaiser ze Zbirohu. Že by to chtělo vyhlásit řeznicko-uzenářského krále českobudějovické Náplavky? Pro mě by jím byl pan Radek Dubový ze Strmilova na Jindřichohradecku. Tím pádem jeho manželka Michaela královnou. Jejich Statek Horní Dvorce produkuje to nejjemnější jehněčí, ze kterého jsou klobásky… No, co vám mám povídat, chce to okusit.
Z OSTATNÍ NABÍDKY Čekal jsem trošku víc. Se mnou i mnozí další nakupující. Ne že by tu chyběly obléhané stánky. Ze zájmu zákazníků se těšil Luděk Bartáček, jehož bzenecká jablka i litoměřická cibule rychle mizely v taškách. Také pekařské výrobky paní Danuše Štefanové, byť prodávané v poněkud polních podmínkách, budily patřičný zájem. Stejně tak široká nabídka společnosti ANTYK LIBERA. I já jsem byl Farmářské klobásy opravdu voněly domácí udírnou.
zasvěcen do tajemství „cereálních vajíček“ (v podstatě jednoduché – od slípek krmených výhradně cereáliemi, tedy zrním) či „domácího másla“ (stloukaného, ne z velkomlékárenských zmáselňovačů). Že už máte hlad? Dobrá. Zastavme se u Jiřího Hlinky z Nymburka. Jeho gulášky či pomazánky se škvarky, případně s výpečky, opravdu nemají chybu. Samozřejmě si můžeme koupit i domů. Nakonec nesmíme zapomenout na čerstvou rybu. Pstruha, sivena, či dokonce jesetera (samozřejmě očištěného, vystaveného na ledu) vám ochotně zabalí Rybárna ze Žáru u Vacova (nedaleko Vimperku).
FARMÁŘSKÉ TERNO Docela pěkná ranní procházka, že? A přesto jako by nad tím vším tak trochu ležel jistý stín. Těch lidí tu jistě mohlo být víc. A nákupní tašky plnější. Což mi potvrzuje jeden ze zkušených trhovců. Jistě, prodávat v Praze, byl by tu jiný cvrkot. Vy, Jihočeši, jste zřejmě lakomější, jak se o vás občas říká. Houby lakomí, milý pane. Ozve se jedna ze dvou vedle stojících mladých paní. My jsme jen zhýčkaní. Čím, prosím vás? Ptám se za onoho uzenáře. Ternem. Jistě, tam také bývají farmářské trhy. Přisvědčuji. V podstatně kulturnějším prostředí, to snad musíte uznat. Pokračuje paní Petra (příjmení prý raději neprozradí). S kolegyní z práce Hanou tam prý nakupují pravidelně. Své oblíbené zboží od svých oblíbených výrobců. Nejenom o farmářských trzích, které v českobudějovickém Ternu bývají vždy v pátek. Regionální potraviny s ověřenou kvalitou prodává Terno běžně po celý rok. Myslíte si, že by se tam ujalo i některé další zboží? Například z dnešní ranní nabídky na Náplavce. Určitě. Přisvědčují dámy. A hned vyjmenovávají cereální vajíčka, domácí máslo, koření… Poděkuji, a že vyřídím. Nákupčímu Terna, ten už si jistě poradí. Že mu mám taky poděkovat. Vždyť kde jinde prý mají farmářské trhy po celý rok. Takže napíšu „Farmářské Terno“? Jenom se zasmějí. Paní Petra s Hanou. To prý nechají na mně. I když prý by v tom pojmenování viděly jistou trefnost… Bohumil Rada
2
Z D O M O VA
ZEMĚ ŽIVITELKA A REGIONÁLNÍ POTRAVINY
Také nejnavštěvovanější česká výstava významně podporuje národní identitu Expozice byla umístěna v samostatném pavilonu R3 a MZe poprvé prezentovalo značku „Regionální potravina“. Zúčastnily se všechny kraje a nabídka výrobců byla velmi pestrá, doplněná o kuchařskou show a představení krajových specialit. O úspěchu této expozice vypovídá mimořádný zájem návštěvníků. Pavilon R3 byl nejnavštěvovanějším a bohužel ke konci výstavy nebyly všechny nabízené produkty k mání.
Vlastně už se stal tradicí. Rozhovor s ředitelkou Výstaviště České Budějovice a. s. Ing. Marcelou Payerovou v předvečer co do zájmu veřejnosti naprosto výjimečné výstavy Země živitelka. Čtenáře Řeznicko/uzenářských novin vždycky potěší nejenom ujištěním, že se mohou těšit i na příští ročník a v posledních letech také informacemi o poskytování prostoru i prezentace firmám z branže. Podařilo se totiž nalézt způsob zviditelnění i menších a středních potravinářů, kteří by jako samostatné subjekty neměli na vlastní expozici dostatek sil ani prostředků. Pojďme proto k otázkám.
Nemohu začít jinak nežli obligátním, můžeme se těšit i na Zemi živitelku 2012? Samozřejmě. Termín je stanoven na 30. 8. – 4. 9. 2012, a pokud se nám podařilo počínaje letošním rokem připravit velmi příjemné výstavní podmínky právě pro prezentaci potravin, je naším cílem v tomto pokračovat a jsem přesvědčena, že pozitivní odezva se projeví už v roce 2012 na 39. ročníku ZŽ ve zvýšeném počtu vystavovatelů i návštěvníků. Vaše ujištění opravdu potěší, jelikož tato výstava představuje pro střední, menší i docela malé řezníky a uzenáře významnou příležitost být viděn. Jistě to platí i pro letošní ročník…
Jistě znáte reakce návštěvníků výstavy. Stačili si vůbec povšimnout všech těch pekařů, mlékařů, řezníků, uzenářů? Neztratili se jim mezi záplavou zemědělské techniky? Jak už jsem uvedla, zájem o výrobky pekařů, mlékařů, vinařů, řezníků a uzenářů byl mimořádný a jsem ráda, že se nám podařilo naplnit náš záměr a rozšířit účast potravinářů, kteří v minulých letech na naší výstavě ZŽ byli jen v malém počtu. Potravináři se určitě na ZŽ neztratili. Podle průzkumu mezi návštěvníky se jich nejvíce zajímalo o potraviny (42 %), zemědělská technika se umístila těsně na druhém místě (41 %).
Naším několikaletým záměrem je profilovat výstavu ZŽ v širším pohledu na celý venkov. Venkov dnes je nejen zemědělství, ale především podnikání v dalších navazujících oborech. Je to podnikání středních, menších i docela malých subjektů, např. řezníků a uzenářů. Tyto podnikatele je třeba podporovat a dávat jim prostor pro zviditelnění a oslovení široké veřejnosti. Již třetím rokem je právě ZŽ tímto místem. Je potěšující, že stát tyto aktivity podporuje a dnes již veřejnost ví, co znamená soutěž „Regionální potravina“. Pro Výstaviště České Budějovice a. s. je prezentace regionálních potravin i nadále jednou z hlavních priorit výstavy ZŽ.
Měli jsme možnost hovořit s některými vystavovateli. Pro mnohé z nich to byla první prezentace tak velkolepého formátu. Jistě mohou s významnou pomocí při přípravě expozic počítat i letos… Výstaviště České Budějovice a. s. poskytuje komplexní výstavní služby, a proto také nabízí postavení výstavního stánku včetně architektonického návrhu a účelného vybavení expozice. Je tomu tak i v letošním roce. Naše společnost zajišťuje tyto služby nejen na našich výstavách na českobudějovickém výstavišti, ale podle požadavků klienta kdekoliv na výstavách v ČR i zahraničí.
Již několik roků se významně profilují expozice krajů, respektive tamních agrárních komor, a výsledků jejich soutěží o nejkvalitnější regionální potraviny. Jak hodnotíte loňskou, poněkud rozšířenou expozici?
Pokud máme dobré informace, jádro expozice regionálních potravin a krajů jako takových tvoří nový pavilon „T“. Můžete poněkud podrobněji popsat toto překvapení? V závěru loňského roku se nám po-
dařilo vyřešit letitý nedostatek kapacity krytých výstavních ploch. Dne 3. 12. 2010 byla slavnostním položením základního kamene zahájena výstavba nového multifunkčního pavilonu T se zastavěnou plochou 6 050 m2. Nový pavilon T tvoří s pavilonem Z propojený celek, který u severní brány těsně navazuje na objekt vrátnice a vstupní brány. Multifunkční pavilon T se určitě s exkluzivním umístěním v centru města na levém břehu Vltavy stane jednou z dominant největšího jihočeského města České republiky. Zařadí se tak mezi významná multifunkční a výstavní centra, prostor pavilonu umožňuje realizaci akcí až pro 1 900 účastníků v halách a saloncích s různou kapacitou. Využitelná výstavní plocha je 2 120 m2. Vysoká technická úroveň a variabilita vnitřních prostor umožňuje uspořádání nejen veletrhů, výstav, kongresů a konferencí, ale také společenských a sportovních akcí, banketů a kulturních představení. Tento architektonicky velmi zajímavý objekt bude mít přínos nejenom pro naši a. s., ale rovněž pro město České Budějovice a celý jihočeský kraj. Při výstavě Země živitelka 2011 jej především naplní rozsáhlé prezentace regionálních potravin, dále pak expozice MZe, Potravinářské komory ČR, Vinařského fondu, Agrární komory ČR, Jihočeského kraje s potravinářskou soutěží „Chutná HEZKY. Jihočesky“ a dalších významných partnerů. Jakou roli v tomto představení sehrávají čeští řezníci a uzenáři? V loňské sestavě byli nepřehlédnutelní… V letošním roce budou čeští řezníci a uzenáři opět k nepřehlédnutí. V rozšířené expozici soutěže „Regionální potravina“ bude mít každý kraj k dispozici 24 m2, kde bude nabízet výrobky oceněné v 9 kategoriích. Dvě z nich jsou určeny pro řezníky a uzenáře, a to masné výrobky tepelně opracované, včetně uzených mas, a masné výrobky trvanlivé. Masné výrobky bude možné ochutnat i koupit v pavilonu T v expozici „Regionální potravina“ a ve stán-
ku Jihočeského kraje „Chutná hezky. Jihočesky“. Dále pak ve stánku Potravinářské komory ČR, která prezentuje značku „Český výrobek – garantováno PK ČR“ v kategorii „Výroba masa a masných výrobků“. V pavilonu B4, kde producenti kvalitních masných a uzenářských výrobků oceněných národní značkou kvality KLASA dostanou prostor v expozici SZIF. Výrobky českých řezníků a uzenářů bude možné najít i v pavilonu Místních akčních skupin, které prezentují to nejlepší, co regiony nabízejí. Pokud dovolíte, zeptám se na váš osobní názor. Našla jste mezi tou nepřebernou nabídkou výrobek, který vás oslovil zcela neobyčejně? Musím se přiznat, že jsem ochutnala celou řadu nabízených výrobků a zařadila bych je mezi neobyčejné úplně všechny. Snad bych vyzdvihla sadu medů s ovocnými příchutěmi, které jsem zakoupila jako dárek, a sklidila jsem úspěch. Snad by se hodilo touto cestou poděkovat těm, kteří přispěli k vzniku, pokud to nevyzní příliš nadneseně, nového poutního místa vyznavačů poctivých českých potravin… Poděkování patří především garantům ZŽ, a to Ministerstvu zemědělství a Agrární komoře ČR a dále pak Potravinářské komoře ČR, která je již třetím rokem partnerem ZŽ v sekci potravinářství. Nemohu opomenout ani národní síť MAS, jejíž přínos je též nezanedbatelný. Možná byste ráda něco vzkázala našim čtenářům… Přijeďte do Českých Budějovic. Pokud jste podnikatelé, přijďte se porovnat s konkurencí a získat inspiraci pro vaši prezentaci v příštím roce. Pokud jste návštěvníci z řad laické veřejnosti, přijeďte ochutnat kvalitní české potraviny, podpoříte české podnikatele. Za čas a laskavé odpovědi děkuje Bohumil Rada
V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH „CHUTNALO HEZKY. JIHOČESKY“
Zrodila se před pěti roky. Tato, dnes již prestižní soutěž jihočeských výrobců potravin. Díky iniciativě Jihočeské agrární komory. Či, přesněji řečeno, především díky její ředitelce Haně Hricové. Ta byla a dodnes zůstává duší projektu. Říká se, bez peněz do hospody nelez. Ona toto pravidlo porušila, a přesto… Soutěž „Chutná hezky. Jihočesky“ vystačila i s málem. V porovnání s takovou dnes již deklasovanou Klasou vlastně skoro vařila z vody. Či spíše z nadšení. Snad právě proto…
JUBILEJNÍ ÚČAST I KVALITA Téměř padesát soutěžitelů se přihlásilo s bezmála sto padesáti výrobky. Tudíž to soutěžní porota neměla právě snadné. Ochutnat takové nekonečné menu a ještě k tomu... No, dejte si sýrovou klobásu, svíčkovou na smetaně, brusinkový likér, kváskový chléb, višňovou šťávu, jogurt s ovocem, zrající sýr… Že už byste neměli chuť na další? No, a to jsme teprve u sedmé položky. Naštěstí většina z nich lákala naprosto neodolatelně. Čím především? Chutí přece, jak napovídá název soutěže. Kteréže chuti dá-
vána přednost? No, přece té jihočeské. Abych nekličkoval? Prostě, jako kdysi, když potraviny nevyráběli chemici. Když chléb, tak kváskový. Jak zmiňováno v Slavnostech sněženek, kdy otec vyšel před pekárnu, podíval se, jaké bude počasí, a podle toho dal kvásku méně, či více… Nevěříte. Tak se někdy zajeďte podívat do pošumavského Srnína a tamní pekárny KIII. Denně tam hýčkají pravý žitný kvásek. Nebo takové poctivé šumavské uzené. K jeho přípravě vám postačí pouhé tři komponenty. Vepřové maso, kuchyňská sůl a drcený jalovec. Kdepak nějaká praganda, zvýrazňovač chuti, stabilizátor barvy… Stejně tak prostě se dá vyrobit farmářský sýr, jogurt, udělat brusinková kořalička, vylisovat čistá ovocná šťáva…
DAJÍ SE TAKOVÉ VÝROBKY POZNAT? Porota je poznala naprosto bezpečně. Když v kategorii chlebů zvítězil právě ten Kváskový ze Srnína, stejně tak Krumlovský špek od společnosti Antoni, Farmářský sýr z rodinné farmy Vlčí jámy a vůbec byli „odhaleni“ všichni „pachatelé“. Když v porotě zasedl i takový odborník, jakým je docent MUDr. Petr Petr, známý to propagátor návratu k poctivé stravě. On svůj názor shrnul do jediné věty, srozumitelné naprosto všem. Při ochutnávání těchto jedinečností se mi vybavilo dětství, kdy můj tatínek pékával právě takovýto poctivý chléb. S porotou jsme nakonec museli souhlasit i my, kteří jsme přišli s poznámkovým blokem a fotoaparátem. Spolu se zástupci soutěžitelů, soustředěni ko-
lem kouzelného stolu. Ten nabízel nyní již odtajněné best of. Že to nezní právě jihočesky. Promiňte. Člověk už začíná mít vymytou hlavu tou všudypřítomnou globalizací. Takže to nejlepší z kraje rybníků pod Šumavou. Ti uzenáři, pekaři, sýraři, a vůbec všichni řemeslníci se navzájem chválili. Nikoliv zpochybňovali, jak bývá zvykem u velkovýrobců. Jelikož oni se považují za příslušníky jednoho velkého jihočeského cechu poctivých řemesel.
DAJÍ SE TAKOVÉ VÝROBKY KOUPIT? Vidíte, a máme tady zádrhel. A vy smůlu. Pokud nenakupujete přímo u výrobce nebo na farmářských trzích, musíte si na celou řadu oceněných položek nechat zajít chuť. Důvod? Jistě byste očekávali, že kolem takové soutěže se budou motat houfy nákupčích nadnárodních maloobchodních řetězců. Aby hned zítra nabídli vítězné dobroty svým zákazníkům. Jenomže o nich ani vidu, ani slechu. Zrovna tak o regionálních výrobcích v jejich hypermarketech. Jelikož prý by se jejich zahraničním majitelům cosi takového „nehodilo do krámu“. Přece mají dost svých krajových specialit z Bavorska, Schwarzwaldu, Bretaně… Že schází výjimka potvrzující pravidlo? Neschází. Jedna síť velkých obchodů je přece jenom prodává. COOP Terno. Dokonce na nich postavilo svoji marketingovou strategii, jak mi prozradil Pavel Primus z českobudějovické Jednoty, která spravuje tento řetězec. Mám prý vás pozvat do Terna, kde dnes oceněné výrobky obratem zařadí
do sortimentu. Stejně jako ty oceněné v předchozích ročnících, pro které lidé vyhledávají tento český řetězec. Konečně, ocenění došla i jeho firma. Za kolekci hotových chlazených jídel. V Ternu si tak můžete koupit „Cmundu po kaplicku“, „Svíčkovou na smetaně“, „Kuřecí katův šleh“… Vše v oblíbeném jednoporcovém balení pro snadné ohřátí v mikrovlnce.
CO SCHÁZÍ, CO NESCHÁZÍ? Větší podpora státu. Konstatovali ocenění výrobci téměř unisono. Peníze z Ministerstva zemědělství neputují optimálním směrem. Proti těmto opravdu krajovým a dobře zavedeným soutěžím byl postaven umělý projekt „Regionální potravina“, pohlcující většinu z padesáti milionů korun určených
na podporu tohoto segmentu českého potravinářství. Konečně, vydejte se po Budějovicích a zkuste koupit výrobky s jeho logem. Musím s nimi souhlasit. Také jsem je nikde v nadnárodních řetězcích neobjevil. Zato neschází víra v sebe sama. Příkladem budiž pan Karel Karda, spolumajitel formy Mauz. Oni jsou jednička v paštikách. Tudíž i rok co rok oceňováni. Avšak bez šance se dostat do oněch řetězců. Proto se pustili do putování po farmářských trzích. V takové Třeboni jim mohli lidé utrhat ruce, jak jsem se před nedávnem přesvědčil na vlastní oči. Nyní organizuje partu, která bude nabízet ucelený jihočeský sortiment. Klobouk dolů před mistrovstvím a neúnavností jihočeských mistrů svého řemesla. Bohumil Rada
Hejtman Jiří Zimola nešetřil úsměvem ani při oceňování ZŘUD - Masokombinát Písek CZ, a. s. (přebírá Lenka Kvaltýnová).
3
Z D O M O VA
ANTONI – PILÍŘ JIHOČESKÉ TRADICE Opětovné excelování v prestižní potravinářské soutěži
Ředitelka společnosti Drahomíra Kyselová a majitel společnosti Josef Antoni Možná to někomu přijde příliš. Rok co rok píšeme o téže firmě. Jenomže nepište o takovém Jaromíru Jágrovi nebo Barboře Špotákové, když oni také pořád vozí medaile. Zrovna jako českokrumlovský uzenář Josef Antoni. On už je na stupních vítězů také jako doma. Tentokrát opět na tom nejvyšším.
KRUMLOVSKÝ ŠPEK Při vyhlašování vítězů letošního jubilejního ročníku prestižní soutěže „Chutná hezky. Jihočesky“ mu jihočeský hejtman Jiří Zimola blahopřál vskutku po právu. V kategorii masných výrobků totiž naprosto nejlépe chutnal výrobek představující tu nejopravdovější pošumavskou tradici. Právě z uzenářského mistrovství předků čerpává pan Antoni při hledání položek, kterými obohacuje firemní nabídku. Tentokrát vykouzlil položku si-
ce prastaré receptury, zato však vyhovující nejnovějším požadavkům na úprk od chemie. Pokusme se o představení. Nejdříve něco k názvu. V mnohých z nás budí představu vyuzeného proužku hřbetního vepřového sádla. Omyl. Na Šumavě vybírají ze spíše libovějších vepřových boků, které zbavují žeber. Poctivým vytrháváním, aby konzument nepřišel o chutnou mezižeberní svalovinu. Opracované maso dělí na úzké pruhy, které nasolí. Podotýkám, že pouze a jenom kuchyňskou solí, jak činívali staří Šumaváci. Jediný přídavek tvoří přírodní drcený jalovec. Následuje ležení a zrání nasucho. Pracné, dlouho trvající, s velkým úbytkem hmotnosti, řekne „moderní“ uzenář. Svatá pravda. Jenomže když se takový Krumlovský špek vyndá z udírny… Unesená byla nejenom odborná porota. Také návštěvníci prezentační výstavy, obchodníci, a především pak koneční spotřebitelé. Zhřešit s Krumlovským špekem je nejenom omluvitelné, ale také zážitkem. Přiznali i ti, kteří jsou jinak spíš na sójové klíčky. Pročež kupující na farmářských trzích či turisti navštěvující Český Krumlov, považují voňavou tradici za ideální suvenýr. Místí pak za neodmyslitelnou součást příjemného posezení u sklenice piva.
NIKOLIV NÁHODA Krumlovský špek je nepochybným vyvrcholením práce společnosti Antoni, v žádném případě nahodilým jevem. Vždyť v loňském roce stanula na stupních vítězů Krumlovská klobása, složením a recepturou rovněž vycházející z tradiční výroby klobás „na prkýnko“. Pro nezasvěcené dodejme, že pojem „na prkýnko“ charakterizuje podávání za studena neboli ferment. V tomto případě vonící česnekem a kmínem, jak se sluší na jižní Šumavu. Poněkud jinou krajovostí se pyšní předloňská vítězka „Chutná hezky. Jihočesky“ Medová šunka Antoni. Pan Josef Antoni využil nejenom zdejší mistrovské jedinečnosti při výrobě výběrových šunek. Také dalšího daru Šumavy v podobě
Krumlovský špek včelího medu. Výrobek původně zamýšlený pro slavnostní stoly brzy zakotvil mezi všedními nákupy, neboť deset deka „medové“, jak ji zkráceně žádají u pultu, prý udělá zákazníkům i obyčejný den svátečním. Mnohé další výrobky na ocenění teprve čekají. U odborných porot výstav a soutěží. Zákazníci i obchodníci si jich cení už dávno. Krumlovská šunka standardní, Krumlovská šunka výběrová, Krumlovská šunka na kosti… Jistě, Antoni, to je především království šunek. Proto si mohlo dovolit prezentaci dalšího návratu k přírodě v podobě Antoniho dětské šunky. Dokonce ve dvou variantách, vepřové a kuřecí. Avšak nejenom šunky jsou důvodem žádat Antoniho zboží. Krumlovské párky, Antoniho vídeňské párky, Krumlovský salám se šunkou, Krumlovský salám se sýrem, Anto-
niho durynská tlačenka… Ano, co položka, to značkový výrobek s použitím symbolů Antoni či Krumlov v názvu. Natolik si je firma jistá kvalitou, že může jít se svým názvem před zákazníkovy oči.
NEPŘEHÁNÍME Ačkoli by to tak mohlo vyznět, když popisujeme jejich majstrštyky. Společnost Antoni samozřejmě vyrábí i „obyčejnější“ zboží. Takové sice nenese ve svém názvu zmíněné symboly. Avšak když jsme ochutnali tamní Gothajský salám, Paprikové klobásy, Játrovou kostku… Zkrátka, ona ta solidnost prostupuje celým sortimentem a není divu, že je opravdu „vidět“. Nejenom v Českém Krumlově a Jihočeském kraji. Ozývají se odběratelé z Prahy, Plzně, Jihlavy… Možná už zítra i vy.
Na snímku jak jinak než rozesmátý Radko Pastor (vpravo) s kamarádem a bývalým podnikovým ředitelem v Březhradu a nyní úspěšným podnikatelem v oboru Eduardem Kazdou.
Radko Pastor na pouti, z níž není návratu
Po návratu z dovolených mnohého z nás zastihla smutná zpráva, Radko Pastor zemřel. Záhy měl slavit osmdesátku. Tento požehnaný věk by mu nikdo neřekl, a jestli byl nemocný nebo měl nějaké zdravotní problémy, to by nikoho ani nenapadlo. Byl tím vzácným člověkem, který své problémy, starosti a bolesti neventiloval, a jestli, tak jedině pokud šlo o jeho nejužší rodinu. Tam se strachoval, ale sám na sebe byl ras. Byl jedním z mála generálních ředitelů, který svá tironská léta trávil jako učeň v masokombinátu na severu Moravy a pak postupně schůdek po schůdku šplhal k výšinám profese. Takřka do roku 1990 byl generálním ředitelem masného průmyslu bývalého Československa. Profesi rozuměl a měl i patřičné vzdělání veterináře, co je ale hlavní, provoz měl zažitý, a to tak, že po odchodu do penze si na své chalupě za Prahou vybudoval malou provozovnu a tam víc pro radost než pro kšeft vyráběl řeznické dobroty. Kamarádovi a kolegovi přijížděl pomoci, když šlo o větší výrobu, také bývalý generální ředitel z tohoto oboru Kohout. Hoši se víc bavili, než aby chtěli škudlit penízky, a předháněli se ve výrobě těch největších lahůdek, co jen staří mistři oboru uměli.
O Radko Pastorovi ještě dlužno prozradit, že byl před dvaceti lety naším obchodním radou v Mongolsku a odtud plynula jeho velká láska k této zemi, kterou i po ukončení své mise ještě párkrát navštívil a byl aktivním členem společnosti česko-mongolského přátelství. Ani po roce 1990 se jako penzista nenudil a zaváděl masnou výrobu v některých zemích bývalého Sovětského svazu, kde dokázal vysvětlit místním řezníkům, jak se správně porcuje maso a co vše se dá z masa a vnitřností vyrobit. Byl rád na cestách, a když ne pracovně, tak alespoň jako výletník. Často brával na své toulky po vlasti a zahraničí i své vnuky a dokázal se s nimi pustit vlakem i do velkých dálek. Odtud pak svým známým posílal pohlednice a nám do redakce hezké reportáže z cest. Nyní bohužel odcestoval do takových dálav, odkud už není návratu. Jeho věčný optimismus a dobrá mysl však při vzpomínkách na Radko Pastora zůstává, byl to vzácný člověk, a i když byl bezvěrec, dovolím si uzavřít slovy: buď Radko s pánem Bohem, Tvoji přátelé na Tebe budou vzpomínat prostřednictvím mnoha veselých a hezkých historek. Text a foto: Eugenie Línková
4
Z D O M O VA
NOVÉ PŘÍLEŽITOSTI PRO ZPRACOVATELE MASA Mnozí dnes zápasí nejenom s odbytovými potížemi. Také s využitím výrobních kapacit. Zejména ti střední a menší nemající sílu konkurovat velkým zpracovatelům. Začíná to již samotnou porážkou. Provozování porážky s denní kapacitou v desítkách kusů lze považovat za spíše hoby, když nadnárodní konkurenci nestačí ani provozy s kapacitou o řád vyšší. Zkrátka, ty tam jsou porevoluční iluze o návratu ke starým dobrým časům našich pradědečků. Kdy oni takového volka vybrali, koupili, porazili i zpracovali. Jenomže nikoliv jenom porážka se stává pro menší řezníky minulostí. Ani v bourání už nestačí. Ne že by byli méně šikovní nežli jejich předkové, pouze je překonala zahraniční konkurence, především v technice a technologii. Výsledkem čehož je výhodnější dovážet maso v částech pro maloobchodní prodej i surovinu pro výrobu. Vždyť i pro velké české masokombináty bývá problém dodávat maso v přesně stanovené libovosti či konstantním stupni opracování. A opět osiřely další provozy podniku… Zbývá tedy jen expedice dováženého zboží?
Ředitel Vltavotýnských lahůdek Václav Moravec převzal ocenění Chutná hezky. Jihočesky.
ZACHYTIT TRENDY Dlouho se zdálo, že si Češi příliš necení svého času. Soudě z nezájmu o koupi hotových pokrmů, před kterými dávali přednost dlouhým hodinám stráveným u kuchyňského sporáku. Vliv na jejich setrvávání u tradičního domácího jídla mělo nejenom hluboce zakotvené povědomí o jeho přednostech. Také nabídka na trhu po roce 1989. Před tímto rokem, samozřejmě i díky situaci na trhu (zejména v době prázdnin a dovolených), bývalo zvykem kupovat konzervy. Díky „vylepšení“ receptur v rámci cenového konkurenčního boje po zprivatizování oboru se jejich obsah stal jen těžko poživatelným. Po získání dominantního postavení se výrobce postaral o zdevastování i značek prémiových. Takže už ani náhodou lečo s klobásou, hovězí na divoko, vepřové ve vlastní šťávě… Nepříliš úspěšně si vedly i první pokusy o výrobu a prodej hotových jídel chlazených. Jenomže ti, kteří se při cestách do zahraničí uměli dívat, věděli, že jejich doba přijde. Ať již
v podobě polotovarů, či hotových pokrmů. Vždyť už někdy v roce 1995 jsme při návštěvě jednoho ze systémů cash and carry v USA mohli vidět, že toliko necelých deset procent prodeje činí kuchyňsky opracované maso v částech. Vše ostatní bylo o předpřípravě v podobě marinování, rolování, plnění, špízování, přičemž nám bylo vysvětleno, že tento segment je v domácnostech využíván především pro barbecue (tradice zahradního grilování s přáteli se stala součástí národní kultury), zatímco pro běžné stolování jsou žádána již zcela dokončená jídla. Doba zájmu o hotová jídla samozřejmě přišla, či právě přichází, chcete-li, souběžně s rostoucími tlaky na náš časový fond. Na jedné straně stoupající náročnost na výkon v zaměstnání, na straně druhé potřeba relaxovat jinak než v kuchyni. V důsledku čehož jsme ochotni sáhnout po… Zde je potřeba poukázat na české specifikum. Zatímco mladší generace je ochotná konzumovat hot dog, střední i starší mají stále zafixovanou
Soubor jídel klasiku. Obojí je příležitostí. I ten párek do rohlíku lze udělat lépe než ze separátu, bagety plněné chutnější uzeninou taky prodáte snáze. A světe div se! Docela se začala prodávat jednoporcová jídla s přílohou. Zabalená, zchlazená, taková ta do mikrovlnky.
KDYŽ SE TO UMÍ Navštívili jsme výrobce, který dnes může mluvit o úspěchu. Vltavotýnské lahůdky také přemýšlely, jak využít kapacitu předimenzované výrobny. Nakonec se rozhodly pro výše zmíněný produkt. Zpočátku taky s nikterak zázračnými úspěchy, jak nám prozradil ředitel Václav Moravec. Pro většinu zákazníků maloobchodu, kam chlazená jídla začali dodávat, byla něčím exotickým. Ani my jsme nebyli hned in, konstatuje s potřebnou sebereflexí. Ono totiž není až tak snadné, aby jídlo, například včetně přílohových knedlíků, zůstalo po zabalení, šokovém zchlazení a opětovném ohřátí před konzumací v standardní kvalitě. Takže jsme dolaďovali receptury, zejména v oblasti surovin a způsobu tepelné úpravy. Po nějaké době jsme však mohli přizvat odborníky. Na oběd podávaný z mikrovlnné trouby. Když se zvedali od stolu, věděli jsme, že můžeme zadat grafické zpracování obalů, abychom představili produkt nové generace. Nemýlili se. Taková „Svíčková na smetaně s houskovým knedlíkem“ se ukázala stálicí. Stejně tak „Španělský ptáček s rýží“, „Uzená krkovice s bramborovým knedlíkem a kysaným zelím“, „Plněný paprikový lusk s rajskou omáčkou a houskovým knedlíkem“… Avšak nejenom klasika, také „Katův šleh z kuřecího masa“, „Boloňské špagety“… Konečně, bez odezvy nezůstala ani prezentace v soutěži „Chutná hezky. Jihočesky.“ Umístění na stupních vítězů znamenalo i pozvání do expozice Jihočeského kraje na výstavu Země živitelka. Tím i poptávku ze strany dalších odběratelů. Popsaný příběh samozřejmě nepředstavuje všelék na dnešní problémy malých a středních potravinářů hledajících nové pozice na trhu. Určitě však zajímavou příležitost pro ty, kteří rozumějí masu. Vždyť oni budou umět obohatit nabídku o zabijačková jídla i tradiční řeznický sortiment extra gulášků a polévek, za kterými jsme kdysi chodívali k našemu mistrovi v loubí. BR
ŘEZNÍCI JÁSEJTE, PŘIBÝVÁ PASOUCÍCH SE STÁD Chystáte se na dovolenou? Někam na Šumavu, do Novohradských hor a vůbec do jižních Čech? Určitě si všimnete té změny, pokud si ještě dokážete vzpomenout na vaši poslední cestu tímto krajem. Ubývá lánů zrajícího obilí, zejména dříve tolik běžných pšenic a ječmenů. Žito se doslova stává vzácností a o oves takřka nezavadíte. Důvod? Nevyplácí se, když loňský rok byl zřejmě výjimkou.
DRŽET SE PLUHU, NEBO PANELŮ? Co tedy s ornou půdou v horách a podhůří, nemohoucí výnosy konkurovat Hané a Polabí? Tuto otázku řeší jihočeští zemědělci už řadu roků. Jedni se rozhodli vytrvat. Byť namísto chlebového obilí sejí řepku nebo kukuřici. První už takřka zevšedněla. Soudě podle pravidelného květnového zežloutnutí kraje. Povinná příměs biopaliv jim nabízí jistou rentabilitu. Nikoliv ovšem zázračnou. Opakující se monokultury navíc vyčerpávají půdu. Proto ti „pokrokovější“ sázejí na kukuřici, neboli na výrobu hmoty pro bioplynovou stanici. Taková investice není ovšem v silách nějakého dědice rodového gruntu. Náklady na její vybudování obnášejí desítky milionů. Osevní plochy ku-
Plemenní býčci
kuřice pak stovky hektarů. Takže spíš příležitost pro „farmáře“ z Václavského náměstí, kteří tak využijí peněz získaných mimo zemědělství. Jenomže pěstování širokořádkových plodin (kukuřice, slunečnice) na svazích se sklonem nad dvanáct stupňů obvykle znamená erozi. Ta se může projevit i velmi prozaicky. Po letní bouřce zmizí vaše oblíbená polní cesta, avšak často i jediná přístupová komunikace k obytnému stavení, pod nánosem bahna. Nahánějte pak majitele někde na Václaváku nebo na Kypru. Fotovoltaické farmy nám cesty nezabahní. Nejvýš zdevastují estetický vjem krajiny, jak se můžeme přesvědčit i v samém srdci jižní Šumavy, například na Lipně. Jenomže, kdo se dneska ohlíží na nějakou estetiku, že? Přece je tu příležitost oholit stát a potažmo i daňové poplatníky. Když díky zaspání našich jinak (všeho?) schopných politiků jsme se stali fotovoltaickým rájem. Švýcarsko ani Rakousko zřejmě nikoliv. Jelikož nikde na stráních kolem Davosu či pod Grossglocknerem podobnou potěchu pro oči nenajdete.
PASTEVECTVÍ Možná nejméně vnímaná změna. Zatímco ještě předloni jste mohli vidět lán pšenice, svou zlata-
vou barvou vystupující z okolní zeleně, dneska vše splynulo v jedinou barvu. Většinou ve svazích, podél potoků a říček, avšak hory nejsou podmínkou. Byť právě tam se soudruzi za dob svého hospodaření pomocí Státních statků Šumava pokoušeli dělat obilnářské zázraky (viz soudruh Pitra a jeho dožínkové veselice na Lipně). I tam se konečně vrátila tráva. Na ní se vyjímají… Podle plemen. Aberdeen Angus bývá červený nebo černý. Galoway může být černý, červený, hnědý, bílý i šedý. Zatímco Hereford má nejblíže k našim stračenám, takový Gascoinne… Na zbarvení nezáleží, pokud nemá jít o fotografii z šumavské dovolené. Zato na odolnosti a přírůstcích. Ačkoliv byste tak nehádali, tihle otužilci jsou schopni žít venku po celý rok. Postačí nějaký přístřešek s jeslemi pro zimní krmení a zdroj nezamrzající vody. Pod širým nebem přicházejí na svět, pod širým nebem jsou nakládáni při odvozu na jatky. Abychom byli překvapeni jedinečností jejich masa. Právě ona drsně vyhlížející plemena poskytují pověstné extra hovězí, charakteristické mramorováním, křehkostí, šťavnatostí a chutí horských lučin. Že není v Česku oblíbené hovězí? Jistě. Pokud je prodáváno maso z vybrakovaných
Na Jindřichohradecku
dojnic, krmených siláží a v jednom kuse léčených na záněty vemene. Díky takové nabídce stačila spotřeba klesnout pod 10 kg na osobu a rok. Naproti tomu… Před časem jsme navštívili rodinnou farmu v Borové (pod Kletí). Veškerou produkci stačí prodat doslova ze dvora. Dobytek jim porazí, zpracuje a vakuově zabalí Jatka Mostky a vše ostatní už probíhá přes internet a vlastní odvoz spotřebitelů, jak nám vysvětlila majitelka farmy paní Kamírová.
ROVNOVÁHA Slušní lidé ji hledají a nacházejí. S vědomím, že tahle krajina nepatří jenom jim. Pravda, pokud jim nechybí ani cit pro ni, pokud v ní žijí a chtějí, aby v ní mohly žít i jejich děti. Snad právě proto musíme ocenit snažení novodobých pošumavských chovatelů skotu. Oni se v podstatě vracejí ke kořenům. Jimi bývali pověstní vykrmení šumavští volci, po kterých se oblízli i v Bavorsku. Navíc pro nás, turisty, dělají Šumavu Šumavou. Zkrátka, kouzelníci. Kteří svedou i fantastické farmářské sýry jako ti z Vlčích Jam. O těch zas někdy příště. Dneska už jděme balit. Na cestu utěšenou pošumavskou krajinou, plnou pasoucích se stád. BR
5
Z D O M O VA
MAĎARSKÉ ZNAČKOVÉ UZENINY Kde končí sen, začíná realita Maďaři bezpochyby patří k nejpřednějším a uznávaným mistrům uzenářského řemesla. Také k nejpřednějším konzumentům masných výrobků, když s nějakými 11 kg na hlavu a rok dokonce vévodí evropské spotřebě. Nám Čechům jsou především známy dva z jejich majstrštyků. Kdo by neznal pověstný uherský salám či vyhlášenou čabajskou klobásu. Vždyť představují vrcholný gurmánský zážitek, pokud… Pokud jsou pravé. A jsme u důvodu dnešního pokusu o vysvětlení čtenářům, kteří se ptají, jak nebýt podvedení. Zkusme si povědět, jak to všechno bylo a je, či by mělo být.
UHERSKÝ SALÁM Nebo též WINTER SALAMI, PICK SALAMI či TÉLISZALÁMI. Opravdu se zrodil v Uhrách. Přesněji řečeno v Szegedu, kde si místní řezník a uzenář Márk Pick (vida, název je na světě) najal pomocníka z řad vězňů sedících v tamní pevnosti. Měl šťastnou ruku, jelikož se jednalo o Itala, tedy člověka z vlasti zrajících fermentovaných mas. Díky vězňovu nápadu přišel ke slávě vskutku nehynoucí, když…
Když využili italských zkušeností a maďarských možností k vzniku zcela originálního… Jak vlastně vzniká originální uherák? Především z masa speciálně chovaných prasat „salami pigs“. Takový vepř nesmí být kastrovaný, zato starší roku a těžký alespoň 150 kilo. Maso se nejprve několik dnů udí studeným kouřem z bukového dříví. Poté je připravováno dílo, jehož kořenění je dodnes tajemstvím. Následuje plnění do střev a zavěšení do věží, kde při řízené teplotě probíhá zrání po dobu minimálně třech měsíců. V jeho průběhu proběhne uvnitř fermentace (zrání) a na povrchu vývin typických ušlechtilých plísní. Poté je salám distribuován. Proč také WINTER SALAMI (neboli zimní salám)? V dřívějších dobách se vyráběl pouze v tomto ročním období, jelikož v létě nebylo možno uchovat čerstvé maso v potřebné kvalitě. Nynější technologie samozřejmě umožňují výrobu celoroční. Ten úplně nejpravější uherák musí být ze Szegedu, neboť na jeho chuť prý má vliv i tamní jedinečné klima kolem řeky Tizsy. Vlastníkem ochranné známky je společnost PICK SZEGED. Ta má
zet z okresů Chalon, Epyrnay či Reims. Pokud se nesnaží kopírovat cenu originálu.
ve skupině tři společnosti dceřiné, rovněž oprávněné užívat tuto značku. Jsou to HERZ Salami Factory, Ringa Meat Company a Szegedi Paprika co. Díky čemuž se pravý uherák vyrábí i v Budapešti a v Makó. Že vám nabízejí kapku jiný uherák? No, nemusí být tak zle, pokud chutná jako ten ze Szegedu. Vždyť ani znamenité „šampaňské“ nemusí nutně pochá-
ČABAJSKÁ KLOBÁSA Chcete-li CSABAI KOLBÁSZ či CYULAI KOLBÁSZ. Jejím rodištěm je jihovýchod Maďarska, přesněji řečeno župa Békés. Kupodivu i v tomto případě nejsou rodiči rodilí Maďaři. V osmnáctém století ji v tomto dříve bohem zapomenutém kraji začali vyrábět slovenští přistěhovalci. Zřejmě velice úspěšně, když již od roku 1858 se stal pověstný zejména výrobek z jatek ve městě Gyula, jehož sláva přetrvala do těchto dnů. Echt čabajská klobása je vyráběna z vepřového masa, pocházejícího z plemene Mangalica (2/3 libového, 1/3 bůčku). To se nejprve po přidání soli a cukru několik dnů marinuje. Následně pomleté se koření paprikou (i ona má rozhodující vliv na výslednou kvalitu), česnekem a kmínem. Pozor, opravdová čabajka nesmí obsahovat pepř. Směsí se plní přírodní střívka o délce alespoň dvacet centimetrů. Proces pokračuje zauzením na studeném
kouři z dřeva ovocných stromů, končí sušením a zráním. Přelomení v ruce je znakem odpovídajícího stupně usušení. Každá země si chrání rodinné stříbro. Proto pozor na frázi „mangalica kolbasz gyulai tradicionalis magyar hus“. Slova v ní použitá jsou součástí ochranné známky registrované i českým Úřadem průmyslového vlastnictví, což budiž varování případným plagiátorům. Vyžadované náhrady za její zneužití nebývají malé. Evropská unie totiž této klobáse udělila certifikát PGI – chráněná značka původu. Jejím vyznavačům můžeme doporučit říjnovou cestu do města Békéscsaba. Na její počest tam každoročně pořádají festival. Určitě si odnesete jedinečný chuťový zážitek, umocněný zapíjením tamními nížinnými červenými víny. Pokud se rozhodnete vychutnat si čabajku doma, určitě si při nákupu zkontrolujte zemi a místo původu. Vždyť ani plzeňské pivo se nikomu nepodařilo napodobit na sto procent, byť si dovezl i plzeňskou vodu. Tedy pro případ, že bude požadována cena originálu. BR
GEOMED 2011 je hledat a nacházet. On totiž není jogurt jako „jogurt“. Tím, který uspěl v testech pracoviště docenta Petra, byl jogurt AGROLA, zrající přímo v lahvičce. Avšak jsou tu i některé masné výrobky, jím příhodně nazývané „masové jogurty“. Jinými slovy, masné výrobky, ve kterých probíhá mléčné kvašení podobného charakteru jako ve výrobcích mléčných. Tudíž v uzeninách tepelně neupravovaných, jakými jsou například uherský salám, poličan, lovecký salám… Jenom si musíme dávat pozor na jejich imitace. „Lovečák“ za 90 korun může být plný probiotik jen stěží. Zráním a sušením totiž takový salám ztrácí hmotnost, čímž se stává dražším…
Bylo nám potěšením přijmout pozvání na pracovní snídani, kterou „podával“, spolu se spoustou unikátních informací šéf projektu GEOMED docent MUDr. Petr Petr, Ph.D., v českobudějovickém hotelu Budweis. Hlavní položkou menu, ať již na rautových stolech či jako součást výkladu, byly mnohým z nás utajení, zato však neobyčejně prospěšní posilovatelé našeho zdraví.
CO JSOU PROBIOTIKA Jde o ony zázračné potvůrky obsažené například v živém jogurtu. Abychom byli odborní i populární zároveň, jak mívá ve zvyku prezentovat výsledky svého bádání pan docent Petr. Neboli o probiotické kultury, libující si v procesu mléčného kvašení. Je až neuvěřitelné, jak mimořádně působí na posilování našeho zdraví. Zřejmě by nebylo příhodné obšírně popisovat výsledky jejich aplikací v nekonečné řadě čísel. Povězme si proto jenom ta orientační a v souvislostech. Zatímco u studentů vysokých škole vlivem stresu ve zkouškovém období klesá počet bílých krvinek až o 5 %, a tím i imunita organismu, při podávání živého jogurtu tento naopak stoupl až o 2 %. Takto bychom mohli pokračovat u dalších skupin. CO JE V JEJICH SILÁCH Konzumace potravin s vysokým obsahem probiotických kultur má velmi příznivý vliv na imunitu zažívacího traktu. Nejenom že do jisté míry preventivně působí proti vředovým onemocněním žaludku a dvanáctníku, vědecké výzkumy prokázaly nepochybný pre-
Docent Petr s probiotiky na vidličce ventivní účinek i proti nádorovým onemocněním zažívacího traktu, zejména proti metle této doby, rakovině tlustého střeva. Pominout nelze ani příznivý vliv na metabolismus vápníku neboli předcházení další nemoci doby – osteoporóze. Samá pozitiva? Tedy hurá za tím zázrakem jménem probiotika…
V ČEM JE HLEDAT A jsme u velmi důležitého rozhodování. V kterých potravinách
KOMU DŮVĚŘOVAT? Velmi důležitá otázka. Opravdu ne každý jogurt je plný probiotik. Pokud však testy nezávislého pracoviště za takový uznaly výrobek AGROLA, tedy není pochyb. Podobně je tomu u fermentovaných masných výrobků. Proto budou mít u zákazníků šanci především výrobky, které ponesou atest nezávislých odborníků. Takové samozřejmě nelze pořídit zdarma. Na straně druhé ty osvědčené nabízejí značný prodejní potenciál i ve vyšších cenových relacích, odpovídající vyšší přidané hodnotě. Nezbývá proto než pro tuto chvíli poděkovat docentu Petrovi za šest roků práce ve prospěch projektu GEOMED a tím i ve prospěch našeho zdraví. Po kterém postačí sáhnout… On by jistě závěrem prohodil cosi žertovného. Nuže. Neopomeňte přibalit do dovolenkového zavazadla kvalitní fermentovanou uzeninu. Výborně působí proti cestovatelským střevním potížím. BR
KRÁMEK JAKO Z POHÁDKY Co všechno dokážou lidé, kteří chtějí Něchov byste na mapě hledali jen stěží. Jihočeskou vesničku stranou známých turistických oblastí a hlavních silničních tahů. S jen o něco málo více než stovkou obyvatel nemůže nabídnout o mnoho víc než jímavý pohled do krajiny s vrcholky Slepičích hor. Krom té krásné přírody není zdejším opravdu co závidět. Vlastně nebylo. Ještě před rokem jste si tu nemohli koupit ani rohlík. Když před tím ztroskotal poslední z pokusů udržet obchod v prostorách zdejšího kulturního zařízení, nyní spravovaného Městským úřadem v Trhových Svinech, kam spadá bývalá obec. Prý byly problémy s nájmem, úhradou elektřiny a tak, když dotování provozu ze strany města nepřicházelo v úvahu. A tak se lidé smiřovali s životem jako před sto lety.
KDYŽ ZAČÍT, TAK NA SVÉM Rozhodovali se manželé Řežábovi, když paní Marcele končila mateřská dovolená a ona se měla rozhodnout, zda a kam dojíždět do práce. Vždyť z téhle vesničky není nikterak jednoduché spojení, například do Českých Budějovic. Krom chuti a víry, že to dokážou, měli
jen jednu výhodu. Vlastní dům. Lépe řečeno staré selské stavení na návsi, v němž si před časem za obrovského úsilí vybudovali slušné bydlení. Tak si je zopakujeme. To úsilí. Rozhodli se po jistém váhání. Vždyť pohled na prostory budoucího obchodu tento ani jen trochu nenaplňoval požadavky. Takže začali bouráním, budováním odpadů, pokračovali vyzdíváním, rozvody elektřiny… Díky Tomášově šikovnosti, neopomíná při rozhovoru paní Marcela pochválit manžela, jsme skoro všechno zvládli svépomocí. Taky slušně vybavit, abychom lidem nabídli přijatelné služby.
KDO UMÍ, UMÍ… Musí vás napadnout, vstoupíte-li do venčí nenápadného stavení, nesoucího prosté označení. Jako by na vás dýchnul cit pro prostor. Tak pozoruhodně jsou voleny pozice regálů, mrazicího a chladicího nábytku, začlenění stropních trámců dává pocit jisté noblesnosti… Proud ranního světla dopadá na pult vybavený nářezovým strojem, digitální váhou a pokladnou. Za ním usmívající se paní Marcela, vystavující spoustu zákusků. No, přece máme pá-
tek. Chápe můj podiv. To dosladí život nejenom zdejší. Kvůli čerstvé cukrařině sem jezdí i lidé ze sousední Todně. Nejenom kvůli věnečkům a kremrolím, utvrzuji se vnímáním detailů. Tak pěkné ovoce a zeleninu nenabízí mnohý obchod v Budějovicích. Stejně tak na vesnickou prodejnu víc než příznivé ceny. Dá to fušku. Paní Řežábová pilně sleduje nákupní ceny, především v Makru. Pro zboží si jezdí osobně, takže si může i vybrat. Samozřejmě s ohledem na gusto zdejších zákazníků, kterým se snaží tak trochu rozšířit dříve poněkud konzervativní pohled na sortiment. Jak se zdá, v ovoci a zelenině se vám to docela daří. Vidím přece i brokolici, limetky… Jenom se usměje. Přichází totiž první zákaznice.
JEŠTĚ, ŽE JI TU MÁME Marcelku. Vysloví bez okolků paní Marešová, která si přišla nakoupit s příručním vozíčkem, pomáhaje si francouzskou holí. Ona nám sežene všechno, co potřebujeme. Penzistům, žijeme tu přes týden o samotě. Kdo jiný prý by se jim postaral o živobytí, když cesta autobusem s plnými nákupními taškami už bývá nad jejich síly. Bezva. Tak
mi dej tyhle. Rozhoduje (zřejmě slečna) Martina, když proberou cosi z kosmetiky, čemuž nemůžu rozumět. Obě dvě zákaznice si nezapomenou vybrat něco z rajčat, okurek, paprik… Přicházejí další. Všechnu tu neuvěřitelnou nabídku berou s naprostou samozřejmostí. Stejně tak vstřícnost paní Marcely, s jakou si zapíše objednávku
veček nebo něčeho většího na opékání. Ono to v tak malé vísce nemůže být jenom o obchodě. Taky, a to především, o lidech. Pokud to obě strany pochopí… Mají nejenom v sousedních vesničkách, ale i v blízkých městečkách, něchovským přece jenom co závidět. Krámek jako z pohádky. BR
6
Z D O M O VA
KAMENNÝ SVĚDEK UZENÁŘSKÉ MINULOSTI – PRAŽSKÁ ZVONAŘKA Antonín Chmel – významný podnikatel v oboru zpracování masa Zvonařka
„Zvonařka“ získala svůj název podle někdejšího majitele, nejvýznamnějšího českého zvonaře a kováře, Brikcího z Cinperka. Jeho dílna vytvořila kolem 80 zvonů, množství křtitelnic, rakví a náhrobků s výtvarně náročnou reliéfní výzdobou, mj. podle předloh A. Dürera a německého řezbáře F. Flötnera.
V 16. století bývalo zvykem udělit vyučenci řemesla, po složení učňovských zkoušek, vedle vlastního jména též tzv. jméno tovaryšské, které mělo do určité míry charakterizovat jeho povahové a odborné vlastnosti. Není bez zajímavosti, že slavný zvonař zaměstnával tovaryše Marka, který měl tovaryšské jméno Neřád.
Roku1862 koupili usedlost Zvonařka i s pozemky manželé Josef a Marie Hrabovi. Koupě to byla zřejmě spekulativní, neboť v příštích zhruba patnácti letech došlo k postupnému rozprodávání pozemků, jejich parcelaci a následné výstavbě činžovních domů. Zásadní obrat v novodobé historii místa nastal v roce 1889. Tehdy část zbylých pozemků kou-
pili velmi úspěšní podnikatelé ve výrobě uzenářského zboží – Antonín a Josefa Chmelovi. Firma „První česká akciová továrna na šunky a uzenářské zboží Antonín Chmel, Praha-Vinohrady“ byla založena v roce 1879. Původní uzenářské dílny byly umístěny v bývalé Karlově ulici, dnešní Jugoslávské. Hned v počátcích podnikání si firma otevřela obchod na tehdy největším pražském předměstí, Královských Vinohradech, na nároží dřívějších ulic Karlovy a Havlíčkovy. Chmelovy výrobky se těšily velké oblibě nejprve v širokém okolí, později i za hranicemi Čech. Základním uzenářským výrobkem byla Chmelova pražská šunka, která si našla pro svoji jedinečnou vůni a chuť cestu nejprve do českých lázní a později do lázeňských míst všech zemí bývalé Rakousko-uherské říše. Výrobní prostory v bývalé Karlově ulici přestaly prudce se rozvíjející firmě vyhovovat, a tak došlo k zakoupení pozemků Zvonařky. Tady vybudovali manželé Chmelovi na tehdejší dobu velice moderní závod na výrobu uzenářského zboží včetně šunek. Zdatný obchodník Antonín Chmel založil provozovnu i po organizační stránce na moderních průmyslových základech. Zajistil si postupně nejlepší odborníky a zisky pravidelně investoval do rozvoje závodu. V roce 1879 začínal s jedním řezníkem a v roce 1893 již v jeho uzenářské výrobě pracovalo 28 dělníků, což bylo na tehdejší dobu velmi mnoho. Později vybudoval nové sklepy na nakládání šunek a udírny. V roce 1898 zakladatel firmy Antonín Chmel ve 48 letech zemřel. Výroba se však nezastavila. Po roce se bezdětná vdova Josefa Chmelová znovu provdala. Jejím vyvoleným se stal dlouholetý ředitel firmy Ing. Jan Šimáček. Po skončení první světové války zůstali majoritními akcionáři Ing. Jan Šimáček a jeho manželka Josefa Chmelová-Šimáčková. V letech 1896 až 1898 byla na místě dvou starých budov postavena moderní třípatrová budova, která tvořila vstup do celého areálu a zároveň se napojovala jednopatrovým křídlem do další třípatrové budovy. Jižní část objektu doplňuje nárožní věž na kruhovém půdorysu. Hlavní fasády, obracející se do ulice U Zvonařky, dostaly sjednocující novobarokní výraz. Projekt celého komplexu
zhotovil vinohradský architekt a stavitel Josef Martin. Na průčelí domu č. 65/1 upozorňuje vysoko umístěná pamětní deska, že zde žil a v roce 1898 zemřel slavný český malíř Luděk Marold (1865–1898), který několik let žil a tvořil v Paříži. I když jeho tvorba zahrnovala široké spektrum, v povědomí většiny lidí je zapsán především jako hlavní tvůrce panoramatického historického obrazu „Bitva u Lipan“ z roku 1898, který má dnes svůj vlastní pavilon na Výstavišti v Holešovicích. Koncem dvacátých let minulého století již Chmelův závod zaměstnával 250 dělníků, 30 úředníků a měl v Praze deset filiálních závodů a prodejen. Své výrobky exportoval do řady evropských států i do zámoří. Po změně společenského systému po roce 1948 byl podnik znárodněn a celý komplex zařazen do jednotné státní organizace Masný průmysl. Nadále se zde vyráběl široký sortiment uzenářských výrobků včetně různě upravených šunek a konzerv. Přetížené a sporadicky udržované objekty chátraly, stárnoucí technologická zařízení obtěžovala obyvatele okolní bytové zástavby hlukem a zápachem. Odpadní vody byly zatěžovány tukem, okolní prostředí zase kouřem z udíren a sušáren. Obtěžovala i expedice hotových výrobků a velký provoz nákladní automobilové dopravy. Po nějakou dobu se sice uvažovalo o modernizaci provozu spolu se současným snížením objemu výroby. Nakonec však bylo od tohoto záměru upuštěno. V roce 1977 byl uveden do provozu na okraji Prahy v Písnici nový závod Masokombinát Praha-jih, který převzal výrobu a zásobovací povinnosti Zvonařky, včetně všech zaměstnanců. V období privatizace po roce 1989 masokombinát postupně zanikl. V devadesátých letech se majitelem obytné části a přilehlých zchátralých výrobních provozů Zvonařky stala firma UBM Bohemia. Ta se rozhodla památkově chráněné objekty rekonstruovat a na místě bývalých výrobních budov vystavět rozsáhlé rezidenční a administrativní centrum, včetně luxusního hotelu. Tento záměr byl také realizován. Na slavný uzenářský závod, který tradicí a vynikající kvalitou svých výrobků přesahoval tehdejší úroveň podniká-
ní v oboru, mám i já řadu vzpomínek a osobních zkušeností. Závod Jihočeského průmyslu masného v Táboře, kde jsem v té době pracoval jako vedoucí provozu, dodával Pražskému průmyslu masnému, do kterého byla organizačně začleněna i Zvonařka, řadu surovin a polotovarů, většinou ušlechtilých druhů mas pro další zpracování. Naproti tomu náš závod ze Zvonařky odebíral některé druhy výrobků, jako tzv. obchodní zboží, pro zpestření vlastního sortimentu. Za všechny výrobky si dovolím uvést vynikající čajovky, kde ve směsi vepřových surovin nechyběl ani vysoký podíl vytříděného masa z vepřových kýt, případně plecí. Vymíchání bylo prováděno, jak nás na průmyslové škole učil odborný učitel Otakar Kolda, „do absolutna“. Vysoká aromatizace výrobku spočívala ve zrání v kvalitním kouři po dobu zpravidla sedmi dnů. Také na své obchodní partnery ze Zvonařky, ředitele Standu Zounka a vedoucího provozu Slávu Chválu, mám velmi příjemné vzpomínky. Jednalo se o partnery, jejichž slovo mělo hodnotu jako notářský zápis. Vyhovět vzájemným požadavkům a zajistit případnou kolegiální výpomoc bylo samozřejmostí. Nejsem si jist, zda i v současné době lze na takto korektní jednání mezi obchodními partnery spoléhat. Josef Radoš
Javorná – kostel sv. Jana Nepomuckého
Grilované maso podle Marsu a Venuše aneb jak grilují muži a jak ženy Grilování je tradičně spíše doména mužů, přitom výtečné pokrmy na grilu dokážou připravit také ženy. Mužský a ženský pohled na grilování je velmi odlišný, každý servíruje jiné druhy mas a jinak je dochucuje. Grilování už dávno není jen o plátcích masa. Grilovací portfolio se rozšířilo o kuřecí stehna, klobásky, chléb, hermelín, zeleninu, a dokonce i ovoce. Pomocí kvalitních surovin tak mohou muži i ženy na grilu připravit jedinečný kulinářský zážitek pro celou rodinu i pro své přátele a vtisknout připravovanému pokrmu duši Marsu nebo Venuše.
MUŽSKÉ GRILOVÁNÍ NENÍ JEN O „FLÁKU MASA“ Muži rádi grilují, považují to dokonce za své výsostné privelegium. Mohou doma ukázat, že se také podílejí na procesu vaření, možná z nich ale mluví už pravěký instinkt lovce pracujícího s ohněm. Ke grilování muži nejčastěji připravují maso, které koření a marinují. Oblíbenými objekty mužského grilování jsou steaky, bílé grilovací klobásky i evergreen v podobě špekáčků. Muži, zkuste připravit klasické špekáčky netradičně za použití kvalitních Kosteleckých špekáčků, které naplňte uzeným sýrem a provoňte maďarskou paprikou. Ke grilování se skvěle hodí kuřecí horní stehna i křídla. Pánové mají rádi výrazné marinády například na bázi česneku. Skvělým tipem je proto Gril set – česnek značky Vodňanské kuře s marinovanými kuřecími horními stehny a křídly. Pánové, toužíte po velkém „fláku“ masa v zajímavém pojetí – vyzkoušejte hovězí svíčkovou pečenou na anglický způsob s lilkovým dipem. Kvalitní hovězí svíčkovou značky Maso Planá pečte vcelku a nakrájejte bezprostředně po sundání z grilu. Křehké maso doplňte lilkovým dipem.
Pro gril se výtečně hodí také grilovací klobásky podávané na grilovací jehle spolu se zeleninou, žampiony a bylinkami. Mix klobásek můžete vytvořit z Kostelecké klobásy, Bílé klobásy z Kosteleckých uzenin, Paprikové klobásy značky Maso Planá a Drůbeží sýrové klobásy značky Vodňanské kuře. Tato velká masová jehla doplněná o čerstvou zeleninu jistě potěší každého muže.
ŽENSKÉ GRILOVÁNÍ JE O HARMONII CHUTÍ Pro dámy je grilování skvělou příležitostí, jak předvést naladění chuťových buněk a fantazii. Ženy obecně mají rády spíš bílá masa a zeleninu. Oblíbené jsou u žen také grilované chleby s nejrůznějšími zeleninovými směsmi. Často tak u „ženských grilů“ najdeme vzkazy z italské kuchyně v podobě Crostiny nebo Bruschetty. Jaké speciality mohou pro letošní letní sezonu připravit ženy? Třeba Šneky na špízu. Vykostěná kuřecí stehna Mix Barbecue naplníte Sýrovou grilovací klobáskou značky Vodňanské kuře a vše ogrilujte na špízu. Oceníte nejen jemnou chuť marinády, ale také jemnou chuť sýru v klobáse. V posledních letech získává na oblibě grilovaný sýr typu hermelín, zkuste svým přátelům připravit Grilovací měšec. Do měšce z alobalu vložte rozpůlený hermelín, vyskládejte jej orestovanými kousky klobásek značky Masa Planá nebo Kostelecké uzeniny a vše připravte na grilu. K hotovému pokrmu servírujte kvalitní pečivo, například Party chléb značky Penam. Ženy obvykle na grilu nepřipraví jen maso, ale i chléb a zeleninu. Obojí servírují coby plnohodnotnou součást hlavního chodu. Zkuste na grilu připravit Crostini s grilovanou zeleninou značky Penam zlehka opečte a doplňte ogrilovanou směsí drobně krájených rajčat, paprik a cuket. Dokonalost chuťového zážitku umocní parmazánová peřinka. Vyzkoušet na grilu můžete i oblíbenou Bruschettu se směsí rajčat, šalotky, česneku a čerstvé bazalky. Doporučujeme chléb Gurmán značky Penam. Připravte se na sezonu plnou slunce, posezení s přáteli, sezonu plnou vůní a chutí připravených podle Marsu a Venuše. Dobrou chuť. Hana Reitermannová
7
NABÍDKY – INFORMACE
z e b bez
şƐĂĚ Ǝ Ɖ ŬljĐŚ Đ ŝ ĐŚĞŵ
A K IN
OV
ŬLJ ƚƽ͘ ƌŽď njĞƌǀĂŶ lj ǀ ŽǀĠ ŬŽŶ ĄƐŶ ĂƌǀŝǀĂ s Ž ď ĞƉƌ ĂĚ͕ ũƐŵ ĐŚƉƎşƐ ŝ ů Ƶ lj ŝŶ Ŭ sLJǀ ŚĞŵŝĐ Đ nj Ğ ď
N
Ŷƚƽ Ă ǀ ƌ ŽŶnjĞ Ŭ Ă ŝǀ ďĂƌǀ
bez
,,chutné, zdravé, KLATOVSKÉ ƌƽďĞǎĄƎƐŬljnjĄǀŽĚ<ůĂƚŽǀLJĂ͘Ɛ͕͘ϱ͘ŬǀĢƚŶĂϭϭϮ͕ϯϯϵϬϭ<ůĂƚŽǀLJ͕ ŶĂϭϭϮ͕ϯϯϵϬϭ<ůĂƚŽ ƚĞů͗͘нϰϮϬϯϳϲϯϱϯϯϭϭ͕ĨĂdž͗нϰϮϬϯϳϲϯϭϭϯϲϬ͕ĞͲŵĂŝů͗ĚnjŬůĂƚŽǀLJΛĚnjŬůĂƚŽǀLJ͘Đnjͬwww.dzklatovy.cz ϯϲϬ͕ĞͲ
Vaše chuť je tady! ESSA, spol. s r. o. centrální expedice Okružní 34 370 01 České Budějovice Tel.: 387 412 481 Fax: 387 412 481
ESSA, spol. s r. o. expedice 569 61 Dolní Újezd u Litomyšle 1 Tel.: 461 631 845 Fax: 461 616 920
e-mail:
[email protected]
e-mail:
[email protected]
taste unlimited...
ESSA, spol. s r. o. expedice Újezd nad Lesy Svojšická 300 190 16 Praha 9 Tel.: 603 839 238
8
NABÍDK Z YD –O M I NOFVA ORMACE
Garantovaná nezávadnost ! SAFETY-CLIP SYSTEM Spolu s SAFETY-CLIP SYSTEM chráníte své zákazníky! Neboť jistota je nade vše! Ochrana spotřebitele: spony a úvazky jsou certifikovány na potravinářskou nezávadnost a vyrábí se bez použití olejů a jiných maziv Jistější uzavření: až po bakteriální těsnost
i
Trvale vysoká kvalita: s pečetí kvality a pravidelnými kontrolami SGS institutu Fresenius jsme světově jedineční Všechny výhody
www.polyclip.com/5103
naleznete zde !
inovace · spolehlivost · vždy na špici ˇ eská republika Poly-clip System s.r.o. · Zelený pruh 99 · 14002 Praha 4 · C T. +420 241 410 161 · F. +420 241 410 162 ·
[email protected] · www.polyclip.com
Vím, co mi chutná. a. s. PROFESIONALITA – FLEXIBILITA – SPOLEHLIVOST KOMPLEXNÍ ŘEŠENÍ A DODÁVKY NA MÍRU NABÍZÍME: MASO, VNITŘNOSTI, SÁDLO, POLOTOVARY CHLAZENÉ I MRAŽENÉ HOVĚZÍ, VEPŘOVÉ, KOŇSKÉ, DRŮBEŽÍ, RYBY PRO VÝROBU I PŘÍMOU DISTRIBUCI
• • • •
Stálá skladová zásoba širokého sortimentu. Pravidelné dodávky čerstvých mas přímo od výrobce. Odběr z našeho logistického centra nebo dodávky k vám na místo. Pro více informací navštivte náš web:
www.animalco.cz
J M É N O ZAVAZ U J E
•
Na Kocínce 1 160 00 Praha 6 - Dejvice Fax: +420 233 332 283 Telefon: +420 220 107 111 www.animalco.cz E-mail:
[email protected]
• •
OCHUTNEJTE na‰e ocenûné NOVINKY PT servis konzervárna Tábor
ŘEZNICKO-UZENÁŘSKÉ NOVINY, příloha Potravinářského zpravodaje. Vydává AGRAL s. r. o., Zelený pruh 1560/99, 140 02 Praha 4 - Braník, tel.: 296 374 656, 296 374 657, fax: 296 374 658, e-mail:
[email protected];
[email protected]; http://www.agral.cz. Redakce: Věra Fillnerová, tel.: 296 374 652, e-mail:
[email protected]. Inzertní servis zajišťuje administrace AGRAL s. r. o. Objednávky vyřizuje ABONT s. r. o., Chlumova 17, 130 00 Praha 3., tel./fax: 222 781 521. Index 47526. ISSN 1210-3497. DTP a grafická úprava: Pavel Vodička. Tisk VS, Praha 4-Pankrác.
