MUCIN říjen 2010/2011 (10/2010)
Zdravím všechny naše věrné čtenáře, vracíme se k vám zase po prázdninách s vaším oblíbeným bulvárním plátkem. Někteří více, jiní méně odpočatí, ovšem všichni plně připraveni nastartovat naše raketové tempo – NASA by byla jistě patřičně pyšná. Rádi bychom tímto číslem přivítali i nově příchozí bažanty v prvních ročnících, kteří bezpochyby budou SOŠ AHOL reprezentovat se stejnou láskou a oddaností jako i my ostatní. Nicméně, pro mnohé naše studenty letošním rokem začínají jisté ''zkoušky dospělosti'', na které se jistě nejeden z nás náležitě těší. Vzhledem k tomuto nemilému faktu příštím rokem někdy okolo června zmizí kompletně celá redakce našeho předrahého MUCINa, proto bych chtěla upozornit na stále otevřené pozice redaktorů, které bychom rádi zaplnili některými z vás. Pokud se vám nezamlouvají rubriky, navrhněte si své vlastní - každý nápad je vítán. Máte-li zájem, pište na redakční email (viz Redakce str. 3).
Palma
OBSAH: Úvodník . . . . Redakce . . . . Škola . . . . . . Jízda v MHD . . Osobnosti . . . . Nábor do redakce Náš svět . . . . Matura od Karol .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
strana 2 strana 3 strana 4 strana 5 strana 6 strana 7 strana 8 strana 9
Báseň . . . . . . Pasivní kouření . . Horoskopy . . . . AKCE Září . . . . Kronika z Polska . . Život vysokoškoláka Povídka pt.4 . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . strana 10 . . strana 11 . strana 12-13 . . strana 14 . strana 15-16 . . strana 17 . . strana 18
Stránka 1
MUCIN říjen 2010/2011 (10/2010)
Redakce Zde můžete vidět, kdo všechno se ochotně podílí na časopisu MUCIN. Jen málo z našich řad jsou stálí redaktoři, proto se nedivte, když se naše sestava bude co měsíc měnit. Rubriky samozřejmě i nadále zůstávají nezměněné. Nenechte nás psát si všechno sami! Máte jedinečnou šanci změnit to, co se vám na Mucinovi nelíbí. Pokud byste chtěli svým kouskem přispět do našeho plátku a projevit svůj talent, hlaste se buďto panu učiteli Gromnicovi anebo jednoduše napište na e-mail redakce, který je všem nově příchozím otevřen. Každého uvítáme s otevřenou náručí.
Na tomto čísle se podíleli:
Šéfredaktor:
Kristýna Koryťáková
Korektura:
Mgr. Rostislav Gromnica
Redaktoři:
Kristýna Koryťáková
Rubrika: Osobnosti Rubrika: Příběhy ze života Rubrika: Svět módy Rubrika: AKCE měsíce - články - horoskopy - povídka
Karol Kijonková
- článek
Mája Jeřábková
- článek - básnička
Klára Šišková
- článek
Design:
Kristýna Koryťáková
Titulní strana:
Vendulka Škrabalová
Redakce e-mail:
[email protected] Sem můžete posílat své návrhy, komentáře i stížnosti. Máte co říct? Řekněte to nám! :)
Stránka 2
MUCIN říjen 2010/2011 (10/2010)
Střední škola – strastiplná cesta nebo odpočívadlo? PŘIZNEJME SI TO, PŘÁTELÉ ŠKOLA JE BĚH NA DLOUHOU TRAŤ! Cestou nás potkají jisté překážky a někdy i nemilé pády, ale přesto víte, že na konci se vždycky objeví zasloužená výhra – v tomto případě maturita. Mnozí ji berou jako nutné zlo, pomyslel už ale někdo z nás na to, o kolik to máme oproti minulým generacím snazší? Kolik z nás si na základce říkalo, že to učivo je příliš těžké, že toho máme tolik k učení a tak málo času, že učitelé jsou na nás přísní a pak jsme dorazili na střední školu a klesla nám čelist? A jinak tomu nebude ani na vysoké škole. Jedna zkouška bude jako maturita z jednoho předmětu, praxe nebudou ani zdaleka podobné tomu, co zažíváme teď a i výhody, které máme (třebaže to teď ještě nevidíme) nám po maturitě skončí. Profesoři se s námi rozhodně mazlit nebudou, a i když se nebudou obtěžovat zapisovat neomluvené hodiny a pozdní příchody (což by mnohé z nás už tímto zlákalo do osidel vysokých škol), nebudou se namáhat kvůli jednomu studentovi a jsem si téměř na 200% jistá, že dobrovolně nebudou ukrajovat ze svého drahocenného volného času, aby nás, lemply, doučili to, co jsme tak hrubě zanedbali. Važme si toho klidu, který teď na střední škole máme, dokud trvá. Teď si jistě říkáte: „Co ta o tom může vědět? Není o nic starší než my!“ A já s vámi v tomto ohledu plně souhlasím. Zkuste se ale na to všechno podívat z jiné perspektivy. Čím více se teď budete snažit, tím snazší to na „další úrovni ve vzdělávání“ a poté v hledání pracovního místa budete mít. Nechci nás donutit k učení, to je věc každého z nás, chci jen docílit toho, abyste se všichni podívali pravdě do očí – střední škola netrvá věčně! A co teprve ta vlna úlevy a především pýchy z dobře odvedené práce bez nutnosti použití nám všem tak známých podvodných praktik. Stačí se jen snažit, chtít něco dokázat a svět bude váš. Palma
Pozn. autora: Nejsem zrovna ukázka inteligence ani nevykazuji znaky šprťáctví, mám jen mysl dokořán a to byste se divili, kolik mi tam toho zůstane :).
Stránka 3
MUCIN říjen 2010/2011 (10/2010)
Rubrika:
Příběhy ze života Jízda v MHD … aneb divili byste se kolik lidí poslouchá cizí rozhovory v MHD To jsme takhle jednou v srpnu jeli s dvojčaty tramvají, podstatně zamlklí, když Johanka nadhodila tak trochu nečekanou otázku: „Až půjdeme do školy, budeme chodit do Áčka nebo do Béčka?“ Chvíli jsem přemýšlela, jestli jí mám odpovědět vážně nebo nad tím mávnout rukou jako vždy. „Vážně nevím, to se asi dozvíš až tam,“ řekla jsem. Kryštof byl zatím až podezřele tichý. „A kam jsi chodila ty?“ zeptala se zvědavě. „No... Prvních 9 let jsem byla naprosté béčko, pak dva roky áčko a teď jsem PéElko,“ usmála jsem se na ni, zatímco pár lidí kolem nás se krátce zasmálo. S úšklebkem jsem zakroutila hlavou a svou pozornost obrátila na mladší sestru, která byla očividně dost zmatená. „Co to je PL?“ nechápala. „Prvotřídní lemry...“ zamumlala jsem. Normálně bych to řekla nahlas, ale ona by se toho samozřejmě okamžitě chytla a kdo ví, komu by to ještě navykládala. Nahlas jsem proto řekla: „Pedagogické lyceum.“ Ani tato odpověď ji neumlčela na dlouho, což jsem čekala, a o chvíli později už se ptala zase. „A kam chodí mamka?“ „Mamka už nemá takhle popsanou třídu,“ zakroutila jsem hlavou. „Jo jo. Mamka totiž chodí do vysoké školy,“ to se tentokrát zapojil i Kryšto, který se mnou samozřejmě v každém případě souhlasí. Ví, co je pro něj dobré. „Na vysokou školu, Kryštůfku,“ opravila ho Johanka. Má tendenci opravovat po něm všechno, co udělá. Žel Bohu, domácí úkoly nevyjímaje. „A kolik je mamce roků?“ „Tsk... To se neříká, Johanko. Holky to nikomu neříkají,“ řekla jsem. „Takže to je tajemství? Ale já už jsem všem řekla, že ti bylo 20 roků...“ zakňourala Johanka. „TY MALÁ DRBNO!“ zasmála jsem se. „No co už... co se stalo, stalo se.“ Do toho se zase inteligentně vložilo mladší dvojče. „Já vím, kolik je mamce roků!“ Nadmíru pobaveně jsem se na něj podívala a se zaujetím se ho zeptala: „Vážně? Kolik?“ „16,“ odpověděl Kryštof. Ano, měla jsem pravdu. Ani tentokrát nezklamal. Zasmála jsem se a se mnou několik dalších lidí okolo nás. „Ty jsi blbý!“ křikla na něj Johanka jako obvykle. „Není jí 16, je jí něco a 40.“ „100?“ zeptal se nejistě Kryštof. „Ale ne, to už by byla mrtvá,“ zakroutila Johanka hlavou. Tak to už byla poslední kapka jak pro mě, tak i pro zbytek tramvaje. V tu chvíli jsem si poněkud pozdě uvědomila, že jsme si za těch pár minut vytvořili slušné publikum. Palma
Stránka 4
MUCIN říjen 2010/2011 (10/2010)
Rubrika: Osobnost měsíce: Lauren Graham
Lauren Helen Graham se narodila 16. března 1967 ve městě Honolulu, Hawai. Když bylo Lauren 5 let, matka od nich odešla za kariérou zpěvačky. V dětství byla extrémně divoké. Chovala se více jako kluk, lezla po stromech, vymýšlela si imaginární KOŇSKÉ přátele a hrála divoké hry. Když pomineme všechny tyto maličkosti, Lauren sama tvrdí, že v dětství byla spíš plachá knihomolka. Celé dny sedávala ve svém pokoji a nechala svou představivost volně proudit. V roce 1985 odmaturovala a rozhodla se pro Univerzitu umění v NY, kterou následně nechala svému osudu a přešla na Kolumbijskou univerzitu, kde získala bakalářský titul v oboru Americká literatura. Tento zářivý úspěch ji nezastavil a po několika letech se mohla pyšnit magisterským titulem z herectví.
Jejím snad největším hereckým úspěchem byla role Lorelai Gilmorové v oblíbeném seriálu Gilmorova děvčata. Mimo jiné ji můžete zahlédnout v povedených filmech jako například: 'Santa je úchyl', 'Vdáš se a basta', 'Božský Evan' a mnoho jiných. Její působení v Hollywoodu se ale neomezuje pouze na herecké výkony, nýbrž také pěvecké. Zahlédnout jste ji mohli například v populárním muzikálu 'Guys and Dolls', které měl svůj zářivý debut v divadlech 1. března roku 2009. Palma Stránka 5
MUCIN říjen 2010/2011 (10/2010)
NÁBOR NOVÝCH ČLENŮ! Redakce MUCINa hledá nové talenty pro letošní a nastávající roky. Nechceme přece, aby s letošním 4. ročníkem skončil školní časopis, nebo snad ano?
Přihlaste se buďto v PL4 anebo v kabinetě č. 307 – pan učitel Gromnica je vždy připraven!
NENECHTE SVŮJ TALENT DŘÍMAT.
ČEKÁME PRÁVĚ NA VÁS!
Stránka 6
MUCIN říjen 2010/2011 (10/2010)
PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA NÁŠ SVĚT Právě jsem oslavila 15. narozeniny a blížily se prázdniny. Nemohla jsem se prázdnin dočkat, s přáteli a mým klukem Davidem jsme toho tolik plánovali... Jenže osud nám moc nepřál, týden před prázdninami dostal táťka výpověď. Hned na to si sehnal další práci, jenomže až v Brně. 200 kilometrů odtud!!!! A to bylo ze všeho nejhorší, protože jsme se museli hned stěhovat. Všechny mé plány s přáteli se mi rozpadly, jak domeček z karet. Bylo to hrozné. Všechno se tak rychle seběhlo, stěhování jsme museli stihnout do týdne, neměla jsem ani čas se pořádně s nikým rozloučit. Když jsem to měla oznámit Davidovi, měla sem s toho strašný strach. Jak bude reagovat?? Neumím si ani představit být bez něho. Když jsem mu to oznamovala, odpověděl mi na to, že stejně už měsíc miluje jinou. Další strašná rána. Poslední večer mi kamarádi na rozloučenou udělali malý večírek. Brečela jsem a brečela.. Nejsem s tím smířena. Žiju tu od malička, toto je můj život, můj svět. Neumím si představit, že bych si měla budovat život někde jinde. Ale naši jsou neoblomní, dokonce se tam těší!!!!!… Loučení je nekonečné… Jak já se loučit nechci . Jedeme do Brna. Do nového města, nového domova. Sedím v autě bezcivě, mp3 v uších a nemůžu se na naše podívat. Nesnáším celý svět. Nemluvím s našima, ale oni říkají, že mě to přejde. Jim se to povídá! Je nezajímá, co chci já!! Chci zpátky!! Ještě ten večer nás k sobě pozvali sousedé. Nikam se mi jít nechce, sedím zamčená ve svém novém pokoji a zútulňuji si ho. Akorát je sleduju oknem. Sousedé mají celkem pěkného syna. No a místo toho, abych si užívala prázdnin se svými přáteli, sedím pořád doma nebo na zahradě na lavičce, brečím a poslouchám písničky. Kamarádi mi ze začátku pořád psali, ale i to už upadá. Jsem uzavřená do sebe, připadám si jak introvert a nikam nechodím. Naši se s novými sousedy domluvili, že si užijeme společně a pojedeme na dovolenou k moři. No super. I když se Vojta - ten jejich syn - snažil několikrát se mnou hodit řeč, nemluvila jsem s ním. Další blbý puberťák!!!! Nakonec jsem si na něm vylívala první dny zlost. Byla jsem na něj protivná a hnusná, pravda ani si to nezasloužil, ale když jsem si vzpomněla na Davida, byla jsem zklamaná, naštvaná a smutná.. Ale jednou jsem Vojtu viděla sedět večer na pláži, jen tak seděl a koukal do vody. Seděl tam dlouho. Pomalu jsem k němu přišla. Sedla jsem si a neušlo mi, že si honem utírá slzy. ,,Co se stalo?", ptám se. Nejprve mi nic nechtěl říct, ale potom to nevydržel a zase se rozbrečel. Objala jsem ho, a když se uklidnil, tak jsme si parádně promluvili. O mém životě, o tom co trápí jeho. Není to frajírek, jak se zdál. Je to hrozně rozumný kluk. Problémy má s rodiči i s holkami. Nakonec jsme se poprvé políbili... A od té doby jsme nerozlučná dvojka. Chodíme spolu už 2 roky a život bez sebe si neumíme představit Mája
Stránka 7
MUCIN říjen 2010/2011 (10/2010)
Nuže, maturita… Tento článek je určen především elitě školy AHOL, tedy nám, čtvrtým ročníkům, jenž jsou doslova přeplněny pilnými ambiciózními studenty s maximálním studijním nasazením a poctivou 100% docházkou! Nikdo na škole – a i jinde dozajista neslyšel slovo „maturita“ tak často, jako právě my. Jeden by řek, že ohnisko nástrah se bude pohybovat pomalými kroky kantorů ze třídy do kabinetu, ale ono na nás číhá dokonce z nástěnek, z novin, rádií, televizí, internetu... Bubu dělá dokonce i doma. Myslím a doufám, že je tudíž zcela zbytečné, aby se na nás oficiální informace k maturitě šklebily ještě z Mucina (mimo naši hlavní stránku, kde jsou pojaty samozřejmě neoficiálně a netradičně:-D). Ale za zmínku snad stojí ony – ještě před nedávnem žhavé – maturity nanečisto, ke kterým se většina z nás postavila maximálně zodpovědně a vydala ze sebe to nejlepší. A kdo tak neučinil, ať nezoufá, pokud se maturitě obzvlášť zalíbí, může s ní mít rande i dvakrát, a na zvlášť přitažlivé jedince klidě počká i do příštího roku!:-P No a jelikož život se má brát s nadhledem a optimismem, vidíme to tak, že ministerstvu URČITĚ dojde, že většina z nás si netyká s ruralismem, vorticismem, kodifikační normou, gazelem či kritiky ruského futurismu a občas by si člověk, jakožto živočich zatížený fyzickým tělem a jeho potřebami, rád zašel během 90 minut na WC nebo zchladil svůj přežhavený mozek produkující páru lokem studené vody:-D Závěrem – kromě zanedbatelného množství vybraných citát(k)ů - přejeme všem čtvrťákům hodně štěstí a trvalou nepoškozenou paměť na měsíc duben!:-P *Podzimní listí maturitu jistí.* *Maturita je pašování blbců za hranice INTELIGENCE.* *Oranžová vesta, taky cesta!* *Nevěříme na zázraky... Spoléháme na ně!* *Nikdy jsem nedopustil, aby škola stála v cestě mému vzdělání. Mark Twain* *Čím míň toho vím, tím víc se učím. Čím víc se učím, tím víc toho vím. Čím víc toho vím, tím víc toho zapomenu. Čím víc toho zapomenu, tím míň toho vím. Tak proč se vlastně učím?* Karol
Stránka 8
MUCIN říjen 2010/2011 (10/2010)
Trocha poezie... Hluboké oči a překrásné tváře, pravdu říct donutí pokaždé i lháře, i když pravdu schovat by chtěl, při pohledu do nich, by to neuměl. Dlaně něžně a jemně dotyky tvoří, na těle jemné chloupky vstanou, ze zimy v horko náhle se noří, muž s ženou ve vášni neustanou. Podzimní měsíc a hvězd plné nebe, muž stále ke tváří ženy vzhlíží, už nikdy nic zlého neprovede, už nikdy ji neublíží …
Mája Někteří z našich řad jsou poeticky nesmírně nadaní. - Palma
Stránka 9
MUCIN říjen 2010/2011 (10/2010)
Kouříte nebo ne? Dnes už se nikdo neptá... Roku 1993 odhalily studie agentury EPA dopady „pasivního kouření“ na zdraví nekuřáka. Krátce po zvěřejnění konstatoval federální soud, že velká část tohoto výzkumu byla založena na nepravdivých faktech, proto EPA tyto části veřejně stáhla, avšak dodnes se na ně odvolávají jak oni, tak i všichni, kteří chtějí škodlivý dopad na zdraví prokázat Lidé, kteří svými předsudky odsuzují kuřáky a obviňují je z rakoviny se odkazují na právě na tyto studie. V tomto ohledu je Amerika o mnoho obezřetnější než my, pokud se jedná o naše zdraví a zdraví našich spoluobčanů. Některé americké státy se toho ujaly a do svých zákonů vpracovaly zákaz kouření jak na pracovišti ve službě, tak i v pauzách mezi službami nebo dokonce i u sebe doma (podle §41, sekce 101A Obecného zákona státu Massachusets), v okrese Montgomery starosta ochraňuje občany vydáním plnohodnotného zákazu kouření na chodnících, v Kalifornii přijali zákon o zákazu kouření v barech a restauracích a v New Yorku, a teď cituji: „...nařídili, že oddělení pro kuřáky v restauracích musí být úplně a neprodyšně odděleno od zbytku restaurace a musí mít vlastní větrání. Hosté i personál restaurací musí procházet něčím, co se dá přirovnat k tlakové vyrovnávací komoře v ponorkách, aby bylo zajištěno, že ani částečka kouře nepronikne do nekuřáckého oddělení.“ Všechna tyto nařízení byla založena na studii agentury EPA z roku 1993, kde uvádějí pasivní kouření jako karcinogenní třídu A, přímo odpovědnou za rakovinu plic nekuřáků. Původně se tento výzkum skládal z analýzy 33 jednotlivých studií, ze kterých postupně dvě třetiny odstavili z důvodu „nevyhovujících výsledků“. Jedním výsledkem ze zbývajících jedenácti výzkumů bylo tvrzení, že nekuřáci vystavení pasivnímu kouření denně vstřebají zhruba tolik nikotinu, kolik je v jedné pětině cigarety. Pravda ale vyplývá najevo podrobnějším zkoumáním, kdy se vědci dozvídají, že nekuřák průměrně inhaluje 6 cigaret za rok, ne za měsíc, jak tvrdí EPA. Ačkoliv výsledky nejsou až natolik katastrofické jako tomu bylo u výzkumu provedeného touto agenturou, postupem času se ukázalo, že negativní dopady nemá pasivní kouření jen na ekonomiku (viz ekonomická krize, počínající zákazem kouření v restauracích, na zastávkách apod., což způsobilo nevídané ztráty tabákových monopolů) a na klima, ale především na ty nejmenší z nás. Téměř žádný z těch nenapravitelně závislých na nikotinu má vůbec představu jaký dopad má pasivní kouření na tu nejmladší z generací. Pasivní kouření u batolat, kojenců a veskrze všech malých dětí způsobuje jednak infekce dýchacího systému, snížení plicních funkcí a snížení počtu endoteliálních progenitorových buněk1 až o třetinu, čímž svým dětem mnozí kuřáci do budoucna zadělávají na závažná cévní onemocnění. Pochybuji, že jim za to v dospělosti poděkují. Pokud kuřáci tedy nechtějí nebo nemohou přestat2 (což já osobně považuji za otázku síly vůle každého jednotlivce), mohli by alespoň myslet na zdraví nás ostatních. Těch, kteří po tísícovkách ročně umírají na rakovinu plic vlivem pasivního kouření. Předpokládám, že tímto tématem jsem se dotkla většiny nebo aspoň velkého množství lidí a abych pravdu řekla, účelem tohoto článku není vás donutit přestat, ale probudit svědomí a snad i něco málo změnit.
Zdroje: http://www.kurakovaplice.cz/ http://www.monamie.cz/ http://www.zvedavec.org/ http://www.ba.lubarsky.org/
Palma
1 Buňky zodpovědné za opravu a udržení buněčné stěny 2 Psycholog tvrdí: „Lidé kouří nikoli proto, že chtějí kouřit, ale protože nemohou přestat.“
Stránka 10
MUCIN říjen 2010/2011 (10/2010)
Horoskopy RYBY (21. únor až 20. březen)
RAK (22. červen až 22. červenec)
Máte před sebou závažný úkol, na jehož splnění závisí vaše vztahy s okolím. Neskákejte do něho po hlavě, ale také kolem něho nechoďte jako kolem horké kaše. Je zcela ve vašich silách zvládnout tento problém s úspěchem. Bude-li vám někdo ze známých nabízet pomocnou ruku, odmítněte ho.
Je správné klást si náročnější úkoly a cíle. Počítejte ale také s tím, že to bude vyžadovat více aktivity a osobní angažovanosti. V situacích, které vypadají na první pohled beznadějně, hned nekapitulujte a neztrácejte přehled. Vždy se musí najít nějaké rozumné řešení.
BERAN (21. březen až 20. duben)
LEV (23. červenec až 22. srpen)
Snad pochvala od partnera, možná osobní úspěch způsobí, že budete pracovití a svědomití. Možná si dokonce stanovíte vysoké cíle ve svých plánech. Úspěchy vás čekají i v lásce. Překonejte ostych a dejte znát své city tomu, komu patří vaše srdce. Máte šanci, že bude vaše city opětovat.
Den je příznivý pro lásku, flirt, rodinné oslavy, společné výlety a návštěvy. Společná tvořivá práce s milovanou osobou je zárukou harmonie a duševní pohody. V soukromí se vám dostane přízně nebo pochvaly od partnera. Úspěchů dosáhnete i ve sportu.
VÁHY (23. září až 23. říjen) BÝK (21. duben až 21. květen) Očekávejte překvapení a dobrodružství. O velkou část z nich se postará váš nápaditý partner. Budou to přímo rajské okamžiky. Vaše erotické soužití nemá daleko k dokonalosti. Vypadá to, že oba spojíte své síly, a tak se vám zadaří něco, po čem jste už dlouho toužili.
Situaci si můžete zkomplikovat jen svou nedočkavostí. Pokud se vám něco nezdá, tak se hned nerozčilujte. Snažte se raději o klidné a věcné řešení problému. Rozhodně to pro vás bude užitečnější. Klid a novou energii hledejte především v kruhu rodiny.
PANNA (23. srpen až 22. září) BLÍŽENCI (22. květen
21. červen)
Něco vám zřejmě zkazilo náladu. Nedávejte to ale příliš najevo tím, že budete nedůtkliví k lidem, kteří za to nemohou. Nepodléhejte emocím, jednejte klidně a brzy se přesvědčíte, že se všechno opět urovná. Nezapomeňte taky na odpočinek.
Tento den je nakloněný lásce, navázání nového milostného vztahu, posezení s přáteli nebo sousedy, hlavně však odpočinku. Věnujte se potřebám rodiny a přáním milované osoby. Více pozornosti bude vyžadovat také vaše dítě nebo rodiče. V příštích dnech můžete očekávat trochu problémů, proto dnes regenerujte své síly. Oceníte to.
Stránka 11
MUCIN říjen 2010/2011 (10/2010)
ŠTÍR (24. říjen až 22. listopad)
KOZOROH (22. prosinec až 20. leden)
Ukazují se nové možnosti výdělku. Přijdete do styku s novými lidmi. Buďte obezřetní ve vystupování a zvažujte dobře slova. Dejte na rady starších a zkušenějších lidí. Dříve, než se k něčemu zavážete, musíte vše důkladně prozkoumat. Konečně budete mít vhodnou výmluvu k tomu, abyste nemuseli řešit problémy v partnerských vztazích.
Využijte fyzické rovnováhy, a pokuste se sportem překonat špatné myšlenky, které vás tíží. Jste plní elánu a dokazujete to svému okolí. Dokážete je vtáhnout do vaší energie. Nebraňte se změnit bydliště ani navázat nové přátelství.
VODNÁŘ (21. leden až 20. únor) STŘELEC (23. listopad až 21. prosinec)
Nepolevujte v úsilí dostat se věcem na kloub, což hovoří plně ve váš prospěch. Nezalekněte se žádné překážky, naopak každá další jen zvyšuje vaši touhu Nejste se sebou spokojení. Možná to je způsobeno zvítězit. Je těžké na chvíli vysadit. Naordinujte si tím, že s vámi není spokojený partner a vy to cítíte. alespoň vitamínovou kúru, spoustu čerstvé zeleniny, Hledejte příčinu ve své pohodlnosti a přidejte nejen ovoce a dostatek tekutin. na pracovním výkonu. Snažte se více vyniknout nebo dobře zvažte něco, co by zaujalo vaše okolí.
Palma
Stránka 12
Rubrika:
AKCE ŘÍJEN-
LISTOPAD 2010
15.10. - Fabric Club, Plynární 1634 7, Moravská Ostrava - SHUBFAKTOR NIGHT - Hrají DJs rakouský technobijec Mario Ranieri, Jako host mu bude sekundovat pražská B.unq! a domácí Robiq, Lukhino Bambus. Fabric Club, Plynární 1634 7, Moravská Ostrava 18.10. - mezinárodní festival outdoorových filmů - Kino Vesmír od 19:30 - Panie w górách/Ženy v horách (Polsko) - první evropská žena na Mt. Everestu byla Polka. Cez Himaláje na bicykloch (SR) - přejezd indických Himalájí na kole. Red Bull Surfing Trip Mentawais Indonesia 2009 (Indonésie) - 12 top světových surfařů na perfektních vlnách v Indonésii. The Continuum Project - Shake that Bear (USA) - lezení na různých místech světa. 20.10. - Klub Stolárna, Lašská, Havířov - SUNSHINE vystoupí od 20:00 23.10. -Halloween Party - Music club Chlív, 26.10 - Ostrava - Bonver aréna (hala Taran), 17:00 - Připravte si ruce, nohy a vyladěný retro oblečení, přichází Red Bull Dodgeball2 30.10. - Zoo Ostrava - Lampiónový průvod 31.10. - HC Vítkovice Steel - HC Energie Karlovy Vary - ČEZ Aréna od 17:00 - utkání hokejové Tipsport extraligy 1.11. - Z deniku Ostravaka - Divadlo loutek Ostrava od 18:00 - Dřysty našeho nejznámějšího blogera v šumném provedení 2.11. - HC Vítkovice Steel - HC Slavia Praha - ČEZ Aréna od 17:30 - utkání hokejové Tipsport extraligy 5.11. - SUPPORT LESBIENS - Klub Fabric 6.11. - FC Baník Ostrava - FC Viktoria Plzeň - Fotbalový stadion FC Baník Bazaly od 18:00 13.11. - AQUABURZA - VŠB-TU Ostrava od 08.00 h - 12.00 h - veletrh 18.11. - Xindl X - Klub Templ od 19:30 23.11. - Rock and Roll GARAGE music club, Martinovská 3262 50, Martinov, Ostrava - koncert The Best Of No Name -The Best Of No Name je název nejnovějšího CD slovenské pop-rockové kapely NO NAME, kterým toto seskupení rekapituluje své největší hity od roku 1998 po současnost. Na toto CD navazuje jejich nový, stejnojmenný koncertní program, složený, jak jinak, zdvacítky největších hitů. Návštěvníci koncertů si tak připomenou hity, jako Čím to je, Žily, Ďakujem, že si nebo Ty a tvoja sestra.
Dočasná rubrika:
Deníky 'Po stopách památek UNESCO' Kronika skupiny #1 (ano, už zase) Pondělí - Míša Po odjezdu od naší milované školy jsme dorazili po předlouhé cestě autobusem ke kostelu v Jasné Goře. Když jsme se konečně prodrali přes davy jeptišek a mnichů ke svému cíli, zjistili jsme, že průvodci té části, kterou jsme chtěli vidět ze všeho nejvíc, odešli na obědovou pauzu. Rozhodli jsme se proto jako vždy vyhledat onu místnůstku. Po zdánlivě nekonečném pátrání nás naprosto nepřipravené zasáhl fakt, že jsme kolem nich dobrou půl hodinu chodili bez povšimnutí. Uvolnění a nadmíru spokojení jsme se jali obejít celý komplex. Na cestě jsme potkali spoustu lidí, kteří se klaněli sochám a vydávali zajímavé zvuky. Tak to jsme tedy zjistili, jak vypadá poutní místo katolíků. Jelikož se přiblížil čas krmení, vyhledali jsme nejbližší restauraci, kde jsme jako vždy přecenili vlastní schopnosti rychlého trávení a s nemalými bolestmi břicha jsme přeplnění odjížděli vstříc Varšavě. Po několika hodinách náročného cestování jsme dorazili na místo určení. Zde nás čekal útulný hotel, teplé postýlky a WIFI připojení, které jsme od té doby vyžadovali všude. Žel bohu jsme ve většině případů odcházeli zdrceni a neuspokojeni. Večer jsme se rozhodli jít na prohlídku nočního města s následnou večeří, kterou ovšem Hildegarda vynechala z důvodů zdvořilostní návštěvy místní pohotovosti,kde bylo na charitu ze školního fondu zanecháno 249 zlotych.
Úterý - Viktorie Odpočinutí a vyspaní jsme se v úterý ráno vypotáceli z velice příjemně vypadajícího hotelu Atos a bez jízdenek zamířili do centra historické Varšavy. Cílem našeho seznámení se s pohnutou historii tohoto města byla prohlídka Královského paláce, která nás ani v nejmenším nenudila a byla velice zábavná a přínosná. Cestou na oběd jsme si prohlédli množství zajímavých kulturních monumentů, jako je radnice, obdélníkové tržiště, katedrála sv. Jana, či nejužší
dům v Polsku, který byl široký pouhý metr. Následně jsme absolvovali zhruba pětihodinovou cestu do přímořského města Malbork, kde jsme se ubytovali.
Středa - Nikol
Ve středu, když jsme se nasnídali a rozloučili s pravděpodobně nejhezčím ubytováním tohoto týdne, jsme se odebrali k prohlídce Marienburgu. Tento středověký hrad byl postaven řádem německých rytířů začátkem 14. století. V rámci prohlídky jsme byli seznámeni s historií tohoto rozlehlého monumentu a nejvíce nás zaujal historický záchod (AN: my v podstatě nemyslíme na nic jiného). Některé děti si vyzkoušely rytířské zbraně a utrpěli lehké pohmožděniny, bohužel s psychickými následky. Poté nás čekal výborný oběd na lodi – opět řízek. Nato jsme se vydali k Baltskému moři. Tam jsme si nasbírali mušličky, udělali fotečky a naučili se úhybným manévrům před nálety racků. Bylo zde krásně, ovšem po tomto relaxu nás čekala dlouhá cesta směrem do Toruni.
Čtvrtek – Irena Ráno jsme se probrali a jako pytlem praštění jsme se po vydatné snídani vybelhali vstříc městu Toruň. Jako první na programu jsme měli vyrábění vlastních Toruňských perníčků, které, jak jsme se zklamáním zjistili, v podstatě nebyly jedlé. Některé ovšem ani vidina bezzubého chrupu neodradila od ochutnávky onoho vlastnoručního výtvoru. Po této neocenitelné zkušenosti jsme ve městě vyzvedli průvodkyni a vyrazili jsme na prohlídku. Co nás překvapilo nebyl vysoký počet křivých budov, které pravděpodobně navrhovala jedna a táž osoba, ale fakt, že většina z nás nemá čisté svědomí. Jediná Hildegarda prošla gravitačním testem. O 4 hodiny později jsme dorazili k naší „ubytovně“, naložili kufry a vyrazili napříč Polskem za dalšími dobrodružstvími – tentokrát ve Wroclavi.
Palma, Karol, Míša, Nikol (BP4)
MUCIN říjen 2010/2011 (10/2010)
PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA NÁŠ SVĚT Právě jsem oslavila 15. narozeniny a blížily se prázdniny. Nemohla jsem se prázdnin dočkat, s přáteli a mým klukem Davidem jsme toho tolik plánovali... Jenže osud nám moc nepřál, týden před prázdninami dostal táťka výpověď. Hned na to si sehnal další práci, jenomže až v Brně. 200 kilometrů odtud!!!! A to bylo ze všeho nejhorší, protože jsme se museli hned stěhovat. Všechny mé plány s přáteli se mi rozpadly, jak domeček z karet. Bylo to hrozné. Všechno se tak rychle seběhlo, stěhování jsme museli stihnout do týdne, neměla jsem ani čas se pořádně s nikým rozloučit. Když jsem to měla oznámit Davidovi, měla sem s toho strašný strach. Jak bude reagovat?? Neumím si ani představit být bez něho. Když jsem mu to oznamovala, odpověděl mi na to, že stejně už měsíc miluje jinou. Další strašná rána. Poslední večer mi kamarádi na rozloučenou udělali malý večírek. Brečela jsem a brečela.. Nejsem s tím smířena. Žiju tu od malička, toto je můj život, můj svět. Neumím si představit, že bych si měla budovat život někde jinde. Ale naši jsou neoblomní, dokonce se tam těší!!!!!… Loučení je nekonečné… Jak já se loučit nechci . Jedeme do Brna. Do nového města, nového domova. Sedím v autě bezcivě, mp3 v uších a nemůžu se na naše podívat. Nesnáším celý svět. Nemluvím s našima, ale oni říkají, že mě to přejde. Jim se to povídá! Je nezajímá, co chci já!! Chci zpátky!! Ještě ten večer nás k sobě pozvali sousedé. Nikam se mi jít nechce, sedím zamčená ve svém novém pokoji a zútulňuji si ho. Akorát je sleduju oknem. Sousedé mají celkem pěkného syna. No a místo toho, abych si užívala prázdnin se svými přáteli, sedím pořád doma nebo na zahradě na lavičce, brečím a poslouchám písničky. Kamarádi mi ze začátku pořád psali, ale i to už upadá. Jsem uzavřená do sebe, připadám si jak introvert a nikam nechodím. Naši se s novými sousedy domluvili, že si užijeme společně a pojedeme na dovolenou k moři. No super. I když se Vojta - ten jejich syn - snažil několikrát se mnou hodit řeč, nemluvila jsem s ním. Další blbý puberťák!!!! Nakonec jsem si na něm vylívala první dny zlost. Byla jsem na něj protivná a hnusná, pravda ani si to nezasloužil, ale když jsem si vzpomněla na Davida, byla jsem zklamaná, naštvaná a smutná.. Ale jednou jsem Vojtu viděla sedět večer na pláži, jen tak seděl a koukal do vody. Seděl tam dlouho. Pomalu jsem k němu přišla. Sedla jsem si a neušlo mi, že si honem utírá slzy. ,,Co se stalo?", ptám se. Nejprve mi nic nechtěl říct, ale potom to nevydržel a zase se rozbrečel. Objala jsem ho, a když se uklidnil, tak jsme si parádně promluvili. O mém životě, o tom co trápí jeho. Není to frajírek, jak se zdál. Je to hrozně rozumný kluk. Problémy má s rodiči i s holkami. Nakonec jsme se poprvé políbili... A od té doby jsme nerozlučná dvojka. Chodíme spolu už 2 roky a život bez sebe si neumíme představit
Mája
Stránka 17
MUCIN říjen 2010/2011 (10/2010)
Rubrika:
Rozhovory První dny vysokoškolačky Ahoja, milý aholáci a lidé přidružení, na popud vyšší moci - tedy šéfredaktorky - jsem se rozhodla podělit s Vámi se svými prvními zážitky z nového města a nové školy. Od července toho to roku jsem studentka univerzity Karlovy v Praze oboru Speciální pedagogika v kombinaci s českým jazykem v programu zaměření na vzdělávání. V oboru je nás něco kolem dvaceti, ale tím, že je to kombinace dosti neobvyklá máme každý, každou přednášku nebo seminář v jiném kolektivu. Nevýhodné je to jen zdánlivě, neboť čím více lidí, tím více možností se seznamovat. A o to přece na výšce jde. Největší úskalí každé vysoké školy a každého začátečníka je nejspíš studijní oddělení, které má otevírací hodiny pouze určité dny a určité hodiny k tomu. Tento rozvrh ještě nabírá nepředvídatelných změn pokaždé, když již čekáte před znovu zavřenými dveřmi. Ono razítko tudíž na oranžovou kartičku blíže nespecifikovatelných dopravních prostředků nedostanete! Tyto dopravní prostředky se však právě v tuto dobu staly jedinou spojnicí studentovy domoviny a městem, kde má studium provádět. Student tedy bude nucen vyrazit do velkého města zase za týden, což s sebou nese samozřejmě propad dalších financí za dopravní prostředky, ubytování atd. – a pak, že je vzdělání zadarmo. Jedním z dalších úskalí, které potká studenta, ještě než vůbec absolvuje jakoukoli přednášku, či seminář, je připojení do systému. Aneb jste studentem, zapsaní na všech důležitých formulářích, ale ještě vůbec netušíte, kdy a kde do školy přijít. Jednoduše, rozvrh je zcela na vaší osobě. Jak jen to provést?!? Prvním důležitým činem v této kategorii je vyrazit zase z domoviny do města, kde sídlí škola, nalézt pověřenou budovu, kde nafasujete heslo, čímž můžete systém pokořit a vydat se na další cestu směrem k slastnému vědění, kdy a kde do školy zavítat. A hle, další úskalí. Jelikož jedno datum, jeden čas, pro celou fakultu čítající něco kolem pěti tisíc lidí, no jednoduše nastává krach kdy nervózně všichni sedí u počítače, marně se snaží přihlásit a kdy už se konečně přihlásí, zjistí, že své předměty mají již obsazené! Jak to ti lidi safra udělali?!? Dalším na výčtu úskalí, které na nás bažanty čeká je stravování. Menzy jsou prakticky na každém rohu říkají starší a zkušenější, avšak kde onen roh hledat, už nezjistíte. Rohů je tady nepřeberné množství a najít ten správný vůbec není jednoduché, ale když na něj nějakým zázrakem nebo spíše náhodou narazíte, není pochyb o správnosti hledání, protože takováto řada, nemůže být na nikde jinde, než před pultem vydávajícím jídlo. Je jednoduché se zařadit, společně s knihou vystát dvaceti minutovou řadu, ale….když se snažíte natipovat vybrané jídlo, ozve se hlas nervózně vzhlížející zaměstnankyně menzy : „To jako nemáte objednané, tak to vám dát nemůžu, to si máte předem na internetu objednat!“ Kde má tohle začátečník čuchat?!? Jsou to vlastně takové úplně normální věci, v novém městě, nové škole u nových lidí, kteří občas nerozumí tomu,co říkáte, protože je to „moc rychlé“. Je to jen otázka času, kdy nám všechny novinky v novém světě začnou připadat úplně normální. Nejlepším řešením v této době je tedy přenést se nad nechápavost a užívat si poznávání…vždyť je to neskutečná legrace. Klára Šišková
Stránka 18
MUCIN říjen 2010/2011 (10/2010)
Atlantida: Nová generace (část 4.) V předchozí části je Nyara napadena partou mladých upírů, Marcus zasel do její mysli semínko pochybnosti a oba tak chtě nechtě přispěli k pádu vzájemného soužití, které na ostrově roky panovalo.
„Možná má pravdu. Navíc, co vlastně získám, když zabiju ty, kteří s mým utrpením a mou pomstou nemají pranic společného? Nebyla bych o nic lepší než ti, jež mi zabili matku a otce. Prachsprostý vrah, nic víc. Na druhou stranu mi to ale nebrání rozmetat na kousky ty pijavice, které za můj nešťastný život doopravdy mohou, bylo by to jenom fér. Abych tak zase ale nespustila řetězovou reakci. Přece jen, kdyby se všichni řídili příslovím „oko za oko, zub za zub“, svět by byl slepý. Nebo přinejmenším bezzubý... argh! Zcvoknu se z toho!“ vykřikla jsem zoufale a zakroutila hlavou. „Promluvím si s oběma stranami. Musíme dojít ke kompromisu,“ řekla jsem si jistě po chvíli a vydala se najít jedinou osobu, která by byla ochotná mi pomoct. *** Sledoval jsem ji už hodnou chvíli. Najednou to začínalo vypadat tak, že slavná lovkyně upírů obrátí a začne kopat za druhý tým. Buď to, nebo jí ta práce vlezla na mozek a ona se zbláznila. Teď, když se veškeré lidské obyvatelstvo rozhodlo bojovat, by ani jedno nebylo právě příhodné. Jestli si teď uvědomí, že zabíjet je špatné, mám pocit, že to lidi ve městě lehce popudí. Ještě chvíli stála na místě, pak najednou zatřásla hlavou a pohnula se. „Promluvím si s oběma stranami. Musíme dojít ke kompromisu,“ slyšel jsem a hned nato jsem se koukal, jak mi mizí z obzoru. Povzdechl jsem si a šel zpět. Lidi se musí dozvědět, co se děje. *** „Nevěřím, že sem jdu znovu. A to jsem se zapřísáhla, že do tohohle pajzlu už nikdy ani nepáchnu,“ povzdychla jsem si a vstoupila jsem do stejné zaplivané hospody jako předtím v domnění, že ho tady najdu. Očima jsem prošla celý lokál, až mi zrak spočinul na muži sedícím u pultu. Ušklíbla jsem se. Něco tak nemožného jsem tady viděla nosit jen jeho, musí to být Marcus Jones Jr. - ten, kterého hledám. „Vodku,“ kývla jsem na barmana, který špinavým hadrem leštil podle jeho názoru zjevně čistou sklenici. Kývl na mě a já si sedla. „Tak jsi mi přece jen přišla projevit vděčnost, jak se sluší a patří?“ zeptal se Marcus, aniž by zvedl oči od svého neodolatelně zajímavého drinku. „Když hezky poděkuju, zavedeš mě na zasedání rady upírů?“ usmála jsem se sladce. Chvíli bylo ticho, pak se na mě beze slova zkoumavě podíval, snad hledal známky šílenství, nato se začal smát. Hlasitě, přesně jak tady mají všichni ve zvyku. „Snad jsem toho zas tolik neřekla,“ zamručela jsem tiše a uraženě jsem čekala, až ho to přejde. „Vážně to nemáš v hlavě v pořádku. Právě jsem kvůli tobě zabil několik upírů. Jak myslíš, že by rada reagovala na můj příchod? Navíc s tebou? Budu rád, když po mě teď nepůjdou jako psi. Nestojíš mi za ty problémy,“ řekl a zakroutil hlavou. „To není fér. Nebyla to moje vina, vrhli se na mě. Potřebuju s nimi mluvit a slibuju, že nepoteče žádná krev, pokud mě sami nenapadnou. Pokud ano, vezmu jich s sebou co nejvíc,“ navrhla jsem podle mě celkem rozumně. Hodnou chvíli si mě prohlížel jako létající talíř nad kruhy v obilí, pak ale nechápavě zakroutil hlavou, něco nesrozumitelného zamumlal a svolil. „Upíří rada je vždy v ten samý den, jako ta lidská, je to pravidlo. Pokud si pospíšíme, stihneme ji ještě před koncem,“ povzdychl si rezignovaně. Najednou mě posedlo nutkání ho obejmout. Setřásla jsem to, kopla do sebe vodku, zaplatila a vyběhla za ním ven. Palma Stránka 19
