2010

Měsíčník Ministerstva obrany České republiky

PREMIÉRA ČESKÉ „CASY“

2/2010

D V D e t e j u b Potře

? ě d á o arm AFGHÁ

NISTÁN

2 P OLNÍ NEMO 008 A CHEM CNICE ICKÁ JE DNOTK A AČR

KÁBUL

Odbor komunikace s médii a veřejností MO připravil ve spolupráci se složkami resortu v minulých letech několik dokumentárních filmů o armádě, které byly odvysílány v České televizi. Pro potřeby celého resortu jsou určeny nosiče DVD, jež lze využít k propagaci Armády České republiky a k její prezentaci při veřejných akcích útvarů.

Afghánistán 2008 – Český provinční rekonstrukční tým Lógar – půlhodinový dokument o 1. kontingentu AČR v misi ISAF a o jejich společné práci s civilními experty v provinčním rekonstrukčním týmu v afghánském Lógaru. Česká a anglická verze Afghánistán 2008 – Polní nemocnice a chemická jednotka AČR Kábul – půlhodinový dokument o působení čs. jednotek v Kábulu v rámci mise ISAF. Česká a anglická verze Živá paměť – půlhodinový dokument o Vojenském historickém ústavu a jeho sbírkách v Armádním muzeu v Praze na Žižkově, v Leteckém muzeu v Praze-Kbelích a ve Vojenském technickém muzeu v Lešanech. Česká a anglická verze Přehlídka 2008 – půlhodinový sestřih z přehlídky AČR, Hradní stráže, PČR, HZS ČR, Městské policie hl. m. Prahy a ZZS hl. m. Prahy k 90. výročí vzniku československého samostatného státu. Česká verze

TÁN 2008:

601. – půlhodinový dokument o 601. skupině speciálních sil z Prostějova. Česká verze

AFGHÁNIS

Česká mise – desetidílný cyklus z roku 2004 o zahraničních misích AČR (Afghánistán, Bosna, Kongo, Sierra Leone, Gruzie, Kosovo, Irák a Libérie). Každé DVD trvá přibližně půl hodiny. Česká verze

LÓ GAR

K dispozici máme následující tituly:

ČESKÝ PRO

AFGHÁNIS

VINČNÍ REK

ONSTRUKČ

NÍ TÝM LÓ

GAR

601.

SPECI

ÁLNÍ

SÍLY

Na letošní rok se pro potřeby útvarů připravuje další kolekce titulů na DVD – Brdy, Hradní stráž a České stopy v NATO. V případě, že útvary mají zájem o některý z uvedených titulů, mohou se obrátit na e-mailovou adresu: [email protected]. Tituly se neposkytují pro osobní potřebu příslušníků AČR.

TÁN 2008

MINI STERS TVO OBRA NY Č R

2008 V I D E O

OBSAH Premiéra české „casy“

2

.................

„Dovolená“ za erár

.......................

Vzdušné síly Armády ČR modernizují svůj park o taktický transportní letoun CASA C-295M

Osobní výpověď účastníka fyzicky náročného výcviku v zimních horských podmínkách

CASA C-295M ................................... 6 Dohra za „pár minut“ .................. 10

První řidiči třídními specialisty

Ocenění nrtm. Miroslava Šebesty za záchranu lidského života

Šestnáct příslušníků 53. bPSEB získalo odznak a titul specialista řidič III. třídy

Padák i oživlé fotografie

.............

12

............................

Výjimky neexistují

........................

46

K pěším rotám aktivní zálohy vstupují i ženy

46 28

Starají se o bezpečnost a spolupráci ..................................... 30

Vojenský historický ústav připravil novou výstavu o heydrichiádě

Balení jen napůl

......................

26

13

Rozhovor s novým velitelem 15. kontingentu KFOR nejen o tom, jak se dokázal vyrovnat s nástupem do rozjetého vlaku

V největší regionální mezivládní organizaci na světě zaměřené na bezpečnostní otázky, OBSE, pracují také zaměstnanci resortu MO ČR

13 Srdce hlídané na dálku

...............

48

Prvním dvěma českým pacientům voperovali lékaři v pražské Ústřední vojenské nemocnici nový typ kardiostimulátoru

(Ne)povinná injekce

Krizové řízení „po bruselsku“

..............................

16

O možnosti výpomoci aliančních jednotek při mimořádných událostech

Dotaz ze Somálska

........................

18

České vojenské archivy a specializované pyrotechnické informační pracoviště se podílejí na boji proti mezinárodnímu terorismu v Africe

Končí po jedenácti letech

............

Válečné právo v jednadvacátém století

....................

50

Očkování v resortu obrany proti pandemické chřipce typu A (H1N1) bude probíhat v závislosti na vývoji aktuální epidemiologické situace ..............

33

Řešení situací, se kterými se mohou setkat čeští vojáci například v Afghánistánu, z pohledu práva ozbrojeného konfliktu

Kaleidoskop .................................... 52 Knižní tipy ....................................... 53 Vyšly Vojenské rozhledy .............. 54

33 20

O práci českého pyrotechnického týmu v misi KFOR

20

Dobrou chuť i pod Hindúkušem

Ve Vancouveru to vypuklo ........................

36

Vojáci AČR budou mít k dispozici další čtyři druhy bojových dávek potravin

Víno jako inspirace

.......................

Kondiční program 38

Historie bojových dávek potravin sahá až do osmnáctého století

„Quick” projekty mají význam .................................... 23

Dehydrované potraviny

...............

40

Představujeme bojovou dávku potravin slovinské armády

Kaleidoskop .................................... 41 Zůstane kámen na kameni? ...... 42

Aby dokázali zachraňovat

O dalším směřování Nemocniční základny s jejím velitelem pplk. Janem Österreicherem

..........

24

Z redakční pošty Důchodci plní elánu

............................

45

56

.........................

58

Další pokračování cyklu článků o možném způsobu zvyšování tělesné kondice

Military English

.............................

60

Jazykový koutek

Písničky nesmrtelného rodu

O projektech, které rychle reagují na potřeby obyvatel v Lógaru a jež realizuje český tým CIMIC Řidiči sběrači raněných a zdravotní instruktoři si během dvouměsíčního kurzu ve Vyškově ověřovali své dovednosti

..........

Armádní sportovci z ASC DUKLA na XXI. zimních olympijských hrách

.....

62

Zamyšlení nad tím, zda ještě dnes žije vojenská písnička, kterou víceméně známe z dobových filmů první republiky

Aktivní záloha ................................ 63 Z redakční pošty ............................ 63 A spoj ................................................. 63

MODERNIZACE

MODERNIZACE byla ukončena náhradou letadel Tupolev Tu-154M dvěma stroji Airbus A-319CJ, druhou představuje právě probíhající projekt dodání letounů CASA C-295M a následovat by mělo ještě pořízení malých dopravních letadel (náhrada

PREMIÉRA

české „casy“

A report 2 /2010

Neděle 10. ledna 2010 se zapíše velkým písmem do historie dopravního letectva Armády České republiky. Krátce před půl šestou dosedl na ranvej dva čtyři kbelské letecké základny první taktický transportní letoun CASA C-295M (trup. č. 0452) vzdušných sil AČR.

2

Třicetiletá služba letounů Antonov An-26 v našem vojenském letectvu pomalu, ale jistě končí. Vyřazené stroje, včetně náhradních dílů a dalšího příslušenství, budou nabídnuty k bezúplatnému převodu jiným organizačním složkám státu, a pokud se nenajdou zájemci, budou následně dány k prodeji formou výběrového řízení. Zastaralé „šestadvacítky“, které jsou na samé hranici technické životnosti, nahradí do konce letošního roku čtyři taktické transportní letouny CASA C-295M s moderním komunikačním, avionickým a navigačním vybavením, splňujícím požadavky mezinárodních leteckých předpisů a zabezpečujících potřebnou navigační a přepravní výkonnost. „Modernizace letadlového parku pokračuje. Jedná se o skok do vyšší kategorie, který si dopravní letectvo zaslouží. Jsem stoprocentně přesvědčený, že letouny CASA splní naše očekávání a významně posílí schopnosti Armády ČR v letecké přepravě osob a materiálu,“ říká zástupce velitele společných sil-velitel vzdušných sil AČR brigádní generál Jiří Verner. Obnova letadlového parku dopravního letectva AČR, která vychází z usnesení vlády, je rozdělena do tří etap – první

za Jak-40) a vrtulníků ve VIP úpravě (náhrada za Mi-8).

CENA DRUHÉ „CASY“ = NULA KČ „Za nesporné klady tohoto projektu považuji jeho rychlost a posílení možností budoucího širšího uplatnění nepotřebných letounů L-159 ALCA na zahraničních trzích,“ konstatuje místopředseda vlády a ministr obrany Martin Barták. Skutečností je, že vlastní smlouva na pořízení čtyř nových transportních letounů CASA C-295M byla podepsána 7. května 2009 na brněnském mezinárodním veletrhu IDET. Současně se uzavřela dohoda o realizaci programů průmyslové spolupráce. V takzvané offsetové smlouvě je závazek dodavatele realizovat tyto programy ve výši 100% ceny zakázky bez daně z přidané hodnoty (DPH) po dobu deseti let, s minimálním podílem přímých offsetových transakcí ve výši 20 % z ceny zakázky bez DPH.

Pro plnění programu průmyslové spolupráce jsou stanoveny závazné termíny až do konce roku 2018, a to jak v rozsahu přímých, tak nepřímých offsetových transakcí (do konce roku 2011 je to 10 % a na závěr roku 2016 jde o 80 % celkové hodnoty). Jejich neplnění je sankcionováno. Letouny CASA budou dodány v základní výbavě, vždy v transportní variantě. Dále se pořizuje vybavení pro operační

použití strojů, které lze uplatnit variabilně podle plněných operačních úkolů. Zahrnuje přepravní a nákladové vybavení pro dopravu osob a přepravu nákladů, techniky a materiálu i vysazování osob na padácích za letu, dále zdravotnické prostředky pro odsun raněných a nemocných (MEDEVAC) a dva komplety systémů varování a pasivní ochrany proti protiletadlovým řízeným střelám

A report 2/2010

Text: Pavel LANG Foto: Jan KOUBA

3

4

naváděným laserem i infračerveným systémem pro zabezpečení působení letounů v krizových oblastech. Součástí kontraktu v hodnotě zhruba 3,5 mld. Kč je rovněž přeškolení letového a technického personálu z kbelské 24. základny dopravního letectva v rozsahu nezbytném pro základní provoz letounů, jakož i pozemní logistické vybavení a technická dokumentace. V souladu se smlouvou bude provedena směna tří nepotřebných jednomístných podzvukových taktických letounů L-159A a dvou dvoumístných letounů L-159T1 vyřazených z výzbroje a užívání Armády ČR za jeden kus „casy“. „Stopadesátdevítky budou postoupeny společnosti Omnipol k následnému předání evropskému konsorciu EADS CASA s předpokladem jejich využití španělským královským letectvem, přičemž pravděpodobný termín této transakce je letošní březen. Jinými slovy, směna proběhne oproti druhému v pořadí dodávanému letounu CASA C-295M,“ upřesňuje zástupce ředitele odboru programů vzdušných sil sekce vyzbrojování MO ČR František Karel a doplňuje, že sólo „alky“ budou vyjmuty z dlouhodobě uložených kusů v AERO Vodochody bez nutnosti dalších investic a obě spárky vyřazeny z provozu na základně taktického letectva v Čáslavi. „Na předávaných

MODERNIZACE z motorů a dalších palubních systémů na přístrojové desce nám sice berou trochu té romantiky létání s klasickými budíky, avšak vyšší stupeň automatizace nám dává více prostoru k taktické letecké přepravě a dalším speciálním úkolům.“ Pro úplnost je třeba říct, že vojskové zkoušky prvního letounu pokračovaly v České republice od 12. ledna 2010. „Zaměřili jsme se při nich nejen na prostudování technické dokumentace a praktické ověření kompatibility prostředků pro pozemní obsluhu letounu, ale rovněž na testování letových a přepravních schopností stroje, jeho

operačního provozu dvou letounů je plánováno v polovině května. Se třetím a čtvrtým letounem se počítá v listopadu letošního roku.“

Když už nic jiného, tak čtyři jedničky v datu prezentace (11. 1. 2010) taktického transportního letounu CASA C-295M v barvách vzdušných sil Armády České republiky odborné veřejnosti a sdělovacím prostředkům dávají určitý

neskrýval také generál Picek. „Letounům An-26 končí jejich technická životnost v roce 2012. Výrobce C-295M nám dokázal nabídnout dodávku v rekordně krátké době a navíc možnost získání jednoho letounu směnou za pět strojů L-159. Cena kontraktu je přiměřená,“ uvedl náčelník Generálního štábu AČR a sdělil, že s nasazením těchto víceúčelových transportních strojů se počítá mimo jiné i pro lety na trati Praha–Kábul. „Podobně jako naši polští kolegové, kteří s tímto taktickým transportním letounem létají do Afghánistánu z Varšavy.“ „

provozování na leteckých základnách Armády ČR nebo na shoz nákladů a možnost použití padáků OVP-80,“ konstatuje inspektor dopravního letectva major Karel Daňhel a upřesňuje následný harmonogram dodání letounů CASA C-295M. „Po vojskových zkouškách prvního letounu byla CASA převzata do majetku Armády ČR a vrátila se do školicího střediska v Seville k pokračování výcviku dalších letových osádek a pozemních specialistů. Tento výcvik bude ukončen v polovině dubna, poté letoun přiletí zpět do České republiky. Druhý stroj má být dokončen během března a po jeho technické akceptaci se přelétne do Kbel rovněž v polovině dubna. Ukončení první části výcviku personálu AČR a zahájení částečného

předpoklad jeho zdařilého nasazení. „Reprízové“ přistání letounu a ukázkový let na palubě „casy“ si nenechala ujít řada významných hostů v čele s ministrem obrany Martinem Bartákem a náčelníkem Generálního štábu Armády ČR armádním generálem Vlastimilem Pickem. „Realizace tohoto projektu je přínosem nejen pro armádu, ale také pro Českou republiku,“ zdůraznil M. Barták a dodal: „Nejenže budou tyto moderní taktické transportní letouny podstatně lépe vyhovovat potřebám našich vojáků v zahraničních misích, ale zároveň je bude možné využít v rámci integrovaného záchranného systému. Tohle je přesně letecká technika, jakou armáda potřebuje.“ Spokojenost se zásadní obměnou transportních letounů Armády ČR

Major Miloš Domin

PRVNÍ LETOUN C-295M VE KBELÍCH

letounech L-159T1 budou provedeny pouze nejbližší následující předepsané práce,“ vysvětluje F. Karel.

DO LISTOPADU ČTYŘI KUSY Koncem října loňského roku začal výcvik létajícího a pozemního personálu ve školicím středisku výrobce v Seville přeškolením první dvoučlenné letové osádky a dvanácti pozemních techniků a specialistů. Tato příprava se již částečně překrývala s první fází vojskových zkoušek prvního letounu CASA, jenž opustil výrobní linku 10. listopadu. Následně byly na letounu zahájeny letové testy jako součást procesu certifikace po ukončení výroby. Druhý prosincový den usedli za „berany“ v kabině major Miloš Domin a nadporučík Vít Malina, aby za asistence španělských instruktorů provedli premiérový let na „case“ se sériovým číslem výrobce 062, která bude v České republice létat s trupovým číslem 0452. „Rozdíl oproti An-26 je markantní. CASA jde za beranama, má mnohem větší sílu. Přitom je snadno ovladatelná a jednoduchá na pilotáž,“ říká mjr. Domin, který nalétal

na „andule“ zhruba dva tisíce hodin a podotýká, že mu přechod z pětičlenné osádky na stroji An-26 do dvoučlenné u C-295M problémy nečinil. Jeho kolega npor. Malina sice vzpomíná, že na „andule“ poznal pravé dopravácké létání po evropských tratích, ale zároveň neskrývá radost z toho, že patří mezi první přeškolené na taktický transportní letoun CASA. „Vážím si možnosti pilotovat takto sofistikovaný letoun. Uvědomuji si tu velkou zodpovědnost a budu se snažit dělat maximum, abych splnil nároky kladené na první osádku. ‚Casu’ beru jako odměnu za práci, kterou jsem odvedl u 242. transportní letky,“ vyznává se kbelský dopravní pilot a s nadsázkou podotýká: „LCD displeje pro letová a navigační data, respektive pro údaje

A report 2/2010

A report 2 /2010

MODERNIZACE

5

MODERNIZACE

MODERNIZACE

Text: Martin KOLLER Foto: autor, Jan KOUBA a EADS CASA Grafika: autor, Andrea BĚLOHLÁVKOVÁ a EADS CASA

A report 2 /2010

O letounech společnosti CASA včetně C-295M a jeho základního technického popisu jsme psali již minulý rok v čísle 16. Lze předpokládat, že řada našich vojáků nasazených v misích bude využívat služeb tohoto typu. Vzhledem k aktuálnosti tématu přinášíme ještě další informace.

6

Výhodou při akvizici letounů CASA C-295M je především rychlost realizace. Dále je třeba zdůraznit značnou variabilitu využití dopravního prostoru. Při celkovém srovnání s konkurenčním typem C-27J Spartan se C-295M nejeví ve špatném světle. Zajímavá je možnost vybavení nákladního prostoru standardními dvojicemi křesel situovanými po směru letu. Celkem se jedná o 13 párů vlevo a 12 vpravo. Česká strana naopak neprojevila zájem o vybavení pro doplňování paliva za letu. Součástí dodávky je rovněž letištní tahač.

BEZPEČNOST A OCHRANA Vzhledem k předpokladu nasazení letounů CASA v misích, kde lze očekávat vyšší stupeň ohrožení, byly součástí objednávky výstroj a zařízení zvyšující bezpečnost osádky a přepravovaných osob. Jedná se o oblasti balistické ochrany, kontroly letu, navigace, komunikace a pasivních a aktivních radioelektronických protiopatření. Orientaci výrazně zlepšuje systém taktické letecké navigace TACAN

(Tactical Air Navigation) TCN-500 s digitální mapou. Pravděpodobnost střetu s jiným letounem z hlediska dodržování vzdáleností snižuje systém TCAS (Traffic Collision Avoidance System) a před nebezpečným přiblížením k zemi chrání distanční varovný systém GPWS (Ground Proximity Warning System). Pro případ havárie jsou ve výbavě záznamová zařízení jak z hlediska činnosti osádky, tak systémů letounu. Problémy s počasím pomáhá eliminovat meteorologický radar, jehož anténa se nalézá v příďovém radomu. Možnost napadení vlastním či spojeneckým letectvem a protileteckými systémy snižují dvě identifikační zařízení rozlišující vlastní a cizí letouny IFF (Identification Friend/Foe) APX-119. K výstroji dvou ze čtyř transportních letounů bude patřit radarový varovný přijímač RWR (Radar Warning Receiver) AN/ALR-400 aktivní ochrany proti řízeným střelám společnosti Indra, který detekuje ozáření letounu radiolokátorem pomocí pěti antén umístěných na spodku nakládací rampy, po obou stranách přídě a na bocích. Následuje varovný

Hlavní takticko-technická data C-295M podle EADS CASA Rozpětí

25,81 m

Celková délka

24,50 m

Celková výška

8,66 m

Délka nákladního prostoru

12,69 m

Šířka nákladního prostoru

2,70 m

Výška nákladního prostoru

1,90 m

Délka rampy

3,14 m

Max. vzletová hmotnost

23 200 kg

Max. náklad

9 250 kg

Max. rychlost

480 km/h

Max. dostup

9 144 m

Výkon motoru PW127G

2 190 kW

Interiér v úpravě MEDEVAC s instalovanými nosítky...

Teleskopická nákladová plošina umožňuje zdvihání nákladu a jeho přesun na rampu C-295M zdviženou do roviny.

... a se třemi řadami plátěných sedaček pro 71 vojáků

Pohled na odkrytý motor v gondole

A report 2/2010

CASA C-295M

systém detekující přiblížení řízených střel MAWS (Missile Approach Warning System) AN/AAR-60 MILDS využívající rovněž pět senzorů. Ozáření letounu laserem detekuje varovný systém LWS (Laser Warning System) Atlas-2Q. V případě ohrožení řízenou střelou s hlavicí pracující v infračervené části spektra dojde automaticky nebo povelově k odpálení dipólů coby klamných cílů z osmi bloků v zásobnících instalovaných ve spodku středové části trupu a na zádi. Součást speciálního vybavení tvoří sady přídavného pancéřování odolávajícího pěchotní munici ráže 7,62 mm, které lze montovat do pilotní kabiny. Komunikační systém je vybaven nadstandardním počtem tří radiostanic. Bohaté elektronické vybavení vede k tomu, že letoun je opatřen, především na odtokových hranách ploch, velkým počtem vybíječů statické elektřiny. Pomoc při tvorbě článku poskytli Andrés Collado Ales a Leopoldo Avila za EADS CASA, kpt. Ondřej Henžlík a kpt. Tomáš Koubek z 24. základny dopravního letectva a Jan Svoboda za OMNIPOL, a. s.

7

MODERNIZACE

MODERNIZACE

CASA C-295M

4

Zadní část gondoly motoru s tryskou turbovrtulového motoru, po stranách jsou kryty táhel klapek. 2

5

Příčně dělené pravé zadní dveře. Vlevo dole pod trupem jsou teleskopické opěry eliminující sednutí letounu při posunu těžkých nákladů po rampě. Další opěry zajišťují křídla a rampu ve vodorovné poloze.

9

Motorová gondola se šestilistou vrtulí na náběžné hraně křídla a kryty táhel klapek na odtokové hraně. Součástí draku spodní části trupu je aerodynamická gondola hlavního podvozku s reflektory vpředu dole.

Svislá a vodorovná ocasní plocha osazené na odtokových hranách vybíječi statické elektřiny a vířiče na spodku zádě trupu

10

11

9 10

Spodní část konce trupu s vířiči stabilizujícími obtékání trupu a krytkami prostoru pro bloky dipólů Přední část pilotní kabiny

4

Vnitřní strana pravých zadních dveří

3

11

12

9

5 12 16 Brzdicí zařízení pro manipulaci s nákladem vysazovaným za letu systémem LAPES 14

16

3

Panel pro ovládání sklápění dveří, zadní rampy a zařízení pro transport nákladu

13 2

15

1

8 13 7

15

8

1 6

A report 2 /2010

6

8

Přední podvozková noha se dvěma koly a dvěma reflektory

Nákladní prostor se dvěma řadami sklopných a demontovatelných plátěných sedaček pro 49 vystrojených vojáků 7

Boční část přídě trupu s pitotovou trubicí pro měření rychlosti letu vlevo a krytem senzorů vpravo

14

Přední dveře se zabudovanými schůdky

Nákladní prostor s 25 dvojicemi křesel

Otevřená gondola hlavního podvozku

15

Spodek trupu mezi podvozkovými gondolami s anténou komunikačního systému a kryty bloku dipólů

Na sklopné záďové rampě lze přepravovat teleskopickou nakládací plošinu s vlastním pohonem. Nahoře je vidět zdvižený spodek zádi trupu zvětšující prostor pro manipulaci s materiálem. 16

Záďová rampa se čtyřmi vedeními osazenými segmenty válečkové dráhy. Vlevo je umístěné mohutné šedé svodidlo chránící hydraulický válec při vysazování nákladu a stabilizující obtékání.

A report 2/2010

CASA C-295M se sejmutým příďovým radomem a odkrytou anténou meteorologického radaru. Letoun vzadu bez ochranného nátěru je ještě ve žlutavé barvě kompozitových panelů pokrývajících konstrukci draku.

9

PŘEDSTAVUJEME

PŘEDSTAVUJEME

DOHRA za „pár minut“ Text: Jana DECKEROVÁ Foto: autorka a Josef SOUTNER

TŘÍMĚSÍČNÍ PÁTRÁNÍ

A report 2 /2010

Na loňskou dovolenou na přehradě v Hracholuskách už nikdy nezapomene nadrotmistr Miroslav Šebesta, řidič z klatovského 142. praporu oprav. Díky rychlému rozhodnutí a okamžitému jednání zachránil život pětatřicetiletému muži, otci dvou malých dětí. Za tento čin mu byl v lednu udělen čestný odznak Armády České republiky Přemysla Otakara II., krále železného a zlatého.

10

„Bylo červencové odpoledne, slunce přestávalo pálit a už jsem se viděl, jak skočím do chladivé vody,“ vzpomíná na osudný den Miroslav Šebesta. „Když jsme scházeli s přáteli k přehradě, slyšel jsem volání o pomoc a lidé se začali srocovat u břehu. Někdo z nich volal záchranku. Několik chlapů pomáhalo muži, který z posledních sil táhl na hladině za sebou bezvládné mužské tělo.“ Na zbytečné otálení nebyl čas. Muž byl v bezvědomí a nedýchal. Adrenalin v krvi vykonal své a Miroslav Šebesta začal jednat instinktivně. Masáž srdce, umělé dýchání, stabilizovaná poloha – automaticky mu naskakovaly poučky ze základů poskytnutí první pomoci. „Na ten pocit, kdy máte ve svých rukou něčí osud, nikdy v životě nezapomenu. Jsem rád, že to dobře dopadlo. Až do příjezdu sanitky jsem mu

Pro Miroslava Šebestu událost skončila odjezdem sanitky. Považoval to za uzavřenou kapitolu, ale zároveň to pro něj byla životní zkušenost. Do situace, kdy by musel někomu zachraňovat život, se ještě nikdy nedostal. Nevěděl, jak se muž jmenoval, odkud byl ani jaký byl jeho další osud. O to větší překvapení ho čekalo začátkem loňského listopadu. Manželka zachráněného od lékařů zjistila, že první pomoc poskytl a zásluhu na tom, že její manžel žije, má nějaký voják z Klatov. Začala po něm pátrat a povedlo se. „Kdyby mne nevyhledala paní Gabriela Kouřilová a neprosila mne, zda by mohla nadrotmistru Šebestovi veřejně poděkovat za záchranu života svého manžela Tomáše, nikdy bych se to nedozvěděl,“ říká podplukovník Róbert Sdurko, velitel klatovské posádky. „Samozřejmě mě jeho postoj a chování potěšily, byť ze skromnosti o svém činu nemluvil. Nechal jsem nastoupit jednotku a paní Kouřilová mu i s oběma dětmi poděkovala. Je mi ctí takovým lidem velet. Proto jsem podal plukovníku Josefu Burkoňovi, veliteli 14. brigády logistické podpory v Pardubicích, návrh na jeho ocenění.“

ŘIDIČ, TEN TVRDÝ CHLEBA MÁ „Vojenští řidiči, a mezi nimi i nrtm. Miroslav Šebesta, mají u nás opravdu

Třicet pět tisíc korun se podařilo shromáždit příslušníkům posádky Stará Boleslav během vánoční charitativní sbírky pod názvem „Vojáci dětem“. Výtěžek byl určen malým obyvatelům Dětského domova Milovice. Tři dny před Štědrým večerem finanční dar předal velitel sil podpory brigádní generál Jaroslav Kocián ředitelce dětského domova Petře Černovské. Částka poslouží jako příspěvek k zimnímu ozdravnému pobytu dětí, během kterého caparti získají nejen nové životní zážitky, ale i zkušenosti z jiného než jim doposud známého prostředí. Text a foto: Hana SELNEROVÁ

A report 2/2010

masíroval srdce, pak jsem ho lékařům ještě pomohl naložit do auta.“

tvrdý chleba. Jen za minulý rok najeli úctyhodných milion šest set tisíc kilometrů,“ konstatuje plukovník Burkoň. „V době, kdy na silnicích dochází k mnoha autonehodám, a lidé při nich přicházejí o život někdy i proto, že jim není poskytnuta včasná první pomoc, dbáme na to, aby byli naši řidiči připraveni i po této stránce. Jsem rád, že ve vypjaté situaci Miroslav Šebesta dokázal využít poznatky ze zdravotnického výcviku a zjistil, že se mu mohou hodit i v civilním životě.“ „Osobní činy našich vojáků někdy zůstávají v pozadí. Nadrotmistr Miroslav Šebesta se zachoval jako profesionál. Dokázal tak, že naši vojáci jsou připraveni pomáhat nejen v zahraničních misích, ale především našim lidem doma. Proto jsem vůbec neváhal s jeho oceněním,“ řekl při slavnostním aktu náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Vlastimil Picek. „Vůbec jsem to nečekal. Byl to pro mě šok, když jsem se dozvěděl, že obdržím vyznamenání, a ještě k tomu od náčelníka Generálního štábu. Netušil jsem, že těch několik minut bude mít takovou dohru,“ svěřil se se svými pocity nrtm. Šebesta. „

11

UDÁLOST

ROZHOVOR Text a foto: Jana DECKEROVÁ

Nové fotografie, nové texty, nové předměty. Pracovníci Vojenského historického ústavu (VHÚ) v Praze připravili zcela novou moderní expozici v pravoslavné katedrále sv. Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici, kde po atentátu na Heydricha našlo 18. června 1942 smrt sedm československých parašutistů.

12

„Myšlenka na novou realizaci výstavy vznikla v minulém roce během vzpomínkové tryzny, kdy ministr obrany Martin Barták usoudil, že dosavadní pietní prostory Národního památníku hrdinů heydrichiády by měly mít důstojnější vzhled a podobu,“ říká mjr. Michal Burian z VHÚ v Praze. „Samotnou kryptu jsme ponechali v takové podobě, jako ve dnech, kdy tu naši parašutisté prožívali své poslední chvíle, aby byla patrná autenticita a stísněnost kobky. Proto tam byly nově umístěny jen bronzové busty sedmi parašutistů Josefa Bublíka, Jozefa Gabčíka, Jana Hrubého, Jana Kubiše, Adolfa Opálky, Jaroslava Švarce a Josefa Valčíka od akademického sochaře Milana Bendy s jejich životopisy.“ Nynější expozice nahradila tu dosavadní z roku 1995. Základní změnou je, že samotná výstava s fotografickými a textovými panely se přesunula z krypty do jejího předsálí a návštěvníci se mohou s kompletním příběhem seznámit ještě před vstupem do krypty. Úplnou novinkou je použití několika audiovizí vsazených přímo do výstavních panelů, jejichž filmové sekvence působí jako oživlé historické fotografie. „Vojenský historický ústav připravil již v roce 2002 rozsáhlou výstavu ,Atentát:

operace Anthropoid‘, která putovala až do Berlína a Bratislavy,“ podotkl Michal Burian. „Tato expozice nemůže té před osmi lety konkurovat, ale věřím, že se nám podařil záměr přiblížit zejména mladé generaci tuto významnou část naší historie.“ Na výstavě jsou k vidění i autentické předměty, které nebyly nikdy vystavované. Jedním z nich je část originálního padáku, se kterým seskočil buď Jan Kubiš, nebo Jozef Gabčík. Další unikáty pocházejí ze sbírky zdejšího

Národní památník hrdinů heydrichiády Resslova 9a Praha 2 – Nové Město www.pamatnik-heydrichiady.cz Otevřeno: listopad – únor úterý – sobota 9–17 hodin březen – říjen úterý – neděle 9–17 hodin Vstupné: 75 Kč – standard, 35 Kč – student, 50 Kč – studentské skupiny s programem, 150 Kč – rodinné vstupné

Balení jen napůl Text: Vladimír MAREK Foto: autor a Jana ZECHMEISTEROVÁ

Nový velitel 15. kontingentu KFOR podplukovník Jan Cífka měl oproti svým předchůdcům o poznání složitější situaci. V závěru loňského roku musel nastoupit takříkajíc do rozjetého vlaku. Během následujícího rozhovoru jsme se ho ptali nejen na to, jak se dokázal s touto situací vyrovnat. pravoslavného chrámu. Je to kniha potřísněná krví jednoho z parašutistů nebo šátek, který vyšívaly v terezínské věznici gestapa manželky spolupracovníků parašutistů, jež byly následně popraveny v Mauthausenu. „Otevření výstavy je dalším zvýrazněním naší tradice a něčeho výjimečného, co českoslovenští občané vykonali a co zasáhlo do světových dějin,“ připomněl v lednu při slavnostním zahájení Martin Barták. „

„ Bylo to pro vás hodně složité? Můj nástup do funkce velitele 15. kontingentu byl skutečně velmi hektický a pro mne i trochu překvapivý. Počátkem prosince jsem přiletěl do Kosova a o týden později hlásil převzetí funkce na Společném operačním centru MO.

Hodně mi pomohli příslušníci kontingentu a také zkušenosti získané během mého předchozího působení zde v letech 2004, 2006 a 2008 až 2009. Měl jsem najednou odpovědnost za kontingent, který v té době nebyl v očích veřejnosti hodnocen dobře. Na druhou stranu jsem si

uvědomoval, že vojáci sloužící v Kosovu plní úkoly dobře. Situace nebyla tak katastrofální, jak to prezentovala média. „ Takže kontingent nebyl tak problematický, jak by se mohlo z některých prohlášení zdát? Pohled na 15. kontingent byl v České republice do určité míry zkreslený. Jak jsem se osobně přesvědčil, v české jednotce v Kosovu pracovali a pracují vojáci, kteří mají vysoký profesionální kredit a jsou také velmi dobře hodnoceni

A report 2/2010

A report 2 /2010

Padák i oživlé fotografie

13

ROZHOVOR

ROZHOVOR

14

„ Podle bývalého náčelníka Generálního štábu AČR generála Šedivého stojí za některými problémy z poslední doby skutečnost, že se tato mise přežila, většina vojáků se v Kosovu prý již nudí a je tedy načase tuto misi ukončit. Je tomu skutečně tak? Hodnotit vyjádření bývalého náčelníka Generálního štábu mi nepřísluší. Generála Šedivého si vážím jako člověka a velitele za vše, co během svého působení pro Armádu České republiky udělal. Bezpečnostní situace v Kosovu je dnes úplně jiná, než byla v roce 2004. Tehdy po jarních nepokojích v podstatě všechny jednotky KFOR plnily v plné šíři úkoly framework. Jednalo se o činnost na kontrolně-propouštěcích místech, prohledávací operace, patrolování ve všech prostorech odpovědnosti atd. V současné době je jejich nasazení značně omezené, ve většině případů tuto činnost již vykonává Kosovská policie. Jednotky

„ Změnil se oproti předcházejícím kontingentům nějakým způsobem charakter úkolů, které jste plnili? Myslím si, že podstatně ne. Mění se samozřejmě strategie plnění zadání a typy operací nařízené z velitelství v Neapoli a z velitelství sil KFOR. V důsledku toho se mění i systém plnění úkolů na jednotlivých úkolových uskupeních a mnohonárodních brigádách. „ Pro místní Srby v Sekirače představuje působení naší jednotky v Kosovu určitou garanci jejich bezpečnosti. Mají obavy, co nastane, až odejdete... Samozřejmě, jistá obava tu existuje, snahou nás i předchozích kontingentů však bylo a je postupně zapojit státní instituce Kosova a hlavně Kosovskou policii do každodenních problémů, které je zde třeba řešit. Obyvatelé této pohraniční srbské vesnice v horách jsou všichni ve vyšším věku, je tedy

třeba jim pomáhat. A to při komunikaci s úřady v Podujevu či zajištěním lékařské péče. Myslím si, že tato práce se daří a zmíněné instituce si začínají uvědomovat svoji roli. „ Už je znám přesný termín, kdy by měl být český kontingent z Kosova definitivně stažen? Definitivní termín není znám. Vše závisí na mnoha okolnostech, zejména

na bezpečnostní situaci v Kosovu. Předpokládaný termín bude asi konec září nebo začátek října 2010. „ Co všechno bude potřeba v této souvislosti udělat? To je velmi složitá otázka. Úkoly související s ukončením působení českého kontingentu v Kosovu jsou v podobě rozpracování a schvalování na Společném operačním centru. Šajkovac zůstane dál funkční jako předsunutá základna KFOR. Bude tu působit skupina zabezpečení z České republiky, která zajistí její

funkčnost a provozuschopnost zde rozmístěných zařízení. „ Vojáci, kteří budou nastupovat po vás, by měli být s největší pravděpodobností poslední. Promítne se to nějak do organizační struktury jednotky? Kontingent, který nás má střídat, bude v Kosovu působit v podobné organizační struktuře, pouze dojde ke snížení počtů o několik desítek vojáků. Úkol rotujícího kontingentu bude téměř totožný. Samozřejmě s tím, že zadání se bude v souladu s operačním plánem KFOR postupně měnit. „

A report 2/2010

A report 2 /2010

ze strany velení mnohonárodního úkolového uskupení Střed (MNTF-C) a velení sil KFOR. To, co se stalo, bylo jednoznačně pochybení jednotlivců, kteří podcenili plnění úkolů v misi jako takové. Určitě není dobře, když chyby jednotlivců svými důsledky poznamenají dobře odvedenou práci mnoha dalších lidí.

KFOR plní zejména úkoly související s plnou připraveností pro případ potřeby zásahu při možných nepokojích a zabezpečují střežení objektů se speciálním statusem, jako jsou například monument Gazimestan, pravoslavné kláštery nebo jiné historické památky. Při pohledu zvenku se tedy může zdát, že zde vojáci nemají co na práci, opak je však pravdou. Velitelé, štáby a hlavně manévrové jednotky musejí být neustále připraveni na možné krizové scénáře, které se zde v Kosovu velmi usilovně nacvičují a prověřují. Náš kontingent navíc plní velké množství úkolů ve vztahu k místním obyvatelům. Mám teď na mysli například pomoc při opravách cest a příjezdových komunikací, opravy kanalizace, každodenní rozvoz pitné vody do oblastí, kde je jí nedostatek, vyprošťovací práce a mnoho dalších každodenních činností nezbytných pro chod základny.

15

NATO

KRIZOVÉ ŘÍZENÍ „po bruselsku“

A rreport ep ep po orrtt 2 //2010 201 20 01 0 10

Text: Pavel LANG a Jan PROCHÁZKA Foto: Radko JANATA

1166

Mimořádná situace může nastat kdykoliv a kdekoliv. Vedle menších havárií obyvatelstvo sužují závažnější události, živelní pohromy a katastrofy. Subjekty, které se podílejí na likvidaci ničivých následků, se řídí postupy, jež jsou zpracovány v krizových plánech. Tak se děje nejen na úrovní místní samosprávy, ale rovněž na strategickém politicko-vojenském stupni – v NATO a Evropské unii.

Českým reprezentantem na Hlavním velitelství Severoatlantické aliance, do jehož gesce spadá krizové řízení, je Miroslav Šedý. Zmíněným tématem se dlouhodobě zabýval v tuzemsku a nyní, jako obranný poradce Stálé delegace ČR v NATO, v bruselské centrále Aliance. „Pokračuji v problematice, kterou jsem se zabýval ve svých předcházejících funkcích, s tím rozdílem, že stávající spektrum otázek je rozsáhlejší a na vyšší úrovni. Zahrnuje například jaderné plánování či kybernetickou

v plénu. Nemůže to být jenom výkřik do tmy, na to se tady nehraje. Ve skutečnosti to obnáší souhlasné stanovisko kolegů z dalších členských států. Není podstatné, zda se vám to podaří několikadenní prezentací problematiky v jednacím sále nebo posezením u kávy. Záleží výlučně na vás, jak získáte spojence na svoji stranu. Svým způsobem je to o diplomatických schopnostech dotyčného zástupce,“ vysvětluje Miroslav Šedý a konstatuje, že oblastí, v níž Česká republika může Alianci nabídnout

obranu, ne však již z resortní, ale mezinárodní pozice,“ říká Miroslav Šedý a upřesňuje cílové „subjekty“ svojí činnosti. „S nadsázkou bych se pojmenoval jako informační servis pro velvyslance České republiky v NATO. Především jemu připravuji aktuální stanoviska a návrhy případných aktivit ČR v řešení krizových situací vojenského charakteru. Samozřejmě že k mé funkci patří také činnost v několika odborných pracovních skupinách na mezinárodním štábu. Stanoviska a výstupy konzultuji s představiteli resortu Ministerstva obrany ČR, zejména na sekci obranné politiky a strategie MO.“

nejvíce, je ochrana proti zbraním hromadného ničení (OPZHN). „Na nedávném summitu NATO byl schválen dokument určující alianční priority pro nadcházející období v této oblasti. Naše návrhy tak budou aplikovány do krizových plánů jednotlivých členských zemí. Listiny nesou i známku CZ,“ pochvaluje si obranný poradce. Dalším příkladem je vyškovské Centrum ochrany proti zbraním hromadného ničení (Centre of Excellence), které bylo zřízeno 1. července 2006 jako spojenecké středisko výcviku aliančních vojáků. „Ne každý si uvědomuje, že hlavním expertním poradcem NATO v problematice OPZHN je právě vyškovské centrum. Jedná se de facto o první alianční instituci na mnohonárodním základě, jež je dislokována na území České republiky,“ zdůrazňuje M. Šedý a dodává, že vybudováním a provozem tohoto centra, jež bylo certifikováno

ČESKÝ VKLAD Díky vstřícnosti českého obranného poradce je možné nahlédnout do zákulisí profese. „Každá myšlenka, jež má být prosazena, potřebuje širší podporu

Spojeneckým velitelstvím pro transformaci (Allied Command Transformation) v americkém Norfolku, plní ČR svůj závazek přispět ke zvýšení obranyschopnosti členských států NATO.

MODELOVÁ OPERACE NATO Krizová situace nezná hranic. V případě, že ji nelze zvládnout místními silami a prostředky, je možné požádat o nadnárodní pomoc. Severoatlantickou alianci nevyjímaje. „Připravenost orgánů krizového řízení NATO při plánování operací je pravidelně prověřována procedurálními cvičeními. Ta probíhají ve fiktivním geopolitickém prostředí na území fiktivního státu a jsou zpravidla zaměřena na zlepšení bezpečnostní situace obyvatelstva v zemi. Cvičí se v reálném čase, na pravděpodobnou krizovou situaci a bez skutečného nasazení vojsk. Modelové operaci předchází několik plánovacích konferencí zainteresovaných složek, včetně mezinárodních humanitárních organizací,“ říká náš hostitel a poukazuje na alianční klíčovou příručku reagující na krize v podobě NCRS neboli NATO Crisis Response System. „Jde o manuál, v němž je pod dílčím kódovým označením pojmenována krizová situace s následnými opatřeními, která je třeba provést, aby se mimořádná událost efektivně řešila. Tato ‚kuchařka‘ je platná pro všechny členské státy NATO,“ upřesňuje a dodává, že každá země k vyřešení krize přispívá svým dílem, přičemž oznamuje časové limity, do nichž je schopna vyčleněné síly a prostředky nasadit. Pro úplnost je třeba dodat, že zmíněný manuál není trvalým dokumentem. V návaznosti na nové hrozby operativně reaguje adekvátními opatřeními. S námitkou, zdali nejde o přespříliš teorie a málo praxe, český obranný poradce nesouhlasí. „V případě krizové situace máme nastaven takový systém, který nám garantuje nejúčinnější pomoc. Ve chvíli, kdy mimořádnou událost nebude zvládat tuzemský záchranář, postavíme vedle něho zahraniční kolegy, kteří mu krizový stav pomohou řešit.“ „

A report 2/2010

NATO

17

MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE

MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE Školní obraz munice pancéřovky P 27

Text: Martin KOLLER Foto: archiv autora

A report 2 /2010

Společné úsilí mnohdy násobí pravděpodobnost úspěchu, zvláště když se jedná o mezinárodní spolupráci. Nastávají však případy téměř kuriózní...

18

V prosinci minulého roku zazvonil na odboru technické a informační podpory 15. ženijní brigády v Bechyni telefon. Švédská pyrotechnická jednotka působící v Somálsku nalezla pancéřovky a munici. V současnosti pravděpodobně tvořily výzbroj některé teroristické skupiny.

Předpis k pancéřovce P 27

Podle švédských odborníků se jednalo o relikt ideologického exportu z doby studené války, konkrétně šlo o československé pancéřovky P 27 pocházející z padesátých let minulého století. Obsahem dotazu bylo především označování munice, které se zcela liší od systému používaného v rámci armád NATO a do určité míry rovněž od označování zavedeného a používaného v rámci Sovětského svazu a armád bývalé Varšavské smlouvy. Zbraně téměř archaického věku mohou u neodborníka vzbuzovat posměch, avšak opak je pravdou. Právě jejich již dávno technologicky překonaný zapalovač iniciující kumulativní hlavici granátu může

být v některých situacích nebezpečnějším protivníkem obrněné techniky v misích než nejmodernější pancéřovky.

HISTORIE A SOUČASNOST Odbor technické a informační podpory je vybaven poměrně dobře. Disponuje rovněž školním obrazem munice pro pancéřovku P 27. Avšak postrádá služební předpisy, které byly vyřazeny již před desítkami let. Mezi různě starými učebními pomůckami mohou být rozdíly, které u pyrotechniků tvoří hranici mezi životem a smrtí. Kolegy v Somálsku nebylo možné zklamat. Technik specialista praporčík Lukáš Berka začal shánět informace z formálních i neformálních zdrojů. Podařilo se mu urychleně kontaktovat archiváře Martina Dubánka z Vojenského historického archivu v Praze. Tamní předpis však byl poškozen při povodních roku 2002, a tak další dotaz mířil do olomouckého Správního archivu AČR. Archivářky Dagmar Lichovníková a Jarmila Kubalová předpis našly. Po okopírování jej mohli převzít příslušníci olomoucké jednotky EOD a odeslat. Rychlý transfer informací slavil úspěch. Archiv, který leckdo považuje za lepší skladiště starého papíru, se tedy opět stal zdrojem cenné informace, tentokrát nikoli historické, ale žhavě současné z hlediska boje proti mezinárodnímu terorismu.

PANCÉŘOVKA P 27 Jedná se o ruční nadkaliberní (45/112 mm) bezzákluzovou zbraň československé

konstrukce o hmotnosti 6,4 kg s účinným dostřelem 360 m. Vývoj dvou verzí opírající se částečně o technologické řešení munice německé pancéřovky známé jako Panzerfaust 60 probíhal počátkem padesátých let minulého století paralelně ve Zbrojovce Brno a v pražském Vojenském technickém ústavu Podmokly. Práce na vítězném brněnském typu řídil Bedřich Růžička, známý odborník v oboru munice, především raket. Mezi zajímavosti z hlediska technického provedení patří především elektromagnetické indukční

zařízení umístěné ve spušťadle, sloužící k iniciaci výmetné prachové náplně kumulativního granátu o hmotnosti 3,75 kg. Po zavedení do výzbroje roku 1952 bylo zjištěno, že hlavně pancéřovek jsou vyrobeny z materiálu nevyhovující kvality a při ostrých střelbách docházelo k jejich roztržení. Proto byly zbraně od konce šedesátých let minulého století stahovány od bojových útvarů a postupně nahrazovány typem RPG-7 sovětské výroby a domácími RPG-75. Následně bylo množství P 27 exportováno do arabských zemí. „

Prezident republiky Václav Klaus povýšil v listopadu 2009 u příležitosti Dne válečných veteránů ostravského rodáka Roberta Matulu do hodnosti brigádního generála. Ten žije od své emigrace trvale v kanadském městečku Chemainus a slavnostního aktu se nemohl osobně zúčastnit. Jmenovací dekret mu proto v prosinci předali vojenský přidělenec ČR pro USA a Kanadu generálmajor Emil Pupiš a náměstek primátora města Ostravy Vojtěch Mynář na akci pořádané sdružením kanadských veteránů u příležitosti Matulových 90. narozenin. Spolu s generálským dekretem obdržel blahopřání od anglické královny a kanadského předsedy vlády, pamětní medaili prezidenta České republiky, ale i osobní dar ostravského primátora – pamětní medaili Wolfram, pojmenovanou podle výsadku, jehož se veterán během 2. světové války zúčastnil. Text: Vojtěch MYNÁŘ, foto: Zdeněk SLADOVNÍK

A report 2/2010

DOTAZ ze Somálska

Náboj pro pancéřovku P 27 v nosítkách

19

KONČÍ po jedenácti letech

A report 2 /2010

Text a foto: mjr. Jana ZECHMEISTEROVÁ

20

Práce pyrotechniků je jednou z profesí, o které se mnoho neví a o které se navíc příliš nemluví. Svojí podstatou zaměřená na ochranu života, zdraví a majetku je neustále doprovázena vysokým rizikem. Důležitá je nejen znalost konstrukce a účinků nejrůznějších druhů munice, ale také nutnost uchovat si respekt k věcem, které jsou prvotně určeny k likvidaci či omezení schopností živé síly nebo k poškození majetku, a s vědomím toho s nimi zacházet. Možná proto stále zůstává něčím, na co jsme velmi zvědaví, ale na co se vlastně bojíme „sáhnout“.

MUNICE NA DOSAH Přestože je válečný konflikt, který tuto zemi poznamenal, již minulostí, stále ještě

MISE

se na území Kosova nachází poměrně velké množství nevybuchlé munice. Součástí českého kontingentu je již od roku 1999 skupina ochrany proti výbušninám – EOD (Explosives Ordnance Disposal Team). Jejím základním posláním je pyrotechnická služba ve prospěch českého kontingentu, ale podle potřeby plnila tato jednotka odborné činnosti v rámci mnohonárodního úkolového uskupení Střed (Multinational Task Force Center – MNTF-C), jako například prohledávací operace v obydlených oblastech či v okolí komunikací, prohledávání a kontrola záložních heliportů a podobně. EOD tým má šest členů – čtyři pyrotechniky (tři příslušníky Vojenské policie a jednoho z Institutu výcviku ve Vyškově) a dva řidiče (z pardubického a z hranického útvaru). Tři pyrotechnici jsou držiteli nejvyššího oprávnění skupiny C. EOD tým vyjíždí na základě hlášení k nálezům nevybuchlé munice v prostoru odpovědnosti českého kontingentu. Vedle toho též provádí pravidelná školení o minovém nebezpečí, přednášky ve školách i praktické ukázky účinků munice a výbušnin pro příslušníky českého i ostatních kontingentů. Místa, kde se může munice stále vyskytovat, nelze přesně specifikovat. „Co se týká způsobu likvidace, nejnebezpečnější a samozřejmě nejsložitější je nález v obydlené oblasti. V tomto případě je třeba, pokud je to možné, nevybuchlou munici odborně zajistit a převézt na bezpečné místo určené k jejímu zničení. V ostatních případech jsou vždy provedena nezbytná bezpečnostní opatření a úkony k tomu, aby munice byla zničena na místě,“ říká velitel týmu nadpraporčík Pavel Pánek. Jiná situace nastává, pokud jde o nález mimo oblast osídlení. Identifikace se omezuje na zjištění typu munice a pravděpodobné příčiny selhání účinku munice – vadný zapalovač, zápalka, která selhala, apod.

Taková byla i situace při jednom z výjezdů do blízkého Podujeva. Nedaleko polní cesty za městem, kde probíhaly výkopové práce, byla nalezena nevybuchlá munice. „Postup je vždy takový, že nálezce informuje místní policii, která tuto skutečnost nahlásí na velení mnohonárodního úkolového uskupení Střed. Zde se pak rozhodne, který z pyrotechnických týmů – český, finský, švédský či irský – vyjede na místo. Zprávu o výjezdu u českého kontingentu přebírá operační dozorčí roty D, který následně aktivuje EOD tým,“ vysvětluje nprap. Pánek.

Aktuálnost nebezpečí muničních nálezů staršího i novějšího data potvrdil také jeden z posledních výjezdů skupiny v loňském prosinci během municipálních (místních) voleb. Jednalo se o nález ručního granátu M-35 jugoslávské výroby se zapalovačem, který byl spolu s doprovodným dopisem umístěn na zemi před budovou sídla jedné z politických stran a zatížen svíčkou. EOD tým granát odborně zajistil a za dodržení bezpečnostních opatření převezl na nedalekou střelnici, kde ho řízeným výbuchem zničil.

A report 2/2010

MISE

21

MISE

Výuka o minovém nebezpečí pravidelně probíhá každý měsíc v rámci velitelské přípravy českého i slovenského kontingentu. Z hlediska zajištění bezpečnosti pohybu po Kosovu se školení také musí zúčastnit každý, kdo k českému kontingentu přijede například na služební cestu a předpokládá se, že se bude pohybovat i mimo základnu. „Vzhledem k tomu, jak často školení probíhá, se snažím přednášky obohatit také o některá zajímavá témata, jako je problematika submunice, nástrah nebo imitační munice a zevšeobecnění výjezdů

v terénu, které představily účinky munice nacházející se na území Kosova, jako jsou ruční granát, protipěchotní či protitanková mina. Pohled na roztrhanou nohavici i botu, na figurínu, na níž zůstala zachovaná pouze protistřepinová vesta, či na automobil odmrštěný o několik metrů stranou, má pro každého tu nejsilnější vypovídací hodnotu.

ZAČÍNÁME U DĚTÍ S přednáškami o nebezpečí nevybuchlé munice zajíždějí příslušníci EOD týmu také mezi děti. Během půlroku, který v Kosovu jeden český kontingent stráví, stihnou na Podujevsku navštívit kolem 20 škol. „Děti jsou něco jako prostředník mezi námi a jejich

Lékař 1. kontingentu AČR HELI UNIT v silách ISAF kpt. Bronislav Dvořák, příslušník Centra letecké záchranné služby AČR v Plzni-Líních, a zdravotník pprap. Miroslav Horváth, příslušník 7. polní nemocnice Hradec Králové, svou profesionalitou zachránili počátkem roku život americkému vojákovi. Stalo se to na předsunuté operační základně Sharana v Afghánistánu. „Následkem dušení se stav pacienta promptně zhoršoval až do stavu bezvědomí,“ popisuje událost lékař Bronislav Dvořák. „Nakonec se nám ale podařilo vypudit z prostoru horních cest dýchacích objemný cizí předmět. Po tomto zákroku začal pacient spontánně dýchat a komunikovat.“ Rozhodný zásah obou českých zdravotníků nezůstal ze strany armády USA bez odezvy. Osobně jim poděkoval náčelník zdravotnické služby základny pplk. Jonathan Greifer. Ocenil jejich odbornou erudici a také rychlost, s jakou reagovali. Událost prokázala, že oba vojenští zdravotníci jsou na vysoké profesionální úrovni a že se tím nejlepším způsobem zhodnocuje jejich dlouhodobá lékařská praxe a zkušenost.

A report 2 /2010

Text: kpt. Zdeněk Mikulka, foto: archiv 1. kontingentu AČR HELI UNIT „Task Force Hippo“

22

skupiny EOD. Prvotním účelem toho, že školení probíhá každý měsíc, je potřeba zažít si získané informace a zautomatizovat si reakce pro případ, že se člověk s nevybuchlou municí reálně setká. Musejí se dostat pod kůži, aby nenastala situace, že z důvodu zaváhání voják ohrozí sebe i své okolí,“ objasňuje praporčík Marek Tkáč, jeden z členů EOD týmu. „Opakováním a vysvětlováním se důležité informace a dovednosti nejlépe udrží v paměti a v praxi pak už člověk jedná s určitou mírou jistoty a samozřejmě s vědomím, že práce s municí a výbušninami se z hlediska zajištění bezpečnosti nikdy nesmí stát rutinou.“ S velkým ohlasem se také setkaly názorné ukázky jednotlivých typů nástrah umisťovaných do budov a skrytých většinou v běžných věcech denní potřeby nebo ukázky

rodiči a učiteli. Tím, že si s nimi povídám o nebezpečí, jež je může potkat, a jak by na ně měly reagovat, zprostředkovaně předávám tyto informace vlastně dál. A vzhledem k tomu, že muniční nálezy tu jsou a stále jich není málo, je tento přirozený informační kanál možná důležitější, než by se na první pohled mohlo zdát,“ říká prap. Marek Tkáč. S 15. kontingentem se působení pyrotechnického týmu v Kosovu po jedenácti letech završilo. Posledním lednovým dnem skončila pro pyrotechnický tým výjezdová hotovost a nastalo období postupné likvidace nadpočetné a selhané munice. Český pyrotechnický tým se po dlouhých jedenácti letech s Balkánem loučí. Odvedl záslužnou práci jak ve prospěch vojáků KFOR, tak i kosovských obyvatel. „

Kpt. Bronislav Dvořák na snímku vpravo, vedle něj stojí pplk. Jonathan Greifer a zcela vlevo pprap. Miroslav Horváth.

„Quick“ projekty MAJÍ VÝZNAM Text a foto: kpt. Pavel KOČVARA

Čtvrtý kontingent Armády České republiky působící v rámci českého provinčního rekonstrukčního týmu (PRT) Lógar v Afghánistánu realizuje cestou svého týmu civilně-vojenské spolupráce (CIMIC) takzvané projekty rychlého dopadu (QIP – Quick Impact Projects), které jsou určeny k poskytnutí okamžité pomoci v řadě zájmových oblastí.

Koncem uplynulého roku se v rámci patroly s americkými kolegy příslušníci českého týmu CIMIC setkali s Najibou Sayed, zástupkyní regionálního úřadu pro ženské záležitosti. Schůzky se zúčastnily také příslušnice americké armády a zástupkyně americké vládní organizace USAID. Hlavním bodem programu bylo projednání konkrétních aspektů distribuce humanitární pomoci v provincii Lógar. Celková hodnota těchto projektů, uskutečněných v oblastech školství, zdravotnictví a podpora komunit, přesahuje 60 tisíc USD. Americké jednotky navíc tuto distribuci, do níž bude zapojena také Afghánská národní armáda, podporují logisticky. Díky aktivitě dětského hnutí Stonožka český PRT Lógar chystá projekt určený na podporu vzdělávání dětí, kdy více než dvacet škol v provincii obdrží kompletně vybavené knihovny s přibližně pěti sty učebnicemi, knihami a slovníky. Spolu s tím budou rovněž předány mapy, glóbusy, tabule a další výukové pomůcky v celkové hodnotě 30 tisíc USD. Hnutí Stonožka stojí i za projektem podporujícím oblast zdravotnictví. Čtyřicet místních porodních asistentek a deset lékařů dostane kufříky

se základním vybavením pro provedení porodu v terénu. Poslední projekt na podporu komunit je financován ze sbírky křesťanské veřejnosti, jejímž patronem se stal kaplan 4. kontingentu Armády České republiky PRT Lógar kpt. Martin Vařeka. Mezi afghánské rodiny v nouzi tak bude distribuováno 400 přikrývek

a základní potraviny, jako jsou mouka, olej či fazole, v celkové hodnotě 12 tisíc USD. Na základě rozhodnutí vlády ČR bude Ministerstvo obrany v letošním roce podporovat projekty rychlého dopadu českého PRT Lógar z vlastního rozpočtu formou finančního daru do zahraničí celkovou částkou dvou milionů korun. „

Kpt. Lada Kovářová, velitelka českého týmu CIMIC, se zástupkyní ředitelky dívčí školy ve vesnici Kumajdan. Do těchto škol se vojáci obvykle nedostanou.

A report 2/2010

VÝUKOU K BEZPEČNÉ REALITĚ

MISE

23

Aby dokázali ZACHRAŇOVAT

A report 2 /2010

Text: rtn. Marek CHOVANEC Foto: Olga KARAFFOVÁ

24

„Tak jo, chlapi, pusťte se do toho!“ Tímto pokynem poslal prap. Milan Štípala družstvo sběračů raněných do rokle, aby tam poskytli první pomoc. A bylo koho ošetřovat. Celá kolona roty logistiky totiž padla do léčky.

FOTOREPORTÁŽ „Vytáhněte je z kabiny, já jdu na korbu,“ volá rtm. Jiří Dočkal. Vzápětí již sběrači vyprošťují první raněné z čela kolony. Okolím se pak rozléhají jen strohá hlášení druhu poranění. „Turniket! Tepenné krvácení na noze!“ – „Otevřené poranění břicha!“ – „Co je ti, vojáku?“ – „Nevím, strašně to bolí!“ – „To bude dobrý, schovej se tamhle za ty kameny,“ pošle lehce raněného rtm. Jan Fiala do hnízda raněných a sám se věnuje pneumotoraxu. „,Jdu na to BVP,‘ hlásil jsem ostatním a brodil se po kolena ve všudypřítomném bahně, které nám ztěžovalo práci. Na horní věži ležel voják. Nejdříve jsem ho zatahal za nohu a křičel na něj, co mu je, ale neodpovídal, tak jsem se vyšplhal za ním. Šedivá tvář, kaluž krve, bez dechu a nehmatný tep. Byla to podporučice, bohužel, dostala plný zásah, stejně tak i řidič vozidla. Tak jsem jim přiložil bílé pásky a běžel ošetřovat ty, kteří to potřebovali,“ krčí rameny rtm. Radek Rundt při zpětném vyhodnocování. Naštěstí šlo jen o závěrečné cvičení dvouměsíčního kurzu pro řidiče sběrače raněných a zdravotní instruktory, který probíhal od října do prosince minulého roku pod taktovkou zdravotních instruktorů ve Vyškově. Raněné věrohodně simulovali vojáci důstojnického kurzu, za což jim patří poděkování. „Bylo to vyvrcholení výcviku, kdy si vojáci mohli prakticky vyzkoušet zdravotnické dovednosti, které jsme je učili,“ říká prap. Pavlína Klčová, zdravotní instruktorka, a dodává: „Myslím, že si vedli dobře.“ Účastníci kurzu strávili mnoho hodin studiem somatologie, poskytováním první pomoci, absolvovali dvoutýdenní praxi ve Vojenské nemocnici v Brně. „Bylo to pro nás přínosné. Snažili jsme se pomoci na chirurgickém oddělení, lékaři nám umožnili jít se podívat i na operační sály,“ vzpomíná rtm. Jakub Pohludka. V závěru cvičení kurzisty čekal písemný test, ústní zkoušky ze somatologie a první pomoci a praktické z poskytnutí první pomoci a první pomoci v boji. „Nakonec jsme to zvládli jak my, tak naši lektoři, kterým jsme po zásluze vystavili certifikáty nejlepších instruktorů,“ hodnotí rtm. Viktor Hradečný. „Rád bych jménem všech poděkoval našim vyučujícím, prap. Pavlíně Klčové, prap. Elišce Komárkové, pprap.Tomáši Chudárkovi a prap. Milanu Štípalovi, za skvělý přístup.“ „

A report 2/2010

FOTOREPORTÁŽ

25

VÝCVIK

Text a foto: rtn. Milan ŠTĚPÁNEK

Kurz „přesunu na sněhu a ledu“ se konal v první půlce ledna v Krkonoších, našich nejvyšších horách, v okolí Brádlerovy chaty, která výškově leží asi stejně jako známá vojenská chata Malý Šišák a je cca čtyři kilometry od ní. Zkrátka „dovolená“ za státní peníze...

A report 2 /2010

PONDĚLÍ 11. LEDNA

26

Od rána všechno probíhá podle plánu. Jdu na šestou hodinu do práce, v klidu se dobaluji. Podle informací je na horách jasno. Ostatní kluci mají střelby. Na tento kurz jedeme z útvaru, 42. mechanizovaného praporu v Táboře, jen čtyři – já, sporťák a ještě dva kluci z první roty. Ti odjíždějí prvním autem, já čekám na sporťáka, až mě nabere se skialpinistickou výbavou

– cepínem, lopatkou, mačkami, lavinovými sondami, skilyžemi, sněžnými řetězy a spoustou jiných doplňků. Vejdeme se jen taktak. Vyrážíme směr Praha, Vrchlabí, Špindlerův Mlýn. Odtud směřujeme dál na Malý Šišák. U Medvědího kolena necháváme auto a voláme na „Brádlerovku“ pro odvoz. Ten je u nás téměř okamžitě, nakládáme věci na sněžné sáně a sami pak zdoláváme poslední kilometr pěšky. Na chatě nás čeká běžné uvítání, večeře, poučení a seznámení s programem příštího dne. Nic nenasvědčuje, že se „dovolená“ zvrtne...

ÚTERÝ 12. LEDNA V 7.30 snídaně. Venku jasno. V 8.15 vyráží 13 účastníků kurzu, zdravoťačka plus tři instruktoři na sjezdovku do „Špindlu“. Na Medvědíně zkoušíme různé způsoby jízdy, svoz zraněného pomocí spojených sáněk (bohužel si na jejich odborný název nevzpomínám). Figuranta záhy vyměňujeme za sporťačku Karinu z místního areálu Bedřichov s vážným nefingovaným zraněním. Netřeba dodávat, že jsme si tak vyzkoušeli i práci „pod dozorem“ – všude kolem plno čumilů. Asi v 15 hodin končíme a vydáváme se na zpáteční cestu. A tehdy „dovolená“ končí. Z Medvědína jedeme cestou necestou. Zkušený lyžař by to asi nazval normálním sjezdem lesem. Já ne. Po jízdě z kopce následuje výstup, opět cestou necestou, nahoru k chatě. Nutno dodat, že krom zdravoťačky se kurzu účastní ještě jedna žena. Holka kolem 24 let. A ta opravuje můj mylný názor, že ženy do armády nepatří... Nebudu popisovat všechny svoje útrapy při návratu. Prozradím jen, že pokud jsem plný odřenin a modřin při světle z čelovky dorazil na boudu, bylo to jen díky hnacímu motoru, který pro mě – ve vší počestnosti – představovaly obě kolegyně. Jedině myšlenka „přece se nenechám zahanbit od holek!“ mě hnala kupředu. Moje jediná starost pak byla uložit matroš, vysprchovat se, ošetřit si otlaky a rány (naštěstí jsem mast vzal předvídavě s sebou a používal ji už po cestě) a spát a spát.

Byla součástí mého přezkoušení. Vše probíhá v pořádku. Nechávám se titulovat „horský vůdče“. Nikdo neprotestuje. Myslím, že ze soucitu. U chaty nás čeká zahrabávání se do sněhu a vyhledávání „zavalených“ pomocí „pípáků“ (lavinových vyhledávačů) a sond, rozpoznávání lavinového nebezpečí, druhů sněhu i lavin, zdolávání umělého ledovce pomocí cepínů a maček. A na závěr vybudování záhrabu a přenocování venku v minus dvaceti.

ČTVRTEK 14. LEDNA Noc ve sněhu přežili všichni včetně instruktorů. Ta mladá holka dokonce s úsměvem. To mě strašně motivuje. Dnešek je závěrečný den kurzu. Jsme rozlosováni do tříčlenných družstev.

Čeká nás topografické završení zkoušek. Vylosoval jsem si super kluky. Našeho bývalého sporťáka kpt. Pavla Nováka a ještě jednoho příjemného, fyzicky nadupaného kluka. Po cestě plníme, vše na skialpech, úkoly podle gridů (sítě souřadnic), jako jsou vyhledávání pípáků, vyprusíkování (slangově metoda pro zlezení skály za použití pomocného provazu) a zpětné slanění. Vše s materiálem na zádech stylem „to musí zmáknout každý“. Holka to samozřejmě zvládá s úsměvem. To prostě nelze vzdát... Konec dobrý, všechno dobré. Jako v pohádce. Po závěrečném testu se všichni dovídáme, že jsme kurz absolvovali. Večer raut a v pátek balíme. Jako suvenýr si kromě modřin odvážím mikinu s nápisem Brádlerova bouda a nezapomenutelné zážitky. „

STŘEDA 13. LEDNA V osm hodin vyrážíme, skialpy opět na nohou, vzhůru (konečně snad) na výlet směr Vysoké kolo. Opět stejná sestava. Vysoké kolo je asi čtyři kilometry od chaty. Výstup v pohodě. Vrcholové foto. Sestup mám na starost já, i písemnou přípravu jsem tentokrát obstarával.

A report 2/2010

„Dovolená“ ZA ERÁR

VÝCVIK

27

VÝCVIK

VÝCVIK

Předpisy a zákony týkající se provozu vozidel, bezpečnostní opatření, konstrukční provedení a technologické podmínky používání automobilu, odstraňování běžných závad a spoustu dalších znalostí museli prokázat řidiči ucházející se o první získání třídních specializací v rámci pozemních sil AČR. Stalo se tak v závěru loňského roku u 53. brigády pasivních systémů a elektronického boje.

A report 2 /2010

PRVNÍ ŘIDIČI třídními specialisty

28

První den zaměřený na teoretické znalosti se odehrával v kasárnách Jaselská v Opavě a na praktickou část vyrazili účastníci do výcvikového prostoru Libavá. Udělování třídních specializací vojákům AČR, kteří jsou zařazeni na systemizovaná místa vojenských odborností, upravuje vojenská publikace „Pravidla pro přezkušování žadatelů o třídní specializaci (PUB 10-10-01)“. Gestorem třídní specializace je sekce rozvoje druhů

sil-operační sekce Ministerstva obrany a znalosti, schopnosti a dovednosti žadatelů o získání příslušného stupně posuzují komise: pro III. stupeň jmenované velitelem útvaru, pro II. stupeň velitelem svazku (brigády), pro I. stupeň velitelem svazu (společných sil a sil podpory) a pro nejvyšší stupeň mistr ředitelem (náčelníkem) sekce Ministerstva obrany příslušné podle odbornosti. Rozsah požadovaných teoretických a praktických znalostí a dovedností

k dosažení stupně třídní specializace a pravidla pro jejich přezkušování stanoví příslušný správce vojenské odbornosti. Přezkušování se organizuje jednou v roce a dosažení stupně třídní specializace se přiznává na dobu čtyř let. „Žadatelé u opavské brigády se ucházejí o udělení titulu specialista řidič III. třídy, pro které jsou předpokladem minimálně rok služby, kázeňská beztrestnost, navržení velitelem roty a doporučení velitelem útvaru,“ objasňuje podmínky předseda

se skládala z jízdy zručnosti a jízdy po zpevněných komunikacích i v terénu. Jak na cvičišti „Boj o osadu“, tak na cvičišti „Řízení bojových vozidel“ se budoucí třídní specialisté pod dohledem zkušebních komisařů pořádně zapotili. Zkoušející nemilosrdně hodnotili i takové detaily, jako jsou plynulost a technika jízdy, řazení, brzdění a couvání. Privilegium nosit na služebním stejnokroji označení třídního specialisty po „těžkém boji“ nakonec získalo všech 16 přihlášených řidičů. Nejlepším

komise vrchní praporčík 53. brigády nadpraporčík Lubomír Volný. „Specifickými požadavky u řidičů jsou osvědčení k řízení vozidel ozbrojených sil příslušné skupiny, v posledním roce bez zaviněné dopravní nehody, bez dopravních přestupků a poškození techniky. Rovněž musejí v posledním roce dosáhnout minimálně hodnocení ,dobře‘ při kontrolních cvičeních v řízení a z technického stavu přiděleného vozidla.“ „Na přípravě jsme spolupracovali rovněž s majorem Kuběnkou z Institutu dopravní výchovy ve Vyškově, který byl naším odborným garantem,“ doplňuje další z komisařů praporčík Radim Hranec. K teoretickým vědomostem prověřovaným první den přezkoušení patřila například znalost základních předpisů a zákonů, bezpečnostních opatření, konstrukčního provedení a technologických podmínek používání vozidel. Odborné dovednosti zahrnovaly diagnostiku

a odstraňování běžných závad, přípravu vozidla při použití prostředků ochrany proti zbraním hromadného ničení či vyproštění a samovyproštění. í. Součástí prověrky bylo lo o i praktické poskytování n první pomoci. ní Teoretická zkouška formou f testu trvala půl hodiny a obsahovala bssahovala 35 otáotá zek, odborné dovednosti sti předvedli vojáci na jednotlivých vozidlech. „Technika je tady různá od UAZ-469, Landroveru 110, přes Tatry 810 a 815 až po autobus,“ vysvětluje podpraporčík Pavel Elbl z praporu elektronického boje. Přezkoušení se však týkalo pouze vozidel T 815 6 × 6 a UAZ-469. Praktická část ve výcvikovém prostoru Libavá, kam se řidiči přesunuli po úspěšném absolvování teoretického testu a odborného přezkoušení,

specialistou se stal praporčík Petr Kopřiva těsně před nadrotmistrem Luďkem Hůdou a rotmistrem Júliem Fojtů. „Získaný odznak, který budete od teď hrdě nosit na uniformě, je oceněním a důkazem vašich odborných znalostí, dovedností a schopností, ale rovněž výzvou a motivací k vašemu dalšímu profesionálnímu a osobnímu rozvoji,“ zdůraznil velitel 53. bPSEB plk. gšt. Petr Milčický, který odznak třídního specialisty řidiče III. stupně všem předal. „

A report 2/2010

Text: kpt. Petr ŠILER Foto: archiv 53. bPSEB

29

OBSE Text: Pavel LANG a Jan PROCHÁZKA Foto: Marie KŘÍŽOVÁ

Smýšlení nemalé části veřejnosti o Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OSCE – Organization for Security and Cooperation in Europe, česky OBSE) je zkreslené a neúplné. Jedná se o největší regionální mezivládní organizaci na světě se zaměřením na bezpečnostní otázky, která sdružuje 56 států a zaujímá tak významné místo v evropské bezpečnostní struktuře vedle dalších mezinárodních organizací, jako Severoatlantická aliance, Evropská unie nebo Organizace spojených národů. Pracují v ní také zaměstnanci resortu Ministerstva obrany ČR.

STARAJÍ SE

Z jeho slov vyplývá, že Česká republika považuje OBSE za významnou součást evropské bezpečnostní architektury a podpora její činnosti je jednou ze zahraničních priorit české vlády. Do gesce Lubora Koudelky, pro něhož je Rakousko po Libérii a Iráku třetí zahraniční misí, patří jednání související se Smlouvou o konvenčních ozbrojených silách v Evropě (S-KOS) a Smlouvou o otevřeném nebi (S-ON). „S-KOS, na jejímž základě bylo v Evropě zničeno velké množství vybraných druhů konvenčních zbraní, je postavena na třech preventivních krocích – na omezení počtu zbraní, systému výměny informací a systému verifikací, tj. ověřování pravdivosti předaných informací na místě formou inspekcí,“ konstatuje a připomíná, že přede dvěma roky Ruská federace svým „jednoúčelovým“ zákonem „suspendovala“ veškerá opatření doposud platné a právně závazné S-KOS, což v praxi znamená nepředávání ruských výměnných informací a nepřijímání inspekcí na ruském území. „Ostatní signatáři S-KOS se v současné době snaží najít východisko z této

složité situace, která byla způsobena jednostranným a právně velmi sporným ruským krokem,“ říká L. Koudelka. Naopak dělné poměry provázejí druhý vzpomínaný dokument, rovněž právně závaznou Smlouvu o otevřeném nebi, do níž je v současnosti zapojeno 34 smluvních stran (bývalá ČSFR

A report 2 /2010

o bezpečnost a spolupráci

30

Vzhledná budova na vídeňské Penzingerstrasse č. 11–13 je sídlem nejen Velvyslanectví České republiky, ale i Stálé mise ČR při OSN, OBSE a ostatních mezinárodních organizacích. Jednou z organizačních složek je zde oddělení vojenských poradců. V současné době dvoučlenné, zastoupené plukovníkem Luborem Koudelkou a Vladimírem Krškou. Oba zaměstnanci sekce obranné politiky a strategie Ministerstva obrany ČR byli do Vídně delegováni na tříletou misi související s činností v OBSE. „Jimi zpracovaná poradní stanoviska a doporučení jsou plně profesionální. Jde o vysoce erudované profesní názory, o které se mohu při svých jednáních opřít,“ pochvaluje si vedoucí Stálé mise ČR při OSN, OBSE a ostatních mezinárodních organizacích velvyslankyně Veronika Kuchyňová Šmigolová a dodává: „MO ČR sem vyslalo zkušené a kvalitní odborníky, a to mě samozřejmě

těší. Spolupráce s nimi je z mého hlediska naprosto bezproblémová.“

ŠESTAPADESÁT SIGNATÁŘŮ „Činnost OBSE v oblasti politicko-vojenské je zaměřena zejména na posilování důvěry a rozvíjení bezpečnostní spolupráce mezi účastnickými státy, včetně kontroly zbrojení a odzbrojení,“ upřesňuje plk. Lubor Koudelka

hlavní cíl této mezinárodní bezpečnostní organizace, která sdružuje převážně evropské státy. „Vedle zemí z Evropy to jsou také státy zakavkazské, středoasijské a Spojené státy americké s Kanadou. Kromě signatářů se na činnosti OBSE podílejí i takzvaní středomořští a asijští partneři pro spolupráci, například Egypt, Izrael, Jordánsko, Afghánistán, Japonsko, Korejská republika nebo Austrálie,“ dodává vedoucí oddělení vojenských poradců.

ratifikovala S-ON v roce 1992 a na jejím základě je povinna přijmout na svém území až čtyři cizí pozorovací lety ročně a může požádat o provedení stejného počtu pozorovacích letů nad územím jiných států). „Vzdušné monitorovaní je finančně náročné. Ne každý signatář

si může dovolit provozovat svůj vlastní pozorovací letoun. To je zkušenost i ČR. Stávající jednání v OBSE se mj. týkají vytvoření společné letky pozorovacích strojů, jejíž služby by využíval větší počet smluvních zemí,“ vysvětluje vedoucí oddělení vojenských poradců.

ROKOVÁNÍ V HOFBURGSKÉM PALÁCI Díky vstřícnosti zainteresovaných stran se naskýtá ojedinělá možnost navštívit hlavní sídlo OBSE ve Vídni. Místem „činu“ je někdejší císařský palác, dnes mj. místo, kde má svou kancelář rakouský prezident, v Hofburgu. Část tamního rozsáhlého areálu, konkrétně Kongresové centrum, má OBSE k dispozici. Po splnění bezpečnostních pravidel lze nahlédnout do hlavního jednacího sálu Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, jakožto i do několika salonků určených k bilaterálním jednáním. „V Hofburgu máme vytvořeno optimální zázemí pro veškerá pracovní jednání,“ objasňuje plk. Koudelka a upřesňuje, že otázky spojené s realizací S-KOS jsou projednávány zpravidla jednou týdně v rámci tzv. Společné konzultativní skupiny (JCG – Joint Consultative Group) a přijímání příslušných rozhodnutí souvisejících se S-ON probíhá zpravidla jednou za měsíc na formátu Konzultativní komise otevřeného nebe (OSCC – Open Skies Consultative Commission). K těmto rokováním je

A report 2/2010

OBSSE OBSE

31

OBSE

32

Vladimír Krška a plukovník Lubor Koudelka

nejen politických a vojenských, ale i technologických změn. Tudíž je nezbytné vycházet z reality a v některých případech zvažovat vhodnost jejich modernizace. Právě o tom se ve Vídni vedou jednání, jakým způsobem zakotvit maximálně možnou reciprocitu při předávání a získávání stanovených informací od ostatních účastnických států. Základem ale musí být vždy pravidlo: nejprve plnit stávající, již uzavřené závazky a až poté přistoupit k přijetí závazků či opatření nových, což je v jistých případech problém, a to především z důvodu nedostatku politické vůle některých účastnických zemí,“ konstatuje Lubor Koudelka. O praktikované taktice při hledání kompromisů nechce vedoucí oddělení vojenských poradců detailně hovořit. Raději převádí řeč na osobní poznatky. „Jakákoliv práce v mezinárodním

prostředí představuje nové zkušenosti. Ve Vídni se navíc jedná o široký multinárodní záběr. U jednacího stolu se zde setkáváte s představiteli zemí, s nimiž se v bruselských centrálách NATO a EU určitě nepotkáte. Jejich názory na prosazování kolektivní bezpečnosti nebo na obnovování stability a míru ve válečných oblastech jsou velmi zajímavé a především originální. Jako reprezentanta České republiky mě obzvláště těší, že nás v Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě považují za spolehlivého partnera a signatáře, který si plní veškeré povinnosti, jež vyplývají z přijatých mezinárodních dohod. Česko je respektovaným členským státem OBSE a svým dílem k tomu přispívá také resortní složka stálé mise ve Vídni,“ říká na závěr plukovník Lubor Koudelka. „

Válečné právo v jednadvacátém století

Text a foto: Vladimír MAREK

„Riskujeme, že budeme čelit konfliktům z jednadvacátého století podle pravidel ze století dvacátého. Nebudou-li zavedeny změny, mezinárodní právní rámec nebude schopen se uspokojivě vyrovnat s hrozbou od teroristických organizací, které mohou zorganizovat takové útoky, jaké dříve zvládly jen státy,“ prohlásil před časem bývalý britský ministr obrany John Reid. Mezinárodní společenství by prý mělo prozkoumat, do jaké míry je možné vynutit od nestátních aktérů tytéž povinnosti civilizovaného chování, jaké uplatňují spojenečtí vojáci. Nejrůznějších otázek týkajících se použitelnosti práva ozbrojeného konfliktu neboli mezinárodního humanitárního práva v současných ozbrojených konfliktech se v poslední době objevuje více než dost. Jedním z důvodů je to, že rozdíl mezi mezinárodními ozbrojenými konflikty (válkami mezi státy), vnitřními ozbrojenými konflikty a dalšími situacemi násilí není v určitých případech zcela zřetelný. Ženevské úmluvy, upravující vedení ozbrojených

konfliktů, byly sepsány již v roce 1949, a je tedy pochopitelné, že jejich obsah do značné míry odráží zkušenosti druhé světové války. „Pro mezinárodní právo bohužel platí dvojnásob, že události často předcházejí tvorbu nových norem. Je třeba si uvědomit, že za druhé světové války proti sobě stály suverénní státy. Dnes je situace jiná, převažují vnitřní ozbrojené konflikty, v jejichž průběhu dochází ke značnému zapojení nestátních aktérů. Jako ukázkový příklad lze uvést současnou situaci v Afghánistánu,“ říká Petra Ochmannová z oddělení mezinárodního práva sekce obranné politiky a strategie MO.

POMÁHÁ OBYČEJOVÉ PRÁVO Přirozená nechuť svrchovaných států přijmout detailnější úpravu vnitřních konfliktů a bipolární rozdělení světa za studené války vedly k tomu, že ve dvacátém století se mezinárodní právo zabývalo vnitřními konflikty jen okrajově. Pohled na poměr ustanovení Ženevských úmluv vztahujících se na mezinárodní a vnitrostátní ozbrojený konflikt to jen potvrzuje. Čtyři Ženevské úmluvy a první dodatkový protokol k nim z roku 1977 upravující vedení mezinárodního ozbrojeného konfliktu představují několik stovek článků. Naopak vnitřní ozbrojený konflikt je upraven jen několika desítkami článků druhého dodatkového protokolu z roku 1977 k Ženevským úmluvám a společným článkem 3 Ženevských úmluv. Po změně charakteru bezpečnostních hrozeb a vzestupu role nestátních

A report 2/2010

A report 2 /2010

třeba přičíst nespočet dalších schůzek, na kterých se kromě jiného koordinují společná stanoviska, respektive praktická opatření členských zemí NATO nebo Evropské unie. Je zřejmé, že jakémukoliv jednání vojenského nebo obranného poradce na půdě OBSE předchází náročná příprava. „Zevrubná znalost dokumentů a smluv OBSE, včetně jejich aktualizovaných doplňků, je minimálním základem pro jednání,“ říká Lubor Koudelka. „Další fází je umění kompromisu, protože veškerá rozhodnutí OBSE jsou přijímána konsenzem a nemají, kromě rozhodnutí k S-KOS a S-ON, právní, ale politickou závaznost. Věřte, že to ve formátu šestapadesáti zemí není jednoduché. Nesouhlas jednoho signatáře může zablokovat jakékoliv rozhodnutí. Některé státy se takzvané veto nerozpakují použít. Abychom se následně posunuli dál, je třeba jednat uvážlivě, což často představuje velmi složitý proces vyjednávání. I proto není možné za všech situací radikálně prosazovat svoje stanovisko.“ Naskýtá se otázka – ta či ona smlouva OBSE je účastnickými státy schválena a je tedy povinností každého signatáře ji plnit, tak v čem je problém? „Jedna věc je smlouvu uzavřít a druhá je její praktická implementace. Jistým aspektem je fakt, že od podpisu některých klíčových dokumentů OBSE již uteklo deset i více roků a za tu dobu proběhla v této oblasti řada

MEZINÁRODNÍ PRÁVO

33

MEZINÁRODNÍ PRÁVO

MEZINÁRODNÍ PRÁVO

34

aktérů, jako je například al-Káida, se tento stav oprávněně kritizuje. Nedostatečnou psanou právní úpravu pomáhá částečně překonávat obyčejové právo. Obyčejová pravidla se samozřejmě uplatňují jak v mezinárodním, tak i ve vnitrostátním ozbrojeném konfliktu. Jejich existence a aplikace představuje významný posun v regulaci těchto konfliktů. „Aby se však pravidlo stalo obyčejem, musejí se subjekty nejen určitým způsobem dlouhodobě chovat, nezbytná je i existence přesvědčení o právní závaznosti takového chování,“ upozorňuje Petra Ochmannová. „Nemalou zásluhu na rozvoji obyčejového práva mají rozhodnutí mezinárodních ad hoc tribunálů. Svou roli sehrál i Mezinárodní výbor Červeného kříže, který v roce 2005 vydal odbornou studii, v níž identifikoval 161 obyčejových pravidel platných při vedení ozbrojených konfliktů. Ten má sice dbát o rozvoj práva ozbrojeného konfliktu, avšak není to mezinárodní organizace s pravomocí vydávat dokumenty závazné pro státy. Spíše se jedná o významného nevládního reprezentanta, jehož odborná doporučení mají velkou váhu. Studie obyčejového práva tak představuje významný pokrok v regulaci práva ozbrojeného konfliktu. Přestože se nejedná o mezinárodní smlouvu podepsanou jednotlivými státy, je k ní obecně přistupováno jako k dokumentu s vysokou mírou přesvědčivosti.“ Například v Afghánistánu, který je příkladem současného vnitřního ozbrojeného konfliktu, koaliční vojska včetně USA aplikují nad rámec svých závazků z práva ozbrojeného konfliktu i obyčeje. Díky tomu jsou v tomto vnitřním konfliktu uznávány základní zásady jako v mezinárodním. „Při vedení bojové činnosti se prostřednictvím ,pravidel nasazení‘ aplikují vždy

minimálně základní zásady mezinárodního práva ozbrojeného konfliktu, kterými jsou pravidla přiměřenosti, rozlišování, lidskosti a vojenské nezbytnosti,“ upřesňuje právník z Generálního štábu AČR kapitán Otakar Foltýn. „Dobrovolná aplikace vyšších standardů má samozřejmě více důvodů. Ty vyplývají jak z moderních doktrín vedení protipovstaleckých operací, tak z tlaku veřejného mínění a některých dalších faktorů.“

SNAHA PŘIZNAT STATUS Vzhledem ke značnému zapojení nestátních aktérů v současných ozbrojených konfliktech a jejich nedostatečné právní regulaci je právo ozbrojeného konfliktu postaveno před výzvu, jak se vypořádat s jejich působením. Jedním ze směrů, kterým se mezinárodní společenství zatím

společenství na ni nepanuje ani zdaleka jednoznačná shoda. Odpůrci tohoto konceptu například uvádějí, že organizované ozbrojené skupiny sice nemohou být signatářem Ženevských úmluv, to jim však nebrání dodržovat jejich ustanovení, která se již stala obyčejem. Organizované ozbrojené skupiny navíc i bez vlastní právní úpravy v mezinárodním právu svou existencí a jednáním v ozbrojeném konfliktu významně ovlivňují podobu mezinárodního obyčeje, který pak také formuje jednání ostatních aktérů mezinárodní scény.“ Důsledná aplikace základních zásad práva ozbrojeného konfliktu je mimořádně důležitá nejen z hlediska nezbytnosti dodržení mezinárodních závazků, ale je přínosná i z čistě vojenských důvodů. Například těžiště současných operací v Afghánistánu primárně nespočívá v ničení protivníka, ale v získání podpory

civilního obyvatelstva. „Z tohoto důvodu také povstalci běžně užívají taktiku zahajování boje v hustě zalidněné oblasti právě s vědomím, že armádní jednotky disponují drtivou převahou palebné síly. Pohyb povstalců mezi civilisty tak buď připraví armádu o její hlavní vojenskou výhodu, tedy pokud jednotky rezignují na použití těžké výzbroje, anebo v opačném případě povede k riziku způsobení značných kolaterálních, vedlejších, škod. A právě to mnohdy bývá společně s působením na veřejnost součástí jejich plánu,“ vysvětluje kapitán Otakar Foltýn. „Povstalci většinou dokážou s civilními ztrátami mediálně velmi dobře pracovat.

Oběti mezi civilním obyvatelstvem představují pro jejich kampaň velice účinný nástroj, a to jak při působení v oblasti konfliktu, tak ve státech vysílajících jednotky do misí. Správná aplikace norem práva ozbrojeného konfliktu je tak jedním z předpokladů úspěšného vedení vojenských operací proti povstalcům používajícím guerillový způsob boje.“

PROBLÉM ROZLIŠOVÁNÍ Kromě samotné existence organizovaných ozbrojených skupin představuje pro spojenecké vojáky v Afghánistánu problém jejich identifikace. K základním zásadám práva ozbrojeného konfliktu patří rozlišování. Smluvní strany konfliktu jsou povinny rozlišovat mezi vojenskými a civilními cíli a směrovat vojenské operace pouze na ty první.

Povstalci nemají stejnokroje ani se většinou záměrně nijak neodlišují od civilistů. Je tedy obtížné rozeznat, zda se jedná o mírumilovného občana, anebo o povstalce, který ukrytou zbraň použije až ve chvíli, kdy se mu to hodí. Ženevské úmluvy sice operují s pojmem přímá účast na nepřátelství, avšak nedefinují jej. A to vyvolává v praxi řadu otázek. Proto nyní Mezinárodní výbor Červeného kříže vydal studii, která se zabývá jeho objasněním. „Vezměte si například afghánského rolníka, který celý den pracuje na poli, živí rodinu, večer si pak začne připravovat výbušninu, kterou v noci nastraží někde u cesty. Studie se snaží objasnit, kdy osoba ztrácí status civilisty a může být legálně napadena,“ říká Petra Ochmannová. „Jde například o to, od jakého okamžiku se přímo účastní na nepřátelství, a stává se tudíž legálním cílem. Je to již tehdy, kdy nakoupí

chemické hnojivo, aby z něj doma připravil výbušninu, anebo až když ji skutečně zhotoví, respektive nastraží u cesty?“ Podle kapitána Foltýna může být ve všech uvedených případech zadržen a po předání místním úřadům i trestně stíhán. „Problém je však v tom, že mnohdy k tomu nejsou podmínky a nedostává se času. A tak se nabízí jediné řešení, které představuje aktivní použití zbraně, tedy zničení cíle. Útočníkem přitom zpravidla není zakuklený atentátník s kulometnými pásy přes prsa a vlajkou Talibánu na rukávu, ale naopak je to mnohdy nenápadný rolník pohybující se zcela přirozeně mezi množstvím nezúčastněných civilistů. V takovém případě jsme povinni před jeho případnou likvidací přesně určit moment, kdy se přímo účastní na nepřátelství.“ Sporných otázek, na které se studie pomocí právních a vojenských expertů pokoušela nalézt odpovědi, je celá řada. „Samozřejmě jsem si vědoma faktu, že velitelé a vojáci nemají právní vzdělání, tudíž řešení konkrétních a často takto složitých situací je pro ně značně obtížné,“ připouští Petra Ochmannová. „Je potřeba ale připomenout, že velitelé nejsou ve svém rozhodování osamoceni. Podle Ženevských úmluv mají k dispozici právní poradce, kteří jim k aplikaci práva ozbrojeného konfliktu poskytnou nezbytné rady.“ Zda se mezinárodní společenství bude skutečně schopné v dohledné době shodnout na nových normách práva ozbrojeného konfliktu, není příliš pravděpodobné. O to více je praktický výcvik vojáků v této oblasti, vycházející z podmínek současného reálného bojiště, nezbytným předpokladem pro to, aby byli schopni zvládnut své úkoly v souladu s právem. „

A report 2/2010

A report 2 /2010

jen na teoretické úrovni zabývá, je snaha přiznat organizovaným ozbrojeným skupinám určitý status. „Pokud chceme mít právo ozbrojeného konfliktu skutečně efektivně aplikovatelné, je nezbytné vzít v úvahu všechny jeho aktéry. Zejména z důvodu ochrany civilistů v ozbrojeném konfliktu je potřeba přestat tyto skupiny na mezinárodní scéně ignorovat. Nestátní ozbrojení aktéři jednoduše nezmizí ze scény jenom proto, že není vůle upravit v mezinárodním právu jejich aktivity,“ zdůrazňuje Petra Ochmannová. „Tato iniciativa je však vzhledem k možným dopadům na celou oblast mezinárodního práva značně kontroverzní a v mezinárodním

35

LOGISTIKA

Dobrou chuť i pod Hindúkušem Text: Vladimír MAREK Foto: autor a MEDI-AP

A report 2 /2010

V okamžiku, kdy se voják ocitne mimo dosah polních kuchyní, je ve většině armád světa odkázán na tzv. bojovou dávku potravin. Jeden takovýto balíček by měl zajistit jeho stravování v nadcházejících čtyřiadvaceti hodinách. Armáda České republiky není v tomto směru výjimkou.

36

Přesto jsme až do nedávna mohli některým aliančním armádám jen tiše závidět. Po zrušení tzv. konzervovaných dávek Československé lidové armády (čtyři konzervy spojené plastovým obalem a žvýkačka Pedro) došlo koncem devadesátých let minulého století k zavedení dvou druhů

nových bojových dávek potravin (BDP). Šestnáctisetgramový balíček o rozměrech 250 × 200 × 70 mm se lišil pouze dvěma hlavními jídly, balenými v tenké hliníkové fólii. Zatímco jedna z dávek obsahovala znojemskou roštěnou s rýží a bramborový guláš, součástí druhé bylo pikantní rizoto

a vepřové maso s mrkví nebo guláš. Ostatní sortiment byl jednotný. Konkrétně se jednalo o paštiku se sýrem, lunch meat, slané a sladké sušenky, kávový extrakt, čaj, džem, cukr, multivitaminový a ovocný nápoj, hořkou čokoládu, žvýkačky, sůl, víceúčelový papír, hygienický a osvěžující ubrousek.

„Situaci jsme rozhodně nepovažovali za ideální. Z dosavadních zkušeností víme, že požadavky vojáků na bojovou dávku potravin se liší nejen podle aktivit, které vedou, důležitou roli sehrává i podnební pásmo, v němž působí. V našem zájmu je tedy zajistit co největší variabilitu, jedině tak budou uspokojeny nároky strávníků při různých způsobech nasazení,“ vysvětluje náčelník oddělení stravovací služby Velitelství sil podpory podplukovník Anton Maják. „Nepříliš příznivý stav ovlivňovala celá řada faktorů, a to včetně nedostatku finančních prostředků. To se nám částečně podařilo změnit v březnu loňského roku, kdy jsme získali určité peníze na vývoj nových druhů bojových dávek potravin.“ Díky tomu jich má Armáda České republiky v současné době k dispozici

šest druhů. K již existujícím balíčkům přibyly BDP IV, V, VI a VII. Opět se liší především složením hlavních jídel. Čtyřka obsahuje rajskou omáčku s hovězím masem a těstovinami a sterilovaný zadělávaný hrášek, v pětce je vepřový guláš a hovězí maso se žampiony. Součástí balíčku č. VI je slepice na smetaně s těstovinou a zadělávané fazolky s vepřovým a hovězím masem. V balíčku VII je pak ďábelské maso s fazolemi a zeleninové lečo s párkem. V případě prvních dvou nových druhů dávek zůstal doplňkový sortiment nezměněn. U BDP číslo VI a VII nahradila paštiku se sýrem tzv. svačinka, respektive vepřové ve vlastní šťávě. Místo lunch meatu je v nich tuňák v oleji, případně tuňák ve vlastní šťávě. Novinkou je rovněž vícedruhová sterilovaná zelenina a porcovaný med. „Důvodem těchto změn je jednak snaha o zpestření stravy a obohacení její nutriční hodnoty o vitamin E obsažený v rybách a rybích produktech, zároveň se ale snažíme vyjít vstříc návrhům a připomínkám vojáků,“ zdůrazňuje podplukovník Maják. V budoucnu by se měly bojové dávky potravin naší armády rozšířit ještě o další čtyři druhy. Dva z nich budou určeny pozemním útvarům a další dva výsadkovým. „Na tomto úkolu bezprostředně spolupracujeme jak s operačními velitelstvími ve Staré Boleslavi a Olomouci, tak i jejich podřízenými útvary. Máme

k dispozici vyjádření a případné návrhy těchto složek. Jde nám o to, aby potravinové dávky kromě předepsané nutriční a energetické hodnoty vycházely ze stravovacích zvyklostí v naší republice,“ říká podplukovník Maják. „Rádi bychom na jejich vývoji začali pracovat již letos. Obáváme se ale, že narazíme na nedostatek finančních prostředků. V takovém případě uděláme všechno pro to, aby se jejich vývoj uskutečnil v roce 2011.“ Pozornost odborníků se v tomto případě kromě nových druhů jídel zaměří především na lepší skladnost balíčků a jejich kvalitnější obal. Prodloužit by se měla i jejich trvanlivost, a to z dosavadních čtyřiadvaceti měsíců na šestatřicet. Součástí dávek by se měly stát i plastové příbory. „Při hledání kvalitnějšího obalového materiálu na našem trhu jsme limitováni nejen cenou, nezávadností a splněním českých jakostních norem, ale i výdrží tohoto obalu v extrémních teplotních podmínkách. Také prodloužení doby trvanlivosti nám komplikuje situaci. Sortiment produktů, které splňují tyto podmínky, je totiž výrazně omezen,“ připomíná Anton Maják. „Skutečně revoluční změny v případě bojových dávek potravin nejspíš přinese až vzdálenější budoucnost. Je obtížné nyní odhadnout, jaké budou trendy. Nevylučuji, že se konzervovaná strava ukáže jako zastaralá a prioritu dostanou dehydrované produkty.“ „

A report 2/2010

LOGISTIKA

37

LOGISTIKA

VÍNO jako inspirace

A report 2 /2010

Text: Vladimír MAREK Foto: archiv autora a http://cs.wikipedia.org

38

Základní podmínkou bojového nasazení vojáků bylo jejich stravovací zajištění. Tato zásada se prolíná celou historií vedení válečných konfliktů. Největší problémy byly pochopitelně se zásobováním armád při přesunu. Celé generace logistiků řešily za těchto okolností problém uchování trvanlivosti potravin, obzvlášť masových produktů. Kromě sušení a uzení masa patřilo k rozšířeným konzervačním metodám jeho nakládání do soli či medu. Skutečné kořeny vojenských bojových dávek potravin (BDP) spadají do konce osmnáctého století. V roce 1795 vyhlásila Napoleonova armáda soutěž týkající se praktických metod konzervace potravin pro armádu na pochodu. Vítězi měla být odměnou na tu dobu poměrně

velkorysá suma dvanáct tisíc franků. Přímo s geniálním nápadem uzavření potravin do nepropustného obalu a jejich sterilizace při teplotě vyšší než sto stupňů přišel francouzský kuchař a cukrář Nicolas Appert. Údajně se nechal inspirovat vínem. Napadlo ho, že když to je možné uchovávat v lahvích, tak proč ne potraviny. Nechal si vyrobit speciální, silnostěnné lahve s širokým hrdlem, které pak plnil polévkami, hlavními jídly, mlékem či masem. Vše uzavřel korkovou zátkou, láhev obalil látkou, povařil a pak voskem utěsnil. Novou metodu, která přetrvala do současnosti,

zkoušel a ověřoval dlouhých patnáct let. V lednu 1810 byly jeho zkušební konzervy po čtyřech měsících a deseti dnech vyzvednuty z moře. Komise si na nich prý po otevření velice pochutnala. A tak Appert obdržel svou odměnu přímo z rukou samotného Napoleona. V následujícím roce popsal tuto metodu v tisku. Byla jednoduchá a rychlá, proto se prakticky okamžitě rozšířila. Takto konzervované potraviny si s sebou nesli Napoleonovi vojáci už během tažení do Ruska v roce 1812. Na druhé straně kanálu se na to snažili okamžitě reagovat. Jinak by se ocitli

ve strategické nevýhodě. Již v roce 1810 přišel se svým vynálezem Peter Durand. Appertovu sterilizaci zdokonalil tím, že potraviny umístil do plechovky, která při přepravě nebyla tak náchylná k poškození. Navíc ji bylo možné při výrobě lépe utěsnit. Před korozí chránila plech vrstva cínu. Jídlo se do plechovek vpravovalo malým otvorem, který se pak zaletoval. Výroby takovýchto konzerv se v roce 1813 ujali John Hall a Bryan Dorkin (v některých pramenech Donkin). Prvními jejich odběrateli byla britská královská armáda a námořnictvo. Nový vynález se rychle rozšířil i do zámoří. V roce 1812 začal Thomas Kensett v New Yorku vyrábět nejdříve skleněné a později i plechové konzervy. Vojáci si ale zpočátku marně lámali hlavu, jak podivný plechový válec, který byl mimochodem mnohem těžší a ze silnějšího plechu než současné konzervy, otevřít. Nejčastěji k tomu užívali bajonet, nůž anebo v případě nouze i ostrý kámen. Pokud se nemohli dostat dovnitř, snažili se obzvlášť vyhladovělí jedinci víčko ustřelit. A to bez ohledu na to, že se na obalech uváděl návod k odstranění víčka pomocí dláta a kladiva. V roce 1858 konečně vynalezl Ezra Warner z amerického Connecticutu otvírák. Jednoduchý nástroj, mající podobu srpovitě zahnutého ostří, znamenal další posun v oblasti stravování vojáků na pochodu. Jen o tři roky později,

Francouzský kuchař a cukrář Nicolas Appert

během občanské války Severu proti Jihu, se z konzerv pro vojáky stala doslova masová záležitost. Vojenské konzervy mají svou historii i na našem území. Před prusko-rakouskou válkou v roce 1866 je v rakouské armádě zavedeno nařízení o běžné dvoudenní zásobní dávce a o zřízení dvoudenní záložní dávky. Jezdectvo, které působilo na podstatně větším operačním prostoru a často se vzdalovalo od týlového zásobování armády, mělo mít k dispozici čtyři záložní dávky. V rakouské armádě se tak konzervy objevují stále častěji. První továrna na ně v zemích habsburské koruny ale vznikla už v roce 1851. Jejím majitelem byl August Wagner a sídlila v Erlaa u Vídně. Jeho masovými a polévkovými konzervami se například živili vojáci severního uskupení na území Čech právě během zmíněné prusko-rakouské

války. O šest let později založil továrnu na polévkové konzervy bývalý major jezdectva Bedřich von Bognány. Deset let po jeho smrti, v roce 1892, byly tyto výrobky zavedeny obecně pro celou rakousko-uherskou armádu. Záložní dávka se mohla použít pouze v případě, že vázly běžné dodávky potravin. Obsahovala dvě dvaadevadesátigramové kávové konzervy, jednu dvousetgramovou masovou konzervu, třicetigramový sáček s porcí soli, jednu čtyřsetgramovou porci sucharů v originálním balení a sáček tabáku. Součástí stravní dávky vojáků rakouské armády byla od roku 1860 černá káva, která se vydávala denně. Většinou se vařila z nejrůznějších kávových náhražek. Existoval také nárok na pravidelné dávky tabáku (důstojníci cigaret a doutníků), piva, vína a od počátku devatenáctého století i pálenky. Ke skutečně masovému rozšíření bojových dávek potravin, v podobě, v jaké je známe dnes, došlo ale až během druhé světové války a v některých armádách dokonce po jejím skončení. „

A report 2/2010

LOGISTIKA

39

LOGISTIKA

KALEIDOSKOP

A report 2 /2010

Text a foto: Vladimír MAREK

40

Nejčastěji se čeští vojáci nasazení v misích nejspíš setkávají s americkou bojovou dávkou potravin M. R. E. (Meal Ready to Eat – potraviny připravené k jídlu). Jedná se o skutečně propracovaný stravovací projekt, obsahující čtyřiadvacet druhů balíčků (dvanáct s vegetariánskými jídly). Ten se průběžně, na základě nových vědeckých poznatků a potřeb americké armády, inovuje. Nás však tentokrát zaujala bojová dávka potravin (BDP), kterou před několika lety zavedli Slovinci. Její základ tvoří jedno třísetgramové hlavní jídlo, které je možné za pomoci chemikálie, podobně jako v případě M. R. E., ohřát. Stačí jen sáček otevřít, zalít vodou a spustí se chemický proces. Za pouhých deset minut má tato strava padesát stupňů. V našem konkrétním případě to byly krevety s kuřecím masem v omáčce. Jídlo bylo poměrně chutné. Připadalo nám, že obsahuje méně chemikálií než americká dávka. Další tři stogramová jídla jsou dehydrovaná a uložená v sáčcích z hliníkové fólie. Zalijí se horkou, případně i studenou vodou a zamíchají. Kromě jahodové kaše a müsli s ovocem a mlékem jsou k dispozici boloňské těstoviny s hovězím masem. Pokud vojáci nemají jako

doplněk ěk chléb, nic se neděje. Součástí bojové dávky jsou i dva pětapadesátigramové balíčky s trvanlivým pečivem. pečivem Výborný energetický doplněk představuje pětasedmdesátigramová tyčinka ze sušených fíků a dvě plata po deseti vitaminových bonbonech (jsou balené jako léky). K dispozici je i standardní játrová paštika a výborné, pro stravování v akci ale nepříliš praktické rybičky se zeleninou. K těmto konzervám není potřebný otvírák, stačí jen zatáhnout za kovové očko a odloupnout víčko. Dvacetigramová dávka medu má sice poměrně velkou energetickou hodnotu, ale pro stravování během nasazení se podle nás v tomto balení příliš nehodí. Vše doplňují tři padesátigramové balíčky rozpustných nápojů s příchutí citronu, tropického ovoce a čaje.

Malý, osobní balíček obsahuje instantní kávu, smetanu, dva balené cukry, padesátigramovou hořkou čokoládu s pětačtyřicetiprocentním obsahem kakaa, otvírák na konzervy, tak trochu zbytečné tři hygienické ubrousky na umytí rukou, sáček na vodu a speciální sirky, jež hoří i ve vlhkém stavu. Vše je uloženo v nepropustném igelitovém obalu, který se dá vytvarovat podle potřeby. Balíček tak nezabírá tolik místa. Slovinci pochopitelně při přípravě své bojové dávky akcentovali národní chuťové zvyklosti a rovněž geografickou polohu své země s rozsáhlými horskými oblastmi. Právě překonávání takto náročného terénu v mnohdy nepříznivých klimatických podmínkách totiž vyžaduje obzvlášť vysokou energetickou hodnotu bojové dávky potravin. „

Ve Výdejně součástek naturálního odívání Olomouc byly v polovině ledna otevřeny samoobslužná prodejna výstrojních součástek (již čtvrtá v pořadí) a výdejní místo součástek určených k prodeji pro letecký personál a specialisty inženýrsko-letecké služby, jež je jediné v republice. Profesionálové AČR si tu nyní mohou pohodlně a s větším komfortem vybrat potřebné výstrojní součástky přímo z regálů stejně, jako je tomu i v Praze, Brně a Vyškově. Rovněž výdejní místo součástek pro letecký personál přinese své výhody, neboť dodnes je nebylo možné ve výdejnách nakoupit. Náčelník Základny neopravovaného materiálu Brno plk. Rostislav Hulík, který má jednotlivé výdejny ve své podřízenosti, při slavnostním otevření zdůraznil, že zvyšování komfortu nákupu výstroje pro příslušníky Armády ČR a rozšíření sortimentu speciálních součástek jsou jedny z nejdůležitějších cílů základny. Společně s ním přestřihli pásku pplk. Josef Imrich ze sekce logistiky MO a plk. Josef Lukša z Velitelství sil podpory. Text: pplk. Pavel HORÁČEK, foto: David SKUPLÍK

Za hojné účasti příslušníků nejrůznějších útvarů, organizačních složek a zařízení AČR a MO se na pražském Strahově uskutečnil koncem loňského prosince tradiční Vánoční pohár velitele Hradní stráže ve squashi. Na tento stále populárnější turnaj přijelo téměř třicet účastníků, kteří byli rozděleni do dvou kategorií, jež dělila věková hranice 35 let. Původně se počítalo i se samostatnou kategorií pro ženy, ale protože dorazila pouze npor. Lenka Hanzlíčková (na snímku s vítězi superfinále) z 26. bVŘPz ze Staré Boleslavi, zařadila se mezi muže nad 35 let. Zde pak po skvělém výkonu postoupila ze skupiny, účastnila se finálových bojů a skončila na 5.–6. místě. Ostatní stupně vítězů vypadaly následovně: kategorie do 35 let – 1. npor. Roman Tandler (21. zTL Čáslav), 2. prap. Milan Novosad (HV VP Praha), 3. kpt. Radim Hlubuček (VP Stará Boleslav); kategorie nad 35 let – 1. Jiří Oberman (24. zDL Praha-Kbely), 2. por. Jiří Krýsl (Hradní stráž Praha), 3. Milan Kováč (ÚřProS MO Praha). Vítězové obou kategorií se nakonec utkali v superfinále, ze kterého vzešel vítěz přeboru. Stal se jím npor. Roman Tandler (na snímku druhý zleva), který porazil druhého Jiřího Obermana (první zleva) a v celém turnaji neztratil jediný set. Celkovou třetí příčku vybojoval por. Jiří Krýsl (třetí zleva). Text: kpt. Jaroslav KNÍŽE, foto: kpt. Tomáš TANDLER

A report 2/2010

Dehydrované potraviny

Na začátku roku 2007 uzavřel 251. plro Strakonice dohodu o spolupráci s Dětským domovem v Kašperských Horách. Na jejím základě jsme vytvářeli plán, podle kterého jsme pro osazenstvo domova pořádali společné akce navazující na náš vojenský život. Většina zamýšlených aktivit se pak nejen uskutečnila, ale hlavně velmi zdařila. Mezi ty nejúspěšnější lze zařadit branný den, sjezd Otavy na raftech a dětský letní tábor. Naše pomoc však nespočívá jen v tom. Snažíme se pomáhat třeba i tím, že dětem věnujeme hračky, oblečení a další věci potřebné k jejich každodennímu životu. Loni se také našemu oddílu povedlo vybrat ve prospěch dětského domova částku 10 tisíc Kč. Největší radost pro nás však je, když můžeme s „našimi“ dětmi strávit nějaký čas. Přál bych každému, aby alespoň jednou mohl takovou chvíli prožít. Text a foto: prap. Petr JAROŠ

41

RUBRIKA ZDRAVOTNICTVÍ

ZDRAVOTNICTVÍ v čele vojenského útvaru s tak vysokým kreditem a schopnostmi, zejména při nasazeních v zahraničních misích, mě opravdu oslovilo.“ Netrvalo to dlouho a na povrch „vyplavaly“ odlišnosti obou zastávaných funkcí. Především v tom, že bylo třeba pozměnit metodu cukru a biče. „Restriktivní opatření považuji za poslední možnost k dosažení optimálního stavu. Jako velitel Nemocniční základny jsem se však nově dostával do situací, které vyžadovaly, abych okamžitě přitvrdil. Moje filozofie velení je ale postavena na jiné prioritě, a to na firemní kultuře jednotky. Od ní se odvíjí celá řada způsobů, jak řešit každodenní problémy. Když bude správně nastavena a především

ZŮSTANE kámen na kameni?

A report 2 /2010

Sestřih amerického „mariňáka“ a striktní vojenské vystupování. Nejeden by o něm řekl – přísný šéf. Další poznání se nabízí po jeho několika větách – vzdělaná osoba. Kombinace obojího je skutečností. Podplukovník gšt. Jan Österreicher je velitelem Nemocniční základny (NZ) v Hradci Králové a „držitelem“ tří titulů (prof., MUDr. a Ph.D.). Před půlrokem převzal zdravotnický a expediční útvar brigádního typu přímo podřízený staroboleslavskému Velitelství sil podpory.

42

První významné konání nového velitele v královéhradeckých Nových kasárnách souviselo se snížením počtu osob u Nemocniční základny. „Zrušilo se sedmdesát systemizovaných míst,“ říká J. Österreicher a upřesňuje: „Z uvedeného počtu jde o takzvaně živých šestačtyřicet vojáků.“ V souvislosti s odchodem téměř padesáti profesionálů ze základny o celkovém počtu zhruba čtyři sta osob i laika napadne otázka, nakolik se to dotkne následného fungování útvaru. „Je to o stanovení priorit a v návaznosti na ně o vytvoření efektivní organizační struktury,“ vysvětluje velitel NZ. Optimalizace organizační struktury NZ je takováto – ze tří štábů (Nemocniční základna, 6. polní nemocnice, 7. polní nemocnice) vytvořit jeden štáb, dále ze čtyř zabezpečovacích

Vzešel z nominace tří kandidátů, kterou předložil odcházející velitel Nemocniční základny plukovník Mojmír Mrva. Nad nabídkou nadřízeného generála z Velitelství sil podpory dlouho nepřemýšlel. „Nebyl k tomu důvod. Ve vedení Nemocniční základny jsem spatřoval smysluplnost svého příštího konání v armádě,“ vzpomíná pplk. J. Österreicher na červenec loňského roku a zároveň nezastírá nemalou profesní přeměnu. „Z akademické sféry Univerzity obrany do funkce velitele Nemocniční základny. To nebyl krůček, ale trojskok. Nicméně, stát A rreport epo e ep po p ort rt 2/2010 2/2 2 2/ //2 20 010 01 10 1 0

Text: Pavel LANG Foto: Jan KOUBA a kpt. Vlastimil SCHLINGER

efektivně uplatňována, potáhne každého profesionála vpřed,“ konstatuje velitel NZ a zdůrazňuje, že jak před podřízenými na UO, tak v NZ preferuje osobní příklad. „Morální hodnoty nadřízeného musejí být nezpochybnitelné. To platí naprosto stejně při vedení týmu lidí na resortní univerzitě i u útvaru, jenž plní úkoly zdravotnické podpory na úrovni ROLE 2E a ROLE 3.“

43 43

ZDRAVOTNICTVÍ

Z REDAKČNÍ POŠTY (OMDZ) by mělo být platné od 1. ledna 2011,“ objasňuje velitel NZ. Není tajemstvím, že se v této souvislosti hovoří také o redislokaci NZ do jedné posádky. Stávající stav – 6. PN v Olomouci a 7. PN a odsunová sběrna raněných v Hradci Králové – se některým armádním funkcionářům příliš nezamlouvá. „Velitelství Nemocniční základny zpracovalo návrh na rozmístění osob, techniky a materiálu v konkrétních kasárnách. O které se jedná, to samozřejmě neřeknu. Moje osobní preference jsou bezvýznamné oproti rozhodovacímu procesu Generálního štábu Armády České republiky. Věřím, že půjde o tu nejlepší variantu,“ konstatuje podplukovník J. Österreicher.

a revitalizace použité techniky z mise v Afghánistánu. ‚Šestka’ má již z dřívějška k dispozici technické zázemí, které je dostatečné k plnění úkolů zdravotnické podpory.“ V případě, že by došlo k rozhodnutí vyslat 6. PN, respektive 7. PN do akce, je třeba počítat s několikaměsíčním přípravným obdobím. „Od rozhodnutí k nasazení jsme schopni do čtyř měsíců přemístit jakoukoliv část jak odborných zdravotnických orgánů, tak jednotek zabezpečení na místo určení a za dalších šest měsíců aktivovat profesní týmy na specializovaných pracovištích, kde budou poskytovat potřebnou zdravotní péči,“ upřesňuje velitel Nemocniční základny. O vysokém kreditu českých vojenských zdravotníků v rámci Severoatlantické aliance není nejmenších pochyb. Výraznou měrou k němu přispěla jejich profesionalita v mírových a humanitárních misích. „Máme velice kvalitní polní know-how, na kterém lze i v budoucnu stavět. Lékaři, zdravotnický a zabezpečující personál již berou

jednotek obou polních nemocnic (dvě velitelské čety a dvě čety logistické podpory) vytvořit jednu jednotku logistického zabezpečení a výrazně snížit nadpočetný a neupotřebitelný logistický materiál a techniku. „Koncept rozvoje NZ nemá negativní dopad na odborné složky. Počty zdravotnického personálu se nebudou redukovat. Nejvýraznějším počinem je plošné snížení administrativy,“ říká Jan Österreicher.

Důchodci PLNÍ ELÁNU Text: pplk. v. v. Ladislav NANIÁŠ Foto: archiv KVD Přerov

Klub vojenských důchodců Přerov sdružuje na sto členů z bývalého 1. leteckého školního pluku, 6. bojového leteckého pluku a 32. leteckých opraven. O jeho bohaté činnosti píše jeden z jeho členů.

Rádi se setkáváme se svými kolegy z bývalé práce, ale též s příslušníky, kteří jsou v činné službě. Všichni piloti českého i slovenského vojenského letectva prošli „naším“ výcvikem v Přerově. Navíc po dobu své aktivní činnosti jsme „dali křídla“ letcům z dalších 15 států světa. Naposledy pilotům i technikům z Thajska. Řada z nás působila v Africe, Asii a v Americe, zastávala důležitá místa ve velení letectva. Máme tedy na co vzpomínat. Kromě činnosti v KVD naši členové pracují i v jiných zájmových organizacích – jako jednatel okresního výboru včelařů,

Ve své činnosti se řídíme půlročním plánem, který je aktuálně doplňován akcemi podle zájmů členů. Ve spolupráci s KVV Olomouc pořádáme kulturní, společenské i turistické akce. V minulém roce byl náš klub hodnocen jako jeden z nejaktivnějších na Moravě a ve Slezsku. Společně navštěvujeme divadelní představení, za minulou sezonu to bylo pětkrát. Zavítali jsme také do informačního střediska Jaderné elektrárny v Dukovanech, na nově vybudované letiště v Náměšti nad Oslavou a v Mošnově. Připravili jsme též celodenní výlet do Vídně, kde mj. všechny zaujaly nádherné zahrady v Schönbrunnu. Na naše besedy zveme odborníky buď z Velitelství společných sil v Olomouci nebo z vrtulníkové základny v Přerově. Zajímáme se o současnou armádu a není nám jedno, s jakými problémy se potýká.

44

Koncept rozvoje Nemocniční základny směřuje k jedinému cíli – reorganizovaná NZ bude plně nasaditelný, samostatný útvar brigádního typu, který vytvoří „Task Organisation“ polních nemocnic (PN) na bázi praporního úkolového uskupení, respektive kontingentu při nasazení v zahraničí se zdravotnickou podporou na úrovni ROLE 2E a ROLE 3, dále PN – Light Maneuvre a polní infekční nemocnici a válečně odsunovou sběrnu raněných. „Návrh nové makrostruktury Nemocniční základny jsme již předložili nadřízeným orgánům. Je plně v gesci velení Armády ČR, jakou finální podobu určí. Nařízení k organizačním, mobilizačním a dislokačním změnám

DVA PŘIPRAVENÉ „ŠPITÁLY“ „Obě polní nemocnice Armády ČR jsou v současné době přichystány k případnému nasazení do akce,“ dokladuje velitel Nemocniční základny a rekapituluje činnost v uplynulém období. „Klíčový byl v tomto směru nákup zdravotnického materiálu, včetně nového přístrojového vybavení, pro ‚sedmičku’

jako samozřejmost vydat ze sebe maximum při mimořádných situacích,“ říká pplk. Österreicher a dodává: „Pravdou je, že v zahraničí se zdravotnický profesionál nemůže spolehnout na nikoho jiného než na sebe. Žádná duplicita tam neexistuje. Každý musí prokázat, co v něm doopravdy je. To je ta přidaná hodnota, kterou v extrémních situacích lidé přinášejí. Pozitivem je, že se vracejí z misí profesně kvalitnější.“ „

jako předsedkyně revizní skupiny při územním sdružení Českého zahrádkářského svazu a jako členové vinařského svazu či tělovýchovných organizací. Čtyři z nás byli zvoleni do rad obecních úřadů. Nikdo tedy nesedí doma se založenýma rukama, jsme zvyklí pracovat na sto procent. Z doby svého působení doma i ve světě máme překrásné zážitky a zkušenosti, o které se rádi dělíme na besedách i v článcích regionálního tisku. Máme ale také plány. Chtěli bychom navázat užší kontakt s obdobnými vojenskými kluby ze slovenských Košic, Zvolena a Piešťan, kde někteří z nás působili. Taktéž bychom rádi navštívili Vysoké Tatry, vždyť starosta stejnojmenné obce Ján Mokoš byl kdysi naším velitelem. Všichni členové přejí vedení klubu jen samá dobrá rozhodnutí při volbě aktivit v novém roce, zdraví a pohodu při společných akcích, jimiž důstojně vyplňujeme my, vojáci ve výslužbě, svůj volný čas. „

A report 2/2010

A report 2 /2010

NEMOCNIČNÍ ZÁKLADNA PŘED KŘIŽOVATKOU

45

AKTIVNÍ ZÁLOHA

AKTIVNÍ ZÁLOHA Rtm. v z. Zdeňka Pustayová, třetí zprava

svob. v z. Veronika Svobodová. „Bylo to mé první cvičení, moc se mi tam líbilo. Zjistila jsem ale, že se musím ještě hodně učit. Jsem zařazená na základní funkci střelec, a to mi zatím plně vyhovuje. Velký zážitek ve mně zanechala přeprava vrtulníkem. Letěla jsem poprvé. Cvičení bylo perfektně připravené, klidně bych tam vydržela i déle než jen týden.“ Před každým cvičením se snaží skamarádit zejména s „kanadama“. Mít v pořádku nohy, to je základ. Fyzička je také důležitá, ale tu se snaží udržovat po celý rok. Když má volnou chvilku, jde na kolo, v zimě na běžky, v létě jezdí s partou na vodu nebo se „mučí“ na spiningu.

ŽENY ÚLEVY NEMAJÍ

A report 2 /2010

Text: Jana DECKEROVÁ Foto: autorka a archiv pěší roty AZ při KVV hl. m. Prahy

46

Ženy v Armádě České republiky už dnes nejsou žádnou raritou. Často zastávají i funkce, které byly vždy doménou mužů. Co však může někoho překvapit, je jejich dobrovolná účast v pěších rotách aktivní zálohy (AZ) při krajských vojenských velitelstvích. První ženu v České republice přivítalo Krajské vojenské velitelství hlavní město Praha v roce 2005.

„Do aktivní zálohy jsem se přihlásila poměrně pozdě, skoro v padesáti letech. Kupodivu jsem ale byla první ženou v republice,“ říká rtm. v záloze Zdeňka Pustayová z pěší roty AZ při KVV hl. m. Prahy. „A co mě k tomu vedlo? Jedenáctým rokem pracuji ve Vojenském ústředním archivu v Praze a mou hlavní náplní je práce s dokumenty. Ať jsem tam však přišla kdykoli a kamkoli, každá diskuse nakonec vždy končila vzpomínkami na vojnu. Historky byly zajímavé a někdy i úsměvné. Řekla jsem si, proč se nepřesvědčit na vlastní kůži, zda si mí kolegové zážitky, které jsem jim i trochu záviděla, nevymýšlejí.“

OPIČÍ DRÁHA VYŽADUJE FYZIČKU Po absolvování všech potřebných náležitostí, včetně zdravotní prohlídky v Ústřední vojenské nemocnici v Praze, následoval základní vojenský výcvik ve Vyškově. „Tenkrát byl ještě tříměsíční a byl završen vojenskou přísahou. Začal v září a skončil v listopadu. To víte, že jsem si taky sáhla na dno. Někdy

i ta slzička ukápla, ale nezlomilo mě to. Disciplína, pořadová cvičení, několikakilometrové pochody, čištění výstroje, v šest hodin budíček a tak pořád dokola. Nejtěžší pro mě bylo absolvování ,opičí dráhy‘, tam je nutná fyzička. Snažím se ji proto i během roku udržovat. Jak jen to jde, vyrážím na hory, mojí láskou je turistika,“ svěřuje se Zdeňka Pustayová. Poté, co zvládla základní kurz první pomoci v poli na Fakultě vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové a pak opakovací kurz ve Vyškově, působí dnes ve funkci zdravotníka. „Minulý rok jsme měli týdenní výcvik v Doupově. Procvičili jsme neuvěřitelné množství témat z taktické, tělesné, ale i zdravotní přípravy. Všechno bylo bezvadně připravené a skutečně tam nebylo jedno ,hluché‘ místo. Adrenalinová byla přeprava vrtulníkem Mi-17, kterou zajišťovali piloti z 24. základny dopravního letectva v Praze-Kbelích, a slaňování. Museli jsme překonat příkop po laně, které bylo asi tři metry nad zemí. Chtělo to opravdu odvahu a byla to docela ,makačka‘,“ vzpomíná rtm. v z. Zdeňka Pustayová.

ÚDIV VYSTŘÍDALO NADŠENÍ Ve své jednotce už ale není v ženském zastoupení sama. Řady aktivních záložníků posílila v únoru 2008 Veronika Svobodová, dnes studentka 1. ročníku Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. Její kroky na KVV hl. m. Praha směřovaly už měsíc po jejích osmnáctých narozeninách. „Trochu je to na velitelství překvapilo. Nejdřív to byl údiv, ale ten byl hned vystřídán nadšením,“ vzpomíná svobodnice v záloze Veronika Svobodová. „Od čtrnácti let jsem chodila do skautu. Moc mě to tam bavilo a ráda na tu dobu vzpomínám. Potom pár lidí z oddílu vytvořilo airsoftovou jednotku, takže k zájmu o přírodu přibyla ještě střelba. O armádu jsem se vždy zajímala, ale zároveň jsem chtěla studovat zvolený obor v Praze. Proto jsem vstoupila k aktivním zálohám, kde se mi dostane vojenského výcviku, ale zároveň mohu studovat v civilu.“ Základní, dnes už jen dvouměsíční kurz ve Vyškově absolvovala o prázdninách v roce 2008. To, že je Veronika v aktivní záloze, ví kromě rodiny jen pár nejbližších spolužáků. „Loňské cvičení v Doupově proběhlo naštěstí v září, to jsem ještě neměla školu, takže jsem se nemusela uvolňovat. Zatím se mi daří tyhle dvě aktivity skloubit,“ konstatuje

Svob. v z. Veronika Svobodová

A report 2/2010

Výjimky neexistují

„Minulý rok jsme se na cvičení opravdu nenudili,“ říká podpraporčík. Jiří Jonák, velitel 2. čety AZ. „V plánu jsme toho měli opravdu hodně. Mimo jiné jsme procvičili třeba i chemickou přípravu. Veroniku Svobodovou mám ve své četě. Je nutné dodat, že vůbec nerozlišujeme, jestli se jedná o ženu nebo muže. Prostě je to voják a všichni musejí splnit své úkoly bez jakýchkoli výjimek. Mohu ale o ní prozradit, že je velký dříč a do jednotky hned zapadla. Musí doplnit ještě mezírky ve vědomostech, ale věřím, že brzy bude plnohodnotným příslušníkem AZ.“ „

47

ZDRAVOTNICTVÍ

ZDRAVOTNICTVÍ

Onemocnění srdce a cév je u nás stále nejčastější příčinou úmrtí. Pokud srdce začne stávkovat a bije příliš pomalu, kardiakovi hrozí smrt. Nemocným lidem proto už přes padesát let nabízí pomoc kardiostimulátor.

A report 2 /2010

SRDCE hlídané na dálku

48

Začátkem ledna voperovali lékaři v pražské Ústřední vojenské nemocnici (ÚVN) prvním dvěma pacientům v republice nový typ Evia, který, oproti těm starším, v případě změny srdečního rytmu zašle lékaři okamžitě zprávu o tom, že srdce nepracuje tak, jak má. „Kardiostimulátor je plochá krabička o rozměru asi pět krát čtyři centimetry a váze 25 gramů, kterou při operaci vložíme pod kůži u prsního svalu pod klíční kost a spojíme elektrodami, jež zavedeme žilním systémem podklíčkovou žílou do pravé srdeční komory a pravé síně. V případě závažného poklesu srdeční frekvence dokáže přístroj velikosti dětské dlaně obnovit adekvátní rytmus srdce,“ říká Libor Kameník, vedoucí kardiostimulačního centra kardiologického oddělení I. interní kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a ÚVN. „Jen za minulý rok jsme provedli 236 implantací kardiostimulátorů, z toho 224 pacientů dostalo svůj první přístroj a u 12 šlo o výměnu. Doposud však všichni museli docházet na pravidelné plánované kontroly.“ Ty jsou náročné nejen na čas pacienta a lékaře, ale i namáhavé zejména

to, že informace z přístroje se přenášejí prostřednictvím mobilní síťové technologie a internetu přímo do servisního kardiostimulačního centra firmy, takže je máme k dispozici čtyřiadvacet hodin. V případě, že něco není v pořádku, jsme ihned informováni sms zprávou, faxem nebo e-mailem, podle toho, jakou možnost výrobci uvedeme. Lékař pak klikne z kteréhokoli počítače kdekoli na světě na zabezpečenou internetovou stránku, zadá v hlavním menu identifikační údaje pacienta a sériové číslo implantovaného přístroje. Tím se ,přenese‘ přímo do pacientova srdce a získá informace nejen o jeho základních adních funkčních parameetrech, ale může sledovat i aktuální stav baterie nebo elektrod. Pokud vyhodnotí situaci jako vážnou, telefonicky ho kontaktuje s žádostí,

Pacient

Plk. Štefan Brunclík, ředitel ÚVN Praha, a Libor Kameník, vedoucí kardiostimulačního centra

pro starší nemocné, dojíždějící často i z velké dálky. Pacienti, jimž byl inovovaný kardiostimulátor implantován, jsou pětapadesátiletá žena a sedmdesátiletý muž. Mají tu výhodu, že jejich srdce kontroluje lékař na dálku, a nemusejí tudíž absolvovat ambulantní vyšetření v nemocnici. Pro oba je to už jejich druhý kardiostimulátor.

KOMFORT PRO PACIENTA Zdokonalený přístroj s poetickým jménem Evia, jehož výrobcem je firma Biotronik, nabízí kromě menší velikosti a vyšší doby životnosti baterie i bezdrátový systém Home Monitoring, který kontrolu on-line umožňuje. „Znamená

Cardio Messenger

aby se dostavil na kontrolu. Pacient má jedinou povinnost – přístroj (Cardio Messenger), přes který probíhá odesílání informací, musí mít neustále u sebe. Je velký jako mobilní telefon, je přenosný a vyžaduje pravidelné dobíjení, obvykle v noci,“ vysvětluje Libor Kameník. Skoro se nabízí možnost, že by srdce nemocného člověka mohlo být „seřizováno“ na dálku. To však lékař vůbec nepřipouští. „Lékařská etika to nedovoluje, i když i to už moderní technické zázraky umějí. Podobné scény patří spíše do říše sci-fi filmů. Pacient musí o jakémkoli zásahu ve svém organismu vědět. Osobní kontakt lékaře s nemocným nepřestane mít svůj zásadní význam.“ Doba životnosti nového přístroje se oproti dosud implantovaným typům zvýšila zhruba o polovinu. U těch běžných je to asi sedm let, Evia vydrží

Přenos mobilní sítí

podle výrobce v těle pacienta v případě správně umístěných elektrod deset až patnáct. Pokud u kardiostimulátoru vyprší doba životnosti baterie, je nutné přístroj nahradit. „Reimplantace stimulátoru, tedy výměna nového za starý, není nijak složitá operace. Ty dnešní trvaly přibližně jen půl hodiny,“ dodává Libor Kameník, který oba zákroky provedl. „Při častějších výměnách vzniká velké riziko infekcí, které se mohou dostat do operační rány. Proto delší životnost baterie v přístroji umožňuje interval mezi výměnou značně prodloužit. Tím se stává pro pacienta i bezpečnější.“

POJIŠŤOVNY HOME MONITORING NEHRADÍ Nový typ kardiostimulátoru je vhodný pro ty, kteří mají potíže zejména

BIOTRONIC Service Center

Přehled dat

s přítomností síňových tachyarytmií nebo s trvalou přítomností bradyarytmie. Mezi kritéria výběru patří i dobrý biologický stav pacienta a předpokládaná dlouhá doba života. Aplikovat se může i těm, u nichž se zvažuje tzv. antikoagulační terapie, což je léčba, při které se snižuje krevní srážlivost. Cena nejnovějšího stimulátoru Evia se pohybuje kolem 135 tisíc korun. „České zdravotní pojišťovny hradí přístroj i jeho voperování,“ upřesňuje Libor Kameník. „Jediné, co zatím neproplácejí, je zmiňovaný Home Monitoring. Ten zatím plně hradí firma Biotronik. Pacienta proto tato moderní metoda finančně nijak nezatíží. V Německu však už odborníci na základě vyhodnocení dat o výhodnosti dálkového sledování prosadili, že tamní zdravotní pojišťovny telemonitoring hradí.“ „

A report 2/2010

Text: Jana DECKEROVÁ Foto: autorka a Iva RUSKOVSKÁ

49

ZDRAVOTNICTVÍ

ZDRAVOTNICTVÍ u vybraných vojenských útvarů a zařízení. „Posloupnost očkování proti pandemické chřipce typu A (H1N1) je stanovena podle priorit plnění úkolů Armády ČR na osm dílčích podskupin,“ vysvětluje plk. Navrátil a upřesňuje jejich řazení. „Záchranné roty, zdravotnická a veterinární služba, posílení integrovaného záchranného systému, vyčleněné

A report 2 /2010

Text: Pavel LANG Foto: Jan KOUBA

50

Ochrana lidského zdraví a zabránění vzniku a šíření infekčního onemocnění pandemického virového kmene chřipky Pandemic A (H1N1) 2009, to je cíl očkování vojáků a zaměstnanců vybraných útvarů a zařízení Ministerstva obrany a Armády České republiky.

Původní záměr povinné vakcinace pandemickou očkovací látkou Pandemrix doznal v resortu obrany změn. Vláda ČR se usnesla, že zahájení povinného očkování u osob zařazených v subjektech poskytujících nezbytné služby důležité pro zajištění chodu státu, bude provedeno v závislosti na vývoji epidemiologické situace ve státě. „Podle výsledků aktivního vyhledávání respiračního onemocnění v ČR, které monitoruje Národní referenční laboratoř pro chřipku Státního zdravotnického ústavu Praha, vydá hlavní hygienik České republiky na základě tohoto posouzení pokyn k povinnému očkování,“ říká hlavní hygienik Ministerstva obrany plukovník Petr Navrátil. Poté vojenská zdravotnická zařízení provedou toto mimořádné opatření

jednotky určené k nasazení v operacích a v pohotovosti k nasazení v roce 2010, letecká záchranná služba a služba pátrání a záchrany (SAR), integrovaný systém protivzdušné obrany Severoatlantické aliance NATINADS, krizový štáb MO a GŠ AČR, národní posilový systém protivzdušné obrany. Zmíněným nařízením tak dochází ke snížení počtu očkovaných vojáků na 7 990. Tento počet je minimální a je nezbytné ho dodržet pro proočkování alespoň osmdesáti procent očkovaných profesionálů a občanských zaměstnanců dotčených útvarů a zařízení Ministerstva obrany a Generálního štábu Armády ČR.“ V této souvislosti je třeba říct, že očkování příslušníků jednotek určených k nasazení v zahraničních operacích a v pohotovosti k nasazení v letošním roce, jakož i v současné době působících v misích, probíhá dále bez přerušení a je povinné. „Očkování u těchto jednotek nebylo pozastaveno a pokračuje dál. Podle § 69 odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví mají osoby a vojenská zdravotnická zařízení povinnost se tomuto mimořádnému opatření podřídit,“ konstatuje plk. Navrátil a zmiňuje, že v případě zájmu o očkování mimo určené osoby z vybraných útvarů a zařízení MO a AČR je možné očkovat i další

vojáky a civilní zaměstnance, a to pro zlepšení kolektivní odolnosti vůči pandemické chřipce. „Očkování, jakožto profylaxe, je jednou z nejúčinnějších reakcí v oblasti veřejného zdraví zmírňující dopad pandemie. Efektivní kolektivní ochrana proti chřipkovému onemocnění umožní udržet vybraným vojenským jednotkám bojeschopnost a resortním zařízením požadované profesní aktivity,“ dodává hlavní hygienik MO.

u nemalé části resortní veřejnosti řada otázek souvisejících s účinností a vedlejšími účinky používaných vakcín. „Vakcíny proti chřipce se používají bezmála sedmdesát let a jejich bezpečnost je ve všech věkových skupinách dostatečně prokázána. Evropská komise schválila tři vakcíny proti pandemické chřipce, a to na základě kladného vědeckého stanoviska vydaného Výborem pro humánní léčivé přípravky Evropské lékové agentury,“ uklidňuje Petr Navrátil. „

A report 2/2010

(NE)POVINNÁ (NE) injekce

Na takzvanou prasečí chřipku zemřelo do konce letošního ledna v Česku pětadevadesát lidí a potvrzeno bylo bezmála dva tisíce čtyři sta nákaz. Podle informací ze sdělovacích prostředků je však ve skutečnosti nakažených mnohem víc, protože tento vir je v populaci dominantní. Sezonní chřipka se vyskytuje jen minimálně a vyšetřují se jen komplikované případy. „V případech úmrtí na pandemickou chřipku typu A (H1N1) se nejednalo pouze o osoby oslabené,“ dokládá plk. Navrátil. V souvislosti s očkováním proti pandemické chřipce vyvstává

51

Že se dá sehrát šachová partie na dálku, korespondenčně, je dostatečně známo. Svazu vojáků v záloze ČR se však takto podařilo na sklonku uplynulého roku sehrát zajímavou střeleckou (!) soutěž. Ke 40. výročí vzniku sportovní organizace záložních vojáků se na deseti střelnicích po celé České republice sešlo celkem 320 střelců, kteří se utkali ve stejné disciplíně – mířená střelba z velkorážní pistole 5 + 30 ran. Výsledky se, kromě vyhlášení nejlepších na každé střelnici, posílaly do centra ke zpracování celosvazové výsledkové listiny. A ta byla velice zajímavá. Svazovým vítězem se stal Stanislav Voříšek z Klubu vojáků v záloze (KVZ) Králův Dvůr výkonem 298 bodů. Druhý byl Petr Kališ z KVZ Týn nad Vltavou se ziskem 297 bodů a třetí místo obsadil se stejným nástřelem Pavel Vlk z KVZ SČS Louny. Shodný bodový zisk měli i střelci na čtvrtém a pátém místě! Kromě těchto borců nastříleli limit mistrovské třídy 287 bodů ještě 64 soutěžící a dalších 126 střelců podalo výkon na I. výkonnostní třídu. Je vidět, že „záložky“ ještě umějí... Text a foto: Svatopluk SENEVIČ

A report 2 /2010

Letos uplyne 70 let od chvíle, kdy byl během 2. světové války ve Velké Británii pověřen výcvikem prvních čs. výsadkářů mjr. Karel Paleček. Posláním parašutistů bylo plnění zpravodajských, organizátorských, kurýrních, spojovacích i diverzních úkolů v okupované vlasti, ale i ve Francii, Itálii a Jugoslávii. První výsadky na našem území, a to jak

52

KNIŽNÍ TIPY

V závěru loňského roku prošla během několika týdnů budova karlínské Invalidovny, ve které sídlí Vojenský ústřední archiv, zásadní proměnou. Došlo k opravě čelní fasády a střechy, obměně oken, na poškozené omítce byla provedena i celá řada štukatérských aplikací. Celkově se jednalo o rozsah prací v objemu dvaceti milionů korun. Opravu objektu zabezpečovala v součinnosti s pracovníky památkové péče Magistrátu hlavního města Praha a Národního památkového ústavu Vojenská ubytovací a stavební správa Praha. Invalidovna byla poničena během povodní v roce 2002. Zmíněné základní udržovací práce nařídil realizovat odbor kulturní a památkové péče Magistrátu hlavního města Prahy. Bez ohledu na to, že resort Ministerstva obrany ČR nemá o objekt zájem. Vojenský ústřední archiv by se v roce 2014 měl stěhovat do areálu bývalého vojenského gymnázia v Praze-Ruzyni. Text a foto: Vladimír MAREK

z britských ostrovů, tak i z území tehdejšího Sovětského svazu, se uskutečnily už v roce 1941. Tyto a mnoho jiných zajímavostí z historie i současnosti výsadkového vojska a vzdušných průzkumných jednotek naší armády přináší kniha Jiřího Bílka „Ve vzduchu, na zemi i ve vodě“, kterou vydalo Prezentační a informační centrum MO. „Kniha přibližuje život mnoha generací výsadkářů,“ prohlásil při jejím křtu koncem ledna ve VHÚ Praha-Žižkov ředitel Vojenského zpravodajství genpor. Ondrej Páleník. „Je dobře, že přispívá k tomu, aby se současné generaci připomnělo, že máme bohatou historii, tradici, že máme na čem stavět.“ Kniha bude k dispozici ve všech posádkových knihovnách. Text: Jaroslav PAJER, foto: Radko JANATA Na snímku zprava: genpor. Ondrej Páleník, ředitel VZ, autor publikace Jiří Bílek, Karel Lukeš, ředitel PIC MO, a plk. Aleš Knížek, ředitel VHÚ

HRDINOVÉ A HRDINKY LETECTVÍ

SLAVNÍ VOJEVŮDCI A JEJICH TAŽENÍ

Bernard Marck

Jeremy Black (editor)

„,Blázni otvírají dveře, moudří jimi procházejí.‘ Tento výrok se objevil v 19. století v souvislosti s Henrym Dunantem, zakladatelem Červeného kříže a dobrodincem dlouho označovaným za utopistu. Přiléhavě však vystihuje povahu všech průkopníků, kteří v té či oné oblasti – lékařství, vědě či objevování neznámých území – rozhodli dát v sázku svou pověst, a někdy i život, aby posunuli hranice světa a otevřeli jej dalšímu pokroku. Lze ho tedy bez obav vztáhnout i na dobyvatele nebes, ony muže a ženy s železnou vůlí a odvahou, jejichž nejúžasnější dobrodružství přináší tato kniha.“ To jsou úvodní věty z předmluvy k publikaci „Hrdinové a hrdinky letectví“, jejímž autorem je historik letectví, novinář a někdejší dopisovatel britského časopisu Flight International ve Francii Bernard Marck. Podařilo se mu sestavit velkolepý soubor portrétů nejvýznamnějších letců, kteří se nebáli překonávat dosavadní rekordy a posouvat tak vpřed vývoj aviatky. V letecké síni slávy mají své místo i hrdinky, které se objevují již od počátků letectví, bohužel však často zůstávají neznámé, přehlížené, na okraji dějin jen proto, že jsou ženami. Přesto prokázaly stejnou odvahu a houževnatost jako mužská elita, dokázaly překonat omezení, jež jim zakazovala i přístup ke vzdělání. Bernard Marck ve své knize nezapomněl připomenout ani mechaniky, muže ve stínu, bez nichž se letadlo ani letec neobejdou. I tito lidé v široké míře přispěli k uskutečnění onoho lidského snu o překonání zemské tíže. Letectví dosáhlo vysokého stupně dokonalosti v tak krátké době proto, že podstoupilo nejrůznější rizika, prošlo obdobím tápání a pokusů, jež barvitě líčí příběhy v této knize. Autor věnuje pozornost též obecnějším kapitolám dějin letectví: jeho počátkům v 19. století, úloze letadel za první světové války či vývoji létání v meziváezivázivá lečném Německu. Kniha K má zajímavé, netradiční d diční zpracování. Vydavatelství Mladá d dá fronta, vázaná s přebaa-lem, 56 rozkládacích kapitol, říjen 2009

„Vzpomeňte si na váš první boj, ve kterém jste – malí proti velkým, málo proti mnoha, beze zbraní proti ozbrojeným – statečně bojovali. A proto důvěřujte v Boha a buďte připraveni!“ Citátem samotného Jana Žižky začíná kapitola věnovaná českému vojevůdci, který neprohrál žádnou bitvu, v knize „Slavní vojevůdci a jejich tažení“. I on totiž figuruje ve velkolepém přehledu osudů a kariér světově nejproslulejších velitelů na pevnině, na moři i ve vzduchu. Stateční velitelé vojsk ovlivňují běh dějin a poutají pozornost svých současníků i budoucích generací. Jména jako Alexandr Veliký, Hannibal, Caesar, Čingischán, Vilém Dobyvatel či Napoleon mají dodnes zvuk. Tito i další mužové prostřednictvím svých tažení přispěli k utváření našeho světa. Unikátní projekt se skutečně globálním záběrem – od Číny přes Indii po Afriku a od Evropy po Severní a Jižní Ameriku – je jedinečným přehledem 2 500 let historie válčení doplněným zasvěceným výkladem o změnách povahy války, taktiky a strategie a o různých způsobech velení. Podrobně se věnuje více než stovce nejdůležitějších vojenských vůdců, zatímco závěrečný abecední přehled zvyšuje celkový počet významných postav vojenské historie i s jejich stručnými životopisy na úctyhodných dvě stě padesát. Kniha je rozdělena do čtyř částí. První zahrnuje vojevůdce starověkého světa, druhá představuje bojovníky středověkého světa. Ve třetí části se čtenář seznámí s dobou říší a revolucí a jejími významnými vojenskými postavami. Závěrečný oddíl je věnován vojevůdcům novověku. Prostřednictvím poutavého výkladu předních světových odborníků kniha odkrývá podstatu toho, co vlastně dělá „slavného vojevůdce“. Bohatý obrazový doprovod (545 ilustrací, z toho 440 barevných) tvoří dobové portréty a fotografie, vyobrazení bitevních ný scén, scé ukázky zbraní a uniforem a více než sto dvacet speciálně pro pr tuto publikaci vytvořených barevných map tažení, bitevních níc plánů a třírozměrných rekonstrukcí bitev. Vydavatelství Mladá fronta, vázaná s přebalem, 304 stran, 2009

Stranu připravila: Vlasta KOHOUTOVÁ

A report 2/2010

KALEIDOSKOP

53

PUBLIKACE

PUBLIKACE

A report 2 /2010

54

Úvodní článek je věnován světové osobnosti číslo jedna, Baracku Obamovi. Vzbudil velká očekávání a zlepšil pohled světové veřejnosti na USA. Výčet bezpečnostních problémů, jimiž je nucen se zabývat, je nemalý: Afghánistán, Irák, izraelsko-palestinský konflikt, boj proti terorismu, jaderné odzbrojení, protiraketová obrana, energetická bezpečnost, globální klima. Obamova témata souzní se světovými. Podobné priority v bezpečnostní politice má i Severoatlantická aliance: Afghánistán – zabránit tomu, aby se znovu stal „hlavní centrálou mezinárodního terorismu“, vztahy s Ruskem – dosáhnout strategického partnerství. S těmito otázkami nás seznamuje velice obsažný článek Antonína Raška „Obamův první rok v Bílém domě“. V rámci 60. výročí vzniku NATO se v dubnu 2009 uskutečnilo slavnostní zasedání hlav států a vlád ve Štrasburku a Kehlu. Jedním z projednávaných bodů byla transformace NATO a zahájení procesu přípravy nové alianční strategické koncepce. Z přijaté deklarace

VOJENSKÉ ROZHLEDY Czech Military Review

Y

Časopis Vojenské rozhledy je teoretickým časopisem pro vojensko-politické, koncepční a strategicko-operační otázky. Slouží nejen vědecké obci a pracovníkům vrcholového řízení v Armádě ČR, ale také k rozšiřování odborných znalostí vojáků a k řešení aktuálních problémů armády. Jeho první číslo roku 2010 vyšlo koncem ledna.

2010 / 1

Text: Jaroslav FURMÁNEK

2010 autor Miroslav Tůma v článku „Příprava nové strategické koncepce NATO“ dovozuje možnou podobu této koncepce, jež bude nepochybně ovlivněna bezpečnostní politikou Baracka Obamy. Za globální hrozby jsou považovány šíření zbraní hromadného ničení a prostředků jejich přepravy, útoky na počítačová zařízení, energetická bezpečnost, klimatické změny a nestabilita některých států. Deklarace také hovoří o plánovaném zlepšení alianční způsobilosti řešit bezpečnostní výzvy, o potřebě spravedlivého sdílení rizik a odpovědností a o nutnosti zpružnění a rozmístitelnosti aliančních kapacit

1 k rychlejší a efektivnější reakci na nově vznikající krize. Mezi čistě vojenskoteoretické práce patří studie Tomáše Kučery „,Mlha války‘ v dílech klasiků: Clausewitz a Tolstoj“ s podtitulem Problematika nejistoty a náhody ve válce. Autor se vlastně vrací k odvěkému tématu – vztah náhody a plánování vojenských operací. Jakou úlohu zde otevírají moderní vojenské technologie, jejichž rozvoj je spojen tzv. revolucí ve vojenských záležitostech (RMA)? Někteří zastánci RMA tvrdí, že nové technologie pomohou rozptýlit „mlhu války“ a umožní mocnostem, které tuto revoluci podniknou, ovládnout

a místní náboženské komunity virtů a později i wahhábistů, které byly zvláště v meziválečném období velmi intenzivní. Zájemcům o tuto otázku článek přináší spousty nových údajů a fakt. Jako vždy je velmi kritická studie pplk. Bohuslava Pernici „Realizace české obranné/vojenské politiky: malá stabilita vládnutí a nevhodný manažerský koncept“, kterou tentokrát napsal se spoluautorem pplk. Pavlem Balvínem. Soustřeďují se v ní na transformaci odvětví obrany a ozbrojených sil a způsobem jejího provádění. Účinná realizace obranné/vojenské politiky se podle autorů příspěvku v České republice dlouhodobě potýká se dvěma problémy: malou stabilitou vládnutí, která oslabuje postavení ministra obrany vůči ozbrojeným silám, a nevhodným konceptem řízení zdrojů, který podporuje krátkodobé cíle činnosti ozbrojených sil na úkor dlouhodobého rozvoje. Bez stability vládnutí je obtížné dělat transformaci ozbrojených sil. Článek je doprovázen řadou grafů týkajících se mj. vojenských výdajů a státního rozpočtu. Je třeba zvlášť upozornit

na tabulku s tzv. hlavními aktéry obranné/vojenské politiky, podávající přehled jednotlivých ministrů obrany ČSFR i ČR, náčelníků Generálního štábu ČSA/AČR, v návaznosti na jejich funkční období a rozpočtové cykly. Existuje velké množství hrdinů, kteří by měli být stále připomínáni. Jim je ve Vojenských rozhledech věnována rubrika Personálie. V tomto čísle je to článek Petra Majera „Generálmajor ve výslužbě Miroslav Kácha, válečný veterán, politický vězeň“. Za války pracoval v odboji, začátkem roku 1948 se stal členem skupiny důstojníků a vojenských akademiků vedených zástupcem velitele Vojenské akademie v Hranicích plukovníkem Alexandrem Kordou. Skupina vyvíjela zpravodajskou činnost a snažila se vybudovat obdobnou organizaci jako Obrana národa v době druhé světové války, za což byl v září 1949 Miroslav Kácha odsouzen k doživotnímu těžkému žaláři. Dnes je nositelem Řádu bílého lva III. třídy vojenské skupiny. I když je narozen v roce 1923, stále aktivně pracuje v Konfederaci politických vězňů. „

Petr Zelinka – Prediktivní metodologie ve zpravodajských službách David Řehák – Katalog rizik: softwarový nástroj pro podporu řízení rizik v resortu obrany Pplk. Bohuslav Pernica – Teorie lidského kapitálu a problém automatické optimalizace personálních nákladů v ozbrojených silách Jaroslav Kulíšek – Válečná hra Plk. gšt. Ján Spišák – Combined Joint Exercise (CJEX) 09 „COMBINED DESTINY“ – poznatky a zkušenosti Pplk. Petr Ryp – Informační proces jako součást systému velení a řízení, část 2 Antonín Konrád – Realita současné služební tělesné výchovy – quo vadis po druhé (ke koncepci a východiskům služební tělesné výchovy v resortu obrany ČR) Hana Vlachová – Zvířata a terorismus Jaroslav Zelený, Jan Mazal, pplk. Lubomír Kroupa – Použití sil a prostředků ženijního vojska AČR v nebojových operacích Pavlína Vasická, Aleš Komár – Výzkum moderní technologie malé pekárny Stanislava Jonáková, Oldřich Kříž, Mária Šikolová – Inovace jazykového programu na Univerzitě obrany Jana Tomšů, Eva Staňková – Mezinárodní odborná fóra zaměřená na terminologii a vzdělávání v armádě Nataša Ballová – Výzkum „Armáda a veřejnost“ (trendová pozorování)

A report 2/2010

Vyšly Vojenské rozhledy

bojiště jako šachovou partii, v níž všechny nepřátelské figury jsou na velitelské „šachovnici“ viditelné a zranitelné a vlastní figury jsou viditelné a ovladatelné. Jsou zde uváděny pojmy jako lineární teorie války, nelineární pojetí války, válka v mlze ap. Určitou návaznost na tento příspěvek má článek Vladimíra Vaďury „Politická ekonomie konfliktu – nový směr výzkumu vnitrostátních konfliktů?“. Podle autora dnes přestává platit Clausewitzův klasický model války. Konflikty mezi armádami různých států byly vystřídány konflikty vnitrostátními. Hlavním cílem již není zvítězit, ale konflikt z ekonomických důvodů co nejdéle prodlužovat. Jde o otázku financování různých skupin, usilujících s použitím teroristických či vojenských metod udržet nebo převzít moc v zemi. Konečným cílem těchto konfliktů je ovládnutí zdrojů nerostných surovin. Téma se v odborné literatuře objevilo až v polovině 90. let minulého století. Do té doby bylo nerostné bohatství pokládáno za významný podpůrný faktor, ne však za samotnou příčinu a motiv jednání povstaleckých skupin. V zemích jako Angola, Sierra Leone či Libérie se příjem z nerostných surovin (diamanty, ropa) stal nejen prostředkem financování nestátního povstaleckého boje, ale jeho vlastním důvodem. Kontrola území získala spíše ekonomické, nikoli pouze vojenskopolitické konotace. Válka se stala vysoce racionálním podnikem, v němž určité frakce získávají přístup k netušenému bohatství. Velký informační obsah má příspěvek Martina Janků „Kriminalizace a náboženská radikalizace v Čečensku jako dva hlavní trendy vývoje po roce 1996 a jejich vliv na dimenzi terorismu v pozdějším konfliktu“. Po rozpadu Sovětského svazu se rozpoutala vlna etnoregionálních hnutí usilujících o vytvoření vlastního státu. Jedním z těchto regionů je i Čečensko. Zde byla po ruské invazi a první čečenské válce v letech 1994–1996 a po druhé ruské invazi v roce 1999 ukončena faktická čečenská nezávislost. K samotnému průběhu zdejších separatistických snah se váže problém terorismu, zvláště v meziválečném období. Vše se odehrává v dimenzích aktivit místního organizovaného zločinu, četnosti únosů a vydírání, projevů náboženského terorismu jak vůči domácí, relativně sekulární vládě, tak partikulárně vůči ruské administrativě. Článek se zabývá právě činností a případnými vazbami nestátních aktérů zejména na organizovaný zločin

55

SPORT

RUBRIKA

VE VANCOUVERU to vypuklo Text: Jana DECKEROVÁ Foto: Ivana ROHÁČKOVÁ

V kanadském Vancouveru vzplál 12. února oheň XXI. zimních olympijských her. Za oceán odletělo 92 českých olympioniků, z toho 35 je z Armádního sportovního centra (ASC) DUKLA. Na devíti sportovištích ve Vancouveru a Whistleru v celkem 15 sportech a disciplínách měří své síly na ledu a sněhu 5 500 závodníků z 85 zemí světa. Ve hře jsou 302 sady medailí a ti nejlepší se při vyhlašovacím ceremoniálu pořádně „prohnou“. Medaile jsou nejtěžší v celé olympijské historii − váží mezi 500 a 576 gramy. „Armádní sportovci jsou připraveni vydat ze sebe maximum. Mají skvělou formu a mohli by zasáhnout do bojů o medaile,“ říká plukovník Jaroslav Priščák, ředitel ASC DUKLA. „Dukláci zatím získali na ZOH celkem 18 medailí. Olympijskými vítězi se stali Aleš Valenta v roce 2002 v Salt Lake City a Kateřina Neumannová v Turíně 2006, ta má

Skoky na lyžích (12.–13. 2. a 19.–22. 2.)

Jakub Janda, Lukáš Hlava, Antonín Hájek, Martin Cikl

Saně (13.–17. 2.)

Ondřej Hyman, Jakub Hyman, Luboš Jíra, Matěj Kvíčala

Alpské lyžování (13.–27. 2.)

Ondřej Bank, Filip Trejbal, Kryštof Krutl

Rychlobruslení (13.–27. 2.)

Martina Sáblíková, Karolína Erbanová

Akrobatické lyžování, jízda v boulích (13.–14. 2.)

Lukáš Vaculík, Nikola Sudová, Šárka Sudová, Tereza Vaculíková

Severská kombinace (14., 23. a 25. 2)

Tomáš Slavík, Pavel Churavý, Miroslav Dvořák, Aleš Vodseďálek, cestující náhradník Petr Kutal

Snowboarding (15.–16. 2. a 26.–27. 2.)

Michal Novotný, David Bakeš, Zuzana Doležalová, Šárka Pančochová

Běh na lyžích (15.–28. 2.)

Kamila Rajdlová, rtm. Jiří Magál, Martin Jakš, Martin Koukal, rtm. Dušan Kožíšek, rtm. Milan Šperl, Aleš Razým

Boby (20.–27. 2)

Ivo Danilevič, Jan Stokláska

Skikros (21.–22. 2.)

Zdeněk Šafář

z olympiád celkem šest medailí. Ve sportu však platí dvojnásob, že buď vás národ miluje, nebo zcela zatratí. Proto všem našim reprezentantům, nejen těm

armádním, přeji šťastný start i kousek toho potřebného štěstí. Na závěrečné hodnocení si budeme muset ještě pár dnů počkat.“ „

Hervis ½maraton Praha a Volkswagen maraton Praha

2. ROČNÍK BĚŽECKÝCH ZÁVODŮ PRO SAMOSTATNOU KATEGORII „ZÁCHRANNÝCH A BEZPEČNOSTNÍCH SLOŽEK“ Řeeditel organizačního Ředitel org týmu závodu „Hervis ½maraton Praha a Volkswagen Maraton Praha“ Carlo nabízí příslušníkům AČR a dalších složek IZS možnost účasti vytrvalostních Ca arlo Capalbo Capa běžců mezinárodním závodě v samostatné kategorii „záchranných bě ěžců na významném v složek“ (KZBS). a bezpečnostních bezpečn b Jako své úcty a poděkování příslušníkům armády a dalším členům IZS za práci Ja ako vyjádření vyjád měřítku i ve prospěch občanů ČR nabízí zvýhodněné 50% startovné. Vedle v mezinárodním mezinár m toho organizátor věnuje finanční částku do nadačních fondů, které se starají o rodiny těch, to oho orga výkonu povolání těžce zranili anebo zemřeli. jižž se při vý

Pořadaatel: Pořadatel: OdTVaZVSl OdT TVaZVS SRDS-OS MO Organizátor: Organi zátor: PIM,, Pragu Prague International Marathon, PIM spol.l. s r. o. spol Termín:: Termín 2010 (½maraton) 27. březen b květen 9. kv věten 22010 (maraton) Start a cíl: Praha, Staroměstské náměstí Prah ha, Star Účastníci: Účastn íci: jednotlivci jedn notlivci (muži i ženy) a čtyřčlenné (včetně smíšených) týmyy (včet Individuální Indiv viduáln účastník absolvuje celou trať a bude hodnocen v celkovém pořadí dí rámci KZBS. Tým absolvuje stejnou i v rá ámci KZ štafetovým způsobem a bude trať štafet rovněž hodnocen jak v celkovém pořadí,í, rovn něž hod KZBS. tak v KZBS Startovné ½maratonu: Startov vné ½m jednotlivec jedn notlivec 400 Kč, tým 2 750 Kč Startovné maratonu: Startov vné ma jednotlivec 500 Kč, tým 3 000 Kč

56

Kontaktní osoba za resort obrany: pplk. Miroslav Jebavý, 218 661, 724 692 779 Rychlobruslařky Karolína Erbanová a Martina Sáblíková

Sáňkaři Matěj Kvíčala, Luboš Jíra, Ondřej a Jakub Hymanovi

A report 2/2010

A report 2 /2010

Přihlášky zasílejte na e-mail [email protected] do: 7. března 2010 na ½maraton 2. dubna 2010 na maraton V přihlášce uveďte hodnost, jméno a příjmení, datum narození, adresu včetně ně PSČ a rovněž mobil, e-mail a případně atletický klub, pokud jste členem. Dosažené né běžecké b časy vám budou zasílány on-line na mobil a e-mail. Přihlášení po 7. březnu 2010, resp. 2. dubnu 2010 ztrácejí nárok na 50% startovné!!! ovn né!!! Více informací na www.pim.cz

57

I.

Í PROG KONDIýN

ANAEROBNÍ (POSILOV ACÍ) TRÉ NINK TRÉNINK Cvik A 1.u);Pro Opakování tismČrné ext trup lstvo kolem enz

RAM

e v kleþe (obr. (sva vý skelet 1) 12 - 15 - zpevnit oso ílení svalstva; 2. Stahov pos ání kladky - celkové podkožního tuku; pĜed hlavu tréninku. (obr.5) - odstranČní anizmus na další fáze 3. 12 - 15 o tníh Leh org it vlas -sed rav že bez fixace - pĜip m zátČ nohou (obr.8) ) s využití bní aero 12 - 15 trénink (an k. 4. Veslov - posilovací acích strojĤ a þine ání (obr.6) že : tČla, posilov Druh zátČ ink. 12 - 15 ní trén5. Rotace tru bnČ - anaerob s; v sedČ s týdnČ aero 30 pu tyþí (obr.12) oþívat do že : - 4 x odp y zátČ cvik nce 12 - 15 n. /mi - mezi eps Frekve 6. Bic ový tepĤ zdvih v sed trénink – 125 (obr. 3) Č na lavici - TF = 105 - anaerobní ink cviþení : trén - aerobní Intenzita 12 - 15 7.

Cíl :

že :

- 60 min

8.

ky :

Šikmé zkraco vaþky (obr.10) Spinální cvik y (obr.14)

12 - 15

(ob r. 1

ov

4)

íc

ée

ac

Č rn sm

sil

oti

Po vik

nz

y

xte ev

þ kle e

án

1)

ív

r. (ob

ov

ky

zákonitostí člověka nebo z teorie sportovního tréninku, je pro vojáky vhodné využít odborných i praktických znalostí kvalifikovaných tělovýchovných pracovníků Armády ČR, kteří jim na základě jejich požadavků „ušijí“ program přímo na tělo. Než budeme moci držet svůj kondiční program v ruce, musíme tomu, kdo ho tvoří, sdělit informace, na základě kterých ho vypracuje. Nicméně pro ty, kteří si troufnou touto problematikou zabývat sami, uvádíme konkrétní příklad, jak postupovat při tvorbě individuálního kondičního programu.

A report 2 /2010

KROK 1. Stanovení cíle

58

Zjednodušeně řečeno, je to souhrn všech aktivit směřujících k rozvoji a udržení fyzické zdatnosti a k upevňování zdraví. Tato poněkud encyklopedická definice v sobě skrývá všechny aktivity, vedoucí k dosažení požadovaného cíle v oblasti kondice. Zahrnuje jednak samotný trénink, ale také například systém a způsob stravování nebo regenerace. Pokud chceme zajistit účinnost a efektivitu celého systému, musíme vzít

v úvahu takové faktory, jakými jsou délka tréninku, jeho druh a četnost v týdenním cyklu, délka a způsob regenerace, zařazení vhodné stravy a její správné načasování. Vzhledem k tomu, že je nutné při vytváření kondičních programů vycházet, mimo jiné, i z fyziologických

Cíle programu mohou být různé. Od rozvoje obecné vytrvalosti či síly, snižování či zvyšování tělesné hmotnosti přes kompenzaci svalových disbalancí a odstraňování zdravotních obtíží až třeba po prostou přípravu na výroční přezkoušení. Stanovený záměr nebo záměry jsou rozhodující pro určení dalších parametrů programu. Jiné budou pro ženu, jejímž cílem je snížení hmotnosti, a jiné pro muže, jenž usiluje o zvýšení objemu svalové hmoty.

h v sedČ s jedn oruþkou

stláþení klad

(obr. 3)

Tricepsové

kladky

(obr. 4)

Stahování

(obr. 5)

Veslování

vádČ i vic no v sedČ na lavici)

a la

(obr. 6)

en

Kondiční program

Bicepsový zdvi

lež

) r.2 (ob 4

2

Pr

až

5

3

1

Upažování v stoji (pro

. 15 )

Spinální cvik y (obr.14)

Up

8.

Po odcviþen 12 - 15 í jednoho cvik u ihned pĜejí Po odcviþen t na procviþo í všech cvik vání cviku Ĥ programu Podle tréno dalšího (do zaĜadit 90 – vanosti zopa cca 30s). 120 s odpoþink kovat 1 – 3 u. x

u ko lož od ) sp iky tu s cv tak 2 on t 1.lní v k trva iná le e atČ sp stá h s kp í( je ác ne Čn Ĝe loh u sta u an áte po oln do ko str st p ích Uv se lož ou í þá jn it od až ruh dn kra DK sp up a d hru b, v né tu s , hy o - nu jed tak 2 o þm jed žením po on t 1.kr a lý len v k va po na n upa nu ko le etr u, ch le at ply stá h s de ko ov a žit an je hác zá bČ fix ný pa str teĜe olo na at o tČla lova - u hou pá h p leh klád þást ntro mo ru ást íc rþ a d ko po rní í þ krajn ok n a u p n ho á t n rud v it jed , h hyb, db ož zn na ním o ro n a že lý p ch kole ak t upa nu ly de iky zá bČ op va a p cv na at o a na fixo ný leh klád DK tČla lova lní po hé þást ntro iná Sp dru rní a ko ho á t n db

ové jednot

, veslování) ČĜením na bČh Po lo, odcv 12 - 15 iþení jednoho zam a – (ko ho tČla se cvik u ihned pĜejí obní aktivit níPo lĤ celé svaodcv a 15) t na procviþo iþení všec min - aer obr (protaže h .14 cvikĤ prog vání cviku tie) (pĜ. • 30 - 40 é par - streþink né svalov dalšího (do Podl u A – B)ramu zaĜa e trénovano cca 30s). ho plán na dit 90 – 120 s odpo zopakova • 5 min procviþova tréninkové sti þinku. t 1 –ím zamČĜen (dle se 3 t x tČla þás ilovací lĤ celého min - pos þink (protažení sva obr.14 a 15) • 15 - 30 partie) (pĜ. - stre né svalové ova 5 min cviþ TRÉNINK pro Cvik B 1. Upažo Opakování vání v leže na lavici (obr. ZátČž (kg) 2) mu 12 - 15 ímu progra k cviþebn 2. Trþ ení Instrukce ení nohou bČhu cviþ v prĤ vouleže bud é (obr. 9) kter 12 - 15 A a B, sestavy 3. vé m bní inko trén Upažování dit po aero ahuje dvČ A, Út-B atd.); sedzaĜa PoČ na lavici em, vlépe ní plán obs m trénink (obr. 7) • CviþebelnČ stĜídány (napĜ. 12 - 15 s aero4.bní pravid je ze spoleþnČ provádČt Zkracovaþ koordinace) je vhodné ací trénink ztrátaky (obr.10) • posilovu než pĜed ním; ivé pocity, lest 12 - 15 (bo trénink ybĤ a obtíže 5. Tricep trhavých poh vyvolává bez cvik nČ, ký sov pĜes nČja e aé stláþení kla (obr. • pokud vyĜadit !!!; u, ply 9) nul dky v stoji ném rozsah cviþení 12 - 15 cviþení; imálním mož formu roz vádČt v max ; 6. obr.14, jako • cviky procných momentĤ Mey, troviz cvik nomy pokrþm Č lze program upravit dopomo dit spinální Po této dobo (obr.11) u lekcí zaĜa ícĤ. ovo 12 - 15 mČs ink 2 u po trén dob • pĜed a alespoĖ po7. Úklony v sed vat ržo dod u (obr.13) ý program • uveden ální trénovanosti. 12 - 15 (obr dle aktu trénink Struktura

2 þ. ik cv : lní ha iná olo Sp íp dn í : kla en zá ved : pro ka ám zn po

Délka zátČ

(obr. 7)

Jak jsme již nastínili v minulém čísle, budeme v tomto cyklu článků postupně odpovídat na otázky, jež si kladou ti, kteří chtějí začít se zlepšováním své tělesné kondice. V tomto díle podrobněji probereme kondiční program. O co jde?

1 þ. ik cv : lní ha iná olo Sp íp dn í : kla en : zá ved mka pro zná po

Text a ilustrace: mjr. Radek VESELÝ Foto: Petr MELNIČUK

TĚLOVÝCHOVA

K fi xaci sprá • Vše vnéh o drženchny cv držen • pou í tČla, iky pro í tČla je ží v • vČn vat po iz pĜílo vádČt nutné ovat u d • v h dbát pozo ze pĜim a – sprá e správ održov at ČĜen né rn n vn a d (pĜe ostat ost sprá é zátČ é držen formČ tato zá dev Zát k šímČž (kg) že v í eþ sval né a ného d , umo tČla); (neustál ladní p žĖ Ĥ prs rž á, v ravid sp ních rávné ení tČla ující sp Čdo má la: , vzp rá i p kon Ĝim rotaže v prĤb vné pro trola ovaþ ní Čh PO Ĥ tru (streþ u den vedené sprá PIS n in p íc vnéh u Nċ a sv k) sv h akti cvikĤ; o KT alĤ v al it; Ĥ ER zad ÝC ní st pĜed, H ra al CV ny k Pro e IKģ taže rku. i po ní (s cviþ treþ ení ink )

II.

KROK 2. Stanovení individuálních možností a limitů Pokud má být program účinný, musí vycházet z reálných možností a podmínek člověka. Je třeba brát v úvahu věk, pohlaví, tělesnou výšku a hmotnost, ale i případné sportovní či pohybové zkušenosti. Předpokladem úspěchu je jeho dlouhodobá realizace. Navrhnout program, který je sice z pohledu sportovního tréninku ideální, ale není možné ho v běžném životě prakticky provádět, je zbytečný. Proto je nutné definovat tato kritéria: „ případná zdravotní omezení; „ časové možnosti (kolik času chci nebo mohu tréninku věnovat týdně a jak dlouho může jeden trénink trvat); „ prostorové a materiální možnosti (kde budu provádět pohybové aktivity a jaké materiální vybavení mám k dispozici).

KROK 3. Sestavení tréninkového systému Podle vytyčených cílů programu a individuálních možností musíme stanovit: „ druh zátěže – vytrvalostní, silový trénink, trénink obratnosti, pohyblivosti; „ druh tréninkové jednotky – jednotematická, například pouze vytrvalostní trénink, nebo vícetematická, třeba trénink vytrvalosti, síly a obratnosti

„

„

„ „

(tento aspekt je dán především individuálními časovými možnostmi); frekvenci – jak často v týdenním cyklu cvičit, kdy odpočívat, regenerovat (obecně platí, že pravidelná fyzická aktivita by měla být opakována alespoň dvakrát do týdne, přičemž tři až čtyřikrát je optimální. Aktivity by měly být rozloženy rovnoměrně tak, aby se zachovala dostatečná doba pro odpočinek a regeneraci.) Příklady systémů: pondělí – středa – pátek; pondělí – úterý – čtvrtek – pátek intenzitu – je dána délkou odpočinkových fází v průběhu cvičení nebo procentem maximálního úsilí; délku zátěže – jak dlouho bude jeden trénink trvat, závisí na objemu cvičení; strukturu tréninkové jednotky – jaké budou části tréninku, jejich pořadí a délka (skladbou tréninkové jednotky se budeme podrobněji zabývat v samostatném článku tohoto cyklu).

KROK 4. Stanovení strategie výživy Každá zátěž, ať už je představovaná tréninkem, sportovním nebo pracovním výkonem, by měla být kompenzována adekvátním systémem regenerace. Jak se podrobněji zmíníme v dalších částech, regenerace v sobě zahrnuje několik složek. Jednu z nejdůležitějších představuje strava. Ta hraje ve vztahu k tělesné kondici klíčovou roli. Ať už se jedná o proces ovlivňování tělesné hmotnosti,

sportovního výkonu, regenerace nebo například regulaci biochemických hodnot krve, zejména hladiny cholesterolu, inzulinu i triglyceridů. Ke zvýšení účinnosti kondičního programu musíme proto zařadit vhodně sestavený systém stravy. Téma regenerace a výživy je poměrně obsáhlé, budeme mu věnovat také jeden ze samostatných článků. Nejdůležitější z hlediska efektivity jakéhokoliv sportovního programu je jeho dlouhodobé dodržování. I v tomto případě platí, že někdy méně znamená více. Účelnější je cvičit za možná ne zcela vyhovujících podmínek, ale třeba po dobu dvou tří let, než cvičit v komfortu s ideální frekvencí a intenzitou, ale „vydržet to“ pouze tři týdny či měsíc. „

A report 2/2010

TĚLOVÝCHOVA

59

MILITARY ENGLISH

MILITARY ENGLISH

1. Read the text. Look up the words you do not know in your dictionary or in the glossary.

To engage targets in an assigned sector of fire, soldiers select a firing position that will allow them to observe, engage targets, minimize exposure to enemy fire and destroy or disable enemy targets without causing injury or death to friendly forces. Infantrymen throw hand grenades, engage targets with machine guns, grenade launchers, rifles or assault rifles. Before throwing the hand grenade, make sure they are in a covered position, they can see the target and judge the distance to the target. The next steps are to grip and arm the hand grenade, confirm body alignment, toss the grenade using an overhead movement, release the grenade and return to the position behind cover until the grenade detonates. In order to engage targets with a machine gun, infantrymen assume a suitable firing position, acquire the target using correct sight alignment, apply correct engagement techniques based on target types, and use adjusted aiming point and fire on the targets until they are destroyed or until they receive an order to cease fire. Grenade launchers fire grenades with high-explosive (HE) or other agents, such as tear gas, incendiary filling, etc. To destroy or disable enemy targets without causing injury or death to friendly personnel, high-explosive grenades are fired from a safe distance. To engage targets with a rifle or an assault rifle, sights can be used to estimate the range to a target viewed through the front sight. When there is no time to aim properly, the quickfire techniques is used.

● aim /eɪm/ – mířit, zamířit, zaměřit; ● aiming point /eɪmɪŋ/ /pɔɪnt/ – záměrný bod; ● all round defense /ɔl/ /raʊnd/ /dɪˈfɛns/ – kruhová obrana; ● acquire the target /əˈkwaɪər/ /ðə/ /ˈtɑrgɪt/ – zacílit; ● assault rifle /əˈsɔlt/ /ˈraɪfəl/ – útočná puška; ● assume / əˈsum/ – předpokláda; ● arm /ɑrm/ – odjistit; ● body alignment /əˈlaɪnmənt/ – postavení těla; ● cease fire /si:s/ /faɪər/ – zastavit palbu; ● close range assaults /kloʊz/ /reɪndʒ/ /əˈsɔlt/ – přepad zblízka; ● covered position /ˈkʌvəd/ /pəˈzɪʃən/ – kryté postavení; ● defeat /dɪˈfi:t/ – porazit, způsobit porážku; ● defensive tactics /dɪˈfɛnsɪv/ /ˈtæktɪks/ – taktika obranného boje; ● delaying defense /dɪˈleɪ/ /dɪˈfɛns/ – obranný boj na zdrženou; ● detonate /ˈdɛtnˈeɪt/ – explodovat, vybuchnout; ● engage target /ɛnˈgeɪdʒ/ /ˈtɑrgɪt/ – napadnout cíl; ● engagement technique /ɛnˈgeɪdʒmənt/ /tɛkˈni:k/ – technika boje; ● fighting withdrawal /ˈfaɪtɪŋ/ /wɪðˈdrɔəl/ – ústup bojem; ● firing position – palebné postavení; ● flanking maneuver /flæŋk/ /məˈnuvər/ – obchvatný manévr; ● frontal assault /ˈfrʌntl/ /əˈsɔlt/ – čelní útok; ● grenade/grɪˈneɪd/ – granát; ● hand grenade /hænd/ /grɪˈneɪd/ – ruční granát; ● grenade launcher /grɪˈneɪd/ /ˈlɔntʃər/ – granátomet; ● high-explosive /haɪ/ /ɪkˈsploʊsɪv/ – tříštivá trhavina; ● incendiary filling /ɪnˈsɛndiˈɛri/ /ˈfɪlɪŋ/ – zápalná náplň; ● infantryman /ˈɪnfəntrimæn/ – příslušník pěchoty; ● judge the distance /dʒʌdʒ/ /ðə/ /ˈdɪstəns/ – posoudit vzdálenost; ● machine gun /məˈʃin/ /gʌn/ – kulomet; ● minimize exposure – minimalizovat vystavení se nepřátelské palbě; ● offensive tactics /əˈfɛnsɪv/ /ˈtæktɪks/ – taktika útočného boje, útočný boj, útok; ● penetration /ˈpɛnɪˈtreɪʃən/ – průnik; ● quick-fire techniques /kwɪk/ /faɪər/ /tɛkˈnik/ – rychlopalba; ● rifle /ˈraɪfəl/ – puška; ● sight /saɪt/ /əˈlaɪnmənt/ – mířidla, záměra; ● sight alignment /saɪt/ – nastavení mířidel; ● sector of fire /ˈsɛktər/ /əv/ /faɪər/ – palebný sektor; ● tactical maneuver /ˈtæktɪkəl/ /məˈnuvər/ – taktický manévr; ● trench warfare /trɛntʃ/ /ˈwɔrˈfɛər/ – zákopová válka; ● teargas /ˈtɪərˈgæs/ – slzný plyn. Phonetic transcription taken from www.dictionary.com.

Adjective ______________ ______________ ______________ ______________ ______________ ______________ ______________ ______________

Verb ______________ ______________ ______________ ______________ ______________ ______________ ______________ ______________

______________ ______________ ______________

grenade

______________ ______________ ______________

______________

alignment

______________

3. Try to think of other possible parts of speech derived from the chart. Then check words in italics in the key. 4. Use some of the nouns from the chart above to match the definitions. A An act of resisting an attack = __________ B An exchange of fire between opposing forces = __________ C The art of employing military forces on the battlefield = __________ D Any object or area which is shot at, fired upon or bombed = __________ E An aggressive military action such as advance, attack, invasion, etc. = __________ F A narrow hole or channel dug into the ground, in order to provide protection from the enemy fire = __________ 5. Now use some of the verbs and adjectives from the chart to fill in the gaps. Watch the tenses. a __________ tactics are intended to resist an attack. b __________ counter-air operations are attacks on enemy airfields, surface-to-air missile sites, radar sites, and other facilities associated with an enemy air force. c __________ acquisition is the act of selecting and locking onto a target with a weapon guidance system. Target indication is a sequence of verbal instructions used to inform your comrades of the exact location of a target.

3

60

● Arm – sloveso – odjistit; podst. jméno – paže; arms and services – druh vojska; ● infantrymen /ˈɪnfəntrimɛn/ mn. číslo vs. infantryman /-mæn/ jedn. číslo ● infantryman – (hov.) gravel crusher, grunt, pebble crusher, beetle crusher, blisterfood ● hand grenade – (hov.) potato masher (tvar granátu připomínající bramboru + ručka. Německý typ granátu.) ● target jediná správná výslovnost je /ˈtɑrgɪt/; ● tactics používá se jen v mn. čísle – taktika jako věda ● defense je v AmE podst. jm., v BrE sloveso; defence je v AmE sloveso, v BrE podst. jm. Platí u dalších sloves, např. practice a practice; ● maneuver AmE vs. manoeuvre BrE; ● parts of speech = slovní druhy; nouns (n) = podst. jména; adjectives (adj) = příd. jména; pronouns (pron) = zájmena; numerals (num) = číslovky; verbs (v) = slovesa; adverbs (adv) = příslovce; prepositions (prep) = předložky; conjunctions (conj) = spojky; particles (part) = částice; interjection (interj) = citoslovce.

Noun ______________ defense ______________ ______________ ______________ ______________ ______________ ______________ ______________

200

A report 2 /2010

● Engage = to start to fight or shoot at someone; disengage = to stop fighting with the enemy and withdraw; engagement area = a location chosen for an engagement with an enemy force; ● toss /tɔs / – (od)hodit; toss the suspect´s office – ve zpravodajské terminologii znamená prohledat kancelář podezřelé osoby, toss the coin – hodit si mincí.

aim arm armed aiming defeat engage target trench defense tactics tactical offensive defensive engagement

6. Your dictionary can help you find other words that go with the word given. An example has been done for you. ______________ ______________ engage ______________ ______________ target ______________ ______________

Answer key to the exercises Ex. 1: Reading; Ex. 2 & 3: Nouns – defense, aim, arm, engagement, offensive, target, trench, tactics; Adjectives – defensive, aiming, armed, – – –, offensive, target, trench, tactical; Verbs – to defence, to aim, to arm, to engage, to offend, to target, to trench, – – –; Ex. 4: A defense, B engagement, C tactics, D target, E offensive, F trench; Ex. 5: a defensive, b offensive, c target, d aim, e target; Ex. 6: acquire/destroy/ disable/engage/hit/miss the target, arm/fire/launch/release/throw/toss a grenade, body/sight/alignment.

A report 2/2010

Soldiers on the battlefield use various techniques to engage targets and defeat the enemy. They can apply different tactical maneuvers, offensive tactics such as frontal assault, penetration, flanking maneuvers and close range assaults as well as defensive tactics such as all round defense, trench warfare, fighting withdrawal, delaying defense and so on.

2. Regroup the words in the box according to parts of speech they belong to. For help with parts of speech, have a look into your dictionary or glossary or poznámky. An example has been done for you.

d In order to hit the target, soldiers must __________ their weapons at the acquired target. e Enemies always deny they also __________ civilians.

61

AKTIVNÍ ZÁLOHA

Text: Pavel ŠMIDRKAL Ilustrace: archiv autora

OSLAVILI DESETILETÉ VÝROČÍ WSAR STŘELBOU

Před časem jsem v už dávno zapomenuté skříni s antikvární pozůstalostí objevil svazek ohmataných zpěvníčků z meziválečných let. Obsahovaly vojenské písničky, většinou pochody, které ve dvacátých a třicátých letech minulého století šířila celá řada vydavatelů v podobě čtyřstránkové skládanky. Titul tvořil malovaný obrázek, fotografie či grafika. Uvnitř byl notový záznam s textem a na poslední stránce výčet již publikovaných písní. Vojenské jednotky je tenkrát při pěších přesunech často používaly.

PÍSNIČKY nesmrtelného rodu A přitom mě napadlo, proč se už dnes alespoň občas v útvarech nezpívá? Že by dnešní mladí lidé pochodové skladby neznali? Ale vždyť zazní-li slova Hašlerovy písně „copak je to za vojáka, bez hezkého děvčete“, přidají se leckde na zábavě ke zpěvákům hlasy skoro všech generací. Jednoduše zapamatovatelná melodie i text ji udržují svěží. Obdobně skladatel Karel Vacek „přibalil“ do kufříku vojenských písniček skladbu „U našich kasáren“, jejíž refrén „pojď s námi, holka zlatá, mašírovat, ať taky něco užiješ“ doprovázený dechovou kapelou „rozparádí“ i dnes hosty skoro na každé tancovačce. Lákavým soustem pro autory bylo po roce 1918 i komické nahlížení na téma rakousko-uherského vojska. Dobová reklama mluví o senzačním úspěchu v případě pochodu „Náš starý c. k. polní maršálek“ v nepřekonatelném podání

Vlasty Buriana. Král komiků o této písni prohlásil: „Berte ji vážně, je to moje příbuzná!“ A potom je tady legendární skladatel Jaromír Vejvoda a jeho světově proslulá královna polky „Škoda lásky“. Není to sice vojenská skladba, její původní název zní „Modřanská polka“, ale v časech druhé světové války ji přijala spojenecká vojska za svou a proslavila ji. Generál Eisenhower v roce 1945 v Praze při setkání s jejím tvůrcem řekl, že „tahle písnička pomohla vyhrát válku“. Při listování těmito „poklady“ člověka mimoděk napadá, že i přes mnohaletou propast času jsou to písničky nesmrtelného rodu. A jak vypadá zájem o zpěv v současné armádě? Větší chuť ke zpěvu možná dnešním profesionálům vrátí až kvalitní repertoárová nabídka. „

Na pozvání svazu polských rezervistů WSAR se v závěru minulého roku příslušníci plzeňské a středočeské roty AZ a členové Svazu vojáků v záloze zúčastnili 6. zimního střeleckého závodu „O pohár ministra obrany Polské republiky“ v Poznani. Stalo se tak u příležitosti oslav desetiletého trvání svazu. Akce se konala na kryté střelnici Magnum nedaleko Centra Szkolenia Wojsk Lądowych v Poznani. Čtyřčlenná družstva soutěžila ve střelbě na nekrytě ležící figury s kruhy, a to ze zbraní kalašnikov na 50 metrů a z pistole Glock 17 a samopalu Glauberyt na poloviční vzdálenost. Z české výpravy si nejlépe vedl pplk. v z. Milan Bosák, který obsadil druhé místo ve střelbě z pistole. Po závodech účastníci v parku Cytadela uctili památku padlých ve druhé světové válce. Následovala vojenská přehlídka všech zúčastněných na Starý rynek před Velkopolské vojenské muzeum, kde proběhlo vyhodnocení střeleb, předání pohárů a pamětních medailí WSAR. Svaz polských rezervistů pořádá i letos střelecké závody. Pro zájemce uvádíme jejich termíny s adresou pořadatele a odkazy na webové stránky vojenských muzeí v Poznani. Kalendář akcí 9.–11. 4. 8. mezinárodní setkání Patrol Polska, polygon Biedrusko 4.–6. 6. 9. mezinárodní střelecký víceboj, střelnice Magnum 8.–10. 10. 10. mezinárodní střelecký víceboj, střelnice Magnum 22.–24. 11. 7. mezinárodní zimní střelecké závody, střelnice Magnum Text a foto: ppor. v z. Vladimír TAMOK

A rreport epo e ep p rrtt 2 //2010 201 20 2 0 0

VA Hranice 10. 10. 1945

6622

První akademici po 2. světové válce – dělostřelci, nástup 10. října 1945 – se sejdou k 65. výročí této události v pondělí 11. října 2010 v bývalých kasárnách VA Hranice, dnes sídle velitelství 7. mechanizované brigády. Zváni jsou i akademici ostatních zbraní, tj. pěchota, tankisté, ženisté, spojaři. Zájemci, ozvěte se do 15. dubna 2010 na adresu: Plk. v. v. Ing. Jiří Šimek, 28. pluku 39, 100 00 Praha 10, tel. 267 316 045. Doprava bude zajištěna.

Z REDAKČNÍ POŠTY Vážená redakce, dovolte, abych pozdravila vaše čtenáře z rodiště Jana Kubiše, jednoho z hlavních aktérů atentátu na Reinharda Heydricha za 2. světové války. Chci vás informovat o události, která je pro naši obec, a doufám, že i pro celý národ, stěžejní. Podařilo se nám získat do vlastnictví rodný dům Jana Kubiše a rádi bychom v něm vytvořili stálou expozici. Je to výzva, neboť za dlouhá léta v domku nikdo neprováděl žádnou rekonstrukci a obec na jeho opravu nemá dostatek prostředků. Proto vás žádám o medializování naší situace a čísla účtu veřejné sbírky, který jsme založili pro získání prostředků na uctění památky našeho rodáka a dalších válečných obětí z Dolních Vilémovic. Číslo účtu je 43-6171460287/0100 KB Třebíč. Jitka Boučková, starostka Adresa: Obecní úřad Dolní Vilémovice, č. p. 142, 675 52 Lipník u Hrotovic, tel. a fax: 568 862 160, 724 189 755, e-mail: [email protected], www.dolnivilemovice.cz

Oznámení

Pokud Vám čas a zdravotní stav dovolí, dostavte se prosím (po předchozí tel. domluvě) k odběru krevní plazmy do Ústřední vojenské nemocnice v Praze-Střešovicích, odd. krevní transfuze, pavilon A3, zvýšené přízemí vpravo (dárci krve) v pracovní dny po–pá od 7.00 do 11.00 hod. Kontakt na objednání: 973 203 217 Pomozte tak svým kamarádům, přátelům i ostatním. Děkujeme a těšíme se na setkání s Vámi. Kolektiv oddělení hematologie, biochemie a krevní transfuze

A SPOJ

„ Ředitel Agentury rozvoje informatiky nabízí od 1. 3. 2010 volné systemizované místo v Praze pro občanského zaměstnance na pozici systémový specialista-správce informačních a komunikačních technologií oddělení správy datových prvků a datových modelů v platové třídě 12. Hlavní náplní činnosti je vývoj a správa datových modelů, práce v projektových týmech při výstavbě IS a datová harmonizace. Požadavky: VŠ vzdělání magisterského nebo inženýrského směru, dobré znalosti anglického jazyka (STANAG 2222), bezpečnostní prověrka na stupeň Tajné (Důvěrné), základní orientace v oblasti databází, správy dat a metadat a v příslušné legislativě,

koncepční a systémové myšlení, velmi dobré písemné vyjadřování. Kontakt: Ing. Petr Horčička, tel. 207 834, [email protected], Ivana Širůčková, tel. 207 720, [email protected] „ Děkan Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany vypisuje výběrové řízení na obsazení místa: Vedoucí skupiny zdravotnického managementu katedry veřejného zdravotnictví (72/13/13/051/06/3/2211) Místo je plánováno pro vojáka z povolání v hodnosti podplukovníka. Kvalifikační předpoklad – vysokoškolské magisterské vzdělání (13) Kvalifikační požadavek – kurz vyšších důstojníků (06) Požadavek na jazykovou znalost dle normy STANAG 6001 – SLP 2211 Místo výkonu práce Hradec Králové

A report 2/2010

ZAMYŠLENÍ

63

A SPOJ

Pokud chcete uveřejnit svůj inzerát v této rubrice, odešlete jej elektronickou poštou na adresu: [email protected] nebo na intranetovou adresu: [email protected]. „ V inzerátu vždy uveďte spojení na sebe, neboť redakce inzeráty nezprostředkovává. „ Inzerování je bezplatné pro všechny příslušníky AČR. Nezveřejňujeme inzeráty, které nesouvisejí se službou či osobními zájmy a potřebami příslušníků AČR (podnikání, výdělečná činnost apod.). „ Inzeráty zveřejňujeme maximálně třikrát.

A report 2 /2010

Obsah činnosti: y výchovně-vzdělávací činnost při vyučování studentů a absolventů vysoké vojenské školy; y vedení cvičení, seminářů, exkurzí a stáží; y poskytování konzultací, popřípadě přednášení a řešení vědeckých, výzkumných a vývojových úkolů; y podíl na novelizaci a tvorbě studijních fondů; y schopnosti vedení skupiny (podřízených); Termín obsazení místa 1. 5. 2010 Požadavky na uchazeče: y voják z povolání v hodnosti podplukovníka, majora nebo kapitána se splněnou dobou výsluhy v hodnosti; y vysokoškolské vzdělání, vědecká hodnost CSc., popřípadě akademicko-vědecký titul Dr. nebo Ph.D. nebo předpoklad jeho získání; y vědecká a publikační činnost v oboru; Podmínkou přijetí na uvedené místo je osvědčení k seznamování se s utajovanými informacemi pro stupeň utajení „DŮVĚRNÉ“ (podle zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti) nebo souhlas se zahájením bezpečnostního řízení.

64

Odborný asistent skupiny vojenských disciplín katedry organizace vojenského zdravotnictví (72/13/13/01/06/3/2211) Místo je plánováno pro vojáka z povolání v hodnosti podplukovníka. Kvalifikační předpoklad – vysokoškolské magisterské vzdělání (13) Kvalifikační požadavek – kurz vyšších důstojníků (06) Požadavek na jazykovou znalost dle normy STANAG 6001 – SLP 2211 Místo výkonu práce Hradec Králové Obsah činnosti: y výchovně-vzdělávací činnost při vyučování studentů a absolventů vysoké vojenské školy; y vedení cvičení, seminářů, exkurzí a stáží; y poskytování konzultací, popřípadě přednášení a řešení vědeckých, výzkumných a vývojových úkolů; y podíl na novelizaci a tvorbě studijních fondů; Termín obsazení místa 1. 5. 2010 Požadavky na uchazeče: y voják z povolání v hodnosti podplukovníka, majora nebo

kapitána se splněnou dobou výsluhy v hodnosti; y minimálně 3 roky pedagogické praxe; y vědecká a publikační činnost v oboru; y dobré znalosti problematiky NEC, OTS a geografických navigačních systémů; Podmínkou přijetí na uvedené místo je osvědčení k seznamování se s utajovanými informacemi pro stupeň utajení „DŮVĚRNÉ“ (podle zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti) nebo souhlas se zahájením bezpečnostního řízení. Odborný asistent skupiny traumatologie a léčby popálenin katedry válečné chirurgie (71/13/13/051/06/3/1111) Místo je plánováno pro vojáka z povolání v hodnosti majora. Kvalifikační předpoklad – vysokoškolské magisterské vzdělání (13) Kvalifikační požadavek – kurz vyšších důstojníků (06) Požadavek katedry na jazykovou znalost dle normy STANAG 6001 – SLP 2222. Místo výkonu práce Hradec Králové Obsah činnosti: y výchovně-vzdělávací činnost při vyučování studentů a absolventů vysoké vojenské školy; y vedení cvičení, seminářů, exkurzí a stáží; y poskytování konzultací, popřípadě přednášení a řešení vědeckých, výzkumných a vývojových úkolů; y podíl na novelizaci a tvorbě studijních fondů; Termín obsazení místa 1. 5. 2010 Požadavky na uchazeče: y voják z povolání v hodnosti majora, kapitána nebo nadporučíka se splněnou dobou výsluhy v hodnosti; y atestovaný lékař nebo lékař s předpokladem brzkého získání specializační způsobilosti y vědecká hodnost CSc., popřípadě akademicko-vědecký titul Dr. nebo Ph.D. nebo předpoklad jeho získání; y alespoň 5 let práce v oboru; y vědecká a publikační činnost; Podmínkou přijetí na uvedené místo je osvědčení k seznamování se s utajovanými informacemi pro stupeň utajení „DŮVĚRNÉ“ (podle zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti) nebo souhlas se zahájením bezpečnostního řízení.

Uchazeči předloží přihlášky k výběrovému řízení do 19. 3. 2010 s přehledem vědecké a publikační činnosti na adresu: pplk. Mgr. Ľubomír Gladiš, oddělení ekonomického a personálního zabezpečení Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany, Třebešská 1575, 500 01 Hradec Králové, [email protected], mobil: +420 724 463 850, tel: +420 973 253 129, fax: +420 973 253 160 Výběrové řízení před komisí proběhne dne 30. 3. 2010, Fakulta vojenského zdravotnictví Univerzity obrany, ulice Třebešská 1575, Hradec Králové. Podrobnější informace na www.unob.cz – část Úřední deska. „ Ředitel VZ 8731 Praha nabízí od 1. 4. 2010 volné systemizované místo pro o. z.: systémový inženýr skupiny bezpečnosti informačních systémů: vzdělání – Bc. (Ing.), BP „PT“ (minimálně „D“ a splnění podmínek pro získání), PT 11, AJ dle normy STANAG 6001 – 1111 (je možno doplnit). Předpokladem k zařazení je znalost informačních technologií, problematiky bezpečnosti KIS a dále zkušenosti z výkonu funkce materiálového hospodáře MU 2.4. Výhodou jsou praktické zkušenosti se správou LAN a koncových stanic a vlastnictví řidičského oprávnění sk. B. Kontakt: pplk. Ing. Jan Jezl, alc. 216 826 ([email protected]), mjr. Ing. Martin Trpík, alc. 211 381 ([email protected]), o. z. Soňa Červená, alc. 216 806 (Sona. [email protected]), fax 211 314

„ Hledám lidi, kteří by zapůjčili vojenské stany (potřebuji asi 30 až 40 ks) a centrály pro pořádání mistrovství Evropy v letecké akrobacii motorových letadel, jež se uskuteční 1. 9. – 11. 9. 2010 na letišti v Toužimi. Jste srdečně zváni. Kontakt: Vrba Martin, [email protected], mob.: 777 290 315, alc. 212 870 – směnný provoz H24 „ Dojíždí někdo denně do zaměstnání ve směru Olomouc– –Brno? Kontakt: 739 844 933 „ Hledám spolujezdce k dennímu dojíždění Plzeň–Praha. Kontakt: 602 880 900 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 4854 Pardubice (Olomouc) na místo zástupce náčelníka oddělení kontroly hospodaření s materiálem, hodnost nadporučík, kapitán, vzdělání Bc., prověrka DŮVĚRNÁ. Kontakt: mob. 724 129 447 „ Hledám spolužačky z Roční praporčické školy v Novém Meste nad Váhom, s nástupem srpen 1989 a datem vyřazení červenec 1990, obor spisová a archivní služba, za účelem zorganizování srazu po 20 letech. Kontakt: por. Bc. Dušana Rusinova, roz. Podolcová, VZ 5847 Praha, alc. 208 025 nebo e-mail: [email protected]

Vydává MO ČR – Prezentační a informační centrum MO Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 IČO 60162694 www.army.cz Redakce Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 686 973 215 916 Fax: 973 215 933 E-mail: [email protected] Šéfredaktor: Jaroslav Pajer Jazyková úprava: Vlasta Kohoutová Grafická úprava: Andrea Bělohlávková Foto na titulní straně: Jan Kouba V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje PIC MO, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Oľga Endlová, tel. 973 215 563 Tisk: EUROPRINT, a. s. Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Uzávěrka čísla: 27. 1. 2010 Toto číslo vyšlo dne: 15. 2. 2010

Kontakty Jana Deckerová tel.: 973 215 549 mobil: 606 604 733 e-mail: [email protected] Martin Koller tel.: 973 215 572 mobil: 724 071 112 e-mail: [email protected] Jan Kouba tel.: 973 215 664 mobil: 606 674 257 Pavel Lang tel.: 973 215 868 mobil: 724 002 623 e-mail: [email protected] Vladimír Marek tel.: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail: [email protected] Jaroslav Pajer tel.: 973 215 686 mobil: 724 033 412 e-mail: [email protected]

„ Připravujeme sraz příslušníků bývalých útvarů – 24. mpr a 24 VS Strašice, který se uskuteční v květnu 2010. Kontakty zašlete na e-mail: [email protected] nebo [email protected]. „ Koupím do sbírky různé odznaky a vyznamenání, nášivky, domovenky, kapsové odznaky, modely a řezy zbraní, bodáky a přilby, příručky, předpisy, doklady a literaturu k uvedeným věcem. Vše současné i staré. Tel.: 777 074 592 nebo [email protected] „ Praporčice (nprap.) s dospělými dětmi – NPrLIS (EÚP), ISL, logistika, mobárna, POI, BP „T“ – hledá místo s možností dojíždění. Kontakt: 773 908 400 nebo alcatel: 303 316

ZNAKY ÚTVARŮ

Krajské vojenské velitelství ZLÍN Je orgánem pro zabezpečení obrany a koordinaci úkolů při řešení krizových situací ve stanoveném teritoriu, tedy na území Zlínského kraje. Dále je vojenským správním úřadem vykonávajícím ve stanoveném územním obvodu státní správu. Plánuje a zabezpečuje mobilizační přípravy a samotné provádění mobilizace. Má rovněž na starost nábor nových profesionálů AČR z řad civilního obyvatelstva. Krajské vojenské velitelství Zlín je podřízeno Velitelství sil podpory ve Staré Boleslavi. Součástí KVV je pěší rota aktivních záloh. Základ znaku KVV tvoří obdélníkový, dole vypuklý štít a obdobně jako v případě ostatních krajských vojenských velitelství hradby a věž s cimbuřím. Ty odkazují na tisícileté tradice české státnosti a vojenské správy území. Symbolizují obranu a ochranu. Žlutomodrým provedením znaku se velitelství hlásí k symbolice Zlínského kraje. Znak pěší roty AZ u KVV Zlín má rovněž žluté a modré provedení. Meč a dvě halapartny odkazují na tradiční zbraně pěchoty středověkých městských a zemských hotovostí.

Pěší rota AZ u KVV Zlín

Stranu připravil ve spolupráci s VHÚ Vladimír MAREK

Po vyřazení typu F-14 Tomcat z výzbroje roku 2006 tvoří základní údernou sílu amerických letadlových lodí víceúčelové bojové letouny F/A-18E/F Super Hornet generace 4,5. Foto: US Navy