2010

78

1

Předvánoční slovo předsedy sdružení Vážené dámy a pánové, přátelé betlémů, opět, po roce, přichází ten kouzelný čas, čas horečných příprav, čas velkého očekávání, čas plný radosti, ale někdy i žalu, čas, o kterém již dopředu víme, že se rozplyne do nenávratna jako podzimní mlha nad strání, aby nám zůstaly pouhé vzpomínky na chvíle radostné, ale i bolestné, které jsme v právě končícím roce prožili, zkrátka čas bilancování. A tedy i já se chci pozastavit nad právě končícím rokem a podělit se s vámi o pár vzpomínek, připomenout chvíle, které jsou pro nás spjaty tradičně s betlémy a oslavou vánočních svátků. Letošní rok byl na svém počátku, tak jako každý předešlý i každý budoucí, spojen s koncem oslav vánoc a u mnoha betlemářů s likvidací výstav betlémů, stejně jako s ukládáním betlémů v domácnostech do nespočetně různých tvarů krabic a pak jejich uložení tam, kde bychom je zase po roce měli najít neporušené, na tom správném místě. Zajisté se najdou jedinci, kteří prohlásí, že jde o nudný stereotyp, který však nic nemění na skutečnosti, že mnoho generací betlemářů před námi a snad i mnoho dalších po nás, bude každým rokem opět zažívat stejné vzrušení, které prožívá každý betlemář při stavbě betlémů a stejný smutek při jeho ukládání do krabic. A přece byl tento rok pro nás v něčem jedinečný, neopakovatelný. Předně jsme si v letošním roce (dle publikované datace v knize dr. Vladimíra Vaclíka „České betlémy“ na str. 14) připomněli kulaté, čtyřistapadesáté výročí „od vystavení prvních opravdových jeslí ve střední Evropě a v zemích na sever od toku Dunaje v někdejším dominikánském, později jezuity spravovaném kostele sv. Klimenta v Praze na Starém Městě“. Dále, především pro nás, členy našeho sdružení, je letošní rok významný tím, že 10. listopadu v roce 1990 bylo založeno Československé sdružení přátel betlémů, předchůdce Českého sdružení přátel betlémů, které vzniklo po rozdělení federace, tedy od 1. ledna 1993. Jak jste byli informováni v předcházejících číslech našeho časopisu, tak předsednictvo sdružení, ve spolupráci s vedením Třebechovického muzea betlémů (místa vzniku a prvních let působení našeho sdružení), uspořádalo při této příležitosti 16. října 2010 slavnostní odhalení pamětní desky v TMB za přítomnosti zástupce Světové federace betlemářů (UN-FOE-PRAE) se sídlem v Římě, pana Johanna Dendorfera, člena Spolku Bavorských betlemářů a čestného předsedy našeho sdružení pana PhDr.Vladimíra Vaclíka, na které navazovalo sympozium „BETLÉMY – lidová a profesionální betlemářská tvorba v průběhu staletí“. Dovoluji si

78 ročník 20 č. 4/2010

Z obsahu Projev dr. Vaclíka na sympoziu (3) Betlémy ve Středočeském muzeu (5) Nová vánoční poštovní známka (9) Popisky k barevné obálce (9) Řezbář Tomáš Štolba (10) Nová práce řezbáře Fr. Nedomlela (14) Ocenění řezbáře L. Pacholátka (15) Hronovské betlémy (16) Stará česká koleda (18) Vánoční výzdoba pro Vatikán (20) Informace pro členy ČSPB – výstavy (23) Placení členských příspěvků (24) Přílohy: Leták na vystř. betlémy z muzea Turnov Leták na vystř. Betlém ze staré Šumavy Poštovní složenka na čl. příspěvek 2011 Vydavatel: České sdružení přátel betlémů o.s. www.sdruzenibetlemaru.cz Adresa redakce: P.O. BOX 66 501 01 Hradec Králové Sazba a tisk: OFTIS spol. s r. o., Ústí nad Orlicí Registrace: MK ČR E 11426 Do tisku zadal 6. prosince 2010 Ing. Ludvík Mátl

2

78

Ing. Radko Weigner s dr. Vladimírem Vaclíkem na sympoziu (16. 10. 2010)

připomenout, že se jednalo od roku 1996 teprve o druhé sympozium tohoto zaměření, které bylo na našem území realizováno a věřím, že se nám podaří pro velký zájem, který toto sympozium mezi betlemáři, ale i obecně mezi etnografy a pracovníky muzeí vyvolal, vydat sborník příspěvků, které byly na tomto sympoziu předneseny. Tímto počinem však oslava dvacátého výročí založení betlemářského sdružení u nás nekončí. Na základě rozhodnutí předsednictva sdružení je letošní výstava betlémů, kterou každoročně připravuje v centru Prahy, na Jungmannově náměstí u chrámu P. Marie Sněžné, náš člen a předseda regionální pobočky „Betlém klub“, pan Jiří Votruba, rovněž nesena v duchu oslav a připomenutí tohoto významného jubilea. Prosím však i všechny ostatní naše členy a příznivce, aby při příležitosti konání letošních výstav betlémů připomněli důstojným způsobem toto významné výročí, přinejmenším tím, že v místě konání výstavy zveřejní náš emblém, který je k dispozici trvale na našich webových stránkách. Pomůžete tak možná i obecnému rozšíření povědomí o našem sdružení a některým betlemářům možná usnadníte kontakt a vzbudíte u nich zájem o vstup mezi nás, o rozšíření naší členské základny. Nechci však při této příležitosti pět pouhou chválu na právě končící, úspěšný rok, na jehož konci mi samozřejmě přináleží poděkovat všem, kteří se na tomto úspěchu podílejí, tedy paní PhDr. Suchánkové a panu Nenkovskému za úspěšné dovršení přípravy a schvále-

ní Organizačního řádu sdružení, paní Mgr. Kuntové za listovní agendu spojenou s naší schránkou P.O.Box a za pomoc při vedení účetnictví, stejně tak i paní Hubáčkové, ekonomce sdružení, jako i panu Ing. Mátlovi, šéfredaktorovi našeho časopisu a panu Ing. Procházkovi, který je zodpovědný za jeho distribuci. Děkuji ak. malíři panu Škopkovi za jeho přínos k oslavě výročí vydáním barevné pohlednice k tomuto výročí, jakož i panu Pryšingerovi za prezentaci svého díla, poměrové kopie Braunova betléma z Nového lesa u Kuksu, které vystavoval v průběhu sympozia a tím přispěl k celkově velmi dobrému a pohodovému prostředí, ve kterém se sympozium konalo. Děkuji paní Mgr. Bílkové-Tůmové za její angažovanost spojenou s hudebním vystoupením flétnového souboru MAGISTRI na zmíněném sympoziu. Děkuji všem členům výkonného výboru sdružení, předsedům regionálních poboček a všem členům kteří se aktivně zúčastnili naší činnosti v letošním roce. Děkuji i všem partnerským organizacím, se kterým jsme v letošním roce spolupracovali, především pak Mgr. Hlaváčkové, ředitelce Třebechovického muzea betlémů, za její nadstandardní přístup při přípravě a realizaci zmíněných oslav našeho výročí. Děkuji i MK ČR za finanční příspěvek na vydávání našeho časopisu a městu Hradec Králové za finanční příspěvek na oslavu výročí založení sdružení a pořádání sympozia. Ano, nechci pět pouhou chválu, ale tak jako se střídá den s nocí, léta bohatá a chudá, tak je potřeba se kritic-

78

ky zmínit i o negativní stránce v činnosti sdružení, bez které se žádná tvořivá práce neobejde. Předně se jedná o malý zájem a aktivitu členů sdružení o práci, třeba i pouhou výpomoc v oblasti identifikace platby členských příspěvků a došlých faktur, o pomoc při zajišťování poštovního styku prostřednictvím naší P. O. Box schránky v Hradci Králové, o angažovanou pomoc při získávání finančních dotací a sponzorských darů pro naši aktivnější činnost, především na poli vydávání našeho časopisu „BETLÉMY a betlemáři“, případně i častějších setkávání, která by nebylo problém organizovat třeba formou celodenních i vícedenních sympozií v podobném rozsahu, jako bylo to letošní. Ve svém příspěvku nemohu pominout věc v současné době snad nejpalčivější, se kterou se sdružení potýká a to se současným stavem členské základny. Naše členská základna se sice neustále rozrůstá, k radosti mé a celého předsednictva, ale přirozený úbytek, způsobený celkovým demografickým složením členské základny způsobuje vnitřní ekonomické pnutí, které je nutno kompenzovat vysokou angažovaností v oblasti získávání dotací. Obracím se proto na všechny členy sdružení,aby zvýšenou propagací našeho sdružení

3

a svým aktivním přístupem k získávání nových členů, případně celých regionálních poboček, vytvářely příznivější předpoklady pro činnost a práci našeho sdružení. K tomuto je právě doba vánočních výstav ideální období. Závěrem si dovoluji popřát vám všem, našim členům, ale i všem ostatním betlemářům, které tato činnost naplňuje radostí, vnitřní duševní pohodu a uvolnění, aby se vám v čase vánočním splnila všechna vaše vyslovená i tajná přání, by vám čas vánoční přinesl mnoho krásných prožitků mezi přáteli, i v kruhu rodinném, abyste, ušetřeni předvánočních shonů, zasedli k slavnostnímu stolu a při zpěvu koled postáli u těch svých krásných betlémů, se vzpomínkou na své blízké, kteří vás již opustili, nebo nemohou být spolu s vámi, s tichou vzpomínkou i na ty, nám třeba neznámé tvůrce, daráčníky a jesličkáře, jejichž odkaz ve formě dochovaných betlémů nás neustále naplňuje radostí, spojenou s okamžikem Božího Narození. Přeji vám všem šťastné vánoce a hodně zdraví v nadcházejícím roce. Radko Weigner předseda

Z betlemářského sympozia v Třebechovicích p. O. – 16. 10. 2010

Zahajovací projev p. PhDr. Vladimíra Vaclíka Dámy a pánové, paní ředitelko muzea, pane předsedo Českého sdružení přátel betlémů, dožít se vysokého věku v životě přes mnohdy velmi trnitou cestu považuji za veliký dar. Velká část mého života byla spojena se studiem lidového umění, především s betlemářstvím. Jako pamětník považuji přímo za povinnost odevzdat především mladší generaci své vzpomínky na vznik první betlemářské organizace u nás, jehož dvacetileté trvání vzpomínáme právě dnes odhalením pamětní desky v budově muzea Třebechovice pod Orebem, kde se právě myšlenka na vytvoření betlemářské organizace zrodila. Ve svých vzpomínkách musím zalovit poněkud hlouběji. Již na začátku minulého století

byly v mnoha západoevropských zemích zakládány betlemářské spolky většinou s lokální nebo jen malou regionální působností. Až o velikonocích roku 1952 se ve španělské Barceloně sešli významní propagátoři betlemářství z několika zemí z iniciativy Itala Angela Stefanucciho, aby dojednali položení základů velké federaci světového betlemářského hnutí, kterému později dali jméno Universalis Foederatio Praesepitica (ve zkratce UN–FOE–PRAE). Nás musí těšit, že v době, kdy u nás přitvrdila represe státu proti jakémukoliv náboženskému konání, v Barceloně v zakládajícím manifestu vznikající světové organizace vzpomněli na betlemáře v tehdejším Československu především sám Angelo

4

78

Stefanucci a ukázal se už tehdy jako náš velký přítel. Když pak dozněly ohlasy na světovou výstavu v kanadském Montrealu (EXPO 1967) a na obrovský úspěch třebechovického betlému a jeho výstavu následně ještě v holandském Madurodamu a v Londýně, z čista jasna jsem dostal bezvadnou češtinou psaný dopis od pana Stefanucciho (zřejmě díky českým kněžím v exilu ve Vatikánu), a v něm mě pisatel žádá o zprávu, v jakém stavu je české (tedy i moravské a slezské) betlemářství a byla-li by možnost mezinárodní spolupráce. Psal se rok 1970 a není třeba líčit, jak se pravdivou informaci podařilo do Říma dostat. I telefonické rozhovory s Římem byly technickými zásahy rušeny, pak jsme si začali psát francouzsky, pošta byla odesílána ze Švýcarska. Dopisy mám schované jako vzácný dokument. Když ateistický tlak u nás koncem osmdesátých let začal slábnout, slíbil mi pan Stefanucci návštěvu v Československu. Jeho záměr dostal reálnou podobu po listopadu 1989, kdy jsme si dojednali setkání v Berlíně u paní Gertrudy Weinholdové, významné betlemářské badatelky. Bohužel Osud tomu chtěl jinak. Krátce před zamýšlenou cestou pan Stefanucci zemřel. Naše betlemářské sdružení zanedlouho po ustavení a v prvním rozmachu nadšení mne osobně a celé sdružení stihla druhá rána: v březnu 1990 zemřela ředitelka třebechovického muzea, zakladatelka a podporovatelka mladého spolku paní Marie Vaclíková, moje manželka. Obě rány jsme přečkali s hrstkou nejvěrnějších, které bych dnes rád s hlubokou úctou vzpomenul. V roce 1993 při rozdělení Československa na Českou a Slovenskou republiku se naše sdružení přejmenovalo na České sdružení přátel betlémů a slovenská část – pokud jsem mohl sledovat – přestala vyvíjet spolkovou činnost. V tomto roce bylo naše sdružení přijato do světové betlemářské rodiny UN-FOE-PRAE v Římě a hanbu jsme si rozhodně nedělali. Velké výsta-

vy u nás i v cizině, silné mezinárodní kontakty – to vše vyvrcholilo v únoru roku 2000. Tehdy na návrh vzácného hosta, který k nám dnes přijel oslavit dvacet let trvání sdružení, exprezidenta bavorských betlemářů pana Johanna Dendorfera, Světová rada na zasedání v Římě schválila konání XVII. Světového betlemářského kongresu v České republice. Bylo to vysoké ocenění činnosti sdružení, které bylo uznáno jako první a jediný oficiální reprezentant českých, moravských a slezských betlemářů. Dámy a pánové, mám upřímnou radost, že mohu společně s vámi oslavit naše dvacetileté jubileum. A nyní mi jako čestnému předsedovi nezbývá než poděkovat všem, kteří tuto oslavu připravili, vám všem, kteří jste na oslavu přišli. Máte co slavit a já vás prosím, abyste své betlemářské činnosti a našemu sdružení zůstali věrni. Gloria et pax!

Čestný předseda ČSPB dr. Vladimír Vaclík při projevu

78

5

Betlémy v českých muzeích

Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy se představuje PhDr. IVANA KUBEČKOVÁ Středočeské muzeum patří sice k nejmladším muzeím regionálního typu, ale rozsahem sbírkového fondu, kvalitou konzervátorských pracovišť a četností výstav si postupně získalo renomé aktivní instituce. Oficiálnímu zřízení nejprve Okresního vlastivědného muzea v roce 1957 předcházelo několikaleté úsilí dobrovolných pracovníků, jež bylo zaměřeno na sběr hmotných dokladů z nejbližšího regionu a jejich prezentaci v provizorních podmínkách, zejména však na záchranu zdevastovaného roztockého zámku, v té době užívaného státním statkem. Období let 1957–1961 bylo věnováno budování nové organizace a generální rekonstrukci areálu zámku, jež vyústily ve zpřístupnění zámeckých prostor veřejnosti v roce 1961. Od poloviny 60. let bylo muzeum již plnohodnotnou institucí, jež měla vytvořené základní prostorové podmínky, přístupné stálé expozice, odborně pokrývala základní obory a dál rozvíjela odbornou, akviziční a kulturně výchovnou činnost. V roce 1963 se delimitací muzea pod Středočeský krajský národní výbor jako Oblastního muzea rozšířila jeho působnost i možnosti dalšího rozvoje. K zásadní změně v jeho postavení došlo v roce 1975, kdy se muzeum stalo jedinou krajskou muzejní organizací s názvem Středočeské muzeum. Dosavadní aktivity a odborné působení muzea tak získaly odpovídající rámec, i když nelze zastírat, že na tomto vývoji měly podíl dobově podmíněné politické zájmy. Na druhou stranu muzeum vstoupilo do širšího povědomí odborné i laické veřejnosti některými – na svou dobu velkorysými – výstavními projekty, namátkou jmenujme Žena doby secese (1977), Kýč (1978 – jako politicky nevhodný předčasně uzavřen),

Alfons Mucha (1979) či Umění doby posledních Přemyslovců (1981). V souvislosti se změnami po roce 1989 bylo muzeum krátce zřizováno Magistrátem hl. m. Prahy, několik let Ministerstvem kultury ČR a od roku 2001 je jeho zřizovatelem Středočeský kraj. K původnímu sídlu muzea v zámku přibyly v průběhu let další objekty, z nichž některé jsou využívány jako administrativní, provozní a konzervátorské zázemí nebo jako depozitární prostory. Jeden z těchto objektů se však pro jeho nesporný kulturně-historický význam podařilo po mnoha letech příprav citlivě zrekonstruovat a zpřístupnit v roce 2005 veřejnosti. Jedná se o původní ateliér malířky, grafičky a knižní výtvarnice Zdenky Braunerové

Betlém s figurkami z Podkrkonoší (pravděpodobně Hořicko), architektury z neznámého, zřejmě kostelního betlému, polychromovaná dřevořezba (figurky), dřevo, kašírovaný papír (architektury), 2. polovina 19. století, cca 30 ks, v. figurek 13–17 cm (slon 28 cm)

6

78

Zámek v Roztokách u Prahy

(1858–1934), který si nechala postavit v letech 1903–1904 podle vlastního návrhu opodál rodinného letního sídla, tzv. Braunerova mlýna (dnes ředitelství muzea). Expoziční instalace věnovaná této osobnosti se snaží nejen představit dílo umělkyně, ale také evokovat dobovou atmosféru ateliéru na základě dochovaných obrazových a písemných pramenů. Za dobu půlstoleté existence muzea se jeho pracovníkům podařilo shromáždit více než milion sbírkových předmětů, jež jsou uchovávány převážně v depozitářích odpovídajících standardů. Vzhledem k trvalému nárůstu předmětů však muzeum průběžně usiluje o rozšiřování kvalitních depozitárních ploch. Sbírky jsou soustavně využívány badateli pro potřeby jejich odborných projektů, zapůjčovány na výstavy jiným institucím a samozřejmě prezentovány v rámci vlastního výstavního programu muzea. Podstatnou část z uvedeného množství

tvoří archeologické nálezy z nejbližšího regionu, zejména nálezy ze záchranných výzkumů vyvolaných prudkou stavební činností posledních dvaceti let. K významným fondům patří botanická sbírka, tvořená jedním z největších veřejných herbářů cévnatých rostlin v rámci ČR (přes 120.000 položek), jež se zásadně rozrůstala díky zapojení muzea do grantových věděckovýzkumných projektů MK ČR. Entomologická (42.000 předmětů) a zoologická (4.000) sbírka sice patří k méně početným, avšak pravidelně zhodnocovaným zajímavě koncipovanými výstavami, jež zaznamenávají dobrý ohlas u laické i odborné veřejnosti. Nejrozmanitější spektrum předmětů představují sbírky historické a národopisné, neboť svým obsahem dokumentují nejrůznější lidské činnosti, zájmy a konání vůbec. Pocházejí od 2. poloviny 18. století až do 70. let století dvacátého, výjimečně – u vybraných jevů – až do současnosti. Časově starší jsou pouze jednotliviny, zastoupené ve výtvarném umění a uměleckém řemesle (solitéry ze 16.–18. století), numismatice či militáriích. Historie těchto sbírek se totiž odvíjela v souvislosti s historií muzea samotného, jež nenavazovalo na obvyklé muzejní spolky vzniklé již v 19. století. První sběry historických předmětů iniciované amatérskými vlastivědnými pracovníky v bezprostředním okolí byly zpočátku bez konkrétní koncepce. Postupem času se vytvořil sbírkotvorný program, který mapoval hospodářský, průmyslový, společenský a kulturní život ve středočeském regionu. K nejzajímavějším, nebo badatelsky a výstavně nejvyužívanějším fondům patří např. lidové a měšťanské hračky, sbírka písemností (především osobní pozůstalosti, např. rodinná a úřední korespondence, deníky a doklady rodiny Braunerovy, pozůstalost generála Maurice Césara Josepha Pellé, čelního představitele francouzské vojenské mise v ČSR v letech 1919–1921 a náčelníka hlavního štábu československé

78

armády; rukopisy a rukopisné poznámky věnované pedagogice Františka Slavomíra Štěpánka /1824–1899/ i další dokumenty), pohlednice (60.000 kusů, zahrnující místopisné s akcentem na střední Čechy, blahopřejné a žánrové) či fondy výtvarného umění a fotoarchiv. Národopisné sbírky dokumentují poměrně obsáhle kulturu všedního dne (vybavení domácnosti, kuchyňský a hospodářský inventář atd.), cenný je fond lidového umění a devocionálií, v neposlední řadě fond nábytku či v nedávné minulosti získaný soubor vývojových vzorů z keramické dílny Ústředí uměleckých řemesel Praha ve Štěchovicích z let 1956–1990 (přes 2 000 kusů). K národopisným sbírkám náleží také betlémy. Tento fond není sice příliš rozsáhlý, ale obsahuje několik hodnotných souborů, repre-

7

zentujících některé významné betlémářské oblasti. K podstatným akvizicím došlo teprve v posledních dvaceti letech, jednak díky odkazu cenné pozůstalosti malíře a sběratele Miloše Maliny (v r. 1992), jednak postupnými nákupy lidových i autorských betlémů. Sbírka obsahuje 15 stavěcích betlémů (8 historických, 7 novodobých autorských), 2 skříňkové, 2 mechanické, 9 papírových tištěných a celou řadu skupin nebo jednotlivých figurek. Mezi stavěcími betlémy zaujímá přední místo betlém z Ústí nad Orlicí s figurkami od Jarolíma Štantejského a Antonína Kellnera (cca 400 figur, šířka 400 cm). Z ostatních oblastí je zastoupeno také Příbramsko (např. betlémem s polychromovanými dřevěnými figurkami J. Slámy z Milína z 20.– 30. let 20. století s krásnou skupinou hudebníků v hornických stejnokrojích a typickými stupňo-

Příbramský betlém, polychromovaná dřevořezba (figurky), dřevo, lepenka, sláma, papír, zrcátka (architektury, doplňky), figurky z 20.–30. let (autor J. Sláma z Milína, okr. Příbram), architektury pravděpodobně ze staršího betlému, 97 ks figurek, 18 ks architektur, v. figurek 15–18 cm

8

78

Skříňkový betlém, východní Čechy (pravděpodobně Broumovsko), polychromovaná dřevořezba (figurky), lepenka, kašírování, přírodniny, konec 19. století, 30 ks figurek, v. figurek 3,5–8 cm, rozměry skříňky 52,5 x 52,5 x 36 cm

vitě uspořádanými architekturami), Králicko, Náchodsko (betlém neznámého autora s naivisticky vyřezávanými a lakovanými figurkami z 2. čtvrtiny 20. století, šířka 200 cm), či Podkrkonoší (soubor kvalitních polychromovaných dřevořezeb s výraznými figurami exotických zvířat z průvodu králů z 2. poloviny 19. století). Skříňkové betlémy reprezentuje typický králický betlém a půvabný betlém z východních Čech (pravděpodobně z Broumovska), s drobnými vyřezávanými figurkami ústřední scény, nad níž se vznášejí podstatně dominantnější andělé s hudebními nástroji jako kůry andělské. Mechanické betlémy představuje jeden se sádrovými figurkami na otočné desce z počátku 20. století, opatřený hracím strojkem se dvěma vánočními písněmi, druhý betlém je dřevěný nepolychromovaný z autorské dílny Jiřího Votruby z Roztok z roku 1992. Mezi autorskými betlémy je materiálově zastoupena – kromě různě zpracovaného dřeva – také keramika, ruční malba na papíru, kukuřičné šustí i sklo.

V posledních letech jsou betlémy v muzeu poměrně pravidelně prezentovány v rámci volného cyklu, jenž nese název Betlémy, tentokrát… z Ústí nad Orlicí (2005), třebíčské (2007), králické (2008), skříňkové (2009). V letošním roce z tohoto cyklu muzeum mírně vybočilo, protože se rozhodlo vystavit výběr ze své obsáhlé kolekce vánočních ozdob, a v logice materiálu se nabízelo představit dosud málo zpracované téma skleněných betlémů. Vznikl tak projekt s názvem Skleněné Vánoce, který na ploše 160 m² přináší informaci nejen o ozdobách a téměř 40 betlémech převážně ze soukromého držení z oblasti Železnobrodska, ale i o podmalbách na skle s vánočními náměty ze severních a severovýchodních Čech. Středočeské muzeum je otevřeno od úterý do neděle od 10 do 18 hodin, bližší informace lze nalézt na pravidelně aktualizovaných webových stránkách www.muzeum-roztoky.cz. „

Klanění králů, podmalba na skle, pravděpodobně Německo, sklonek 18. století, Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy, foto Aleš Hůlka

78

9

VYDÁNÍ PŘÍLEŽITOSTNÉ VÁNOČNÍ POŠTOVNÍ ZNÁMKY „ŽLUTICKÝ KANCIONÁL“ Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky vydalo v emisi Vánoční svátky (pro r. 2010) známku nominální hodnoty 10 Kč, jejímž námětem je vyobrazení sv. rodiny ze zpěvníku písní, určeného pro křesťanské bohoslužby – Žlutického kancionálu. Žlutický kancionál z roku 1558 je vzácný renesanční pergamenový foliant (63 x 40 x 16 cm, hmotnost 28 kg) obsahující na 471 foliích české utrakvistické liturgické texty ke mši svaté i další zpěvy s notami a pozoruhodnou malířskou výzdobou. Kancionál dala pořídit městská obec žlutická pro literátské bratrstvo značným nákladem 283 kop grošů míšeňských. Iluminace jsou dílem významného malíře Fabiána Puléře z Ústí nad Labem. Nechybí znaky Žlutic, výjevy ze Starého a Nového zákona i ze života měšťanů ani vyobrazení osobností českých dějin sv. Václava, Mistra Jana Husa a Jeronýma Pražského i samotných donátorů z řad měšťanů a nižších šlechticů z okolí. Originál je uložen v Památníku národního písemnictví v Praze. Autorem grafické úpravy je ak. malíř a grafik Prof. Zdeněk Ziegler, autorem rytiny obálky prvního dne vydání je grafik a rytec Bedřich Housa. Známka o rozměrech obrazové části 40 x 23 mm na výšku je

vytištěna plnobarevným ofsetem v tiskových listech po 50 kusech. Škoda, že Sv. rodina není větší. Se známkou se vydává obálka prvního dne vydání včetně příležitostného poštovního razítka. V obrazové části obálky je použita kresba ze zpěvníku, na které jsou vyobrazeni klečící muž a žena se sepjatými dlaněmi. (Zdroj: Poštovní věstník č. 10/2010, kráceno) Vydavatelství OFTIS v Ústí n. Orlicí vydává pohlednici, CM kartu a Dopisnici s reprodukcí stránky Žlutického kancionálu zmiňované výše. Více na www.oftis.cz nebo na tel.: 465 521 052

Popisky k barevným obrázkům na obálce Titulní strana obálky: Chlívek se sv. rodinou z Ústí nad Orlicí, malba na papíru od Jarolíma Štantejského (1832–1899), Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy; foto Aleš Hůlka. 2. strana obálky: Betlémy ze Středočeského muzea v Roztokách u Prahy. Nahoře – skříňkový betlém, králický typ, polychromovaná dřevořezba, lepenka, kašírování, uhlí (skály), přelom 19. a 20. st. nebo počátek 20. století, 51 ks figurek, výška figurek 5–10 cm, rozměry skříňky 60,5 x 88 x 47 cm. Dole – betlém skleněný, ručně modelované figurky z transparentního a opakního skla, sestavitelné na kamennou desku (30 součástí), Lada Kocurová, 2009, v. figurek cca 5–10 cm. 3. strana obálky: Nahoře – betlém v kostele Panny Marie Bolestné v Dobré Vodě u Č. Budějovic od autorů ak. mal. Renaty K. Štolbové (viz č. 77 BaB) a řezbáře Tomáše Štolby. Dole – betlém od Tomáše Štolby. 4. strana obálky: Klanění králů, podmalba na skle, Morava – okruh dílny tzv. malíře zalomených obočí, před polovinou 19. století, Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy, foto Aleš Hůlka. Příspěvky do časopisu Betlémy a betlemáři v digitální podobě včetně vhodných doprovodných fotografií průběžně zasílejte předsedovi redakční rady na e-mail: [email protected] nebo předsedovi sdružení: [email protected], ale i na disketách (CD-ROM) nebo v rukopisné či lépe strojopisové podobě na současnou adresu: České sdružení přátel betlémů o.s., P.O.BOX 66, Hradec Králové, PSČ 501 01. Návrhy k uveřejnění na webové stránky sdružení zasílejte na e-mail: františek.odstrč[email protected] .

10

78

Galerie současných tvůrců vyřezávaných betlémů

Řezbář betlémů Tomáš Štolba: „Koledy mám rád vždycky až o Vánocích“ KARLA LADWIGOVÁ Učarovalo mu dřevo a nejdřív to zkusil s loutkami. Řezba se mu stala drogou, ale striktně zachovává svůj pracovní rituál. Dnešní konzumaci koled už v listopadu a po celý prosinec ignoruje. Jeho synek Hugo zatím o řezbu zájem nejeví, ale kdoví? Každopádně si s tátou o Vánocích užívají. Pojďme teď s Tomášem Štolbou mezi ty dřevěné svaté, do míst betlémské radosti. Odkdy se datuje vaše zaujetí pro dřevo? Po sametové revoluci jsem nevěděl, čím se živit, a českobudějovická řezbářka Arana Mertlová mi poradila, ať zkusím vyřezávat. Poslechl jsem ji a zkusil to nejdřív s loutkami. Ve spolupráci se svou první manželkou, malířkou Renatou Štolbovou, která loutky polychromovala olejovými barvami a navrhovala kostýmy, a s naší kamarádkou Hanou Mikešovou, která na loutky šila, jsme dali dohromady první kolekci. Přijali ji v galerii U zlatého koníčka v Praze. Po hodinové procházce jsme se zašli na instalaci loutek podívat – a zesmutněli. Loutky tam nebyly! Schlíple jsem se zeptal, jestli jsou aspoň někde ve skladu, ale galerista mi řekl, že jsou prodané. Tím bylo o mé práci rozhodnuto. Jak dlouho trvala učednická léta, měl jste své vzory? Vyřezávám už přes dvacet let a na mé tvorbě je vidět dlouholetá spolupráce s malířkou R. Štolbovou při výrobě loutek. Souběžně s nimi jsem začal samostatně vyřezávat a malovat (olejovými barvami) figury a betlémy, jejichž velkou inspirací pro mě byly bretaňské kalvárie. Své vzory jsem samozřejmě měl. Z řad řezbářů to byl zejména pan Josef Bláha (svým autorským pojetím polychromovaných figur), i když moje práce se od jeho značně liší. Dále mě ovlivňovala lidová řezba, ale i moderní výtvarné umění mě leckdy osloví. A velmi mě potěší, když si zajdu

Řezbář Tomáš Štolba

na výstavu Art brut; naposledy jsem ji navštívil v galerii U Zvonu. Čím jste začal jako „hotový“ řezbář, i když se možná ani dnes tak necítíte? Loutky jsem vyřezával docela rád, ale byla to týmová práce, pro kterou nejsem tak úplně stvořený. Plnost řezbařiny jsem pocítil až při vyřezávání samostatných figur a betlémů – od návrhu, přípravy dřeva přes řezbu, povrchovou úpravu až po polychromii olejem. V českobudějovické Komorní galerii u paní Aleny Schelové jsem měl první výstavu svých plastik. Reakce návštěvníků pro mě byly povzbuzující a potvrdily mi, že jsem se vydal správnou cestou. Přiznávám, že vyřezávání se pro mě stalo téměř drogou. Každé ráno, když sednu k řezbářskému stolu, vedle na stolku voní horká káva a z okna můžu pozorovat srnky v lese, padne na mě božský klid. Musím

78

ale říct, až po důkladném zatopení – v mojí dílně je totiž ráno docela nevlídno a teplota někdy i na nule. V zatepleném, útulném prostředí pak zahajuji své každodenní rituály, včetně modlitby, než se ráno pustím do práce. Máte nějaké „své“ dřevo, se kterým pracujete nejraději? Pracuji pouze s lípou, ta mi naprosto vyhovuje a jsem s ní doslova sžitý. Dá se z ní dobře vyřezávat, znám její vlastnosti a krásně se na ni maluje olejovými barvami. Liší se podle druhu dřeva nástroje na jeho zpracování? Jaké používáte na lípu? Pracuji s dláty od různých výrobců z Rakouska, Švýcarska, ale nejraději mám dláta od pana Karase z Šumavských Hoštic. Některá dláta mi vyráběl i podle mých návrhů. Vypadají jako zubařské náčiní. Kromě toho používám i elektrické nářadí, jako je bruska a pásová pila. Zaujaly vás náměty ze Starého a Nového zákona, proč jsou vám tak blízké? Je to tak, moje tvorba je ovlivněna hlavně Starým a Novým zákonem, i když nejen jimi. Snažím se o nejjednodušší vyjádření základních věcí. Muž nese rybu. Žena s husou. Petr s kohou-

Betlém z tvorby Tomáše Štolby

11

tem. Nejčastěji vyřezávám sv. Josefa a sv. Petra. A také Pannu Marii s Ježíšem. Postavy z Bible jsou pro mě živé i přes moji nedokonalost ve víře. Například Slepec s ještěry vychází z modlitby: „Pane Ježíši Kriste, synu Boží, smiluj se nade mnou hříšným.“ Představuji si, že ten slepec jsem vlastně já, a nejde jen o uzdravení fyzické – prozření očí, ale také o uzdravení od nebezpečí vnitřních draků a všeho toho, co útočí zvenčí. A že těch draků je v mém životě hodně! – U Josefa samozřejmě obdivuji jeho úlohu a odvahu, s kterou se své Marie zastal. To bych já nedokázal. Petra znázorňuji s kohoutem, ten znamená naši slabost. Přes všechnu svou slabost dostal ale Petr obrovskou Kristovu důvěru, kterou znázorňuji v klíči, který apoštol drží. Vřelý vztah k vánoční tematice vyjadřují vaše četné betlémy, např. ten z kostela v Dobré Vodě u Českých Budějovic, rovněž společné dílo s Renatou Štolbovou. Jak jste si rozdělili práci? Dientzenhoferovu kostelu na Dobré Vodě jsme s Renatou věnovali oblékaný betlém, který byl tak trochu završením, oslavou dlouholeté spolupráce při výrobě loutek. Já jsem loutky

12

78

Z tvorby Tomáše Štolby

vyřezal, Renata je polychromovala a navrhla oblečení. Již zmíněná švadlena a naše dlouholetá kamarádka Hana Mikešová kostýmy podle návrhů ušila. Myslím si, a hojné návštěvy rodičů s dětmi v době vánoční to potvrzují, že se betlém povedl. Teď už vyřezávám betlémy, které si polychromuji sám. Jsou celé ze dřeva, jen v jesličkách pod Ježíškem je seno. Na betlémech pracujete s předstihem, daří se vám v létě myslet na Vánoce? Osvěžujete se nějak při práci, třeba dobrou hudbou? Mé výstavy jsou většinou plánovány několik let dopředu, například teď mám termíny až do roku 2013. Kromě toho se věnuji práci na zakázkách pro soukromé osoby, takže musím pracovat na betlémech i jiných figurách neustále. Při vyřezávání si oživuji práci většinou poslechem

rozhlasové stanice Vltava, tu mám moc rád; je mi jediným partnerem při mé osamělé práci. Může se ale stát, že na Vltavě někdy spustí jazz, a tak si ho při vyřezávání sv. Josefa klidně poslechnu. Chtěl bych ještě říct, že vyřezávat betlémy je práce dlouhodobá. S ohledem na jejich povrch malovaný olejovými barvami, kde barvy různě vytírám látkou, musím čekat, až jedna vrstva uschne, než nanesu barvu další. Tím se celý proces značně protahuje. Figury spolu musí navzájem ladit jak barevně, tak proporčně. Zkrátka o Vánocích už někdy vyřezávám Jidáše pro velikonoční výstavu. Ve vašich betlémech často figuruje stejný psík – buldoček. Měl živou předlohu, nebo jste si ho přimyslel? On opravdu existoval. Měl jsem tmavého žíhaného francouzského buldočka jménem Kolja, který byl můj dobrý kamarád. Bohužel už umřel. Tak ho teď mám alespoň ve svých betlémech. Z betlémské podívané se radují kromě dětí obecně i vaši dva synkové. Nepůjde některý z nich ve vašich šlépějích? Zatím o tom pochybuji. Čtyřletý syn Hugo chce řídit metro nebo pendolíno a kdybych mu řekl, že bude řezbář, tak by se rozplakal. Na druhou stranu ale dává Ježíškovi do jesliček (v betlému, který mám celoročně v ateliéru) oříšky, aby měl pořád co jíst. A ten druhý, teprve roční Josífek, je na tyhle úvahy ještě moc malý. Já bych snad byl radši, kdyby si hoši zvolili praktičtější profesi pro život. Pro mě osobně je řezbařina ta nejlepší práce na světě, lepší už je v mých očích snad jen výroba houslí, protože houslaři mají svou práci spojenou s hudbou. Ale třeba by se mi vysmáli. Svá díla vystavujete doma i v zahraničí a najdeme je v mnoha galeriích. Jak pociťujete vztah dnešního člověka k biblické tematice, jinými slovy, jde na odbyt? Na výstavní plochy si nemohu stěžovat. Vystavuji v různých historických prostorách

78

a s návštěvností jsem spokojený. Kromě prací pro galerie vyřezávám i do výklenků a kapliček. Je to pro mě hezká práce a také vděčná, protože je každému na očích a je to extrakt toho, co dělám. Myslím, že moje tvorba je srozumitelná i těm, kteří se k víře nijak zvlášť nehlásí. Nevím, jaký mají lidé k biblické tematice vztah obecně, ale podle toho, že mé věci kupují, odvažuji se říct, že o Bibli a snad i víře něco vědí. Nejnověji jsou vaše práce k vidění na výstavě v kryptě na brněnském Petrově. Čím se tam návštěvníci mohou kochat? Byl jsem osloven panem Janem Zaplatilem, abych na Petrově vystavil svoje práce. Potěšilo mě to, protože jsem tam už jednou vystavoval a jsou to nádherné prostory. Bude tam k vidění můj vlastní betlém, který dávám na každou výstavu. A kromě toho tam bude také šest až sedm nových figur na duchovní náměty, jako David s harfou, Otec a syn, Slepec s draky a některé další (pozn. redakce – výstava trvá ještě cca 2 týdny v lednu 2011). V Brně budu tentokrát zastoupen na více místech; kromě krypty pod Petrovem budu mít plastiky ještě v Galerii 8a (ul. Pellicova), kde to bude koncipováno jako vánoční výstava. A další betlém bude vystavený ještě v brněnské galerii Hřebíček (kde jsem zastoupen trvale).

Z tvorby Tomáše Štolby – Svatá todina

13

Takže tomu letošku soukromě říkám „Brněnský rok“. Těším se na to, že si Brno lidsky, vánočně i kulturně užiji. V Praze každoročně o Vánocích vystavuji v Betlémské kapli, kde jsem jedním ze stovek autorů na hromadné výstavě betlémů a ukázek tradičních lidových řemesel. Tuhle výstavu organizuje pan Ing. Blahoslav Lukavec pod záštitou Bonsai klubu. Betlémská kaple je moje srdeční záležitost, chodím tam v době výstavy občas okukovat práce svých kolegů, a přitom si užijí i moji kluci. Loni tam měli vodní mlýn s tekoucím potokem, kamenný mlýn, kde se mlela mouka, sochařsky pěkně pojaté bludiště z větví a spoustu dalších zajímavostí. Já si tam dám medovinu nebo dvě a popovídám si s kolegy. To už jsou pak Vánoce v plném proudu. Teprve na těchhle místech a teď jsem schopen s radostí poslouchat koledy, a ne z konzumních domů už od listopadu; to mám uši vypnuté. Vždyť přece všechno má svůj čas – a koledy mám rád vždycky až o Vánocích.

14

78

Medailon

Řezbář Tomáš Štolba

Tomáš Štolba (nar. 1965 v Praze) navazuje osobitým způsobem na tradice českého lidového řezbářství. Svou dráhu započal v roce 1990 řezbou loutek z lipového dřeva. Vznikaly série postav z pohádek a bajek, určené pro loutková divadla (Víta Marčíka či divadlo Studna), ale i pro galerie nebo soukromé sběratele. Těžištěm jeho tvorby jsou plastiky polychromované olejovými barvami. Nejčastěji zpodobňuje postavy biblického světa a betlémy, vyřezává figury do veřejných i soukromých prostor (výklenky, např. na náměstí v Prachaticích). Vystavuje v českých i zahraničních galeriích a podílí se také na větších realizacích (např. soubor třiceti figur na zámku v Bechyni, betlém pro kostel v Dobré Vodě u Č. Budějovic a další). Žije a pracuje v Roztokách u Prahy, je ženatý a má dva malé syny, Huga a Josefa. Kontakt: Pod Řivnáčem 1212, 252 63 Roztoky Žalov; mobil 606 288 556; http://www.sweb.cz/tomasstolba/. Snímky z archivu T. Štolby.

Řezbář pan František Nedomlel vyřezal jesle pro malé pacienty PAVEL NENKOVSKÝ Hotový celek tohoto díla se přesune na stáZástupci Dětské léčebny respiračních nemocí lo na Hemato–onkologickou kliniku Fakultní ve Zlatých horách si objednali u bruntálského řezbáře Františka Nedomlela (známého přede- nemocnice v Olomouci, aby zde dělal radost vším pokračováním svých řezbářských prací na především dětským pacientům. Základy jeslí mohelnickém a bruntálském betlému) dřevěné jsou vyrobeny z jednoho kusu lipového dřeva. jesličky. Tyto jesličky jsou poměrně veliké (měří Zdi jeslí jsou vyřezané tak, aby budily dojem, že 185 cm na délku a na výšku 89 cm). Zhotovené jsou z opravdového kamene a střecha je vyrobejesle již dříve osobně řezbář odvezl do Zlatých na z krajinových prken. Zajímavé jsou i některé hor a v srpnu letošního roku se sem vrátil, aby pedantně vyrobené detaily jako např. důmyslpřímo na místě před zraky široké veřejnosti né odkládací plochy na hrábě a kosy a sloužící v rámci tradičního řezbářského plenéru „Zla- navíc i na sušení úrody (např. kukuřice). K jestá hoblina“ (letos se konal již 6. ročník tohoto lím samozřejmě patří i neodmyslitelná napámezinárodního setkání řezbářů) své dílo dokon- ječka pro hospodářská zvířata, seník a k němu přistavený žebřík. čil vyřezáním figur.

78

15

Ocenění tvorby našeho člena – připojujeme se s gratulací!

Řezbář Ladislav Pacholátko z Hradce Králové obdržel cenu „Zlatý kolovrat 2010“ JOSEF ZÁRUBA, HRADEC KRÁLOVÉ Za mimořádný přínos v oblasti lidové kultury udělila Rada Královéhradeckého kraje již po deváté v řadě cenu „Zlatý kolovat“. Dne 8. prosince 2010 předal hejtman Královéhradeckého kraje Bc. Lubomír Franc cenu panu L. Pacholátkovi v oboru řezbářství. Pan Pacholátko se narodil 1. 7. 1929 v Káranicích u Chlumce nad Cidlinou. Chtěl být automechanikem, ale nakonec se stal truhlářem a později truhlářským mistrem. Od roku 1962 trvale žije v Hradci Králové. Po přestěhování do města začal přemýšlet, co s volným časem. Nejprve zkoušel malovat olejovými barvami. Jeho oblíbeným materiálem však bylo dřevo a tak začal vyřezávat intarzie. Nejdříve menší obrázky, později i velká témata, např. Hradčany, Karlštejn, Malé náměstí v Hradci Králové a další. V pozdějším věku začal vyřezávat figury – postavičky z časopisu Dikobraz inspirované kresbami Jiřího Wintera Neprakty. První výstava se uskutečnila ve Skřivanech v knihovně a měla velký úspěch. Neprakta sám výstavu navštívil a na památku obdržel jednu figuru. V dalších letech se inspiroval Třebechovickým betlémem

Z tvorby řezbáře Ladislava Pacholátka

a začal sám betlémy vyřezávat. Jeho největší betlém je téměř 5 m dlouhý, přes 1 m hluboký a je neustále doplňován. Figury měří 20 cm. Betlém byl vystavován ve Skřivanech, v Muzeu východních Čech v Hradci Králové, v Městském muzeu v Jaroměři, na několika celostátních výstavách betlémů a na dalších místech. Autor rád vyřezává i drobnější betlémy či různé reliéfy, např. dle ilustrací Josefa Lady z knihy O dobrém vojáku Švejkovi. Jeho vystavované reliéfy odborníci označují za ojedinělé. Řezbářství a práce se dřevem se stala jeho životním koníčkem. Mezi další záliby patří paroplavba na Labi, kde pomáhal s provozem parníčků v Hradci Králové. Řadu let je členem Českého sdružení přátel betlémů, dříve byl také jeho aktivním členem, zúčastňoval se zejména příprav výstav betlémů a předvádění vyřezávání jesliček. „

78

16

Betlemářství v regionech

Hronovské betlémy ANTONÍN JIRÁSEK Rok 1968 přinesl mimo jiné, významná jubilea i výročí, které ve shonu událostí zcela ušlo pozornosti Hronováků. O vánocích totiž uplynulo právě 140 let od chvíle, kdy překvapil Antonín Kalina-Knáhl, známý čtenářům z kroniky „U nás“, malé i dospělé svým nevídaným „Běhacím“ betlémem. „Ten rok (1828) skončil se padolským půlpánům malým divem. Uviděli, nač se Pražané chodili dívat za vstupné k „městu Vídni“, uviděli zadarmo u mladých Kalinů v roubené sednici vedle pece na stěně proti oknům: Betlém nevídaný, velký s krásným městem, jehož domy měly opravdová okénka ze skla, nad nímž se vznášel anděl a sem tam se pohupoval, jako by lítal. A těch figurek! Co jich bylo a pěkných, a všechny jako živé. Všechno se hýbalo – lidé, zvířata. Pastýř práskal bičem a poustevník zvonil, řezáči řezali dříví, děvčata pumpovala a pastýři a pastýřky šli jeden za druhým k jeslím s dary Ježíškovi“.(1) Sice už na podzim r.1827 stála „brána i hradební zeď, za ní povznášely se v tlačenici podivné domy, nad ně nade všechny chrám s červenou kopulí a půlměsícem a vysoká, štíhlá věž už dorůstala“(2), jak je vytvořil autorův bratr Jan Knáhl, učitel v hronovské roubené škole pod kostelem. „A dole zas v příbytku staré učitelky mladší, hodinář (Antonín Knáhl) brousil a piloval a klepal kolečka a péra strojil a chystal a při tom také po chvilkách pro své potěšení maloval“(2). Stroj tedy nebyl včas hotov. Ukázalo se, že není dost figurek na papíře malovaných a lepenkou podlepených, proto premiéra „betlémského divadla“ musela být o rok odložena. Oba autoři i geneze tohoto díla je tedy známa. Naštěstí se zachoval zásluhou Knáhlovy vnučky pí. učitelky Dusíkové hronovský „běhací“ betlém v neporušeném stavu v Jiráskově muzeu dodnes. Funguje i mechanismus tohoto betlému, poháněný těžkým závažím, které se vytahuje klikou. Druhý, neméně populární betlém s velkými ze dřeva řezanými figurkami zdobil každoročně o vánocích

hlavní oltář hronovského kostela. Vzpomíná na něj ve svých „Pamětech“ i Alois Jirásek: „Vyřezával jej, pokud se pamatuji, mladý Vlach ze Zbečníka, pod kostelem v Šrůtkově domě r. 1860. Jako devítiletý hoch pilně jsem se chodil dívat, jak vyrůstají panáčkové a ovečky v rukou mladého samouka“. A jeho vyřezávání, tak i „štafírování“ těch betlémských figur, a zvláště sv. tří králů, kteří zářili nejen barvou, ale i pozlátkem, zajímalo mne nadmíru“.(3) Autorem tohoto krásného kostelního betlému byl Frant. Vlach ze Zbečníka, kde se narodil 15. 10. 1841 v č.22 a kde více než 78 letý r. 1920 v č.32 zemřel. Býval knížecím hajným v Maternici. Hronovský betlém byl asi prvním úspěšným dílem tohoto tehdy 19letého nadaného tvůrce. Stavěl se nad hlavním oltářem a „hora“ i betlémské „město“ sahaly vysoko až do gotické klenby kněžiště. Uprostřed stál chlév v podobě zříceniny, v něm sochy sv. rodiny, zezadu vyhlížely hlavy oslíka a vola. Nad chlévem stál anděl s rozpjatýma rukama, za ním pastýř s chlapcem, oba hleděli na anděla „Gloria“, který byl v „otevřeném nebi“. Byl to velký kruh s paprsky a kol dokola byli vyřezáni andělé jako v oblacích. Celé to „nebe“ viselo na drátě z kostelní půdy. Kostelník Kouba tomu říkával „koláč“. Na nejdolejším stupni „hory“ byl pastýř hrající pod stromem na flétnu, u zkřížených nohou seděl pes, výše bylo zjevení anděla pastýřům a pastýř stříhající ovečku. Chlapec mu sundával klobouk. Nad chlévem byl probouzející se pastýř. Na druhé straně se stavělo „město“. Dolejšímu domu se říkalo „Venclíkův“, ostatní pocházely od Fr. Vlacha. Vpředu šli „daráci“. U jesliček klečel pastýř s ovečkou, druhý nesl pod paží vánočku, v druhé ruce měl hůl a čepici s vajíčky. Za ním šel pastýř s ovečkou v náručí

78

a ukazoval k chlévu. Hned za ním šel pastýř s holí, jako by s ním rozmlouval. Průvod ukončovala žena nesoucí dárek v zástěře a děvče se džbánkem mléka. Na druhé straně byli další tři pastýři s ovečkou, houslemi a smeknutým kloboukem v rukou. Před svátkem Tří králů byla nad chlévem upevněna hvězda a od „města“ přicházeli tři králové s pážaty, velbloudy a koněm. Později byl Vlachův betlém doplňován „Ťokovým“ domem s hodinami, hradem, větrným mlýnem, ovčínem a městskou branou. Tyto doplňky do původní koncepce dost dobře nezapadaly. (4) V této podobě znali Hronováci Vlachův betlém až do roku 1932. Po renovaci kostela nebylo možné betlém instalovat, proto byl nahrazen malými jeslemi se sádrovými figurkami sériové výroby od fy Neškudla v Jablonném. Torzo Vlachova betlému se dostalo až do kostela v Rohatci u Hodonína. Jen několik původních oveček doplňuje současný hronovský sádrový betlém. Je jistě velká škoda, že pro nepochopení se nedostalo toto Vlachovo dílo tam, kam patřilo – do Jiráskova muzea, kde by jistě budilo zaslouženou pozornost. Loňského roku darovala dcera a synovec Fr. Vlacha dvě torza betlémů, které kolem r. 1900 vytvořil autor pro svou a bratrovu rodinu. Figurky „daráků“ jsou asi 12 cm vysoké, vynikající správnými proporcemi, živostí pohybu, přirozeným řasením drapérií, a zejména jemnou řezbou hlavy a ušlechtilostí výrazu v tváři. Při renovaci několika figurek se objevil původní kolorit držený v střízlivých nenápadných barvách. Zachovaná torza by zasloužila odbornou opravu, aby mohla být po scelení instalována. Další pěkný betlém asi s 50 figurkami, řezaný týmž autorem, má pí Ťoková ve Zbečníku č.121, jen domky „králického“ typu jsou novější. Několik figurek stejného typu má i pí Kaválková ve Zbečníku na Ohradě. Jinak měl tento lidový umělec řadu napodobitelů, kteří, i když ne se stejným fortelem, řezali betlémy pro své potěšení nebo pro sousedy. Pěkný betlém vytvořil J. Štencl ve Zbečníku č. 254. Intaktně zachovaný je Houšťkův betlém v poříčském filiálním kostele. U Maršíků ve Zbečníku mají starý betlém s většími figurkami, který údajně získali z náchodského zámku za 1. světové války. Mechanický betlém vytvořil p. Pfeifer ve V. Dřevíči. Velký Venclíkův betlém se dostal do kostela v Ploš-

17

ticích, Pavlův betlém opatruje p. S. H. v Polici, betlém V. Michálka je v Broumově, Ťokův betlém byl rozdělen na tři části a kolik dalších, jistě pěkných betlémů je už nenávratně ztraceno! Zajímavé jistě je, že betlemářská tradice v našem kraji neustala ani v současné době. Pozoruhodné dílo vytvořila v posledních letech 84letá Anna Vítová v Hronově II. Kuchyňským nožem vyřezala asi 30 figurek 20 cm vysokých. Vynikají jemnou řezbou tváří a životností. Hmotnější postavou a výraznou polychromií zachovávají všechny půvabné rysy naivního lidového umění. Jeskyně i „hora“ jsou vyrobeny z kůry korkovníku a celý 3 metrový betlém oživen živými rostlinami. Proto se stává o vánocích středem pozornosti mnoha návštěvníků a fotografů. V současné době vytvořil hronovský výtvarník Jos. Dufek velmi půvabný řezaný betlém podle vzoru Wenigova „Pražského betlému“. Figurky jsou asi 12 cm vysoké, jemně řezané a pečlivě polychromované přesně podle malířské předlohy. Do zasněžené betlémské krajiny jsou vhodně zasazeny menší figurky ze starého betlému „králického“ typu. I když Hronovsko nemá tak věhlasné betlemářské tradice jako Třebíč, Ústí, Příbram, Králíky nebo dokonce Třebechovice, myslím, že i to, co zde vzniklo z lidové betlemářské tvořivosti v minulosti dávné i nedávné, je svým způsobem zajímavé. Poznámky (odkazy): 1) Alois Jirásek: „U nás“, Praha 1927 – II. díl, XL kap., str.397 2) Alois Jirásek „U nás“, Praha 1927 – II. díl, XXXII kap., str.335 3) Alois Jirásek „Z mých pamětí“, Praha 1932 – I. díl, XV kap., str.135 4) Podle údajů F. R. Matěny, Huštěnovice – z prosince 1968

Poznámka redakce: Jedná se o blíže nespecifikovanou xeroxovou kopii článku, napsaném na psacím stroji bez bližší datace (z obsahu článku se lze domnívat, že vznikl pravděpodobně v roce 1969) a původu vzniku. Článek je však natolik zajímavý, že jej redakce přetiskuje ve zcela původním znění s tím, že očekává ohlasy čtenářů.

18

78

Zazpívejte si u jesliček starou českou koledu a vzpomeňte přitom na své předky, kteří tuto či obdobnou písničku o Vánocích jistě zpívali

Pochválen buď Ježíš Kristus, milej Matěji 1.) Pochválen buď Ježíš Kristus, milý Matěji. Až na věky, kam pospícháš bratře Ondřeji! Já do Betléma běžím, co se tam děje nevím, prosím tebe pěkně, věrně něco ti povím. 2.) Naši hoši v noci pásli blíže Betléma, velká jasnost o půlnoci jako den byla; andělský zpěv slyšeli, do betléma běželi, že se narodil Mesiáš v pravdě mluvějí. 3.) V tom obecném chlévě leží v seně v jesličkách a matičku má ubohou – v mizerných plénkách, On prý že tak krásný je, na každého se směje, kdo se na něho podívá, radost nabude. 4.) Nechoďme tam jako blázni, milý Ondřeji, abychom tam přišli prázdní, když nic nemají! Pojďme pro kamarády, naberme s sebou dary, až z toho něco shledáme, půjdem spěšněji. 5.) Vzhůru bratři, kamarádi, rychle vstávejte, narodil se nám Spasitel v Betlémě, věřte, dary rychle chystejte, sestřičkám to oznamte, ať každá něco uchystá, s námi pospěšte! 6.) Anička pana rychtáře – smetany trošku, Sekundina mlynářova – moučku, krupičku, Monika kramářova – cukrkandl, fíky má a Mařenka šenkéřova – piva, vína dá. 7.) Anastázie kupcova – mandle, piškoty, Cecílie purkmistrova – jabka, oříšky, Apolénka – citrony a Lucie – koření, Baruška – perník, marcipán, též i melouny. 8.) Rozálie pekařova – mastnou žemličku, a Anežka sedlákova – másla v hrníčku, Baruška řezníkova – jitrničku zachová, Rozinka oheň rozfouká a ji udělá.

78

9.) Evička – z hedvábných pentlích povijánek dá, Kačenka – karton koupila, podušky chystá, Verunka peří dere, Liduška to ušije, jen hezky brzo pospěšte, neboť zima je. 10.) Františka, dcera truhláře – kolíbku nese, Dorotka – tenkou košilku také přinese, Majdalenka – punčošky, Helenka – karkuličky, ostatní všecky pospěšte, ať už jdem brzy! 11.) My bratři hudbu štimujme, budeme hráti, kdepak jsou ti malí hoši, budou zpívati; Franto – pískej kláriny, Ondřeji – vem moldánky, Tadeáši – polní trouby a Nácku – bubny! 12.) Honzíčkové – vy k hubojím stroje chystejte, Karlíčku – flautrauer pískej, fagot nenechte a Josífku – housličky, Aloisíčku – moldánky, violu, basu, Venclíčku – cimbál, fejferky. 13.) Hrubé dudy já nafoukám, ať hodně hučí, u jesliček ta muzika ať je potěší, ať hrajem již vesele, když popapá, spát bude, matička kolébat bude, líbezně usne. 14.) Nýnčko půjdem na koledu k pánům sousedům, Ježíšek ráč požehnat váš příbytek i dům; Ježíšek nám povídal, kdyby nám koledy dal, Že se s ním o to porovná, třebas mnoho dal. 15.) Jen my Ježíška milujme, Jej poslouchejme. Jeho svaté přikázání zachovávejme, srdce čisté připravme, by On k nám šel, žádejme, jako betlémští měšťané tvrdí nebuďme! 16.) Ježíšku, králi nebeský, k Tobě voláme chraň nás ode všeho zlého, Tebe žádáme, pro Tvé bídy, trápení, chudoba jde na zemi, uděl svaté požehnání té české zemi! 17.) Uděl svatého pokoje českým křesťanům, ať se skončí francká vojna, dej pokoj stavům, ať Tě můžem chváliti, v pokoji živu býti, potom Tobě v nebi věčně chválu vydávat ! Amen.

19

Figurky z ústeckých betlémů od různých malířů Redakční poznámka: Jde o koledu zřejmě rozšířenou po celé republice. V detailech se může lišit podle místního nářečí či zvyklostí. Jsem přesvědčen, že si betlemáři často upravovali její slova podle figur na vlastním betlému s návazným ukazováním a obdobně si koledu podle potřeby zkracovali nebo snad i prodlužovali. Podobnou koledu, ale se zaměřením na dětskou kapelu a děti s různými nástroji, učila u betlému moje již nežijící matka mé syny a „nástroje“ i jména dětí volně přidávala podle toho, jak to malí zpěváčci zvládali a také aby je to bavilo. Vraťme s však k uveřejněné koledě. Ta již před více než deseti lety oslovila výtvarnici pí Marii Flaškovou, která na každou sloku zhotovila podmalbu na sklo a celý tento soubor byl vystavován poprvé v Hradci Králové již v r. 1998. Před lety tuto koledu nacvičil např. komorní pěvecký smíšený sbor Campanula z Dolní Dobrouče (okr. Ústí nad Orlicí), zpíval ji i dětský pěvecký sbor v Hulíně a jistě je zpívána k vánoční pohodě i na jiných místech. L. Mátl

20

78

Autentická vzpomínka aranžérky české vánoční výzdoby ve Vatikánu

Ozdoby pro vánoční stromy ve Vatikánu v r. 1999 † VLASTA LUŇÁČKOVÁ Odměnou v celé mé aranžérské činnosti se stala účast na přípravě vánočních stromů pro Vatikán. Všechno začalo již v zimě na počátku roku 1999, kde mne požádala Ostravsko-opavská diecéze o návrh na dekorace. Slečna Jarmila Plačková přišla se žádostí, zda bych vypracovala návrh na ozdoby vánočních stromů, které měly zdobit Svatopetrské náměstí a pak i dekorovat místnosti samotného Vatikánu. Jako všechny, tak i tato událost byla pro mne velkou výzvou. Stala se pro mne nejen událostí reprezentace českých tradic, ale chtěla jsem předvést kouzlo českého vnímání vánočních oslav. Uvědomovala jsem si, že je to navíc v době, kdy se připravují oslavy a vítání přelomového roku 2000. Mé návrhy na výzdobu velkého stromu na náměstí Svatého Petra a stromů ve vatikánských palácích tradičními a typickými českými ozdobami přijala biskupská konference kladně – a pak už vše začalo. Z původně počítaných asi 15 stromů se jich nakonec zdobilo 24. Chtěla jsem, aby reprezentovaly tradiční české vánoce, mentalitu jednoduchého a přírodního zdobení z naší historie i současnosti. S ozdobami do interiéru nebyl žádný problém. Oříškem se staly dekorace venkovní. Musela jsem počítat se všemi variantami počasí a pak také, že musí vydržet i po celou dobu oslav vánoc ve Vatikánu. Naštěstí jsem měla časový náskok a ozdoby jsem zkoušela dva měsíce v zatěžkávacích podmínkách ostravského předjaří. Pro 27 metrů vysoký strom na náměstí, což představuje výšku devítipodlažního domu, jsem vybrala slaměné ozdoby, zvětšené do příslušného měřítka. Zdály

se mi nejvhodnějším materiálem, k přirozeně stylizovanému betlému, který byl naplánován pod tento vánoční symbol. Musím se zmínit o tvůrcích slaměných ozdob – manželích Markových z Bukové. Ozdoby tvořili téměř 8 měsíců. Dali si na nich záležet a staly se opravdovou atrakcí pro téměř 2 miliony poutníků, kteří svaté místo po donu pěti týdnů o vánocích 1999 navštívili. Do interiéru jsem vybrala perníkové ozdoby. Bylo jich několik druhů a protože Svatý otec Jan Pavel II. pocházel z Polska a jeho mentalita byla velmi blízká naši české, vybrala jsem do jeho soukromí právě perníčky zdobené bílou polevou paní Hanzelkové z Libhoště. Byly to vlastně perníkové baňky, nazdobené motivy katedrál, kostelíků, kapliček, zvonic a samozřejmě i typickou stavbu našeho kraje, Cyrilometodějskou kapli na Radhošti. Pozoruhodné bylo, že se motivy neopakovaly. Kromě baněk nazdobila paní Hanzelková i roztomilé ovečky a zvonečky, takže atmosféra zasněžených podhorských motivů byla dokonalá. Do pracovny Svatého otce jsem vybrala keramické ozdoby, které tvořily již od počátku prázdnin děti z tříd umělecké školy v městě Albrechticích pod vedením pana učitele Jaroslava Hrubého. Jelikož jich bylo 480 ks, pomohly nazdobit nejen jeden vánoční strom. Sám pan učitel poslal jako osobní dar betlém ze 60 figurkami a díky jeho umělecké hodnotě byl opravdu sestaven pod vánočním stromem v nejbližším soukromí Svatého otce. I na mnoha dalších ozdobách se podílely právě děti, kterým vánoce ponejvíce patří. Děti domu mládeže v Plesné u Ostravy pod vedením paní Fitlové

78

slepovaly papírové vločky fantastických tvarů a tyto posněžily velký strom v aule Pavla VI. pro 22 000 návštěvníků. Z této auly se vysílaly vánoční koncerty i audience do celého světa. Na drhaných ozdobách pracovaly postižené děti z Hlučína. Tyto se pak přizdobily ještě přírodními plody – tobolkami bukvic, šípky, oříšky či šiškami apod. Jejich prostota a přirozenost byly opravdu působivé. Další děti – a to z ústavu sociální péče v Ludgeřovicích vymýšlely a vyrobily ozdoby z dřevěných perliček a dýh a tyto měly tu čest zdobit strom v Rafaelově síni. Na dalších ozdobách ze sisalu a lýka pracovaly děti z Lidové školy umění Sluníčko, které vedla paní Marcela Plodrová. Ta vytvořila stejnou technikou ze stejného materiálu pro vrchol stromu osmicípou hvězdu se svatou rodinou, jež byla všemi obdivována. Dále jsem použila háčkované ozdoby od paní Benšové, Kocurkové a paní Kuběnové. Všechny byly nádherné a od každé jiné. V kombinaci s čirými baňkami přímo skvostné. Také 500 kusů hvězdiček z bílé a žluté stuhy od paní Koločové vyniklo v zeleni krásného smrku. Klasické slaměné ozdoby pana Sekaniny zdobily 6-ti metrový strom u vstupu do vatikánského zahradnictví. Kancelář kardinála Szoky zdobili roztomilí andílci z šustí paní Číčové z Vronova. Slezská Tvorba nám na naše přání vytvořila čiré baňky, ve kterých se měla odrážet světla i pohyb, aby nám nablýskala a zvýraznila všechnu tu krásu. Sama jsem pak s dcerou napekla a oboustranně nazdobila 500 kusů perníčků. Po dlouholetých zkušenostech s aranžováním nepřeberných výstav jsem připravila i další ozdoby navíc. Prostě i proto, aby bylo čím přizdobit a aranžérsky mít něco v zásobě. Proto jsme s sebou vezly hlavně osvědčené drobnůstky ze suchých přírodnin, jako zdobené makovice, šišky, lepená tykvová semena – no prostě celkem 2 500 kousků. Mým cílem bylo, aby ozdoby dojaly jednoduchou krásou, nikoliv bombastičností. A to se nám všem myslím podařilo.

21

Na všech výstavách, které jsem kdy tvořila, nebo se nějak podílela, byla krásná nejen tvůrčí práce, ale i spousta pěkných příhod, které se k nim nějakým způsobem váží. A tady jich bylo opravdu mnoho. Dodnes ráda vzpomínám na to, jak jsme vymýšleli způsob zavěšení všech těch tisícovek ozdob. Ostravsko-opavská diecéze vyzvala věřící, aby nám pomohli při přípravě stužek. Jedinou podmínkou byla barva a délka stužky. Každý mohl na svou stužku napsat své sdělení, prosbu či vzkaz. Odměnou byla jistota, že stužka poputuje až do vánočního Vatikánu. Sešlo se jich tolik, že všechny nemohly být využity k původnímu záměru. Ty, které být použity k zavěšení ozdob, byly vpleteny do slaměných ozdob určených na hlavní strom na náměstí, aby ani jedna dobrá vůle nebyla zklamána a všechny mohly odejít do svaté země a nést poselství.

„PF“ paní Marcely Plodrové

22

78

Všechna ta pracná a dlouhodobá příprava se nám vyplatila. Všechny dekorace se vezly velkým dodávkovým fordem s přívěsem a slečna Jana Plačková, která měla vše organizačně na starost se modlila, aby vše v pořádku bylo převezeno v nepříznivém počasí náročnou cestou přes Rakouské a Italské Alpy. Nakonec z toho všeho mohlo být nazdobeno kromě hlavního stromu ještě 24 stromů od 2 do 7 metrů výšky. Slečna Plačková a já jsme měly téměř 14 dní na to, abychom v zázemí Vatikánských zahrad vše zvládly. Nazdobení menších stromů nám nečinilo potíže, ke zdobení hlavního, 27 metrů vysokého stromu, však musely být použity 2 autojeřáby s plošinami. Byla to úžasná atmosféra, zvláště, když náš pan prezident Václav Havel za zvuku českých koled v podání cimbálové muziky předal Svatému otci tradičně česky vyzdobený strom. Pro všechny poutníky, kteří v tuto dobu navštívili poutní místo to byla opravdu nádherná oslava českých tradic s atmosférou vánoc a vítáním nového letopočtu. V tento den ráno sloužil kardinál Miloslav Vlk pro 600 českých poutníků v katedrále Sv. Petra mši svatou. Pro mne samotnou pak přišlo největší uznání – pozvání na mši svatou do soukromé kaple Svatého otce. Po tomto obřadu nás s kolegyní Plačkovou na audienci ve své pracovně Svatý otec odměnil růžencem. Toto setkání patřilo v mém životě k největším oceněním. Byla to hrdost na všechny ty desítky malých umělců, ke kterým se chci skromně počítat, kteří ve svém volném čase tvořili pro vánoce v cizí zemi trochu české atmosféry. Jak vlastně vznikla tradice zdobení vánočních stromů ve Vatikánu? V roce 1978 poslali polští věřící svému papeži vánoční strom, aby mu připomněl domovinu. Všichni jim byli tak nadšeni, že v dalších letech se přidaly i jiné státy, až z toho vznikla tradice.

A co se stalo s ozdobami po vánocích? Až do 22. ledna 2000 je obdivovali poutníci z celého světa, zvláště pro jejich neobvyklost, jednoduchost, použité přírodní materiály a krásu. Při jejich odstrojování pak byly rozdávány poutníkům. A jaké byly ještě mé další osobní dojmy? Především barevné a zahradnické. Po ukončení toho hektického času příprav jsem měla možnost prohlídky celých vatikánských zahrad, které nejsou veřejnosti přístupné. V době před vánocemi tam kvetly bouganvilea, růže i bramboříky. Nezvyklé pro nás středoevropany, pak také citrusovníky obalené zrajícími plody. Velkou poctou pro mne byl dar řízku růže ze soukromé zahrady Svatého otce. Ten však přes veškerou mou péči i zahradnické zkušenosti v cizí zemi symbolicky zahynul. A pak návrat domů, a všechny ty ohlasy. Na žádného z tvůrců se nezapomnělo a pan biskup Lobkowicz nás všechny pozval a poděkoval na společném sezení. I ohlas veřejnosti byl velký. Mnoho lidí chtělo sdílet zážitky ze zdobení i z našeho setkání se Svatým otcem. Uskutečnilo se překvapivě mnoho setkání a besed právě na toto téma. Na závěr mohu říci, že všechna ta práce a přípravy přinesly nejen uspokojení všem tvůrcům, ale i potěšení všem vánočním poutníkům a návštěvníkům Vatikánu a tím i prezentaci naší české země v zahraničí. Redakční poznámka: Věříme, že tento příspěvek, který má značnou dokumentární hodnotu, zaujme i naše čtenáře. Zejména ty, kteří zajišťuji instalaci výstav, může v ledasčems inspirovat. Bohužel redakce nemá k dispozici žádné doprovodné fotografie. Do redakce byl zaslán členkou ČSPB pí Marcelou Plodrovou již v období loňských Vánoc (2009) společně se zprávou, že autorka článku paní Vlasta Luňáčková právě ve věku 80 let zemřela.

78

INFORMACE

23

pro členy Českého sdružení přátel betlémů

POŘÁDANÉ VÝSTAVY BETLÉMŮ 2010/11 – pokračování z minulého čísla 77 (sestaveno na základě oznámených údajů – bez záruky) Lokalita Oprava lokality: Brodek u Prostějova (nikoliv Brodek u Přerova), Hasičská zbrojnice (společenský sál) Česká Třebová, Kulturní centrum, Nádražní ul. Hlinsko, rázovitá čtvrť Betlém okolo Příčné ul. (č.p. 350) Jiříkov u Rýmařova, Pradědova galerie U Halouzků Kladno, Zámek, barokní kaple sv. Vavřince Malšice, okr. Tábor, knihovna Mohelnice, Muzeum Mohelnice

Výstava Výstava betlémů; výstava se sbírky p. Josefa Novotného Výstava betlémů

Poznámky 24. 12. 13–15; 25. 12. 14–17; 26. 12. 8.30–11.30 a 14–17; 27. 12. 14–17 Zavřeno: Pondělky a 24.12.

12. 12.–30. 12. denně 9–12, 13–17 25. a 26. 12. jen 13–17 Betlém vánoční (k expoz. 14. 12.–2. 1. Pondělky zavřeno vstup s průvodcem) denně 9–12 a 13–16 Moravské vyřezávané Denně 9–17 www.pradedovagalerie. betlémy wz.cz; tel. 554 296 127 Betlémy na Kladně 27. 11.–9. 1. Výstava se sbírek 5. ročník Út–Pá 9–12, 13–18 Ing. B. Vykouka So, Ne, Sv 13–18 Výstava betlémů, vánočních Zahájení 5. 12. Tel. 381 277 410 ex-libris a pošt. známek ve 14 hodin Betlémy ze sbírek Vlasti- 3. 12.–22. 1. www.muzeum-sumperk.cz vědn. muzea Šumperk Mohelnický betlém 25. 12.–2. 2. www.mohelnice.cz

Mohelnice, Kostel sv. T. Becketa, kaple sv. Anny Nová Paka, Městské muzeum Betlémy z Novopacka a novoročenky ze sbírky P. Kábrta Pardubice, Zámek (muzeum) Malované betlémy z Ústí n. Orl. Praha 1, areál kostela P.Marie Výstava betlémů Sněžné, Jungmannovo nám. k 20. výr. založení ČSPB Ostrava, Ostravský hrad Výstava betlémů (včetně polských) Zbiroh, Sládkovo muzeum Vánoční výstava (organiz. pí dr. Hánová) Zvole u Prahy, INTEBO – fir- Vánoční výstava betlémů, ma J. Šebek, Jílovská 320 ručních prací a dekorací Žamberk, Městské muzeum, Čs. Armády 472 Oprava: Změna zahájení výst. Zwiesel (SRN – Bavorsko), Stadtplatz 18-20 (1. posch.)

Termín 24.–27. 12.

Vánoční dobroty

26. 11.–19. 12. denně 8–12 a 13–16.30 27. 11.–6. 2. denně 10–18, Po zavř. 27. 11.–5. 1. 3. 12.–9. 1. denně 10–18 7. 12.–7. 1. 9–16 6. 12.–18. 12. denně 10–18 5. 12.–19. 12.

2. česko-bavorská výstava 18. 12.–9. 1. 10–18 betlémů, spolupoř. Spolek českých betlemářů

Pondělky zavřeno Vystaven také hromniční a postní betlém Podrobnosti v BaB č. 77 na str. 19 www.slezskoostravskyhrad. cz Otevřeno jen v prac. dny; tel. 723 116 011 Od metra Budějovická do Zvole BUS č. 331 a 333 www.zamberk.cz tel. 465 611 678 24. a 31. 12. jen do 16 h. Vernisáž 17. 12. v 17.30

24

78

Poznámka: Pozvánky na výstavy budou také zveřejňovány na stránkách ČSPB www.sdruzenibetlemaru.cz a seznam výstav betlémů je každoročně zveřejňován také na stránkách www.betlemy.cz (sekce aktuality).

Úhrada členských příspěvků na rok 2011 V tomto čísle časopisu je vložena poštovní poukázka typu A na zaplacení členského příspěvku na kalendářní rok 2011. Podle schválení valnou hromadou dne 25. 4. 2009 jsou stanoveny příspěvky v této výši: řádný člen odebírající časopis 240,– Kč, důchodce odebírající členský časopis 200,– Kč a rodinný příslušník bez nároku na odběr časopisu platí 60,– Kč. Jde o stejné částky jako v r. 2010, ale pozor, hodně členů ze setrvačnosti chybně platilo i v tomto roce příspěvky nižší – staré. Do rubriky V. symbol (variabilní symbol) nezapomeňte prosím napsat z pravé strany své členské číslo (je uvedeno i na adresním štítku časopisu i v členské legitimaci). V případě, že nebude variabilní symbol uveden nelze plátce identifikovat. Specifický symbol se neuvádí. Platbu lze samozřejmě provést i bankovním převodním příkazem. Číslo účtu sdružení: 1080733339/0800 (opět připomínáme vyplnění variabilního symbolu). Konstantní symbol: 0379. Členský příspěvek uhraďte prosím nejpozději do konce měsíce února 2011. V případě nezaplacení v tomto termínu pozbývá člen nárok na zasílání časopisu a je mu pozastaveno členství. Doklad o zaplacení Vás opravňuje k využívání výhod člena ČSPB (např. zvýhodněné vstupné nebo vstup zdarma na určené betlemářské výstavy). Doporučujeme platbu neodkládat, protože jsme letos vkládali do časopisů cca 60 upomínek, což znamená rozdělávat tiskárnou pečlivě v igelitu „zavařené“ časopisy připravené k expedici. Je potřeba upozornit, že příspěvky vzhledem ke stagnující členské základně a přirozeným úbytkům členů pokrývají zejména náklady na tisk a rozesílání časopisu. Každý by se měl proto snažit získat nové

členy – Vánoce a období vánočních betlemářských výstav je proto nejvhodnější období!

20. výročí trvání Spolku betlemářů v německém Schirgiswalde Uvedený spolek slaví o posledním lednovém víkendu 2011 dvacet let od svého založení. Čeští betlemáři rádi v minulosti navštěvovali rozsáhlé výstavy tohoto spolku i zajímavé expozice věnované betlemářství v muzeu tohoto města. Vždy nás těšilo, že betlemáři tohoto spolku mimo vlastní činnost udržují i odkaz a dílo betlemářů německé národnosti ze sousedního příhraničí v bývalém Československu. Naše sdružení se připojuje s gratulací k výročí i přáním úspěšného pokračování spolkové činnosti v dalších letech. (Na obrázku logo spolku.)

Schůzky betlemářů v Brně Setkání betlemářů regionální pobočky ČSPB pro jižní Moravu se v roce 2011 uskuteční vždy poslední čtvrtek v měsíci (mimo července, srpna a prosince) ve 14.30 hodin v Etnografickém ústavu MZM, Paláci šlechtičen na Kobližné ulici v Brně. Jde se o tyto termíny: 27. ledna, 24. února, 31. března, 28. dubna, 26. května, 30. června, 29. září, 27. října a 24. listopadu 2011. Všichni zájemci jsou vítáni! Radko Weigner, předseda pobočky Doplňky a opravy k seznamu funkcionářů ČSPB uveřejněnému v BaB č. 77 na str. 24 (upravte si prosím): Předseda regionální pobočky „Betlemáři Mohelnice a okolí“: Pavel Nenkovský; e-mail: aligator@ mohelnickydostavnik.cz Člen výboru: Jiří Škop; e-mail: kakimka.k@ seznam.cz BaB č. 77, str. 10: Renata Klogner Štolbová, e-mail: [email protected]

Betlémy a betlemáři (čtvrtletník), vydává České sdružení přátel betlémů o.s., P.O.BOX 66, Hradec Králové, PSČ 501 01. Jednotlivé příspěvky autorů neprocházejí jazykovou úpravou vydavatelství. Redakce si vymiňuje možnost opravy překlepů nebo zjevných chyb. Za odbornou a obsahovou náplň jednotlivých příspěvků odpovídají autoři. Toto číslo připravil do tisku předseda redakční rady Ing. Ludvík Mátl. Časopis vychází 4 × do roka. Členové sdružení dostávají jeden výtisk zdarma. Číslo účtu sdružení: 1080733339/0800, při platbě čl. příspěvků uvádějte jako variabilní symbol své členské číslo. Přihlášky ke členství do ČSPB posílejte na výše uvedenou adresu. Tisk a sazba: Tiskárna a vydavatelství OFTIS s. r. o., Ústí nad Orlicí