2010

architekt Ladislav Lábus

SAT 2009/2010

Petra Veselá

2/16

„V současné české architektuře vyniká Ladislav Lábus v roli architekta-intelektuála, jakému se zdá být solidní teoretický základ architektonického díla stejně důležitý jako intuitivní nalezení jeho tvaru. O každém příštím kroku své tvorby architekt dlouho přemýšlí, obtížně se k němu odhodlává, a když ho nakonec udělá, ihned začne pochybovat o jeho opodstatnění …“ ŠVÁCHA, Rostislav, Stavba 2001/1, s.20-27

„Jako by stál se svojí tvorbou a vyhraněnými názory mimo aktuální módní vlny, netvoří pod diktátem panujících trendů a - to je myslím to správné slovo - nerozptyluje se.“ ŠEVČÍK, O.J., Architektura v době hledání osobností, 2. díl URL: [cit. 1.11.2009]

3/16

Dětství Ladislava Lábuse 24.11.1951 narozen v Praze (znamení Střelce) Otec byl architekt. Jeho o dva roky starší brat Jiří se věnuje herectví. O vzpomínky na prožité dětství se nerad s někým dělí a nechává si je pro sebe. Proniklé informace z jeho mládí jsou poskládány ze střípků vyprávění bratra. Ladislav je od dětství naprostým opakem svého sourozence – je trpělivým systematickým introvertem. Starší Jiří byl jeho příkladem, proto Ladislav uměl již v předškolních letech číst a počítat. Od dětství se u Ladislava Lábuse projevoval cit pro řád a krásno. Jiří tuto skutečnost demonstroval na příkladu situace u jídelního stolu, která je možná i trochu nadnesená, ale řekla bych objektivně vypovídající o povaze jeho bratra: Rodiče při jídle říkali: „Jiříčku, podívej, jak Ládíček hezky papá.“ Bratr měl srovnané brambory v rovnoběžce vedle sebe, jeho talíř byl na pohled úhledný a po celou dobu jídla úhledným zůstal. „A ty jíš jako prase.“ Tato skoro divadelní část vyprávění Jiřího je ve skutečnosti pravým vystižením povahy jeho bratra. Cit pro úhlednost a řád po celý život Ladislava Lábuse provází. Ladislav Lábus se od mala zajímal o různé druhy umění a o přírodní vědy, ovšem nebyl nijak vyhraněný. Možná pro to, že vyrůstal mezi architektonickými plány svého otce, přiklonil se architektuře. S výběrem povolání architekta ani při studiu ani v prvních letech praxe nebyl zcela ztotožněn.

4/16

Domov Ladislava Lábuse Ladislav Lábus má s manželkou Dorotou tři dcery. Manželka je kurátorkou Literárního archivu Památníku národního písemnictví. Žijí v nájemním bytě 4+1 činžovního domu na Vinohradech, který si zřídili Dorotiny rodiče a je vybaven různorodým nábytkem (od malované skříně po tetě, přes palandu sestrojenou Dorotiným otcem z kusu stromu až po novou kuchyň navrženou architektem Lábusem) Ladislav Lábus tento byt výrazně nepřetváří a respektuje jeho původní vybavení. Dorota Lábusová ctí architektonickou tvorbu svého muže, která se vyznačuje spíše minimalismem a střídmostí. Nedokáže si ovšem představit, že by v takovémto domě žila. Říká, že by minimalistický interiér asi začala zaplňovat rozličnými kousky, ke kterým má vztah. Soudržnost rodiny je velmi důležitá, proto byl byt vždy vícegenerační. Žili zde tři generace lidí, kteří se vzájemně obohacovali. Svého času zde bydlelo 7 osob a po revoluci v tomto prostředí začal Ladislav Lábus i podnikat. „Ladislav začínal budovat svou kancelář tady na obrovském starém psacím stole pořízeném v bazaru pod Libeňským mostem, o který se dalo opřít prkno. Dělával v noci, takže jsme měli spaní vyřešené tak, aby se dalo odclonit a aby bylo možné v jedné místnosti spát i pracovat zároveň.“ „ … naše holky prošly skautským oddílem. Jsou naučené postarat se o sebe, starší automaticky pečují o mladší. Nejsou individualistické ani náročné a jsou zvyklé na týmovou práci. Naučily se brát ohled na ostatní a komunikovat. Každý u nás doma například ví, kdy má vstávat. Když se totiž opozdí, má smůlu, protože v koupelně už je obsazeno. Také se u nás vždycky dělaly společné večeře a dodnes tenhle zvyk pořád dodržujeme.“ časopis Mariane, Bydlím s architektem, 3.3.2009 URL: [cit. 9.12.2009]

Ladislav Lábus se k bydlení rodiny vyjadřuje takto: „Zatím jsem si nenašel čas se svým bydlením nějak víc zabývat. Nebo prostě takovou touhu nemám. Jsem spokojený člověk.“ VOLF, Petr. Reflex ze dne 13.8.2003 URL: [cit. 23.11.2009]

5/16

Vystupování Ladislava Lábuse Vystupování a oblékání Ladislava Lábuse je velmi neformální, pozbývá strojenosti. Možná je to tím, že není dogmatik a pozér, což se odráží v jeho celé osobnosti.

jakéhokoli

náznaku

Ladislav Lábus chodí spíše bohémsky oblékán. Svému zevnějšku nepřikládá velkou důležitost – nenechá se banalitou jako je oblékání příliš rozptylovat. Rád nosí vrstvené oblečení, jeho nejsvrchnější částí bývá obvykle sako či plášť. Z osoby Ladislava Lábuse na první pohled vyzařuje skromnost a hloubavost. Architekt nejspíše nemá žádnou svoji oficiální fotografii. Publikované fotografie Lábusových portrétů bývají většinou výřezem z nějaké architektovi přednášky. Osobní fotografie jím nejspíše nejsou cenzurovány Naopak u uveřejňovaných fotografií realizací atelieru je zřejmý jejich pečlivý výběr.

6/16

Studium a praxe Ladislava Lábuse  Linie Praxe: 1970-76 - absolvoval Stavební fakultu ČVUT v Praze, obor architektura (ateliér prof. Paroubka) 1976-77 - vojenská služba 1977-91 - zaměstnán v Projektovém ústavu hl. města Prahy, ateliér Delta 1977-85 spolupráce s Alenou Šrámkovou, 1986-91 vedoucí projektant 1991 - založil vlastní ateliér Lábus - architektonický ateliér Členství v odborných organizacích a pracovních skupinách: 1989 – člen Obce architektů 1993-95 - člen Stavovského soudu ČKA 1993 - člen ČKA, Předseda pracovní skupiny pro vzdělání ČKA 1995 - člen Autorizační rady ČKA 1996 - člen Spolku výtvarných umělců Mánes 1998-99 - člen pracovní skupiny pro teorii a kritiku ČKA 1999 - člen stálé prac. skupiny pro obory umělecké a uměnovědné v Akreditační komisi vlády ČR 2001-03 - člen předstvenstva ČKA  1990 1993 1995 2002

Linie učitele na FA ČVUT: - vedoucí ateliéru na Fakultě architektury ČVUT v Praze - vedoucí Ústavu navrhování III na Fakultě architektury ČVUT v Praze - jmenován docentem na Fakultě architektury ČVUT v Praze - jmenován profesorem na Fakultě architektury ČVUT v Praze

Členství v organizacích při ČVUT: 2003 - člen Vědecké rady ČVUT, člen VědeckO-umělecké rady FA ČVUT Senátor akademického senátu FA ČVUT, senátor akademického senátu ČVUT Z výše uvedeného je vidět vysoká angažovanost architekta v profesních spolcích a při řízení Fakulty architektury ČVUT. Pro svoji přemýšlivou povahu se stává mozkem a hybnou silou mnoha skutečností. Architekt Ladislav Lábus. Praha: Galerie Jaroslava Fragnera 2004, s. 150 URL: [cit. 23.11.2009]

7/16

Studium, vzory V době studií Lábus nesouhlasil s tehdejší architektonickou tvorbou a vymezoval se vůči ní. Chyběl mu řád a lidský přístup v tomto oboru. Velkým vzorem v přístupu k architektuře mu byla jeho nadřízená v ateliéru Delta Alena Šrámková. Jeho pocity z tehdejší architektury asi nejlépe ilustrují níže uvedené citace: „V době, kdy jsem studoval, na počátku sedmdesátých let, přestala lidem moderní architektura imponovat a naopak začala stále větší platformě uživatelů vadit svojí agresivitou a na druhé straně anonymitou … … pokusím se přiblížit tehdejší dobu. Během studia a první roky na škole mne pocit studu za povolání architekta vedl k tomu, že jsem na dotaz po oboru studia často odpovídal obecně – stavař. Nebyla to lež, architektura se tehdy studovala na stavební fakultě, ale byla v tom více či méně vědomá distance od tehdejší architektury …“ Architekt Ladislav Lábus. Praha: Galerie Jaroslava Fragnera 2004, s. 137, 138

„V době studií mi nejvíc imponovala a ovlivnila architektura Louise I. Kahna a zároveň architektura bez architektů – lidová architektura i hand-made houses alternativních kultur. Protiklad obou vlivů odpovídá velice přesně tomu, co jsem zřejmě v tehdejší architektuře postrádal. Přítomnost přirozeného a smysluplného řádu a na druhé straně samozřejmost a lidskost …“ Architekt Ladislav Lábus. Praha: Galerie Jaroslava Fragnera 2004, s. 138

„ … Alena Šrámková pro mě znamenala osudové setkání. Možná kdybych začal praxi jinde, tak bych to nevydržel a vzdal …“ URL: [cit. 7.12.2009]

8/16

Člověk milující řád a „bojující“ s počítači Ladislav Lábus se velmi přesně vyjadřuje. Při hovoru o nějakém problému balancuje na hranici slov a přemýšlení. Nedává podnět k jakémukoli zpochybnění jeho myšlenky. (Proto v této seminárnípráci uvádím velký počet jeho citací z různých rozhovorů a článků, které autorizoval – v mnoha případech mi to připadá jako jediný možný způsob, jak vykreslit Lábusovu osobnost se všemi aspekty jeho uvažování - Volná interpretace jakékoli jeho myšlenky by mohla být zavádějící … ) „ … Svého času, když jsem stavby více sám kreslil, jsem byl schopen celý dům nadiktovat: rozměry oken, dveří, chodby. Jako bych diktoval básničku. … ale především ta čísla jsem nevěděl předem, nejdřív jsem si rozměr nakreslil a teprve potom, když vyhovoval představě, jsem si jej i pamatoval.“ VOLF, Petr. Reflex ze dne 13.8.2003 URL: [cit. 23.11.2009]

Lábus se dlouho bránil počítačům. Nedůvěřoval jim a nedůvěřuje jim doposud. Říká, že počítače výrazně ovlivňují uvažování. Architekt, při práci s nimi, může přijmout zjednodušený způsob myšlení, což je podle něj velmi limitující v přístupu k tvorbě. Upřednostňuje skicování, malování … navracení se stále na prvopočátek. Tento způsob uvažování spíše snese několikanásobné překrytí pauzáku přes původní matrici než začínání v počítači znovu od bodu nula. „ … Stroj od vás ale chce myšlení v číslech a já nevěřím, že tohle mladý člověk dovede a zároveň ještě sleduje tvar, ví přesně, jak zadaný rozměr ve skutečnosti působí. To možná svedou staří machři. Adolf Loos tvrdil, že dovede dům vyjádřit pouze v kótách.“ VOLF, Petr. Reflex ze dne 13.8.2003 URL: [cit. 23.11.2009]

9/16

Tvorba a přístup k ní Lábus nehovoří o „svých“ domech jako o „jeho domech“. Hovoří obvykle za atelier, v rozhovorech neopomíjí své spolupracovníky, kteří z velké části prošli jeho školním atelierem. Rád navrhuje „lidské domy“ a jeho prvotním měřítkem při posuzování architektury (své či cizí) je, zda by v těchto domech mohl bydlet, či trávit pracovní nebo volný čas. „ … když o mně někdo napíše, že jsem minimalista, tak se zamyslím, jestli náhodou nějak neblbnu. Každá škatulka je omezující, na druhou stranu považuji minimalismus za sympatický směr, protože je pro tuhle prostopášnou a hýřivou společnost přínosný svou střídmostí.“ „ … Chci vzbuzovat emoce, ale nechci vyvolávat vášně. Jde o to, aby se v mých domech lidé cítili příjemně.“ „ … mám raději, když jsem něčím omezován a je z čeho vycházet. Z tohoto důvodu mě rekonstrukce docela baví. Je-li prostředí už něčím definované a nepřicházíte-li na volnou parcelu, kde ještě nic nestojí, je to pro mě snazší.“ „ … Nejsem dogmatik a taky nejsem rád, když mě někdo omezuje, že by se to mělo řešit jen určitým, pevně daným způsobem.“ VOLF, Petr. Reflex ze dne 13.8.2003 URL: [cit. 23.11.2009]

10/16

„Snažíme se dělat architekturu, která je přijímaná, pochopitelná, vstřícná a snadno vstřebávaná. Mám pocit, že v současné či moderní architektuře o to často nešlo. Jako by se hledala jiná řešení a priority, ať už estetická nebo technická, a člověk, pro kterého se staví, z toho trošku vypadl.“ „ ... vůbec mě neláká postavit nějakou skleněnou krabici. A je zvláštní, že když sklo používáte jako výplň na díru, tak jako by není, ale když ho použijete jako obal, tak udělá stejnou hmotu, jako by to byl beton.“ E15, s.12, ze dne 1.8.2008 URL: [cit. 10.10.2009]

“Skleněné domy vyhovují současné touze architektů nedefinovat jednoznačně podobu staveb a nezabývat se kompozicí fasády, k opláštění se použije pouze anonymní rastr skleněné struktury. Když už nelze dělat zcela amonní a amorfní bublinu, která by nejvíce odpovídala současným počítačovým trendům, sklem se k tomuto ideálu lze alespoň přiblížit, připomíná více integrovaný obvod. Je to jen síť. Udělat zeď a do ní díry přijde některým mladším architektům stejně zastaralé, jako těm mladým funkcionalistům ve třicátých letech minulého století připadalo zdobit fasády. Přiznám se, že mám baráky s vědomě dimenzovanými a komponovanými dírami pořád rád a asi u toho zůstanu.” URL: [cit. 23.11.2009]

11/16

O satelitech Níže uvedené Lábusovi úvahy nevypovídají jen o jeho názoru na architekturu a urbanismus nově vznikajících satelitních městeček, ale tato problematika je zkoumána koncepčně. Jde o zamyšlení nad vzděláním a kulturními hodnotami celé společnosti. „ …

poskládané z domů naprosto stejných a hrozí, že kdo si dá pár piv, netrefí do toho svého.“

„ … to není pestrost, ale matějská pouť. Chaos. Každý si sice dopřeje, co se mu zachce, jenže nějaké společné, tudíž omezující principy by měly platit. … Chybí základní kultivace prostředí, společné hodnoty, jaké vyznávali třeba obyvatelé Ořechovky … jedinou hodnotou je odlišit se co nejvíc od svého souseda. To je smutné. Ještě smutnější než architektonicky jednolitá obec. VOLF, Petr. Reflex ze dne 13.8.2003 URL: [cit. 23.11.2009]

„Jak se zachází s krajinou, jak ji kolonizačním způsobem odlupujeme, nám jednou budou děti vyčítat. To se týká rodinných domů, ale i všech logistických center a různých hal. … Velmi to vypovídá o našem způsobu myšlení, o hodnotách společnosti, o kořistnickém způsobu uvažování.“ E15, s.12, ze dne 1.8.2008 URL: [cit. 10.10.2009]

„ … nejsnadnější způsob jak s minimálním rizikem realizovat poměrně jisté zisky. Koupit pole, rozkrájet ho na parcely a investovat pouze do infrastruktury je investičně relativně nenáročné, míra zhodnocení investice se nedá srovnávat s dalšími kroky, které by mohly zajistit z hlediska sociálního, ekologického i architektonického hodnotnější formy výstavby. … Právě nekoordinovaná individuálnost jednotlivých realizací isolovaných rodinných domů, při dnešní nestabilizované stavební kultuře, patří k nejsmutnějším projevům této výstavby.“ URL: [cit. 23.11.2009]

12/16

O „bublinové architektuře“ Úvahy Ladislava Lábuse o architektuře, která je vlnou současné doby. Tuto architekturu neodsuzuje, přijímá ji a přemýšlí o ni v souvislostech vývoje společnosti. „V současné době nastupuje nová vlna, která se orientuje na to, že to nesmí být normální, že to musí být nějaké bublinovité nebo zakřivené. Prostě rozhodují nějaká kritéria, která jsou mi naprosto nepochopitelná, já je k životu nepotřebuji.“ „ … Otevřete si časopis a říkáte si, proč to je tak složité a pokroucené, a když to takové není, tak to není zřejmě dost zajímavé.“ „ … Za pár let vystřízlivíme, jako se před lety vystřízlivělo z opojení dogmaty moderny, a zase se tvorba vrátí blíže normálu.“ E15, s.12, ze dne 1.8.2008 URL: [cit. 10.10.2009]

„V poslední době se stále více prosazuje v architektuře směr, který se snaží vědomě odloučit od funkcionalismu a reagovat na fakt, že žijeme v době počítačů. Zachází se přitom jinak s prostorem, domy už nemají pravé úhly, ale jsou jakýmisi bublinami. Pracuje se s křivkami a měkkými tvary, které se dříve bez počítačů jen velice těžko projektovaly a také realizovaly. Doposavad se tyto amorfní domy obtížněji stavějí, ale časem možná technologie dospěje i sem a za pár let budou takové projekty mnohem reálnější …“ „ … tato nová architektura je opravdu atektonická.“ „ … nepřehlednost a jistá chaotičnost návrhů je jistě lákavá a člověk má na první pohled pocit, že se tím architektura vyrovná světu virtuální reality a počítačů, možná se toho brzo přejíme. Přichází zřejmě nová éra, která bude mít na příštích třicet nebo čtyřicet let stejný vliv na život a bydlení, jako měl funkcionalismus …“ URL: [cit. 23.11.2009]

13/16

Předpokládaný vývoj ve stavebnictví Úvahy Ladislava Lábuse o stavebním průmyslu s výhledem do budoucnosti jsou ovlivněny samotnou architektovou praxí. Uvědomuje si, že lidská práce je stále dražší a že neustále klesá odbornost pracovníků tohoto odvětví. „ … Lidská práce je stále více drahá a ovlivňuje to také architekturu. To, že se staví skleněné domy je tedy ovlivněno také tímto aspektem. … „ URL: [cit. 23.11.2009]

„ … zedníci nejsou. A oni budou čím dál méně potřeba, protože se ta stavba složí z nějakých elementů, které se vyrobí v továrně. To je budoucnost, která mě netěší, ale je to budoucnost.” “ ... že se stavby budou stále více dělat v nějakých fabrikách, nebudou se stavět, ale montovat. Prostředí pak utvářejí spíše designéři jednotlivých výrobků než architekti.“ E15, s.12, ze dne 1.8.2008 URL: [cit. 10.10.2009]

14/16

Architekt – filosof Architektura Ladislava Lábuse je jeda velká filosofická otázka. Hledá vždy její zodpovězení náhledem ze všech možných stran, balancováním a zpětným ověřováním kroku ještě před vykročením. Toto vyměřování a dá se říci i pochybování se projevuje i v jeho pedagogické praxi.

„Orientovat se v dnešní chaotickém světě je pro architekta i jiné profese stejně těžké jako hledat jehlu v kupce sena. Při hledání jehly v kupce sena stále hledíte směrem dolů, přesto brzo ztratíte pocit pána světa. Kupku sena nelze rozřezat na rovnoběžky a poledníky. Kupku sena musíte respektovat, postupovat metodicky, trpělivě a zároveň s citem. Pomalu se tomu učí současná věda, technika a snad i umění. Teorie fraktálů nás upozornily na důležitost a relativnost měřítka a měřidel. Citlivost našich měřidel brzo změní kupka sena ve stoh a opět budeme nuceni hledět i vzhůru. Až této poloze přivykneme, začneme se možná opět orientovat podle hvězd. … „ LÁBUS, Ladislav. Komunikace versus bariéry – přednáška ke jmenování profesorem. In Architekt Ladislav Lábus. Praha: Galerie Jaroslava Fragnera 2004, s. 143

15/16

Použitá literatura: Architekt Ladislav Lábus, Praha: Galerie Jaroslava Fragnera, 2004. E15, ze dne 1.8.2008 Reflex, ze dne 13.8.2003 Stavba 2001/1 Internet 16/16