2010

ACTA RERUM NATURALIUM 8-9/2010

Acta rerum naturalium 8/2010

ISSN 1803-1587

Scheelitová mineralizace z kontaktních Ca- skarnů v žulovském a třebíčském masivu Scheelite Mineralisation of the Ca-Skarns in Žulová Batholith and Třebíč Batholith (Czech Republic) KATEŘINA ŽALUDKOVÁ1, ZDENĚK LOSOS1, JOSEF VEČEŘA2

1Institute

of Geological Sciences, Masaryk University, Kotlářská 2, Brno, CZ – 611 37, Czech Republic; e-mail: [email protected], losos@sci. muni.cz; 2Czech Geological Survey, Branch Brno, Regional Office Jeseník, Erbenova 348, Jeseník, CZ – 790 01; e-mail: josef.vecera@geology cz Abstract: The two Ca-skarn localities with scheelite mineralisation situated in different geological units were studied, including WDX-analysis, cathodoluminescence and analysis of heavy metal fraction from secondary enriched sediments. The Žulová Batholith is represented by accessory scheelite in two mineral assemblages: a garnet skarn, and a greisenized pyroxene skarn (chlorite-quartz layer with relicts of pyroxene). Primary scheelite contains a higher MoO3 amount (up to 2.12 wt. %) than washed scheelite (up to 0.42 wt. % ). Some grains are zonal in the cathodoluminescence. However, scheelite assemblages in the Třebíč Batholith are generally similar: a pyroxene skarn, and a garnet skarn. Nevertheless, the conditions of the scheelite crystallization in the skarn bodies were slightly different according to the different accessory minerals in every assemblage. Primary scheelite in the Žulová Batholith is more enriched in MoO3 (0.04 – 2.12 wt. %) than primary scheelite in the Třebíč Batholith (0.15 – 0.35 wt. %). The majority of the garnets studied was classified as grossular and most pyroxenes appertained to hedenbergite. In both the batholiths, scheelite occurs in reduced tungsten late skarns associated with ilmenite-series granitoids. Differences in the composition of the scheelite, garnets and pyroxenes were caused by various compositions in fluids and protoliths and differences in the oxygen fugacity conditions. Key words: garnet, mineral chemistry, Moldanubicum, pyroxene, scheelite, Silesicum, tungsten skarn, Třebíč Batholith, Žulová Batholith

Botanický průzkum lokality Malý Pařezitý v Jihlavských vrších Botanical research of Malý Pařezitý in Jihlavské vrchy hills LIBOR EKRT1,2, ESTER EKRTOVÁ1,2, LUDĚK ČECH3

Katedra botaniky, Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Branišovská 31, České Budějovice, CZ – 370 05; 2 nám. Bratří Čapků 264, Telč, CZ – 588 56, e-mail: [email protected], [email protected]; 3 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, středisko Havlíčkův Brod, Husova 2115, Havlíčkův Brod, CZ – 580 02 1

Abstract: The results of botanical research of Malý Pařezitý fishpond in the Bohemian-Moravian Highlands are introduced. The locality represents the complex of well-preserved marshy vegetation around the oligotrophic fishpond such as littoral vegetation, ash-alder forests, peat bog etc. The floristic and phytosociological research was carried out occasionally in 1992, 2006 and then during all vegetation season in 2007. Overall, 228 species of vascular plants were found in this locality during our research. Nineteen species of vascular plants included in the Czech Red List (Procházka 2001) were found. The most important is occurrence of critically endangered Moneses uniflora. This mountain species occurs along the stream in spruce forest. The numerous populations of the rare and endangered species Utricularia minor, Lysimachia thyrsiflora, Calla palustris, Soldanella montana, Potentilla palustris, Valeriana dioica, Tephroseris crispa, Circaea alpina, Veronica montana were recorded there. Only few alien taxa are recorded that were concentrated in marginal areas of the locality. The vegetation survey of the reserve includes short description of the plant communities and the map of the actual vegetation is attached. Selected vegetation units were documented by 7 phytosociological relevés. Locality contains well-preserved communities all. SphagnoUtricularion, all. Caricion rostratae, all. Eleocharition ovatae, ass. Calletum palustris, all. Sphagno recurvi-Caricion canescentis, all. Alnion glutinosae. Key words: plant inventory list, actual vegetation, endangered species, Bohemian-Moravian Highlands, Czech Republic

3

ISSN 1803-1587


Harvestmen (Arachnida, Opiliones) of the Tatra Mountains (Slovakia) Sekáči (Arachnida, Opiliones) Tater (Slovensko) Ivan Mihál1, Stanislav Korenko2, Peter Gajdoš3

1Institute

of Forest Ecology, Slovak Academy of Sciences, Štúrova 2, 960 53 Zvolen, Slovakia, e-mail: [email protected]; 2Department of Botany and Zoology, Faculty of Science, Masaryk University, Kotlářská 2, Brno, CZ – 611 37, e-mail: [email protected]; 3Institute of Landscape Ecology, Slovak Academy of Sciences, Bratislava, Branch Office Nitra, Akademická 2, 949 01 Nitra, Slovakia, e-mail: [email protected] Abstract: Authors present a summary of hitherto published as well as non-published data about occurrence of harvestmen in the Tatra Mts., proposing to fill information gaps about the species diversity of Opiliones in the Slovak part of the Tatra Mts. Total 18 harvestmen species were identified in the Tatra Mts. representing 54.5 % of the species richness of the Slovak opiliofauna (S = 33). The species Paranemastoma kochi, Ischyropsalis manicata, Platybunus pallidus, Gyas titanus have been documented as a Carpathians elements and the harvestmen typical for undisturbed site conditions of climax mountain spruce stands. On the other hand, the species Rilaena triangularis, Mitopus morio, Leiobunum aff. rupestre, Phalangium opilio or Opilio parietinus are typical for ecotonal sun-heated habitats, forest meadows, clear cuts, borders of agricultural land and even for human settlements. In the future, more harvestmen species should be anticipated in the Tatra Mts., for example Siro carpaticus, Astrobunus laevipes, Nelima semproni or Opilio dinaricus. The authors present a possible utilisation the harvestmen as a bioindicators groups for biomonitoring of post-calamity changes in the forest and non-forest ecosystems in the Tatra Mts. Key words: harvestmen, Opiliones, faunistics, Tatry Mts., Slovakia

Harvestmen (Opiliones) of Zvolen Sekáči (Opiliones) Zvolena 1Slavomír

Stašiov, 1Lenka Hazuchová, 2Ivan Mihál

1Department

of Biology and General Ecology, Faculty of Ecology and Environmental Sciences, Technical University in Zvolen, T. G. Masaryka 24, 960 53 Zvolen, Slovakia, e-mail: [email protected]; 2Institute of Forest Ecology of the Slovak Academy of Sciences, Štúrova 2, 960 53 Zvolen, Slovakia, e-mail: [email protected] Abstract: Harvestman (Opiliones) communities were studied in the urban area of Zvolen. Research was carried out at 13 localities out of which 4 represented buildings and 9 represented localities of urban vegetation. Harvestmen were collected by individual capture (7 localities) and by pitfall trapping (8 localities) through 1995–2009. In total, 123 individuals belonging to 20 species and 3 families were observed. The record of rare species Zachaeus crista (Brullé, 1832) is important. The north border of its areal is situated in Slovakia. The finding of 2 species (Opilio canestrinii (Thorell, 1876), Nelima semproni Szalay, 1951), which are considered to be invasive species, is also remarkable. Our results indicate that disturbed urban environment can sustain diverse communities of harvestmen. Key words: harvestmen, Opiliones, Slovakia, Zvolen

4


ISSN 1803-1587

Bibliografie české a slovenské opilionologické literatury z let 2008 a 2009 Czech and Slovak harvestmen bibliography from 2008 to 2009 Pavel Bezděčka

Muzeum Vysočiny Jihlava, Masarykovo nám. 55, Jihlava, CZ – 586 01; e-mail: [email protected] Abstract: This review of Czech and Slovak literature on harvestmen includes 44 papers, published in these countries in 2008 and 2009 and five additional papers from 1869 to 2007. Key words: Bibliography, Opiliones, Czech Republic, Slovak Republic

Mravenci ve sbírkách Muzea Kroměřížska Ants in the collections of the Museum of Kroměřížska district Pavel Bezděčka, Klára Bezděčková

Muzeum Vysočiny Jihlava, Masarykovo nám. 55, Jihlava, CZ – 586 01, e-mail: [email protected] Abstract: The authors give a list of ants from the collections of the Museum of Kroměříž district, Czech Republic. A total of 1241 specimens belonging to 44 species are presented. The ants Proceratium melinum, Anergates atratulus, Myrmica deplanata, Strongylognathus kratochvili and Bothriomyrmex gibbus are relatively rare species presented in the collections. Keywords: ants, collections, Formicidae, Museum of district of Kroměříž, Czech Republic

Mravenci ve sbírkách Vlastivědného muzea v Olomouci Ants in the collections of the Regional Museum in Olomouc Pavel Bezděčka, Klára Bezděčková

Muzeum Vysočiny Jihlava, Masarykovo nám. 55, Jihlava, CZ – 586 01, e-mail: [email protected] Abstract: The authors gives a list of ants from the collections of the Regional Museum in Olomouc, Czech Republic. A total of 772 specimens belonging to 44 species are presented. Keywords: ants, collections, Formicidae, Regional museum in Olomouc, Czech Republic

5

ISSN 1803-1587


Ryzí stříbro z Helenína (jihlavský rudní revír) Native silver from Helenín (Jihlava Ore District) Karel Malý1, Stanislav Houzar2, Jindřich Štelcl3

1Muzeum

Vysočiny Jihlava, Masarykovo náměstí 55, Jihlava, CZ – 586 01; e-mail: [email protected]; 2 Mineralogicko-petrografické odd., Moravské zemské muzeum, Zelný trh 6, Brno, CZ – 659 37; e-mail: [email protected]; 3 Ústav geologických věd PřF MU Brno, Kotlářská 2, Brno, CZ – 602 00; e-mail: [email protected] Abstract: New sporadic native silver in dumps of the medieval silver mine in Helenín (Jihlava ore district) have been found. The silver is almost fine (Ag>99%) and occurs in quartz-dominant mineral assemblages with supergene Fe hydrooxides, acanthite, anglesite and cerusite, including relics of galena, sphalerite, chalcopyrite and chalcolite (?). The silver is probably the product of oxidation-cementation processes. Key words: native silver, Jihlava Ore District

Neobvyklá lokalita chruplavníku rolního (Polycnemum arvense) u Náměště nad Oslavou a několik poznámek k ekologii druhu Unusual site of Polycnemum arvense near Náměšť nad Oslavou (Czech Republic, Moravia) and some notes on ecology of the species Jan Roleček

Ústav botaniky a zoologie, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, Brno, CZ – 611 37; Botanický ústav AV ČR, Oddělení vegetační ekologie, Poříčí 3b, Brno, CZ – 603 00; e-mail: [email protected] Abstract: Recent record of a critically endangered plant species Polycnemum arvense is reported from the surroundings of the town of Náměšť nad Oslavou. It is one of few recent sites of the species in the Bohemian-Moravian Highlands. The site has a peculiar management regime, being a decorative rock garden beneath a wayside cross in an agricultural landscape. The recorded population consists of several dozen individuals. The habitat requirements of the species are being discussed. It is concluded that although Polycnemum arvense is considered an alien species of archaeophytic origin in the Czech Republic, it may be native as well. The treeless sites with sparsely vegetated blown sand or with rocky outcrops surrounded by thin accumulations of weathered material might have been particularly suitable for its survival during the Holocene. Key words: Polycnemum arvense, field needleleaf, floristics, endangered species, Bohemian-Moravian Highlands, Czech Republic.

6

Acta rerum naturalium 9: 63–70, 2010

ISSN 1803-1587

Důlní vody v jihlavském rudním revíru Mine drainage in Jihlava ore district KAREL MALÝ, EVA KOIŠOVÁ

Muzeum Vysočiny Jihlava, Masarykovo nám. 55, CZ – 586 01 Jihlava; e-mail: [email protected], [email protected] Abstract: Chemistry of nine spring waters was studied in the sites of Jihlava ore district. These wateres are believed to flow through the old silver and polymetal mines. Increased content of Zn (max 8500 mg l-1), Cd (max 221 mg l-1) and higher contents of Fe (max 0.70 mg l-1) was found in the five sites. Based on the results, it can be concluded that these waters are actually mine waters. Also higher contents of 222Rn (186 Bq l-1) were found in one of the localities. Key words: Jihlava Ore District, mine drainage, chemistry

ÚVOD Jihlava a její okolí byly minimálně od středověku oblastí, kde probíhala intenzivní prospekce, těžba a zpracování polymetalických rud se stříbrem (Pluskal et Vosáhlo1998). Při dokumentaci pozůstatků této těžby jsou dodnes běžně nacházena místa, kde dochází k výtokům vody ze starých důlních děl. Na některých místech jsou důlní díla kolektorem vody zcela nepochybně. Jinde však prameny souvisí s důlními díly pouze podle ústní tradice a jejich vzájemný vztah je nejvýše prostorový. Voda z některých těchto pramenů je individuálně využívána jako voda pitná. Práce si klade několik cílů: – zjistit, zda vybrané prameny v Jihlavě a jejím okolí jsou místy s výtoky vod z důlních děl, – zjistit, jaké jsou vybrané fyzikálně-chemické vlastnosti těchto vod, – zjistit, jakým způsobem se fyzikálně-chemické vlastnosti těchto vod mění v průběhu roku, případně čím jsou tyto změny způsobeny, – zjistit, zda tyto prameny představují vzhledem k očekávané kontaminaci barevnými kovy riziko pro životní prostředí, – zjistit, zda voda z těchto pramenů splňuje hygienická kritéria kladená na vodu pitnou. METODY Lokalizace pramenů byla provedena pomocí systému GPS v souřadnicích WGS-42. Přímo v terénu byla pak v měsíčních intervalech měřena vydatnost pramene (podle vydatnosti do odměrné nádoby o objemu 1 l nebo 10 l), teplota (s pomocí digitálního laboratorního přístroje WTW 320 s přesností na 0,1 °C nebo laboratorním teploměrem s přesností 0,5 °C) a pH (s pomocí digitálního přístroje Checker 3HI 1208 s přesností 0,1; s automatickým přepočtem na

pH při teplotě 25 °C). U některých pramenů nebylo možné všechny sledované parametry změřit – v dále uváděných tabulkách proto tyto hodnoty nejsou uvedeny. Vzorky pro chemické rozbory byly odebírány do PE lahví o objemu 0,5 nebo 1 l, vzorky pro stanovení koncentrace radonu do tzv. Marinelliho nádobek o objemu 0,5 l. Vzorky pro stanovení radonu byly odebrány jednorázově, vzorky pro stanovení vybraných kovů třikrát a vzorky pro sledování fyzikálně-chemických vlastností vod v pravidelných měsíčních intervalech 12x v průběhu roku. Analýzy prováděla akreditovaná laboratoř ČEZ Jaderné elektrárny Dukovany podle zde zavedené metodiky: chloridy, sírany a dusičnany - kapilární iontovou elektroforézou, rozpuštěné látky – odparkem, vápník a hořčík – plamennou atomovou absorpční spektrofotometrií, železo – fotometricky, kadmium, olovo, měď, mangan a zinek – plamennou atomovou absorpční spektrofotometrií, 222Rn - spektrometrií gama. POPIS LOKALIT Dokumentováno bylo devět lokalit: Malý Beranov – štola sv. Jiří Štola se nachází na pravém břehu řeky Jihlavy asi 750 m sz. od středu obce (N 49º 23,913‘; E 15º 37,820‘), uzavřený vstup do štoly je za rodinným domem. Voda je ze štoly odváděna pod zemí plastovým potrubím, které ústí asi 0,5 m nad hladinou řeky. Podle Jaroše a France (Jaroš et Franc 1991) byla štola sv. Jiří nejdelší dědičnou štolou v jihlavském rudním revíru, sledovala zrudnělou poruchu SV–JZ směru v mylonitizovaných biotitových rulách. Průzkum provedený počátkem 70. let dvacátého století zdokumentoval průběh křemenné žíly ve štole do vzdálenosti 286 metrů, kde dílo končí závalem. Štola byla v minulosti údajně využívána jako zdroj pitné vody. 63


ISSN 1803-1587

Limnologická studie dvou vybraných fluviálních jezer řeky Svratky v Milovské kotlině Limnological Study of Two Chosen Oxbow Lakes of the Svratka River in Milovy fold PETRA HAVLÍKOVÁ

Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Albertov 6, CZ – 128 43 Praha 2; e-mail: [email protected] Abstract: The article presents the results of limnological study of two oxbow lakes in the upper part of the Svratka river. Small area and volume of accumulated water of the lakes correspond with erosive and accumulative activity of the river. Hydrological regime of the lakes is mostly dominated by the influence of the river. The water column often mixes and this influences the physical-chemical parameters of water quality. The basic chemism of the lakes is comparable to the chemism of the river. It depends on predominant filling in with water – in this case the river water. Conductivity, alkalinity and pH are low due the geological bedrock and absence of huge sources of pollution. The lakes are considerably loaded with organic matters. According to total nitrogen, total phosphorus and chlorophyll a concentration lakes in the upper Svratka are eutrophic. The biomass of phytoplankton is low as well as the biomass of zooplankton. No remarkable differences in zooplankton species composition occurred among pools. The dominance of large species of zooplankton indirectly indicates that the lakes permanently or temporarily lack fishstock. Key words: oxbow, Svratka River, antropogenic impact, water quality, zooplankton

ÚVOD Niva meandrujícího toku řeky Svratky v Milovské kotlině představuje v celé Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy ojedinělý fragment podhorské říční krajiny. Řeka zde významně snižuje svůj sklon a vytváří širokou nivu, ve které volně meandruje. Činností toku dochází v kvartérních nivních sedimentech k erozně akumulačním procesům, jejichž výsledkem jsou změny koryta toku, růst a posun meandrů, tvorba agradačních valů aj. Růst meandrů a jejich posun je tím významnější, čím větší jsou průtoky, čím méně odolné jsou břehové sedimenty a čím chudší je stabilizující břehová vegetace (Schumm 2005). Charakteristické pro meandrující toky je oddělování meandrů. Závisí především na době působení a velikosti eroze a akumulace, na povodňových průtocích a snížení nebo zvýšení erozní báze (Schumm 2005, Demek 1987). Existují dva typy oddělování meandrů: méně časté oddělení meandru pomocí boční lavice (chute cutoff) a častější protržení šíje meandru (v češtině vyjadřováno jako odškrcení, neck cutoff). Tak jsou dříve protékaná ramena oddělena od toku a stávají se lentickým ekosystémem (ekosystémem stojaté vody). Jiným způsobem vzniku tůní je například působení zpětné eroze přímo v řečišti v ohybech meandrů, kterým vznikají tzv. backwaters (Bufková et Rydlo 2008). Takto vzniklé vodní plochy můžeme souhrnně označit jako fluviální jezera. Jsou nejčastějším typem jezer v České republice (Hrdinka et al. 2003). Vyznačují se značnou dynamikou, často jsou zaplavována vodou, mohou být prohlubována nebo zanášena sedimenty v závislosti na poloze vůči povodňovým proudům (Černý 1994). Sedimentací a zarůstáním vodními makrofyty se jezera postupně zazemňují. Jejich životnost se pohybuje v řádu desítek až stovek let.

Fluviální jezera jsou významným fenoménem říční nivy. Jsou biotopem na vodu vázaných rostlin a živočichů, významně zvyšují druhovou i biotopovou diverzitu nivy, mají význam při protipovodňové ochraně, aj. Jejich ekologický stav je ovlivňován mnoha faktory. Oblasti kolem řek byly lidmi osídleny jako první, proto je na ně již dlouhou dobu vyvíjen značný antropogenní tlak, který je ovlivňuje jak přímo regulací toků a zavážením niv, tak i nepřímo intenzivním obhospodařováním s vysokým vnosem živin. Niva řeky Svratky v Milovské kotlině byla negativních lidských zásahů z velké části ušetřena. V současnosti se zde vyskytuje tři až pět fluviálních jezer s otevřenou vodní hladinou. Je zde mnoho pozůstatků dalších ramen, která jsou již vegetací zcela zarostlá. Dvě největší fluviální jezera byla vybrána k podrobnějšímu výzkumu. Cílem projektu bylo popsat a charakterizovat tato jezera z hlediska limnologických a hydrologických parametrů jako je například poloha, hloubka, hydrologický režim, fyzikální a chemické parametry kvality vody a společenstvo zooplanktonu. V rámci širšího projektu pak byla toto jezera porovnána s dalšími fluviálními jezery z jiných oblastí ČR. CHARAKTERISTIKA ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ Sledované území se nachází mezi obcemi Křižánky a Milovy mezi říčním kilometrem 152 a 155 řeky Svratky (obr. 1), což je přibližně 17 km od jejího pramene. Náleží ke katastrům České Milovy, Moravské Křižánky a Sněžné na Moravě. Geologické podloží nivy horní Svratky je tvořeno proterozoickými horninami svrateckého krystalinika – břidlicemi, fylity, svory a pararulami (Chlupáč et al. 2002). Ty jsou pokryty holocenními fluviálními sedimenty. 71


ISSN 1803-1587

Významná lokalita plavuníků ve Žďárských vrších Significant locality of Diphasiastrum species in the Žďárské vrchy Mts. (Czech Republic) VLADIMÍR ZABLOUDIL1, JAROSLAV KOBLÍŽEK2, VLADIMÍR RŮŽIČKA3, JAN LACINA4

1Protected

Landscape Area Žďárské vrchy, Brněnská 2279/39, CZ – 591 01 Žďár nad Sázavou; e-mail: [email protected]; 2, 4Mendel University of Agriculture and Forestry, Faculty of Forestry and Wood Technology, Department of Forest Botany, Dendrology and Geobiocenology, Zemědělská 3, CZ – 613 00 Brno; e-mail: [email protected]; [email protected]; 3Legionářská 480, CZ – 667 01 Židlochovice; e-mail: [email protected] Abstract: Four species of the genus Diphasiastrum Holub (D. complanatum, D. issleri, D. tristachyum and D. zeilleri) were found at Křivý javor hill in the Žďárské vrchy Mts. . The locality is situated near Fryšava along the gravel forest road on both shoulders which are covered by grasses, herbs and young woody plants. Besides of Diphasiastrum species three other representatives of family Lycopodiaceae occur, namely Lycopodium annotinum, L. clavatum and Huperzia selago. There is remarkable diversity of Lycopodiaceae family on rather small locality. Key words: Diphasiastrum spp., Huperzia selago, Lycopodium spp., Žďárské vrchy Mts, endangered species, Protected Landscape Area

ÚVOD

VÝSLEDKY

Rod plavuník, Diphasiastrum Holub, je v České republice zastoupen šesti druhy. Na sledované lokalitě byly nalezeny čtyři druhy plavuníků a tři další zástupci čeledi Lycopodiaceae. Všichni zástupci rodu plavuník v České republice náleží mezi zvláště chráněné druhy rostlin. Lokalita plavuníků byla ve Žďárských vrších objevena Janem Lacinou při společné exkurzi s Vladimírem Zabloudilem v roce 1993. Údaje o rozšíření plavuníků ve Žďárských vrších nacházíme u řady autorů. Diphasiastrum complanatum uvádí ze Žákovy hory už Oborny (1882–1886) a přímo z Křivého javoru pak Otruba (1923). D. issleri ze Žákovy hory zmiňuje Domin (1937). D. tristachyum z okolí Žďáru uvádí Oborny (1882–1886), od Nového Města pak Podpěra (1911) a Hanáček (1895), od Skleného Wildt (1914), z Vlachovic Kubát (1974, 1988) a přímo z Křivého javoru pak Otruba (1923).

Na lokalitě byly zjištěny čtyři druhy plavuníků, a to Diphasiastrum complanatum, D. issleri, D. tristachyum a D. zeilleri. Kromě plavuníků se na sledované lokalitě vzácně vyskytuje Huperzia selago a Lycopodium annotinum a velmi hojně Lycopodium clavatum. Je to zcela mimořádná druhová diverzita zástupců čeledi Lycopodiaceae na relativně velmi malém území. Z nalezených taxonů je kriticky ohroženým druhem D. tristachyum, k silně ohroženým druhům jsou řazeny D. issleri a D. zeilleri a konečně k ohroženým druhům náleží D. complanatum, Huperzia selago a Lycopodium annotinum (Holub et Procházka 2000). Celkem se tedy na této lokalitě nalézá šest zvláště chráněných druhů z čeledi Lycopodiaceae. Herbářové položky uvedených druhů plavuníků jsou uloženy v herbáři Ústavu lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie (BRNL) a v soukromém herbáři Vladimíra Růžičky, odkud budou časem předány do Moravského zemského muzea. Jedná se o položky z lokality Žďárské vrchy, Fryšava, ca. 0,5 km severně od vrcholu Křivého javoru, 790–800 m n. m.: Diphasiastrum complanatum (L.) Holub, 16. 8. 1994, leg. V. Zabloudil, V. Růžička, det. V. Růžička; Diphasiastrum issleri (Rouy) Holub, 22. 9. 1998, leg. V. Zabloudil, V. Růžička, det. V. Růžička, rev. K. Kubát, 7. 10. 2008, leg. J. Koblížek, V. Růžička, det. J. Koblížek, rev. K. Kubát; Diphasiastrum tristachyum (Pursh) Holub, 14. 10. 1999, leg. V. Zabloudil, V. Růžička, det. V. Růžička, 7. 10. 2008, leg. et det. J. Koblížek, V. Růžička; Diphasiastrum zeilleri (Rouy) Holub, 3. 10. 1995, leg. V. Zabloudil, V. Růžička, det. V. Růžička, 7. 10. 2008, leg. et det. J. Koblížek, V. Růžička. Zpevněná lesní cesta byla zbudována v roce 1974. Štěrk ke stavbě cesty byl použit ze skrývek dolů v Dolní Rožínce, sypký materiál byl použit místní, což je zvětralina ruly. Cesta je ve směru sklonu situována od východu (vrchol Křivého javoru) k západu. V horní části je sušší, v dolní vlhčí části je mezi silničkou a lesem odvodňovací příkop. Zřejmě

METODIKA A CHARAKTERISTIKA ÚZEMÍ Lokalita leží v oreofytiku centrální části Žďárských vrchů v rozlehlém lesním masívu na svazích Křivého javoru, který společně s vrcholy Devět skal a Žákova hora tvoří trojici nejvyšších vrcholů CHKO Žďárské vrchy. Masiv je prostoupen množstvím lesních silnic a cest a právě při jedné z nich, asi 0,5 km severně od vrcholu Křivého javoru, v nadmořské výšce 790–800 m poblíže obce Fryšava, leží objevená lokalita. Geologickým podložím je rula. Lokalita je situována po obou stranách štěrkové lesní silnice v délce asi 200 metrů, a to na krajnicích této komunikace o šířce asi 2 m. Po obou stranách silnice je smrková tyčovina s vtroušeným bukem. Na zarůstajících krajnicích se hojně zmlazuje Picea abies, roztroušeně Betula pendula, Salix aurita, S. caprea a Sorbus aucuparia. Nomenklatura taxonů je sjednocena podle Klíče ke květeně České republiky (Kubát et al. 2002), u mechorostů a lišejníků podle práce Neuhäuslová et Kolbek 1982.

85


ISSN 1803-1587

Zajímavé neofyty na elektrárenské popílkové haldě v Oslavanech Interesting neophytes on the fly ash dump near a power station in Oslavany, Czech Republic KAREL SUTORÝ

Botanické oddělení Moravského zemského muzea, Hviezdoslavova 29a, CZ – 627 00 Brno; e-mail: [email protected] Abstract: The paper summarizes finds of rare neophytes in a dump near Oslavany in South Moravia. The occurrence of Crambe maritima, Gypsophila scorzonerifolia, Leymus arenarius and Hypericum annulatum is reported. The latter species was lately found (Sutorý 2010) as a new alien for Czech flora. A species list of vascular plants recorded during the survey is also included. Key words: dump, Crambe maritima, Gypsophila scorzonerifolia, Leymus arenarius, Hypericum annulatum

ÚVOD Nad jihovýchodním okrajem Oslavan (N 49°07‘13“, E 16°20‘54) v nadmořské výšce cca 270 m se tyčí elektrárenská halda jako pomník připomínající význam někdejší oslavanské elektrárny pro jižní Moravu. Od 1. dubna 1913 ji 80 let zásobovala proudem. Od roku 1993, kdy byla elektrárna 30. května odstavena, halda už neslouží jako úložiště popílku, naopak na jižní straně se z ní popílek odebírá. Hlavně severní a západní svahy haldy jsou souvisle zarostlé vegetací, především v dolní části haldy rostou i keře a stromy. Že na haldě došlo k nějakým pokusům o rekultivaci, je jisté (L. Rejl, ústní sdělení), ale o jejím rozsahu se mi nepodařilo získat informace. Mezi druhy zde nalezenými jsou i čtyři, které zasluhují zvláštní pozornost. Haldu jsem navštívil ve dnech 22. 9. 2006, 22. 5. 2007, 8. 7. 2008, 25. 7. 2008 a 14. 6. 2009. Při návštěvách jsem zaznamenal nalezené druhy a v několika případech pořídil herbářové doklady, které jsou uloženy v herbáři Moravského zemského muzea (BRNM). V níže uvedeném seznamu jsou označeny (!). Taxonomické pojetí a nomenklatura taxonů se řídí Klíčem ke květeně České republiky (Kubát et al. 2002) až na dosud neuváděný druh Hypericum annulatum Moris. Crambe maritima. Původně byl katrán přímořský rozšířen na pobřežích moří západní a severní Evropy a Černého moře. Pěstováním jako zelenina se rozšířil a zplaňuje. Z Moravy jej Smejkal (1980) uvádí bez komentáře a v Květeně České republiky (Smejkal 1992) týž autor jeho výskyt u nás charakterizuje slovy: „velmi zřídka pěstovaný jako zelenina a vz. zplaňuje (Velké Meziříčí, Mohelno j. od Náměště nad Oslavou)“. Jak je zřejmé, byl tento druh v oblasti již udáván. Štěpánek (in Kubát et al. 2002: 278) tento druh zmiňuje bez bližší lokalizace jako „zřídka pěstovaný a ojediněle zplaňující“. Na haldě se vyskytuje nejčastěji na jejím severním úpatí. Gypsophila scorzonerifolia. Poprvé tento původem kaspický druh šateru na území České republiky uvádějí Smejkal et Grüll (1966) z Brna. O 14 let později charakterizuje

brněnský výskyt první z autorů citované práce takto (Smejkal 1980): „Vzácně zavlékán (Brno, na několika místech)“, což později opakuje i Hrouda (in Kubát et al. 2002: 169). Šourková (1990) cituje navíc i starší nálezy: „doloženo zplanění v okolí botanických zahrad již na přelomu 19. a 20. století (Roudnice nad Labem, Olomouc), nověji nalezena na několika místech v Brně“. Pyšek et al. (2002) udávají jeho první výskyt na našem území z roku 1900. Nález na oslavanské haldě tedy představuje novou lokalitu, i když ne příliš vzdálenou od míst známých nálezů. Na haldě roste šater dlouholistý především na jejím vrcholu, ale jednotlivé exempláře se dají najít i jinde. Hypericum annulatum Moris. Druh popsaný ze Sardinie s hlavním rozšířením na Balkáně (Bulharsko, Řecko, Srbsko a Albánie), který z České republiky nebyl dosud uváděn. Mimo přirozený areál byl nalezen také ve Švýcarsku (1981) a v Dánsku (2000). Podrobněji se nálezu na oslavanské haldě věnuji na jiném místě (Sutorý 2010). Determinace byla provedena podle Robsona (Robson 1968). Leymus arenarius. Ječmenice písečná je původní na dunách a písčinách evropského pobřeží Atlantiku a v severní Evropě. Dnes je rozšířena i v chladnějších částech Severní Ameriky, v Austrálii, na Novém Zélandu, v jižní Africe a Jižní Americe. Tento invazní druh se užívá pro zpevňování písečných dun a nebo se pěstuje pro okrasu (Anwar Maun 2009). Smejkal (1980) ječmenici z Moravy neuvádí a Kubát (in Kubát et al. 2002: 874) jí zmiňuje pouze mezi „mnoha dalšími občas pro okrasu pěstovanými n. vz. přechodně zavlékanými rody a druhy trav“ s komentářem „pěstován pro zpevnění písčin a také vzácně zavlékán“. Pyšek et al. (2002) uvádějí tento druh ve skupině zavlečených rostlin, které mají v České republice 1–4 lokality. Na haldě se vyskytuje jen v několika izolovaných skupinách na jejím západním svahu. Determinace byla provedena podle Jägera (Jäger et al. 2008). Přehled zajímavějších druhů cévnatých rostlin zjištěných na haldě. Achillea collina (!), Ailanthus altissima (!), Allium senescens (!), Anchusa officinalis (!), Arenaria serpyllifolia, 89


ISSN 1803-1587

Mravenci ve sbírkách Orlického muzea v Chocni Ants in the collections of the Orlické Museum in Choceň PAVEL BEZDĚČKA, KLÁRA BEZDĚČKOVÁ

Muzeum Vysočiny Jihlava, Masarykovo nám. 55, CZ – 586 01 Jihlava; e-mail: [email protected] Abstract: Authors give list of ants from the collections of the Orlické Museum in Choceň, the Czech Republic. Altogether 252 specimens belonging to 32 species are presented. Key words: ants, collections, Hymenoptera, Formicidae, faunistics, Orlické Museum in Choceň, Eastern Bohemia, Czech Republic

ÚVOD Výzkum mravenců na našem území započal sice již v devatenáctém století (Lokay 1864), ale výskyt a rozšíření jednotlivých druhů na našem území není dosud dostatečně znám. Hlavním důvodem tohoto stavu je především skutečnost, že čeští myrmekologové se v minulosti soustředili na poměrně malý počet významných lokalit a plošným výzkumem naší země se nikdo soustavně nezabýval. Část materiálu z těchto historických výzkumů je uložena ve sbírkách velkých muzeí (NM Praha, MZM Brno, SM Opava), značná část se však pravděpodobně nedochovala. Z tohoto důvodu jsou menší myrmekologické sbírky uložené v regionálních muzeích nesmírně významné, neboť nám ukazují, byť pouze fragmentárně, obraz myrmekofauny málo prozkoumaných regionů. V roce 2010 jsme měli možnost revidovat mravence uložené ve sbírkách Orlického muzea v Chocni. Myrmekologická kolekce obsahuje materiál podčeledí Myrmicinae, Dolichoderinae a Formicinae sbíraný v letech 1946 až 1986 (jeden exemplář ze Španělska je datován 2002). Jedná se o menší kolekci, v níž jsou soustředěny především sběry Emila Šimka a Zdeňka Nigrina. Entomologická sbírka Orlického muzea byla založena v roce 1964 nákupem sbírky brouků J. Eclera. Významně rozšířena byla v roce 1977 nákupem entomologické sbírky Emila Šimka a darováním sbírky Zdeňka Nigrina v roce 1988 (Anonymus 2008). Emil Šimek (1920–1974), původním povoláním technický úředník a projektant, byl od roku 1942 členem Československé společnosti entomologické. Věnoval se zejména širopasým blanokřídlým (Symphyta) a vodním broukům (Dytiscidae a Hydrophilidae), ale sbíral i mnoho jiných skupin hmyzu, mezi nimi i mravence. Sbíral především v okolí Chocně, na Vysokomýtsku a dalších lokalitách okresu Ústí nad Orlicí. Od roku 1961 byl členem muzejního aktivu a později vedoucím pracovníkem entomologického oddělení muzea (Anonymus 2008, Koleška 1995). Zdeněk Nigrin (1959–1987), původně amatérský entomolog se v roce 1983 stal kustodem přírodovědných sbírek Orlického muzea. Renovoval zdejší ornitologickou

sbírku, zpracoval a kompletoval koleopterologickou sbírku E. Šimka, věnoval se také mykologii (kde propracoval metodiku sádrových odlitků hub) a makrofotografii. Ve své entomologické činnosti se zaměřil zejména na měkkokrovečníky (Coleoptera: Malacodermata), v rozsahu palearktické oblasti sledoval čeledě Dasytidae a Melyridae. Pilně však doplňoval i entomologickou sbírku Orlického muzea v mnoha skupinách hmyzu, včetně mravenců, a to zejména materiály z okolí Chocně, Lanškrouna, Ústí nad Orlicí a z Orlických hor (Koleška 1998). Sběry mravenců E. Šimka a Z. Nigrina představují 85 % myrmekologické kolekce Orlického muzea v Chocni. METODY Veškerý materiál jsme determinovali podle prací Czechowski et al. (2002) a Seifert (2007), použitá nomenklatura vychází z Hymenoptera Name Server, verze 1.5. U každého nálezu jsme uvedli oblast, lokalitu, čtverec síťového mapování, datum sběru, počet a kastu jedinců (M = samec, F = samice, W = dělnice) a sběratele. Lokality jsou u každého druhu řazeny podle vzestupných čísel mapových kvadrátů (Pruner et Míka 1996). V případě exemplářů pocházejících z oblastí mimo území bývalého Československa je namísto kvadrátu na prvním místě uveden název země. Sběry Emila Šimka (lgt. E. Šimek) jsme v přehledu označili EŠ, sběry Zdeňka Nigrina (lgt. Z. Nigrin) jsme označili ZN. Ostatní sběratele jsme uvedli dle záznamů na lokalitních lístcích. VÝSLEDKY Podčeleď: Myrmicinae Manica rubida (Latreille, 1802) 5664: Bohemia, Deštné, 15. VI. 1969, 1 F, EŠ; 5767: Bohemia, Kralický Sněžník, 29. VII. 1978, 1 F, ZN; 6688: Slovakia, Červený Kláštor, 15. VII. 1967, 1 W, lgt. Hanák; Messor sp. Bulharsko, Bul. mer., Kresna, Struma – valley, 18. VI. 1985, 1 W, ZN; 91


ISSN 1803-1587

Nové nálezy mravence rašelinného – Formica picea na Českomoravské vrchovině New findings of the black bog ant – Formica picea in the Bohemian-Moravian Highlands (the Czech Republic) KLÁRA BEZDĚČKOVÁ, PAVEL BEZDĚČKA

Muzeum Vysočiny Jihlava, Masarykovo náměstí 55, CZ – 586 01 Jihlava; e-mail: [email protected] Abstract: We report here 22 new findings of Formica picea Nylander, 1846 in the Bohemian-Moravian Highlands. These discoveries include the most east locality in the Czech Republic and the first finding in the Lanscape Protected Area Železné hory. Black bog ant lives in relatively promising populations in the Bohemian-Moravian Highlands. However, but even there it is threatened, mainly by habitat destruction and fragmentation because of the agricultural use of wetlands and industrial exploitation of peat bogs, natural succession and genetic isolation. Key words: Formica picea, black bog ant, Formicidae, endangered species, Bohemian-Moravian Highlands, Czech Republic

ÚVOD

METODY

Mravenec rašelinný – Formica picea Nylander, 1846 je rozšířen v Evropě, na Kavkaze a na západní Sibiři. V Evropě je vzácný, vyskytuje se pouze lokálně, na nelesních rašelinných a slatinných stanovištích, případně na horských loukách. Hnízda buduje v bultech mechů nebo trav (Czechowski et al. 2002, Seifert 2004). V České republice byl druh F. picea dosud zaznamenán v některých západočeských pohořích (Krušné hory, Český les, Slavkovský les), na Šumavě a v jejím podhůří, v jižních Čechách (CHKO Třeboňsko, Novohradské hory), v Brdech, v CHKO Blaník, v oblasti Ralské pahorkatiny, v Lužických horách a na Českomoravské vrchovině (viz Soudek 1920, Vondráček 1920, Záleský 1939, 1941, Lauterer 1968, Nenadál 1998, Vysoký et Šutera 2001, Bezděčka et Bezděčková 2007, 2008, Bezděčková et Bezděčka 2007, 2010, Bezděčková et Bezděčka, nepubl. údaje). V minulosti byl mravenec rašelinný uváděn také z Jeseníků (Záleský 1939, 1941, Kratochvíl 1949), tento údaj však není podložen dokladovým materiálem, a poněvadž se jej nikdy nepodařilo ověřit, je stále předmětem diskuze (Bezděčka 2005a). První informace o výskytu F. picea na Českomoravské vrchovině, konkrétně z okolí Jindřichova Hradce a Velkého Meziříčí, zveřejnili Záleský (1937, 1938a, b, 1939) a Kratochvíl (1937). Další lokality zaznamenali Lauterer (1968) v okresech Žďár nad Sázavou, Jihlava a Jindřichův Hradec a Nenadál (1998) v CHKO Žďárské vrchy. Od roku 2004 intenzivně studujeme recentní výskyt F. picea na celé Českomoravské vrchovině. Dosud jsme publikovali data z centrální části regionu (Bezděčková et Bezděčka 2007). V této práci uvádíme nové a dosud nepublikované nálezy ze všech jeho partií.

Na základě fotomap (Mapy.cz) a publikovaných i nepublikovaných informací (např. Čech et al. 2002; rozhodnutí o registraci významných krajinných prvků apod.) jsme na území Českomoravské vrchoviny vybrali lokality, na nichž by bylo možné očekávat F. picea. Na mapách jsme vyhledávali místa, která se jevila jako nelesní mokřady, v písemných podkladech nelesní biotopy s hydromorfními půdami. V letech 2007–2010 jsme navštívili 60 lokalit a hledali hnízda, případně jedince F. picea. K výsledkům z tohoto období jsme připojili i jeden dosud nepublikovaný nález z roku 2005. Vše det. Bezděčková et Bezděčka. Zeměpisné souřadnice udávají střed plochy osídlené F. picea a jsou v systému WGS-84 (GPS). Dokladový materiál je uložen ve sbírce Muzea Vysočiny Jihlava. Zkratky: PP – přírodní památka, PR – přírodní rezervace, NPR – národní přírodní rezervace, CHKO – chráněná krajinná oblast, MZCHÚ – maloplošné zvláště chráněné území. VÝSLEDKY Mravence F. picea jsme našli na celkem 22 lokalitách (tj. na 36,66 % z 60 prozkoumaných). Ve 13 případech se jednalo o MZCHÚ, ostatní místa chráněna nejsou (tab. 1). Dvě z uvedených MZCHÚ náležejí do CHKO Železné hory, jedno je součástí CHKO Žďárské vrchy. Na všech lokalitách obýval mravenec F. picea nelesní rašelinné či slatinné biotopy. Společně s ním jsme zjistili následující druhy: Leptothorax acervorum (Fabricius, 1793), Myrmica rubra (Linnaeus, 1758), Myrmica ruginodis Nylander, 1846, Myrmica scabrinodis Nylander, 1846, Camponotus herculeanus (Linnaeus, 1758), Formica fusca Linnaeus, 1758, Formica lemani Bondroit, 1917, Formica rufa Linnaeus, 1758, Formica sanguinea Latreille, 1798, Lasius flavus (Fabricius, 1781), Lasius mixtus (Nylander, 1846) a Lasius platythorax Seifert, 1991. Myrmekocenózy jednotlivých lokalit se lišily jak kvalitativní, tak kvantitativní skladbou. 95

2010

Recommend Documents