2010

10/2010 ročník 1. / 6

REPORTÉR

MAENTIVA galopp

Serena Rozhovor Radek Šnábl

Medailonek Sakheart (GB)

Hubertská jízda

rozloučení s dostihovou kariérou 1

EDITORIAL Vážení čtenáři, tým DS MAENTIVA se s letošní dostihovou sezónou rozloučil opravdu stylově. Jak jinak než na dostizích. V kruhu přátel jsme se sešli v neděli 31. října odpoledne ve Velké Chuchli, kde se jako hlavní dostih dne běžel 91. ročník supervytrvalecké Ceny prezidenta republiky. Bylo krásné podzimní počasí, parádní dostihy, mělo to jen drobnou skvrnku na kráse – pan prezident se nedostavil. Nakonec i bez něho jsme si to skvěle užili. Tentokrát jsme žádného koně v dostihu neměli a tak jsme byli klidnější. I když podmínky by byly naprosto skvělé pro Serenu, které by nedělní trať jistě velmi dobře seděla a prezidentský pohár by také nebyl k zahození. To jsou ale kdyby, znáte to … Serenka je již na pastvinách v jihočeském Vítkově a pomalu se připravuje na roli matky. Blíže se o tom dočtete na stránkách tohoto vydání MGR. Je tu konec sezóny a začátek volnějšího režimu jak pro koně tak pro jezdce, ale také pro trenéry i majitele. Naprosté volno si však můžou dopřát jen diváci a fandové dostihového

2

sportu. Ti předně jmenovaní, tedy koně, žokejové, trenéři i majitelé (i redaktoři MGR) mají však stále co na práci. Kůň se nedá zazimovat třeba jako motocykl. Vyčistit, promazat, vyndat baterku, šoupnout do garáže a v dubnu na viděnou. Kůň potřebuje pohyb, neustálou péči a pravidelný řád, aby byl stále v dobré kondici. Ostatně na stránkách MGR vás budeme milí čtenáři průběžně informovat, jak probíhá zimní režim v takové dostihové stáji. Ale už nyní si můžete přečíst o tom, jak budou zimu trávit naši přední žokejové. Jak a kde zimu tráví jedni z nejlepších dostihových plemeníků na světě se dočtete v článku Coolmore – továrna na šampiony. Připravili jsme pro vás i velmi zajímavou dvoustranu o Jízdě svatého Huberta, která je tradičním zakončením jezdecké sezóny. Ti z vás, kteří se zúčastnili naší čtenářské soutěže, jistě netrpělivě čekají na její výsledek. A my jsme velice potěšeni ohlasem, který tato soutěž mezi vámi vzbudila. Jak dopadla se dozvíte na následujících stránkách. Nejvíce nás však těší, Váš zájem o náš časopis, ale hlavně zájem o dostihový sport a o koně vůbec. Má-li na tom svůj kousek podílu i MAENTIVA GALOPP REPORTÉR, pak má naše práce smysl. Díky.  Váš Martin Bláha / vydavatel

Nuptius

Aktuálně z DS MAENTIVA Bilancování se lidé nejčastěji věnují až s  příchodem nového roku. My v dostihové stáji MAENTIVA ale budeme bilancovat už nyní. A důvod je jednoduchý. Pro naše koně již závodění na dostihových drahách pro letošní sezónu skončilo. A výsledek, kterého se nám v debutové sezóně podařilo dosáhnout, je více než uspokojivý. Dostihovou stáj MAENTIVA Martina Bláhy reprezentovali v českém turfu v letošní sezóně dva koně. Dvouletý valach NUPTIUS (GER) a tříletá klisna SERENA. Oba v tréninku Ing. Václava Luky mladšího z tréninkového střediska Bošovice u Písku. Na trať vyběhli celkem devětkrát. Z toho získali tři vítězství, jedno druhé, dvě třetí a jedno čtvrté místo. V poměru počet startů a vítězství se podařilo dosáhnout na úspěšnost 33,3 %, což je vynikající výsledek. Asi největším překvapením byl pro nás Nuptius. Nováček, který letos získával v dostizích první zkušenosti. Jeho výkony byly neočekávané a o to víc potěšující. „Je koněm, který dělá radost,“ jak řekl jeho majitel Martin Bláha. Ze čtyř startů dokázal vyběhnout čtyři umístění – byl jednou třetí, jednou druhý a dvakrát zvítězil. Již nyní jsme zvědaví na jeho výkony v příští sezóně. Doufáme, že se mu podaří dobře přezimovat a že se příští rok podívá i na zahraniční mítinky. Mnoho zážitků nám připravila i Serena. Subtilní, ale bojovná kobylka, kterou v právě končící sezóně bohužel potkala také smůla. Ta největší asi před klasickou Jarní cenou klisen, kdy se zranila v boxu již na pražském dostihovém závodišti a nemohla tak star-

Serena text: Jan Němec

tovat. Zklamání to bylo o to větší, že byla ve výborné formě a měla v tomto dostihu velké šance na dobré umístění. Ale na radost z vítězství nás nenechala čekat dlouho. Jako první proběhla cílem v dostihu kategorie národní Listed na 2 200 metrů ve Velké Chuchli 27. června v Ceně polských chovatelů anglického plnokrevníka. Ještě dnes ji všichni vidíme, jak dokázala v cílové rovince úchvatným finišem předstihnout všechny své soupeře a zvítězit. Pro Serenu byla letošní sezóna zároveň její poslední, neboť po skvělých výkonech na dostihové dráze odchází do chovu. A protože je to veliká událost, informujeme Vás o všech podrobnostech na následujících stránkách. Třetím koněm v majetku DS MAENTIVA je dvouletý DONN HALLING (IRE). Dnes již valach, koník, kterému bylo dopřáno si maximálně užít téměř bezstarostného hříběcího období. Díky vynikajícímu původu má předpoklady dosahovat na dostihové dráze velmi kvalitních výkonů, ovšem pro svou nezralost nakonec nebyl letos nasazen do žádného dostihu a o to větší očekávání budou s tímto koněm spojena v sezóně příští. Pokud se tedy vrátíme ke zmíněnému bilancování, premiérová sezóna se písecké dostihové stáji MAENTIVA povedla. Dva koně vyběhali celkem přes 180 tisíc korun. Stáj se rozrostla o nové posily – ročky klisnu La Flor (GER) a hřebečka Dangerous Gleam (GER). Díky Sereně se můžeme těšit i na vlastní potomky a o tom všem Vás budeme informovat v časopise MAENTIVA GALOPP REPORTÉR, který jsme také letos začali vydávat. Teď už zbývá si jen s pokorou přát, aby nás štěstí, ale především zdraví neopustily a mohli jsme i nadále usilovat o co nejlepší výsledky našich koní v domácím i evropském turfu.

3

Kontakt: Ing. Václav Luka mladší tel.: +420 608 958 833, e-mail: [email protected] www.lukaracing.cz

Tréninkové středisko LUKA RACING Nikdo nemůže zaručit vítěze. Co ale můžeme, nabídnout koním příležitost využít, bezpečně zdokonalovat a zcela rozvinout jejich talent. Těšíme se na Vás v Bošovicích, neustále se rozvíjejícím tréninkovém středisku.

Středisko nabízí: – unikátní polytracková dráha, jediná v ČR – zavlažovaná travnatá dráha – další travnatá, pískovo-hliněná cvalová a skoková dráha – krytý kolotoč se speciálním povrchem – nové, prostorné a plně vybavené boxy – krytá hala 40 x 15m s kropícím systémem – mycí box s teplou vodou – rozmanité prostředí, kopcovitý terén – výběhy a pastviny, k tréninkovému středisku patří 40ha půdy

– spolupráce s firmou VÉTOQUINOL s.r.o. – předním světovým výrobcem krmných doplňků EQUISTRO ... a hlavně tým zkušených pracovníků

Trenér Václav Luka mladší : – trenérská licence 4 roky – 3 x vícešampiónem trenérů (1 x roviny, 2 x překážky) – 1 x 3. v šampionátu trenérů na překážkách – 1 x 4. v šampionátů trenérů na překážkách

TS LUKA Racing Bošovice V podzimním období dochází ve všech dostihových stájích k přesunům koní. Máme tady totiž období dražeb a nákupů nových posil. Někteří koně se z tréninku vyřazují, jiní mění trenéry nebo odchází do chovu. V bošovické centrále tomu není jinak. Mezi ty, co již naše stáje opustili, patří Serena a Charmillon. Brzy jejich řady rozšíří i Barca Rossa, Fione a Linda. Všechny tyto klisny budou plnit své mateřské povinnosti. „Těším se na to, až k nám do tréninku přijdou jejich potomci,“ uvedl k odchodu klisen do chovu jejich trenér Ing. Václav Luka mladší. Naopak o příchodu nových posil do zdejších tréninkových stájí jsme se zmiňovali již v minulém čísle našeho časopisu. K ročkům, kteří dorazili v průběhu září, přibylo několik dalších, a tak se v Bošovicích rozrostla hlavně mladá krev. Ta nahradila Ninu Varadari a Villbora, kteří nás příští rok už nebudou reprezentovat.

KolotočLav Flor Bošovicích klisna (GER)

5

text: text: Martina Jan Luková Němec

Od minulého vydání MAENTIVA GALOPP Reportéru jsme si na naše konto připsali i další vítězství. Postaral se o něj dvouletý Vermillion, který vyhrál v pražské Velké Chuchli dostih II. kategorie. Tím potvrdil svou celoroční formu a zařadil se mezi nejlepší české odchovance ročníku. Historický výkon podala klisna Sakheart, která v dostihu Gd3 vybojovala třetí místo. Spolu s Corcovadou se tak stala nejlepší klisnou českého tréninku. Po těžkém zranění se mezi nejlepší koně kratších distancí vrátil Falcohill, který ve Svatováclavské ceně doběhl na třetím místě a v Českomoravské ceně dokončil jako druhý. Sezóna v Čechách se pomalu blíží ke konci a z našich svěřenců bychom měli na dráze vidět ještě Agnuse, Czakara a Falcohilla. Na další zahraniční start se připravuje Iryklon, tak se máme pořád ještě na co těšit. S jakými výsledky koně z našeho tréninkového centra dostihy dokončí, Vás budeme samozřejmě příště pečlivě informovat..“

hřebec Dangerous Gleam (GER)

5

Ivo Köhler (vpravo), majitel vítězného Tiumena

Na slovíčko s majitelem / Ivo Köhler

text: Jan Němec

Profesí provozovatel stomatologické laboratoře. Majitelem prvního koně se stal před patnácti lety díky své partnerce, která ho ke koním přivedla. Nejslavnějším koněm z jeho dostihové stáje Köi Dent je jistě devítiletý valach Tiuemen, dnes již dvojnásobný vítěz Velké pardubické steeplechase.

Kromě Tiuemena další tři a v  současné době budeme zařazovat do stáje ještě Symfonii, což je sestra vaší Sereny, takže celkem pět. Máte coby majitel dostihových koní nějaké cíle? Nemám cíl ve smyslu, že musím do toho a toho roku něco vyhrát, ale vždy se snažím, abychom každého koně dostali, kam to jde. Takže bych neřekl, že mi jde o to vyhrát nějaký velký dostih, ale spíše každého toho koně posouvat dál a dál. Specializujete se výhradně na překážkové koně? Ne, máme to tak, jak to vyplyne. Koně kupujeme s tím, aby se prosadil i v rovinových dostizích, ale vždy jsme směřovali k tomu, aby naši koně mohli skákat i překážky. Ale je pravda, že jsme měli vlastní odchovankyni Saru a ta vyhrála v roce 2004 Zimní královnu. Byla to klisna, která měla předpoklady pro kariéru v překážkových dostizích, ale přesto jsem se rozhodl dát ji po sezóně v jejích třech letech do chovu. Mimochodem Sara, která „dala“ vaši klisnu Serenu, měla matku Star a ta byla taky naše. Proč si myslíte, že je dobré vlastnit dostihové koně? Měl by to být koníček, jako jakýkoli jiný. Někdo dělá auta, někdo motorky, někdo hraje tenis a někdo má koně. Jde o to dostat do povědomí lidí, že to není jenom sport snobů, že to není jenom o penězích, ale že se za vším skrývá také nějaké chovatelské hledisko, mnohaleté šlechtitelské úsilí a že má tento sport také historickou tradici, na rozdíl od kupříkladu již zmíněného tenisu. Jde o to sdělit široké veřejnosti v Česku, že koně jsou hezký, populární, smutný, veselý a především úžasný koníček. Já za sebe bych koně jako koníčka určitě všem doporučil, ale když k nim nebudete mít vztah, tak pak vlastně nevíte, proč to děláte, a bavit vás to nebude.

Jaký je to pocit být majitelem koně, který dvakrát zvítězil ve velké pardubické? Určitě je to hezký pocit. Jak dlouho jste jeho majitelem? Osm let, koupil jsem ho jako ročka v  hřebčíně Moszna v  Polsku, kde se narodil. Tenkrát jsme se tam jeli podívat na dva koně. Kromě Tiumena ještě na pravého bratra Dandola. Ale ten se mi nakonec příliš nelíbil, takže jsme z těch dvou nakonec koupili Tiumena. Nekupovali jsme ho se záměrem vlastnit budoucího vítěze Velké pardubické, ale proto, že to byl korektní kůň. Jeho jezdcem a trenérem je legendární Josef Váňa, jak se vám s ním spolupracuje? Byli jsme u různých trenérů a u něj jsme zakotvili, a to s důvěrou. Občas máme na věc každý jiný názor, a kdo z nás měl pravdu, ukáže vždy až čas. Ovšem vzájemně se respektujeme a takový by měl vztah majitel – trenér být. O panu Váňovi se tvrdí, že má vždy svoji pravdu. Ano, to má. Ale umí přiznat i pravdu druhého. Spolupráce s ním je pro mě fantastická. Kolik koní celkem vlastníte? 6

Nejdražší kůň neměl jméno Dvouletý hřebec, sice bez jména, avšak s dobrým původem, byl dva dny před Velkou pardubickou steeplechase v areálu tamního dostihového závodiště vydražen za 170.000 korun. Byl to nejdražší kůň, který se na Středoevropské dražbě anglického plnokrevníka v areálu pardubického dostihového závodiště 8. října odpoledne prodal. Pod dohledem tehdy ještě zahalené sochy Josefa Váni se uskutečnil již třetí ročník této dražby. Koník, o kterém už byla řeč má opravdu dobrý původ. Jeho otcem je francouzský plemeník Coutry Reel, ale za slušné peníze se tu prodali i dva ročci z Irska. Celkem bylo v katalogu 59 koní a 22 bylo z různých důvodů škrtnuto. Přímo na dražbě bylo tedy předvedeno 37 koní z České i Slovenské republiky, Německa, Polska a Irska. Mimochodem z posledně jmenované země se všech sedm ročků prodalo. Ale i mezi kupci bylo mezinárodní zastoupení. Z této dražby putovali koně kromě naší republiky také do Německa, Polska, na Slovensko a také do Itálie. Několik koní, za které byly nabídnuty vyšší částky, jako třeba Easy Tiger, nebyli prodáni, protože nedosáhli rezervní ceny. Tento kůň nebyl prodán za 380  000 Kč, když rezervní cena nebyla nikterak závratná. Easy Tiger hned druhý den po dražbě a pak ještě pár dní nato potvrdil, že

text: Jiří Klokočka

je hoden ceny mnohem vyšší, než za něj byla nabídnuta. Zařadil se tak k poměrně dlouhému seznamu velmi kvalitních koní, kteří prošli dražbou neprodáni a u nichž se později potvrdilo, jak kupující zaváhali. Jako další příklad lze uvést tříletou klisnu Serenu, která vyhrála jeden z nejdůležitějších dostihů pro klisny letošního roku, nebo klisnu Marketku. Ta se neprodala za pouhých 38 000 korun a v současné době patří mezi nejnadanější dvouleté klisny u nás. Zakladatel středoevropské dražby a také hlavní organizátor akce Ing. Tomáš Janda hodnotí letošní dražbu velmi pozitivně a na příští rok plánuje další zkvalitnění akce. Již letos bylo možno dražbu sledovat přes internet. Příští rok se navíc chystá dražení online. ,,Celkově tedy mohu říci, že letošní ročník proběhl úspěšně. Dražba se opět posunula směrem, kam chceme, tedy k zaběhlým západoevropským dražbám. Příští rok se samozřejmě opět uskuteční v pátek před velkou pardubickou a bude součástí tohoto třídenního festivalu,“ dodává Janda. Závěrem nutno připomenout, že Středoevropská dražba anglického plnokrevníka je důležitým počinem, který zvyšuje prestiž českého dostihového sportu a významně přispívá ke zkvalitnění chovatelské úrovně u nás.

7

připravil: Jiří Klokočka

ANKETA Je tu konec dostihové sezóny, a proto jsme se zeptali několika našich úspěšných žokejů, co vlastně dělají v zimě, když se nezávodí.

Milan Zatloukal Odpočívám a jím. Přes týden chodím do práce. Víkendy mám, na rozdíl od sezóny, volné. V zimě se pracuje méně a i koně to mají volnější, také odpočívají. No a přes zimu může člověk jet někam na dovolenou, když to přes léto nejde. Já mám naplánován Egypt. A jak si držíte váhu ? Někdo si ji musí držet a musí začít hubnout už v lednu, v únoru. Já dietu nějak moc držet nemusím. To, co vážím v zimě, vážím i po dostizích.

Ingrid Koplíková Tak já jsem většinou jezdila někam mimo s přítelem Vaškem (žokej Václav Janáček: pozn. redaktora) nebo jsme jezdili k tátovi (Zdeno Koplík – úspěšný chovatel a trenér dostihových koní v Tochovicích: pozn. redaktora). Momentálně jsem s malou doma. Je to první zima, kdy možná pojedeme s Vaškem do Dubaje, ovšem jestli to vyjde. Jinak se budu starat o malou a nic moc dělat nebudu. Ráda bych však pořád jezdila.

8

Václav Janáček Snažím se pořád závodit. Konec listopadu a prosinec je vlastně nejvíc hluché období. Teď dva roky po sobě jsem byl přes zimu ve Švýcarsku, kde jsem jezdil už v lednu a v únoru dostihy. Já rád zimu trávím sportovně. Letos však možná i pracovně. Pokud vyjde Dubaj, jednalo by se o dobře placenou práci v teple. Tím bychom spojili příjemné s užitečným. Teď, když máme dcerku, nemůžu vyjet sám, proto je to složitější. Musím myslet už více na rodinu, ne jen na práci. Když ale nevyjde Dubaj, tak, jak říkal kolega Zatloukal, většina rajťáků vyjede do Egypta, kde si dáme all inclusive. Tam se pak jí a pije a leží se u bazénu. A to alespoň čtrnáct dní.

Jiří Chaloupka Já v zimě zůstávám převážně v Tochovicích a jezdím koně v práci. Pak ale také rád jezdím na hory. Letos se chci vydat do Francie. Každý rok jsem jezdil do Egypta, ale letos bych rád na hory. Plánuji i tři dny v Paříži s přáteli. No a taky si musím trošku hlídat váhu. Ale naštěstí je to s jídlem přes zimu o něco veselejší.

Advent Adventv Písku v Písku

2010

2010 PROGRAM

Neděle 5. prosince 2010

Pořádá COHIBA MUSICA, o.s. Akce je podpořena z grantového programu města Písek. Podrobnosti na www.adventvpisku.cz

Velká mikulášská nadílka

Neděle 28. listopadu 2010

Advent ve Sladovně

Velké náměstí 16.00 – 17.00 hodin

Tradiční setkání s Mikulášem, Andělem a Luciferem. Moderuje a zpívá: Ivana Jirešová.

Neděle 12. prosinec 2010

Sladovna 10.00 – 16.00 hodin Tradiční rukodělné dílny s možností vlastnoručního zhotovení klasických symbolů Vánoc.

Adventní koncert

Zvonění na Ježíška

Čtvrtek, pátek, sobota 16.,17.,18. prosince 2010

Starý most, Velké náměstí 17.00 – 18.00 hodin Již třetí ročník oblíbeného zvonkového průvodu dětí i dospělých z nádvoří Sladovny na starý most, spojený se zvoněním na Ježíška. Následuje setkání u vánočního stromu a jeho slavnostní rozsvícení. Letos poprvé zpestřené o vypouštění balónků s přáními dětí pro Ježíška.

Nádvoří Sladovny 16.00 – 17.00 hodin Zpívání koled a vánočních písní z terasy Sladovny.

Vánoční řemeslné trhy Nádvoří Sladovny a Prácheňského muzea 9.00 – 17.00 hodin Výhradně řemeslné trhy, kdy veškeré prodávané zboží je vlastnoručně zhotoveno samotnými prodejci. Dobové kostýmy a dřevěné stánky.

www.maentiva.com

Neděle 19. prosince 2010

Živý Betlém Arkády Prácheňského muzea 13.00 – 17.00 hodin Josef, Marie, Jezulátko a Tři králové i s živými zvířátky v oblíbeném živém Betlému.

Projížďky v kočáře Centrum města Písek 13.00 – 17.00 hodin Dvojspřeží bílých koní nabídnou projížďky v kočárech historickým centrem města Písek.

Jízda svatého Huberta

text: Jiří Klokočka, Jan Němec

Já, Hubert, všech jezdců pán, sem k vám jsem byl zavolán. Jezdecká sezona slavnostně končí, každý oddíl mnou se s ní loučí. A dnes tedy, v slavnostní chvíli, do řady jste se postavili. Vzrušení udatné sportovce za chvíli promění na lovce. Tak začíná píseň svatého Huberta patrona všech lovců a jezdců. A kdo to vlastně byl sv. Hubert? Muž pocházející z akvitánské šlechtické rodiny. Miloval světský život, rád lovil zvěř. Žil na přelomu 7. a 8. století a na cestu světce se patrně vydal po zázračném zjevení, které měl, jak jinak než na honu. Stalo se to poté, co mu jeho milovaná manželka zemřela na Velký pátek při porodu syna. V hlubokých hvozdech se mu zjevil veliký jelen se zářícím křížem mezi mohutným parožím. Tento nebeský posel mu sdělil, že se nachází na cestě do pekel. To na Huberta mocně zapůsobilo. Tak, že se rozhodl od základu změnit svůj život a vydal se na cestu svatých. Na jeho počest se každý rok jede Hubertova jízda. Její původ je však o mnoho mladší a sahá kamsi do počátku 18. století, kdy se zejména ve Francii začaly praktikovat tzv. parforsní hony na jelení zvěř. Název je odvozen z francouzského par force, tedy

silou. V našich zemích pak získala asi větší popularitu anglická obdoba honu – hon na lišku. Parforsní hony se pak staly základem pro vznik překážkových dostihů, tzv. steeplechase. A to už se pomalu dostáváme k samotné Jízdě svatého Huberta nebo také Hubertově jízdě, či jednoduše Hubertské. Nechybí snad v žádné větší jezdecké stáji, a přestože se dnes již jedná spíše o zábavu, má svá přísná pravidla. Skupina jezdců se podle počtu a podle jezdecké úrovně rozdělí do více lotů (skupin). Každý lot má svého šéfa, kterému se říká master. Toho nesmí nikdo předjet. Master po celou dobu jízdy udává tempo a směr a také bedlivě kontroluje jezdce ve svém lotu. Každý prohřešek a chyba je masterem zaznamenána a na závěrečné svatohubertské zábavě po zásluze ,,odměněna“. Hubertská se jede v otevřeném terénu zpravidla po lesních cestách, polích a loukách, kde jsou připraveny různé překážky. Jízda, respektive její části se odehrávají za přihlížení diváků a hostů, kteří se většinou automobily přesunují na předem vybraná stanoviště. Tam loty před zraky přihlížejících předvádějí své umění ve vedení koně. Hubertská má zhruba v polovině přestávku na občerstvení a malý odpočinek. Závěr jízdy patří dostihu a samotnému honu na lišku. Tu představuje zpravidla master nebo některý z jezdců tak, že si na rameno připne liščí ohon, který se pak snaží jezdci ve zběsilém trysku svému nositeli ztrhnout z ramena. Komu se to podaří, stává se vítězem Svatohubertské jízdy. Vítěz je při závěrečném nástupu představen pánovi honu. Slavnostní fanfáry vzdají hold vítězi a pán honu pozve všechny zúčastněné k poslední 10

leči neboli svatohubertské zábavě. Na ní se ustanoví soudní stolice, která odsoudí provinilce k různým trestům v podobě zaplacení pití pro soudce nebo při těžších zločinech pro celý sál. S redakcí našeho časopisu jsme se na jednu takovou Hubertovu jízdu vypravili osobně. Konala se v pátek 22. října v píseckém Zemském hřebčinci. Vše na ní probíhalo přesně podle uvedených pravidel a zvyklostí. Pouze s výjimkou závěrečného dostihu,

kde nebyl pronásledován jezdec s připnutým liščím ohonem. K vítězství v něm „postačovalo“ projet první cílem. Nechyběla ani přestávka s možností posilnit se opékanými buřty. Skoky, které koně se svými jezdci museli absolvovat, byly zdrojem přímo adrenalinové podívané pro všechny přítomné diváky. Že to nebyla žádná legrace, dokazují fotografie, které jsme zde pořídili. A večer, na svatohubertské zábavě, zněly rozsudky a padaly tresty. Některé provinile z nich bolela hlava ještě v neděli...

11

ČASOPIS O DOSTIHOVÉM SPORTU jedna značka, dvě média pro každého příznivce dostihů ČAS OPIS O DOS TIHO VÉM SPO RTU

2/20 10 ČASOPIS O DOSTIHO VÉM SPORTU

ČAS OPIS O DOS TIHO VÉM SPO RTU

ČASOPIS O DOSTIHO VÉM SPORTU

3/2010

Mimořádná příloha: dostihový kalendář

Sláva se vrátila do Prostějova

M. Theimer: V Anglii ne lají Radek Havelkadědn es nic extra chodí raději do lesa

strana 4

www.paddock-revu

www.paddock-revu

e.cz

e.cz

Mandarino skokanským králem jara

strany 6–7

strana 4

Ledové dostihy Shamalgan – Hongksopnagn:amsLkiv ý m erpool:česká senzace Tak se loučil suveréneM mcCoyvsPeařípžoi rok 2009 letech dočkal strany 14-15

strany 14-15

strany 16-17

45 Kč/2/duben 2010/ročník

7

strany 1, 3, 33

45 Kč/4/červen 2010/ročník

45 Kč/1/únor-březen 2010/ročník

7

7

45 Kč/3/květen 2010/ročník

7

» internetové stránky www.paddock-revue.cz s obsáhlým každodenním dostihovým zpravodajstvím » barevný měsíčník plný zajímavostí, komentářů a postřehů z české i světové dostihové scény Trenér Luka uděluje ordre žokeji Janáčkovi

12

4/2010

1/20 10

www.paddock-revue.cz

Abeceda TURFU Povinností každého majitele dostihové stáje je krom jiného zaregistrovat na Jockey Clubu České republiky její jméno a barvy dresů, ve kterých budou koně koně z této stáje, respektive žokejové startovat. V naší zemi nemohou mít dvě stáje zaregistrován tentýž dres! Sejdou-li se v jednom dostihu dva koně stejné stáje, budou žokejové rozlišeni různobarevnými čapkami. Jak je již patrné z úvodu, připomeneme v této pravidelné rubrice pár informací o tom, proč, do čeho a jak se oblékají profesionální žokejové. Proč se oblékají, je asi jasné, nazí žokejové by se těžko na dráze rozeznávali a navíc by to pro ně bylo dosti nepohodlné. Naproti tomu žokej, který se v den dostihu kvůli váze ani nenapije, si na sebe neobleče prošívanou vestu, vatované kalhoty ani kanady. Profesionální žokej má předepsaný jezdecký úbor. Dostihové vysoké kožené boty neboli renboty. Dresy jsou zpravidla hedvábné, lehké a barevné. Zde se fantazii meze nekladou, a proto lze na dráze vidět snad celé barevné spektrum duhy v různých kombinacích a tvarech. Od různých čtverců, kosočtverců, kruhů, pruhů, hvězd a kol. Jak již bylo řečeno, každá stáj má svůj vlastní dres, do něhož se obleče žokej, který právě

text: Jiří Klokočka

za tuto stáj závodí. Díky téměř stejné tělesné konstituci všech žokejů není nutno šít dresy ve více velikostech. Klasická velikost S postačí. K barevnému vršku se nosí bílé kalhoty, ochranná přilba, brýle, čapka, případně rukavice. Ve standardní výbavě žokeje nesmí chybět hecpajč, klacek nebo také tágo. Ano, tušíte správně – dostihový bičík (tak populární v SM klubech). Krom žokejů sedících na koni známe i ty odcházející nebo přicházející do vážnice (místnost, kde se jezdci váží i se sedlem před dostihem a po něm). Z toho plyne, že k výbavě patří i sedlo. Sedlo pro rovinové dostihy je malé, má daleko dopředu vysunuté bočnice bez kolenních opěr a velmi dlouhé posedlí. Pod něj se pak dává kožená dečka (blajdeka) s kapsami pro olověná závaží. A ještě tzv. vištuch, což je zpravidla bílá dečka, na níž se sedýlko položí. Hmotnost takového sedla se pohybuje mezi 300 g a 1,5 kg. U sedla nesmí chybět pígle neboli třmeny, jejichž délku si žokejové nastavují tak, jak jim to nejlépe vyhovuje a rovněž podle druhu dostihu. Trenza – nebo také dostihová uzdečka – zpravidla zůstává na koni. Ten je za ni odveden do boxů k zaslouženému odpočinku po náročném dostihu.

13

14

15

Vyhodnocení čtenářské soutěže Milí čtenáři, rádi bychom vám poděkovali za zájem, který jste projevili o soutěž vyhlášenou naším časopisem MAENTIVA GALOPP REPORTÉR v minulém vydání. Desítky a desítky, téměř výhradně správných, odpovědí dorazily jistě i díky lákavým cenám. Věříme, že výherci si užijí jak čas strávený v EQUITANA HOTEL RESORT v Martinicích u Březnice, tak dárky od DS MAENTIVA. V soutěži jsme se vás ptali na jméno žokeje, který má na svém kontě nejvíce vítězných startů ve Velké pardubické steeplechase. To jsme ale netušili, že jen pár dnů po vydání našeho časopisu žokej Josef Váňa rozšíří svůj, již tak největší počet vítězství, o další triumf. Neuvěřitelný a obdivuhodný výkon naší dostihové legendy! Správná odpověď byla Josef Váňa, který si v letošní Velké pardubické vydobyl sedmé vítězství v nejtěžším kontinentálním dostihu. 16

Ze správných odpovědí vylosoval šéf dostihové stáje MAENTIVA Martin Bláha tyto výherce: 1. 2. 3. 4. 5.

Věnceslava Skřivánková: voucher v hodnotě 3 000 Kč EQUITANA HOTEL RESORT Daniel Zunt: voucher v hodnotě 1 000 Kč EQUITANA HOTEL RESORT Renata Vrbová: mikina DS MAENTIVA Martina Hrochová: triko DS MAENTIVA Lucie Cibulcová: čepice DS MAENTIVA

Všem vylosovaným výhercům gratulujeme!

Ohlédnutí za velkou pardubickou Agorafobie je chorobně panický strach z  davu. Pociťujete-li na sobě jen podezření na tuto fobii, nechoďte na Velkou pardubickou. Ostatně ta letošní stodvacátá dosáhla v tomto ohledu rekord. Navštívilo ji 45 tisíc diváků! Kdyby tam s námi byla moje babička, řekla by jen: „Prokristapána, to je ale Babylón!“ Opravdu, tak obrovskou koncentraci lidí na tak relativně malém prostoru jsem dlouho nezažil, pokud kdy vůbec. Já, kolega redaktor Honza Němec a naše dvě hostesky Petra a Petra jsme úspěšně zaparkovali u jakési čerpací stanice, která se nacházela kdesi na okraji Pardubic. Blíž k závodišti se ale nedostali ani držitelé V.I.P. vstupenek! Po vysilujícím, několikakilometrovém pochodu jsme dorazili k hlavní bráně pardubického závodiště. Naše mise měla dva hlavní úkoly. Rozdat návštěvníkům pár výtisků MGR a držet palce Josefu Váňovi. Myslím, že kvůli tomu druhému důvodu sem dorazilo ohromné množství diváků. Tradice je tradice a velmi tradiční byla i dřevěná budka, v níž jsme si zakoupili vstupenky. Velmi neprozíravě jen ke stání, za což jsem já málem zaplatil vyhřeznutím několika plotének. Poté, co jsme rozdali všechny Maentiva Galopp Reportéry, jsme se vydali ukojit hlad a žízeň. První dostihy už začaly a my jsme byli nemilosrdně uchopeni davem, který nás unášel bulvárem vedoucím za tribunami. Po obou stranách nabízeli desítky, možná stovky stánků tisíce různých věcí od buřtů a marcipánu přes sedla a uzdy až po terénní

text: JiřísálKlokočka Aukční v Deauville

text: Jiří Klokočka

auta. Ztratil se nám Honza. Po dvaceti minutách se opět našel, ale ztratila se jedna z Peter. Po patnácti minutách se i ona našla a nám se podařilo vymanit se ze stále houstnoucího proudu těl. U prvního stánku jsme utratili skoro tisíc korun za oběd na stojáka. Tak ještě zbývá vystát si asi desetimetrovou (dámy půlkilometrovou) frontu na toaletu a hurá na závody. Právě se doběhl dostih O cenu společnosti pivovar Pardubice. Pivo bych si dal, ale kvůli té frontě na WC si dám raději jablko. V tu chvíli jsme netušili, že jsme už prošvihli odhalení sochy Josefa Váni, dostih poníků, mažoretky a ještě další dva dostihy. Plni očekávání jsme zaujali nejméně strategické místo hned u plotu pár metrů od cílové dráhy a vzrušeně jsme vyhlíželi další dostihy. Skryti v anonymním davu stojícího proletariátu jsme závistivě pošilhávali po prominentech vozících se po závodišti v nablýskaných kočárech a po blazeovaně se tvářících hostech V.I.P. skyboxů. Popravdě řečeno jsme tu však kvůli tomu jednomu jedinému hlavnímu důvodu. A tím je 120. Velká pardubická steeplechase. Vědět však, že ze všech dostihů včetně právě toho hlavního uvidíme jen tu a tam oblak prachu od kopyt či jen na pár okamžiků barevný chumel hlav žokejů (koně byli zpravidla skryti za mnoha živými ploty), možná bychom zůstali doma. Velká pardubická steeplechase má však svou jedinečnou a neopakovatelnou atmosféru, kterou v obýváku u televize nelze zakusit. Vidět ji naživo je zážitek, který Vám zůstane navždy v paměti i v srdci.

Karim Aga Khan IV.

17

text: Jan Němec

Rozhovor / Martin Breibisch Z  každého rozhovoru, který pořídím pro MAENTIVA GALOPP REPORTÉR, si vždy odnáším nejen fakta, ale také pocit. Každý, s  kým si povídám, ve mně zanechá nějaký dojem. Z  rozhovoru s  Martinem Breibischem, společníkem Martina Bláhy v podnikání, jsem měl pocit, jako když se potkáte s fajn chlapem. Přes své úspěchy v podnikání si na nic nehraje, má rád svou rodinu i práci, a když mu zbude čas, rád si zastřílí nebo vyrazí na motorce anebo koukne na fotbal. Baví ho i dostihy. Tedy, když běží koně z DS MAENTIVA. Martine, jak vzpomínáš na založení vaší dostihové stáje? S Martinem společně podnikáme už víc než třináct let, ale v životě se potkáváme již asi třiatřicet let. Osobně si myslím, že se nám daří bez problémů spolupracovat takovou dobu proto, že máme na starosti každý něco jiného. Martin se spíše dívá do budoucnosti. Vymýšlí nové směry, způsoby, nové projekty. A já se starám o samotný provoz naší firmy. Martin tak má volné ruce a přitom se nemusí obávat, že by byl každodenní chod u nás ve firmě jakkoli ohrožen. Když mi vloni představil podnikatelský záměr, který se týkal našeho vstupu do dostihového průmyslu, tak jsme si o tom promluvili a já jsem souhlasil. A co ty a koně? Pokud jde o můj vztah ke koním, tak už této problematice začínám pomalu rozumět. Je pravda, že Martin má tu vlastnost, že se v čemkoli dokáže až neuvěřitelně rychle zorientovat. To já na takovéto věci potřebuji více času. U mě je to také dáno tím, že jsem s koňmi nebo se zvířaty obecně do styku moc nepřišel. Vyrostl jsem ve městě a tak jsem měl vždy blíž k technickým věcem. Zmínil jsi, že přes výhledy je u vás v  MAENTIVĚ spíš Martin Bláha. Přesto, jak vidíš budoucnost vašich koní ty? Chtěl bych, aby ambice kolem našich dostihových koní nebyly na úrovni hobby. Budu 18

rád, když naše koně nebudou běhat v dostizích nižších kategorií, ale když si časem budeme moct udělat výlet na dostihy třeba do Itálie nebo do Německa nebo jinam do zahraničí, kde poběží koně z naší dostihové stáje. Láká mě poznat to prostředí, nasát tu atmosféru velkých dostihů a užít si to. Pro mě to bude odpočinek a pro Martina práce. Popravdě můj nejpříjemnější zážitek z dostihů je, když je Martin přežije. Když ho vidím, jak je nervózní, někdy až tak, že se na poslední metry dostihů ani nedívá, tak je pro mě největší zážitek, když náš kůň vyhraje a Martin nedostane infarkt. A jaké jsou tvoje osobní koníčky? Moje koníčky jsou opravdu výhradně na rekreační úrovni. Mám to tak, že když dostanu chuť, tak si jdu zastřílet nebo se projet na motorce. Ještě jsem hrával fotbal. Prioritou je pro mě ale práce a rodina. Mám tři kluky. Hrají fotbal a dělají bojová umění. A já jsem takový táta, že chci být u toho. Tak se snažím jezdit se na ně dívat. A střílení se věnuješ jak dlouho? Se střílením i s motorkou jsem začal zhruba před třemi lety, protože do té doby jsem trávil téměř všechen čas v práci a pak jsem chtěl být s rodinou. Zatím střílím jenom z krátkých zbraní, které také vlastním, ale pokoukávám už i po dlouhé kulové. Neláká mě stát se nimrodem, spíš se chci věnovat sportovní střelbě . A motorka? Mám takovou kozičku (jak jí říkám), Yamahu XT 660R enduro. Baví mě jen tak se projet tady po okolí. Když mám chuť, tak prostě sjedu na polní cestu, pak se zase vrátím na silnici. Není to však na velké cestování. Nejsem příznivce rychlých motorek. Jednak protože už taky nejsem zrovna mladík a také jsem už na sebe opatrnější. A asi by mě to ani nebavilo. To je v podstatě o tom jezdit jen na silnici a tahat za ní, co se dá. Já preferuji, když si jen tak vyjedu kochat se přírodou a když se mi chce, tak si odbočím někam na polní cestu a projedu se chvíli v terénu. Fotbalu už se nevěnuješ? Jako aktivní hráč už ne asi čtyři roky. Když pominu mladá léta, která jsem strávil v píseckém Spartaku, tak po pětileté přestávce jsem zase začal asi v devadesátém osmém nebo devátém za fotbalový klub Pohoda Písek, který asi o dva roky dříve založil kamarád Jirka Šmidmajer. Z pralesní ligy, jak se tomu říká, to kluci vykopali do okresního přeboru, a když mě oslovili, tak jsem neváhal a připojil se. A tuto soutěž jsme kopali dalších asi osm let, poté jsem ukončil svou aktivní činnost. Byl to koníček, kterým jsme se bavili, trénovat jsme chodili dvakrát týdně a o víkendu byl zápas. Co se dělo po zápase, již raději nebudu komentovat. Pro mě to byla zábava, aby se člověk někde odreagoval a vypnul. Ale protože mám za sebou pět operací kolenou, tak jsem fotbal na takovéto aktivní úrovni nakonec raději opustil. Nyní se věnuji fotbalu z pozice vedoucího mužstva dorostu B (FC Písek), kde kope syn, a z pozice člena výkonného výboru FC Písek.

Coolmorské stáje

Tomáš Janda a legendární Sadler´s Wells

COOLMORE – továrna na šampióny

text: Ing. Tomáš Janda

Některé hřebčíny mají tradici několik set let. Hřebčín Coolmore byl sice založen relativně nedávno, zhruba před třiceti lety, přesto je dnes největším chovatelem anglického plnokrevníka na světě.

disko patří k nejlepším na světě a v současné době zde trénuje Aidan O‘Brien, který však není nijak příbuzný s výše jmenovanou legendou. Cesta od relativně malé farmy založené v roce 1975 k největšímu chovatelskému zařízení na světě nebyla jednoduchá, ale Coolmore zavedl několik věcí, které změnily svět chovatelů anglického plnokrevníka. Je to například připouštění velkého počtu klisen během jedné sezony, kdy coolmorští plemeníci připustí i přes dvě stovky klisen během necelého půl roku. Toto umožňují nové technologie vzniklé během posledních 20 let, ale tím, kdo je dokázal nejlépe využít, byl právě Coolmore. Dnes takto vysoké počty klisen připouští mnoho plemeníků po celém světě. Dalším postupem zavedeným právě Coolmorem je posílání plemeníků na druhý půlrok na jižní polokouli, kde je připouštěcí sezona právě v tomto termínu. Tím se výrazně zvýšil příjem z plemeníků a ti nejlepší tak mohou za rok vydělat opravdu pohádkové peníze. Například pokud takový kůň připouští za 100 000 euro, a takových má Coolmore několik, a zvládne připustit třeba 180 klisen na severní a 120 na jižní polokouli, tak za rok vydělá 30 000 000 euro! Jelikož jsem v Coolmoru osobně rok a půl působil, mohu hřebčín hodnotit celkem detailně a dle dalších zkušeností je asi opravdu nejlepším zařízením svého druhu na světě. Je to perfektně organizovaná „továrna“ na dostihové šampiony a také peníze.

Vedle Irska má pobočky i v  Americe (Ashford stud) a v  Austrálii v  Hunter Halley. V Irsku se ještě nachází pobočka zaměřující se na chov překážkových koní. Hřebčín založil legendární trenér M. V. O‘Brien, který byl zvolen nejlepším trenérem Anglie a Irska všech dob společně s T. Vigorsem. Manažerem se stal John Magnier, který si později vzal dceru M. V. O‘Briena a v současnosti je majitelem hřebčína Coolmore. Nicméně rod Magnierů chová koně již od 19. století a jejich historický hřebčín je dnes též součástí coolmorského impéria. Největší chloubou hřebčína Coolmore je bezesporu legendární hřebec Sadler’s Wells, který v  roce 2004 získal čtrnáctý titul šampion plemeníka a tím překonal rekord Highflyera z roku 1798. Sadler’s Wells stále na farmě žije, i když již několik let nepřipouští. Jeho místo zastoupil jeho syn Galileo, který je v současnosti asi nejlepším a také nejdražším plemeníkem na světě. Součástí Coolmore stud je i tréninkové středisko Ballydoyle, které založil M. V. O‘Brien ještě před vznikem hřebčína. Toto stře-

19

Serena opouští Bošovice

SERENA / Odchod do chovu Říká se, že vždy, když něco končí, něco jiného začíná. V případě jediné klisny, která dosud reprezentovala DS MAENTIVA, platí toto rčení doslova a do písmene. Končí její velmi úspěšná dostihová kariéra. A začíná období příprav na novou roli. Roli matky. Majitel klisny, Martin Bláha, byl v den jejího převozu z dostihové centrály v Bošovicích na její novou adresu do Vítkova na Strakonicku plný rozporuplných pocitů: „Na straně jedné jsem smutný z  toho, že už nebudu mít možnost vidět Serenu, jak se svým neuvěřitelně bojovným srdcem usiluje o co nejlepší výsledek v každém dostihu, ve kterém vyběhla. Na druhé straně jsem moc rád, že ji čeká spokojený a klidný život na pastvinách. A jak již jsem nedávno zmínil, věřím, že stejně jako byla úžasnou a poctivou svěřenkyní v tréninku, bude i dobrou mámou v chovu.“ Tříletá klisna Serena se narodila 25. 2. 2007 a je odchovankyní Hřebčína Napajedla. Díky svému kvalitnímu původu (Rainbows For Life – Sara (Dara Monarch) a velmi 20

text: Jan Němec

dobrým výsledkům dosaženým ve sportovní kariéře má tato klisna všechny předpoklady pro chov. Jediným drobným handicapem je její subtilnější postava. Řešením je volba vhodného plemeníka, po kterém by její potomstvo získalo větší tělesný rámec. „Připouštění je plánováno na únor příštího roku a na výběru vhodného hřebce jsme se dohodli s bloodstock agentem Ing. Tomášem Jandou, se kterým naše dostihová stáj dlouhodobě spolupracuje,“ uvedl Martin Bláha. Rekapitulace její dostihové kariéry je opravdu příznivá, o čemž svědčí výčet úspěchů, které dosáhla v dostizích nejvyšší kategorie. Největším úspěchem ve dvouletém ročníku je nepochybně 4. místo – Listed 1 600 m Cena zimní královny. Jako tříletá měla následující bilanci: 3. místo – Národní Listed 1 400 m Memoriál Rudolfa Deyla, 1. místo – Národní Listed 2200 m CPCHAP (31.Cena Hřebčína Napajedla) v druhém nejrychlejším čase historie tohoto dostihu, 4. místo – Národní Listed 2 000 m Cena severočeských dolů (Cena ČSCHPMDK). Měřeno penězi vyběhala 288 600 Kč a dosáhla handicapu 80,5 kg.

text: Jan Němec

Trenér Ing. Václav Luka mladší ohodnotil její výsledky následovně: „Jako dvouletá patřila mezi nejlepší, jako tříletá v podstatě také. Dva roky se dokázala udržet v první linii mezi nejlepšími. Co víc si přát. Jsem přesvědčen, že je to pro chov vhodná klisna.“ Událost, kdy Serena nastoupila do přepravního boxu a vyrazila na nedalekou cestu za svým novým domovem, jsme si nemohli v redakci nechat ujít. Doprovod jsme naší ryzce dělali v plné sestavě. Majitel Martin Bláha, trenér Václav Luka ml., fotograf Petr Lusk a redaktoři Jan Němec a Jiří Klokočka. Ve Vítkově již byla netrpělivě očekávána i svou novou ošetřovatelkou Janou Jožákovou. Té jsme se po několika prvních dnech, které Serena strávila v její péči, zeptali, jak se naší kobylce daří: „Popravdě jsem z ní velmi příjemně překvapená. Je to moc milá kobyla. Měla jsem obavu, aby nebyla z nového prostředí příliš nervózní, ale zvykla si tady opravdu rychle,“ prozradila nám Jana.

A protože je to zkušená ošetřovatelka koní, nedalo nám to, abychom se nezeptali, jak Serenu vidí coby budoucí matku: „Jaká bude Serena jako matka, nemohu říct jistě, ale mám dojem, že s ní nebude žádný problém. Je to klidná, vyrovnaná a moc hodná klisna. Myslím, že se bude chovat ke svým hříbatům dobře.“ Je pravda, že z fotografií, na kterých Jana Jožáková zachytila Serenu v prvních dnech prožitých ve Vítkově, je vidět, že jí nic nechybí a užívá si volna ve výběhu plnými doušky. A spokojeným se zdá být i její majitel Martin Bláha: „Chtěl bych moc poděkovat všem, kdo Serenu v průběhu její kariéry připravovali a celkově se o ni starali. Především trenéru Václavu Lukovi a jeho manželce Martině, celému týmu LUKA Racing z Bošovic a v neposlední řadě i žokeji Jiřímu Chaloupkovi, který si s touto naší kobylkou opravdu velmi dobře rozuměl.“

Vítkov – nový domov Sereny

21

AČTJ ve spolupráci s MAENTIVA, a.s. vyhlašuje

MAENTIVA CUP 2010 1. Ročník honorovaného trenérského rovinového šampionátu

pa rt n er d o s ti h ové h o s port u

Garantovaná částka 100.000 Kč, se rozdělí mezi tři nejúspěšnější trenéry, finanční odměna čeká navíc jako bonus i na 14. trenéra v pořadí.

1. místo 2. místo 3. místo 14. místo

50.000 Kč 30.000 Kč 10.000 Kč 10.000 Kč

Šampionát je hodnocen podle klasických kritérií. Rozhodují 1. místa, dále 2. místa, 3. místa, 4. místa a 5. místa. Při rovnosti všech těchto faktorů rozhodne vyšší zisk. Vše se počítá od začátku sezony 2010  až do jejího skončení, tedy do posledního dostihového dne a posledního odběhnutého dostihu, který se uskuteční v ČR v roce 2010. Tento šampionát je pouze pro členy Asociace českých trenérů a jezdců (AČPTCDK), kteří budou registrováni a budou mít zaplacen členský příspěvek do 30. 6. 2010. Trenér, který bude porušovat dostihový řád ve smyslu vztahu tréninkové listiny ke skutečnému stavu jím trénovaných koní bude při tomto zjištění automaticky diskvalifikován. Vyhodnocení šampionátu bude provedeno po závěru dostihové sezóny.

www.maentiva.com 22

MAENTIVA, a.s., Korunní 810/104 – Building A1, 101 00 Praha 10, Czech Republic 22

Čtenářská fotostrana

1

4

2

1. Čtyřspřeží pony, foto od Jindřišky Jelínkové 2. Zuzka Bláhová a klisna Flóra 3. Eva Marešová na svém koni Schimi 4. Andrejka a Sára, foto od Pavla Kováře

Chcete na této stránce našeho časopisu uveřejnit i vaše fotografie? Zašlete nám je!

Kontakt: [email protected] 3

23

Rozhovor / Radek Šnábl Nová krev pro český dostihový sport a chov anglického plnokrevníka. Tak by se dalo jednoduše klasifikovat počínání Radka Šnábla. V žilách mu po jeho předcích koluje krev koňáka. Postavil stáj Hřebčín Křenek, koupil zavedený časopis Paddock Revue včetně jeho internetové verze. Má řadu smělých a ambiciózních plánů. A nejen o nich jsme si s ním povídali v rozhovoru pro náš časopis. Když bych vás požádal o stručnou charakteristiku měsíčníku Paddock Revue? Je to měsíčník o anglickém plnokrevníkovi. Letos vychází jeho šestý ročník a moje společnost Hřebčín Křenek tento časopis koupila spolu s webem letos na jaře, před začátkem dostihové sezóny. Takže, byť je Hřebčín Křenek jeho vydavatelem od dubna, časopis vychází v tištěné podobě šestý rok. Čekají ho po vašem nabytí nějaké změny? Tak, že se změnil, je již na časopise již nyní vidět. Moje představa je, že Paddock Revue bude zcela komplexní měsíčník, pokrývající celé spektrum aktivit týkajících se chovu a dostihů anglického plnokrevníka. Internetový portál je a bude, tak jak je poskládaný, zejména plnokrevným zpravodajským serverem. Tištěné periodikum se neustále rozšiřuje a mělo by se stát nositelem znalostí. Hlavním záměrem je mít na trhu časopis, který pokrývá celé spektrum všech činností v oblasti dostihů a chovu anglického plnokrevníka a přitom je skutečným časopisem a nikoliv pouze jakýmsi klubovým zpravodajem. To byla řeč o časopisu. A pokud jde o vaše plány s nedávno dokončeným Hřebčínem Křenek? První etapa Hřebčína Křenek byla zprovozněna po několika letech plánování a výstavby letos na jaře, kdy se sem přivezli první koně. Ta druhá se připravuje k otevření během čtyř až pěti týdnů. A plán hřebčína je velmi jednoduchý. Dlouhodobým cílem je udělat z něj místo, které bude patřit mezi naprostou špičku v chovu anglického plnokrevníka ve střední a východní Evropě. Hřebčín byl od počátku koncipován přesně opačně, než jak se u nás chovy dělají. To znamená, že se nejprve vybralo místo s ideálními klimatickými a vodními podmínkami. Do tohoto místa se vše zasadilo a až potom se začal stavět hřebčín. Je to opačný způsob, než že koupíte kravín, ten předěláte na boxy a pak přemýšlíte, jak v něm vlastně budete ty koně chovat. A vaše srovnání turfu u nás a v zahraničí? Když mohu porovnat státy, které znám, tedy Anglii, Francii, Německo a díky výletům mé klisny Sakheart tak trochu i Itálii, musím říct, že úroveň českého turfu se, zaplať pánbů, dostává do situace, kdy to začíná být sport na úrovni srovnatelné s širší evropskou špičkou. A samozřejmě tak bude víc a víc pálit český turf, že český dostihový systém není členem tzv. patern systému. Což je, zjednodušeně řečeno, uznávání vý24

text: Jan Němec

sledků z našich dostihů v celé vyspělé Evropě. Výsledky, které koně vyběhají v našich dostizích, by tak byly mezinárodně poměřitelné a hodnocené. Na zvyšující se sportovní úroveň mají vliv i další faktory. Importovala se sem řada vynikajících zvířat. Mnoho lidí, působících v  tomto odvětví, bylo na zkušené v  zahraničí. Ať už jako asistenti trenérů, či pracovní jezdci. Tito lidé tak měli možnost vidět, jak se koně dělají jinde než tady na tom našem malém plácku, kde každý považoval to své za nejlepší, protože nikdy neviděl, co se kde ve světě děje. Jaký je váš pohled na český chov anglického plnokrevníka? Pokud jde o chov, tak já osobně, na rozdíl od drtivé většiny ostatních, vidím veliké pozitivum v poklesu připouštěných kobyl. Konečně jsme se tak dostali do situace, kdy se trh čistí, kdy z chovu odchází klisny, které v něm historicky neměly co dělat a snad se ani do chovu neměly nikdy dostat. A já jsem přesvědčený, že vývoj chovu anglického plnokrevníka v Čechách povede k tomu, že snížení počtu klisen postupně způsobí nárůst kvality našeho mateřského stáda, protože v chovu zůstanou pouze kvalitní matky. Co vás osobně nejvíce trápí v našem dostihovém sportu? Pro český turf je obrovská škoda, že toto odvětví zatím trpí takovými dětskými nemocemi. Což je způsobeno řízením tohoto odvětví, které je v řadě viditelných případů děláno přesně opačným způsobem, než je tomu ve vyspělých dostihových zemích. V nich je dostihový sport skutečně sportem komunity lidí, která je smířena s tím, že je to takový benefit v podobě sportu a volného času. Nikdo sem nevstupuje s tím, že by na tom chtěl vydělávat. Kdežto náš turf je stále ještě poškozován tím, že v jeho vedení jsou na nejrůznějších úrovních lidé, kteří nezohledňují to zmiňované sportovní měřítko, ale zejména měřítko toho, jak by oni z  tohoto systému profitovali. Což vede k tomu, že pak neděláte úplně správná rozhodnutí. Primárním měřítkem by mělo být dosahování sportovních výkonů koní, nikoli vydělávání peněz. A tím se vracíme k tomu, že české dostihy nejsou uznány mezinárodním dostihovým statutem. Což je, přirovnáno k fotbalu, jako kdyby česká fotbalová liga neměla právo posílat své nejlepší zástupce do evropských pohárů. Tady vnímání té sportovní polohy chybí. Myslím, že klíčem k řešení je definovat toto odvětví jako sport a skutečně chovat koně pro výkon na dráze, nikoli profilovat odvětví jako příležitost pro setkávání podnikatelů a firem. V konečném efektu totiž kvalitní koně představují zdaleka největší ekonomický přínos pro celý systém.

Medailonek / Sakheart (GB) Sakheart je čtyřletá klisna po Tanwir (GB) ze Sakhee (USA) narozená 23. 03. 2006. Sakheart reprezenzuje stáj Hřebčín Křenek a do bošovické centrály přišla z Anglie v únoru roku 2009 ohodnocená anglickým handicapem 68 kg. Italský trenér Botti působící v Anglii, který Sakheart trénoval, zjistil, že psychika této klisny je velmi labilní, a proto se ji rozhodli prodat. Její labilnost se projevovala velmi špatnou ovladatelností a převracením se na svého jezdce. To se postupem času podařilo trenérovi Václavovi Lukovi odbourat a dnes již klisna nejeví žádné psychické újmy. Svůj první český start absolvovala v Mostě, kde dokončila na druhém místě. Poté

text: Martina Luková

její manažování směřovalo za hranice České republiky. Na závodišti v Bratislavě se v dostizích listed kategorie umístila dvakrát na druhém místě a jednou zvítězila v Ceně Pat´s Music. Tím opustila Slovensko a zamířila do zemí, jako jsou Německo, Itálie a Francie. Na tamních závodištích doposud vyběhala jedno čtvrté a dvě druhá místa v kategorii listed a třetí místo v dostihu kategorie Gr.3, které je prozatím jejím největším úspěchem a po němž se její anglický handicap vyšplhal na 95 kg. Tím se stala spolu s Corcovadou nejúspěšnější klisnou v českém tréninku v historii českého turfu. Majitel Sakheart si pohrává s myšlenkou startu v Dubaji. Jestli se tam opravdu vydá, není ještě jisté. Uvidíme, čím nás tahle cestovatelka ještě překvapí.

Sakheatr (GB)

25

Reportáž ze sousedství / Farma Cunkov Dobrodruh, cestovatel a milovník koní plemene quoter. Takový je Ing. Pavel Kozák, který provozuje na farmě v  obci Cunkov nedaleko Jistebnice odchovnu plemenných býků a na místních pastvinách chová na dvě stě padesát krav osmi plemen a několik bizonů. A právě díky těmto svým aktivitám oceňuje schopnosti koní Quater Horse. „Jednou jsem koupil od soukromého zemědělce, asi deset kilometrů tady od nás, třicet krav. Než abychom je převáželi, sedli jsme na koně a přihnali jsme je volnou přírodou až k nám,“ prozradil nám na úvod. První Quatery si pořídil v roce 2002. Byly to dvě březí klisny, které importoval přímo z Kanady. „Jedna je z Toronta a druhá z Calgary. Než jsem je koupil, tak jsem se na nich projel po tamních prériích, pak jsme je naložili do letadla a už mířily sem,“ uvedl Pavel Kozák. Od té doby odchoval již několik hříbat. Všechny jsou v plemenné knize, která je vedena pouze v Americe. „Než vám do ní koně zapíší, musí mít zkoušky DNA na prokázání pravosti původu. Takže jsem vždy vytrhal pár chlupů a žíní a nechal testy udělat. Paradoxně v Americe vás vyjdou levněji než u nás,“ dozvěděl jsem se od pana Kozáka. Jedním z hříbat, které odchoval, je hřebec Sam. „Má speciální výcvik na cutting, který

Ilustrační foto

26

text: Jan Němec

absolvoval u našeho zkušeného cvičitele a mého kamaráda, Karla Spáčila. Cutting je disciplína, ve které je úkolem koně oddělit dobytče od stáda. Druhou disciplínou je reining, což je v podstatě taková drezůra koně. Sam se po výcviku zúčastnil závodů v cuttingu v Itálii. Ze čtyřiačtyřiceti koní se umístil zhruba v polovině, což byl docela slušný výsledek,“ uvedl Kozák. V současné době vlastní sedm koní Quater Horse a několik dalších plemene shagya-arab a plemene český teplokrevník. Ovšem do budoucna se bude specializovat pouze na Quatery. „Přirostli mi k srdci – oni i země jejich původu. Mám je rád pro jejich povahu a spolehlivost. Je to pohodové zvíře,“ vyznal se chovatel. Na koně si poprvé sedl ve svých pěti letech. Svého prvního koně si pořídil už zamlada a jezdil s ním o víkendech na čundry do přírody. Je to velký cestovatel, letos byl na Aljašce, vloni v Argentině a v Chile, předloni na Aljašce a v Kanadě. Vždy jen s nejnutnější výbavou na zádech a hlavně v přírodě, v prérii. „V minulém životě jsem byl indián nebo kovboj, pořád se mi to plete. Proto se i v tomto životě snažím na tato místa co nejčastěji podívat,“ prozradil nám s úsměvem ve tváři na závěr našeho povídání Pavel Kozák. Děkujeme za něj, bylo moc zajímavé.

Ilustrační foto

Na skok / Aleš Opatrný Téměř každé odvětví lidského konání má své celebrity. Z pochopitelných důvodů jsou nejvíce na očích ty ze showbyznysu. Pokud bychom si ale vzali na mušku koně a jezdecký sport, zde je nepochybně velkou celebritou jezdec Aleš Opatrný, devětadvacetiletý reprezentant stáje Opatrný Hořovice. Nikoli však kvůli častým účastem na večírcích, ale díky ohromným úspěchům v jezdeckém sportu. Jaký je vlastně výčet vašich největších úspěchů? Jsem pětinásobný mistr ČR v seniorech. Zvítězil jsem na mistrovství Evropy mladých jezdců, které se konalo v Anglii. Dvakrát jsem startoval na finále světového poháru v Las Vegas, kde jsem skončil jednou devatenáctý a jednou třiadvacátý. Dá se říct, jaký je poměr vaší účasti na závodech u nás v  Čechách a v zahraničí? Je to zhruba půl na půl. Jsem na závodech téměř každý víkend. Pouze polovinu prosince a téměř celý únor máme já i koně závodní pauzu. Díky tomu máte možnost srovnávat. Jak jsme na tom s úrovní parkúrů oproti zahraničí? Oproti západním státům, jako je Německo, Holandsko, Belgie, Francie nebo Itálie, jsme hodně pozadu. Je to i kvůli tomu, že v Čechách není jezdecký sport až tak populární jako ve zmíněných zemích. Tudíž nezískáváme tak dobré sponzory, jako mají jinde. Chybí tak prostředky na opravdu špičkové koně. A když člověk nemá dostatečně kvalitního koně, tak se potom nemůže srovnávat se světovou špičkou. Jezdec bez koně je bohužel pořád jenom jezdec. Ale za posledních sedm osm let u nás tento sport strašně stoupá. Hodně se vše u nás vyvíjí. Kam byste vy osobně vyrazil kupovat koně špičkové kvality? Znám spoustu koní ze závodů, kde sleduji jejich výkony. Je samozřejmě lepší, když daného koně znáte ze závodů, než když ho přijedete jenom vyzkoušet do nějaké stáje.

text: Jan Němec

Před očima mám koně, kteří mají opravdu tu kvalitu, kterou já bych si představoval. Není nikde určeno, že bych jel například do Rakouska nebo do Itálie. Ale je fakt, že Belgie, Holandsko, Německo jsou státy, kde je větší pravděpodobnost toho kvalitního koně sehnat. Koně, kteří se rodí v našem domácím chovu, jsou již většinou německého, belgického či francouzského původu. Tím pádem se má možnost český chov zvedat a může se v něm najít nějaký kvalitní kůň. A tak se už občas také děje. Už se objevují koně, kteří jsou v Čechách odchováni a dosahují mezinárodních úspěchů. Tento rozhovor jsme pořídili po vašem návratu z halových závodů, konaných v rakouském městě Wiener Neustadt. Je pro koně velký rozdíl ve skákání v hale a venku? Pro některé koně je to určitě velký rozdíl. Stejně jako lidé nemají ani někteří koně rádi uzavřený prostor. Není jich mnoho, ale pár jich existuje. Tím, že je hala malá a uzavřená, se v ní necítí dobře. Na druhé straně je hala pro některé koně naopak lepší. Mají možnost tady cválat v pomalejším tempu, a když skáčou venku, musí cválat rychle a to jim tolik nesedí. Vzhledem k tomu všemu už existuje dělení na halové a venkovní koně. A vy osobně jezdíte raději venku nebo v hale? Když prší, tak jsem rád, že jezdím v hale, ale dá se říct, že je mi to celkem jedno. Venkovní závody však obvykle mají lepší atmosféru a z mého pohledu je to lepší než hala. Na závěr bych se vás rád zeptal, jaké jsou vaše sny a cíle? Mým největším snem je získat medaili z velkého šampionátu. Sice jsem vyhrál ME, ale to bylo v mladých jezdcích. Zkrátka získat nějakou medaili mezi seniory, buď z mistrovství Evropy, nebo světa. Nebo dáli pánbů tak někdy i z té olympiády. Ale to hodně závisí právě na těch sponzorech, o kterých jsem mluvil. Kdyby se našel sponzor, který by byl ochotný koupit kvalitního koně, tak je potom šance na takovéto úspěchy samozřejmě mnohem, mnohem větší. 27

Partneři

28

Měsíčník MAENTIVA GALOPP REPORTER vydává MAENTIVA Galopp, s.r.o. MGR je evidován pod číslem MK ČR E 19578 redakce: Jiří Klokočka, Jan Němec kontakt: 775 633 230, [email protected] foto: Petr Lusk, Martin Haleš, Šárka Votavová MAENTIVA GALOPP REPORTER je ke stažení na www.ds-maentiva.cz

Mediální partner